Během těhotenství dochází k významným fyziologickým změnám, které ovlivňují funkci štítné žlázy. Hormony štítné žlázy jsou klíčové pro vývoj plodu, zejména v prvním trimestru, kdy je plně závislý na mateřských hormonech. Poruchy štítné žlázy, jako je hypotyreóza nebo autoimunitní tyreoiditida, mohou negativně ovlivnit fertilitu a průběh těhotenství a jsou v populaci časté. Od roku 2024 byl proto v ČR zaváděn celoplošný screening tyreopatií v těhotenství, díky kterému podstoupí vyšetření štítné žlázy a ultrazvuk štítné žlázy více těhotných žen než dříve. Vedlejším nálezem, na který screening primárně necílí, pak mohou být uzlové změny ve štítné žláze. Převážná část z nich je benigní, ale vzácně může být zachycen i karcinom štítné žlázy. V této stati je prezentována kazuistika pacientky, u které byl v rámci těhotenského screeningu zachycen papilární karcinom štítné žlázy a která podstoupila totální tyroidektomii ve druhém trimestru gravidity.
During pregnancy, significant physiological changes occur that affect thyroid function. Thyroid hormones are crucial for fetal development, especially in the first trimester when the fetus is fully dependent on maternal hormones. Thyroid disorders such as hypothyroidism or autoimmune thyroiditis can adversely affect fertility and the course of pregnancy and and are commonly found in the population. Therefore, since 2024, a nationwide screening for thyroid disease in pregnancy has been introduced in the country, which will result in more pregnant women undergoing thyroid screening and thyroid ultrasound than before. A secondary finding not primarily targeted by screening may be nodular changes in the thyroid gland. The majority of these (99%) are benign, but rarely thyroid cancer may be detected. In this article, we present a case report of a patient who was found to have papillary thyroid carcinoma during pregnancy screening and who underwent total thyroidectomy in the second trimester of pregnancy.
Kazuistika popisuje případ pacienta s hypertrofickou kardiomyopatií a víceetážovou obstrukcí v dutině levé komory srdeční (LKS), která byla výrazná midventrikulárně a následně se rozvinula také ve výtokovém traktu LKS. Je zachycen významný pokles obstrukce LKS v obou etážích po přidání mavakamtenu k standardní léčbě betablokátorem. Jsou zachyceny úpravy dávky mavakamtenu v závislosti na echokardiografických nálezech. Léčba vedla k významnému zlepšení symptomatologie a byla dobře tolerována. Dokumentujeme potenciál mavakamtenu eliminovat víceetážovou obstrukci LKS u hypertrofické kardiomyopatie.
We describe a case of a patient with hypertrophic cardiomyopathy with a combination of mid-ventricular and left ventricular outflow tract obstruction (LVOTO). A significant reduction of obstruction in both left ventricular segments was obtained by addition of mavacamten to the standard treatment with a beta-blocker. We captured changes in dose of mavacamten driven by echocardiographic findings. The treatment was tolerated well and resulted into significant improvement of symptomatology. We document the efficacy of mavacamten to eliminate not only LVOTO but also midventricular obstruction in a patient with hypertrophic cardiomyopathy.
Nebivolol spadá do skupiny selektivních β-blokátorů s nejvyšší selektivitou k receptorům β1 mezi běžně užívanými betablokátory. Je indikovaný k léčbě chronického srdečního selhání a arteriální hypertenze, zejména u pacientů s komorbiditami, jakými jsou ischemická choroba srdeční či tachyarytmie. Indukcí produkce oxidu dusnatého v arteriální stěně zprostředkuje endotel-dependentní vazodilataci, nezávisle na β-adrenergní stimulaci. Kazuistika demonstruje jeho využití u pacienta s arteriální hypertenzí a známkami endoteliální dysfunkce.
Nebivolol is classified as a β-selective blocker, known for having the highest β-selectivity among commonly used beta-blockers. It is indicated for the treatment of chronic heart failure and arterial hypertension, especially in patients with comorbidities such as coronary artery disease or tachyarrhythmias. By promoting the production of nitric oxide in the arterial wall, it facilitates endothelium-dependent vasodilation, independent of β-adrenergic stimulation. A case report illustrates its application in a patient with arterial hypertension and evidence of endothelial dysfunction.
Mounjaro (tirzepatid) patří do skupiny inkretinů. Inkretiny jsou hormony uvolňované ze střeva po stimulaci střevní sliznice potravou a vedou ke zvýšené sekreci inzulinu. Již řadu let využíváme analoga těchto hormonů: Glukagonu podobný peptidl (gukagon-like peptid-1, GLP-1) v léčbě diabetes mellitus 2.typu a v současnosti kromě GLP-1 využíváme v léčbě obezity také glukózo-dependentní inzulinotropní peptid (GIP), dříve nazývaný gastrický inhibiční peptid. Tirzepatid jako první duální inkretinový analogon obsahuje oba hormony (twinkretin) a působí jako duální agonista receptoru GLP-1 i GIP.
Mounjaro (tirzepatide) belongs to the incretin group. Incretins are hormones released from the intestine after stimulation of intestinal mucosa by food and lead to increased insulin secretion. For many years, we have used analogues of these hormones: Glucagon-like peptide-1 (GLP-1) in the treatment of type 2 diabetes mellitus and, in addition to GLP-1, we currently use glucose-dependent insulinotropic peptide (GIP), formerly called gastric inhibitory peptide, in the treatment of obesity. Tirzepatide is the first dual incretin analogue to contain both hormones (twinkretin) and act as a dual agonist of both GLP-1 and GIP receptors.
