Psoriasis is one of the most common chronic skin diseases with a multifactorial and still not fully understood ethiopathogenesis. It is estimated that approximately 1-3% of the general population of highly developed countries has psoriasis. Psoriasis is a chronic recurring condition that varies in severity from minor localized patches to complete body coverage. Apart from acute physical symptoms, the disease influences self-image, everyday activity and social contacts. To control the symptoms it demands a systematic treatment and proper nursing care, and only a professional and evidence-based practice can provide such care. Recently one can observe a tendency in health care to establish standards, which indicate the level of the quality of medical service associated with planning, implementing and evaluating the quality of service, also in nursing practice. The aim of this paper is to present the standard of nurse’s work, which leads to better quality of life of the patient suffering from psoriasis, their family and beloved once.

• MeSH
• lidé MeSH
• ošetřovatelská péče MeSH
• ošetřovatelský proces MeSH
• psoriáza * ošetřování   MeSH
• zdravotní sestry v klinické praxi MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

The European Food Safety Authority (EFSA) has been involved in the risk assessment of novel foods since 2003. The implementation of the current novel food regulation in 2018 rendered EFSA the sole entity of the European Union responsible for such safety evaluations. The risk assessment is based on the data submitted by applicants in line with the scientific requirements described in the respective EFSA guidance document. The present work aims to elaborate on the rationale behind the scientific questions raised during the risk assessment of novel foods, with a focus on complex mixtures and whole foods. Novel foods received by EFSA in 2003-2019 were screened and clustered by nature and complexity. The requests for additional or supplementary information raised by EFSA during all risk assessments were analyzed for identifying reoccurring issues. In brief, it is shown that applications concern mainly novel foods derived from plants, microorganisms, fungi, algae, and animals. A plethora of requests relates to the production process, the compositional characterization of the novel food, and the evaluation of the product's toxicological profile. Recurring issues related to specific novel food categories were noted. The heterogeneous nature and the variable complexity of novel foods emphasize the challenge to tailor aspects of the evaluation approach to the characteristics of each individual product. Importantly, the scientific requirements for novel food applications set by EFSA are interrelated, and only a rigorous and cross-cutting approach adopted by the applicants when preparing the respective application dossiers can lead to scientifically sound dossiers. This is the first time that an in-depth analysis of the experience gained by EFSA in the risk assessment of novel foods and of the reasoning behind the most frequent scientific requests by EFSA to applicants is made.

• MeSH
• bezpečnost potravin * MeSH
• Evropská unie MeSH
• hodnocení rizik MeSH
• potraviny * MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• zvířata MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

Úvod: Chronická osteomyelitida je svým vleklým, mnohaletým průběhem závažným onemocněním, které mnohdy zanechává trvalé následky. Terapie je dlouhodobá, komplexní, spojená se značnými ekonomickými náklady. Materiál a metodika: V období od počátku roku 2003 do konce roku 2010 bylo na našem pracovišti provedeno 438 operací zlomenin horního konce pažní kosti za použití úhlově stabilních implantátů či hemiartroplastik. V uvedeném souboru ve 4 případech došlo k hluboké infekci s postižením kostní tkáně. Tito 4 pacienti byli léčeni provedením artrodézy ramenního kloubu pomocí zevního fixatéru. Artrodézou byl léčen i pacient se zlomeninou horní části pažní kosti léčený konzervativně, u kterého došlo k rozvoji chronické osteomyelitidy Výsledky: Ve všech 5 operovaných případech došlo ke zhojení infekčního ložiska při současném vytvoření stabilního, nebolestivého ramene, který umožňuje plnou oporu o periferii končetiny. Závěr: Tato metoda je alternativou k provedení reverzní artroplastiky ramenního kloubu, prováděné po sanaci infekčního ložiska. Funkční výsledky jsou po artrodéze horší, riziko nového vzplanutí infekce je však podstatně nižší.

Introduction: Chronic osteomyelitis is a serious chronic condition that frequently results in permanent after-effects. Treatment is complex, lengthy and costly. Material and methods: Between the beginning of 2003 and the end of 2010, 438 operations of the proximal humerus were performed at our department using either angle-stable osteosynthesis or hemiarthroplasty. In four cases out of this group of patients, deep tissue infection affecting the bone developed. These four patients were treated with arthrodesis of the shoulder joint using an external fixation device. Arthrodesis was also the treatment method in a patient who previously received conservative treatment but developed chronic osteomyelitis. Results: Healing of the infectious focus along with the formation of stable, painless shoulder was achieved in all five patients, with the arthrodesis offering full support for the limb’s periphery. Conclusion: The above method represents an alternative to reverse arthroplasty of the shoulder joint usually performed after infection is cured. While function of the limb usually worsens after arthrodesis, the risk of recurring inflammation is substantially lower.

• MeSH
• artrodéza * metody   využití   MeSH
• chronická nemoc MeSH
• externí fixátory MeSH
• fraktury humeru * chirurgie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• osteomyelitida * terapie   MeSH
• senioři MeSH
• výsledek terapie MeSH
• výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče) MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH

Varicose vein disease is characterized by tenacious tendency to recur. Measures recommended to prevent recurrences (flush ligation at the saphenofemoral junction, removal of incompetent great saphenous vein in the thigh, and insertion of mechanical barriers in the fossa ovalis) did not succeed in preventing recurrence. Reflux recurrence is triggered by the hemodynamic phenomenon called hemodynamic paradox. Abolition of saphenous reflux removes the hemodynamic disturbance of any degree of severity but at the same time it releases the pathological process leading to recurrent reflux. This process is induced by drainage of venous blood from incompetent superficial thigh veins into deep lower leg veins during calf pump activity, which evokes the development of ambulatory pressure gradient between the femoral vein and incompetent segments of the saphenous system in the thigh. The pressure gradient sets off biophysical and biochemical events inducing recurrent reflux. The designed therapeutic strategy consists of reliable abolition of saphenous reflux and of hindering the pathological drainage of venous blood at the knee level in order to preclude development of the hemodynamic preconditions for reflux recurrence. In this way, the dividing line of the ambulatory pressure gradient would be kept below the knee, as is the case with healthy people.

• MeSH
• hemodynamika * MeSH
• lidé MeSH
• varixy * patologie   patofyziologie   terapie   MeSH
• vena saphena * patologie   patofyziologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• přehledy MeSH

Článek shrnuje historii poznávání vztahu výživy a imunity. Myšlenka podpory zdraví vhodnou stravou byla známa již starověkým lékařům, což dokumentuje Hippokratův (460–337 př. n. l.) citát „Když nevíš nic o stravě člověka, jak můžeš porozumět jeho nemoci.“ Často se ale na tuto mnohokrát ověřenou zkušenost na dlouhá desetiletí pozapomnělo, jak to už v dějinách lidského poznávání bývá, a zvláště pak v historii medicíny. Strava nemá jen význam výživový, ale má také přímý vliv na imunitu. V této souvislosti je si třeba uvědomit, že každá strava obsahuje antigeny, které přímo indukují imunologickou reakci v našem největším imunitním orgánu, lymfoidní tkání těsně nasedající na střevo (GALT). Každá imunitní reakce je vždy provázena vznikem imunologické paměti, a to jak imunity specifické (adaptivní), tak také, jak bylo nedávno prokázáno, i imunity nespecifické (přirozené), která je označována jako „vyškolená imunita.“ Přijímání potravy ve své podstatě znamená tedy neustále probíhající vakcinaci, stále se opakující indukci imunologických pamětí obou typů imunity, tzn. jak specifické (adaptivní), tak nespecifické (vyškolené).

The article summarizes the history of discovery of the relationship between nutrition and immunity. The idea of promoting good health through a right diet was already known to ancient physicians, as evidenced by Hippocrates' (460–337 BC) quote, "If you know nothing about a person's diet, how can you understand his illnesses." Diet not only has a nutritional meaning, but also has a direct effect on immunity. In this context, it is important to realize that every diet contains antigens that directly induce an immune response in our largest immune organ, the intestinal lymphoid tissue (GALT), which is always accompanied by the development of immunological memory, both immune specific (adaptive), as has recently been shown, non-specific immunity, which is referred to as "trained immunity". However, this time-tested experience has often been forgotten for many decades, as is the case in the history of human cognition, and especially in the history of medicine. Diet not only has a nutritional significance, but also it has a direct effect on immune status. In this context, it is important to realize that every diet contains antigens that directly induce an immune response in our largest immune organ, the intestinal lymphoid tissue (GALT), which is always accompanied by the development of immunological memory, both specific (adaptive) immunity, and as it has recently been shown, non-specific (natural) immunity, which is referred to as "trained immunity". In essence, food intake therefore means ongoing vaccination, a constantly recurring induction of immunological memories of both types, the specific (adaptive), and the non-specific (trained).

• MeSH
• fyziologie výživy * MeSH
• imunita * MeSH
• imunologická paměť MeSH
• lidé MeSH
• primární prevence MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH

BACKGROUND: Understanding the underlying architecture of mood regulation in bipolar disorder (BD) is important, as we are starting to conceptualize BD as a more complex disorder than one of recurring manic or depressive episodes. Nonlinear techniques are employed to understand and model the behavior of complex systems. Our aim was to assess the underlying nonlinear properties that account for mood and energy fluctuations in patients with BD; and to compare whether these processes were different in healthy controls (HC) and unaffected first-degree relatives (FDR). We used three different nonlinear techniques: Lyapunov exponent, detrended fluctuation analysis and fractal dimension to assess the underlying behavior of mood and energy fluctuations in all groups; and subsequently to assess whether these arise from different processes in each of these groups. RESULTS: There was a positive, short-term autocorrelation for both mood and energy series in all three groups. In the mood series, the largest Lyapunov exponent was found in HC (1.84), compared to BD (1.63) and FDR (1.71) groups [F (2, 87) = 8.42, p < 0.005]. A post-hoc Tukey test showed that Lyapunov exponent in HC was significantly higher than both the BD (p = 0.003) and FDR groups (p = 0.03). Similarly, in the energy series, the largest Lyapunov exponent was found in HC (1.85), compared to BD (1.76) and FDR (1.67) [F (2, 87) = 11.02; p < 0.005]. There were no significant differences between groups for the detrended fluctuation analysis or fractal dimension. CONCLUSIONS: The underlying nature of mood variability is in keeping with that of a chaotic system, which means that fluctuations are generated by deterministic nonlinear process(es) in HC, BD, and FDR. The value of this complex modeling lies in analyzing the nature of the processes involved in mood regulation. It also suggests that the window for episode prediction in BD will be inevitably short.

• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Úvod: Autoři prezentují soubor hospitalizovaných pacientů s peritonzilárními komplikacemi v období let 2003–2012. Cílem práce bylo porovnat jednotlivé typy léčby a data využít k optimalizaci terapie. Výsledky: Ve sledovaném období bylo pro peritonzilární komplikaci angíny hospitalizováno 587 pacientů, děti tvořily 29 % souboru. V 67 % případů byl prokázán jednostranný peritonzilární absces, 32 % pacientů bylo léčeno ve stadiu flegmóna, v 1 % byl prokázán oboustranný peritonzilární absces. Analýzou zánětlivých markerů jsme neprokázali statistický rozdíl v hodnotách CRP (p = 0,25) i Leu (p = 0,88) mezi skupinami peritonzilární flegmóny a peritonzilární absces. Při porovnání dětí (0-18let) a dospělých s peritonzilární komplikací jsme zjistili statisticky významný rozdíl v hodnotě CRP (p = 0,0037), ne však v hodnotě Leu (p = 0,36). V případě peritonzilární flegmóny jsme parenterálně v monoterapii podali převážně chráněné aminopeniciliny (58 %) a penicilin (26 %). Peritonzilární absces byl léčen parenterálně převážně v monoterapii penicilinem (60 %) a chráněnými aminopeniciliny (30 %). První ataka peritonzilární flegmóny byla v 90 % řešena konzervativně, v 8 % jednostrannou tonzilektomii, ve 2 % oboustrannou tonzilektomii. První ataka peritonzilárního abscesu byla řešena ve 34 % jednostrannou tonzilektomii, ve 32 % oboustrannou tonzilektomií, ve 31 % incizí abscesu, ve 3 % došlo ke spontánní perforaci před lékařským ošetřením a v 0,3 % punkcí a opakovanou aspirací abscesu. Ze 118 pacientů, kteří byli léčeni incizí peritonzilárního abscesu, došlo k recidivě peritonzilární komplikace u 14 (12 %) pacientů. Ze 165 pacientů léčených konzervativně pro flegmónu jich pro recidivu bylo přijato 13 (8 %). Ze 135 pacientů po jednostranné tonzilektomii byli pro recidivu přijati 3 (2 %). V případě recidivy peritonzilární komplikace byla u všech dětí provedena tonzilektomie, u dospělých pacientů v 86 %. Krvácení po tonzilektomii bylo zjištěno u 22 (7 %) dospělých pacientů operovaných pro peritonzilární komplikaci. Závěr: V léčbě peritonzilární komplikace upřednostňujeme penicilinová antibiotika. Při volbě způsobu drenáže peritonzilárního abscesu postupujeme vždy individuálně s přihlédnutím k věku, celkovému stavu a přání pacienta. V případě konzervativní terapie je riziko recidivy peritonzilární komplikace 8–12 %, tonzilektomie přináší nižší riziko recidivy onemocnění, avšak prodlužuje hospitalizaci a přináší riziko pooperačního krvácení (v 7 %). V případě recidivy peritonzilární komplikace vždy doporučujeme tonzilektomii

Introduction: The authors present a group of patients hospitalized with peritonsillar complications over the period from 2003 to 2012. The aim of the study was to compare different types of treatment and to use the data for optimization of therapy. Results: A total of 587 patients were hospitalized during the study period for peritonsillar complications of tonsillitis; Children accounted for 29% of the group. Unilateral peritonsillar abscess was demonstrated in 67% of cases, while 32% of patients were treated for phlegmon, and 1% of the patients had confirmed bilateral peritonsillar abscess. Analysis of inflammatory markers revealed no statistical difference in the CRP (p=0.25) and Leu (p=0.88) values between the groups. When comparing children (0-18 years of age) and adults with peritonsillar complications, we found a statistically significant difference in the CRP values (p=0.0037), but not in Leu values (p=0.36). Patients with peritonsillar phlegmon received parenteral treatment as monotherapy, predominantly protected aminopenicillins (58%) and penicillin (26%). Peritonsillar abscess was treated parenterally, mainly by monotherapy with penicillin (60%) and protected aminopenicillins (30%). The first attack of peritonsillar phlegmon was managed conservatively (90% of cases) or by unilateral tonsillectomy (8%) or bilateral tonsillectomy (2%). The first attack of peritonsillar abscess was managed by unilateral tonsillectomy (34% of cases), bilateral tonsillectomy (32% of cases), abscess incision (31%), 3% of patients developed spontaneous perforation before receiving medical treatment, and aspiration of the abscess was performed in 0.3% of the patients. Of 118 patients who were treated by peritonsillar abscess incision, peritonsillar complications recurred in 14 (12%) patients. Of 165 patients who received surgical treatment for phlegmon, 13 patients (8%) were admitted for recurrence. Of 135 patients with unilateral tonsillectomy, 3 patients (2%) were admitted for recurrence. In the group of patients with recurrence of peritonsillar complications, tonsillectomy was performed in all children, and in 86% of adults. Bleeding after tonsillectomy was found in 22 (7%) adults who had received surgical treatment for peritonsillar complications. Conclusion: We prefer penicillin antibiotics for treatment of peritonsillar complications. When choosing the method of peritonsillar abscess drainage, we use an individualized approach considering the patient’s age, overall condition and wishes. The risk of recurrence of peritonsillar complications is about 8-12% for conservative therapy, while tonsillectomy gives a lower risk of disease recurrence, but prolongs hospitalization and carries the risk of postoperative bleeding (7%). We always recommend tonsillectomy in patients with the recurrence of peritonsillar complications.

• MeSH
• biochemická analýza krve MeSH
• C-reaktivní protein MeSH
• celulitis farmakoterapie   chirurgie   MeSH
• dítě MeSH
• dospělí MeSH
• drenáž MeSH
• hospitalizace MeSH
• krční mandle * patologie   MeSH
• leukocyty MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• peniciliny terapeutické užití   MeSH
• peritonzilární absces * farmakoterapie   chirurgie   MeSH
• pooperační krvácení MeSH
• předškolní dítě MeSH
• recidiva MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• tonzilektomie statistika a číselné údaje   využití   MeSH
• výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče) MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• předškolní dítě MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Cíl studie: Zhodnocení krátkodobých i dlouhodobých výsledků chirurgické léčby infekční endokarditidy (IE) u pacientů operovaných na našem pracovišti. Metodika: V letech 1994–2007 bylo ve Fakultní nemocnici Motol operováno 63 pacientů s diagnózou infekční endokarditidy. Infekční endokarditida nativní chlopně byla přítomna u 54 pacientů (85,7 %), protézová infekční endokarditida u devíti (14,3 %). Anamnézu intravenózního (i.v.) abúzu drog mělo 16 pacientů (25,4 %). Byla provedena retrospektivní analýza tohoto souboru s cílem zjistit dlouhodobé přežití a počet reoperací a reinfekcí. Při ambulantním sledování přeživších pacientů byl hodnocen jejich klinický stav a echokardiografi cky funkce operované chlopně. Střední délka sledování byla 49,6 ± 46 měsíců. Výsledky: Celková hospitalizační mortalita byla 20,6 % (13/63), přičemž v letech 1994–2001 to bylo 29,2 % (7/24) a v letech 2002–2007 15,4 % (6/39). Významně vyšší mortalita byla u pacientů s perianulárním abscesem (6/14; 42,9 %; p = 0,02), naopak signifi kantně nižší úmrtnost měli i.v. narkomani (1/16; 6,3 %; p = 0,04). Vysoká hospitalizační mortalita byla i u pacientů s protézovou infekční endokarditidou (3/9; 33,3 %). Úmrtnost nebyla významně ovlivněna ani lokalizací infekční endokarditidy, ani typem provedeného chirurgického výkonu. Přežití po deseti letech bylo 65,1 % (41/63). Reoperace byla nutná celkem u sedmi pacientů (11,1 %), z toho u dvou (3,2 %) pro reinfekci a u pěti (7,9 %) pro významnou vadu na operované chlopni. Narkomani byli reoperováni častěji (3/16; 18,8 %). Recidiva infekční endokarditidy se objevila u čtyř pacientů (6,3 %). Významně častější byla v podskupině i.v. narkomanů (3/16; 18,8 %; p = 0,017). Většina reoperací (6/7) a všechny reinfekce se vyskytly do dvou let od operace. V rámci sledování byla zjištěna významná dysfunkce operované chlopně u tří pacientů (9,4 %), průměrná NYHA byla 1,7 ± 0,6. Závěr: Výsledky chirurgické léčby infekční endokarditidy u našich pacientů potvrdily, že jde o onemocnění s vysokou, zejména hospitalizační úmrtností, přičemž nejvyšší mortalita byla u pacientů s perianulárním abscesem a protézovou endokarditidou. Riziko komplikací ve smyslu reinfekce a reoperace je nejvyšší v prvních dvou letech po operaci, a to hlavně u i.v. narkomanů. Sledování prokázalo dobrý klinický stav pacientů, velmi dobrou funkci operovaných chlopní a uspokojivou dlouhodobou prognózu.

Aim of the study: To evaluate short-term and long-term results of surgical treatment of infective endocarditis (IE) in patients operated on in our department. Methods: From 1994 to 2007, 63 patients with the diagnosis of infective endocarditis underwent operation in Motol University Hospital. Native valve endocarditis was present in 54 cases (85.7%) and prosthetic endocarditis in 9 (14.3%). Sixteen patients (25.4%) had a history of intravenous (i.v.) drug abuse. We conducted a retrospective analysis of this cohort to assess their long-term survival and reoperation and reinfection rates. At follow-up, the clinical status of patients and function of the operated valves were evaluated. Mean follow-up period was 49.6 ± 46 months. Results: Overall in hospital mortality was 20.6% (13/63). In the period of 1994–2001, mortality was 29.2% (7/24) whereas, in 2002–2007, it was 15.4% (6/39). Signifi cantly higher mortality was found in patients with periannular abscess (6/14; 42.9%; p = 0.02). On the contrary, i.v. drug users (1/16; 6.3%; p = 0.04) had signifi cantly lower mortality rates. A high mortality rate was also seen in patients with prosthetic valve endocarditis (3/9; 33.3%). Mortality was aff ected neither by location of IE nor the type of surgical procedure performed. Ten year survival was 65.1% (41/63). Reoperation was necessary in 7 patients (11.1%), in 2 (3.2%) due to reinfection and, in 5 (7.9%) due to valve dysfunction. I.v. drug addicts were reoperated more often (3/16; 18.8%). Infective endocarditis recurred in 4 patients (6.3%). A signifi cantly higher incidence was seen in the i.v. drug user group (3/16; 18.8%; p = 0.017). Most of the reoperations (6/7) and all reinfections occurred within two years of operation. At follow-up, signifi cant valve dysfunction was observed in 3 patients (9.4%), average NYHA class was 1,7 ± 0,6. Conclusion: Our results of surgical treatment of IE confi rm that in-hospital mortality remains high, especially in patients with periannular abscess and prosthetic valve endocarditis. Risk of complications in terms of reinfection and reoperation is highest in the fi rst two postoperative years, mainly in i.v. drug users. Follow-up showed a good clinical status of patients, very good function of the operated valves and satisfactory long-term prognosis.

• Klíčová slova
• Infekční endokarditida, Chirurgická léčba,
• MeSH
• analýza přežití MeSH
• bakteriální endokarditida chirurgie   komplikace   MeSH
• infekce diagnóza   komplikace   mikrobiologie   MeSH
• kardiochirurgické výkony klasifikace   metody   mortalita   MeSH
• lidé MeSH
• mikrobiologické techniky využití   MeSH
• mortalita v nemocnicích MeSH
• pooperační období MeSH
• recidiva MeSH
• reinfekce MeSH
• reoperace metody   využití   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• srdeční chlopně umělé využití   MeSH
• statistika jako téma MeSH
• výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče) MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

• MeSH
• diabetes mellitus 2. typu MeSH
• dietoterapie MeSH
• fyziologie výživy * MeSH
• klinické lékařství * MeSH
• metabolické nemoci MeSH
• nutriční vědy MeSH
• poruchy výživy MeSH
• Publikační typ
• kongresy MeSH
• souborné dílo MeSH

• Konspekt
• Patologie. Klinická medicína
• NLK Obory
• nutriční terapie, dietoterapie a výživa
• vnitřní lékařství