dexametazon
Dotaz
Zobrazit nápovědu
V terapii mnohočetného myelomu se vedle konvenční chemoterapie dostávají v současné době do popředí nové preparáty, z nichž nejširšího použití doznal thalidomid. Velmi dobré výsledky přinesla kombinace nízce dávkovaného thalidomidu s cyklofosfamidem a dexametazonem. Cílem předložené práce bylo ověření účinnosti a posouzení toxicity jednak režimu „CTD-junior“ pro nemocné do 65 let, vyznačující se jednorázovou nitrožilní aplikací cyklofosfamidu v dávce 800 mg 1. den v intervalu 21 dní, thalidomidu 200 mg denně a perorálního podání dexametazonu v dávce 40 mg vždy 1.–4. a 12.–15. den cyklu, jednak režimu „CTD-senior“, určeného pro nemocné nad 65 let, s kontinuálním podáváním perorálního cyklofosfamidu v dávce 50 mg denně, thalidomidu 100 mg denně a perorální formy dexametazonu v dávce 20 mg ve dnech 1–4 a 15–18 v rámci 28denního cyklu. Z celkového souboru 97 nemocných s pokročilou formou mnohočetného myelomu či s projevy rezistence ke konvenční léčbě bylo vyhodnoceno 85 nemocných. Objektivní léčebná odpověď byla dosažena u 68 (80 %) nemocných, z toho kompletní remise byla zaznamenána u 7 nemocných (8 %), parciální remise u 42 nemocných (50 %) a minimální odezva u 19 nemocných (22 %). Stabilizace choroby byla pozorována u 10 pacientů (12 %), zatímco u 7 nemocných (8 %) choroba nadále progredovala. Ukázalo se, že toxicita obou režimů byla poměrně nízká a snadno ovlivnitelná, přičemž nejčastěji se vyskytovala celková slabost, obstipace, neuropatie dolních končetin, porucha glykoregulace a mírná leukopenie. Ze studie vyplývá, že použití thalidomidu jako součásti obou hodnocených režimů významně rozšiřuje současné léčebné možnosti u nemocných rezistentních ke konvenční chemoterapii a v běžné hematologické praxi jsou oba hodnocené režimy velmi dobře použitelné.
Besides conventional chemotherapy, several new drugs are used in multiple myeloma treatment. Thalidomide is one of the most used. The combination of low-dosed thalidomide with cyclophosphamide and dexamethasone has shown very good results. The aim of this study is to verify the effect and to assess the toxicity of the „CTD-junior“ regimen, for patients up to 65 years, with pulsed intravenous application of cyclophosphamide at the dose of 800 mg on day 1 once a 21-days’ interval, thalidomide 200 mg daily and oral dexamethasone 40 mg on days 1–4 and 12–15, and the „CTD-senior“ regimen, for patients over 65 years, with continuous use of oral cyclophosphamide 50 mg daily, thalidomide 100 mg daily and oral dexamethasone 20 mg on days 1–4 and 15–18, in a 28-days’ cycle. From the group of 97 patients with progressive form of multiple myeloma or with resistance to conventional chemotherapy, 85 patients were evaluated. Objective response was reached in 68 (80%) patients, from which complete remission was reached in 7 (8 %), partial remission in 42 (50%) and minimal response in 19 (22 %) patients. The disease was stabilized in 10 (12%) patients, while 7 (8%) patients progressed. It was showed, that the toxicity of both regimens was quite low and easily affected, when weakness, obstipation, neuropathy of lower extremities, glycoregulation worsening and mild leucopenia occured most often. From the study results, that the use of thalidomide in both performed regimens widens the therapeutic possibilities in patients with multiple myeloma resistant to conventional chemotherapy, and that both regimens are very good for use in common hematology practise.
- MeSH
- cyklofosfamid farmakologie terapeutické užití MeSH
- dexamethason farmakologie terapeutické užití MeSH
- hodnocení léčiv metody trendy využití MeSH
- lidé MeSH
- mnohočetný myelom dějiny terapie MeSH
- thalidomid terapeutické užití MeSH
- věkové skupiny MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- hodnotící studie MeSH
Cieľ: Vyhodnotiť účinnosť aplikácie dexametazón fosfátu do oka králika pomocou ionoforézy. Pre ionoforézu bol použitý prístroj „Mini Ion“ a hydrogélové nosiče z hydroxyetylmetakrylátu (HEMA) v zmesi s etylénglykoldimetakrylátom (EGMA). Metóda: Sledovala sa koncentrácia dexametazónu v rohovke králika bieleho po aplikácii tohoto farmaka pomocou transkorneálnej ionoforézy s intezitou prúdu 1 mAmp a dĺžkou aplikácie 60, 120 a 240 sekúnd. Kontrolnej skupine zvierat bol dexametazón aplikovaný formou očných kvapiek do spojivkového vaku. Ďalej sa sledovala koncentrácia liečiva v rôznych očných segmentoch po aplikácii transkonjunktiválnou a transsklerálnou ionoforézou. Pre posúdenie bezpečnosti aplikácie liečiv pomocou ionoforézy sme hodnotili histologické zmeny jednotlivých štruktúr rohovky 5 minút a 8 hodín po ukončení ionoforézy. Výsledky: Aplikácia dexametazón fosfátu ionoforézou vedie až k 38-krát vyššej koncentrácii liečiva v rohovke v porovnaní s koncentráciou dosiahnutou po aplikácii očných kvapiek do spojivkového vaku. Rozdiel v koncentrácii farmaka v prednom, ako aj v zadnom segmente pri transkonjunktivalnej a transsklerálnej aplikácii nie je štatisticky signifikantný. Pre dosiahnutie vysokej koncentrácie liečiva v sietnici nie je teda nutné odpreparovať spojivku. Histologická analýza rohoviek po ionoforetickej aplikácii farmaka s intenzitou prúdu 0,5 mAmp odhalila bezprostredne po aplikácii iba minimálne defekty epitelu a mierny edém strómy rohovky, ktoré v priebehu 8 hodín spontánne regredovali. Záver: Výsledky štúdie potvrdili, že aplikácia liečiv pomocou ionoforézy je efektívnou a bezpečnou metódou, pomocou ktorej je možné dosiahnuť vysoké koncentrácie farmaka v rohovke ako aj v zadnom očnom segmente.
Purpose: To evaluate the efficiency of the dexamethasone phosphate penetration into the rabbit eye after transcorneal and transscleral iontophoresis using a drug loaded hydrogel assembled on a portable iontophoretic Mini Ion device. Methods: Iontophoresis of dexamethasone phosphate was studied in healthy rabbits using drug-loaded disposable HEMA hydrogel sponges and portable iontophoretic device. Corneal iontophoretic administration was performed with electric current of 1 mAmp for 1, 2, and 4 min. In the control group, the dexamethasone was applied in drops into the conjunctival sac. Transconjunctival and transscleral iontophoresis were performed in the pars plana area, through the conjunctiva or directly on the sclera. Dexamethasone concentrations were assayed using HPLC method. To study the anatomical changes after iontophoresis application, histological examinations of corneas excised 5 minutes and 8 hours after the procedure were performed. Results: Dexamethasone levels in the rabbits’ corneas after a single transcorneal iontophoresis were up to 38 times higher compared to those obtained after topical eye drops instillation. High drug concentrations were obtained in the retina and sclera 4 hours after transscleral iontophoresis as well. There were no statistically significant differences in the drug concentration after transscleral and tranconjunctival iontophoresis. Histological examination of the corneas after the iontophoresis showed only discrete reversible changes of the epithelium and the stroma. Conclusion: A short, low-current, non-invasive iontophoretic treatment using the dexamethasone-loaded hydrogels has a potential clinical value in increasing the drug’s penetration into the anterior and posterior segment of the eye.
Thalidomid se v posledních letech osvědčil jako vysoce účinný lék v terapii mnohočetného myelomu, a to jak v monoterapii, tak v kombinačních režimech, nejčastěji s použitím steroidů a alkylačních cytostatik. Velmi dobré výsledky přinesla kombinace nízce dávkovaného thalidomidu s cyklofosfamidem a dexametazonem. V předloženém sdělení autoři prezentují účinnost, toxicitu i výsledky dlouhodobého sledování nemocných léčených kombinací thalidomidu, cyklofosfamidu a dexametazonu jednak v režimu „CTD-junior“ pro nemocné do 65 let (cyklofosfamid 800 mg 1. den i.v. v intervalu 21 dní, thalidomid 200 mg denně p.o. a dexametazon 40 mg p.o. vždy 1.–4. a 12.–15. den cyklu), jednak režimu „CTD-senior“, určeného pro nemocné nad 65 let (s kontinuálním podáváním cyklofosfamidu 50 mg denně p.o., thalidomidu 100 mg denně p.o. a dexametazonu 20 mg p.o. ve dnech 1–4 a 15–18 v rámci 28denního cyklu). Z celkového souboru 126 nemocných s pokročilou formou mnohočetného myelomu či s projevy rezistence ke konvenční léčbě bylo vyhodnoceno 109 nemocných. Objektivní léčebná odpověď byla dosažena s použitím obou verzí režimu CTD u 78 (71,6 %) nemocných, z toho kompletní remise byla zaznamenána u 17 nemocných (15,6 %), velmi dobrá parciální remise u 5 (4,6 %) a parciální remise u 56 nemocných (51,4 %). Stabilizace choroby byla pozorována u 21 pacientů (19,2 %), zatímco u 10 nemocných (9,2 %) choroba nadále progredovala. Toxicita obou režimů byla poměrně nízká a snadno ovlivnitelná, přičemž nejčastěji se vyskytovala celková slabost, obstipace, neuropatie dolních končetin, porucha glykoregulace a mírná leukopenie. Medián celkového přežití (OS) od zahájení léčby režimem CTD byl v celém souboru 31,5 měsíců, doba do progrese (TTP) 15 měsíců. Rozdíly mezi režimy „senior“ a „junior“ nebyly statisticky významné. Ze studie vyplývá, že použití thalidomidu jako součásti obou hodnocených režimů významně rozšiřuje současné léčebné možnosti u nemocných rezistentních ke konvenční chemoterapii.
Thalidomide has been estimated as a useful drug in the treatment of multiple myeloma in monotherapy or in combinations with steroids and alkylating drugs. The combination of low-dose thalidomide with cyclophosphamide and dexamethasone has shown very good results. In the actual study, authors present the effect, toxicity and results of long-time follow-up of patients treated by the combination of thalidomide, cyclophosphamide and dexamethasone in the „CDT-junior“ regimen for patients up to 65 years (cyclophosphamide 800 mg intravenously on day 1 once a 21-daysę interval, thalidomide 200 mg orally daily and dexamethasone 40 mg orally on days 1–4 and 12–15), and in the „CTD-senior“ regimen for patients over 65 years (cyclophosphamide 50 mg orally daily, thalidomide 100 mg orally daily and dexamethasone 20 mg orally on days 1–4 and 15–18, in a 28-daysę cycle). From the group of 126 patients with progressive form of multiple myeloma or with resistance to conventional chemotherapy, 109 patients were evaluated. Using both modalities of the CTD regimen, objective response was reached in 78 (71.6%) patients, of them complete remission was achieved in 17 (15.6%), very good partial remission in 5 (4.6%) and partial remission in 56 (51.4%) patients. Disease was stabilized in 21 (19.2%) patients, while 10 (9.2%) patients progressed. The toxicity of both regimens was quite low and can be easily managed; weakness, obstipation, neuropathy of lower extremities, glycoregulation worsening and mild leucopenia occured most often. Median of overall survival from the start of the CTD treatment was in the whole group 31.5 months and median of time to progression was 15 months. The difference between „junior“ and „senior“ regimens was not statistically significant. It can be concluded, that the use of thalidomide in both discussed regimens has broaden the therapeutic possibilities in patients with multiple myeloma resistant to conventional chemotherapy.
- Klíčová slova
- léčebná rezistence,
- MeSH
- chemorezistence účinky léků MeSH
- cyklofosfamid aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- dexamethason aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- dospělí MeSH
- financování organizované MeSH
- lidé MeSH
- mnohočetný myelom epidemiologie farmakoterapie klasifikace MeSH
- thalidomid aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- Publikační typ
- hodnotící studie MeSH
Východiska: Volba léčby u pacientů s agresivním mnohočetným myelomem (MM), rezistentním na několik léčebných modalit, je v podmínkách reálné klinické praxe velmi obtížná. Ixazomib je perorální inhibitor proteazomu druhé generace. V kombinaci s lenalidomidem a dexametazonem je účinným a nízce toxickým léčebným režimem pro pacienty s relabovaným či refrakterním MM. Pozorování: Prezentované kazuistiky dvou pacientů s agresivním průběhem MM demonstrují překvapivou účinnost tohoto režimu. Závěr: Opakovaná léčba kombinací inhibitorů proteazomu (ixazomib) a imunomodulačních léků (lenalidomid) může u některých pacientů vést k výraznému klinickému benefitu a měla by být zvážena i u pacientů s vyčerpanými léčebnými možnostmi.
Background: The treatment of aggressive multiple myeloma (MM) patients, resistant to several treatment modalities, is very difficult in the real-world-evidence conditions. Ixazomib is a second-generation oral proteasome inhibitor. In combination with lenalidomide and dexamethasone, it is an effective and low-toxic treatment regimen for patients with relapsed or refractory MM. Observation: The presented case reports of two patients with an aggressive course of MM demonstrate the surprising effectiveness of this regimen. Conclusion: Repeated treatment with a combination of proteasome inhibitors (ixazomib) and immunomodulatory drugs (lenalidomide) may lead to significant clinical benefit in some patients and should be considered even in end-stage disease patients.
- Klíčová slova
- ixazomib,
- MeSH
- dexamethason farmakologie terapeutické užití MeSH
- inhibitory proteas farmakologie terapeutické užití MeSH
- lenalidomid farmakologie terapeutické užití MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mnohočetný myelom * farmakoterapie MeSH
- protokoly protinádorové kombinované chemoterapie MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Systémovou AL-amyloidózu lze rozdělit dle kritérií pro mnohočetný myelom na primární systémovou AL-amyloidózu, kdy sice je přítomna monoklonální gamapatie, ale nejsou naplněna kritéria mnohočetného myelomu, a dále na systémovou AL-amyloidózu při mnohočetném myelomu. Mezi oběma jednotkami je kontinuální přechod. V naší práci popisujeme léčbu pacientů s prokázanou systémovou AL-amyloidózou, u nichž byla naplněna kritéria symptomatického mnohočetného myelomu International Myeloma Working Group z roku 2003 (prokázaný monoklonální imunoglobulin, v kostní dřeni prokázané klonální plazmocyty a alespoň jeden z klinických příznaků myelomu – průkaz amyloidu). Od roku 2009 bylo na našem pracovišti léčeno kombinovanou léčbou s bortezomibem celkem 10 pacientů, kteří měli AL-amyloidózu při mnohočetném myelomu. Soubor se skládá z 5 žen a 5 mužů. Medián věku těchto pacientů s AL-amyloidózou v době diagnózy byl 65,5 let. Všech 10 pacientů bylo léčeno kombinací 3 léků, bortezomib, cyklofosfamid a dexametazon, anebo bortezomib, doxorubicin a dexametazon. Ze souboru 10 pacientů 2 zemřeli v 1. měsíci léčby. U těchto pacientů nelze hodnotit léčebnou odpověď. Hematologickou léčebnou odpověď jsme mohli hodnotit pouze u 8 pacientů. U 6 z 8 pacientů došlo k vymizení monoklonálního imunoglobulinu s negativní imunofixací v moči a v séru a k normalizaci hodnot volných lehkých řetězů imunoglobulinů. Léčebnou odpověď dle současných kritérií IMWG musíme hodnotit jako velmi dobrou parciální remisi (very good partial remission – VGPR), neboť jsme neprovedli vyšetření kostní dřeně po ukončení léčby s cílem potvrdit kompletní remisi dle současných kritérií. Jeden z 8 hodnocených pacientů zemřel při progresi nemoci ve 3. měsíci léčby a u jednoho nedošlo k žádné hematologické léčebné odpovědi, stav jsme u něho hodnotili jako stabilní choroba. Orgánová léčebná odpověď byla hodnocena jen u pacientů, kteří byli sledováni déle než 3 měsíce léčby. Orgánovou léčebnou odpověď (zmenšení poškození srdce) nebylo možné hodnotit u pacienta, který měl napřed transplantováno srdce a pak teprve dostával chemoterapii. Celkem 5 (83 %) ze 6 hodnocených pacientů splnilo kritérium orgánové léčebné odpovědi. Závěr: V našem malém souboru jsme prokázali vysoký počet hematologických léčebných odpovědí (VGPR u 75 % léčených) i orgánových léčebných odpovědí u pacientů se systémovou AL-amyloidózou, kteří byli léčeni léčebnými režimy obsahujícími bortezomib. Klíčová slova: AL-amyloidóza – mnohočetný myelom – bortezomib
According to the criteria for multiple myeloma, systemic AL–amyloidosis may be divided into primary systemic AL–amyloidosis, where monoclonal gametopathy is present but the criteria for multiple myeloma are not satisfied, and systemic AL–amyloidosis with underlying multiple myeloma. There is a continuous transition between the two units. The present paper describes treatment of patients with established systemic AL–amyloidosis who satisfy the 2003 International Myeloma Working Group’s criteria for symptomatic multiple myeloma (confirmed monoclonal immunoglobulin, clonal plasmocytes confirmed in the bone marrow and at least one clinical symptom of myeloma – confirmed amyloid). From 2009, a total of 10 patients with AL–amyloidosis and underlying multiple myeloma have been treated at our centre with combined bortezomib–containing regimens. The cohort includes 5 women and 5 men. Median age of these AL–amyloidosis patients at the diagnosis was 65.5 years. All 10 patients were treated with a combination of 3 drugs, bortezomib, cyclophosphamide and dexamethasone or bortezomib, doxorubicin a dexamethasone. Two of the 10 patients died during the first month of treatment. Treatment response cannot be evaluated in these patients. Haematological treatment response was evaluable in 8 patients only. Monoclonal immunoglobulin disappearance with negative urine and serum immunofixation and normalization of free light chain immunoglobulins was observed in six of the 8 patients. Treatment response according to the current IMWG was evaluated as very good partial remission (VGPR) as we did not perform bone marrow testing after the treatment to confirm complete remission according to the current criteria. One of the 8 evaluated patients died due to disease progression in the third month of treatment and there was no haematological treatment response in one who was considered to have a stable disease. Organ treatment response was evaluated in patients who were followed up for longer than 3 months of treatment only. Organ treatment response (reduced cardiac impairment) was not evaluable in a patient who had heart transplantation and then received chemotherapy. A total of 5 (83%) of the 6 evaluated patients fulfilled the criteria of organ treatment response. Conclusion: Our small cohort showed a high number of haematological treatment responses (VGPR in 75% of patients) as well as organ treatment response in patients with systemic AL–amyloidosis who were treated with bortezomib–containing treatment regimens. Key words: AL-amyloidosis - multiple myeloma - bortezomib
- MeSH
- amyloidóza * diagnóza farmakoterapie komplikace MeSH
- cyklofosfamid aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- dexamethason aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- doxorubicin aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- indukce remise MeSH
- kombinovaná farmakoterapie metody škodlivé účinky MeSH
- kyseliny boronové * aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- míra přežití MeSH
- mnohočetný myelom diagnóza komplikace MeSH
- protinádorové látky MeSH
- protokoly protinádorové kombinované chemoterapie aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- pyraziny * aplikace a dávkování škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- senioři MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- MeSH
- antibakteriální látky aplikace a dávkování MeSH
- dexamethason farmakologie škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- Haemophilus influenzae účinky léků MeSH
- kojenec MeSH
- lidé MeSH
- meningitida bakteriální etiologie farmakoterapie MeSH
- Neisseria meningitidis účinky léků MeSH
- pneumokoková meningitida farmakoterapie MeSH
- poruchy sluchu etiologie MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- kojenec MeSH
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
