Volné laloky jsou považovány za zlatý standard v rekonstrukčních operacích anatomicky i funkčně složitých defektů v oblasti hlavy a krku. Jedná se o časově, technicky i logisticky náročné operace vyžadující multioborovou spolupráci. Materiál a metodika: Do retrospektivní klinické studie byli zahrnuti pacienti, kteří podstoupili rekonstrukci onkochirurgického defektu v oblasti hlavy a krku volným lalokem na Klinice otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku FN u sv. Anny v Brně v letech 2000–2022. Výsledky: Do studie bylo zařazeno celkem 158 pacientů, u nichž bylo provedeno 162 rekonstrukčních operací volným lalokem. Typ laloku: fasciokutánní předloketní lalok 62 (38,3 %); fasciokutánní laterální pažní lalok 16 (9,9 %); muskulokutánní lalok z širokého zádového svalu 79 (48,8 %), jiný: 5 (3,1 %). Komplikace: Revize pro poruchu prokrvení laloku: 30 (18,5 %); parciální nekróza laloku: 5 (3,12 %); totální nekróza laloku: 2 (1,2 %). Úspěšnost přihojení laloku 98,8 %. Závěr: Úspěšnost přihojení volných laloků je srovnatelná s předními zahraničními centry zabývajícími se komplexní onkochirurgickou péčí o nádory hlavy a krku. Předpokladem úspěšného programu je kvalitní mezioborová spolupráce, vhodná selekce pacientů, vysoká erudice chirurgického týmu a standardizované postupy pooperační péče.
Free flaps are considered as the gold standard in reconstructive surgery for anatomically and functionally complex defects in the head and neck region. These surgeries are time-consuming and technically demanding, requiring interdisciplinary cooperation. Materials and methods: The retrospective clinical study included patients who underwent free flap reconstruction of oncological defects in the head and neck region at the Department of Otorhinolaryngology and Head and Neck Surgery, St. Anne’s University Hospital in Brno, between 2000 and 2022. Results: A total of 158 patients underwent 162 free flap reconstructive surgeries. Flap types: radial forearm fasciocutaneous flap 62 (38.3%); lateral arm fasciocutaneous flap 16 (9.9%); latissimus dorsi musculocutaneous flap 79 (48.8%); and other 5 (3.1%). Complications: Revision for vascular compromise: 30 (18.5%); partial flap necrosis: 5 (3.12%); total flap necrosis: 2 (1.2%); and flap survival rate 98.8%. Conclusion: The flap survival rate is comparable to leading international centers for head and surgery. Key factors for a successful program include high-quality interdisciplinary cooperation, appropriate patient selection, high level of surgical skills, and standardized postoperative care protocols.
- MeSH
- Surgical Flaps surgery classification transplantation MeSH
- Adult MeSH
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Head and Neck Neoplasms * surgery diagnosis MeSH
- Otorhinolaryngologic Surgical Procedures methods MeSH
- Retrospective Studies MeSH
- Aged, 80 and over MeSH
- Aged MeSH
- Free Tissue Flaps * surgery classification transplantation MeSH
- Treatment Outcome MeSH
- Plastic Surgery Procedures methods MeSH
- Check Tag
- Adult MeSH
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Male MeSH
- Aged, 80 and over MeSH
- Aged MeSH
- Female MeSH
Úvod: Anterolaterální lalok stehna (ALT) byl popsán jako fasciokutánní lalok. Lze jej elevovat jako stopkovaný a/nebo jako volný lalok. Většina volných ALT laloků je elevována jako fasciokutánní lalok. Jejich použití při rekonstrukci hlavy a krku a po traumatech končetin je dobře známo. Kromě výše uvedených má tento lalok ještě další způsoby využití, které jsou méně používané. Podobně lze ALT lalok použít jako myokutánní lalok spolu s m. vastus lateralis. V případě potřeby lze oba svalové i fasciokutánní laloky odebírat jako chimérické laloky, které mohou pokrýt dvě různé oblasti rány. Kromě toho je elevace stopkovaného laloku méně časově náročná než u volného laloku. Vzhledem k tomu, že má dlouhou cévní stopku, může při použití jako stopkovaný lalok dosáhnout až do gluteální oblasti. Tato studie byla provedena pro vyhodnocení zmíněných méně častých indikací stopkovaného ALT laloku. Cílem studie bylo zhodnotit vlastnosti ALT laloku z hlediska rozsahu kryté plochy, oblouku rotace a výhod zahrnutí m. vastus lateralis jako součásti laloku. Metody: V letech 2016–2018 byla provedena retrospektivní analýza všech stopkovaných ALT laloků užitých k rekonstrukci trochanterických oblastí, horní části stehna, gluteální oblasti a oblasti boku. Do studie bylo zahrnuto sedm pacientů s osmi defekty. Výsledky: Všechny laloky se úspěšně zhojily. Nedošlo k žádné rozsáhlé nekróze laloku a u tří pacientů byly nalezeny drobné komplikace, jako je dehiscence rány. Závěr: ALT-vastus lateralis laloky mohou mít velké rozměry a lze je snadno elevovat za kratší dobu. Odebraný sval vastus lateralis může být použit k vyplnění defektu nebo může být použit jako chiméra k překrytí defektu. Použití svalu na dlouhotrvající infikované proleženiny pomáhá udržet sterilní spodinu rány a slouží jako prevence recidivy. Vaskularita tohoto laloku je robustní a vysoce spolehlivá. I po maximálním oblouku rotace (až 170°) všechny laloky přežily bez větších komplikací.
Background: The anterolateral thigh (ALT) flap was described as the fasciocutaneous flap. It can be harvested as a pedicled and/or free flap. Majority of the free flaps are harvested as a fasciocutaneous flap. Their use in head and neck reconstruction and limb trauma is well established. Apart from these advantages, this flap has various applications which are less utilized. ALT flap can be used as a myocutaneous flap along with vastus lateralis muscle. When muscle and fasciocutaneous flaps are required, both can be harvested as a chimeric flap which can cover two different regions of the wound. Moreover, harvest of the pedicled flap procedure is less time-consuming than that of a free flap. Since it has a long vascular pedicle, when used as pedicled flap, it can reach up to the gluteal region. To evaluate these less applied advantages of pedicled ALT flap, our study was undertaken. This study aimed to evaluate the efficiency of ALT flap in terms of the surface area of coverage, arc of rotation and the advantages of including vastus lateralis muscle as part of the flap. Methods: A retrospective record analysis of all pedicled ALT flap reconstruction of trochanteric, upper thigh, gluteal and flank regions from 2016 to 2018 was undertaken; 7 patients with 8 defects were included. Results: All the flaps healed successfully. There was no major necrosis of the flap and minor complications like wound gapping were found in three patients. Conclusion: The ALT-vastus lateralis flap dimensions can be very large and can be easily harvested in a very short time. Vastus lateralis muscle harvested can be used to fill the defect or can be used as chimera to cover the defect. The use of muscle over long standing infective pressure sores can sterilize the wound bed and help in preventing recurrence. The vascularity of this flap is robust and highly reliable. Even after a maximum arc of rotation (up to 170°) all the flaps survived without any major complications.
Úvod: Ablativní chirurgická resekce má zásadní význam pro dosažení lepších onkologických výsledků u pacientů s karcinomem hlavy a krku. Radikální chirurgická resekce však vytváří požadavek na komplexní rekonstrukci jednotlivých anatomických struktur. Mikrovaskulární volné laloky byly doporučeny jako zlatý léčebný standard pro rekonstrukci hlavy a krku po definitivní onkologické operaci. Supraklavikulární ostrůvkový lalok (SCAIF) je tenký a spolehlivý fasciokutánní stopkovaný lalok, která se snadno a rychle preparuje. Materiál a metody: Do této studie bylo zahrnuto celkem 19 pacientů, kteří podstoupili rekonstrukci hlavy a krku pomocí SCAIF. SCAIF byl použit k rekonstrukci onkologického defektu u 17 pacientů, u 1 pacienta k rekonstrukci kožního defektu dolní poloviny obličeje po radioterapii a u 1 pacienta k uzávěru otevřené rány (poranění výbuchem). Výsledky: U žádného pacienta nedošlo k závažné komplikaci při ani po operaci. SCAIF byl úspěšně použit u 18 z 19 pacientů pro rekonstrukční chirurgii hlavy a krku. Častečná nekróza kůže byla pozorována v rozsahu 1,5 cm od distálního okraje laloku a byla ošetřena konzervativně lokální péčí o ránu. Dehiscence rány v donorské oblasti laloku se neobjevila u žádného pacienta. Závěr: SCAIF představuje dobrou alternativu k volným lalokům, přičemž poskytuje téměř ekvivalentní funkční výsledky a vyžaduje méně operačního času a chirurgického úsilí.
Background: The ablative surgical resection has a critical importance for achieving better oncological outcomes for patients with head and neck cancer. However, radical surgical resections reveal the reconstruction requirement of complex anatomical structures. Microvascular free flaps have been recommended as a gold standard treatment choice for head and neck reconstruction following definitive oncological surgery. The supraclavicular artery island flap (SCAIF) is a thin and reliable fasciocutaneous pedicled flap that is simple and quick to harvest. Material and methods: A total of 19 patients who underwent head and neck reconstruction with SCAIF were included in this study. The SCAIF was used for the reconstruction of oncological defects in 17 patients while it was used for the reconstruction of a skin defect on the lower face following radiotherapy in 1 patient and for cervical open wound (blast injury) closure in 1 patient. Results: There were neither intraoperative nor postoperative major complications in any patient. The SCAIF has been used successfully in 18 of 19 patients for head and neck reconstructive surgery. Partial necrosis of the skin was detected in 1 patient (5.3%) only, while a total flap failure has not occurred in any patient. The partial skin necrosis was seen in an area of 1.5 cm of the distal end of the flap and was managed conservatively with local wound care. Wound dehiscence has not appeared in the flap donor area in any patient. Conclusion: The SCAIF constitutes a good alternative to free flaps, providing almost equivalent functional results and requiring less operative time and surgical effort.
Úvod: Laloky jsou podstatou rekonstruční chirurgie. Schopnost tyto laloky úspěšně navrhnout, provést a zahojit je specialitou plastické chirurgie. Volba laloku se řídí hlavně typem vady. Při rozhodování však hrají roli určité faktory, jako je proveditelnost, doba trvání operace a stav pacienta. Primární typ volného laloku (svalového nebo fasciokutánního) je určen defektem nebo charakterem rány. Volba laloku také závisí na různých faktorech, jako je požadovaná délka stopky laloku, snadnost odběru a morbidita donorského místa. Tensor fascia lata flap (TFL) je myokutánní lalok, který obsahuje kromě svalu další komponenty. Materiál a metody: Do studie byli zahrnuti pacienti přijatí do terciární nemocniční péče s diagnostikovaným kompozitním tkáňovým defektem v kterékoli oblasti lidského těla v intervalu od listopadu 2016 do listopadu 2018. Pacienti ve studii podstoupili rekonstrukci volným TFL lalokem. Byla analyzována délka trvání odběru laloku, anatomická lokalizace stopky, hojení laloku a potřeba sekundárních chirurgických výkonů. Výsledky: Celkem 14 pacientů podstoupilo rekonstrukci pomocí volného TFL laloku. Anatomická pozice defektů byla nejčastěji na dolních končetinách - 8 případů (58 %), následovaly horní končetiny a hlava a krk (3 případy po 21 %). Průměrná doba odběru laloku byla 62,07 min (rozmezí 45-80 min). Pozice vstupu stopky do laloku byla průměrně 8,7 cm od spina iliaca anterior superior. Ze 14 laloků bylo 10 (71 %) laloků zcela úspěšných a u 4 (29 %) laloků se vyskytla parciální ztráta. Závěr: Doba odběru volného TFL laloku je ve srovnání s jinými laloky velmi krátká, a proto je lalokem volby u pacientů, kteří jsou v kritickém stavu a netolerují dlouhodobou celkovou anestezii.
Background: Flaps are the essence of reconstructive surgery. The ability to successfully design, execute and manage the flaps makes plastic surgery an outstanding speciality. The choice of flap is mainly guided by the type of the defect. However, certain factors like technique feasibility, duration of the surgery and patient factors do have a role in decision making. The primary type of free flap (whether a muscle or a fasciocutaneous flap) is dictated by the defect or the wound characteristics. However, the choice of flap depends on various factors like the component of flap, pedicle length required, the ease of harvest and donor site morbidity. Tensor fascia lata (TFL) is one myocutaneous flap, which has well developed components other than a muscle. Materials and methods: The patients admitted to a tertiary care hospital with the diagnosis of composite tissue defect in any region of the body were enrolled for this study from November 2016 to November 2018. Patients undergoing free TFL flap reconstruction are studied. The duration of flap harvest, the anatomical site of pedicle, flap outcome and the need of secondary surgery were analysed. Results: Totally 14 patients were reconstructed with a free TFL flap. The anatomic location of the defect was more frequent on lower limbs – 8 cases (58%), followed by the upper limb and the head and neck area (3 cases, each 21%). The mean flap harvest time was 62.07 (45–80) min. The mean size of pedicle entry was 8.7 cm from the anterior superior iliac spine. Out of the 14 flaps, there were 10 (71%) flaps successful completely and 4 (29%) of them had partial loss. Conclusion: A free TFL flap harvest time is very short compared to any other flaps and hence makes it the flap of choice in patients who are critical and cannot withstand long operating time.
Cíl: Našim cílem bylo zjistit, zda využití dobře prokrvené svalové tkáně zavzaté do lalokové plastiky snižuje výskyt recidivy ischiadických dekubitů a popsat možnost opětovného použití svalového turnover laloku biceps femoris. Soubor a metodika: Do studie bylo zahrnuto 16 pacientů s ischiadickým dekubitem (z toho 15 bylo mužů, průměrný věk 47let), kterých byla v období 1. 1. 2016 až 31. 5. 2018 při rekonstrukci použita kombinovaná laloková plastika - svalový (turnover hamstring flap) a fasciokutánní lalok (posterior thigh flap). Pacienti byli po dobu 1 roku sledování pro eventuální recidivu. Výsledky: V průběhu ročního sledování byla zaznamenána recidiva u jednoho pacienta (6,25 %) a komplikace u pěti pacientů (31,25 %). Komplikace byly zhojeny konzervativně. Závěr: Výskyt recidivy ischiadických laloků je závislý nejen na typu zvolené metody rekonstrukce, ale také na compliance pacienta, jeho komorbiditách, nutričním stavu a dalších faktorech. Využití námi prezentovaného laloku se jeví jako vhodná chirurgická technika v rekonstrukci recidivujících ischiadických dekubitů.
Aim: Our aim was to analyze the results of surgical reconstruction of recurrent ischiadic pressure ulcer using the turnover hamstring flap and to describe the re-use of turnover biceps femoris flap in recurrent ischiadic pressure ulcer. Materials and methods: There were 16 patients included in our study (15 male, with the mean age of 47 years), who underwent reconstruction of recurrent ischiadic pressure ulcer between 1. 1. 2016 and 31. 5. 2018 using the turnover hamstring muscle flap in combination with fasciocutaneous posterior thigh flap. The recurrence and complications during the one-year follow-up were recorded. Results: There was one recurrence (6.25%) and five complications (31.25%) during the one-year follow-up. All complications were healed conservatively (without surgery). Conclusion: The recurrence of ischiadic pressure ulcer depends not only on the method of surgical reconstruction, but also on the general and nutritional state of the patient, compliance of the patient and other factors. The turnover hamstring muscle flap seems as a reasonable option for reconstruction of the recurrent ischiadic pressure ulcer.
Operační řešení striktur penilní uretry patří mezi nejnáročnější úkoly rekonstrukčního urologa. Rekonstrukce jednoho centimetru penilní uretry bývá stejně náročná jako rekonstrukce čtyř centimetrů bulbární uretry. Cílem práce je provést analýzu studií z posledních tří let, týkajících se řešení striktur penilní uretry, jejichž etiologie souvisí s instrumentací, infekcemi močových cest nebo s úrazy. Zařazeny byly i striktury nejasného původu. Důležitou součástí práce je porovnání úspěšnosti uretroplastiky při užití živeného laloku nebo bukálního štěpu.
Penile urethral strictures are the most challenging for the reconstructive urologist. Penile urethral reconstruction of one centimeter is usually equally demanding as bulbar urethral reconstruction of four centimeters. The aim of this work is to analyze the studies over the last three years, concerning penile urethral stricture surgery, which are connected with instrumentation, infections of the lower urinary tract or traumatic injuries. Strictures of unknown etiology were also included. Comparison of urethroplasty success with fasciocutaneous flap or buccal mucosal graft is the most important part of this work.
- Keywords
- uretroplastika,
- MeSH
- Surgical Flaps MeSH
- Humans MeSH
- Urethral Stricture * surgery pathology therapy MeSH
- Transplants MeSH
- Urethra surgery physiopathology MeSH
- Urologic Surgical Procedures, Male methods MeSH
- Plastic Surgery Procedures * methods MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Male MeSH
- Publication type
- Review MeSH
Basal cell carcinoma (BCC) is the most prevalent malignancy, with rising incidence worldwide. Despite its naturally slow growth and initially low metastatic potential, it can cause significant morbidity and mortality when unrecognized, inadequately treated or poorly followed up. Authors present the case of a 61-year-old male with a 7-year history of multiple incomplete excisions of a "simple" BCC on the forehead. A CT scan of the head revealed an invasive mass (5.2 cm laterolateral x 4.0 cm craniocaudal) in the frontal area. There was no evidence of metastasis. Complete resection of the lesion and reconstruction was achieved in three stages. Final reconstruction was achieved using a left frontal fasciocutaneous flap. The secondary defect was closed with an advancement flap of the scalp and donor sites were covered using a split-thickness skin graft from the upper limb. This case demonstrates the necessity for vigilance in the approach to, diagnosis, treatment and follow-up of these skin neoplasms. The development of giant BCCs should be avoided at all costs. Increased size of BCCs corresponds with increased recurrence rate, metastatic rate, morbidity, mortality, treatment difficulties and overall costs.
- MeSH
- Carcinoma, Basal Cell * surgery diagnosis MeSH
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Skin Neoplasms surgery diagnosis MeSH
- Surgery, Plastic methods MeSH
- Treatment Outcome MeSH
- Plastic Surgery Procedures methods MeSH
- Check Tag
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Male MeSH
- Publication type
- Case Reports MeSH
Úvod: Infikovaný pakloub je vážnou komplikací osteosyntézy zlomenin. Typickým příkladem je septický pakloub distální tibie jako komplikace osteosyntézy nejen zlomenin pilonu, ale i extraartikulárních zlomenin distální tibie. Přes pokroky v diagnostice, operační a antibiotické terapii jsou konečný výsledek a funkce špatně předvídatelné. Operační metody, timing a typ operační strategie u septického pakloubu tibie se mezi jednotlivými autory liší. Pro všechny metody společnou a obávanou komplikací v terapii septického pakloubu je rekurence infektu a absence kostního hojení. Další specifické komplikace jsou pak závislé na použité metodě. Cíl: Cílem práce je retrospektivní zhodnocení výsledků terapie komplexního septického pakloubu tibie za pět let ošetřených technikou dle Masqueleta v kombinaci s přenosem volného fasciokutánního laloku. Součástí práce je i přehled literatury a srovnání výsledků s literaturou. Metodika: V letech 2012 až 2016 bylo z celkového počtu sedmi pacientů (jeden pacient zemřel v průběhu sledování na kardiovaskulární komplikace) autory zhodnoceno celkem šest pacientů s komplexním septickým pakloubem tibie ošetřených technikou dle Masqueleta v kombinaci se současným přenosem volného fasciokutánního laloku. Jako „komplexní“ pseudoartróza byla označena pseudoartróza s defektem skeletu, kde byl předpoklad, že bez další intervence nedojde ke zhojení defektu a současně s defektem měkkých tkání s nutnou intervencí plastickým chirurgem. Autor článku ošetřoval skelet všech pacientů v rámci fázového protokolu. Základem terapie je dvoufázový protokol. Doba sledování se pohybovala od 18 do 60 měsíců. V první fázi byla použita kromě extrakce osteosyntetického materiálu a radikálního debriementu tzv. technika indukované membrány dle Masqueleta s cementovým spacerem v kombinaci s volným fasciokutánním lalokem při řešení defektu měkkých tkání. Cementový spacer byl současně využit jako nosič antibiotik. Ke stabilizaci skeletu byl použit v této fázi zpravidla zevní fixátor. V druhé fázi po sanaci původní infekční komplikace je po částečném odklopení laloku cementový spacer odstraněn, aplikována spongioplastika a provedena stabilní osteosyntéza. Výsledek metody byl zhodnocen na základě absence infektu, kostní konsolidace a schopnosti zátěže. Výsledky: U všech šesti pacientů v rámci použité techniky indukované membrány, která byla součástí dvoufázového protokolu, bylo dosaženo konsolidace skeletu a zhojení měkkých tkání bez známek rekurence infektu. Plnou konsolidaci skeletu bylo u většiny pacientů možné prokázat po 18 měsících, pouze jeden pacient se zhojil do šesti měsíců. Doba sledování se pohybovala v rozmezí 18 až 60 měsíců. Pět pacientů zatěžovalo po zhojení plně, jeden pacient částečně. Patogen se podařilo konvenčními mikrobiologickými metodami prokázat u všech pacientů, u dvou pacientů se jednalo o smíšenou flóru. Závěr: Fázový protokol s Masquelet technikou v kombinaci s volným fasciokutánním lalokem je v terapii komplexních septických pakloubů tibie s defektem skeletu do velikosti pěti centimetrů metodou bezpečnou s vysokým stupněm kostního zhojení bez rekurence infektu.
Introduction: Infected pseudoarthrosis presents a serious complication of fracture osteosynthesis. A typical example is a septic pseudoarthrosis of the distal tibia as a complication of osteosynthesis of not only pilon fractures but also extraarticular fractures of the distal tibia. Despite the advancements in diagnostics, surgical and antibiotic therapy, the final outcome and function are difficult to predict. The used surgical techniques, timing and type of surgical strategy in patients with septic pseudoarthrosis differ among individual authors. The common and dreaded complication in the treatment of septic pseudoarthrosis is the recurrence of the infection and absence of bone healing. Other specific complications depend on the technique used. Aim: The aim of the work is a retrospective evaluation of outcomes of treatment of complex septic pseudoarthrosis of the tibia for five years, treated with Masquelet’s technique, with a transfer of a free fasciocutaneous flap. The presented article also includes an overview of literature and comparison of outcomes with literary sources. Methods: Between 2012 and 2016, the authors evaluated a total of six patients (out of seven – one patient died during follow up due to cardiovascular complications) with a complex septic pseudoarthrosis of the tibia treated with Masquelet’s technique, with a transfer of a fasciocutaneous flap. The term “complex” pseudoarthrosis defines pseudoarthrosis with a defect of the skeleton, with the presumed non-healing of the defect without any further intervention, and at the same time a defect of soft tissues requiring an intervention by plastic surgeon. The author of the article treated the skeleton of all patients according to a staged protocol. The basis of the therapy is a two-stage protocol. The period of follow-up varied between 18 and 60 months. The first stage included, apart from extraction of the osteosynthetic material and radical debridement, also the so-called Masquelet induced membrane technique using a cement spacer in combination with free fasciocutaneous flap for management of defects of soft tissues. At the same time, the cement spacer was used as antibiotic carrier. In order to stabilize the skeleton in this stage, external fixator was usually applied. In the second stage, following sanation of the original infectious complication, the cement spacer is removed, after partially lifting off the flap, followed with spongioplasty and stable osteosynthesis. The outcomes of the technique were evaluated on the basis of absence of infection, bone consolidation and weight bearing ability. Results: The authors managed to achieve consolidation of the skeleton and healing of soft tissues, without any signs of recurrent infection in all six patients using the induced membrane technique, which was a part of the two-stage protocol. Full consolidation of the skeleton in all patients was confirmed after 18 months, only one patient healed within six months. The period of follow-up varied between 18 and 60 months. Five patients were capable of full loading after healing, one patient achieved partial loading. The pathogen was confirmed in all patients with conventional microbiological methods, two patients presented with mixed flora. Conclusion: Staged protocol with Masquelet’s technique, in combination with free fasciocutaneous flap is a safe method for treatment of complex septic pseudoarthrosis of the tibia with skeletal defects not exceeding five centimetres, with a high degree of bone healing, and without recurrence of infection.
- Keywords
- fasciokutánní lalok, septický pakloub, technika dle Masqueleta, cementový spacer,
- MeSH
- Anti-Bacterial Agents administration & dosage therapeutic use MeSH
- Autografts MeSH
- Bacterial Infections therapy MeSH
- Surgical Flaps MeSH
- Tibial Fractures * surgery complications therapy MeSH
- Clinical Protocols MeSH
- Combined Modality Therapy MeSH
- Bone Cements MeSH
- Humans MeSH
- Pilot Projects MeSH
- Pseudarthrosis * drug therapy surgery microbiology pathology MeSH
- Sepsis MeSH
- Bone Transplantation MeSH
- Fracture Fixation, Internal methods adverse effects MeSH
- Treatment Outcome MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Review MeSH
PURPOSE OF THE STUDY Evaluation of the results in patients treated for post-traumatic defects by the method of callus distraction of the femur and tibia using a monolateral external fixator. MATERIAL AND METHODS The group comprised 42 patients, 38 men and 4 woman, who underwent callus distraction using a monolateral external fixator in the Trauma Hospital Brno in the period from 2003 to 2010. The average age of the patients on the day gradual callus distraction was commenced was 32 (18-64) years. Post-traumatic bone defects were treated in 31 patients and deformities resulting from resection of post-traumatic infection loci in 11 patients. The tibia was involved in 34 and the femur in eight patients. The average follow-up in the out-patient department was 24.3 months (range, 7 to 118 months) after the fixator had been removed. The monolateral external fixator LRS Orthofix (Italy) was used in all patients. RESULTS The average length of defects treated by callus distraction was 5.5 cm (3-16 cm). The average interval between osteotomy and distraction commencement was 6.1 days (4-8 days). The average duration of distraction was 74 days (33-162 days); the average time of fixator application was 168 days (138-416 days). The average healing index was 42 days per cm of bone (26-88 days per cm). The treatment of soft tissue loss during callus distraction was necessary in six patients (14.3%). Of these, two (4.8%) had local fasciocutaneous flap skin coverage, and four (9.5%) free issue transfer. A total of 38 complications were treated, i.e., 0.9 complication per each callus distraction of the femur or tibia. Of them, pin-tract infection was most frequent and was recorded in 21 patients (50%). It was usually managed by regimen arrangement and oral antibiotic therapy. The screw had to be removed due to septic loosening in five patients (11.9%). Breakage of a fixator pin occurred in three patients (7.1%). No fracture after fixator removal was recorded. Callus angulations were managed by correction of fixator during distraction in two patients (4,8%). In one patient (2.4%), premature healing of fibular osteotomy was treated by a new resection osteotomy. One patient (2.4%), following callus distraction, underwent Achilles tenotomy. The docking site after segmental bone transport did not heal in two patients (4.8%) who subsequently underwent revision surgery involving spongioplasty; bone union was achieved. Callus distraction in all patients was completed with the use of external fixators initially applied. All patients achieved full weight-bearing on the treated extremity. DISCUSSION In this study we evaluated the results of callus distraction carried out by means of a monolateral external fixator. This type of fixation seems very useful because the telescopic system allows for adjustment without necessity to change its assembly. Dynamic adjustment is important at the stage of callus maturation. A monolateral fixator is better tolerated by patients than is a circular fixator, though both systems give the same results. The process of callus distraction is associated with many different complications. Neither the height of femoral or tibial osteotomy, nor the method of its performance had any significant effect on callus formation. Spin-tract infection is the most common complication. Its frequency can be reduced by using 6-mm pins coated with hydroxyapatite. Delayed healing is rare in simple callus distraction but occurs in the cases of segmental bone transport or repeated osteotomy. CONCLUSIONS The method of callus distraction is effective in the management of large bone defects. The treatment procedure depends on the extent of bone loss, size and type of soft tissue damage and presence or absence of infection. We prefer the use of monolateral external fixators for their ability of form adjustment and of 6-mm pins coated with hydroxyapatite. Key words: callus distraction, post-traumatic bone defect, external fixator.
- MeSH
- Adult MeSH
- External Fixators MeSH
- Femur surgery MeSH
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Adolescent MeSH
- Young Adult MeSH
- Leg Length Inequality surgery MeSH
- Osteogenesis, Distraction instrumentation MeSH
- Reoperation MeSH
- Tibia surgery MeSH
- Treatment Outcome MeSH
- Check Tag
- Adult MeSH
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Adolescent MeSH
- Young Adult MeSH
- Male MeSH
- Female MeSH
- Publication type
- Journal Article MeSH
