Cílem práce bylo zjistit rozsah maximálního otevření úst (abdukce) u pacientů před ortognátní operací a v intervalu 2,3,4 a 9 měsíců po ní. Dále bylo cílem posoudit, zda je rozsah abdukce závislý na pohlaví, původní skeletální vadě nebo typu provedené operace. v naší retrospektivní studii jsme zjistili, že 2 měsíce po ortognátní operaci klesl rozsah abdukce průměrně na 56 % jejího rozsahu před operací, 3 měsíce po operaci se zvýšil na 68,8 %, po 4 měsících na 74 % a po 9 měsících dosáhl rozsah otevírání úst 91,1% původní hodnoty. Ve všech intervalech dosáhl rozsah otevírání úst u mužů vyšších hodnot než u žen a u pacientů s původní lil. skeletální třídou vyšších hodnot než u pacientů s původní II. skeletální třídou. Pacienti po operaci typu Le Fort I měli výrazně lepšíabdukci mandibuly ve 2., 3. a 4. měsíci po operaci, 9 měsíců po operaci již rozdíl nebyl statisticky ani klinicky významný. Nebyl nalezen klinicky ani statisticky významný rozdíl v abdukci ve všech sledovaných inten/alech mezi pacienty s BSSO a pacienty s bimaxilární operaci. Ani po devíti měsících od operace nedošlo u všech pacientů k obnovení původní pohyblivosti dolní čelisti.
The aim of the presented study was to measure maximum mandibular range of motion (abduction) prior to orthognathic surgery, and within the intervals of 2, 3, 4 and 9 months after orthognathic surgery. Another aim was to determine whether the range of abduction depends on gender, original skeletal deviation, and the kind of surgery. Our retrospect/ve study revealed that 2 months after orthognathic surgery the range of abduction decreased to 56 % of the abduction priorto surgery; 3 months after orthognathic surgery it raised to 68.8 %, after 4 months to 74 %, and after 9 months to 91.1 % of the original range. At all intervals, the range of motion was larger in male patients than in females, as well as in patients with the original skeletal Class III than in patients with Class II. The patients who undenivent LeFort I surgery showed significantly better mandibular motion 2,3, and 9 months after the surgery. After 9 months the difference was no longer statistically and clinically significant. There was found no clinically or statistically significant difference in mouth opening at all intervals between patients with BSSO and patients with bimaxillary surgery. Nine months after the surgery the original mandibular range of motion was not achieved in all patients.
- Klíčová slova
- rozsah otevírání úst,
- MeSH
- dospělí MeSH
- fyzikální vyšetření metody MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mandibula MeSH
- mladý dospělý MeSH
- ortognátní chirurgické výkony * MeSH
- pooperační komplikace MeSH
- pooperační období MeSH
- předoperační období MeSH
- předoperační vyšetření MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- rozsah kloubních pohybů * MeSH
- temporomandibulární kloub MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mladý dospělý MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
The aim of the study was to test the hypothesis that oral plasma cell granuloma may represent a mucosal manifestation of immunoglobulin (Ig)G4-related disease (IgG4-RD) in the oral cavity. The study sample comprised two males and four females, aged 54-79 years (median 62 years). The lesions were localized on gingival/alveolar mucosa (four cases), hard palate, and floor of the mouth, measuring 17-40 mm (median 31 mm). The duration of the lesions ranged from 3 months to several years. Information on IgG4 serum levels was available for two patients, and these were increased to 1.85 and 1.65 g/L, respectively. The follow-up period ranged 11-30 months (median 13 months). None of the lesions recurred, and none of the patients developed any manifestation of IgG4-RD. Microscopically, all cases presented as nodular lesions composed of numerous polyclonal plasma cells admixed with lymphocytes, histiocytes, mast cells, and eosinophils, set within collagenized stroma in variable proportions. Obliterative phlebitis was observed in two cases. The number of IgG4-positive plasma cells ranged between 51 and 142 per HPF (median 114), while the IgG4/IgG ratio values ranged between 0.16 and 0.72 (median 0.44) and were above 0.40 in three cases. Based on international criteria, two cases were diagnosed as definite and one as probable IgG4-RD. Oral plasma cell granuloma is a heterogeneous group of lesions, and a subset may represent a mucosal manifestation of IgG4-RD in the oral cavity.
- MeSH
- časové faktory MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- eozinofily patologie MeSH
- gingivitida diagnóza imunologie patologie MeSH
- histiocyty patologie MeSH
- imunoglobulin G metabolismus MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mastocyty patologie MeSH
- nemoci imunitního systému diagnóza imunologie patologie MeSH
- nemoci úst diagnóza imunologie patologie MeSH
- plazmatické buňky patologie MeSH
- plazmocelulární granulom diagnóza imunologie patologie MeSH
- senioři MeSH
- ústní sliznice imunologie patologie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
- srovnávací studie MeSH
The aim of the study was to investigate prevalence of high-risk human papillomavirus (HR-HPV) infection in sinonasal carcinomas by immunohistochemistry, in situ hybridization, and polymerase chain reaction, detecting p16(INK4a) protein (p16) expression and presence of both HPV DNA and HPV E6/E7 messenger RNA (mRNA). The study comprised 47 males and 26 females, aged 23-83 years (median 62 years), mostly (67 %) with a squamous cell carcinoma (SCC). Of the tumors, 53 % arose in the nasal cavity, 42 % in the maxillary sinus, and 5 % in the ethmoid complex. The follow-up period ranged 1-241 months (median 19 months). HPV16, HPV18, or HPV35 were detected in 18/73 (25 %) tumors, 17 SCCs, and 1 small cell neuroendocrine carcinoma. There was a strong correlation between results of HPV detection methods and p16 expression (p < 0.005). HPV-positive SCCs occurred more frequently in smokers (p = 0.04) and were more frequently p16-positive (p < 0.0001) and nonkeratinizing (p = 0.02), the latter occurring more commonly in nasal cavity (p = 0.025). Median survival for HPV-positive SCC patients was 30 months, while for HPV-negative SCC patients was 14 months (p = 0.23). In summary, we confirm that HR-HPV is actively involved in the etiopathogenesis of a significant subset of sinonasal SCCs. p16 may be used as a reliable surrogate marker for determination of HPV status also in sinonasal SCCs. Although we observed a trend toward better overall survival in HPV-positive SCCs, the prognostic impact of HPV status in sinonasal carcinomas needs to be elucidated by further studies.
- MeSH
- DNA virů analýza MeSH
- dospělí MeSH
- genetická transkripce MeSH
- imunohistochemie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- messenger RNA analýza MeSH
- nádorové proteiny analýza MeSH
- nádory hlavy a krku mortalita patologie virologie MeSH
- nádory vedlejších dutin nosních mortalita patologie virologie MeSH
- onkogenní proteiny virové genetika MeSH
- Papillomaviridae izolace a purifikace MeSH
- Papillomavirus E7 - proteiny genetika MeSH
- polymerázová řetězová reakce s reverzní transkripcí MeSH
- represorové proteiny genetika MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- spinocelulární karcinom mortalita patologie virologie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
Úvod a cíl: Zlomeniny očnice, zejména její spodiny, jsou v rámci fraktur obličejového skeletu relativně běžné. Rozsah fraktury může být malý a bez výraznější dislokace. V těchto případech není nutná chirurgická intervence. Existují však stavy, kdy při závažnějších frakturách spojených s dislokací úlomků je nutná chirurgická terapie, jejímž cílem je co nejdokonalejší rekonstrukce anatomického tvaru očnice, bez následných funkčních a estetických deficitů. Předmět sdělení: Izolované zlomeniny spodiny očnice tvoří poměrně velkou část ze skupiny traumat obličeje. Rozhodnutí, zda je zapotřebí operovat, nebo stav lze řešit konzervativně, záleží na klinickém nálezu. Důležitou roli však má i vyšetření pomocí počítačové tomografie, v některých případech i vyšetření magnetickou rezonancí. Vzhledem k bezprostřední blízkosti oka by měla existovat úzká spolupráce maxilofaciálního chirurga a oftalmologa, a to nejen v případech konzervativního způsobu léčby, ale i před operací a po operaci orbity. V současnosti existuje na trhu dostatek materiálů umožňujících rekonstrukci orbity. K často užívaným resorbovatelným materiálům patří polydioxanon, který je biokompatibilní a je postupně nahrazován vazivovou tkání. Tento materiál se však nehodí v případech defektů spodiny očnice větších než 2,5 cm2. Do skupiny neresorbovatelných materiálů patří například titanová síťka, která se užívá v případech rozsáhlejších defektů. Aktuálně se jeví jako nejvhodnější přístup do orbity mediopalpebrální řez, který vykazuje minimum pooperačních komplikací. Nezastupitelné místo má však i řez transkonjunktivální. I v případě, že jsou fraktury očnice adekvátně léčeny, mohou vzniknout komplikace, jako je enoftalmus, diplopie nebo ztráta vizu, jež mohou postižené trvale poznamenat a výrazně je omezit v běžném pracovním a rodinném životě. Závěr: V současnosti lze předpokládat, že úrazů tohoto typu bude přibývat. Díky stále dokonalejším operačním postupům a novým materiálům přináší chirurgická terapie fraktur očnice výrazné zlepšení jejich prognózy.
Introduction, Aim: Orbital fractures, especially orbital floor fractures, are relatively common type of facial fractures. Fracture severity ranges from small minimally displaced fractures of an isolated wall that require no treatment to major disruption of the orbit that require surgical intervention. The main goal of the surgical therapy is an optimal anatomical reconstruction of the orbit leaving no functional or cosmetic defects. Indication and timing of the surgical intervention is based on the results of clinical findings and radiologic examination, preferably computed tomography scanning. Magnetic resonance images can be used for characterization of soft-tissue sequelae and complications. Close cooperation between the maxillofacial surgeon and the ophthalmologist plays an important role in the management of the orbital floor fractures. There are several types of both resorbable and non-resorbable materials for the orbital reconstruction. Polydioxanon sheets are frequently used in orbital floor repair. This material has very good biocompatibility, but it is not sufficient for the reconstruction of defects larger than 2,5 cm2. Titanium mesh is a non-resorbable material used in cases of huge bone defects. Mediopalpebral approach is considered to be the best surgical approach with very few complications, both aesthetic and functional. Transconjunctival approach is useful and plays an important role, too. Nevertheless, complications such as enophtalmos, diplopia or loss of vision handicapping the patients in their everyday life can occur even if adequate treatment was provided. Conclusion: We expect the number of orbital trauma will increase in the future. Nowadays, there are many new materials and procedures in the treatment of orbital fractures, which could improve prognosis of the treament. The main goal of the review is to summarize the evaluation and management of orbital floor fractures.
- Klíčová slova
- izolovaná zlomenina spodiny očnice, mediopalpebrální incize, titanová síťka,
- MeSH
- chirurgické síťky MeSH
- diplopie etiologie komplikace MeSH
- enoftalmus etiologie komplikace MeSH
- fraktury očnice * diagnóza chirurgie MeSH
- lidé MeSH
- magnetická rezonanční tomografie MeSH
- maxilofaciální protézy - implantace metody MeSH
- maxilofaciální protézy MeSH
- mezioborová komunikace MeSH
- orbita anatomie a histologie chirurgie zranění MeSH
- počítačová rentgenová tomografie MeSH
- polydioxanon MeSH
- polyethylen MeSH
- pooperační komplikace MeSH
- protézy - design MeSH
- slepota komplikace MeSH
- stomatochirurgické výkony metody MeSH
- titan MeSH
- vnitřní fixace fraktury metody přístrojové vybavení MeSH
- vstřebatelné implantáty MeSH
- zákroky plastické chirurgie metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
Cílem této práce bylo zjistit charakteristiku mezer ortodonticky připravovaných k zavedení implantátu na místo postranního horního řezáku z hlediska jejich vyumelnosti pro zavedení implantátu a vztahu implantíitátu k sousedním zubům. Pozornost byla zaměřena na bezpečnou/nebezpečnou zónu implantace z meziodistálního aspektu. Dílčím úkolem bylo zjistit míru zvětšení diagnostického ortopantomogramu, a zda toto zvětšení mohlo ovlivnit úsudek implantologa při plánování implantace. Výzkumným materiálem byly panoramatické rentgenové snímky 55 pacientů s agenezí alespoň jednoho horního postranního řezáku, u kterých byly na místa chybějících postranních řezáků zavedeny zubní implantáty a před implantacíjim byla mezera ortodonticky připravena. Ortopantomogramy jsme hodnotili ve dvou časových periodách: v čase T1 před implantací a v čase T2 alespoň 6 měsíců po implantací. Byla měřena vzdálenost středního řezáku od špičáku a pak vzdálenost těchto zubů od Implantátu a bylo sledováno případné namšení nebezpečné zóny implantace.
The aim of the study is to give characteristics of spaces that are orthodontically prepared for implant at the site of missing upper lateral Incisor from the viewpoint of their suitability for the implant. The relationship of an implant to adjacent teeth was studied as well. We focus on comfort/danger zones from the meslodistal aspect. We also want to identify the extent of magnification of the diagnostic panoramic radiographs (OPG), and to establish whether the magnification can Influence a surgeon's judgment in the planning of the implant placement. We worked with OPGs of 55 patients with agenesis of at least one upper lateral incisor, in which the spaces were used for insertion of Implants. The space was orthodontically prepared before the implantation. OPGs were evaluated in two time periods: T1 - before the implantation, T2 at least 6 months after the implantation. We measured the distance between central incisor and canine, and then the distance of these teeth and the imolant We monitored eventual disruption of danger zone of the implant placement.
- Klíčová slova
- bezpečné a nebezpečné zóny implantace, implantát, ageneze horních laterálních řezáků,
- MeSH
- anodoncie * chirurgie MeSH
- estetika stomatologická MeSH
- lidé MeSH
- ortodoncie korekční metody MeSH
- rentgendiagnostika panoramatická * metody využití MeSH
- řezáky * abnormality MeSH
- zubní implantáty jednotlivých zubů využití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
