Adjuvantní imunoterapie představuje významný pokrok v léčbě renálního karcinomu. Aktualizace výsledků studie KEYNOTE-564 potvrdila, že pembrolizumab nejen prodlužuje přežití bez onemocnění (disease free survival, DFS), ale také významně zlepšuje celkové přežití. Po 48 měsících přežívalo 91,2 % pacientů s pembrolizumabem oproti 86,0 % pacientů v placebové skupině (poměr rizik [hazard ratio, HR] 0,62; p = 0,005). Přínos v DFS zůstal zachován (HR 0,72). Nevyřešenou otázkou je vliv adjuvantní imunoterapie na následnou léčbu recidivujícího onemocnění. Zatím je nejasné, zda předchozí imunoterapie neovlivní účinnost dalších léčebných možností. Výsledky KEYNOTE-564 poprvé prokázaly benefit adjuvantní imunoterapie v celkovém přežití u renálního karcinomu.

Adjuvant immunotherapy represents a major advancement in renal cancer treatment. The latest analysis of KEYNOTE-564 trial confirmed that pembrolizumab not only improves disease free survival (DFS) but also significantly enhances overall survival. After 48 months, 91.2% of pembrolizumab-treated patients were alive compared to 86.0% in the placebo group (hazard ratio [HR] 0.62; P = 0.005). The DFS benefit remained consistent (HR 0.72). A major challenge is the impact of adjuvant immunotherapy on subsequent treatment strategies. It is currently uncertain whether prior immunotherapy could affect the efficacy of future treatments. For the first time, KEYNOTE-564 demonstrated an overall survival benefit with adjuvant immunotherapy in renal cancer.

Kastračně rezistentní karcinom prostaty bez průkazu metastazujícího onemocnění podle standardních zobrazovacích metod (CT a scintigrafie skeletu) či vyšetření nové generace (PET/CT) klasifikujeme jako nemetastazující CRPC (non-metastatic castration-resistant prostate cancer, nmCRPC). Ještě před několika lety nebyla k dispozici žádná účinná léčba tohoto onemocnění. Pacienti postupně progredovali do metastazujícího onemocnění, které je spojeno s rozvojem vzniku celého spektra komplikací a sníženou kvalitou života. Cílem léčby nmCRPC je proto prodloužení doby do vzniku metastatického stadia a prodloužení i celkového přežití. Toto potvrdily tři významné prospektivní klinické studie fáze III. Studie hodnotily antiandrogeny druhé generace, kam řadíme apalutamid, enzalutamid a darolutamid.

Castration-resistant prostate cancer with absence of metastatic disease according to standard imaging methods (CT and skeletal scintigraphy) or newer PET/CT is classified as non-metastatic CRPC (nmCRPC). Until a few years ago, no effective treatment was available for this disease. Patients gradually progressed to metastatic disease, which is associated with the development of a whole spectrum of complications and with a worse quality of life. The aim of nmCRPC treatment is therefore to prolong the time to the development of the metastatic disease and to prolong overall survival. This has been confirmed by three major prospective phase III clinical trials. The studies evaluated second generation antiandrogens, which include apalutamide, enzalutamide and darolutamide.

Enfortumab vedotin je inovativní cílená terapie uroteLiálního karcinomu, zejména v jeho pokročilých nebo metastatických stadiích. Klinické studie prokázaly výrazný přínos enfortumab vedotinu pro pacienty, u nichž selhala chemoterapie obsahující platinu a imunoterapie inhibitory receptoru programované buněčné smrti 1 (programmed cell death protein 1, PD-1) / ligandu programované buněčné smrti 1 (programmed cell death-ligand 1, PD-L1). Tato kazuistika popisuje případ pacienta s uroteliálním karcinomem horních močových cest s dominantním metastatickým postižením skeletu, který byl po selhání standardní chemoterapie a udržovací terapie avelumabem léčen enfortumab vedotinem. Přestože odpověď na enfortumab vedotin bývá u skeletálních metastáz ve srovnání s jinými lokalizacemi nižší, v tomto případě vedla terapie ke stabilizaci kostního postižení a regresi metastáz v plicích a retroperitoneálních uzlinách, což se odrazilo ve zlepšení klinického stavu pacienta.

Enfortumab vedotin is an innovative targeted therapy for urothelial carcinoma, particularly in its advanced or metastatic stages. Clinical studies have demonstrated a significant benefit of enfortumab vedotin for patients in whom platinum-based chemotherapy and immunotherapy with programmed cell death protein 1 (PD-1) / programmed cell death-ligand 1 (PD-L1) inhibitors have failed. This case report describes a patient with upper urinary tract urothelial carcinoma with predominant metastatic skeletal involvement who was treated with enfortumab vedotin after the failure of standard chemotherapy and maintenance therapy with avelumab. Although the response to enfortumab vedotin in skeletal metastases is generally lower compared to other metastatic sites, in this case, the therapy resulted in the stabilization of bone involvement and regression of metastases in the lungs and retroperitoneal lymph nodes, leading to an improvement in the patient's clinical condition.

Zvyšující se incidence karcinomu prostaty vede k rozvoji nových léčiv. I přes záchyt převážně lokalizovaných onemocnění se stále setkáváme s primárně metastazujícím onemocněním nebo s progresí po lokalizované terapii. Prvotní terapií metastazujícího karcinomu prostaty je androgen deprivační terapie (ADT) prostřednictvím medikamentózní nebo chirurgické kastrace. V posledních letech, díky velkým randomizovaným klinickým studiím, které prokázaly účinnost terapie inhibitory dráhy androgenního receptoru (androgen receptor pathway inhibitors, ARPI) s vlivem na prodloužení celkového přežití, se změnila doporučení pro terapii metastazujícího stadia karcinomu prostaty. Tato terapeutická modalita je schopna oddálit nutnost využití cytotoxické chemoterapie, což vede ke zvýšení kvality života pacientů. Přímá inhibice androgenního receptoru v kombinaci s ADT poskytuje kompletní blokádu androgenní signalizace, což vede ke zlepšení výsledků léčených pacientů.

The increasing incidence of prostate cancer is leading to the development of new drugs. Despite the detection of predominantly localized disease, we still encounter primarily metastatic disease or progression after localized therapy. The primary treatment for metastatic prostate cancer is androgen deprivation therapy (ADT) through medical or surgical castration. In recent years, large randomized clinical trials that have demonstrated the effect of androgen receptor-targeted agents (ARTA) therapy have changed the recommendations for the treatment of the metastatic stage. Thanks to this therapeutic modality, we are able to delay the need for cytotoxic chemotherapy, which leads to an increase in the quality of life of patients and at the same time have shown prolonged survival. Direct androgen receptor inhibition plus ADT may provide a more complete blockade of androgen signaling than ADT alone, leading to improved patient outcomes.

Diagnostika a terapie karcinomu prsu se posouvají stále kupředu. Zvláštní skupinou pacientek jsou pacientky s germinální mutací v genech BRCA1 a BRCA2. U nádorů s germinální mutací BRCA se vyskytují všechny fenotypy karcinomu prsu. S ohledem na funkci reparačních genů přináší tato mutace vyšší chemosenzitivitu na cytostatika působící porušení DNA a také na inhibitory poly(ADP-ribóza) polymerázy (PARP). Právě podání inhibitorů PARP přináší nadějné výsledky. Přípravek talazoparib se stává nadějí u metastazujícího onemocnění při dobré kvalitě života pacientek.

Diagnosis and therapy of breast cancer is constantly moving forward. A special group of patients are with germ cell mutations BRCA1 and BRCA2. In tumors with a BRCA germ cell mutation, all phenotypes of breast cancer are present. Regarding the function of repair genes, this mutation brings higher chemosensitivity to cytostatic causing DNA damage and to poly[ADP-ribose] polymerase inhibitors (PARP). It is the administration of PARP inhibitors that brings promising results. Talazoparib is becoming a hope in metastatic disease with a good quality of life in patients.

Trastuzumab deruxtekan (T-DXd) je konjugátem cytostatika s protilátkou, cílenou na receptor 2 pro lidský epidermální růstový faktor (human epidermal growth factor receptor 2, HER2), který prokázal významnou účinnost v léčbě HER2 pozitivního a recentně i HER2-iow/uitraiow metastazujícího karcinomu prsu. Tento článek shrnuje dostupná data z klinických studií u nemocných s mozkovými metastázami, která potvrzují schopnost T-DXd překonat hematoencefaiickou bariéru a dosahovat vysoké intrakraniáiní účinnosti nejen u HER2 pozitivního, aie i v situaci HER2-iow metastazujícího karcinomu prsu. Zásadní účinek je pozorován u rizikových nemocných s HER2 pozitivními mozkovými metastázami, s veimi vysokou četností dosažených objektivních iéčebných odpovědí a s přežitím bez progrese onemocnění v centráiním nervovém systému přesahujícím jeden rok. Trastuzumab deruxtekan se tak stává významnou možností systémové terapie nemocných s prokázanými mozkovými metastázami karcinomu prsu.

Trastuzumab deruxtecan (T-DXd) is an antibody-drug conjugate (ADC) targeting the human epidermal growth factor receptor 2 (HER2), which has demonstrated significant efficacy in the treatment of HER2-positive and, more recently, HER2-iow/uitraiow metastatic breast cancer. This article summarizes available clinical trial data in patients with brain metastases, confirming the ability of T-DXd to cross the biood-brain barrier and achieve high intracranial efficacy not only in HER2-positive but also in HER2-iow metastatic breast cancer. A particularly notable effect is observed in high-risk patients with HER2-positive brain metastases, with a very high objective response rate and centrai nervous system progression free survivai (CNS-PFS) of more than one year. T-DXd thus represents a significant systemic therapeutic option for patients with confirmed brain metastases from breast cancer.

Lobulární karcinom prsu patří mezi méně časté histologické typy tohoto onemocnění. Je charakteristický určitými odlišnostmi jak v rámci diagnostiky, tak i protinádorové léčby. Primární diagnostika onemocnění je často komplikována diskrepancí mezi klinickým nálezem a nálezem na zobrazovacích metodách nebo rozdílným rozsahem postižení v rámci jednotlivých diagnostických modalit. Léčba onemocnění je v naprosté většině případů primárně chirurgická s následnou adjuvantní systémovou terapií, ve většině případů hormonální léčbou. K adjuvantní chemoterapii je přistupováno zřídka, pouze u značně rozsáhlého onemocnění. Oproti invazivnímu duktálnímu karcinomu jsou častější pozdní relapsy onemocnění (po ≥ 5 letech) s pestrou klinickou manifestací. Léčba metastazujícího lobulárního karcinomu je založena, stejně jako v případě metastazujícího invazivního duktálního karcinomu, na kombinaci hormonální léčby a inhibitoru cyklin dependentních kináz 4/6. V případě vyčerpané hormonální léčby je volena paliativní chemoterapie, která však není v mnoha případech u lobulárního karcinomu prsu účinná.

Lobular breast cancer is among the less common histological types of this disease. It is characterized by certain differences in both diagnosis and cancer treatment. The primary diagnosis is often complicated by discrepancies between clinical findings and imaging results or differences in the extent of involvement across various diagnostic modalities. In most cases, the primary treatment is surgical, followed by adjuvant systemic therapy, predominantly hormonal therapy. Adjuvant chemotherapy is rarely used, only in cases of extensive disease. Compared to invasive ductal carcinoma, lobular carcinoma is more likely to present with late relapses (≥ 5 years) and diverse clinical manifestations. The treatment of metastatic lobular carcinoma is based, as in the case of metastatic invasive ductal carcinoma, on a combination of hormonal therapy and cyclin-dependent kinase 4/6 inhibitors. When hormonal therapy is no longer effective, palliative chemotherapy is used; however, it is often less effective in lobular breast carcinoma.

Při léčbě lokálně pokročilého a generalizovaného nemalobuněčného karcinomu plic s mutací genu pro receptor epidermálního růstového faktoru je již standardem zahájení léčby v první linii osimertinibem. Nadále je ale snaha zlepšit celkové přežívání pacientů v souladu s dostatečným zachováním kvality života. Jednou z nových možností léčby je kombinace osimertinibu s chemoterapií. V naší kazuistice předkládáme probíhající léčbu mladého pacienta s adenokarcinomem plic ve IV. stadiu, který podstoupil v úvodu výše uvedenou kombinovanou terapii.

In the treatment of locally advanced and generalized non-small cell lung cancer with a mutation for receptor of the epidermal growth factor, standard of care is to start treatment with osimertinib in the first line. However, the effort to improve overall survival of patients in accordance with sufficient preservation of quality of life continues. One of the new treatment options is the combination of osimertinib with chemotherapy. In our case report, we present the ongoing treatment of a young patient with stage IV lung adenocarcinoma, who initially underwent the combined therapy mentioned above.

Imunoterapie je dnes jedním z pilířů léčby u nemocných s nemalobuněčným plicním karcinomem (non-small cell lung cancer, NSCLC). Imunoterapie vnesla do léčby nemocných nejen novou naději na dlouhodobé přežití nemocných, ale světlo v dalších možnostech ovlivnění nádoru vlastními likvidačními mechanismy. Jako první byla léčba hrazena pro generalizovaná stadia NSCLC, postupně se přesouvá do nižších klinických stadií a v dnešní době zažívá boom i v perioperačním a adjuvantním období. Pro nemocné ve III. klinickém stadiu onemocnění je léčba mnohdy složitější. U některých inoperabilních forem NSCLC s vyloučením řídicích mutací je využívána chemoterapie, radioterapie a následná imunoterapie, a určitou skupinou jsou i nemocní s vysokou expresí PD-L1, kteří profitují ze samotné imunoterapie cemiplimabem.

Immunotherapy is now one of the mainstays of treatment for patients with non-small cell lung cancer (NSCLC). Immunotherapy has brought not only new hope for long-term survival of patients, but also light in other possibiilities of influencing the tumor's own killing mechanisms. It was the first treatment to be paid for generalized stages, graduality moving to lower clinical stages and nowadays experiencing a boom even in the perioperative and adjuvant period. For patients with clinical stage III, treatment is often more compiex. Some inoperabie forms of NSCLC with exciusion of controlling mutations benefit from chemotherapy, radiotherapy and subsequent immunotherapy, and there is a certain group of patients with high PD-L1 expression who benefit from immunotherapy aione cemiplimab.

Malobuněčný karcinom plic (small cell lung cancer, SCLC) představuje agresivní malignitu s omezenými pokroky v léčbě včetně nenaplněné potřeby u pacientů s limitovaným stadiem onemocnění (limited stage SCLC, LS SCLC). Standardní terapie zahrnuje konkomitantní chemoradioterapii následovanou profylaktickým ozařováním mozkovny u vhodných pacientů. Přestože konkomitantní chemoradioterapie prokazatelně zlepšuje celkové přežití, míra recidivy zůstává vysoká a dlouhodobá prognóza je nepříznivá. Nové perspektivní přístupy, které mají za cíl prodloužení přežití a snížení rizika relapsu, zahrnují především imunoterapii. Studie fáze III ADRIATIC hodnotila účinnost durvalumabu u pacientů bez progrese po chemoradioterapii. Analýza ukázala, že podání durvalumabu významně prodlužuje celkové přežití a přežití bez progrese onemocnění. Výsledky naznačují, že udržovací imunoterapie by se mohla stát novým standardem léčby LS SCLC. Další výzkumy jsou zaměřeny na optimalizaci dávkování radioterapie, kombinaci léčiv a identifikaci biomarkerů predikujících odpověď na imunoterapii.

Smaii cell lung cancer (SCLC) is an aggressive malignancy with limited treatment advances, including unmet need in patients with limited stage disease (LS SCLC). Standard therapy includes concomitant chemoradiotherapy followed by prophylactic cranial irradiation in appropriate patients. Although concomitant chemoradiotherapy has been shown to improve overall survival, recurrence rates remain high and long-term prognosis unfavorable. New promising approaches to prolong survival and reduce the risk of relapse include immunotherapy in particular. The phase III ADRIATIC trial evaluated the efficacy of durvalumab in patients without progression after chemoradiotherapy. The analysis showed that administration of durvalumab significantly prolonged overall and progression free survival. The results suggest that maintenance immunotherapy could become the new standard of care for LS SCLC. Further research is focused on optimizing radiotherapy dosing, drug combinations, and identifying biomarkers predictive of response to immunotherapy.