JavaScript NENÍ povolen !

Cíl: Rektoanastomotická píštěl (RAP) u pacientů po laparoskopické radikální prostatektomii (LRP) není častá, jde ale o závažnou komplikaci. Pravděpodobnost spontánního zhojení je vyšší při derivaci střeva nad píštělí (sigmoideostomie) a derivaci moči (permanentní katétr a epicystostomie 15 CH), častěji je ale i tak nutná chirurgická okluze. Materiál a metoda: V letech 2008–2018 jsme diagnostikovali rektoanastomotickou píštěl u pěti pacientů z 688 po LRP (0,72 %). Píštěl se projevila 6.–14. den po výkonu. Diagnóza byla potvrzena cystografií (CG) či uretrocystografií (UCG). Co nejdříve byla založena sigmodeostomie (1.–5. den po stanovení diagnózy) a moč derivována PK a epicystostomií (15 CH). Výsledky: U dvou pacientů (40 %) došlo ke spontánnímu uzávěru píštěle. U tří pacientů (60 %) byla nutná definitivní okluze perineální cestou (za 154, 270 a 383 dní). U všech šlo o náročný výkon – doba operace byla 365–425 min. K dlouhému intervalu k okluzi vedly komplikující stavy, jako byly předchozí endoskopická extrakce svorky Hem‑o‑loc z píštele u jednoho pacienta, marsupializace zadní uretry a resekce bulbární uretry u jednoho pacienta s předchozím rozvojem těžké striktury při derivaci močové měchýře pouze epicystostomií. U všech pěti pacientů následovalo zanoření sigmoideostomie chirurgy za 2–7 měsíců od zhojení píštěle. Všichni pacienti jsou bez recidivy píštěle, uspokojivě kontinentní (0–1 vložka/den) v období 1–8 let od rekonstrukce. Závěr: Rektoanastomotická píštěl po LRP je závažnou komplikací, vyžadující časnou derivaci střeva i močových cest. Za těchto podmínek je někdy možné spontánní zhojení. Uzávěr píštěle perineální cestou je náročná a dlouhotrvající operace, která ale vede k definitivnímu vyřešení stavu.

Aim: Rectoanastomotic fistula after laparoscopic radical prostatectomy (LRP) is an infrequent but serious complication. A bowel diversion above the fistula (sigmoidostomy) is needed just like urinary diversion (permanent urethral catheter and epicystostomy 15CH). This is the only chance for spontaneous closure of the fistula but surgical occlusion is more frequent. Material a methods: From 2008 to 2018 we diagnosed rectoanastomotic fistula in 5 patients from 688 after LRP (0,72 %). Fistula appeared from the 6th to 14th day postoperatively. Diagnosis was confirmed either with cystography or urethrocystography. Immediate both urinary diversions with permanent catheter and epicystostomy (15CH) were inserted and sigmoidostomy was performed as soon as possible (day 1–5). Results: Spontaneous closure occurred in 2 patients (40 %). In 3 (60 %) definitive occlusion perineally was needed (the 154th, 270th and 383th day). It was a challenging operation in all – operation time varied from 365 min to 425 min. During the healing period the following complications lead to a long interval to definitive fistula clousure: - previous endoscopic extraction of Hem-o-lok clip from fistula in 1, - proximal urethra marsupialization and bulbar urethral resection in a patient with development of severe stricture during the period when the only bladder diversion was epicystostomy. Definitive fistula repair was followed by closure of the sigmodostomy in an interval of 2– months. All patients are without fistula and continent (0–1 pad daily) after follow-up 1–8 year. Conclusion: Rectoanastomotic fistula after LRP is serious complication where early urinary and bowel diversion is needed. Under these conditions spontaneous healing is possible. Perineal surgical closure is a challenging and time consuming operation but leads to definitive resolution of this complication.

MeSH
anastomóza chirurgická MeSH
ileostomie MeSH
laparoskopie metody MeSH
lidé MeSH
pooperační komplikace MeSH
prostatektomie * metody MeSH
rektální píštěl * diagnostické zobrazování etiologie terapie MeSH
urologické chirurgické výkony u mužů metody MeSH
Check Tag
lidé MeSH
mužské pohlaví MeSH
Publikační typ
práce podpořená grantem MeSH

Článek

Farmakoterapie perianální Crohnovy choroby
[Pharmacological treatment of perianal Crohn's disease]

Pipek, Barbora
Autor Autorita Centrum péče o zažívací trakt, Vítkovická nemocnice a.s., Ostrava

Remedia. 2019 ; 29 (1) : 64-66.

ISSN 0862-8947
Medvik
Zdroj

Crohnova choroba je chronické zánětlivé onemocnění trávicího traktu. Její perianální manifestace je závažným a mnohdy devastujícím postižením, které snižuje kvalitu života. Je zároveň prognosticky nepříznivým faktorem rozvoje těžkého a komplikovaného průběhu nemoci. Dělíme ji na fistulující formu, která zahrnuje komplexní a simplexní píštěle, a na nefistulující postižení, kam patří řitní trhlina, fibrózní výčnělky, anální ulcerace, striktury distálního rekta a anu a karcinom. Více než 25 % pacientů s Crohnovou chorobou má perianální manifestaci a výskyt tohoto typu postižení výrazně narůstá s délkou trvání nemoci. V klinické praxi jsou využívány dvě základní anatomické klasifikace. Parksova klasifikace podává popis průběhu píštěle ve vztahu ke svěrači a AGA (klasifikace Americké gastroenterologické asociace) dělí píštěle na prosté a rozvětvené. Pro hodnocení klinické aktivity využíváme škálu PDAI (Perianal Crohnʼs Disease Activity Index), která zahrnuje popis sekrece z píštělí, hodnocení bolesti, omezení sexuálních aktivit, typ perianálního postižení a stupeň indurace. Základem léčby je pak správná diagnostika, mezioborová spolupráce a intenzivní medikamentózní terapie v kombinaci s drenážním chirurgickým výkonem.

Crohn's disease is a chronic inflammatory disease of the digestive tract. Perianal manifestation is a serious and often devastating disability, that reduces the quality of life. It is also a prognostically adverse factor in the development of a severe and complicated duration of illness. We divide it into a fistulative form that includes complex and simplex fistula and non‑fistulative form including anal fissure, skin tags, anal ulcers, stricture and carcinoma. More than 25% of patients with Crohn's disease have a perianal manifestation and the incidence significantly increases with the duration of the disease. In clinical practice, two basic anatomical classific ations are used. The Parks classification provides a description of the fistula in relation to the sphincter and the AGA (American Gastroenterological Association) classification which divides fistula to simple and branched. To evaluate clinical activity, we use the Perianal Crohn's Disease Activity Index (PDAI) which includes a description of the secretion from fistulas, pain, limitation of sexual activities, type of perianal affection and degree of induration. The basis of treatment is the right diagnosis, interdisciplinary cooperation and intensive medication treatment in combination with surgery drainage.