Moderní technologie nacházejí stále větší využití i v medicíně a zkracuje se čas, za který se etablují jako její plnohodnotné součásti. Je to vidět právě na 3D tisku, kdy za poměrně krátkou dobu od přihlášení patentu je již nedílnou komponentou celé řady lékařských oborů, včetně ORL, maxilofaciální a plastické chirurgie. Jejímu rozšíření výrazně napomáhá pokles pořizovacích nákladů tiskáren a používaných materiálů, včetně dostupnosti software. Další výhodou je zvyšující se počet absolventů oboru biomedicínský inženýr, kteří pomáhají lékařům s vlastní přípravou modelů a následně s jejich tiskem. Dne 17. 6. 2023 přijala Česká lékařská společnost J. E. Purkyně nově vzniklou „Českou společnost pro 3D tisk v medicíně“ jako svou organizační složku. Jejím cílem je napomáhat rozvoji 3D tisku v medicíně, nastavit standardy využití a garantovat jejich dodržování. Přehledový článek uvádí praktické příklady využití 3D tisku v otorinolaryngologii, maxilofaciální a plastické chirurgii.
Modern technologies are increasingly finding their place in medicine, rapidly establishing as invaluable assets. This is evident in 3D printing, which in a relatively short time, has become an integral part of numerous medical fields including ENT, Maxillofacial and Plastic surgery. Its expansion is substantially facilitated by the decrease in the acquisition costs of printers and used materials, including software availability. Another advantage is the increasing number of graduated biomedical engineers who assist doctors in preparing and printing their models. On June 17, 2023, the Czech Medical Society of J. E. Purkyně accepted the newly established „Czech Society for 3D Printing in Medicine“ as its organizational component. Its objective is to help the development of 3D printing in medicine, and to set standards of use and adherence. This article presents practical examples of the use of 3D printing in Otorhinolaryngology, Maxillofacial and Plastic surgery.
- MeSH
- 3D tisk * klasifikace MeSH
- hlava * chirurgie diagnostické zobrazování MeSH
- krk * chirurgie diagnostické zobrazování MeSH
- lidé MeSH
- ortognátní chirurgické výkony klasifikace metody MeSH
- zákroky plastické chirurgie klasifikace metody MeSH
- zobrazování trojrozměrné klasifikace metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
Rozštěpové vady obličeje se řadí mezi nejčastější vrozené vývojové vady. Mají vliv na vzhled celého obličeje a zároveň funkční důsledky závislé na rozsahu rozštěpu. Terapie je vzhledem ke komplexnosti vady multidisciplinární, časově náročná a probíhá dlouhodobě, protože pacient s rozštěpovou vadou vyžaduje péči týmu odborníků od narození až do dospělosti. Autoři článku přináší v první části přehled etiologie, klasifikace, diagnostiky a základních principů multidisciplinární péče rozštěpových vad v České republice, které se v jednotlivých dílčích krocích mohou lišit dle zvyklostí jednotlivých pracovišť, základní postupy se však v principu neliší. V druhé části představují průběh perioperační péče o novorozence po rekonstrukci rozštěpu rtu a nosu v časném neonatálním období včetně charakteristiky souboru pacientů ošetřených ve FN Motol v období posledních 5 let.
Cleft facial defects are among the most common congenital craniofacial defects. They not only affect the appearance of the entire face, but also have multiple functional consequences depending on the extent of the cleft. Total clefts have a major impact on the newborn's ability to breastfeed by complicating adequate latching. They also affect the development of the upper jaw, speech and dentition, children are more prone to tooth decay and upper respiratory tract infections, and almost all affected patients show dysfunction of the Eustachian tube with the subsequent development of secretory otitis media. Due to the complexity of the cleft facial defects, therapy is usually multidisciplinary and time-consuming, as the patient requires care from birth to adulthood. In the first part, the authors of the article provide an overview of the etiology, classification, diagnosis and basic principles of multidisciplinary care for cleft defects in the Czech Republic. In the second part, they describe the course of perioperative care for newborns after reconstruction of a cleft facial defect in the early neonatal period, including the characteristics of the group of patients treated at the Motol University Hospital in the past 5 years.
- MeSH
- abnormality ústního a čelistního systému * diagnóza etiologie klasifikace terapie MeSH
- lidé MeSH
- novorozenec MeSH
- obličej * chirurgie patologie MeSH
- ortognátní chirurgické výkony metody statistika a číselné údaje MeSH
- perioperační péče metody ošetřování MeSH
- týmová péče o pacienty MeSH
- zákroky plastické chirurgie metody statistika a číselné údaje MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- novorozenec MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
INTRODUCTION: Risk factors for developing osteoradionecrosis (ORN) are well known, but less is known about factors influencing the interval between radiotherapy and the onset of ORN. Also, it is unknown whether there is any specific period post-radiotherapy with a reduced probability of ORN when irradiated teeth require extraction. PURPOSE: The primary aim of this study was to identify factors influencing the interval in developing ORN in the following subgroups of patients: (1) patients who spontaneously developed ORN, (2) surgical-intervention-related ORN with a particular focus on patients after mandibulectomy. The secondary aim was to attempt to identify a possible time for safer dental intervention after primary treatment. MATERIALS AND METHODS: The authors retrospectively analysed 1608 head and neck cancer (HNC) patients treated in a single centre. Time intervals were measured from the end of radiotherapy to the development of ORN and further analysed in the subgroups listed above. RESULTS: In all, 141 patients (8.8%) developed intra-oral ORN. Median time from radiotherapy to ORN development in the whole cohort was 9 months. Median interval for spontaneous ORN was 8 months, 6.5 months for intervention-related ORN, and 15 months for patients post-mandibulectomy. In patients who required dental extraction preradiotherapy, median interval of ORN onset was 5 months. CONCLUSION: In our study, a slightly higher proportion of patients with intervention developed ORN earlier in comparison with spontaneous ORN. The period from 12-18 months after radiotherapy was identified as having the highest probability of developing ORN in patients after mandibulectomy. A time for safer dental intervention after primary treatment was not identified.
- MeSH
- dospělí MeSH
- extrakce zubů * MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mandibulotomie MeSH
- nádory hlavy a krku radioterapie chirurgie MeSH
- osteoradionekróza * etiologie MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- rizikové faktory MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- Klíčová slova
- protokol Toronto-Melbourne, protokol Jeruzalém, protokol Belfast-Hamburg, protokol Bronx,
- MeSH
- audiometrie MeSH
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- fixní ortodontický aparát MeSH
- genetické nemoci vrozené MeSH
- genetické testování MeSH
- kleidokraniální dysplazie * chirurgie diagnóza terapie MeSH
- klinické protokoly MeSH
- kraniofaciální abnormality MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- ortognátní chirurgické výkony MeSH
- protein PEBP2alfaA analýza MeSH
- rentgendiagnostika MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- ženské pohlaví MeSH
Microsurgical reconstruction is currently considered a method of choice for the repair of soft tissue or bony defects in head and neck surgery. This technical note presents the use of a reverse flow technique in mandibular reconstruction with two segments of fibula free flap in a patient with bilateral pseudoarthrosis. In the standard procedure, both segments of the fibula are supplied by one donor vascular pedicle with normal antegrade blood flow. The approach presented here employs reverse flow in the distal segment of the fibula using a venous graft to create two vascular independent free fibula segments. Reverse flow in mandibular reconstruction represents an alternative option to support the success of microsurgical procedures in indicated cases.
- MeSH
- fibula transplantace MeSH
- lidé MeSH
- mandibula chirurgie MeSH
- mikrochirurgie MeSH
- rekonstrukce mandibuly * metody MeSH
- volné tkáňové laloky * krevní zásobení MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Purpose: The purpose of this study was to collect and present all the available evidence regarding avascular maxillary necrosis following maxillary osteotomy for orthognathic surgery. Methods: We performed a systematic review of MEDLINE (via PubMed), Scopus and Cochrane Library dataset in accordance with the PRISMA guideline. We included studies that report on avascular maxillary necrosis after any maxillary osteotomy used in the frame of orthognathic surgery. Results: Sixteen studies reporting a total of 65 patients with postoperative avascular maxillary necrosis were included. Those reported avascular necrosis in 32 female patients and 19 male patients. Multisegmented Le Fort I osteotomy was the most common type of related operation amongst the patients followed by single segment Le Fort I osteotomy. Conclusions: Although avascular maxillary necrosis is a very rare complication after maxillary orthognathic surgery it can be complicated with partial / complete loss of the maxilla. A personalized selection of the surgical technique should be made for any patient. Caution is warranted in cleft patients and in patients undergoing multisegmented Le Fort I osteotomies, so that the vitality of the maxilla and especially its anterior part is preserved. In the case when avascular necrosis arises, management should be immediate and precise. As for the reconstruction, it needs to be tailored according to the maxillary defect.
Aim: The study sought the answer to the question whether the psychological profile of patients after orthognathic surgery changed. Using a structured questionnaire, we measured the change in self-confidence and extroversion, and assessed the relationship between the change and the patients’ sex and age. We also assessed the most often cited pros and cons of orthognathic surgeries. The respondents also informed about whether they would undergo the surgery again. Material and method: The study follows from the study of MDDr. Borunská (2015) who used a questionnaire to assess the differences in self-confidence in patients without any therapy/ with orthodontic therapy/ after orthognathic surgery. In our study we worked with the sample of patients indicated for orthognathic surgery. The original sample included 88 patients who filled in the questionnaire of MDDr. Borunská 4 years ago. 30 patients underwent orthognathic surgery and 21 of them agreed to take part in our study. They were repeatedly sent the structured questionnaire, and the resulting scores of different values of the Rosenberg self-esteem test (change in self-esteem) and the NEO test (change in extroversion) were compared. Results: The comparison of difference in the Rosenberg test before and after surgery did not show significant change in the score. The comparison of the NEO test (extraversion values) proved statistically significant decrease of values. We also assessed the potential relationship between results of the Rosenberg and the NEO tests and patients’ sex. The comparison proved only decreased values in women. We also studied the correlation between the patients’ age and change of self-esteem. Statistically significant increase in values was found only in extroversion – the older the patient the higher value of extroversion. The most often cited cons of the surgery were postoperative pain (7 patients), numbness of chin and lower lip (6), liquid food and diet following the surgery (4), postoperative oedema (2). The most often cited benefits included appearance (including face profile) (12 patients), better occlusion (7), higher self-esteem (5), better socialization (2). 18 respondents would undergo the surgery again, 3 would not. Conclusion: There were not statistically significant changes in the respondents’ self-esteem. The relationship between patients’ selfesteem and their age was not statistically proved. In case of extroversion we can see the trend – the older the patients the more extrovert they are. The relationship between the change in self-esteem and the patients’ sex was not proved. The only statistically significant difference was found for the values of extraversion in women (the extraversion decreased after the surgery). The pros of orthognathic surgery: improved appearance (including face profile) (55% of respondents), improved occlusion (33%), increased self-esteem (24%), better social life and establishing relationships (10%). The cons of orthognathic surgery: postoperative pain (33%), numbness of chin and lower lip (29%), postoperative discomfort when eating (19%), and postoperative oedema (10%). 86% of the patients would undergo the surgery again, 14% would not. Statistically significant relationship between self-esteem and the most frequently reported pros and cons of orthognathic surgeries was not proved.
Obstrukční spánková apnoe je nejběžnější poruchou dýchání ve spánku s vysokou prevalencí, která je spojena s nárůstem obezity. Primární terapií u většiny pacientů, zejména pak u pacientů se středně těžkou až těžkou obstrukční spánkovou apnoí, je přetlak v dýchacích cestách (positive airway pressure, PAP). Compliance k PAP však není ani zdaleka ideální a pro optimalizaci péče je nezbytný individualizovaný léčebný přístup.
Obstructive sleep apnea is the most common respiratory sleep disorder, with a high prevalence that is linked to the increase in obesity. The primary therapy for most patients, especially those with moderate to severe obstructive sleep apnea, is positive airway pressure (PAP). However, compliance with PAP is far from perfect. An individualized treatment approach that emphasizes chronic disease management that improves sleep-related health outcomes is necessary to optimize care.
- MeSH
- hypertenze etiologie MeSH
- lidé MeSH
- mandibulotomie MeSH
- obstrukční spánková apnoe * chirurgie diagnóza terapie MeSH
- osteotomie horní čelisti MeSH
- polysomnografie MeSH
- poruchy nadměrné spavosti etiologie terapie MeSH
- transkutánní elektrická neurostimulace MeSH
- trvalý přetlak v dýchacích cestách MeSH
- žaludeční bypass MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Úvod: Chirurgická navigace s technikami trojrozměrného (3D) tisku představuje dvě hlavní výhody: za prvé, z technického hlediska usnadňuje orientaci v cílových anatomických strukturách, což vede ke zlepšení přesnosti chirurgického zákroku. Navíc zkracuje dobu složitých chirurgických zákroků tím, že připravuje přesnou polohu přizpůsobených autologních štěpů pomocí fixačních zařízení. Za druhé, z klinického hlediska zkracuje dobu operace a také zmenšuje dopad chirurgického stresu na sousední tkáně. Materiál a metody: V této studii byly pomocí 3D navigace a plánování hodnoceny dva maxilofaciální postupy – resekce styloidního procesu v důsledku Eaglova syndromu a mikrovaskulární rekonstrukce mandibuly volným lalokem z fibuly. Všichni pacienti, kteří podstoupili tyto postupy, byli rozděleni do dvou skupin (s 3D navigací nebo bez ní). Výsledky: Ve skupině Eaglova syndromu nezávislý t-test ukázal významný rozdíl v operační době mezi skupinou 1 (M = 148; SD = 0) a skupinou 2 (M = 78; SD = 4,24; t (1) = 13,472; p = 0,047. Nebyl žádný významný rozdíl v délce pooperační hospitalizace (2 dny), který byl stejný ve všech skupinách pacientů. Ohledně rekonstrukce čelisti volným lalokem z fibuly, nezávislý t-test odhalil významný rozdíl v operačním čase s 3D tiskovými šablonami (M = 8:40:25; SD = 0:58:07) a bez nich (M = 10:43:15; SD = 3 :04:32); t (14) = 2,133; p = 0,051. Podobně nebyl žádný významný rozdíl mezi skupinami (skupina 1 M = 15,5; SD = 0,71; skupina 2 M = 13; SD = 1,63) v délce trvání pooperační hospitalizace; t (4) = 1,98; p = 0,119. Závěr: Stručně řečeno, zkrácení doby operace při Eaglově syndromu a při mikrovaskulární rekonstrukci dolní čelisti pomocí volného laloku z fibuly zmírňuje chirurgický stres na cílové tkáně, což umožňuje rychlejší hojení tkání a rychlejší zotavení.
Background: Surgical navigation with three-dimensional (3D) printing techniques presents two major advantages: First, from a technical aspect, it facilitates orientation in target anatomical structures resulting in improvement of the accuracy of surgery. Moreover, it shortens the time of complex surgical interventions by preparing the exact position of customized autologous grafts with fixation devices. Second, from a clinical point of view, it also lessens the impact of surgical stress to adjacent tissues by decreasing the duration of surgery. Material and methods: Two maxillofacial procedures were evaluated in this study using 3D navigation and planning approach – resection of the styloid process due to Eagle’s syndrome and microvascular mandibular reconstruction with the fibula free flap. All patients who underwent these procedures were divided into two groups (with or without 3D navigation). Results: In the Eagle’s syndrome group procedure independent t-test showed significant difference in the operating time between group 1 (M = 148; SD = 0) and group 2 (M = 78; SD = 4.24) t (1) = 13.472; P = 0.047. There was no significant difference in the duration of postoperative hospitalization (2 days), which was equal in all patient groups. Regarding the fibula free flap procedure, the independent t-test revealed significant difference in operating time with (M = 8: 40 : 25; SD = 0 : 58 : 07) and without 3D printing guides (M = 10 : 43 : 15; SD = 3 : 04 : 32) t (14)=2.133, P = 0.051. Similarly, there was no significant difference between groups (group 1 M = 15.5; SD = 0,71; group 2 M = 13; SD = 1,63) in the duration of postoperative hospitalization time t (4) =1,98; P = 0.119. Conclusion: In summary, reduction in operation time in Eagle’s syndrome and in microvascular mandibular reconstruction with the fibula free flap group mitigates the surgical stress on target tissues enabling faster tissue healing and quicker recovery.
