functional evolution Dotaz Zobrazit nápovědu
"Darwinova teorie" je nepřesný pojem. Ve skutečnosti existuje pět základních teorií, jimiž Darwin evoluci vysvětloval. Kromě doslovné víry v Bibli přijetí Darwinovy teorie bránily a brání esencialismus a finalismus. Esencialismus je podkladem transmutacionismu a transformacionismu, překonaných teorií. Darwin nahradil esencialismus populačním myšlením. V průběhu první poloviny minulého století vznikla Moderní syntéza evoluční teorie – neodarwinismus. Současná evoluční genomika potvrdila tři ze šesti pilířů Moderní syntézy: - náhodné dědičné variace jako materiální podklad evoluce, - totožnost základních evolučních procesů v průběhu celé evoluce, a - posledního univerzálního společného předka. Zamítla však další tři: - přírodní výběr jako dominantní hnací sílu evoluce, - gradualismus, čili průběh evoluce v nepatrných krůčcích, a - jednoduchou původní představu stromu života.
"Darwin's theory" is an inaccurate term. In reality there are five basic Darwinian theories of evolution. In addition to rejecting biblical literalism Darwin's theories impeded and impede essentialism and finalism. Essentialism is a basis of transmutationism and transformationism, both antiquated theories. Darwin replaced essentialism by population thinking. So-called Modern synthesis (neo-Darwinism) evolved in the first half of the last century. Contemporary evolutionary genomics corroborates three of the six pillars of Modern synthesis: - random heritable variations, - uniformitarianism and - the last universal common ancestor, but refutes the next three pillars: natural selection as the main driving force of evolution, gradualism (evolution in „infinitesimally“ small steps), and a single large Tree of life.
- Klíčová slova
- současná evoluční genomika, šest teoretických pilířů moderní syntézy (neodarwinismus), Darwinových pět teorií,
- MeSH
- biologická evoluce MeSH
- genomika MeSH
- Publikační typ
- úvodníky MeSH
Anthropos : studies in anthropology, palaeoethnology, palaeontology and quaternary geology ; vol. 35, N.S. 27, 2013
Vyd. 1. 123 s. : il. ; 31 cm + 1 CD-ROM
- MeSH
- antropologie fyzická MeSH
- biologická evoluce MeSH
- noha (od hlezna dolů) anatomie a histologie fyziologie MeSH
- osteologie MeSH
- paleontologie MeSH
- ruka anatomie a histologie fyziologie MeSH
- Publikační typ
- monografie MeSH
- Konspekt
- Antropologie
- NLK Obory
- antropologie
The Subolesin/Akirin constitutes a good model for the study of functional evolution because these proteins have been conserved throughout the metazoan and play a role in the regulation of different biological processes. Here, we investigated the evolutionary history of Subolesin/Akirin with recent results on their structure, protein-protein interactions and function in different species to provide insights into the functional evolution of these regulatory proteins, and their potential as vaccine antigens for the control of ectoparasite infestations and pathogen infection. The results suggest that Subolesin/Akirin evolved conserving not only its sequence and structure, but also its function and role in cell interactome and regulome in response to pathogen infection and other biological processes. This functional conservation provides a platform for further characterization of the function of these regulatory proteins, and how their evolution can meet species-specific demands. Furthermore, the conserved functional evolution of Subolesin/Akirin correlates with the protective capacity shown by these proteins in vaccine formulations for the control of different arthropod and pathogen species. These results encourage further research to characterize the structure and function of these proteins, and to develop new vaccine formulations by combining Subolesin/Akirin with interacting proteins for the control of multiple ectoparasite infestations and pathogen infection.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- přehledy MeSH
Diskuse o evoluci a povaze náboženství se podobá debatám o evoluci a povaze jazyka a hudby. Teorie, podle níž je náboženství vedlejším výtvorem evoluce, má za to, že jádrem náboženství je kontraintuitivní víra v nadpřirozené činitele. Ti jsou z valné části vytvářeni vrozenými „intuicemi“ týkajícími se schopnosti jednat, neboli „agency“. V náboženství lze rozlišit tři kognitivní složky: náboženské a další nadpřirozené reprezentace jsou kontraintuitivní, náboženství pomáhá zvládat úzkost (stejně jako ji dovede vytvářet), kromě toho je součástí náboženství množina chování, které se odchyluje od maximalizace užitku. Podle teorie, která chápe náboženství jako adaptaci, aniž by popírala argumentaci předešlých úvah, je základním přínosem náboženství posílení vnitroskupinové solidarity, a tím posílení zdatnosti člena skupiny. Kontraintuitivní víra nemusí podle této teorie být nutně maladaptivní. Soudobé funkční metody umožňují sledovat neuronální koreláty náboženské víry i mystické zkušenosti.
The discourse on evolution and the nature of religion is similar to discourse on evolution and nature of language and music. The first theory explaining religion as a by-product of evolution supposes that at the core of a religion is a contra-intuitive belief in supernatural agents arising from innate „intuitions“, related to agency. Three cognitive constituents can be recognised in religions: religious and other supernatural representations are contra-intuitive, religion helps with anxiety (but can also provoke anxiety) and a part of religion is behaviour that deviates from maximalization of benefit. The second theory, which perceives religion as an adaptation, does not dispute the aforementioned arguments but alleges that a basic benefit of religion is the reinforcement of intragroup solidarity and thereby fitness of a member of the group. Contra-intuitive belief does not need to be necessarily maladaptive. Contemporary functional methods make it possible to observe neural correlates of religious belief and mystical experiences.
Animals sense light primarily by an opsin-based photopigment present in a photoreceptor cell. Cnidaria are arguably the most basal phylum containing a well-developed visual system. The evolutionary history of opsins in the animal kingdom has not yet been resolved. Here, we study the evolution of animal opsins by genome-wide analysis of the cubozoan jellyfish Tripedalia cystophora, a cnidarian possessing complex lens-containing eyes and minor photoreceptors. A large number of opsin genes with distinct tissue- and stage-specific expression were identified. Our phylogenetic analysis unequivocally classifies cubozoan opsins as a sister group to c-opsins and documents lineage-specific expansion of the opsin gene repertoire in the cubozoan genome. Functional analyses provided evidence for the use of the Gs-cAMP signaling pathway in a small set of cubozoan opsins, indicating the possibility that the majority of other cubozoan opsins signal via distinct pathways. Additionally, these tests uncovered subtle differences among individual opsins, suggesting possible fine-tuning for specific photoreceptor tasks. Based on phylogenetic, expression and biochemical analysis we propose that rapid lineage- and species-specific duplications of the intron-less opsin genes and their subsequent functional diversification promoted evolution of a large repertoire of both visual and extraocular photoreceptors in cubozoans.
- MeSH
- AMP cyklický metabolismus MeSH
- biologická evoluce * MeSH
- Cubozoa genetika metabolismus MeSH
- exprese genu MeSH
- fotoreceptory metabolismus MeSH
- fylogeneze MeSH
- genom * MeSH
- genomika metody MeSH
- mapování chromozomů MeSH
- messenger RNA genetika MeSH
- multigenová rodina MeSH
- opsiny genetika metabolismus MeSH
- proteiny vázající GTP metabolismus MeSH
- signální transdukce MeSH
- zvířata MeSH
- Check Tag
- zvířata MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Chromosome numbers have been widely used to describe the most fundamental genomic attribute of an organism or a lineage. Although providing strong phylogenetic signal, chromosome numbers vary remarkably among eukaryotes at all levels of taxonomic resolution. Changes in chromosome numbers regularly serve as indication of major genomic events, most notably polyploidy and dysploidy. Here, we review recent advancements in our ability to make inferences regarding historical events that led to alterations in the number of chromosomes of a lineage. We first describe the mechanistic processes underlying changes in chromosome numbers, focusing on structural chromosomal rearrangements. Then, we focus on experimental procedures, encompassing comparative cytogenomics and genomics approaches, and on computational methodologies that are based on explicit models of chromosome-number evolution. Together, these tools offer valuable predictions regarding historical events that have changed chromosome numbers and genome structures, as well as their phylogenetic and temporal placements.
