Krvácení do horního gastrointestinálního traktu KHGIT se vyskytuje s incidencí 47:100 000, přičemž v 8–10 % případů se setkáváme s perzistujícím nebo rekurentním krvácením. Kazuistika prezentuje případ pacientky s KHGIT u níž opakovaný pokus o endoskopickou hemostázu selhal a pro oběhovou nestabilitu byla provedena chirurgická hemostáza. Následovaly opakované epizody KHGIT a komplikace v podobě dehiscence gastrotomie, která si vyžádala další operační revizi. Opakovaná gastroskopická ošetření ani transkatetrová arteriální embolizace TAE nevedli k definitivní hemostáze. Při další operační revizi se vzhledem k nekróze přední žaludeční stěny stala totální gastrektomie posledním možným řešením, po němž se dále známky KHGIT neobjevily.
Upper gastrointestinal bleeding UGIB has an incidence of 47 per 100,000 population, and 8-10% of cases with persistent or recurrent bleeding. In this case report, the authors present a case of a patient with UGIB that cannot be stopped endoscopically, and surgical hemostasis was needed for hemodynamic instability. Recurrent episodes of UGIB and complications such as dehiscent gastrotomy resulted in the subsequent surgical revision. Repeated endoscopic intervention and transcatheter arterial embolization TAE failed to achieve definitive hemostasis. This situation resulted in the subsequent surgical revision, where the anterior gastric wall necrosis was detected, and total gastrectomy was the only possible resolution. The signs of UGIB did not appear.
Backsground: Esophagectomy is burdened by a significant percentage of morbidity and mortality. Anastomotic leak is one of the dreaded complications. Case report: A 69-year-old man with a diagnosis of distal oesophageal carcinoma was indicated for laparoscopy-assisted transhiatal hybrid esophagectomy with gastric tube anastomosis on a cervical oesophagus stump. During postoperative period CT examination repeatedly ruled out an anastomotic leak. On day 10, COVID-19 infection was detected. Late presentation of the anastomotic leak developed on day 22. Discussion: The late manifestation of the anastomotic leak is relatively unusual. COVID-19 may have been involved in these complications by microvascular thrombosis and dysregulation of the inflammatory process. Conclusion: COVID-19 can interfere with postoperative tissue healing and the care management in COVID positive patients should contemplate this.
- MeSH
- anastomóza chirurgická metody škodlivé účinky MeSH
- COVID-19 komplikace MeSH
- dehiscence operační rány diagnostické zobrazování MeSH
- drenáž MeSH
- ezofagektomie * škodlivé účinky MeSH
- ezofágus diagnostické zobrazování MeSH
- lidé MeSH
- nádory jícnu chirurgie diagnóza terapie MeSH
- netěsnost anastomózy diagnostické zobrazování terapie MeSH
- píštěl jícnu diagnóza komplikace MeSH
- pooperační komplikace * diagnostické zobrazování terapie MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Achalázie jícnu je závažnou příčinou dysfagie. Možnosti terapie achalázie zahrnují endoskopické a chirurgické metody. Indikace jednotlivých metod se do jisté míry překrývají a vyžadují pečlivou diagnostiku. Přehledový článek popisuje jednotlivé metody a zejména se zabývá otázkami indikací pneumatické dilatace, perorální endoskopické myotomie (POEM) a laparoskopické či robotické Hellerovy myotomie. Zvláštní prostor je věnován revizním výkonům po Hellerově myotomii (HM). Přidanou hodnotou POEM je řešení spastických poruch jícnu a při „re-do“ myotomii. Achalázii typu II lze léčit dilatací, POEM i HM, achalázii typu I lze léčit stejnými modalitami. U typu III je v současné době metodou volby POEM. Navzdory aktuální akcentaci endoskopické myotomie zůstává chirurgická terapie, zejména laparoskopická či roboticky asistovaná Hellerova myotomie, nadále bezpečnou variantou terapie. Je indikována zejména u nemocných, kteří nejsou vhodní pro endoskopickou terapii nebo u nemocných s pokročilými nálezy achalázie. V budoucnu by identifikace rizika postinstrumentačních komplikací (perforace, operační reflux) měla vést k diferenciaci indikace laparoskopického (robotického) přístupu a POEM, případně může vést k synchronní či metachronní indikaci konstrukce manžety.
Oesophageal achalasia is a serious cause of dysphagia. Therapeutic options for achalasia include endoscopic and surgical methods. Indications for individual methods overlap to a certain extent and require careful diagnosis. The review article describes individual methods, focusing particularly on the issues of indications of pneumatic dilatation, peroral endoscopic myotomy (POEM) and laparoscopic or robotic Heller’s myotomy. Special attention is paid to revision procedures after Heller’s myotomy. The main added value of POEM is the treatment of spastic disorders of the oesophagus and re-do myotomy. Type 2 achalasia can be treated with dilatation, POEM and HM; type 1 achalasia can be treated using the same modalities. For type 3, POEM is the current method of choice. Despite the current emphasis on endoscopic myotomy, surgical therapy, especially laparoscopic or robotically assisted Heller’s myotomy, remains a safe therapeutic option. It is indicated especially in patients who are not suitable for endoscopic therapy or those with advanced achalasia findings. In the future, identification of the risk of postoperative complications (perforation, reflux) should lead to differentiation of the indication of the laparoscopic (robotic) approach and POEM, or it may lead to a synchronous or metachronous indication of the cuff construction.
- MeSH
- achalázie jícnu * chirurgie diagnóza komplikace MeSH
- ezofagektomie MeSH
- gastrointestinální endoskopie MeSH
- Hellerova myotomie metody MeSH
- lidé MeSH
- pyloromyotomie metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
Introduction: The authors report long-term outcomes in patients who received neoadjuvant chemoradiotherapy and consequently underwent hybrid oesophagectomy for oesophageal cancer (OC). Aim: To evaluate long-term outcomes in patients suffering from OC, who underwent hybrid oesophagectomy. Material and methods: Our cohort consisted of patients suffering from OC, who received neoadjuvant chemoradiotherapy. Hybrid esophagectomy was performed 8-10 weeks after oncological treatment. Results: Ninety-four patients underwent surgery for OC from 2011 to 2015. Histology revealed adenocarcinoma in 60.6%, squamous cell carcinoma (SCC) in 36.2%, and other type of cancer in 3.2%. Seventy-three (77.7%) patients with advanced stage (T3-4, N0-2, M0) were indicated to receive neoadjuvant chemoradiotherapy (nCRT). Trans-hiatal hybrid oesophagectomy was performed in 83 (88.3%) patients. Transthoracic hybrid oesophagectomy was performed in 11 (11.7%) patients. Histology of the resected specimens of 18 (24.7%) patients did not reveal OC, i.e. pathological complete response (pCR). In our cohort, we proved an association between occurrence of pCR and age as well as disease-free survival (DFS). The patients who presented with pCR were significantly younger - below 60 years of age (p = 0.017). They also showed significantly higher mean DFS (p = 0.004). Conclusions: Combined oesophagectomy with neoadjuvant chemoradiotherapy results in a better long-term outcome in patients suffering from oesophageal cancer. In our set of patients who underwent hybrid esophagectomy, satisfactory short-term and especially long-term results of surgical treatment for oesophageal cancer were observed.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
INTRODUCTION: Malignant granular cell tumor (MGCT) of the esophagus is an extremely rare malignancy with a poor prognosis. Literature describing this condition is not sufficient, especially regarding long-term survival. PRESENTATION OF CASE: A 52-year-old woman presented with dyspnea and slow onset dysphagia. The endoscopy, endoscopic ultrasound (EUS), bronchoscopy, and positron emission tomography (PET)/computed tomography (CT) supported the suspicion of esophageal gastrointestinal stromal tumor (GIST). Open wedge esophagectomy and tracheal resection were performed. The histology proved periodic acid-Schiff (PAS)-positive granules in epithelial cells, hyperchromatic nuclei and the positivity of Protein soluble in 100% ammonium sulfate (S-100), vimentin, neuron-specific enolase, laminin, and myelinic proteins. Local recurrence after 10 months required a two-phase esophagectomy with retrosternal gastroplasty. Bone, liver, and mediastinal metastases occurred 6 months later, with overall survival of 34 months. DISCUSSION: Preoperative histological confirmation is often not reliable. Tracheal invasion increases the perioperative risk and the probability of an unsuccessful resection. Esophagectomy or radical R0 local resection is the only known curative therapy. Repeated resections may increase survival in case of locoregional recurrence. Radiotherapy has a potential for palliative care. CONCLUSION: Esophageal MGCT requires a detailed presentation including long-term survival. Early surgical removal of intramural esophageal neoplasms with potentially malignant features is highly recommended. Radical and/or repeated esophageal resections are the only known therapies with curative potential.
- MeSH
- časové faktory MeSH
- ezofagektomie MeSH
- fatální výsledek MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- lokální recidiva nádoru MeSH
- nádor z granulárních buněk diagnostické zobrazování sekundární chirurgie MeSH
- nádory jícnu diagnostické zobrazování patologie chirurgie MeSH
- progrese nemoci MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
AIM: The aim of this study was to reduce the severe respiratory complications of esophageal cancer surgery often leading to death. METHODS: Two groups of patients operated on for esophageal cancer were evaluated in this retrospective analysis. The first group was operated between 2006-2011, prior to the implementation of preoperative microbiological examination while the second group had surgery between 2012-2017 after implementation of this examination. RESULTS: In total, 260 patients, 220 males and 40 females underwent esophagectomy. Between 2006-2011, 113 (87.6%) males and 16 (12.4%) females and between 2012-2017, esophagectomy was performed in 107 (81.7%) males and 24 (18.3%) females. In the first cohort, 10 patients died due to respiratory complications. The 30-day mortality was 6.9% and 90-day was 9.3%. In the second cohort, 4 patients died from respiratory complications. The 30-day mortality was 1.5% and 90-day mortality was 3.1%. With regard to the incidence of respiratory complications (P=0.014), these occurred more frequently in patients with sputum collection, however, severe respiratory complications were more often observed in patients without sputum collection. Significantly fewer patients died (P=0.036) in the group with sputum collection. The incidence of respiratory complications was very significantly higher in the patients who died (P<0.0001). CONCLUSION: The incidence of severe respiratory complications (causing death) may be reduced by identifying clinically silent respiratory tract infections.
- MeSH
- dospělí MeSH
- dýchací soustava mikrobiologie MeSH
- ezofagektomie škodlivé účinky MeSH
- incidence MeSH
- kohortové studie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- nádory jícnu mortalita chirurgie MeSH
- pooperační komplikace etiologie MeSH
- poruchy dýchání etiologie mikrobiologie mortalita MeSH
- předoperační péče metody MeSH
- rizikové faktory MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Současný rozvoj endoskopických a minimálně invazivních metod přináší nové modality pro řešení časných anastomotických komplikací v oblasti horního gastrointestinálního traktu. Cílem práce je souhrn současných vědomostí o endoskopických metodách a jejich poměru k chirurgickému řešení, timingu použití, alternativách postupu a výsledcích dosavadních studií. Hlavními diskutovanými modalitami jsou endoskopická vakuová terapie (EVAC), použití stentů a klipů, zejména over-the-scope varianty (OTSC). Významnou možností je intraoperační použití endoskopie a její využití v navigaci chirurgického výkonu a kombinované chirurgické a endoskopické terapii. Součástí práce je zhodnocení přínosu jednotlivých metod u komplikací ezofagogastrické a ezofagojejunální anastomózy a dále v bariatrické chirurgii (sleeve gastrektomie, gastrický bypass).
The current development of endoscopic and minimally invasive methods show new techniques to treat early anastomotic complications in the upper gastrointestinal tract. The aim of this paper is to summarise current knowledge about endoscopic methods and their relation to surgical treatment in terms of their timing of use, alternative procedures and previous study results. The main methods discussed are endoscopic vacuum therapy (EVAC) and the use of stents and clips, particularly the over-the-scope variant (OTSC). Intraoperative endoscopy is an important option, due to the navigation of surgery and combined surgical and endoscopic therapy. Included in this paper is an evaluation of the benefits of individual methods employed in the complications of oesophagogastric and oesophagojejunal anastomoses as well as in bariatric surgery (sleeve gastrectomy, gastric bypass). An evaluation of the benefits of individual methods employed in the complications of oesophagogastric and oesophagojejunal anastomoses as well as in bariatric surgery (sleeve gastrectomy, gastric bypass) is included in a comprehensive review.
- Klíčová slova
- vakuová terapie ran,
- MeSH
- bariatrická chirurgie MeSH
- gastroskopie * metody MeSH
- lidé MeSH
- netěsnost anastomózy * terapie MeSH
- samoexpandibilní metalické stenty MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Divertikly jícnu jsou relativně vzácnou patologií vyžadující specifický diagnostický a terapeutický přístup. Intervenční terapie je indikována u symptomatických divertiklů, divertiklů s dalšími patologiemi (tumor v divertiklu, refluxní nemoc jícnu, nízce maligní tumory gastroezofageální junkce). Otevřený chirurgický přístup je stále více nahrazován minimálně invazivními metodami chirurgickými, endoskopickými a kombinovanými. Chirurgické miniinvazivní metody využívají ve vybraných případech transaxilární, torakoskopický či transhiatální laparoskopický přístup, často s endoskopickou asistencí. Endoskopické a transorální chirurgické postupy zahrnují různé techniky divertikulotomie a techniky využívající submukózní tunelizaci (varianty perorální endoskopické myotomie). Primárním zájmem v terapii jsou redukce symptomů, zlepšení kvality života a bezpečnost. Výsledná kvalita života je ovlivněna častou přítomností funkčních onemocnění jícnu (achalázie, hyperkontraktilní jícen). Chirurgická minimálně invazivní terapie laparoskopickým či torakoskopickým přístupem je bezpečná, nicméně nevylučující závažná rizika komplikací. Dosud chybějí randomizované a observační studie srovnávající endoskopické a chirurgické metody. Je tedy třeba rozšířit evidenci pro aktualizaci indikačního algoritmu intervenční terapie zaměřeného zejména na bezpečnost s jasným imperativem centralizace nemocných.
Oesophageal diverticula represent a relatively rare pathology of the oesophagus requiring a specific diagnostic and therapeutic approach. Interventional therapy is indicated for symptomatic diverticula, diverticula with other pathologies (tumour in the diverticulum, gastroesophageal reflux disease, low-malignancy gastroesophageal junction tumours). The open surgical approach is being increasingly replaced by minimally invasive surgical, endoscopic and combined methods. Surgical miniinvasive methods use transaxillary, thoracoscopic or transhiatal laparoscopic approach, often with endoscopic assistance. Endoscopic and transoral surgical procedures include various diverticulotomy techniques and submucosal tunnelling techniques (variants of peroral endoscopic myotomy). The primary concern in therapy is the reduction of symptoms, improvement of the quality of life and the patient ́s safety. The resulting quality of life is affected by the frequent presence of functional diseases of the oesophagus (achalasia, hypercontractile oesophagus). Although surgical minimally invasive therapy using the laparoscopic or thoracoscopic approach is safe, it nevertheless does not exclude serious risk of complications. Randomized and observational studies comparing endoscopic and surgical methods are still missing. It is, therefore, necessary to extend the records in order to update the indication algorithm of intervention therapy, focusing mainly on safety with a clear imperative for patient centralization.
