Prezentujeme kazuistiku 26letého pacienta s náhodným záchytem intraabdominální fibromatózy (desmoidu) v oblasti malé pánve, který se do urologické ambulance dostavil pro erektilní dysfunkci. Při vyšetření ultrazvukem byla odhalena hydronefróza pravé ledviny s redukcí parenchymu, v oblasti malé pánve byl pak zachycen objemný tumor, který utlačoval pravostranný ureter. U pacienta bylo doplněno CT vyšetření, které potvrdilo solidní tumor nejasného původu v oblasti malé pánve. Jeho povaha i způsob léčby byly diskutovány multidisciplinárním týmem, bylo rozhodnuto o nutnosti resekce tumoru. Patologem byla potvrzena sporadická varianta desmoidu. Pro desmoidní tumory je typický jak lokálně agresivní, karcinomy imitující růst, tak časté recidivy po resekci, které si mohou vyžádat následnou onkologickou léčbu. Z těchto důvodů mají být pacienti s desmoidy sledováni onkologem, ideálně v centrech, která mají s léčbou tohoto vzácného onemocnění zkušenosti.

We present a case report of a 26-year-old patient with an incidental finding of intra-abdominal fibromatosis (desmoid) in the small pelvis who presented to the urology outpatient clinic for erectile dysfunction. Ultrasound examination revealed hydronephrosis of the right kidney with parenchymal reduction, and a bulky tumor was detected in the small pelvis, which was compressing the right-sided ureter. The patient was followed up with a CT scan which confirmed a solid tumour in the small pelvis of unclear origin, the nature of the tumour and the treatment were discussed by the multidisciplinary team and a decision was made to resect the tumour. Pathologist confirmed sporadic variant of desmoid. Desmoid tumors are characterized by both locally aggressive carcinomas mimicking growth and frequent recurrences after resection, which may require subsequent oncological treatment. For these reasons, patients with desmoids should be followed up by an oncologist, ideally at centers experienced in treating this rare disease.

• MeSH
• agresivní fibromatóza * diagnostické zobrazování   diagnóza   farmakoterapie   komplikace   terapie   MeSH
• dospělí MeSH
• erektilní dysfunkce diagnóza   etiologie   MeSH
• Gardnerův syndrom diagnóza   komplikace   MeSH
• hydronefróza * diagnóza   etiologie   MeSH
• lidé MeSH
• nefrektomie metody   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Autoři v článku prezentují epidemiologii, rizikové faktory přispívající ke vzniku urolitiáz, věnují se dále laboratornímu vyšetření u litiatiků, včetně problematiky analýzy složení konkrementů a jeho významu. Hlavním cílem článku je předložení metod neinvazivní léčby jednotlivých typů litiázy, především metafylaxe u pacientů s litiázou, a to jak režimových opatřeních, tak i užití farmak, které přispívají ke snížení četností recidiv litiázy, ale i komplikacím, které jsou s tímto onemocněním spojené.

The authors present the epidemiology, risk factors contributing to the development of urolithiasis, laboratory examination in lithiatic patients, including the analysis of the composition of concrements and its significance. The main goal of the article is to present the methods of non-invasive treatment of different types of lithiasis, especially metaphylaxis in patients with lithiasis, both regimen measures and the use of drugs that contribute to reducing the frequency of recurrences of lithiasis, as well as complications associated with this disease

• MeSH
• alopurinol farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• analýza moči metody   MeSH
• cystinurie farmakoterapie   komplikace   MeSH
• difrakce rentgenového záření metody   MeSH
• diuretika farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• hydroxyapatit terapeutické užití   MeSH
• hyperkalciurie farmakoterapie   komplikace   MeSH
• hyperoxalurie farmakoterapie   komplikace   MeSH
• hyperurikemie farmakoterapie   komplikace   MeSH
• infekce močového ústrojí etiologie   komplikace   MeSH
• kaliumcitrát farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• kaménky etiologie   klasifikace   terapie   MeSH
• klinické laboratorní techniky metody   MeSH
• lidé MeSH
• oxaláty škodlivé účinky   MeSH
• rizikové faktory MeSH
• urolitiáza * diagnóza   farmakoterapie   prevence a kontrola   MeSH
• vápník dietní terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Laparoskopická pyeloplastika patří mezi jedny z nejnáročnějších laparoskopických operačních výkonů. Důvodem je nutnost precizní preparace tkání, spatulace jemného ureteru, resekce pánvičky a sutura anastomózy pánvičky a močovodu rigidními laparoskopickými nástroji (1). Výraznou pomoc nám poskytují robotické systémy, jejichž nevýhodou je ale nedostupnost na všech pracovištích. Nově na trhu máme robotizované laparoskopické nástroje, které jsou ekonomicky dostupnější, spojující výhody konvenční laparoskopie a robotiky. Kazuistika: Prezentujeme robotizovanou laparoskopickou pyeloplastiku u 37letého pacienta s vrozenou hydronefrózou vlevo. Pacient byl primárně vyšetřován pro renální koliku, na akutním nativním CT břicha byla potvrzena výrazná hydronefróza, ale bez nálezu konkrementu. Následné CT IVU vyšetření potvrdilo komplexní diagnózu na dutém systému ledvin: pelvis dulpex bilaterálně, ureter fissus vpravo a ureter duplex vlevo, dále vlevo hydronefrózu dolního segmentu v. s. při přítomnosti aberantní cévy pod pyeloureterálním (PU) přechodem. Dynamická scintigrafie ukázala kumulativní retenci radiofarmaka v kaudálním dutém systému levé ledviny, bez reakce na diuretika ve sledovaném čase se známkami obstrukce v PUJ (PU junkce). Pacient byl indikován k laparoskopické pyeloplastice kaudálního úseku vlevo. Výkon byl proveden jedním operatérem s asistencí roboti‐ zovaného ramene Soloassist II s hlasovým ovládáním. K preparaci, resekci pánvičky a ke spatulaci ureteru byly použity DEX nůžky. K sutuře zadní stěny ureteru a pánvičky jsme použili Vicryl 4.0 steh, k sutuře přední stěny V‐lock 4.0 steh. Obě pokračující sutury jsme provedli s využitím flexibility robotizovaného DEX jehelce se sedmi stupni volnosti pohybu. Ureteropelvická anastomóza byla šita při retrográdně zavedeném DJ‐stentu. Doba operačního výkonu byla 140 minut. Močový katétr jsme odstranili třetí pooperační den, pojistný drén den následující. DJ‐stent jsme odstranili šest týdnů po výkonu ambulantně. Ve srovnání s robotickými systémy současné doby jsou kupní i provozní náklady obou používaných robotizovaných přístrojů mnohonásobně nižší. Kupní náklady vynaložené na robotizovaný laparoskopický systém činí 1,8 milionu Kč. Provozní náklady jsou v průměru 7 000 Kč za použití nástroje. U robotizovaného ramene Soloassist II pořizovací náklady dle výbavy činí kolem 2 milionů Kč. Závěr: Robotizovaná laparoskopie umožňuje preciznost při možnosti využití sedmi stupňů volnosti pohybu, udržení taktilní zpětné vazby a ergonomii (pohodlí) operatéra během výkonu (2). Po krátkém zácviku i v rukách méně zkušeného laparoskopisty zlepšuje operační výsledky, snižuje perioperační komplikace a operační dobu. Nízké pořizovací a provozní náklady zabezpečují robotizované laparoskopii zajímavou budoucnost.

Introduction: Laparoscopic pyeloplasty is one of the most demanding laparoscopic surgical procedure. The reason is the necessity of precise tissue preparation, spatulation of the ureter, resection of the pelvis and suturing of the anastomosis of the pelvis and ureter with rigid laparoscopic instruments. Robotic systems provide us with significant help, their disadvantage is however, that they are not available at all workplaces. New to the market are robotic laparoscopic instruments that are more affordable, combining advantages of conventional laparoscopy and robotics. Case report: We present a robotic laparoscopic pyeloplasty in a 37-year-old patient with congenital hydronephrosis on the left side. The patient was primarily examined for renal colic, an acute non-contrast CT scan of the abdomen confirmed significant hydronephrosis, but no ureterolithiasis was found. The subsequent CT IVU examination confirmed a complex diagnosis of the collecting renal system: bilateral duplex pelvis, right ureter, left duplex ureter and hydronephrosis of the left lower moiety, likely caused by an aberrant vessel below the PU (pyeloureteral) junction. Dynamic renal scintigraphy showed cumulative retention of the radiopharmaceutical in the lower pole moietyof the left kidney, without response to diuretics in the monitored time with signs of obstruction in the PUJ (PU junction). The patient was indicated for laparoscopic pyeloplasty of the left lower moiety of the kidney. The operation was performed by a single surgeon with the assistance of Soloassist II robotic arm with voice control. For dissection, resection of the pelvis and spatulation of the ureter DEX scissors were used. To suture the posterior wall of the anastomosis of the ureter and pelvis we used Vycril 4.0 stitches, and for the anterior wall V-lock 4.0. To perform these continuous sutures we utilized the flexibility of the robotic DEX needleholder with seven degrees of freedom of movement. The ureteropelvic anastomosis was sutured over a DJ stent inserted retrogradely. The operation time was 140 minutes. The urinary catheter was removed on the 3rd postoperative day, the surgical drain a day after and the DJ-stent 6 weeks after the operation on an outpatient basis. Compared to the current robotic systems, both purchase and operating prices of the used robotised devices are many times lower. The purchase cost of the robotic laparoscopic system is 1.8 million Czech crowns (Kč) with the operating cost averaging 7,000 CZK per use of the instrument. While the purchase price for the Soloassist II robotic arm, depending on the equipment, is around 2 million Czech crowns (Kč). Conclusion: Robotic laparoscopy enables precision with the possibility of using seven degrees of freedom of movement, maintaining tactile feedback and ergonomics (comfort) of the surgeon during operation. After a short practice, even in the hands of a less experienced laparoscopist, these instruments can improve surgical results, can reduce perioperative complications and operative time. Low acquisition and operating costs ensure an interesting future for robotic laparoscopy.

• Klíčová slova
• pyeloplastika,
• MeSH
• dospělí MeSH
• hydronefróza * chirurgie   diagnostické zobrazování   MeSH
• laparoskopie metody   MeSH
• ledvinná pánvička chirurgie   MeSH
• lidé MeSH
• roboticky asistované výkony * metody   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

• MeSH
• hyperplazie prostaty chirurgie   MeSH
• laserová terapie metody   MeSH
• lidé MeSH
• transuretrální resekce prostaty * metody   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• novinové články MeSH
• rozhovory MeSH

Úvod: Tumory horních močových cest tvoří asi 5–10 % všech uroteliálních tumorů (1). Jejich prognóza nebývá příliš příznivá, čemuž přispívá často pozdní klinická manifestace, a tím i pozdější diagnostika. Laparoskopická radikální nefroureterektomie je dnes považována za zlatý standard léčby. U high risk tumorů je v rámci operačního výkonu doporučeno i současné provedení retroperitoneální lymfadenektomie. Poranění dolní duté žíly v rámci tohoto typu výkonu je vzácnou, ale závažnou komplikací (2). Popis klinického případu: Prezentujeme případ 55leté pacientky s onkologickou duplicitou. Vedle námi prezentovaného tumoru pánvičky ledvinné pacientka podstoupila v roce 2018 totální ezofagektomii, D2 lymfadenektomii a zadní mediastinální lymfadenektomii s gastroezofagoanastomózou pro tumor jícnu (histopatologicky epidermoidní karcinom klasifikace pT2pN0Mx R1). V rámci restagingového CT vyšetření dva roky po výkonu byl nově na pravé ledvině popsán nejasný nález suspektní z metastatického postižení, diferenciálně diagnosticky bylo uvažováno o abscesovém postižení či o primárním tumoru ledviny. Dále byla popsána retroperitoneální (paraaortální) lymfadenopatie vpravo. Pro nejasný nález byla u pacientky provedena časná CT kontrola s odstupem dvou týdnů, kde je popisována progrese nálezu na ledvině i retroperitoneálních uzlinách. Byla provedena diagnostická ureterorenoskopie vpravo s odběrem studené biopsie včetně výplachové cytologie. Histopatologické i cytologické vyšetření bylo neprůkazné, nicméně pro jednoznačně suspektní endoskopický obraz tumoru byla pacientka indikována k provedení radikální nefroureterektomie včetně retroperitoneální lymfadenektomie vpravo. Vzhledem ke zkušenostem operatéra byl zvolen laparoskopický přístup. Výkon byl komplikován poraněním dolní duté žíly během preparace prekavální uzliny. Léze byla rozpoznána perioperačně, a proto bylo možné ji ošetřit primární suturou. Při řešení komplikace bylo postupováno podle pravidel "3 P" (Pressure, Panic, Port) – tedy promptní komprese léze například stisknutím tampónem a zvýšením tlaku v dutině břišní, dále zachování chladné hlavy a nakonec založení portu pro další nástroj. Na prezentovaném videu jsou patrné jednotlivé kroky. Sutura je provedena stehem Prolen 3/0. Operační výkon byl proveden kompletně laparoskopicky, trval 4 hodiny a 15 minut. Přestože krevní ztráty byly odhadovány do 1 000 ml, pooperační hladina hemoglobinu byla uspokojivá a stav nevyžadoval podání krevní transfuze. Komplikace dle Clavien-Dindo byla hodnocena jako stupeň 1. Uvolnění intramurální části močovodu bylo provedeno Collinsovým nožem. Pooperační průběh byl nadále přiměřený, drén byl odstraněn 3. pooperační den, pacientka propuštěna do domácí péče 8. pooperační den. Z histopatologického vyšetření se jednalo o skvamózní karcinom pánvičky ledvinné s pozitivním uzlinovým nálezem (klasifikace pT3pN2 grade 3). Primární skvamózní karcinom pánvičky ledvinné je raritním histopatologickým nálezem, který tvoří méně než 1 % všech maligních nádorů urotelu, nicméně se jedná o nejběžnější histopatologickou variaci tumorů urotelu (3). Pacientka byla předána k další péči do komplexního onkologického centra, kde je již sledována pro dříve diagnostikovaný karcinom jícnu a byla indikována k podání adjuvantní chemoterapie Cisplatina + Gemzar, podáno celkem pět cyklů, dále ukončeno pro hematotoxicitu. Následně provedené první pooperační CT šest měsíců po výkonu odhalilo mnohočetný metastatický rozsev do plic, suspektně do pravé nadledviny a do paraaortálních uzlin. Závěr: Retroperitoneální lymfadenektomie představuje důležitý krok v chirurgické léčbě různých urologických tumorů (4). Komplikací výkonu může být poranění dolní duté žíly. Z dalších iatrogenních příčin poranění dolní duté žíly je v literatuře popisováno například zavedení ureterálního stentu (5). Poranění dolní duté žíly může být fatální komplikací operačního výkonu, proto je výhodné rozpoznat jej peroperačně, kdy je možné provést primární suturu dolní duté žíly.

Introduction: Upper urinary tract tumors occur in 5–10 % of all urothelial tumours. The prognosis is poor due to late clinical manifestation resulting in late diagnosis. Radical laparoscopic nephroureterectomy is considered gold standard treatment. In case of high risk tumors, retroperitoneal (paraaortic, paracaval) lymphadenectomy is carried out. Inferior vena cava lesions come as a rare, but serious complication of this type of surgery. Clinical case: We present a case of a 55 years old female patient with oncological duplicity: tumour of the renal pelvis, topic of this presentation, and an oesophageal tumour (epidermoid carcinoma classified as pT2pN0Mx, R1). In 2018, the patient underwent total oesophagectomy, D2 lymphadenectomy and a posterior mediastinal lymphadenectomy with gastrooesophagoanastomosis. On restaging CT scan 2 years after the surgery, there was a newly discovered unclear finding on the right kidney, which was suspicious of a metastatic invasion. In differential diagnosis, either abscess or a primary kidney tumor were considered. Due to the inconclusive imagery, we performed another early CT check-up, progression on the right kidney and on the retroperitoneal lymph nodes was described. Diagnostic ureterorenoscopy including cold biopsy and wash-out cytology was performed. Eventhough the histopathological and cytological examination wasn´t helpful, the endoscopy showed the expansion to be of suspicious appearance and therefore right sided radical nephroureterectomy with retroperitoneal lymphadenectomy were recommended. Laparoscopical approach was chosen for surgeon's skills. The surgery was complicated by an injury of the inferior vena cava. The situation was fortunatelly recognized perioperatively and therefore the primary suture could be performed. We proceeded according to the rule of "3 P" – Pressure, Panic, Port – Compress the laesion immediately to stop the bleeding and increase the intraabdominal pressure, keep calm and insert another port for additional instruments to fix the lesion. On our recording, all these steps are visible: compression of the lesion, suction of the bleeding and suture, which is performed with a Prolene 3/0 suture. Surgery took 4 hours and 15 minutes and there was less than one litre of blood loss. Postoperative hemoglobin level was sufficient and there was no need for transfusion. The complications are classified as Clavien-Dindo 1. Intramural part of the ureter was removed by Collins knife. The subse quent postoperative period was uncomplicated. The drainage was removed on the the third day and the patient was discharged on the eighth day. On the histopathological examination, there was a sqamous carcinoma of the renal pelvis described, with positive lymph nodes (pT3pN2, grade 3). Primary sqamous carcinoma of the renal pelvis is a rare histopathological finding. It appears in only 1 % of all urothelial malignancies, but it is the most frequent histopathological variation of urothelial tumours. The patient was passed to the complex oncological center, where she was already treated for the earlier diagnosed oesophageal tumour. She received adjuvant chemotherapy (Cisplatinum + Gemzar, 5 cycles in total). The adjuvant chemotherapy was eventually interrupted due to hematotoxicity. The follow-up CT scan revealed generalisation to lungs, right suprarenal gland and paraaortic lymph nodes. Conclusion: Retroperineal lymphadenectomy represents an important step in surgical treatment of different urological tumours however vena cava laesions can come as a complication of surgery. There can be other iatrogenic causes, for example ureteral stent insertion. Inferior vena cava lesions can be fatal and the best way to handle this complication is to recognize the laesions perioperativelly and to perform primary suture.

• MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• lymfadenektomie metody   MeSH
• nádory ledvin * chirurgie   MeSH
• nefroureterektomie metody   MeSH
• peroperační komplikace * etiologie   terapie   MeSH
• urologické chirurgické výkony metody   MeSH
• vena cava inferior * zranění   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Úvod: Poranění bulbárního úseku močové trubice jsou často izolovaná. Tvoří přibližně 10 % poranění dolních močových cest a 35 % všech traumat uretry. Řadíme mezi ně většinou různá nepenetrující obkročná poranění (pády rozkročmo nebo nakopnutí). Nejčastější jsou ale traumata při instrumentální manipulaci (katetrizace, endoskopické výkony). Též se s poraněním močové trubice setkáváme i v případech zavádění cizích těles z ipsačních důvodů. V těchto případech dochází v naprosté většině k poranění penilní uretry. Vážnou komplikací při zavádění cizích těles do močové trubice jsou zánětlivé komplikace, které jsou v případě bulbárního úseku mnohem vážnější. Pokud cizí těleso v bulbu zůstává, je rozvoj abscedujícího procesu velmi pravděpodobný. Video prezentuje léčbu a rekonstrukci močové trubice po rozsáhlém abscedujícím procesu na podkladě cizího tělesa (rybářského háčku) zavedeného pacientem do bulbární uretry. Popis klinického případu: Video prezentuje případ 75letého muže, který si zavedl do bulbární uretry rybářský háček z ipsačních důvodů. Nejprve byl pro dysurické obtíže opakovaně vyšetřován a léčen svým praktickým lékařem s diagnózou zánět dolních močových cest. Užíval běžné protizánětlivé preparáty (cotrimoxazol, nitrofurantoin). Přítomnost cizího tělesa však zapřel. Po 14 dnech se dostavil na pohotovost naší nemocnice schvácený a febrilní. Jelikož byl nalezen otok šourku a levého třísla, bylo vysloveno podezření na orchiepididymitidu. Z tohoto důvodu byl lékařem pohotovosti volán urolog. Protože lokální nález byl rozsáhlý, bylo urologem indikováno provedení CT vyšetření břicha, malé pánve a genitálu. Na CT vyšetření byl nalezen rozsáhlý abscedující proces perinea, včetně cizího tělesa (rybářského háčku). Teprve pod tíhou svého stavu a jasného nálezu na CT snímcích se pacient k zavedení cizího tělesa přiznal. Následně bylo rozhodnuto o provede ní operační otevřené revize s drenáží abscesu v ATB cloně. Během výkonu byl endoskopicky extrahován rybářský háček a provedena částečná rekonstrukce bulbární uretry se založením perineální uretrostomie. Derivace moči byla zajištěna permanentním močovým katétrem o velikosti 20 F a epicystostomií. Velikost permanentního katétru byla volena větší, než je obvyklých 16 F z důvodu obavy z větší retrakce zánětlivé tkáně během hojení. Následovala důležitá ošetřovatelská fáze s četnými převazy a výplachy. K výplachům byly používány roztoky s betadinou a preparáty s obsahem stříbra. Zároveň pacient užíval ATB dle citlivosti z odebraného zánětlivého materiálu abscesu. Jednalo se nejprve o intra venózní aplikaci Amoksiklavu 1 g, která byla po týdnu převedena na perorální formu. Cílená ATB terapie trvala 14 dnů. Dalších 14 dnů byl pacient zajištěn Cotrimoxazolem al forte v dávce 1–0–1 tbl p. o. Po třech měsících, kdy došlo ke zhojení zánětlivého ložiska, byla provedena rekonstrukce bulbárního úseku močové trubice s použitím kůže dle Johansona. Po výkonu byl pacient opět zajištěn 14 dnů Cotrimoxazolem al forte v dávce 1–0–1 tbl p. o. Výsledky: Za šest týdnů od rekonstrukční fáze byl extrahován permanentní močový katétr i epicy stostomie. Permanentní močový katétr byl ponechán pacientovi déle než u běžných rekonstrukčních výkonů na močové trubici z určité obavy o zdárné zhojení. Běžně je ponecháván permanentní močový katétr 3–4 týdny. Na mikční uretrocystografii byla nalezena volná a zhojená uretra. Pacient zůstal v naší dispenzární péči i nadále. Po čtyřech měsících od výkonu byl pacient spokojený, močil volně, kalibrace močové trubice byla volná pro 18 F a maximální průtok na uroflowmetrii byl 23,1 ml/s. Při roční kontrole byl pacient i nadále bez obtíží a spokojený. Kalibrace uretry byla volná pro 20 F a maximální průtok na uroflowmetrii byl 21,4 ml/s. Závěr: Podmínkou úspěšného řešení těžkých zánětlivých procesů postihujících bulbární uretru je správné načasování jednotlivých kroků zahrnujících operační revizi, drenáž abscesových ložisek, založení perineostomie a derivace moči pomocí PMK a epicy stostomie. Rekonstrukce močové trubice by měla být provedena odloženě, minimálně po třech měsících, po úplném vyhojení infekčních a zánětlivých procesů. Nedílnou součástí je důsledná ošetřovatelská fáze, která nám napomůže ke zdárnému výsledku.

Introduction: Injuries to the bulbar urethra are often isolated. They account for approximately 10% of lower urinary tract injuries and 35% of all injuries to the urethra. They typically include various non penetrating straddle injuries (falls astride or kicks). However, injuries due to instrumental manipulation (catheterization, endoscopic procedures) are the most common occurrence. Urethral injury is also encountered in the case of foreign body insertion for the purpose of masturbation. The vast majority of such cases result in penile urethral injury. When foreign bodies are inserted into the urethra, there is a serious risk of inflammatory complications which are much more severe if the bulbar segment is involved. If a foreign body remains in the bulb, the development of an abscess forming process is very likely. The video presents the treatment and reconstruction of the urethra following an extensive abscess forming process due to an underlying foreign body (a fish hook) inserted into the bulbar urethra by the patient. Case presentation: The video presents a case of a 75 year old man who inserted a fish hook into his bulbar urethra for the purpose of masturbation. Initially, he was examined repeatedly for symptoms of dysuria and treated by his general practitioner for the diagnosis of lower urinary tract infection. He received common antiinflammatory medications (cotrimoxazole, nitrofurantoin). How ever, he denied the presence of a foreign body. Fourteen days later, he presented with exhaustion and fever to the emergency department of our hospital. Because of scrotal and left inguinal swelling, orchiepididymitis was suspected. For this reason, a urologist was called by the emergency physician. Since the local finding was significant, the urologist ordered a CT scan of the abdomen, little pelvis, and genitalia. The CT scan showed an extensive abscess forming process in the perineum, including a foreign body (a fish hook). It was only the severity of his condition and the clear CT evidence that made the patient confess to having inserted the foreign body. Subsequently, a decision was made to perform open surgical exploration with abscess drainage under antibiotic cover. During the procedure, a fish hook was removed endoscopically, and a partial reconstruction of the bulbar urethra was performed and perineal urethrostomy was created. Urinary diversion was achieved by an indwelling 20F urinary catheter and vesicostomy. The size of the indwelling catheter greater than the usual 16F was chosen due to concerns about considerable inflammatory tissue retraction during healing. Next, the important phase of nursing care with frequent dressing changes and irrigation followed. Betadine solutions and silver containing agents were used for irrigation. Concurrently, the patient took antibiotics based on sensitivity testing of the collected inflammatory abscess material. First, 1 g of coamoxiclav was administered intravenously which, after one week, was switched to oral form. The duration of targeted antibiotic therapy was 14 days. For another 14 days, the patient received oral cotrimoxazole al forte with a daily dosage of 1 0 1 tablets. In three months, after the inflammatory focus had been healed, bulbar urethral reconstruction was performed using the Johanson technique. Following the procedure, the patient again received a 14 day course of oral cotrimoxazole al forte with a daily dosage of 1 0 1 tablets. Results: Six weeks after the reconstruction phase, the indwelling urinary catheter and vesicostomy were removed. The indwelling urinary catheter was left in place longer than is usual in common reconstructive procedures on the urethra due to some concern about the success of healing. Typically, an indwelling urinary catheter is left in situ for three to four weeks. Voiding cystourethrography revealed a free and healed urethra. The patient remained under surveillance care. Four months after the procedure, the patient was satisfied and able to urinate freely, with an 18F urethral calibration and a peak flow rate on uroflowmetry of 23.1 mL/s. At one year follow up, the patient continued to be symptom free and satisfied. Urethral calibration was free for 20F and the peak flow rate on uroflowmetry was 21.4 mL/s. Conclusion: The key to successful management of severe inflammatory processes involving the bulbar urethra is correct timing of the individual steps which include surgical exploration, abscess drainage, creation of perineostomy, and urinary diversion with an indwelling urinary catheter and vesicostomy. Urethral reconstruction should be performed with a delay of at least three months, after infectious and inflammatory processes have healed completely. Thorough nursing care is an integral component that will aid in achieving the desired result.

• Klíčová slova
• mikční cystouretrografie,
• MeSH
• cizí tělesa MeSH
• lidé MeSH
• reakce na cizí těleso * diagnóza   patofyziologie   terapie   MeSH
• senioři MeSH
• uretra cytologie   patologie   MeSH
• urologické chirurgické výkony u mužů * metody   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• zákroky plastické chirurgie metody   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Od roku 1885 a 1886, kdy Belfield a Dittel provedli první v literatuře popsanou transvezikální prostatektomii (TVPE), a od roku 1926, kdy Maximilian Stern provedl první transuretrální resekci prostaty (TURP), jsou tyto techniky považovány za "zlatý standard“ v chirurgické léčbě benigního zvětšení prostaty (BHP). Obě operační metody vedou k výraznému zlepšení jak subjektivních, tak funkčních a laboratorních výsledků, konkrétně ke snížení mezinárodního skóre prostatických symptomů (IPSS), zvýšení maximální průtokové rychlosti moči (Qmax), snížení objemu postmikčního rezidua (PMR), zmenšení objemu prostaty (PV) a v některých případech ke snížení hodnoty prostatického specifického antigenu (PSA). Přesto bychom zde našli i několik "vad na kráse“. Mezi hlavní nevýhody výše uvedených operačních výkonů patří nutnost hospitalizace, anestezie a katetrizace močového měchýře, plus vysoká perioperační morbidita a možné pooperační komplikace, jako jsou například krvácení, infekce, retence moči, inkontinence moči, striktury močové trubice a sexuální dysfunkce. Proto bylo v průběhu let vyvinuto mnoho nových operačních technik, které měly za cíl tyto nedostatky minimalizovat. Některé z nich se dostaly do standardního algoritmu operační léčby BHP, jako jsou například transuretrální enukleace prostaty (TUEP), enukleace prostaty holmiovým laserem (HoLEP) nebo thuliovým laserem (ThuLEP) nebo fotoselektivní vaporizace prostaty (PVP). Jiné se zase plně neprosadily, příkladem jsou transuretrální mikrovlnná termoterapie (TUMT), transuretrální jehlová ablace (TUNA) anebo prostatické stenty. I přes výborné operační výsledky výše uvedených desobstrukčních výkonů při léčbě BHP zůstává řada mužů, kteří je nemohou nebo nechtějí podstoupit. Mezi nejčastější důvody nemožnosti provedení operační léčby patří polymorbidita pacienta, strach z možných perioperačních a pooperačních komplikací. I proto probíhá intenzivní vývoj nových minimálně invazivních operačních technik, které by nevyžadovaly nutnost hospitalizace, anestezie, v některých případech katetrizace a současně by vedly ke snížení nebo eliminaci nežádoucích účinků standardní operační léčby BHP. Mezi tyto metody patří systém AquaBeam®, systém UroLift®, systém Rezūm®, systém TIND.

Since 1885 and 1886, when Belfield and Dittel performed the first transvesical prostatectomy (TVPE) described in the literature, and since 1926, when Maximilian Stern performed the first transurethral resection of the prostate (TURP), these techniques are considered the “gold standard” in surgical treatment of benign prostatic enlargement (BPH). Both surgical methods lead to a significant improvement in subjective, functional and laboratory results, namely a reduction in the International Prostate Symptom Score Questionnaire (IPSS), an increase in maximum urine flow rate (Qmax), a reduction in post-micturition residue volume (PMR), a reduction in prostate volume (PV) and in some cases to reduce the value of prostate specific antigen (PSA). Nevertheless, we would find here several “defects in beauty”. The main disadvantages of the above surgical procedures include the need for hospitalization, anesthesia and bladder catheterization, plus high perioperative morbidity and possible postoperative complications such as bleeding, infections, urinary retention, urinary incontinence, urethral strictures and sexual dysfunction. Therefore, many new surgical techniques have been developed over the years to minimize these shortcomings. Some of them have entered the standard algorithm for surgical treatment of BPH, such as transurethral prostate enucleation (TUEP), prostate enucleation by holmium laser (HoLEP) or thulium laser (ThuLEP), or photoselective prostate vaporization (PVP). Others have not been fully established, such as transurethral microwave thermotherapy (TUMT), transurethral needle ablation (TUNA) and prostate stents. Despite the excellent surgical results of the above-mentioned desobstructive procedures in the treatment of BPH, there remain a number of men who cannot or do not want to undergo them. The most common reasons for the impossibility of performing surgical treatment include the patient’s polymorbidity, fear of possible perioperative and postoperative complications. That is why there is intensive development of new minimally invasive surgical techniques that would not require hospitalization, anesthesia and catheterization and at the same time would lead to a reduction or elimination of side effects of standard surgical treatment of BPH. These methods include the AquaBeam® system, the UroLift® system, the Rezūm® system and the TIND system.

• MeSH
• endoskopie metody   MeSH
• hyperplazie prostaty * chirurgie   terapie   MeSH
• klinické zkoušky jako téma MeSH
• lidé MeSH
• miniinvazivní chirurgické výkony * metody   MeSH
• roboticky asistované výkony MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH

Úvod: Robotický systém daVinci s moderními EndoWrist nástroji umožňuje po dokončení cystektomie nabídnout pacientům miniinvazivní přístup i pro intrakorporální konstrukci ortotopické neoveziky. Popis klinického případu: Od ledna 2010 do června 2018 jsme provedli 42 robotických radikálních cystektomií. Při operaci jsme používali robotický systém daVinci standard a od prosince 2013 systém daVinci Si. Výkony jsme provedli v 30° Trendelenburgově poloze. Po dokončení ablační fáze operace jsme u 15 pacientů intrakorporálně vytvořili ortotopickou neoveziku, z toho u pěti pacientů dle Hautmanna. Prezentujeme postup konstrukce neoveziky dle Hautmanna, ke které jsme použili cca 60 cm preterminálního ilea. Pasáž jsme obnovili end to end pokračující suturou. Exkludovanou střevní kličku, po částečné detubulizaci a remodelaci do tvaru písmena W, jsme našili na pahýl močové trubice. Na nedetubulizované přívodné části kličky jsme našili stentované močovody. Průměrný věk pacientů v souboru byl 62 roků (56-68), průměrný BMI byl 24 (17-32). Průměrný operační čas byl 150 minut (120-200) a průměrná doba hospitalizace byla deset dní (8-14). Tři týdny po operaci jsme provedli cystogram s následným odstraněním katétru z neoveziky. V pooperačním období jsme nezaznamenali prolongovanou poruchu střevní pasáže, netěsnost neoveziky či jiné závažné komplikace. Závěr: Robotická ortotopická neovezika dle Hautmanna je bezpečná a technicky proveditelná intrakorporální metoda derivace moči po robotické radikální cystektomii.

Introduction: The daVinci robotic system with modern EndoWrist tools enables a miniinvasive approach to intracorporeal reconstruction of orthotopic neobladder after cystectomy. Description of the clinical case: We performed 42 robotic radical cystectomies since January 2010 to June 2018. We had used the robotic system daVinci standard until December 2013, then we used daVinci Si. During procedures patients were positioned in 30 degrees Trendelenburg position. After the ablation phase of cystectomy orthotopic neobladder was created intracorporally, in 5 cases according to Hautmann. We are presenting the Hautmann neobladder reconstruction in which we have used about 60 centimeters of preterminal ileum. Bowel continuity was restored by continuous end to end suture. Excluded bowel loop was remodeled after partial detubulization to W shape, then we sutured it to the remainder of urethra. The non-tubularized afferent parts of bowel loop were attached to stented urinary ducts. Mean age of the patients was 62 years (56-68), mean BMI was 24 (17-32). Mean time of surgery procedure was 150 minutes (120-200) and mean time of hospital stay was 10 days (8-14). Three weeks after, the surgery cystogram with cathether removal was performed. In postsurgery period, we did not register prolonged bowel passage, neobladder leak or any serious complications. Conclusion: The robotic orthotopic neobladder reconstruction according to Hautmann is a safe and technically feasible intracorporal method of urine derivation after robotic radical cystectomy.

• MeSH
• cystektomie MeSH
• kontinentní náhrady močového měchýře * MeSH
• lidé MeSH
• nádory močového měchýře chirurgie   terapie   MeSH
• roboticky asistované výkony MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH