Cíl práce: Ověrit spolehlivost diskové difúzni metody pro vyšetření citlivosti pneumokoků k antibiotikům. Metodika: Citlivost k antibiotikům u souboru 1174 pneumokoků byla současně vyšetřena kvantitativní agarovou diluční metodou a kvalitativní diskovou difúzni metodou. Výsledky: 13 pneumokoků izolovaných z běžných infekcí lze vyšetrit diskovou difúzni metodou s vysokou spolehlivostí citlivost k pepenicilinu (pomocí disku s 1 μg oxacilinu), dále k tetracyklínu, ke ko-trimoxazolu a ke klindamycinu. U erytromycinu a chloramfenikolu je spolehlivost vyšetření diskovou metodou nižší zejména u kmenů, které vytvářejí inhibiční zóny v rozmezí I - 2 mm kolem limitní inhibiční zóny 21 mm pro obě tato antibiotika. U pneumokoků izolovaných ze závažných infekcí, jako je sepse a meningitis, lze priměřeně spolehlivě vyšetřit diskovou difúzni metodou citlivost k penicilínu (diskem s oxacilinem), k cefalosporinům 3. generace (diskem s ceftizoximem), spolehlivost vyšetření citlivosti k chloramfenikolu touto metodou je nižší, jak bylo uvedeno výše. Kmeny citlivé k penicilínu jsou citlivé k cefalosporinům 3. generace a k meropenemu. Diskovou difúzní metodu s disky cefotaximu a meropenemu nelze použít k vyšetření citlivosti k cefotaximu, respektive meropenemu, protože inhibiční zóny vytvářené citlivými a rezistentními kmeny se překrývají. V České republice se doposud nevyskytly kmeny pneumokoků rezistentní k rifampicinu nebo vankomycinu. Proto není třeba vyšetření těchto antibiotík provádět rutinně. Závěr: Je nezbytné sledovat rezistenci pneumokoků vyšetřováním MIC antibiotik na národní úrovni a případné změny v jejích trendech bezodkladně uplatnil ve strategii rutinního vyšetřování citlivosti pneumokoků a v návodech pro léčbu pneumokokových infekcí.

Objective: Verification of the reliability of the disk diffusion method for testing sensitivity of pneumococci to antibiotics. Methods: Sensitivity to antibiotics of 1174 pneumococcal strains were simultaneously tested by the quantitative agar dilution method and the qualitative disk diffusion method. Results: Testing of pneumococci isolated from common infections by the disk diffusion method for sensitivity to penicillin (using a disk with 1 μg oxacillin), tetracycline, co-lrimoxazole, and clindamycin is highly reliable. The results of tests by the disk method with erythromycin and chloramphenicol is less reliable, particulariy of strains which have inhibition zones in the range of I - 2 mm around the inhibition zone limit of 21 mm for both antibiotics. Test results obtained by the disk diffusion method with pneumococci isolated from grave infections, such as sepsis and meningitis, are fairly reliable for sensitivity to penicillin (oxacillin disk), 3rd generation cephalosporins (ceftizoxime disk); less so for sensitivity to chloramphenicol, as supra. Strains sensitive to penicillin are sensitive to 3rd generation cephalosporins and meropenem. The disk diffusion method with cefotaxime and meropenem disks cannot be used to test sensitivity to cefotaxime, and to meropenem, respectively, because inhibition zones created by sensitive and resistant strains coincide. No rifampicin- or vancomycin-resistant pneumococcal strains occurred in the Czech Republic to date; therefore, routine tests with these antibiotics need not be performed. Conclusion: It is necessary to continue the investigation of resistance of pneumococci by determining MIC of antibiotics on a national level and eventual changes in their trends apply without delay in the strategy of routine sensitivity testing of pneumococci and instructions for the treatment of pneumococcal infections.

• MeSH
• antibakteriální látky farmakologie   MeSH
• diagnostické testy rutinní normy   MeSH
• mikrobiální testy citlivosti metody   normy   MeSH
• referenční standardy MeSH
• řízení kvality MeSH
• senzitivita a specificita MeSH
• Streptococcus pneumoniae růst a vývoj   účinky léků   MeSH
• Publikační typ
• srovnávací studie MeSH

Cíl: Vyhodnotit účinnost diskového difuzního testu pro epidemiologickou ivpizaci nemocničních kmenů komplexu Acinelobacter calcoaceticus Acinelobacter haumannii. Metodika: Antibiotika pro typizaci byla vybrána z 18 preparátů podle distribučních charakteristik a vzájemné korelace u epidemiologicky heterogenniho souboru kmenů (n = 103). Sestavy průměrů inhibičních zón (kvantitativní antibiogramy) byly porovnány pomocí shlukové analýzy s euklidovskou vzdáleností (E) jako koeficientem podobnosti. Rozlišovací účinnost kvantitativního antibiogramu a dalších epidemiologických markerů byla vypočtena pomocí diskriminačního indexu (D) pro 57 epidemiologicky nesouvisejících kmenů. Stabilita a epidemiologická konkordance byla analyzována u devíti skupin, z nichž každá zahrnovala pouze izoláty s epidemiologickou vazbou (n = 46). Výsledky: Typizační sestava zahrnovala 11 antibiotik (ampicilin+sulbaktam, piperacilin, ceftazidim, imipenem, ko-trimoxazol, ofloxacin, gentamicin, tobramycin, amikacin, netilmicin a tetracyklín). Reprodukovatelnost kvanfitativního antibiogramu byla 97 % při E < 8. Ve srovnání s ribotypizací a biotypizací dosáhla tato metoda nejvyšší rozlišovací účinnost pro multirezistentní kmeny A. haumannii (D = 0,95). Výsledkem numerické analýzy kvantitativních antibiogramu u 46 multirezistentnich izolátů A. baumannii bylo osm zřetelně odlišených shluků. Sedm shluků zahrnovalo pouze izoláty s epidemiologickou vazbou a shodným genotypem, jeden shluk obsahoval izoláty dvou biochemicky i genotypově odlišných skupin a dva izoláty zůstaly z důvodu nestability rezistence nezařazeny. Závěr: Analýza kvantitativních antibiogramu je vhodnou metodou typizace multirezistentnich kmenů A. haumannii. Má vysokou rozlišovací účinnost a umožňuje diferencovat kmeny s podobným genotypem. Meze metody vyplývají z nestability markerů rezistence a fenotypové konvergence.

Objective: To assess the efficacy of the disk diffusion lest in epidemiologital typing of hospital strains of the Acinetohacter calcoaceticus Acinelohacter haumannii complex. Methods: The antibiotics for typing were selected from 18 drugs according to the distribufion characteristics and correlation in 103 epidemiologically unrelated strains. Sets of inhibition zone diameters, i.e. quantitative antibiograms, were compared using cluster analysis with Euclidian distance as the criterion of similarity. To evaluate the discriminatory power of the quantitative anfibiogram and other phenotypic and genotypic markers, discrimination indices (D) were calculated from the data obtained with 57 epidemiologically unrelated strains. Stability and epidemiologic concordance were tested in nine groups of epidemiologically related A. baumannii isolates (n = 46). Results: Eleven antibiotics were selected for typing: ampicillin+sulbactam, piperacillin, ceftazidime, imipenem, co-trimoxazole, ofloxacinin, gentamicin, tobramycin, amikacin, netilmicin and tetracycline. The reproducibility of the quantitative antibiograms was 97 % at the Euaclidian distance lower than or equal to 8. Compared to ribotyping and biotyping, the discriminatory power of quantitative anfibiogram typing was highest for the multiresistant strains of A. haumannii (D = 0,95). Numerical analysis of the antibiograms of 46 mulfiresistant A. baumannii isolates yielded eight disfinct clusters which correlated with the epidemiological data and genotypic properfies of the isolates. Each of seven clusters grouped c only epidemiologically related isolates, while one cluster united the isolates belonging to two genetically and epidemiologically distinct grouptps, and two isolates remained unclustered due to their instability in resistance. Conclusion: The similarity analysis of quantitative anfibiograms is a suitable tool for typing multiresistant strains of A. haumannii, having a high discriminatory power and potenfial for differenfiating strains with similar genotypes. Limits to the method are given by the instability of the resistance markers and phenotypic convergence.

• MeSH
• Acinetobacter fyziologie   izolace a purifikace   účinky léků   MeSH
• antibakteriální látky MeSH
• infekce spojené se zdravotní péčí MeSH
• lidé MeSH
• mikrobiální testy citlivosti metody   statistika a číselné údaje   MeSH
• mnohočetná léková rezistence fyziologie   MeSH
• molekulární epidemiologie MeSH
• shluková analýza MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

The distribution for voriconazole and fluconazole susceptibility was determined by Etest and disk diffusion test in 143 clinical isolates. The majority of the strains of Aspergillus spp., Candida krusei, C. inconspicua, C norvegensis and Saccharomyces cerevisiae displayed resistance or decreased susceptibility to fluconazole in contrast to voriconazole. The absolute categorical agreement for voriconazole and fluconazole susceptibility results by the disk method and Etest was 90.5 and 74.8 % respectively. The error rate bounding analysis showed only 0.7 % of false susceptible results ( very major error) with voriconazole, but 2.8 % with fluconazole. Fluconazole can be used as a surrogate factor to predict voriconazole susceptibility but with lower reliability for susceptible-dose dependent and resistance category, especially in Candida glabrata isolates. The results of the disk method were not substantially influenced by the composition of media (Mueller-Hinton agar vs antimycotic Sensitivity Test agar), even if with the latter the results had fewer tendencies to produce false susceptibility of C.glabrata isolates to both of the triazole drugs. Disk test as well as Etest were shown to represent suitable methods for routine evaluation of susceptibility of clinical isolates of pathogenic fungi, including aspergilli, to fluconazole and voriconazole.

• MeSH
• antifungální látky farmakologie   MeSH
• diskové difúzní antimikrobiální testy metody   MeSH
• flukonazol farmakologie   MeSH
• fungální léková rezistence MeSH
• houby izolace a purifikace   účinky léků   MeSH
• kultivační média chemie   MeSH
• lidé MeSH
• mikrobiální testy citlivosti MeSH
• mykózy farmakoterapie   mikrobiologie   MeSH
• pyrimidiny farmakologie   MeSH
• triazoly farmakologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

• MeSH
• antibiotická rezistence MeSH
• Bacteria enzymologie   MeSH
• infekce spojené se zdravotní péčí MeSH
• mikrobiologické techniky metody   MeSH

V souboru 752 kmenů S. aureus, který zahrnoval 665 čerstvých klinických izolátů, 82 kmenů zesbírky NRL pro stafylokoky a tři kmeny pro mezinárodní kontrolu kvality, byla vyšetřena citlivostk oxacilinu třemi rutinními fenotypovými metodami s oxacilinem (agarovou vyhledávací metodou,diluční mikrometodou a diskovou difuzní metodou) a novou metodou s diskem s 30 µg cefoxitinu.Průkaz genu mecA determinujícího rezistenci k oxacilinu byl proveden pomocí PCR, genový produktPBP2a byl prokazován latexovou aglutinací. Všech 218 kmenů rezistentních k oxacilinu –MRSA (methicillin-resistant S. aureus) vytvářelo kolemdisku s cefoxitineminhibiční zóny 6–19 mm,čili v rozmezí deklarovaném pro kmeny rezistentní k oxicalinu, osm z těchto kmenů se podlevýsledků jedné nebo více ostatních fenotypových metod jevily chybně jako citlivé k oxacilinu. Lzekonstatovat, že vytvoření inhibiční zóny < 20 mm kolem disku s 30 µg cefoxitinu spolehlivě odlišujeMRSA od kmenů S. aureus citlivých k oxacilinu.

A set of 752 S. aureus strains including 665 fresh clinical isolates, 82 collection strains from the NRLfor staphylococci and three control strains for external quality assessment were tested for susceptibilityto oxacillin by three routine phenotypic methods with oxacillin (agar screening method,dilution micromethod and disk diffusion method) and a new method with a 30 µg cefoxitin disk.Gene mecA coding for oxacillin resistance was detected by PCR, PBP2a gene product was detectedby latex agglutination. All of 218 oxacillin resistant strains – MRSA (methicillin resistant S. aureus)– gave inhibition zones of 6–19 mm around the cefoxitin disk, i.e. zones within the range set up foroxacillin resistant strains, eight out of these strains showing false oxacillin susceptibility in one ormore phenotypic tests. It can be stated that the presence of an inhibition zone of < 20 mm aroundthe 30 µg cefoxitin disk allows for reliable differentiation between MRSA and oxacillin susceptibleS. aureus.

• MeSH
• antibakteriální látky MeSH
• antibiotická rezistence MeSH
• cefoxitin aplikace a dávkování   diagnostické užití   MeSH
• finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
• imunofenotypizace metody   MeSH
• lidé MeSH
• mikrobiální testy citlivosti metody   MeSH
• oxacilin aplikace a dávkování   diagnostické užití   MeSH
• Staphylococcus aureus účinky léků   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• srovnávací studie MeSH

• MeSH
• antibakteriální látky aplikace a dávkování   MeSH
• mikrobiální testy citlivosti MeSH
• mikrobiologické techniky MeSH
• Pseudomonas aeruginosa účinky léků   MeSH

• MeSH
• antiinfekční látky analýza   MeSH
• mléko chemie   MeSH
• rezidua léčiv MeSH
• senzitivita a specificita MeSH
• skot MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• skot MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• zvířata MeSH

Cíl práce: V posledním desetiletí byl zaznamenán významný pokrok v hodnocení antifungální citlivosti v podmínkách in vitro. Byly předloženy standardní protokoly pro testování kvasinek (M27-A) a vláknitých hub (M38-P). V současnosti je pozornost zaměřena na vypracování a zavedení metod vhodných pro klinickou praxi a kompatibilních s navrženými standardy. Cílem studie bylo porovnat výsledky testování citlivosti houbových kmenů k antimykotikům pomocí komerční soupravy Fungitest® a diskové difúzní metody. Materiál a metody. Retrospektivně byla vyhodnocena citlivost 134 kmenů 16 druhů kvasinek izolovaných z pacientů s prokázanou nebo suspektní mykózou v mykologické laboratoři Ústavu klinické mikrobiologie Fakultní nemocnice Hradec Králové v letech 1997 až 2000. Všechny kmeny byly otestovány pomocí Fungitestu a diskové difúzní metody s využitím Sabouraudova glukózového agaru jako testovacího média. Pro všechna testovaná antimykotika a druhy hub byla stanovena shoda výsledků mezi oběma metodami na základě experimentálně stanovených kritérií pro kategorii citlivý, intermediární a rezistentní kmen. Výsledky. Celková shoda výsledků mezi oběma metodami byla 60,3 %. Nejvyšší stupeň shody byl zjištěn u flucytosinu (71,4 %), dále u ketokonazolu (66,2 %), amfotericinu B (60,2 %), flukonazolu (57,9 %), itrakonazolu (52,6 %) a mikonazolu (50,5 %). Vzhledem k houbovým kmenům byla shoda výsledků nejvyšší pro druhy Candida kefy^ (79,6 %), C. lusiíaniae (73,9 %), C. pelliculosa (73,5 %), C. parapsilosis (71,7 %) a částečně C. aJbicans (67,5 %). Nesoulad mezi výsledky obou metod byl patrný zejména u k flukonazolu rezistentních druhů Saccharomyces cerevisiae (30,0 %), C. krusei (32,5 %) a C. glabrata (47,7 %). Regresní analýza prokázala těsnější vztah výsledků obou metod u mikonazolu (R – 0,49; P < 0,001), flukonazolu (R = 0,45; P < 0,001), itrakonazolu (R = 0,42; P < 0,001), flucytosinu (R = 0,37; P < 0,001), ale ne u amfotericinu B (R = 0,10) a ketokonazolu (R – 0,16). Závěr. Výsledky Fungitestu a diskového difúzního testu byly závislé na testovaném antimykotiku, druhu kvasinky a na podmínkách testování. Ukazuje se, že hlavním zdrojem diskrepance výsledků mezi oběma metodami bylo použiti Sabouraudova média u diskového testu a použitých interpretačních kritériích. Pro větší reprodukovatelnost diskového testu je v současnosti vhodnější použít modifikovaný Mueller-Hintonův agar, který byl doporučený jako testovací půda navržené diskové metody M44-P.

Aim of study: Substantial progress has been achieved in the field of in vitro antifungal susceptibility testing, including the interpretation of the test results towards the clinical practice. Reference methods for antifungal testing of yeasts (M27-A) and filamentous fungi (M38-P) are available now. There are several alternatives to these standard protocols as the potential candidates for a routine laboratory testing of antifungal drugs. The aim of the study is to compare the results of antifungal susceptibility testing obtained by Fungitest® and disk diffusion method. Materials and methods: From 1997 to 2000, 134 strains of 16 yeast species from the patients with suspected or proven mycosis were evaluated in the mycology laboratory of the Department of Clinical Microbiology, Teaching Hospital in Hradec Kralove. All these Strains were tested by both disc test on Sabouraud agar (pH = 5.6) and Fungitest. The agreement of the results of the both methods was determined for all antimycotics and fungal species tested in terms of the categories susceptible, intermediate and resistant strain. Results: Overall, there was only 60.3 % agreement between these methods for all antifungal drugs with the best results for flucytosine (71.4 % agreement), further for ketoconazole (66.2 %), amphotericin B (60.2 %), fluconazole (57.9 %), itraconazole (52.6 %), and miconazole (50.5 %). The best overall agreement between the results for individual species was found with C. Jusitaniae (73.9 %), C. pellicuiosa (73.5 %), C. parapsilosis (71.7 %), and partly with C. albicans (67.5 %). The poorest results were associated with fluconazole-resistant yeasts Saccharomyces cerevisiae (30.0 %), C. krusei (32.5 %) and C. giabrata (47.7 %). Regressive analysis revealed a relative close relationship between the results of these methods for miconazole (R = 0.49, P < 0.001), fluconazole (R = 0.45, P < 0.001), itraconazole (R - 0.42, P < 0.00l) and flucytosine (R= 0.37, P< 0.00l), but not for amphotericin B (R = O.IO) and ketoconazole (R = 0.16). Conclusion: The comparison of the results of the disk test and Fungitest showed some discrepancies which were dependent on an antifungal drug, a yeast species and the test conditions. Sabouraud agar and the criteria for interpretation of the results of the disk test seemed to be main sources of the disagreement. A modified Mueller-Hinton agar (2 % glucose, methylene blue) as a recommended test seemed to be main sources of the disagreement. A modified Mueller-Hinton agar (2 % glucose, methylene blue) as a recommended test medium in a proposed agar diffusion method M44-P is the way to the improvement of standardization and reproducibility of the test.

• MeSH
• antifungální látky farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
• kvasinky MeSH
• lidé MeSH
• mikrobiální testy citlivosti metody   MeSH
• mikrobiologické techniky metody   MeSH
• techniky in vitro MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• srovnávací studie MeSH

Pomocí diskového difuzního testu jsme vyšetřili citlivost kmenů Pseudomonas aeruginosa k ofloxacinu, ciprofloxacinu, gentamicinu, amikacinu, kolistinu, imipenemu, meropenemu, piperacilinu s tazobaktamem a ceftazidimu. Tyto kmeny byly izolovány z močí pacientů s diagnózou infekce urogenitálního traktu, pocházely od ambulantních i lůžkových pacientů Fakultní nemocnice u svaté Anny. Dále byla u všech kmenů zjišťována tvorba biofilmu pomocí modifikované Christensenovy metody. Celkem bylo vyšetřeno 118 kmenů. K ofloxacinu bylo rezistentních 88 (74,6 %) kmenů, k ciprofloxacinu 86 (72,9 %) kmenů a ke gentamicinu 70 (59,3 %) sledovaných kmenů. K imipenemu bylo rezistentních 40 kmenů (33,9 %), k meropenemu 42 kmenů (35,6 %), k amikacinu 14 kmenů (11,9 %), ke kolistinu 2 kmeny (1,7 %), k piperacilinu s tazobaktamem 35 kmenů (29,7 %) a k ceftazidimu 41 kmenů (34,7 %). Současnou rezistenci k ofloxacinu, ciprofloxacinu a gentamicinu vykazovalo celkem 67 (56,8 %) kmenů, 12 (10,2 %) kmenů bylo rezistentních k většině testovaných antibiotik s výjimkou amikacinu a kolistinu. Biofilm tvořilo celkem 41 kmenů (34,7 %), 23 kmenů pocházelo od 46 pacientů z lůžkových oddělení, kmeny pocházející od 72 ambulantních pacientů tvořily biofilm v 18 případech. Z 12 polyrezistentních kmenů tvořilo 8 biofilm (66,6 %).

Altogether 118 Pseudomonas aeruginosa strains isolated from urine of patients with urinary tract infection were tested by the disk diffusion method for susceptibility to ciprofloxacin, ofloxacin, gentamicin, amikacin, colistin, meropenem, imipenem, piperacillin/tazobactam and ceftazidime. All strains were also screened for biofilm formation using a modified Christensen method. Eighty-eight, i.e. 74.6 %, of the tested strains were resistant to ofloxacin, 86 (72.9 %) to ciprofloxacin and 70 (59.3 %) to gentamicin. Forty strains (33.9 %) were resistant to imipenem, 42 strains (35.6 %) to meropenem, 14 strains (11.9 %) to amikacin, 2 strains (1.7 %) to colistin, 35 strains (29.7 %) to piperacillin/tazobactam and 41 strains (34.7 %) to ceftazidime. Co-resistance to ofloxacin, ciprofloxacin and gentamicin was detected in 67 strains (56.8 %) while 12 strains (10.2 %) were resistant to most tested antibiotics, with the exception of amikacin and colistin. Biofilm formation was found in 41 strains (34.7 %), more precisely in 23 of 46 inpatient strains and 18 of 72 outpatient strains. Eight (66.6 %) of 12 polyresistant strains were biofilm producers.

• MeSH
• aminoglykosidy aplikace a dávkování   farmakokinetika   farmakologie   MeSH
• antibakteriální látky aplikace a dávkování   farmakokinetika   farmakologie   MeSH
• bakteriální léková rezistence genetika   MeSH
• biofilmy růst a vývoj   účinky léků   MeSH
• diskové difúzní antimikrobiální testy metody   využití   MeSH
• fluorochinolony aplikace a dávkování   farmakokinetika   farmakologie   MeSH
• infekce močového ústrojí farmakoterapie   mikrobiologie   MeSH
• lidé MeSH
• Pseudomonas aeruginosa genetika   patogenita   účinky léků   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Tigecyklin je nové antibiotikum, jehož aktivita zasahuje gramnegativní i grampozitivní bakterie včetně kmenů rezistentních k jiným skupinám antibiotik. Laboratorní výsledky vyšetření citlivosti původců infekcí k tigecyklinu lze použít jako relevantní podklad pro léčbu pacientů nebo ke sledování stavu a trendů rezistence pouze za předpokladu jejich správné interpretace. Cílem této práce bylo prověřit podmínky, které umožní získat reprodukovatelné a hodnověrné výsledky vyšetření citlivosti k tigecyklinu v rutinní praxi. V 15 laboratořích České republiky bylo diskovou difuzní metodou vyšetřeno 807 kmenů bakterií izolovaných z příslušných vzorků odebraných pacientům s infekčním onemocněním. Inhibiční zónu kolem disku s 15 mg tigecyklinu menší, než je limit 19 mm pro citlivé kmeny, vytvářelo 59 kmenů (7,3 %); u nich byla v Národní referenční laboratoři pro antibiotika vyšetřena minimální inhibiční koncentrace (MIC) tigecyklinu. Při vyšetření MIC bujonovou diluční mikrometodou, která je metodou volby pro vyšetření citlivosti bakterií k antibiotikům pro vysokou reprodukovatelnost výsledků, se počet kmenů necitlivých k tigecyklinu snížil na 2,3 %, byl-li pro interpretaci citlivosti gramnegativních tyček použit limit (neboli break-point) FDA 2 mg/l, respektive na 4,8 %, byl-li použit pro interpretaci limit EUCAST 1 mg/l. V této práci bylo potvrzeno, že výsledky MIC tigecyklinu získané Etestem jsou o jednu až dvě koncentrace vyšší než výsledky získané bujonovou diluční mikrometodou. Koncentrace 1 mg/l rozděluje distribuci MIC tigecyklinu v divoké populaci gramnegativních tyček zejména při vyšetření MIC Etestem, a proto použití limitu FDA 2 mg/l snižuje počet chyb. Nově navrhovaný limit pro diskovou difuzní metodu 16 mm sice výrazně snížil počet diskrepancí ve srovnání s původním limitem 19 mm, ale k jeho zavedení do rutinní praxe je zapotřebí více údajů.

Tigecycline is a new antimicrobial agent with expanded broad-spectrum activity against both Gram-negative and Gram-positive aerobes and anaerobes, including multidrug resistant strains. If properly interpreted, laboratory results from tigecycline susceptibility testing can serve as background data relevant to the treatment and/or antibiotic resistance monitoring. The study objective was to test reproducibility and reliability of tigecycline susceptibility testing results for routine practice. Altogether 807 bacterial strains isolated from clinical specimens of patients with infectious diseases were tested by the disk diffusion method in 15 microbiology laboratories of the Czech Republic. An inhibition zone diameter of less than 19 mm, i.e. the susceptibility breakpoint, around the disk with 15 μ g of tigecycline was observed for 59 (7.3 %) strains subsequently referred to the National Referen- ce Laboratory for Antibiotics to be tested for the tigecycline minimum inhibitory concentration (MIC). In the broth microdilution test, which is the tool of choice for microbial susceptibility testing because of the high reproducibility of results, the number of strains non-susceptible to tigecycline decreased to 2.3 % when the FDA breakpoint of 2 mg/l was used in the interpretation of the susceptibility of Gram-nega- tive rods or to 4.8 % when the EUCAST breakpoint of 1 mg/l was used. This study has confirmed that the E-test MIC results for tigecyc line are one to twofold higher than those obtained by the broth microdilution test. The breakpoint of 1 mg/l divides the tigecycline MIC distribution in wild-type Gram-negative rods, in particular when the E-test is used, and using the FDA breakpoint of 2 mg/l reduces errors. The newly proposed disk diffusion breakpoint of 16 mm considerably reduced discrepancies in comparison with the initial one of 19 mm, but more data is needed for its introduction into routine practice.

• MeSH
• bakteriální léková rezistence účinky léků   MeSH
• bakteriální proteiny terapeutické užití   MeSH
• diskové difúzní antimikrobiální testy metody   MeSH
• mikrobiální testy citlivosti metody   MeSH
• odběr biologického vzorku MeSH
• oxygenasy se smíšenou funkcí terapeutické užití   MeSH
• sérový baktericidní test metody   MeSH
• Publikační typ
• srovnávací studie MeSH