Viability
Dotaz
Zobrazit nápovědu
elektronický časopis
Určení prahu viability je výchozím bodem pro zvažování léčebného postupu. Kromě stupně zralosti plodu a jeho zdravotního stavu závisí viabilita na vývoji medicínské technologie. Je podmíněna také sociálně-ekonomickými a kulturními faktory. Hranice viability z hlediska možnosti narodit se živě a přežít leží mezi 22.-24. týdnem. Dohoda odborné komunity o poskytování aktivní péče vychází z pravděpodobnosti přežití a přežití bez závažného postižení. Ve vyspělých zemích je resuscitace a intenzivní péče od 26. gestačního týdne většinou povinná, protože děti narozené v tomto týdnu mají vysoké šance na přežití bez závažného postižení a dobrou kvalitu života. Období 22.-25. gestačního týdne je označováno jako šedá zóna, kdy výsledky péče jsou nejisté a předem nepredikovatelné. Závisí nejen na gestačním stáří, ale i na hmotnosti, pohlaví, četnosti těhotenství, místu porodu a indukci zralosti plic plodu kortikoidy. Jsou ovlivněny přístupem k péči, postoji lékařů i rodičů. Předpověď signifikantně mění přežití prvního týdne. Při rozhodování o způsobu péče je třeba vycházet z komplexního pojetí viability. Vytvoření standardů založených pouze na gestačním stáří, které často nejsme schopni přesně stanovit, by neodpovídalo medicínské i etické složitosti situace a bránilo v individuálním rozhodování.
Determining the threshold of viability is the initial point in considering medical treatment. Viability depends - aside from the level of maturity of the fetus and its health condition – on the advancement of medical technology. Its quality is also based upon given socio-economical and cultural factors. The threshold of viability in regard of the possibility to be born alive and survive lies between the 22-24 weeks. An expert agreement on providing active care is based upon the probability of survival and survival without serious disability. Resuscitation and intensive care from the 26 weeks of gestation is usually mandatory in developed countries because infants born at this week have a very high chance of survival without severe disabilities and with good quality of life. The 22-25 week of gestation is known as the grey zone, during which the results of care are uncertain and unpredictable in advance. However, they depend not only on gestational age but on birth weight, sex, multiple gestation, place of delivery, and induction of lung maturity with corticosteroids. They are influenced by the caregivers approach and attitude. Surviving the first week changes the prediction significantly. It is essential to precede our decision-making according to a comprehensive concept of viability. Creating standards based entirely on gestational age which we cannot determine accurately would not meet the medical and ethical complexity of the situation and would prevent us from individual deliberation.
- Klíčová slova
- možnost a pravděpodobnost přežití,
- MeSH
- časové faktory MeSH
- gestační stáří MeSH
- intenzivní péče o novorozence etika MeSH
- klinická etika MeSH
- lékařská etika MeSH
- lidé MeSH
- nenasazení léčby etika MeSH
- neonatologie etika MeSH
- novorozenec nedonošený MeSH
- novorozenec s nízkou porodní hmotností MeSH
- novorozenec MeSH
- perinatální péče normy MeSH
- perinatologie etika MeSH
- porodní hmotnost MeSH
- poskytování zdravotní péče etika MeSH
- prognóza MeSH
- rozhodování etika MeSH
- srovnání kultur MeSH
- výběr pacientů etika MeSH
- životaschopnost plodu MeSH
- zralost orgánů plodu MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- novorozenec MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Východisko. Pooperační hypoparatyreóza po paratyreoidektomiích (PTE) se jeví dle našich vlastních zkušeností se 243 výkony na příštítných tělíscích (PT) u nemocných se všemi typy hyperparatyreóz (HPT) jako závažný problém, i když jsou v případě totální PTE standardně prováděny implantace částí tkáně (de facto autologní transplantace), kryokonzervace a od roku 1995 i reimplantace kryokonzervovaných tkání. V poslední době zvažujeme terapii nejzávažnějších případů pooperačních hypoparatyreóz transplantací tkáně příštítných tělísek. Cílem této práce bylo zjistit viabilitu kryokonzervované autologní tkáně PT, „čerstvé“ autologní tkáně odebrané při PTE a tkáně multiorgánových dárců, určené k eventuálně uvažované alogenní transplantaci. Metody a výsledky. Skupinu 1 tvoří 55 kryokonzervovaných vzorků získaných od 41 nemocných po PTE (22 mužů, 19 žen, průměrný věk 46±11 let). Průměrná délka kryokonzervace tkáně byla 84±49 měsíců. Skupinu 2 tvoří tzv. čerstvá tkáň PT, odebraná během PTE a uchovaná v ledové tříšti. Viabilita byla vyšetřována v určitých časových intervalech u 42 nemocných s HPT (11 mužů, 31 žen, věk 55±13 let). Skupinu 3 tvoří 14 kadaverózních dárců tkáně PT (7 mužů, 7 žen, věk 31±5 let), která byla odebrána v rámci multiorgánových odběrů (teplá ischémie 32 minut). Vyšetření byla prováděna průtokovou cytometrií na přístrojích Coulter Epics a Becton Dickinson po dezintegraci tkáně a kvantifikaci počtu buněk v suspenzi, a to pomocí propidium jodidu, který jsou viabilní buňky schopny vyloučit. Histologickým vyšetřením zbytků tkáně po dezintegraci a cytospinů vyšetřovaných suspenzí bylo potvrzeno, že byla vyšetřena skutečně tkáň PT. Zjištěná viabilita ve skupině 1 byla v průměru 36,9±24,7%. Nebyl prokázán významný vztah viability a délky skladování kryokonzervované tkáně. Průměrná viabilita všech vzorků ve skupině 2 byla 51,4±24 %, nebyla zde prokázána závislost na čase, ani rozdíl ve viabilitě dle použitého média. Viabilita ve 3. skupině byla 66,8±32 %. Mezi skupinami 1 vs. 2 byl zachycen statistický rozdíl s p<0,05, mezi skupinami 2 a 3 nebyl statistický rozdíl prokázán (při hraničním p=0,06) a mezi skupinami 1 a 3 byl prokázán rozdíl s p<0,001. Závěry. Nejvyšší viabilita tkáně PT byla nalezena u tkáně kadaverózních dárců, nejnižší u kryokonzervované tkáně, a to bez ohledu na délku jejího skladování.
Background. Postoperative hypoparathyroidism after the total parathyroidectomy (PTX) remains a problem, no matter our experiences with 243 operations on parathyroid glands (PG). Implantation of „fresh“ tissue, cryopreservation and reimplantation of cryopreserved tissue are performed with uncertain results. The aim of this project was to compare viability of cryopreserved tissue of parathyroid glands with „fresh“ tissue obtained during parathyreoidectomy and with tissue from cadaverous donors. Methods and Results. Group 1 included 55 cryopreserved samples obtained from 41 patients after PTX (22M, 19F, a mean age of 46±11 years). Average duration of storage in liquid nitrogen was 84±49 months. Group 2 included „fresh“ tissue of PG, harvested during PTX. Viability was measured in different time in samples from 42 patients with hyperparathyroidism (11M, 31F, a mean age of 55±13 years). Group 3 included tissue of 14 cadaverous donors obtained during multiorgan harvesting (7M, 7F, a mean age of 31±5 years, WIT 32 min). Viability was measured by flow cytometry with propidium iodide after dissociation of tissue. Evaluation of PG tissue was proven by histology. Average viability in group 1 was 36,9±24,7 %, no correlation with the duration of storage in liquid nitrogen was found. Average viability in group 2 was 51,4±24 %. Viability in group 3 was 66,8±32 %. Group 1 vs. group 2 were different with p<0.05, group 2 vs. 3 did not reach significance (with marginal p=0.06) and group 1 vs 3 were different with p<0.001. Conclusions. The highest viability was found in tissue of cadaverous donors, the lowest in cryopreserved tissue (with no correlation to the duration of storage in liquid nitrogen).
BACKGROUND: Faecal microbiota transplantation (FMT) is an established treatment for Clostridioides difficile infection and is under investigation for other conditions. The availability of suitable donors and the logistics of fresh stool preparation present challenges, making frozen, biobanked stools an attractive alternative. AIMS: This study aimed to evaluate the long-term viability of bacterial populations in faecal samples stored at -80°C for up to 12 months, supporting the feasibility of using frozen grafts for FMT. METHODS: Fifteen faecal samples from nine healthy donors were processed, mixed with cryoprotectants and stored at -80°C. Samples were assessed at baseline and after 3, 6 and 12 months using quantitative culturing methods to determine the concentration of live bacteria. RESULTS: Quantitative analysis showed no significant decrease in bacterial viability over the 12-month period for both aerobic and anaerobic cultures (p = 0.09). At all timepoints, the coefficients of variability in colony-forming unit (CFU) counts were greater between samples (102 ± 21% and 100 ± 13% for aerobic and anaerobic cultures, respectively) than the variability between measurements of the same sample (30 ± 22% and 30 ± 19%). CONCLUSIONS: The study confirmed that faecal microbiota can be preserved with high viability in deep-freeze storage for up to a year, making allogenic FMT from biobanked samples a viable and safer option for patients. However, a multidonor approach may be beneficial to mitigate the risk of viability loss in any single donor sample.
- MeSH
- feces * mikrobiologie MeSH
- fekální transplantace * metody MeSH
- kryoprezervace metody MeSH
- lidé MeSH
- mikrobiální viabilita * MeSH
- zmrazování MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Short-term survival in patients with viability and ischemic left ventricular dysfunction appears improved by revascularization, but no randomized studies have shown a long-term benefit of revascularization in patients with a wide range of viability. Propensity analysis was used as a substitute for randomization in a study comparing the survival of revascularized and medically treated patients with ischemic dysfunction. Dobutamine echocardiography was performed in 274 patients with ischemic left ventricular dysfunction (mean ejection fraction 32%), with 32% having viability in > or =25% of the myocardium. Clinical, angiographic, and echocardiographic characteristics were comparable between treatment groups except for multivessel disease, hyperlipidemia, and the percentage of nonviable myocardium. A propensity score, reflecting the probability of receiving revascularization, was derived for each patient from baseline variables. After stratification by propensity scores, there were no differences between groups. Patients were followed for cardiac death. Revascularization was performed in 130 patients, and 144 were medically treated. There were 114 cardiac deaths (42%) over 4.5 years of follow-up. After propensity score adjustment, survival was better with revascularization (mean survival 5.9 vs 3.3 years, hazard ratio 0.42, 95% confidence interval 027 to 0.65, p <0.0001). Medical and device therapy during follow-up was similar between treatment groups, except that beta-blocker use was more common in revascularized patients. After adjustment for beta-blocker use and propensity score, survival remained better in revascularized patients (hazard ratio 0.47, 95% confidence interval 0.30 to 0.72, p = 0.0006). In conclusion, revascularization improves long-term survival in patients with ischemic left ventricular dysfunction and a wide range of viability.
- MeSH
- časové faktory MeSH
- dysfunkce levé srdeční komory terapie MeSH
- ischemická choroba srdeční terapie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- míra přežití MeSH
- revaskularizace myokardu MeSH
- senioři MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- srovnávací studie MeSH
