Architecture
Dotaz
Zobrazit nápovědu
Neurology, ISSN 0028-3878 vol. 54, no. 5, suppl. 1, 2000
37 s. : tab. ; 28 cm
- MeSH
- antikonvulziva farmakokinetika terapeutické užití MeSH
- epilepsie farmakoterapie MeSH
- komorbidita MeSH
- neurofarmakologie metody MeSH
- poruchy spánku a bdění diagnóza farmakoterapie MeSH
- receptory GABA-A klasifikace terapeutické užití MeSH
- Publikační typ
- sborníky MeSH
- Konspekt
- Patologie. Klinická medicína
- NLK Obory
- neurologie
- farmacie a farmakologie
- MeSH
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- kolagen MeSH
- lidé MeSH
- mikroskopie elektronová rastrovací MeSH
- novorozenec MeSH
- rohovka metabolismus ultrastruktura MeSH
- senioři MeSH
- skléra metabolismus ultrastruktura MeSH
- stárnutí MeSH
- trabekulární síť metabolismus ultrastruktura MeSH
- věkové faktory MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- novorozenec MeSH
- senioři MeSH
Tinnitus může být definován jako klinický korelát spontánní neurální aktivity sluchové dráhy při stavu způsobujícím absenci stimulů v postižených tonotopiích. V práci je navržena desinhibiční hypotéza patogeneze tinnitu založená na zpětnovazebné regulaci neurálního přenosu sluchové dráhy, kdy deaferentace vede k hyperexcitaci v oblasti presynaptických nervových zakončení, a tím k alternativní aktivaci ascendentních NMDA synapsí. Při patogenezi tinnitu předpokládáme kombinované působení inhibičních spojů na presynaptickou membránu; rovněž předpokládáme, že stres může být rozhodujícím faktorem při vzniku chronického tinnitu. Diskutovány jsou rovněž účinnost léčby tinnitu v souvislosti s desinhibiění hypotézou a možnosti bližší specifikace systému odpovědného za patogenezi tinnitu.
Tinnitus may be defined as a clinical correlation of spontaneous neural activity of the auditory pathway in conditions responsible for absent stimuli in the cases of affected tonotopy. The contribution suggests a disinhibition hypothesis for the pathogenesis of tinnitus based on a feed-back regulation of neural transfer of auditory pathway, where de-afferentation results in hyperex-citation in the region of presynaptic nerve endings, and thereby to alternativě activation of ascendant NMDA synapses. In the pathogenesis of tinnitus we presume a combined action of inhibiting facilitation connections for the presynaptic membráně; moreover, we suppose the stress to be a decisive factor in the origin of chronic tinnitus. The authors also discuss efficiency in the treatment of tinnitus related to disinhibition hypothesis and possibilities of closer specification of the systém responsible for pathogenesis of tinnitus.
Úvod: Pravděpodobné najvýznamnejším stimulom prebudenia u pacientov s obštrukčným spánkovým apnoickým syndrómom (OSAS) je narastajúce respiračné úsilie počas apnoe/hypopnoe. Opakované prebudenia fragmentujú spánok, zhoršujú jeho kvalitu a narúšajú architekturu spánku. Autori v práci hodnotia vplyv spánkovej respiračnej poruchy na fragmentáciu a zmenenú strukturu spánku, schopnost ukazovateTov prebudení a spánkovej fragmentácie predikovat závažnost narušenia spánku. Metodika: 52 pacientov málo diagnózu OSAS stanovenu celonočným kompletným polysomnografickým vyšetrením. Index respiračných poruch (RDI) bol v rozsahu od 5,5 do 78. Výsledky: Pacienti s OSAS majú změněný spánok (nárast medzispánkovej bdělosti, INREM, pokles SWS, REM, efektivity spánku) v závislosti od RDI. Pri korelačnej analýze bol zistený signifikantně významný vztah medzi indexmi spánkovej fragmentácie a RDI. Apnoe/hypopnoe s poklesom srdcovej frekvencie signifikantně korelovali s vybranými spámkovými parametrami, l^m prebúckací index vykazoval len slabú koreláciu. Nebol zaznamenaný žiaden statisticky významný vztah medzi sledovanými spánkovými charakteristikami a desaturačným indexom. Závěr: Změny v architektuře spánku odrážajú stupeň závažnosti OSAS. Fragmentácia spánku a změna v jeho struktuře vznikajú v dosledku opakovaných prebudení viazaných na respiračné události. Index změny spánkových stádií, spánkový fragmentačný index a indikátory autonómnych prebudení autori považujú za lepšie ukazovatele spánkovej fragmentácie ako prebúdzací index.
Introduction: The apnea/hypopnea with increasing respiratory effort is likely the most important stimulus for arousal in patients with obstructive sleep apnoea syndrome (OSAS). The repeated arousals result in sleep fragmentation, poor quality of sleep and changes in sleep architecture. This study investigates the influence of sleep respiratory disturbance on sleep fragmentation and structure, the abilty of the indices of arousals and sleep fragmentation to predict the relevance of sleep disturbance. Methods: Comlete polysomnography was performed in 52 OSAS patients with respiratory disturbance index (RDl) ranging from 5,5 to 78. Results: OSAS patients had disrupted sleep architecture (increased amount of wake time during sleep, 1NREM sleep, decreased amount of SWS, REM and sleep efficiancyl depending on RDl. Correlation analysis showed that sleep fragmentation indices had significant association with RDl. Apopnaes/hypopneas with heart rate drop significantly correlated with sleep characteristics while Arousal index showed only weak relation with them and other fragmentation indices. Sleep characteristics showed no association with Desaturation index. Conclusions: OSAS severity relates to sleep architecture changes. Sleep fragmentation and changes in sleep structure are caused by repeated respiratory-rellated arousals. Authors consider Shift index. Sleep fragmentation index and indices of autonomic arousals better for sleep fragmentation prediction than Arousal index.
Resumen Objetivo: El proceso de integración de sistemas de información en salud es complejo, especialmente cuando se deben cumplir requisitos de interoperabilidad en los niveles semántico y de la lógica del negocio. Para tener éxito en un proyecto de integración de estas características, es fundamental el uso de una metodología de desarrollo unificada que permita analizar de forma separada diferentes aspectos de la arquitectura del sistema como por ejemplo los procesos de la organización, la información a ser procesada, la distribución de componentes, así como aspectos específicos de las tecnologías a emplear. Este artículo contribuye con un análisis detallado y una demostración de cómo el estándar HL7 puede ser usado para soportar el desarrollo de proyectos de integración de sistemas de información en salud. Métodos: La metodología de desarrollo unificada a utilizar es el Marco Integral de Desarrollo para Sistemas de Información en salud (HIS-DF). HIS-DF es una metodología basada en diferentes estándares, genérica, personalizable y escalable; que soporta el diseño de sistemas de información semánticamente interoperables. Basados en HIS-DF, se analizan tres modelos genéricos para la integración de sistemas de información en salud. Resultados:Los modelos arquitectónicos para integración de sistemas analizados son: Interfaz Punto a Punto, Servidor de Mensajes y Mediación. Los modelos de Interfaz Punto a Punto y Servidor de Mensajes son completamente soportados por sistemas tradicionales de mensajería HL7 versión 2 y versión 3. El estándar HL7 versión 3, combinado con tecnologías orientadas a servicios y la metodología HIS-DF, hacen posible el modelo de Mediación. Los diferentes escenarios de integración son ejemplificados mediante el desarrollo de un sistema de vigilancia de la salud pública basada en la tecnología de Enterprise Java Beans. Conclusión: La selección de la arquitectura de integración es una decisión fundamental de cualquier proyecto de desarrollo de software. HIS-DF provee un enfoque metodológico único para guiar el desarrollo de proyectos de integración de sistemas de información en salud. El modelo de Mediación –ofrecido por la metodología HIS-DF apoyada en artefactos del estándar HL7 versión 3– es el modelo más prometedor de los tres analizados, pues promueve el desarrollo de sistemas de información en salud abiertos, reutilizables, flexibles, semánticamente interoperables, independientes de la plataforma, orientados a servicios y basados en estándares.
Objectives: For improving safety and quality of care as well as efficiency of health delivery under the well-known burdens, health services become specialized, distributed, and therefore collaborative, thereby changing the health service paradigm from organization-centered over process-controlled to personal health (pHealth). Methods: Personalized eHealth services provided independent of time and location have to be based on advanced technical paradigms of mobile, pervasive and autonomous computing, enabling ubiquitous health services. Personalized eHealth systems require a multidisciplinary approach including medicine, informatics, biomedical engineering, bioinformatics and the omics disciplines but also legal and regulatory affairs, administration, security, privacy and ethics, etc. Interoperability between different components of the intended system must be provided through an architecture-centric, model-driven, formalized process. Results: In order to analyze, design, specify, implement and maintain such an interactive environment impacted by so many different domains, a formal and unified methodology for system analysis and design has been developed and deployed, based on an overall architectural framework. The paper introduces the underlying paradigms, requirements, architectural reference models, modeling and formalization principles as well as development processes for comprehensive service-oriented personalized eHealth interoperability chains, thereby exploiting all interoperability levels up to service interoperability. A special focus is put on ontologies and knowledge representation in the context of eHealth and pHealth solutions. Furthermore, EHR solutions, security requirements, existing and emerging standards, and educational challenges for realizing personalized pHealth are briefly discussed. Conclusion: For personal health, bridging between disciplines including ontology coordination is the crucial demand. All aspects of the design and development process have to be considered from an architectural viewpoint.
Autoři objasňují obsah pojmu příčinnost, jehož podrobnější rozbor vede k realističtějšímu pohledu na nemoc jako na vychýlenou polohu komplexního adaptivního systému. Jeho podsystémy - genotyp, fenotyp, složky prostředí a životní styl - ve vzájemné interakci utváří komplexní architekturu zdraví-nemoc. Přirozeným zájmem je odhalování činitelů, které přímo zapříčiňují nemoc (kauzální faktory, příčiny), a těch, které alespoň zpřesňují předpověď jejího vzniku (rizikové faktory). Zjišťování skutečné příčiny, které je nutné pro zavedení racionálního léčebně- preventivního postupu, vyžaduje adekvátní vystižení složité reality, včetně popisu vztahu mezi úrovněmi expozice a následku. Tento proces bývá komplikován různými systematickými chybami, které vznikají v nejrůznějších etapách výzkumné práce. Získané poznatky by měly být zvažovány s ohledem na kritéria kauzality, aby byl výrok o příčinném vztahu věrohodnější. Epidemiologická metoda v důsledku pokročilejšího využívání konceptu příčinnosti proniká stále větší měrou do mnohých medicínských oborů, je hlavním nástrojem pro navrhování a ověřování preventivních a léčebných postupů v medicíně obecně. Ve světle přirozeného vývoje nemoci, který postupuje od působení podmiňujících (rizikových) faktorů přes latentní pre/subklinické stadium ke klinické manifestaci onemocnění, je účelné, aby se praktičtí lékaři, na nichž spočívá hlavní díl odpovědnosti za provádění primární a sekundární prevence,mohli seznámit s jedním ze současných pohledů na danou problematiku.
The authors try to explain the term causality, the more detailed analysis of which leads to a more realistic view of the disease, as a deviant position of a comprehensive adaptive system. Its sub-systems - genotype, phenotype, environmental constituents and lifestyle - in mutual interaction create the comprehensive architecture of health and disease. The natural interest is detection of factors which cause disease (causal factors, causes) and those which at least make the prognosis of its development more accurate (risk factors). Assessment of the true cause which is necessary for introducing a rational therapeutic and preventive procedure calls for adequate understanding of the complex reality, incl. description of the relationship between levels of exposure and consequence. This process is usually complicated by different systematic errors which occur in different stages of research. The assembled findings should be discussed with regard to criteria of causality to make the statement of a causal relationship more trustworthy. The epidemiological method penetrates due to the more advanced application of the principle of causality to an increasing extent into many medical disciplines, it is the main tool for suggesting and testing preventive and therapeutic procedures in medicine in general. It is expedient with regard to the natural development of disease which proceeds from the action of conditioning (risk) factors via the latent pre/subclinical stage to the clinical manifestation of the disease that general practitioners who have the main responsibility for primary and secondary prevention can become familiar with one of the present views of the given problem.
The paper discusses requirements and solutions for design and management of transformed health ecosystems. After introducing related definitions with reference to the transformation of health to P5 medicine, basics on systems, knowledge representation and management as well as system development processes and their formal representation/modelling from the perspectives of systems theory, theory of knowledge, languages and grammars are considered in some detail. As result, the ISO 23903 reference architecture is shortly introduced and compared with other existing approaches and standards.
- MeSH
- ekosystém * MeSH
- jazyk (prostředek komunikace) * MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
