správná aplikace inzulínu
Dotaz
Zobrazit nápovědu
Předložené sdělení se zabývá problematikou správné aplikace NPH inzulínu. Nejprve se věnuje rozboru práce Keisera et al. Posouzení účinnosti promíchání zásobních vložek NPH (Neutral Protamine Hagedorn Cartridges). Dále jsou diskutovány další práce zabývající se způsobem a možnými důsledky různého způsobu aplikace NPH inzulínu. Po zhodnocení dostupných studií autoři došli k závěru, že Insuman Basal je jediná zásobní vložka, která zajistí účinné promíchání obsahu cartridge i při nízkém počtu překlopení zásobní vložky (3x až 6x).
The presented report addresses the problem of a correct administration of NPH insulin. Firstly, we analyze the paper by Keiser at. al. Assessment of the Mixing Efficiency of Neutral Protamine Hagedorn Cartridges. Then we discuss other papers dealing with the way and possible consequences of different ways of administration of NPH insulin. Following assessment of available studies, the authors concluded that Insuman Basal was the only cartridge that ensured effective mixing of its content even if the cartridge was turned up and down only a few times (3-6).
Inhalační inzulin představuje novou aplikační formu inzulinu, která se svými farmakokinetickými a farmakodynamickými vlastnostmi blíží inzulinovým analogům. Oproti subkutánní aplikaci je však jeho biologická dostupnost nižší, a proto je nutné podávat ho ve vyšších dávkách. Zvýšení dostupnosti inzulinu řeší výrobci pomocí stimulátorů absorpce a různými formami aplikátorů, kterými je inhalační inzulin podáván nejčastěji jako suchý prášek nebo jako aerosol. Pro rychlý nástup účinku má inhalační inzulin výrazný vliv na postprandiální glykémie. Ve srovnávacích studiích se subkutánním inzulinem bylo při léčbě inhalačním inzulinem dosaženo lepší nebo stejné kompenzace diabetu. Nižší frekvence a tíže hypoglykémií oproti ostatním rychle působícím inzulinům zlepšuje kvalitu života pacientů, což se pozitivně odráží na jejich další spolupráci s lékaři. Inhalační inzulin je vhodný jak pro terapii diabetiků 1. typu, včetně dětských pacientů, tak i diabetiků 2. typu. S aplikací inhalačního inzulinu nemají problémy ani staří lidé. Indikační omezení existují zejména pro pacienty s plicním onemocněním a srdeční insuficiencí. Hlavním nežádoucím účinkem je kašel, který často při správné aplikaci mizí. Vyloučí-li dlouhodobé klinické studie, že by vyšší hladina protilátek proti inhalačnímu inzulinu či růstové stimulační účinky na plicní tkáň byly klinicky významné, pak se zcela jistě inhalační inzulin stane vhodnou alternativou k subkutánní formě podávání.
Inhalation insulin is a new insulin treatment option, close to insulin analogues in pharmacokinetic and pharmacodynamic characteristics. Compared to subcutaneously administered insulin, inhalation insulin has lower bioavailability and therefore needs to be given at higher dosage. To enhance bioavailability the manufacturers use insulin absorption stimulators and sophisticated inhaler designs intended for delivery of insulin in the form of dry powder or aerosol. Inhalation insulin has the advantage of the rapid onset of effect and is of high benefit in postprandial glycemic control. In comparative studies, inhalation insulin proved to be either superior or equal to subcutaneous insulin in diabetes control. Inhalation insulin is associated with less frequent and less serious hypoglycemia compared to other rapidly acting insulins and thus improves quality of life of patients, with a positive effect on their further compliance. Inhalation insulin is suitable for use in the treatment of both the patients with type 1 diabetes including children and type 2 diabetics. Inhalation insulin is easy to use even for the elderly. Limitations to its indication are lung disease and cardiac insufficiency. The major adverse effect, cough, is like ly to resolve if the drug is administered properly. If long-term clinical studies rule out that higher levels of antibodies against inhalation insulin or growth stimulatory effects on lung tissue could be clinically significant, inhalation insulin would certainly become a valuable alterna tive to its subcutaneous administration.
Od roku 1922, kdy byl prvně použit inzulin v léčbě diabetika 1. typu, jsme byli svědky éry monokomponentních (MC) inzulinů, pak éry humánních (HM) inzulinů a nyní se nacházíme v éře inzulinových analog. Analoga inzulinu vycházejí z molekuly HM inzulinu, ve které záměnou některých aminokyselin v řetězci B (event. i v řetězci A) se strukturální změna projeví ve farmakokinetických vlastnostech. Krátcepůsobící inzulinová analoga, lispro, aspart a glulisin mají rychlejší nástup účinku a kratší dobu jejího trvání než regulerní, solubilní HM inzuliny a mají významně nižší riziko jednak časné postprandiální hyperglykemie a také pozdní postprandiální hypoglykemie. Aplikace dlouzepůsobícího inzulinového analoga glargin nebo detemir zajistí vyrovnaný profil bazálního inzulinu se sníženou fluktuací glykemií a významně sníží frekvenci hypoglykemií (především v noci). Správně indikovaná léčba inzulinovými analogy vede dále ke zlepšení kompenzace diabetu, často i ke snížení denních dávek inzulinu a zlepšení kvality života diabetiků.
Since 1922, when insulin was first used to treat type 1 diabetes, we have witnessed an era of monocomponent (MC) insulins, later an era of human (HM) insulins, and currently we are witnessing an era of insulin analogues. Insulin analogues are derived from the HM insulin molecule in which a structural change in the sequence of some amino acids in chain B (or even in chain A) will be reflected in the pharmacokinetic properties. Short-acting insulin analogues, including lispro, aspart and glulisine, have a more rapid onset of effect and a shorter duration than standard soluble HM insulins and they also pose a significantly lower risk of both early and late postprandial hyperglycaemia. The administration of glargine or detemir, the long-acting insulin analogues, provides a balanced profile of basal insulin with a decreased glycaemia fluctuation and it also significantly reduces the frequency of hypoglycaemias (particularly at night). Correctly indicated treatment with insulin analogues further leads to improved diabetes compensation and not infrequently to a reduction in daily doses of insulin and an improvement of the quality of life of diabetics.
Od roku 1922, kdy byl prvně použit inzulin v léčbě diabetika 1. typu, jsme byli svědky éry monokomponentních (MC) inzulinů, pak éry humánních (HM) inzulinů a nyní se nacházíme v éře inzulinových analog. Analoga inzulinu vycházejí z molekuly HM inzulinu, ve které záměnou některých aminokyselin v řetězci B (event. i v řetězci A) se strukturální změna projeví ve farmakokinetických vlastnostech. Krátcepůsobící inzulinová analoga, lispro, aspart a glulisin mají rychlejší nástup účinku a kratší dobu jeho trvání než regulerní, solubilní HM inzuliny a mají významně nižší riziko jednak časné postprandiální hyperglykemie a také pozdní postprandiální hypoglykemie. Aplikace dlouzepůsobícího inzulinového analoga glargin nebo detemir zajistí vyrovnaný profil bazálního inzulinu se sníženou fluktuací glykemií a významně sníží frekvenci hypoglykemií (především v noci). Správně indikovaná léčba inzulinovými analogy vede dále ke zlepšení kompenzace diabetu, často i ke snížení denních dávek inzulinu a zlepšení kvality života diabetiků.
Since 1922, when insulin was first used to treat type 1 diabetes, we have witnessed an era of monocomponent (MC) insulins, later an era of human (HM) insulins, and currently we are witnessing an era of insulin analogues. Insulin analogues are derived from the HM insulin molecule in which a structural change in the sequence of some amino acids in chain B (or even in chain A) will be reflected in the pharmacokinetic properties. Short-acting insulin analogues, including lispro, aspart and glulisine, have a more rapid onset of effect and a shorter duration than standard soluble HM insulins and they also pose a significantly lower risk of both early and late postprandial hyperglycaemia. The administration of glargine or detemir, the long-acting insulin analogues, provides a balanced profile of basal insulin with a decreased glycaemia fluctuation and it also significantly reduces the frequency of hypoglycaemias (particularly at night). Correctly indicated treatment with insulin analogues further leads to improved diabetes compensation and not infrequently to a reduction in daily doses of insulin and an improvement of the quality of life of diabetics.
- Klíčová slova
- Humalog, Novorapid, Apidra, Lantus, Levemir,
- MeSH
- diabetes mellitus farmakoterapie MeSH
- dlouhodobě působící inzulin analogy a deriváty aplikace a dávkování farmakologie MeSH
- inzulin analogy a deriváty aplikace a dávkování farmakologie MeSH
- lidé MeSH
- postprandiální období MeSH
- přehledová literatura jako téma MeSH
- selfmonitoring glykemie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
... léčba pro dospělé - inzulínové pumpy 30 -- I Edukace: Aplikační techniky a správné aplikace inzulínu. ... ... inzulínu v graviditě 140 -- Léčba inzulínem v těhotenství 140 -- 1 Edukace: Problematika inzulínu a gravidity ... ... inzulínů a inzulínových analog 160 -- I Tabulka 2 Aplikační technika - inzulínová pera a inzulínové ... ... inzulínu 32 -- Skladování inzulínu při cestování 33 -- Redukce počtu hypoglykémií po převedení na analoga ... ... rezistence 61 -- Nevhodné úpravy dávek inzulínu za hospitalizace 71 -- Titrace inzulínu pacientem 31 ...
1. vyd. 176 s. : il., tab. ; 21 cm
Kniha shrnuje zkušenosti s výchovou pacientů a s léčbou inzulinem lékařů-diabetologů i psychologa z výzkumných pracovišť, nemocnic i z diabetologických ordinací.
- MeSH
- adherence pacienta MeSH
- diabetická dieta MeSH
- inzuliny aplikace a dávkování terapeutické užití zásobování a distribuce MeSH
- medikační omyly MeSH
- těhotenství při diabetu MeSH
- vzdělávání pacientů jako téma metody MeSH
- Konspekt
- Patologie. Klinická medicína
- NLK Obory
- diabetologie
- pedagogika
- NLK Publikační typ
- kolektivní monografie
... 4.1 Kůže 42 -- 4.2 Podkoží jako místo pro aplikaci léků 43 -- 4.3 Vstřebávání inzulínu 45 -- 4.4 Kůže ... ... a negativní konsekvence aplikace inzulínu 47 -- 5 Inzulínové režimy 49 -- 5.1 Intenzifikovaný inzulínový ... ... „bolusového“ inzulínu 58 -- 6.4 Kombinace bazálního a bolusového inzulínu v intenzifikovaném inzulínovém ... ... 179 -- 22.1 Můj všední den 179 -- 23 Aplikace inzulínu - technická část 183 -- 23.1 Základní principy ... ... aplikace inzulínu 183 -- 23.2 Výběr jehly 186 -- 23.3 Technika aplikace inzulínu 187 -- 23.4 Jak zacházet ...
Jesenius
203 stran : : ilustrace ; ; 23 cm
Diabetes se inzulinem léčí již neuvěřitelných 90 let. Mohlo by se tedy zdát, že je to léčba, kterou musí každý diabetolog, internista či pediatr ovládat do nejmenších podrobností. V praxi je tomu však zcela naopak: správně léčit inzulinem je obecně nesmírně těžké, navíc část lékařů je poměrně konzervativní vůči novým látkám (inzulinovým analogům) i novým technologiím. Kniha dr. Brože je orientována zcela prakticky, od výběru vhodného inzulinu, přes hledání jeho správné dávky, zásady seflmonitoringu glykemií, prevenci a řešení hypoglykemií, až k úpravám dávek v různých situacích. Opomenuty nejsou na jedné straně rady, jak zacházet s různými léčebnými proprietami, jakými jsou inzulinová pera a glukometry, na straně druhé jsou zmíněny a do současného kontextu začleněny pohledy na nejmodernější dostupné možnosti terapie, jakými jsou inzulinová pumpa a kontinuální monitorace glykemie. Kniha je určena diabetologům, internistům, pediatrům a rovněž praktickým lékařům, kteří mají ve své péči nemocné s diabetem. Cílem knihy je pomoci lékařům léčit diabetes na úrovni druhé dekády 21. století.
- NLK Publikační typ
- učebnice vysokých škol
Léčba inzulinem je nedílnou součástí praxe léčby pacientů s diabetem již 100 let. Postupně došlo k vývoji velmi dobře tolerovaných preparátů analogických k lidskému inzulinu a jeho variant s upravenou kinetikou sloužících ke snadnějšímu pokrytí jak postprandiálních glykemií, tak epizod lačnění. Značný pokrok byl dosažen i v technikách aplikace. Základním prostředkem je nyní aplikátor ve formě inzulinového pera, pro část pacientů je pak metodou volby inzulinová pumpa. Aplikace správných dávek inzulinu je však nereálná bez znalosti aktuální hodnoty glykemie. V této oblasti došlo v posledních letech ke zcela zásadnímu pokroku a to uvedení kontinuálních monitorů glykemie do běžné praxe. Zejména tato znalost glykemie v reálném čase, 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, umožňuje i pacientům s labilním diabetem bezpečně dosáhnout hodnot dříve nereálných. Jaké jsou tedy možnosti?
Insulin therapy is an integral part of the treatment of type 2 diabetes for 100 years. Recent developments of insulins with different kinetics, the evolution of insulin pumps, and the integration of continuous glucose monitoring led to new possibilities and standards of care. This paper focuses on current standards of clinical care with regard to the availability/limitations of these instruments by health insurance providers in the Czech Republic and the implications of these technologies in the treatment of different types of diabetes.
