BACKGROUND: The majority of thyroid nodules are diagnosed using fine-needle aspiration (FNA) biopsies. The authors recently described the clinical validation of a molecular microRNA-based assay, RosettaGX Reveal, which can diagnose thyroid nodules as benign or suspicious using a single stained FNA smear. This paper describes the analytical validation of the assay. METHODS: More than 800 FNA slides were tested, including slides stained with Romanowsky-type and Papanicolaou stains. The assay was examined for the following features: intranodule concordance, effect of stain type, minimal acceptable RNA amounts, performance on low numbers of thyroid cells, effect of time since sampling, and analytical sensitivity, specificity, and reproducibility. RESULTS: The assay can be run on FNA slides for which as little as 1% of the cells are thyroid epithelial cells or from which only 5 ng of RNA have been extracted. Samples composed entirely of blood failed quality control and were not classified. Stain type did not affect performance. All slides were stored at room temperature. However, the length of time between FNA sampling and processing did not affect assay performance. There was a high level of concordance between laboratories (96%), and the concordance for slides created from the same FNA pass was 93%. CONCLUSIONS: The microRNA-based assay was robust to various physical processing conditions and to differing sample characteristics. Given the assay's performance, robustness, and use of routinely prepared FNA slides, it has the potential to provide valuable aid for physicians in the diagnosis of thyroid nodules. Cancer Cytopathol 2016;124:711-21. © 2016 Rosetta Genomics. Cancer Cytopathology published by Wiley Periodicals, Inc. on behalf of American Cancer Society.

• MeSH
• cytodiagnostika metody   MeSH
• diagnostické techniky molekulární metody   normy   MeSH
• folikulární papilární karcinom diagnóza   genetika   MeSH
• lidé MeSH
• mikro RNA genetika   MeSH
• nádorové biomarkery genetika   MeSH
• nádory štítné žlázy diagnóza   genetika   MeSH
• odběr biologického vzorku metody   MeSH
• prognóza MeSH
• reprodukovatelnost výsledků MeSH
• tenkojehlová biopsie MeSH
• uzly štítné žlázy diagnóza   genetika   MeSH
• validační studie jako téma MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

AIMS: The distinction between benign and malignant thyroid nodules has important therapeutic implications. Our objective was to develop an assay that could classify indeterminate thyroid nodules as benign or suspicious, using routinely prepared fine needle aspirate (FNA) cytology smears. METHODS: A training set of 375 FNA smears was used to develop the microRNA-based assay, which was validated using a blinded, multicentre, retrospective cohort of 201 smears. Final diagnosis of the validation samples was determined based on corresponding surgical specimens, reviewed by the contributing institute pathologist and two independent pathologists. Validation samples were from adult patients (≥18 years) with nodule size >0.5 cm, and a final diagnosis confirmed by at least one of the two blinded, independent pathologists. The developed assay, RosettaGX Reveal, differentiates benign from malignant thyroid nodules, using quantitative RT-PCR. RESULTS: Test performance on the 189 samples that passed quality control: negative predictive value: 91% (95% CI 84% to 96%); sensitivity: 85% (CI 74% to 93%); specificity: 72% (CI 63% to 79%). Performance for cases in which all three reviewing pathologists were in agreement regarding the final diagnosis (n=150): negative predictive value: 99% (CI 94% to 100%); sensitivity: 98% (CI 87% to 100%); specificity: 78% (CI 69% to 85%). CONCLUSIONS: A novel assay utilising microRNA expression in cytology smears was developed. The assay distinguishes benign from malignant thyroid nodules using a single FNA stained smear, and does not require fresh tissue or special collection and shipment conditions. This assay offers a valuable tool for the preoperative classification of thyroid samples with indeterminate cytology.

• MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mikro RNA metabolismus   MeSH
• nádory štítné žlázy diagnóza   MeSH
• odchylka pozorovatele MeSH
• prediktivní hodnota testů MeSH
• tenkojehlová biopsie MeSH
• uzly štítné žlázy diagnóza   MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• multicentrická studie MeSH
• validační studie MeSH

Ciele: Porovnať včasné a strednedobé výsledky plastických operácií mitrálnej chlopne u pacientov s ischemickou mitrálnou regurgitáciou a neischemickou mitrálnou regurgitáciou. Porovnať výskyt a vplyv komorbidít na frekvenciu včasnej a strednodobej mortality. Metodika: 82 pacientov s rekonštrukciou mitrálnej chlopne, zaradených do dvoch skupín podľa etiológie mitrálnej regurgitácie. V skupine s ischemickou mitrálnou regurgitáciou bolo 51 (62,2 %) a v skupine s neischemickou mitrálnou regurgitáciou bolo 31 (37,8 %) pacientov. Diabetes mellitus bol u 21 (41,2 % – skupina s ischemickou mitrálnou regurgitáciou) a 4 (12,9 % – skupina s neischemickou mitrálnou regurgitáciou); chronická renálna insuficiencia bola u 11 (21,6 % – skupina s ischemickou mitrálnou regurgitáciou) a 2 (6,5 % – skupina s neischemickou mitrálnou regurgitáciou), infarkt myokardu bol u 31 (60,8 % – skupina s ischemickou mitrálnou regurgitáciou) a 2 (6,5 % – skupina s neischemickou mitrálnou regurgitáciou), chronická obštrukčná bronchopulmonálna choroba bola u 15 (29,4 % – skupina s ischemickou mitrálnou regurgitáciou) a 7 (22,6 % – skupina s neischemickou mitrálnou regurgitáciou) prípadov. Základným vyšetrením bolo echokardiografické vyšetrenie a vyhodnotenie funkčnej skupiny NYHA. Kontrolné echokardiografické vyšetrenia sme vykonali pri ukončení hospitalizácie a následne v 6-mesačných intervaloch až do 24 mesiaca po operácii. Posledné echokardiografické vyšetrenie a vyhodnotenie funkčnej skupiny NYHA sme vykonali tri roky po operácii. Všetky výpočty boli vykonané pomocou dostupného štatistického balíku (SPSS 16.0 pre Windows). Prežitie bolo vypočítané analýzou podľa Kaplana-Meiera. Na určenie štatistickej významnosti rozdielu priemerov sme použili ANOVA test. Výsledky: Podľa univariabilnej analýzy u pacientov s ischemickou mitrálnou regurgitáciou bol vyšší vek, vyššia komorbidita (p < 0,05, s výnimkou chronické obštrukčné bronchopulmonálne choroby), nižšia ejekčná frakcia, nižšia trieda NYHA. Kaplanova-Meierova krivka prežitia bola horšia v skupine s ischemickou mitrálnou regurgitáciou oproti pacientom s neischemickou mitrálnou regurgitáciou (p = 0,379). Hospitalizačná mortalita bola 7,8 % (4 z 51) v skupine s ischemickou mitrálnou regurgitáciou a 6,5 % (2 z 31) v skupine s neischemickou mitrálnou regurgitáciou. Z hľadiska prežívania boli dôležité z komorbidít chronická renálna insuficiencia (66 % u zomrelých oproti 12 % prežívajúcich), DM (83,3 % oproti 26,7 %). Infarkt myokardu bol štatisticky nevýznamný. Mortalita do jedného roku včítane hospitalizačnej mortality bola 13 % (deväť pacientov). Významným prediktorom včasnej a strednedobej mortality bol DM (p = 0,002) a chronická renálna insuficiencia (p < 0,001). Štatisticky významným prediktorom je aj čas mimotelového obehu (p < 0,001), veľkosť ľavej komory v systole (p = 0,015) aj v diastole (p = 0,005). Vek, stupeň mitrálnej regurgitácie predoperačne, funkčná skupina NYHA a EF nemali významný vplyv na strednedobé výsledky po operácii. Vývoj stupňa mitrálnej regurgitácie počas kontrolovaného obdobia sa nelíšil štatisticky významne medzi skupinami. Záver: Napriek viacerým komorbiditám, postihujúcim pacientov s ischemickou mitrálnou regurgitáciou, rekonštrukcie mitrálnej chlopne dávajú porovnateľne dobré výsledky ako pri NIMR. Komplexný prístup k oprave funkčnej ischemickej mitrálnej regurgitácie má dobré a trvalé výsledky. Dlhodobé prežívanie je skôr ovplyvnené východiskovými charakteristikami pacientov a komorbiditou ako ischemickou príčinou mitrálnej regurgitácia per se.

Objective: First, to compare early and midterm results of mitral valve repair in patients with ischemic mitral regurgitation (IMR) and nonischemic mitral regurgitation (NIMR). Second, to compare the incidence and effect of comorbidities on early and midterm mortality rates. Methods: A total of 82 patients undergoing mitral valve repair was divided into two groups based on mitral regurgitation etiology. The IMR group included 51 (62.2%) patients and the NIMR group included 31 (37.8%) patients. Diabetes mellitus (DM) was present in 21 cases (41.2% – IMR group) and 4 cases (12.9% – NIMR group); chronic renal insufficiency (CRI) was present in 11 cases (21.6% – IMR) and 2 cases (6.5% – NIMR), myocardial infarction (MI) occurred in 31 cases (60.8% – IMR) and 2 cases (6.5% – NIMR), chronic obstructive pulmonary disease (COPD) occurred in 15 cases (29.4% – IMR) and 7 cases (22.6% – NIMR). Echocardiography was the basic examination method that was used. Follow-up echocardiography was performed postoperatively and after 6, 12, 18, 24, and 36 months. Patients’ characteristics and outcomes were compared using univariate, multivariate (ANOVA test) and Kaplan-Meier analyses (SPSS 16.0 for Windows). Results: IMR patients were older, had more comorbidities (p < 0.05, excepting COPD), lower ejection fraction, and lower NYHA. The Kaplan-Meier survival curve was worse in the IMR group compared to NIMR (p = 0.379). In-hospital mortality rate was 7.8% (4 of 51 patients) in the IMR group and 6.5% (2 of 31 patients) in the NIMR group. In terms of survival, the following comorbidities were important, CRI occurred in 66% of those who died compared to 12% of those who survived, DM (83.3% compared to 26.7%). IM was not statistically significant. The one-year mortality was 13% (9 patients). DM was identified as a significant predictor of early and midterm mortality (p = 0.002) as was CRI (p < 0.001). Cardiopulmonary bypass time (CPB) (p < 0.001), left ventricular endsystolic diameter (p = 0.015), and left ventricular enddiastolic diameter (p = 0.005) were also identified as statistically significant mortality predictors. Age, gradient of mitral regurgitation, NYHA, and EF had a very little effect on long-term results after surgery. The degree of mitral regurgitation between the groups in the study period was not significantly different postoperatively. Conclusions: In spite of several comorbidities occurring in the IMR group, we can conclude that mitral valve repair has comparable results in both the IMR and NIMR groups. A comprehensive approach to IMR repair has a good and durable outcome. Long-term survival is influenced mostly by initial patient characteristics and comorbidities as an ischemic cause of mitral regurgitation per se.

• MeSH
• analýza přežití MeSH
• anuloplastika mitrální chlopně metody   využití   MeSH
• echokardiografie transezofageální metody   využití   MeSH
• ischemická choroba srdeční MeSH
• kardiochirurgické výkony metody   využití   MeSH
• komorbidita MeSH
• lidé MeSH
• mezioborová komunikace MeSH
• mitrální insuficience diagnóza   etiologie   chirurgie   MeSH
• pooperační komplikace mortalita   prevence a kontrola   MeSH
• statistika jako téma MeSH
• výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče) MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Jak moc je důležité to, co text neříká? A jak o ne(do)řečeném přemýšlí literární teorie?; Jak moc je důležité to, co text neříká? A jak o ne(do)řečeném přemýšlí literární teorie? V každém vyprávění se ve větší či menší míře objevuje to, co literární teorie tradičně označuje místy nedourčenosti, prázdnými místy nebo mezerami. Čtenář na ně reaguje různě: domýšlí nevyřčené, formuluje hypotézy, zapojuje své literární i kulturní znalosti, reaguje ale také emocionálně a tělesně. Nadto může být vystaven zkušenosti prázdna, nejistoty, nevědění. Kniha reflektuje tyto problémy na pozadí dějin teorie literatury, od klasických konceptů přechází k aktuálním výzkumům kognitivní vědy druhé generace, věnuje se však i konceptům, které vyplňování mezer dávají do souvislosti s etikou. V závěrečné kapitole nahlíží autor na mezery ještě z jiného úhlu: prožitek nevědění představuje jako zkušenost otřesu samozřejmostí smyslu či jako vstup na půdu patočkovské vykloněnosti do noci, prostřednictvím níž se svět může čtenáři připomenout jako místo, kde se děje dar zjevování. ––– […] je moudré přijmout s plným vědomím skutečnost, že některé věci prostě nevíme a nemůžeme vědět.— H. Porter Abbott, literární vědec

Mikrovaskulární abnormality na sítnici oka budou vyšetřovány u 80 nemocných schizofrenií, jejich 80 zdravých příbuzných prvého stupně a 80 zdravých kontrolních jedinců. Kromě toho budou vyšetřovány polymorfismy genů, které mají vztah k angiogenezi a zánětu aby byl nalezen genetický podklad případné mikrovaskulární patologie. Zobrazování sítnice oka a hodnocení cévní patologie v psychiatrii je současným revolučním počinem Meiera a kol. (2013). Je to jediná metoda, jak hodnotit případné mikrovaskulární abnormality na sítnici oka u živých pacientů se schizofrenií, kdy tyto cévy jsou strukturálně a funkčně podobné cévám mozku. Zobrazování sítnice je relativně snadné, dostupné, neinvazivní, rychlé a levné. Předkládaný výzkumný projekt je pokusem zjistit, zda mikrovaskulární abnormality na sítnici oka splňují jedno z podstatných kritérií endofenotypu – nález má být významně častější u zdravých příbuzných pacientů než v celkové populaci. Projekt má inovativním způsobem přispět k našemu poznání etiopatogeneze schizofrenie.; Microvascular abnormality will be assessed in 80 schizophrenia patients, their 80 healthy first-degree relatives and 80 healthy controls by retinal imaging. In addition, polymorphisms of the genes relevant for angiogenesis and inflammation will be examined to find out the genetic background of possible microvascular pathology. Retinal imaging in schizophrenia is a recent and revolutionary step by Meier et al. (2013). This is the only method how to ascertain possible microvasculature abnormality in retinal vessels which are structurally and functionally homologous to the brain vessels in living patients with schizophrenia. Retinal imaging is relatively easy, available, non-invasive, quick and cheap. The proposed research project is the attempt to find out whether microvascular abnormality assessed by retinal imaging fulfils the important criterion for an endophenotype - it should be found significantly more frequently in the patients ́ healthy relatives than in the general population. The project should contribute to our knowledge on schizophrenia etiopathogenesis in an innovative w...

• MeSH
• endofenotypy MeSH
• genetické testování MeSH
• lidé MeSH
• mikrocévy patologie   MeSH
• nemoci cév diagnóza   komplikace   MeSH
• nemoci retiny diagnóza   komplikace   MeSH
• polymorfismus genetický MeSH
• schizofrenie genetika   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

• Konspekt
• Patologie. Klinická medicína
• NLK Obory
• psychiatrie
• angiologie
• genetika, lékařská genetika
• NLK Publikační typ
• závěrečné zprávy o řešení grantu AZV MZ ČR

Úvod: Varianty rs738409 c.444C>G (p.I148M) v patatin-like phospholipase domain-containing 3 (PNPLA3) a rs58542926 c.499G>A (p.E167K) v TM6SF2 (transmembrane 6 superfamily member 2) jsou významnými genetickými faktory vzniku a progrese nealkoholové tukové nemoci jater (NAFLD). U obou variant byla popsána vyšší mortalita na jaterní onemocnění, vliv na celkovou mortalitu nebyl prokázán. Cílem této studie bylo posoudit význam genotypů PNPLA3 rs738409 a TM6SF2 rs58542926 dárce a příjemce na dlouhodobé přežívání pacientů po LT. Metody: V kohortě 268 dospělých pacientů po LT, u kterých byly k dispozici genotypy PNPLA3 rs738409 a TM6SF2 rs58542926 dárce a příjemce a byl histologicky zhodnocen výskyt steatózy 6–30 měsíců po LT, jsme hodnotili dlouhodobé přežívání pacientů. Medián sledování byl 17,0 let. Odhady funkcí přežití byly vytvořeny pomocí Kaplan-Meierova modelu a pro zkoumání prediktivní hodnoty vybraných proměnných byl použit Coxův model proporcionálního hazardu. Výsledky: Na přežívání pacientů po LT měly negativní vliv vyšší věk příjemce (p < 0,001), mužské pohlaví (p = 0,014), alkoholická (p = 0,021) nebo HCV (p = 0,042) etiologie jaterní cirhózy a přítomnost hepatocelulárního karcinomu v explantátu jater (p = 0,009). Genotypy PNPLA3 rs738409 a TM6SF2 rs58542926 příjemce ani dárce neměly na přežívání pacientů žádný vliv. Závěr: Ačkoli varianty PNPLA3 c.444G a TM6SF2 c.499A dárce zvyšují riziko steatózy jaterního štěpu po LT, nebyl pro tyto genotypy dárce ani příjemce prokázán negativní vliv na dlouhodobé přežívání pacientů po LT.

Introduction: The variants rs738409 c.444C>G (p.I148M) in patatin-like phospholipase domain-containing 3 (PNPLA3) and rs58542926 c.499G>A (p.E167K) in TM6SF2 (transmembrane 6 superfamily member 2) are significant genetic risk factors of development and progression of non-alcoholic fatty liver dis ease (NAFLD). In both variants, increased liver-specific mortality was described, while the impact on all-cause mortality was not proved. The aim of the study was to evaluate the impact of PNPLA3 rs738409 and TM6SF2 rs58542926 genotypes of the donor and recipient respectively on long-term patient survival after LT. Methods: We evaluated long-term patient survival in a cohort of 268 adult LT recipients, in whom PNPLA3 rs738409 and TM6SF2 rs58542926 genotypes of the donor and recipient respectively were available and steatosis was evaluated in liver graft biopsy 6–30 months after LT. The median fol low-up was 17 years. The Kaplan-Meier model was used for the survival estimates and the Cox proportional hazard model was used to assess the predictive value of the chosen variables. Results: Increased recipient age (P < 0.001), male sex (P = 0.014), alcoholic (P = 0.021) or HCV (P = 0.042) etiology of liver cirrhosis, and presence of hepatocellular carcinoma (P = 0.009) negatively influenced long-term patient survival after LT. PNPLA3 rs738409 and TM6SF2 rs58542926 genotypes of the recipient and donor respectively had no effect on patient survival. Conclusion: Although PNPLA3 c.444G and TM6SF2 c.499A variants of the donor increase the risk of steatosis of the liver graft after LT, we did not prove a negative impact of these genotypes of the donor and recipient on long-term patient survival after LT.

• MeSH
• kohortové studie MeSH
• lidé MeSH
• nealkoholová steatóza jater * etiologie   genetika   komplikace   MeSH
• polymorfismus genetický * MeSH
• transplantace jater * metody   mortalita   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Cíl: Analyzovali jsme přežívání nemocných po TIPS (transjugulární intrahepatální portosystémové spojce) ve Fakultní nemocnici Hradec Králové dle věku, etiologie jaterní nemoci, Childova-Pughova skóre a indikace k výkonu. Soubor nemocných a metodika: Od září roku 1992 do srpna roku 2010 byl ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové vytvořen TIPS 848 nemocným. Ti byli rozděleni do skupin dle výše jmenovaných kritérií. Přežívání jsme analyzovali pomocí Kaplan-Meierových křivek. Rozdíly mezi skupinami jsme posuzovali pomocí log-rank testu. Výsledky: Jeden měsíc po TIPS nepřežívá 10 % nemocných, 5 let přežívá 40 % nemocných a 10 let 20 % nemocných. Statisticky významné rozdíly jsme našli mezi skupinami dělenými podle Childovy-Pughovy klasifikace (A vs B p = 0,0053; B vs C p < 0,0001), indikace k výkonu (indikace prevence recidivy krvácení se liší od indikace pro refrakterní ascites p = 0,0001 i od indikace zástavy akutního krvácení p = 0,026); etiologie jaterní nemoci (nemocní s alkoholovou cirhózou se liší od nemocných s Buddovým-Chiariho syndromem p < 0,0001 i od nemocných s chronickou virovou hepatitidou p = 0,024). Závěr: Přežívání nemocných po TIPS ovlivňuje Childovo-Pughovo skóre, indikace k výkonu a etiologie jaterní nemoci.

Aim: To analyze survival of patients after TIPS (transjugular intrahepatic portosystemic shunt). Patient sample and metho­dology: Between September 1992 and August 2010, TIPS was created in 848 patients of the University Hospital Hradec Kralove. These patients were divided into groups. Survival was analyzed using Kaplan-Meier survival curves. Differences between groups were eval­uated using log-rank test. Results: Ten percent of patients do not survive one month after TIPS, 40% of patients survive 5 years and 20% of patients survive 10 years. There were statistically significant differences between groups divided according to Child-Pugh classification (A vs B p = 0.0053; B vs. C p < 0.0001), indication for surgery [prevention of bleeding recurrence differed from refractory ascites (p = 0.0001) and the indication to stop acute bleeding (p = 0.026)]; aetiology of the liver disease [patients with alcoholic cirrhosis differed from patients with Budd-Chiari syndrome (p < 0.0001) and from patients with chronic viral hepatitis (p = 0.024)]. Conclusion: Survival of patients after TIPS is influenced by Child-Pugh score, indication and aetiology of the liver disease.

• Klíčová slova
• Childovo-Pughovo skóre, indikace, jaterní onemocnění, transjugulární intrahepatální portosystémová spojka,
• MeSH
• Buddův-Chiariho syndrom epidemiologie   chirurgie   MeSH
• financování organizované MeSH
• jaterní cirhóza epidemiologie   chirurgie   MeSH
• Kaplanův-Meierův odhad MeSH
• lidé MeSH
• míra přežití MeSH
• nemoci jater etiologie   terapie   MeSH
• portální hypertenze komplikace   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• transjugulární intrahepatální portosystémový zkrat MeSH
• věkové faktory MeSH
• virová hepatitida u lidí epidemiologie   chirurgie   MeSH
• výběr pacientů MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Cíl: Zhodnotit prognózu a změny spektra nemocných s infekční endokarditidou (IE) v kardiovaskulárním centru bez kardiochirurgie a identifikovat prediktory mortality. Soubor a metody: Retrospektivní analýzou jsme identifikovali 147 pacientů splňujících diagnózu IE dle kritérií Duke, kteří byli hospitalizováni na Kardiologickém oddělení Pardubické nemocnice v letech 2000-2016. Tento časový úsek jsme rozdělili do dvou období a porovnali profil nemocných v každém z nich. K identifikaci prediktorů mortality byla využita Coxova regresní analýza a sestrojili jsme Kaplanovy-Meierovy křivky. Výsledky: U 84 (57 %) nemocných se jednalo o infekční endokarditidu na nativní chlopni (NVE), u 35 (24 %) pacientů o protézovou IE (PVE) a u 28 (19 %) pacientů o IE na implantovaných přístrojích (CDRIE). Při srovnání období 2000-2008 s 2009-2016 došlo k navýšení počtu nemocných s IE o 126 %, vzrostl průměrný věk pacienta o čtyři roky a narostla četnost přidružených onemocnění a predispozic ke vzniku IE. Prokázali jsme relativní pokles pacientů s NVE (o 27 %), nárůst počtu pacientů s PVE (o 9 %) a CDRIE (o 18 %). Nezjistili jsme statisticky významný rozdíl v lokalizaci, typu ani v zastoupení infekčního agens. Třiačtyřicet procent (n = 63) IE tvořil Staphylococcus (Staphylococcus aureus + koaguláza-negativní Staphylococcus [CoNS]), 18 % (n = 26) Streptococcus sp., 8 % (n = 10) Enterococcus sp. U 107 (73 %) případů se objevila alespoň jedna komplikace. Sedmatřicet procent pacientů bylo léčeno kombinovaně antibiotiky a chirurgicky a z toho 63 % v urgentním pořadí. Byl zaznamenán výrazný nárůst hospitalizační mortality (o 16 %). Identifikovali jsme prediktory mortality pacientů s IE (vysoký věk, srdeční selhání, diabetes mellitus, akutní ledvinové selhání, sepse, perivalvulární šíření infekce, multiorgánové selhání, emergentní kardiochirurgický výkon na oběhové nebo ventilační podpoře). Prokázali jsme vyšší mortalitu pacientů s PVE (medián přežití 2,9 roku). Závěr: Tato retrospektivní studie prezentuje výsledky léčby pacientů s infekční endokarditidou z kardiocentra bez kardiochirurgie. Porovnáním dvou období 2000-2008 a 2009-2016 jsme prokázali výrazný nárůst incidence tohoto onemocnění zejména u PVE a CDRIE s relativním poklesem NVE. Dominujícím původcem byl Staphylococcus. Prokázali jsme výrazně vyšší mortalitu u pacientů s PVE a celkový nárůst hospitalizační mortality. V univariantní analýze se typické prediktory mortality a přítomnost přidružených onemocnění uplatňují pouze u NVE, a ne u PVE či CDRIE.

Aim: To evaluate the prognosis and changes in the spectrum of patients with infective endocarditis (IE) in a cardiovascular centre with no cardiac surgery unit and to identify predictors of mortality. Patients and methods: A retrospective analysis was used to identify 147 patients meeting the Duke criteria for infective endocarditis who were hospitalised in the Cardiology Unit of the Pardubice Regional Hospital from 2000 till 2016. This interval has been divided in two time periods and the profiles of patients in each one were compared. To identify predictors of mortality, we used Cox regression analysis and constructed Kaplan-Meier survival curves. Results: A total of 84 patients (57%) had native valve endocarditis (NVE), 35 (24%) had prosthetic valve endocarditis (PVE), and 28 (19%) had a cardiac device related infective endocarditis (CDRIE). When comparing the periods 2000-2008 and 2009-2016, there was a 126% increase in the number of infective endocarditis patients, while the average age increased by 4 years. The prevalence of comorbidities and IE predispositions increased as well. We found a relative reduction (27%) in NVE cases and an increase in the number of pa- tients with PVE and CDRIE (9% and 18%, respectively). We did not find any statistically significant difference in endocarditis location, type, or causative microbiological agent. Staphylococci (Staphylococcus aureus + coagulase negative Staphylococci [CoNS]) caused 43% (n = 63) of IE cases, Streptococci caused 18% (n = 26) of cases, and Enterococci 8% (n = 10) of cases. At least one complication was reported in 107 (73%) cases. A combination of antibiotics and surgical therapy was needed in 37% of patients, of whom 63% required urgent surgery. There was a significant increase (16%) in in-hospital mortality. We identified the following as IE mortality predictors: advanced age, heart failure, diabetes mellitus, acute kidney injury, sepsis, perivalvular spread of the infection, multiple-organ failure, and emergency cardio-surgical procedure on circulatory or mechanical ventilation support. We also documented increased mortality in patients with PVE (median survival of 2.9 years)., Conclusion: This retrospective study presents the results of the treatment of patients with infective endocarditis from a cardiology centre with no cardiac surgery unit. Comparing two time periods, 2000-2008 and 2009-2016, we have documented a significant increase in the incidence rate of this disease, especially in PVE and CDRIE, and a relative reduction in NVE. The major etiological cause was Staphylococci. We have also documented significantly increased mortality in patients with PVE and an overall increase in hospital mortality. Univariant analysis has demonstrated the typical predictors of mortality. In addition, comorbidities were also found in NVE only.

Úvod: Akutní srdeční selhání je závažným klinickým stavem s uváděnou hospitalizační mortalitou 5–15 % a roční mortalitou 30 %. Etio logicky provází nejčastěji dekompenzovanou chronickou ischemickou chorobu srdeční a akutní koronární syndromy, dále kardiomyopatii, hypertenzní krizi, arytmie, chlopenní vady a další. Od roku 2005 používáme na naší klinice v léčbě akutního srdečního selhání také levosimendan, který působí na srdeční myokard pozitivně inotropně a lusitropně a na koronární i periferní tepny má vasodilatační účinky. Klinicky zvyšuje srdeční výdej, diurézu, snižuje tlak v zaklínění, zlepšuje subjektivní obtíže pacienta. Cíl práce a metodika: Zhodnotit profi l pacienta s akutním srdečním selháním, kterému je aplikován levosimendan, průběh hospitalizace a krátkodobý i dlouhodobý výsledek. Použili jsme analyzované údaje z chorobopisů, údaje o mortalitě jsme zjistili v Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky, nebo z nemocničního systému. Použili jsme běžné statistické testy, Kaplanovu-Meierovu analýzu přežití. Výsledky: V letech 2005–2007 jsme levosimendan indikovali 5,8 % pacientů s akutním srdečním selháním, u kterých nevedla konvenční terapie furosemidem (100 %) a/nebo nitráty (28,9 %), i přes častou podporu katecholaminy (68,8 %), ke stabilizaci stavu. Indikováni byli zejména pacienti s akutním koronárním syndromem (36,0 %) a dekompenzovanou chronickou ischemickou chorobou srdeční (30,9 %). V průběhu let klesal podíl aplikací u de novo akutního srdečního selhání a akutního koronárního syndromu; naopak narůstal u pacientů s akutní dekompenzací srdečního selhání a dilatační kardiomyopatií. Průměrná doba aplikace byla 28,8 hodin (11–69) a frekvence podání úvodního bolusu klesla na pouhých 7 % v roce 2007. Pouze u 3,1 % pacientů byla infuze levosimendanu předčasně ukončena. Hospitalizační mortalita byla 22,3 %, roční mortalita 46,5 %. Nebyl rozdíl v úmrtnosti pacientů s akutní dekompenzací srdečního selhání, de novo akutním srdečním selháním a akutním koronárním syndromem. Závěr: Autoři popisují své tříleté zkušenosti s aplikací levosimendanu. V průběhu let poklesl počet aplikací u akutního koronárního syndromu a de novo akutním srdečním selháním, naopak se dává přednost dekompenzaci chronického srdečního selhání. Roční mortalita u pacientů s de novo akutním srdečním selháním, akutní dekompenzací srdečního selhání a vybranou podskupinou s akutním srdečním selháním, se mezi sebou významně neliší. Při respektování kontraindikací pro podání levosimendanu, které jsou rozebrány v diskusi, je podle autorů oprávněné a bezpečné tento lék indikovat i u akutních koronárních syndromů s de novo projevy srdečního selhání.

Introduction: Acute heart failure is a serious clinical condition with in-hospital and one-year mortality rates of 5–15% and 30%, respectively. The most common causes of acute heart failure include decompensated chronic coronary heart disease, acute coronary syndrome, cardiomyopathy, hypertensive crisis, arrhythmias, valvular defects, and others. Levosimendan has been used in our department since 2005. The drug has a dual mechanism of action, exerting both positive inotropic and lusitropic eff ects on the myocardium, and a vasodilator eff ect on the coronary and peripheral arteries. Levosimendan increases cardiac output and diuresis, decreases pulmonary wedge pressure, and improves the patient’s mental state. Aim and methods: To evaluate the profi le of a patient with acute heart failure receiving levosimendan, the course of hospitalization, and the short- and long-term outcomes. Using standard statistical tests and Kaplan-Meier survival analysis, we analyzed patients’ medical records, with mortality data obtained from the Institute of Health Information and Statistics of the Czech Republic or from hospital databases. Results: In 2005–2007, levosimendan was used in 5.8% of patients with acute heart failure where conventional therapy with furosemide (100%) or/and nitrates (28.9%), despite frequent catecholamine support (68.8%), had failed to stabilize the patient. Those indicated for levosimendan therapy were mostly patients with acute coronary syndrome (36.0%) and decompensated chronic coronary heart disease (30.9%). Over the years, there was a decrease in the proportion of levosimendan-treated patients with de novo acute heart failure and acute coronary syndrome while the numbers of those with acutely decompensated heart failure and dilated cardiomyopathy increased. Mean infusion time was 28.8 (11–69) hours, with the frequency of administering an initial intravenous bolus declining to only 7% in 2007. Levosimendan infusion had to be discontinued prematurely in only 3.1% of patients. In-hospital and one-year mortality rates were 22.3% and 46.5%, respectively. There was no signifi cant diff erence in mortality rates of patients with acutely decompensated heart failure, de novo acute heart failure, and acute coronary syndrome. Conclusion: The authors present their three-year experience with levosimendan use. While the proportion of levosimendan-treated patients with acute coronary syndrome and de novo acute heart failure tended to decline over the years, the drug has been used preferentially in decompensated chronic heart failure. The one-year mortality rates in patients with de novo acute heart failure, acute heart failure decompensation, and in a selected subgroup of patients with acute heart failure do not diff er signifi cantly. If abiding by contraindications to levosimendan use, as discussed below, the authors believe levosimendan can be with reason and safely administered also to patients with acute coronary syndrome with de novo presentations of heart failure.

• MeSH
• akutní nemoc mortalita   terapie   MeSH
• financování organizované MeSH
• hodnocení léčiv MeSH
• hydrazony terapeutické užití   MeSH
• inhibitory fosfodiesteras terapeutické užití   MeSH
• lidé MeSH
• mortalita v nemocnicích MeSH
• pyridaziny terapeutické užití   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• srdeční selhání diagnóza   farmakoterapie   mortalita   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Souhrnná učebnice ortopedie nebyla v českém písemnictví vydána za posledních více než 30 let. K jednotlivým specializovaným okruhům vyšla sice řada knižních publikací, chyběl však komplexní a jednotící pohled na celou problematiku.

• MeSH
• muskuloskeletální nemoci MeSH
• nemoci kloubů MeSH
• nemoci kostí MeSH
• ortopedické výkony MeSH
• ortopedie MeSH
• radiografie MeSH
• Publikační typ
• sborníky MeSH

• Konspekt
• Ortopedie. Chirurgie. Oftalmologie
• NLK Obory
• ortopedie
• NLK Publikační typ
• učebnice vysokých škol