Method development
Dotaz
Zobrazit nápovědu
- MeSH
- algoritmy MeSH
- poradenství MeSH
- psychologie MeSH
- psychoterapie MeSH
- výzkum MeSH
- výzkumný projekt MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
50 s. : tab. ; 32 cm
- MeSH
- dítě MeSH
- finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
- kojenec MeSH
- lidé MeSH
- průzkumy a dotazníky MeSH
- rodiče MeSH
- vývoj dítěte MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- kojenec MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- srovnávací studie MeSH
Autoři podávají retrospektivní analýzu endovaskulámí léčby 100 mozkových aneuryzmat u 95 nemocných. 63,8 % nemocných s aneuryzmaty v přední cirkulaci in - 58) zakrvácelo a 84 % v zadní cirkulaci in = 37) mělo subarachnoidální krvácení (SAK). K endovaskulámí léčbě byla nabízena aneuryzmata Z několika pracovišť u nemocných, jejichž neurochirurgická léčba se jevila nemožná, riziková, ať již z důvodů anatomických či vzhledem ke stavu nemocného. Endovaskulámí léčba byla prováděna selektivní výplní vaku aneuryzmatu pomocí odpoutatelných spirál. U 31,7 % karotických a u 9,4 % vertebrobazilámích aneuryzmat byla uzavřena spolu s vakem i mateřská tepna. Stabilita výplně vaku byla sledována pomocí nativních snímků Ibi a angiografií magnetickou rezonancí. U 8 aneuryzmat a nemocných léčba nebyla úspěšná (technická úspěšnost 92 %). Celkem 3 nemocní zemřeli do 30 dnů na následky komplikace léčby. 5 nemocných v důsledku komplikací léčby zůstalo s trvalým deficitem závislých na pomoci druhých, z nichž 1 nemocná zemřela s odstupem 12 měsíců. U dalšího nemocného se po léčbě v důsledku vazospazmů vyvinul apalický syndrom a zemřel po 6 měsících. Úhrnná závažná morbidita a mortalita spojená s výkonem byla 8,4 %. V průměrné době sledování 36 měsíců bylo indikováno doplnění obnovené dutiny aneuryzmat u 15,6 % aneuryzmat a u dalších 20 % aneuryzmat nebylo možné primárně celý vak vyplnit či se druhotně objevila zbytková dutina, kterou jsme neindikovali k doplnění spirál. Částečný či nestabilní uzávěr byl tedy v době sledování u 35,6 % všech léčených aneuryzmat. Opakované SAK se objevilo ve 2,2 % a to 12 hodin po primární embolizaci s následkem deficitu (Rankin 3) a s odstupem 1 roku od poslední endovaskulámí léčby u druhého nemocného bez deficitu. Nejzávažnějším problémem endovaskulámí selektivní embolizace mozkových aneuryzmat je dlouhodobě nízká stabilita výplně vaku, jejíž častost roste s velikostí vaku, šíří jeho krčku a přítomností trombu ve vaku před léčbou. Naproti tomu uzávěr mateřské tepny obvykle s velkým aneuryzmatem. pokud je dostatečný kolaterální tok, se jeví být řešením stabilním. Vzhledem k publikovaným výsledkům by měla být k selektivní endovaskulámí léčbě primárně indikována malá aneuryzmata s úzkým krčkem, kde je vysoká pravděpodobnost dlouhého stabilního uzávěru. Indikující neurochirurgové nabízeli relativně často aneuryzmata vertebrobazilárního řečiště (37 % všech ošetřených aneuryzmat) a velká aneuryzmata a. carotis interna (19 % všech aneuryzmat).
A retrospective analysis of endovascular therapy of 100 brain aneurysms in 95 patients is reported. 63.8 % of patients with aneurysms in anterior circulation (n - 58) suffered fi'om bleeding and 84 % in posterior circulation (w = 37) had subarachnoid hemorrhage (SAH). Aneurysms were offered from several centers when neurosurgical treatment was believed to be unpossible or risky due to anatomical reasons or poor clinical status of a patient. Endovascular therapy was performed by selective filling of the aneurysm sac with detachable coils. In 31.7 % carotid and 9.4 % vertebrobasilar aneurysms the parent artery was closed together with the aneurysm. Stability of sac oc occlusion was followed by skull plain films and magnetic resonance angiography. The therapy was not technically successful in 8 aneurysms and patients (technical success rate 92 %). Three patients died during 30 days due to treatment complication. Five patients remained with permanent deficit being partly or fully dependent. One of these patients died 12 months later. Another fully dependent due to vasospasms died 6 months later. Significant morbidity and mortality caused directly by therapy was 8.4 %. During mean follow-up of 36 months 15.6 % of aneurysms were indicated to reembolization of recurrent aneurysm cavity and another 20 % aneurysms could not be fully embolized or a secondary aneurysm cavity occurred which was not indicated to reembolization. So partial or unstable aneurysm occlusion was observed during follow-up in 35.6 % of all treated aneurysms. Recurrent SAH occurred in 2.2 % twelve hours after embolization followed by neurological deficit (Rankin 3) and in 1 year after reembolization in the se^^^jj^j case. This patient remained without deficit. The most important problem of endovascular selective embolization of brain aneurysms is poor long-term stability of aneurysm sac occlusion which fi'equence increases with size of the sac and neck and the intraluminal thrombus presence before the treatment. On the other hand the parent artery occlusion, usually done in large aneurysms, when collateral flow is sufficicient, seems to be stable. On the base of current literature small aneurysms with narrow neck should be primarily considered to endovascular therapy since in these cases there is high probability of stable long-term occlusion. The neurosurgeons offered to endovascular therapy frequently the aneurysms of the vertebrobasilar circulation (37 % in our series) and large aneurysms of the internal íarotid artery (19 % in our series).
