Východisko a cíl: Regresivní změny přítomné v biopsii nulté hodiny mohou ovlivnit potransplantační funkci štěpu.Metody: V retrospektivní studii jsme semikvantitativně (0 až 3+) zhodnotili morfologické nálezy na cévách, glomerulech, tubulech a intersticiu a procento sklerotizovaných glomerulů v klínovité biopsii nulté hodiny u 42 „ideálních“ dárců ledvin určených pro transplantaci u dětí. Výsledky: Změny arteriol glomerulárního hilu jsme nalezli u poloviny dárců. Větší arteriální větve byly v normě u 3/4 dárců, u zbylé 1/4 byly změny rovnoměrně distribuovány mezi obě pohlaví. Pokročilá stenozující fibróza arteriálních větví byla výjimečná a vyskytla se jen u jednoho muže. Významnou tubulární atrofii a intersticiální sklerózu jsme u žádného z dárců nenalezli, v mírném stupni však byly přítomny u 17 (40 %) dárců s rovnoměrnou distribucí mezi muži a ženami. U více než poloviny štěpů (58 %) nebyly nalezeny sklerotizované glomeruly. V celé skupině 42 dárců činilo procento sklerotizovaných glomerulů 2,9 ± 3,5 % (medián 1,4), poněkud více u mužů než u žen a s přímým vztahem k věku.U 42 transplantovaných dětí (21 chlapců, ve věku 3–18 roků), jimž byla transplantována ledvina od ideálního dárce, jsme hledali vztahy mezi regresivními změnami v biopsii nulté hodiny a úrovní glomerulární filtrace (eGFR): a) při ukončení hospitalizace po transplantaci, b) za půl roku po transplantaci, c) po roce, d) při poslední kontrole (medián 2,5 roku po transplantaci). Průměrná eGFR byla ve všech časových obdobích vyšší u ledvin bez insudátů arteriol a s intaktními většími arteriemi. Za nepřítomnosti tubulointersticiální regrese byla eGFR statisticky významně vyšší za 1/2 roku po transplantaci (p < 0,05) a při poslední kontrole (p < 0,001). Ve všech sledovaných intervalech byla eGFR nesignifikantně vyšší u pacientů, jimž byla transplantována ledvina bez sklerotizovaných glomerulů.Závěr: Tubulární atrofie a intersticiální skleróza v biopsii nulté hodiny se projevily ve snížené potransplantační funkci štěpu.

Background and aim: Morphological regressive changes in zero-time biopsy may influence the graft function in post-transplant period. Methods: In a retrospective study of 42 ideal deceased kidney donors for pediatric transplantation, we semiquantitavely (0-3+) evaluated morphological regressive changes of the vessels, tubuli, interstitium, and the percentage of sclerotized glomeruli by light microscopy in a wedge zero-time biopsy.Results: Regressive changes of the glomerular hilar arteries were twice more frequent in men than in women. Their progressed regression (3+) was present only in 2 men, but never in women. The larger arteries were normal in ¾ of the donors, in remaining ¼ the pathology was distributed equally between men and women. A progressed stenosing arterial lesion was exceptional and was found in one man only. The advanced tubular atrophy and interstitial sclerosis were never found and their mild degree was discovered in 17 (40 %) donors, and was equally distributed between genders. There were no sclerotized glomeruli in more than half donors (58 %). In the all group of 42 donors, a proportion of sclerotized glomeruli was 2.9± 3.5 % (median 1.4). The glomerular sclerosis directly correlated with age and was more frequent in men. In 42 renal grafted children from these donors, 21 boys, aged 3-18, we evaluated relations between these regressive changes and glomerular filtration rate (eGFR) at a) discharge from the hospital after surgery, b) 6 month after transplantation, c) one year, and d) at the end of follow-up (mean 2.5 y).In all time-intervals, eGFR was higher in grafts without arteriolar insudate (P<0.05, half year after transplantation), in grafts with intact larger arteries, and in grafts without tubulointerstitial regression six month after surgery and at the end of follow-up (P<0.05 and P<0.001, respectively). The eGFR was also higher in patients receiving grafts without sclerotized glomeruli, but the difference did not reach statistical significance.Conclusion: The tubulointerstitial regressive changes present in zero-time biopsy were associated with lower graft function in the post-transplant period.

• MeSH
• biopsie * MeSH
• dárci tkání MeSH
• dítě MeSH
• hodnoty glomerulární filtrace MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• odběr tkání a orgánů * MeSH
• předškolní dítě MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• transplantace ledvin MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• předškolní dítě MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Východisko a cíl: Těsná spojitost mezi poruchami srdeční a ledvinové funkce je podmíněna řadou společných patofyziologických dějů. Cílem studie je studium vztahů mezi echokardiografickými ukazateli systolické a diastolické funkce levé komory a jejich dopadem na glomerulární a tubulární funkci ledvin.Metody: U 167 podrobně kardiologicky vyšetřených jedinců (133 mužů, 34 žen, průměrného věku 62 roků), bez primárního onemocnění ledvin, jsme v prospektivní studii porovnali echokardiografické nálezy s parametry glomerulární a tubulární funkce ledvin. U všech pacientů jsme vyšetřili koncentrační schopnost ledvin po aplikaci argininu vasopresinu. Výsledky: U kardiologických pacientů existuje přesvědčivá vazba mezi echokardiografickými veličinami a funkční schopností dvou základních segmentů nefronu, tj. glomerulů a tubulů. Echokardiografické veličiny charakterizující systolickou i diastolickou funkci srdce byly ve významném vztahu jak ke glomerulární filtraci, tak ke koncentrační schopnosti ledvin. S klesající ejekční frakcí levé komory srdeční klesala jak glomerulární filtrace, tak maximální koncentrační schopnost ledvin. Z parametrů diastolické srdeční dysfunkce signalizovaly snížení glomerulární filtrace i koncentrační schopnosti nejčastěji: A (vrcholová rychlost plnění levé komory v pozdní diastole), Ea (rychlost pohybu mitrálního prstence v časné diastole) a E/A (E je vrcholová rychlost plnění levé komory v časné diastole). Veličiny E a DT (decelerační čas) byly spojeny s poruchou renální funkce jen ojediněle. Ze strukturálních echokardiografických veličin jsme prokázali vztahy jen mezi eGFR-cystatin C a velikostí levé síně a ESD (diametr levé komory na konci systoly). Koncentrační schopnost ledvin byla tím menší, čím větší byla levá síň. Při odchylkách echokardiografických známek systolické i diastolické srdeční dysfunkce se glomerulární filtrace i maximální koncentrační schopnost ledvin snižovaly souběžně. V rámci kardiorenálního syndromu je cystatin C a eGFR z něho odvozená citlivějším korelátem současné poruchy ledvin než S-kreatinin a eGFR-MDRD. Závěr: Echokardiografické známky porušené systolické i diastolické funkce jsou provázeny jak sníženou glomerulární filtrací, tak koncentrační schopností ledvin. Cystatin C by měl být rutinně stanovován u pacientů s kardiorenálním syndromem.

Background and aim: The close relation between the heart and kidney is controlled by many common pathogenetic pathways. The aim of this study was to determine a relationship between echocardiographic signs of systolic and diastolic heart dysfunction and the glomerular and tubular kidney functions. 123Pβvodní práceaktualityvnefrologii • ročník 26 • 2020 • číslo 4Methods: In a prospective study, we compared echocardiographic findings of 167 cardiologic patients (133 men, 34 women, mean age 62 y) without primary kidney diseases with parameters of the glomerular and tubular kidney functions. In addition to eGFR estimated from the serum creatinine and cystatin C levels, we examined the kidney concentrating capacity after arginin-vasopressin administration. Results: There is the convincing relation between the echocardiographic findings and the functional ability of the two fundamental nephron segments, i.e., the glomeruli and tubules. The echocardiographic signs characterizing systolic and diastolic heart dysfunction correlated both with the eGFR and the kidney concentrating capacity. Both glomerular filtration rate and kidney concentrating capacity were decreasing simultaneously with decreasing left ventricle ejection fraction. The A (peak velocity of late diastolic filling due to atrial contraction), Ea (peak early diastolic mitral annular velocity), and E/A (E is the peak velocity of early diastolic filling) were the most frequent signs of the diastolic heart dysfunction connected with the glomerular filtration rate and kidney concentrating capacity decreases, while the E and DT (the deceleration time of E wave) were rarely connected with renal function decrease. The kidney concentrating capacity decreased simultaneously to the left atrium enlargement. The left atrium area and left ventricle ESD (the end-systolic left ventricle diameter) were the echocardiographic structural parameters which correlated with the glomerular function estimated from cystatin C serum levels. The parallel decrease of eGFR and renal concentrating capacity accompanied both systolic and diastolic heart dysfunction. We conclude that the cystatin C serum level and eGFR-cystatin C are the more sensitive correlates of a damaged kidney function than the serum creatinine level and eGFR-MDRD in the cardio-renal syndrome. Conclusion: The echocardiographic signs of both systolic and diastolic heart dysfunction are accompanied by a decrease of both eGFR and kidney concentrating capacity. Cystatin C serum levels should be routinely assayed in patients with the cardio-renal syndrome.

• MeSH
• albuminurie MeSH
• cystatin C krev   MeSH
• echokardiografie transezofageální metody   MeSH
• funkce levé komory srdeční MeSH
• hodnoty glomerulární filtrace MeSH
• kardiorenální syndrom * diagnostické zobrazování   moč   patofyziologie   diagnostické zobrazování   krev   moč   MeSH
• koncentrační schopnost ledvin MeSH
• koronární angiografie metody   MeSH
• kreatinin krev   moč   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• měření krevního tlaku MeSH
• prospektivní studie MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

Vitamin K2 se účastní procesů antagonizujících kalcifikaci cévní stěny a mineralizace kostí. Byl prokázán inverzní vztah mezi rizikem ischemické choroby srdeční a kalcifikace aorty a mírou příjmu vitaminu K2 v obecné populaci a později byly obdobné asociace prokázány i u nemocných s chronickým selháním ledvin a dialyzovaných. Hlavním zdrojem vitaminů K včetně vitaminu K2 je příjem potravou. Specifická dieta dialyzovaných pacientů snižuje i příjem vitaminu K2, který je navíc v gastrointestinálním traktu vyvazován většinou vazačů fosfátů (kromě sevelamer karbonátu a oxohydroxidu železitého stabilizovaného sacharidovým obalem ze sacharózy a škrobu). Střevní dysmikrobie navozená např. antibiotickou léčbou přispívá rovněž k deficitu vitaminu K2. Nedostatek vitaminu K2 lze léčit suplementací per os. U dialyzovaných pacientů se již uskutečnily studie zaměřené na optimální dávku substituce. V současné době probíhají prospektivní intervenční studie sledující, zda suplementace vitaminu K2 může snížit riziko vzniku cévních kalcifikací v obecné populaci i u hemodialyzovaných pacientů.

Kardiorenální syndrom (KRS) je stav, kdy onemocnění srdce a/nebo ledvin, akutní nebo chronické, vede k onemocnění orgánu druhého. První historický doklad o KRS je znám již z 1. poloviny 19. století, kdy úzký vztah mezi srdcem a ledvinami prokázal Richard Bright, objevitel glomerulonefritidy. V moderní době byl KRS původně definován skupinou autorů z National Heart, Lung and Blood Institute v roce 2004 jako stav, při kterém je léčba zaměřená na odstranění příznaků srdečního selhání limitována zhoršením ledvinných funkcí. Od roku 2008 se používá klasifikace podle C. Ronca. Podle ní je KRS rozdělován do 5 typů: 1. akutní KRS, 2. chronický KRS, 3. akutní renokardiální syndrom (RKS), 4. chronický RKS, 5. sekundární KRS. V posledních letech je navrhována nová klasifikace KRS, do 7 typů, na základě nejvýznamnější klinické manifestace: 1. hemodynamický, 2. uremický, 3. vaskulární, 4. neurohumorální, 5. v důsledku anemie a/nebo poruchy metabolismu železa, 6. v důsledku poruchy minerálového metabolismu, 7. v důsledku malnutrice, zánětu, kachexie. Její autoři věří, že je z hlediska patofyziologie, kliniky a též léčby výhodnější než původní.

Cardiorenal syndrom (CRS) is a syndrom where acute or chronic cardiac and/or renal disease causes a disease of the second organ. The first historic prove of CRSis from the first half of the 19th century when Richard Bright (who described glomerulonephritis) demonstrated a close relationship between heart and kidneys. In modern times, CRS was defined by the group of authors from National Heart, Lung and Blood Institute in 2004 as a state where therapy focused on treatment of heart failure is limited by impairment of kidney function. Since 2008 the classification into five types of CRS according to C. Ronco is used: 1. acute cardiorenal syndrom 2. chronic cardiorenal syndrom, 3. acute renocardial syndrom, 4. chronic renocardial syndrom and 5. secondary cardiorenal syndrom. Recently a novel csassification of cardiorenal syndrom into sevent types is suggested, based on the most important clinical manifestation: 1. hemodynamic, 2. uremic, 3. vascular, 4. neurohumoral, 5. due to anemia and/or disturbances of iron metabolism, 6. as a consequance of mineral metabolism disturbances, 7. as a consequence of malnutrition, inflammation and cachexia. Its authors believe this classification is better from the point of view of pathophysiology, clinical aspects as well as therapeutic management than the original one.

• MeSH
• diuretika terapeutické užití   MeSH
• kardiorenální syndrom * farmakoterapie   klasifikace   MeSH
• kardiotonika terapeutické užití   MeSH
• lidé MeSH
• renin-angiotensin systém účinky léků   MeSH
• ultrafiltrace metody   využití   MeSH
• vazodilatancia terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH

• MeSH
• dialýza ledvin * metody   využití   MeSH
• domácí hemodialýza metody   využití   MeSH
• lidé MeSH
• management nemoci MeSH
• peritoneální dialýza metody   využití   MeSH
• průzkumy a dotazníky MeSH
• renální insuficience * terapie   MeSH
• věkové faktory MeSH
• výběr pacientů MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH

Úvod: Incidence HCC celosvětově stoupá. Resekce a transplantace jater jsou radikálními léčebnými metodami, které lze však využít jen u 25 % nemocných. TACE je pak metodou paliativní léčebné volby u nemocných primárně chirurgicky neřešitelných. Materiál a metoda: 35 nemocných (27 mužů a 8 žen) průměrného věku 73,4?7,2 roku s HCC o kumulativním průměru 83,8?36,3 mm bylo léčeno TACE DEB s doxorubicinem. 28krát se jednalo o solitární, 7krát o mnohočetný HCC. 31 nemocných bylo klasifikováno jako Child A, 4 jako Child B. Hodnotili jsme celkové, tumor specifické a bezpříznakové přežívání nemocných jeden rok po výkonu a jejich korelaci s věkem, pohlavím, počtem a celkovým průměrem nádorových ložisek a komplikací výkonu. Výsledky: 30denní mortalita, morbidita byla 0, resp. 8,6 %. U 25,7 % nemocných se objevil po výkonu tzv. postembolizační syndrom. Opakované TACE jsme provedli u 14 (40 %) nemocných z důvodu progrese HCC. U dvou nemocných (5,7 %) jsme po TACE provedli resekci jater. Dle RECIST kritérií nedošlo u žádného nemocného ke kompletní odpovědi po TACE, k částečné odpovědi došlo u 17,1 % a stabilní onemocnění bylo u 37,1 % nemocných. U 25,7 % nemocných došlo k progresi HCC. Jednoroční celkové přežití, tumor specifické a bezpříznakové přežití po TACE bylo 69,7 %, resp. 88,9 a 49,3 % nemocných. Lepší přežívání (p<0,02) bylo u osob mladších 75 let v porovnání se staršími nemocnými. U ostatních sledovaných parametrů jsme nenalezli statistické rozdíly. Horší bezpříznakové přežívání (p<0,01) měli nemocní s komplikacemi po výkonu. Závěr: TACE je metodou paliativní léčebné volby u nemocných s HCC radikálně chirurgicky neřešitelným. V prvním roce po TACE nedochází až u poloviny nemocných k progresi HCC. Lepší výsledky jsou dosaženy u nemocných mladších věkových skupin a tam, kde nejsou komplikace výkonu.

Introduction: The incidence of HCC is growing all over the word. Liver resection and transplantation are the methods of choice in only 25% of patients, representing radical treatment approaches. TACE is a method of palliative treatment in patients with primary unresectable disease. Material and methods: 35 patients (27 men and 8 women) of an average age of 73.4 ? 7.2 years with HCC of average cumulative diameter 83.8 ? 36.3 mm were treated by TACE DEB with Doxorubicin. Solitary and multiple lesions were presented in 28 and 7 patients, respectively. 31 patients were classified as Child A, and 4 as Child B. One year overall survival, disease-specific, disease-free interval and their correlation with patients’ age, gender, as well as the number and cumulative diameter of tumours and complications after procedure were evaluated. Results: 30-day mortality and morbidity rate was 0 and 8.6%, respectively. The so-called postembolization syndrome developed in 25.7% of patients. Repeated TACE was performed in 14 (40%) patients due to tumour progression. In two patients (5.7%) we performed liver resection after TACE. According to the RECIST criteria there was no complete response, partial response was presented in 17.1, stable disease in 37.1 and progression of disease in 25.7% of patients. One year overall survival, tumour-specific survival and disease-free survival was 69.7%, 88.9 and 49.3%, respectively. Better overall survival (p < 0.02) was achieved in patients < 75 years old. Worse disease-free interval was observed in patients with complication after TACE (p < 0.01). No significant differences were found in the other evaluated parameters. Conclusion: TACE is the method of palliative treatment in patients with unresectable HCC. There is no progression of HCC in one-half of patients after TACE. Better results are achieved in younger patients and in patients with no complications of procedure.

• Klíčová slova
• postembolizační syndrom,
• MeSH
• analýza přežití MeSH
• chemoembolizace * metody   statistika a číselné údaje   MeSH
• doxorubicin terapeutické užití   MeSH
• hepatocelulární karcinom * terapie   MeSH
• indukce remise MeSH
• inhibitory topoisomerasy II terapeutické užití   MeSH
• Kaplanův-Meierův odhad MeSH
• lidé MeSH
• nádory jater * terapie   MeSH
• paliativní péče MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• přežití bez známek nemoci MeSH
• progrese nemoci MeSH
• protinádorová antibiotika terapeutické užití   MeSH
• reoperace statistika a číselné údaje   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• statistika jako téma MeSH
• věkové faktory MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

Introduction The significance of inorganic serum phosphate levels (Pi) in patients with acute coronary syndromes (ACS) in the reperfusion era is unknown, as well as its relation to biomarkers of myocardial necrosis. Our aim was to assess admission Pi and its dynamics in patients admitted to the intensive cardiac care unit (ICCU), with emphasis on patients with ST segment elevation myocardial infarction (STEMI). Methods We studied 192 patients admitted to the ICCU during a 4-month period. The first group included 92 patients with STEMI (STEMI group) treated by primary percutaneous coronary intervention (PCI). The second group consisted of 100 patients without ACS (non-ACS group). Normophosphatemia was defined as Pi 0.7–1.6 mmol/l. Phosphatemia was measured at admission and then 6 h and 12 h later as well as troponin I. Results Admission phosphatemia was lower in the STEMI group as compared to the non-ACS group (Pi 0.95 mmol/l vs. 1.18 mmol/l, p<0.001). Admission hypophosphatemia (Pi<0.7 mmol/l) was more often present in the STEMI group than in the non-ACS group (21% vs. 4%, p=0.001). In all hypophosphatemic STEMI patients, serum Pi normalized itself within 6 h without substitution. Admission hyperphosphatemia (Pi>1.6 mmol/l) was more frequent in non-ACS group (6.5% STEMI pts. vs. 13% non-ACS pts.). In the STEMI group, admission phosphatemia did not correlate with peak troponin I. Conclusion We conclude that patients with STEMI treated by primary PCI have lower Pi and more frequent transient hypophosphatemia at admission than acute cardiac care patients without acute coronary syndrome.

• Klíčová slova
• srdeční biomarkery, fosfatemie, akutní kardiologická péče, akutní infarkt myokardu,
• MeSH
• akutní koronární syndrom krev   MeSH
• biologické markery krev   MeSH
• financování organizované MeSH
• fosfor diagnostické užití   krev   metabolismus   MeSH
• infarkt myokardu krev   MeSH
• koronární jednotky MeSH
• lidé MeSH
• myokard chemie   patologie   MeSH
• nekróza diagnóza   krev   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

• Publikační typ
• abstrakty MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH