Článek se zabývá důležitým etickým principem ve zdravotní a sociální péči o seniory, a to respektováním autonomie. Cílem práce je poukázat na ohrožení autonomie seniorů v různých oblastech jejich života a na možnosti podpory jejich autonomního chování ze strany pracovníků ve zdravotních a sociálních službách. V první části článku je vysvětlen pojem autonomie a etický princip respektu k autonomii. Pojem autonomie je často spojován se sebeúctou, důstojností a participací. Rozlišují se dvě složky autonomie: „autonomní rozhodování“ a „autonomní akce.“ Autonomie ve stáří je často ohrožena. S ubýváním fyzických a psychických sil je klient často omezen buď ve schopnosti učinit validní rozhodnutí, nebo ve schopnosti rozhodnutí realizovat, případně v obojím. Schopnost autonomního jednání ovlivňují vnější a vnitřní faktory. Vnitřní faktory jsou spjaty se snižováním fyzických a mentálních funkcí ve stáří, vnější faktory pak souvisí s prostředím, ve kterém senior žije. Ve stáří často dochází k omezení nebo ztrátě soběstačnosti. Autonomie a ztráta soběstačnosti se však nevylučují. To je třeba brát v úvahu při plánování péče. V článku jsou citováni autoři Pichaud a Thareauová, kteří se zabývají vztahem mezi soběstačností a autonomií. Uvádějí, jaký je podíl účasti pomáhajícího na pomoci druhému člověku v závislosti na míře jeho fyzické nebo mentální závislosti. I přes snahy odborníků podporovat a zachovat autonomii seniorů alespoň v určité míře, existuje určitá část klientů, kteří nejsou již vůbec schopni autonomního chování. Článek se zmiňuje i o etické diskusi o možnosti respektování dříve vyslovených přání pacientů (advance directives). V závěru článku jsou uvedeny autonomní zásady pro jednání s klientem, které by měly být při péči o seniory respektovány. Tyto zásady byly převzaty od autorů Collopy a Naleppa ze zahraničí.

The article deals with an important ethical principle in taking the health and social care of seniors: respecting of the autonomy. The purpose of the work presented here is to point out the endangerment of seniors in different areas of their lives and possibilities of supporting their autonomous behaviour by members of health and social services. In the first part of the article, the concept of the autonomy and the ethical principle of respecting the autonomy are explained. The concept of the autonomy is frequently combined with the self-respect, dignity and participation. The following two components of the autonomy are recognized: “autonomous decisions” and “autonomous actions”. The autonomy is frequently endangered in old age. With the attenuation of the physical and mental strength, the client is frequently limited, either in his/her capability of making a valid decision or in his/her capability of implementing the decision, or in both respects. The capability of the autonomous behaviour is affected by external and internal factors. The internal factors are associated with the reduction in physical and mental functions in elderly people and external factors are associated with the environment, which is the senior living in. In old age, the self-reliance is frequently either restricted or lost. However, the autonomy and loss of the self-reliance do not exclude one another. In the article, the authors Pichaud and Thareau are quoted, who deal with the relationship between the self-reliance and autonomy. They consider the proportion of the participation of the assisting person in helping the other person, depending on the extent of his/her mental dependence. In spite of attempts of specialists to support and save the autonomy of seniors at least to a certain extent, there is a certain population of clients, who are not capable of the autonomous behaviour at all. The article also mentions an ethical discussion concerning respecting of formerly expressed desires of patients (advance directives). The conclusion of the article comprises autonomous principles of handling with the client, which should be adhered to in taking care of seniors. These principles were adopted from foreign authors Collopa and Nalepp.

• MeSH
• lékařská etika MeSH
• lidé MeSH
• osobní autonomie MeSH
• senioři psychologie   MeSH
• sociální péče etika   trendy   MeSH
• zdravotní péče - plánování trendy   využití   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• senioři psychologie   MeSH
• Publikační typ
• směrnice pro lékařskou praxi MeSH

• MeSH
• geriatrické ošetřovatelství MeSH
• hospitalizovaní pacienti MeSH
• lidé MeSH
• osobní autonomie MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• senioři MeSH

Východiskem tohoto článku je prozkoumání současných etických principů v oblasti zdravotnictví, na kterých je položen koncept informovaného souhlasu, zejména koncept autonomie vůle člověka a položení si otázky, zda tato východiska jsou morálně relevantní či nikoliv. Tato úvaha nemá přinést definitivní odpověď na položené otázky, nicméně má relativizovat současné výhradní zaměření na standardní princip respektu k autonomii (tak jak je zejména kodifikován v právních normativních systémech, a to nejen v české právní úpravě, ale i v mezinárodních dokumentech). Do určité míry je totiž chápání informovaného souhlasu jako úkonu svobodné bytosti na základě komplexně a neutrálně podávaných informací od nezaujaté, nestranné osoby lékaře pouhopouhým nenaplnitelným ideálem a ve své podstatě i novodobým mýtem. Znovu se proto navrací otázka, zda přirozenoprávně chápaný princip autonomie vůle je adekvátním a jediným správným řešením, pokud se například dostane do rozporu s utilitaristickým principem užitku, a zda paternalistický přístup, tak jak byl nastolen v minulých stoletích, více neodrážel realitu běžného dne a zda navíc nebyl ospravedlnitelnější. Cílem této stati je pokusit se načrtnout i jiné možné alternativní pohledy a analyzovat postavení pacienta a lékaře a jejich vzájemného stavu. Zejména se zaměřuje na klíčovou analýzu těla nemocného v jeho dvouprvkové roli subjektu a objektu, vnímajícího a vnímaného. Zohledněn je fakt, že pacient se nachází v situaci, která je mezní a do jisté míry existenciální, ve které jsou možnosti jeho Já jako subjektu omezovány vnější skutečností – nemocí a bolestí, přičemž právě bolest je chápána jako souhrn zcela izolovaných, emocionálních zkušeností, které nemohou být předány jinému, nemohou tedy být intersubjektivní. V bolesti je člověk vždy osamocen. Z tohoto hlediska přichází pacient k lékaři jako strana, která je ve slabším postavení a hledající pomoc, oproštění od svého strádání. Proto ovšem může být snazším způsobem zmanipulována, podrobena a uchopena vůlí druhého. Proto lékař musí dbát, aby k této situaci nedocházelo, a aby pacienta pouze nezkoumal, tj. nečinil z něj pouhopouhý předmět zkoumání, objekt, ale aby účinně reflektoval taktéž na pacientovo subjektivní Já. Je nepopiratelným, empiricky prokazatelným faktem, že se medicína stává čím dál tím více odcizenou vědou, kdy pacient a lékař ztrácejí důvěrný vztah mezi sebou. I proto je v postmoderní době materializování a „zpředmětňování“ pacienta nebezpečně se opakujícím jevem, který je třeba eliminovat. Na základě toho pak považuje autor článku informovaný souhlas spíše než za výraz svobody a autonomie vůle, která může být čistě iluzorní, za postmoderní rituál vzájemnosti, za uznání individuality existence pacienta a jeho bytí jako subjektu, nikoliv pouhopouhé neindividualizované materie.

The starting point of this article is exploration of current ethical principles in the area of health services, upon which the conception of informed consent is based, especially the conception of autonomy of human will, as well as asking a question, whether these origins are morally relevant, or not. This reflection is not supposed to bring a definite answer to the asked questions, however it ought to make relative the current exclusive focus on a standard principle of respect to autonomy (especially as codified by legal normative systems, not only in the Czech legislation, but also in international documents). As to a certain extent the understating of informed consent as an act of a free being on the basis of comprehensive and neutral information given by an unbiased, objective person - physician, remains a pure and simple unfulfilled ideal and in its nature becomes a modern myth. Therefore, once more we face the question whether the principle of autonomy of will understood from the natural law perspective is adequate and the only correct solution, if it gets in conflict with the utilitarian principle of utility, and whether the paternalistic approach, as introduced in past centuries, did not reflect more the every day reality and moreover, if it was not more justifiable. This essay attempts to outline also other possible alternative points of view and analyze standing of a patient and a physician, as well as their mutual status. Specifically, it concentrates on a key analysis of the patient’s body in its binary role of both subject and object, the one who perceives and is perceived. It also considers the fact that a patient finds himself/herself in an extreme and to a certain extent existential situation, in which the possibilities of his/her Self as a subject are limited by an external fact - illness and pain, while it is the pain, which is understood as a sum of entirely isolated emotional experiences, which cannot be passed to another person, therefore cannot be intersubjective. Man is always alone in pain. From this point of view, a patient always comes to a physician as a party, who is in an inferior position and seeks help, deliverance from their suffering. Therefore, it is of course easier to be manipulated, subjected and grasped by the will of another. Therefore, a physician must make sure that such a situation does not occur and that he does not only explore a patient, i.e. make him/her a pure and simple object of exploration, but also effectively reflects the patient’s subjective Self. It is an undeniable, empirically provable fact, that medicine becomes more and more abstract science, when a patient and physician lose their intimate relationship between them. This is why the materializing and "objectivizing" of a patient in the postmodern era is a dangerously recurring phenomenon , which needs to be eliminated. Based upon this, an author of this article subsequently considers informed consent to be more like than an expression of freedom and autonomy of will, which can be purely illusory, a post-modernist ritual of mutuality, recognition of individuality of the patient’s existence and his/her being as a subject and not merely a non individualized matter.

• MeSH
• bolest MeSH
• informovaný souhlas pacienta etika   MeSH
• lidé MeSH
• osobní autonomie MeSH
• paternalismus etika   MeSH
• veřejné zdravotnictví etika   MeSH
• vztahy mezi lékařem a pacientem etika   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

• MeSH
• charakteristiky rodiny MeSH
• domácí ošetřování MeSH
• dospělí MeSH
• finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
• lidé MeSH
• osobní autonomie MeSH
• rodinné vztahy MeSH
• senioři MeSH
• vztahy mezi rodiči a dětmi MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• senioři MeSH

Aktuální téma zdravotní gramotnosti bývá obvykle prezentováno odděleně od problematiky etiky zdravotní péče. Soudobý důraz na důležitost zvyšování úrovně zdravotní gramotnosti populace při poskytování zdravotní péče však vychází z týchž předpokladů jako moderní lékařská etika akcentující kompetenci autonomního pacienta činit odpovědná rozhodnutí v péči o vlastní zdraví. Zdravotní gramotnost je nezbytným předpokladem realizace pacientovy autonomie. V důsledku mohutných společenských proměn, které se udály ve 20. století, posílilo právo na sebeurčení jedince, a to i v kontextu medicíny. Pacient se stal z pasivního příjemce aktivním účastníkem zdravotní péče. Souběžně s tím se medicína i uspořádání zdravotního systému staly komplexnější, diferencovanější a specializovanější, takže není jednoduché získaným informacím porozumět. Schopnost porozumět zdravotním informacím a využívat je k přiměřeným rozhodnutím v oblasti péče o zdraví patří mezi základní charakteristiky zdravotní gramotnosti. Koncept zdravotní gramotnosti tak významně rozšiřuje a obohacuje porozumění mnoha pojmům užívaných v lékařské etice od počátku jejího vzniku. Umožňuje nově nahlédnout i některé aspekty Beauchampova-Childressova principialismu, jenž je dnes již tradiční metodou etického uvažování v medicíně. Vedle pojmu pacientovy kompetence je třeba brát v úvahu i jeho kapacitu k rozhodování ve zdravotní ve zdravotní péči.

The current topic of health literacy is usually presented separately from the issue of health care ethics. However, the contemporary emphasis on the importance of increasing the level of health literacy of the population in the provision of health care is based on the same assumptions as modern medical ethics emphasizing the competence of the autonomous patient to make responsible decisions in the care of his own health. Health literacy is a prerequisite for the realization of patient autonomy. As a result of the massive social changes that took place in the 20th century, the right to self-determination of the individual strengthened, even in the context of medicine. From a passive recipient, the patient became an active participant in health care. At the same time, medicine and the organization of the health system have become more complex, differentiated and specialized, so it is not easy to understand the information obtained. The ability to understand health information and use it to make appropriate health care decisions is one of the basic characteristics of health literacy. The concept of health literacy thus significantly expands and enriches the understanding of many concepts used in medical ethics since its inception. It allows a new insight into some aspects of Beauchamp-Childress principialism, which is now a traditional method of ethical reasoning in medicine. In addition to the concept of the patient’s competence, it is also necessary to take into account his capacity to make health decisions in health care.

• MeSH
• bioetika MeSH
• informovaný souhlas pacienta MeSH
• lidé MeSH
• osobní autonomie * MeSH
• zdravotní gramotnost * MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

With respect to the multitude of terms used to describe free, independent functioning of an individual and to the salience of this idea in lifespan development, this study provides a review of the concepts of autonomy currently used in psychology. The review is structured from two perspectives: psychology of individual differences and developmental psychology with emphasis on adolescence and emerging adulthood. From both these perspectives the reviewed concepts of autonomy may be categorised into two groups: experiential-subjective autonomy focused on the experience of choice and authorship of own behaviour and objective concepts focusing on specific kinds of interpersonal (in) dependence and its development. Especially with the latter approaches the content of each individual construct is clear from their operationalizations that are also included in the review.

• MeSH
• lidé MeSH
• osobní autonomie * MeSH
• psychická odolnost MeSH
• sebepojetí MeSH
• sebezhodnocení (psychologie) MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH

• MeSH
• lékařská etika MeSH
• vztahy mezi lékařem a pacientem MeSH

Autor se zamýšlí nad tím, proč je často tak obtížné přivést k odpoutání od rodičů právě ty děti, které z jejich strany zažily jednoznačná poškození. Proč jsou právě ty děti, které byly ze strany svých rodičů nejvíce zanedbávané, bité či zneužívané, nejméně schopné se od nich vnitřně distancovat? Odpovědí na uvedené otázky je skutečnost, že symbiotický proces mezi matkou a dítětem se pro ně stal traumatem – symbiotickým traumatem. V jeho důsledku dochází u dítěte k psychickému štěpení. Dítě je nuceno obracet svou pozornost k druhým lidem, na nichž se pak stává závislé. Knihu ocení psychologové, psychoterapeuti, psychiatři, pracovníci pomáhajících profesí, čtenáři se zájmem o literaturu o psychoterapii a rodinných konstelacích.

• MeSH
• duševní poruchy MeSH
• individualizace MeSH
• interpersonální vztahy MeSH
• připoutání k objektu MeSH
• psychoanalytická interpretace MeSH
• rodinné vztahy MeSH

• Konspekt
• Vývojová psychologie. Individuální psychologie
• NLK Obory
• psychologie, klinická psychologie
• sociologie
• NLK Publikační typ
• studie

Čtenáři se dostává do rukou kniha, jež je prvním svazkem přehledu judikatury věnovaného zásadám soukromého práva, jež se stále častěji stávají běžnou součástí každodenní aplikační praxe. Zásady mnohdy slouží jako interpretační vodítko ustanovení platného práva, resp. jako jeho určitý korektiv. Tato povaha zásad znamená, že rekodifikace soukromého práva by se použitelnosti judikatury zařazené do tohoto přehledu měla dotknout pouze v minimální míře. První svazek shrnuje a třídí rozhodnutí vyslovující se k zásadě autonomie vůle, a to jak jejím procesněprávním, tak hmotněprávním aspektům. Každé rozhodnutí je upraveno do podoby standardního judikátu. Vyhledávání potřebné judikatury usnadní věcný rejstřík a rejstřík právních předpisů.

• MeSH
• právní vědy MeSH
• role soudu MeSH
• soukromý sektor zákonodárství a právo   MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH

• Konspekt
• Soukromé právo
• NLK Obory
• právo, zákonodárství

Článek se zabývá etickou problematikou principu autonomie v psychoterapii. Jsou definovány základní předpoklady autonomie pacienta a postavení tohoto principu mezi dalšími základními etickými principy podle Beauchampa a Childresse. Je probrána autonomie pacienta v rámci problematiky informovaného souhlasu a jeho tří složek: odkrytí informace, kompetence pacienta a dobrovolnosti. Dále je popsáno, jak autonomie pacienta souvisí se vztahem psychoterapeut - pacient a jak může být v tomto vztahu narušována, je popsán zejména paternalistický, maternalistický a partnerský přístup k pacientovi a některá jejich úskalí. Článek je zakončen úvahou o etických problémech při práci s obrannými mechanismy pacienta v psychoterapii.

Following text inquires ethical problematic of the autonomy principle in psychotherapy. There is a definition of basic preconditions of autonomy of patient and a place of this principle among other basic ethical principles according to Beauchamp and Childress. Autonomy of the patient is discussed in the context of the informed consent and its three parts: disclosure of information, competence of patient and voluntariness. The article further describes the link between autonomy and psychotherapist-patient's relationship and how it can be violated in this context, there is described especially paternalistic, maternalistic and partnership approach to the patient and some of their pitfalls. The text concludes with discussion about ethical problems of work with defense mechanisms of patient in psychotherapy.

• Klíčová slova
• maternalismus, partnerský vztah, informovaný souhlas,,
• MeSH
• informovaný souhlas pacienta etika   psychologie   MeSH
• lidé MeSH
• obranné mechanismy MeSH
• osobní autonomie MeSH
• pacienti psychologie   MeSH
• paternalismus etika   MeSH
• profesionální etika MeSH
• psychoterapie etika   MeSH
• vztahy mezi lékařem a pacientem etika   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH