V léčbě silné bolesti u křehkých polymorbidních pacientů je třeba brát v potaz klinické charakteristiky pacienta, rizika nežádoucích účinků, ale i lékových interakcí. Významně zde pomáhají transdermální lékové systémy, v České republice jsou v této lékové formě dostupné fentanyl a buprenorfin. Lepší pochopení mechanismu analgetického účinku a znalost nežádoucích účinků umožňují individuální volbu, která zohledňuje širší klinický kontext i individuální charakteristiky pacienta.

The treatment of severe pain in frail polymorbid patients should take into account the clinical characteristics of the patient, the risk of adverse reactions, as well as drug interactions. Transdermal drug systems are of considerable help here, fentanyl and buprenorphine being available in this drug form in the Czech Republic. A better understanding of the mechanism of analgesic action and knowledge of adverse reactions allows for an individual choice that takes into account the broader clinical context as well as the individual characteristics of the patient.

Pokroky v léčbě karcinomu prostaty v posledních letech vedly k tomu, že jej nyní můžeme počítat k chronickým onemocněním typickým pro pacienty ve vyšším věku. Starší pacienti jsou obvykle polymorbidní a s rostoucím počtem léků, které užívají, roste i riziko interakcí. Kvůli interakcím může dojít ke zvýšené toxicitě nebo naopak poklesu účinku protinádorových léků. Především enzalutamid a apalutamid ale mohou výrazně snížit účinek celé řady běžně používaných léčiv a je nutné, aby ošetřující lékaři u pacienta toto zohledňovali a byli dostatečně informováni. Pozor, enzalutamid, apalutamid, darolutamid, abirateron, talazoparib, olaparib a niraparib jsou klasifikovány jako centrová léčba. Nejsou předepisovány v běžném ambulantním režimu, ale vydávány přímo v nemocnicích - nezobrazují se proto v lékovém záznamu pacienta. Případná konzultace klinického farmaceuta před započetím léčby může pomoci snížit riziko interakcí a zvolit vhodný přípravek.

Advances in the treatment of prostate cancer in the last years have made it possible to cnsider prostate cancer a chronic disease, particulary in older patients. These patients are usually polymorbid and with increasing number of drugs they use, the risk of interactions also rises. Such interactions could lead to increased toxicity or reduced effect of anti-cancer drugs. However, mainly enzalutamide and apalatumide can significantly reduce the effectiveness of many commonly used drugs, and it is essential that the physicians are well-informed about these risks. In Czech Republic, enzalutamide, apalutamide, darolutamide, abiraterone, talazoparib, olaparib, and niraparib are not prescribed outside cancer centers and due to different classification do not appear in the patient's electronic drug record. Consultation with a clinical pharmacist before starting treatment may help to reduce the risk of drug interactions and to choose the most appropriate treatment.

• MeSH
• lékové interakce * MeSH
• lidé MeSH
• nádory prostaty * farmakoterapie   MeSH
• protinádorové látky farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Léčebny dlouhodobě nemocných jsou typem zdravotnického zařízení, které je definováno nejen legislativou, ale především specifickými léčebnými postupy. Diagnostické možnosti jsou limitované a na léčebný tým jsou kladeny především nároky na zkušenost a komplexní znalosti mnoha lékařských oborů. Měření výdeje tekutin, posouzení jejího vzhledu, změny objemu a charakteru v čase u polymorbidních nemocných s polypragmazií je jeden z mála postupů, jehož data mohou mít lékaři následné péče k dispozici. Vedle skupiny nemocných s patologií ledvin neschopných objektivizovat výdej tekutin jinak, je indikací přechodného zavedení permanentního močového katétru snaha zabránit infikování proleženin nebo intertriga, léčba infekcí vyžadující derivaci dolních močových cest, imobilita nemocných s anatomickou nebo funkční patologií dolních močových cest bránící fyziologické evakuaci močového měchýře, včetně poruch vědomí. Imperativní indikací je retence moče pro subvezikální obstrukci. Každá jiná indikace je mimo evropská i severoamerická doporučení, neboť na jakýkoliv způsob zevní derivace moče je nahlíženo jako na instrumentaci s významným rizikovým potenciálem vzniku infekce močových cest dominantně nemocničními multirezistentními bakteriálními kmeny (Catheter­‐Associated Urinary Tract Infection – CAUTI). Při fyziologických změnách imunity u seniorů, násobené přítomností mnoha život ohrožujících diagnóz, jsou CAUTI u 40 % zemřelých v přímé příčinné souvislosti. Přes lege artis indikace se počet nemocných s trvalou derivací dolních močových cest permanentním močovým katétrem na českých pracovištích následné péče jeví výrazně vyšší, než tomu je v zahraničí na srovnatelných pracovištích. Hodnotitelná data z České republiky však chybí. Problematika nezbytnosti zavedení permanentního močového katétru, profit nemocných s permanentním močovým katétrem je důležitou otázkou, kterou si musíme, nejen v následné dlouhodobé péči, pokládat.

Long-term care hospitals are a type of healthcare facility that is defined not only by legislation, but above all by specific treatment procedures. Diagnostic possibilities are limited and the treatment team is mainly required to have experience and comprehensive knowledge of many medical disciplines. Measuring fluid output, assessing its appearance, volume change and character over time in polymorbid patients with polypragmasia is one of the few procedures whose data may be available to follow-up care physicians. In addition to the group of patients with renal pathology unable to objectify fluid output in any other way, the indications for temporary placement of a indwelling urinary catheter include efforts to prevent infection of bedsores or interstitium, treatment of infections requiring lower urinary tract drainage, immobility of patients with anatomic or functional lower urinary tract pathology preventing physiologic evacuation of the bladder, including disturbances of consciousness. Urinary retention due to subvesical obstruction is an imperative indication. Any other indication is outside of European and North American recommendations, as any method of external urinary diversion is viewed as instrumentation with significant risk potential for urinary tract infection with predominantly hospital-acquired multidrug-resistant bacterial strains (Catheter-Associated Urinary Tract Infection (CAUTI).With physiological changes in immunity in the elderly, multiplied by the presence of many life-threatening diagnoses, CAUTIs are directly causal in 40% of deaths. Despite the lege artis indications, the number of patients with permanent lower urinary tract catheter derivation in Czech aftercare units appears to be significantly higher than in comparable units abroad. However, evaluable data from the Czech Republic are lacking. The issue of the necessity of permanent urinary catheter placement and the profit of patients with permanent urinary catheter placement is an important question that must be asked, not only in long-term follow-up care.

Depresivní a úzkostné poruchy představují významnou zátěž pro primární péči, přičemž poptávka po účinné a dobře tolerované léčbě stále roste. Souhrnný článek shrnuje současné poznatky o trazodonu - multifunkčním antidepresivu ze skupiny SARI, které kombinuje inhibici zpětného vychytávání serotoninu s antagonismem receptoru 5 HT2A. Přehled se zaměřuje na farmakodynamiku a farmakokinetiku léčiva, jeho antidepresivní, anxiolytické a sedativní vlastnosti i potenciální neuroprotektivní účinky. Klinická data dokládají srovnatelnou účinnost s SSRI/SNRI v léčbě velké depresivní poruchy a prokazují přínos u generalizované úzkostné poruchy, insomnie a chronické neuropatické bolesti. Nízké dávky (25-100 mg) se využívají ke zlepšení spánku, zatímco antidepresivní účinek vyžaduje titraci na 150-300 mg denně. Díky relativně příznivému profilu sexuálních nežádoucích účinků a nízké anticholinergní aktivitě je trazodon vhodný i pro starší polymorbidní pacienty. Článek diskutuje praktické aspekty preskripce v ordinaci praktického lékaře, možnosti kombinace s dalšími psychofarmaky a upozorňuje na klíčová bezpečnostní rizika, zejména ortostatickou hypotenzi, prodloužení QT intervalu a vzácný priapismus. Správná volba dávky, postupná titrace a edukace pacienta jsou nezbytné pro maximalizaci terapeutického přínosu a minimalizaci rizik této léčby.

Depressive and anxiety disorders represent a significant burden on primary care, and demand for effective and well-tolerated treatments continues to grow. This article summarises current knowledge of trazodone, a multifunctional antidepressant from the SARI group that combines serotonin reuptake inhibition with HT2A receptor 5 antagonism. This review focuses on the pharmacodynamics and pharmacokinetics of the drug, its antidepressant, anxiolytic, and sedative properties as well as its potential neuroprotective effects. Clinical data demonstrate comparable efficacy to SSRI/SNRIs in the treatment of major depressive disorder and demonstrate benefit in generalized anxiety disorder, insomnia, and chronic neuropathic pain. Low doses (25-100 mg) are used to improve sleep, while the antidepressant effect requires titration to 150-300 mg daily. The relatively favourable sexual side effect profile and low anticholinergic activity make trazodone suitable for elderly polymorbid patients. The article discusses the practicalities of prescribing in the general practitioner's office and options for combination with other psychopharmaceuticals. It also highlights key safety risks, particularly orthostatic hypotension, QT interval prolongation, and rare priapism. Proper dose selection, gradual titration, and patient education are essential to maximize the therapeutic benefit and minimize the risks of this treatment.

• MeSH
• depresivní poruchy farmakoterapie   MeSH
• duševní poruchy farmakoterapie   MeSH
• kombinovaná farmakoterapie metody   MeSH
• lidé MeSH
• trazodon * aplikace a dávkování   farmakologie   škodlivé účinky   MeSH
• úzkostné poruchy farmakoterapie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

INTRODUCTION: The retrospective study evaluated the clinical and radiological outcomes of conservative treatment for type II odontoid C2 fractures in octogenerians. The study aimed to assess the clinical outcomes and quality of survival of patients treated using conservative methods. Additionally, the study sought to define radiological outcomes, fracture healing success and the development of complications in correlation with clinical outcomes. MATERIALS AND METHODS: Patients aged ≥80 with dens C2 fracture were fixed with a hard cervical collar for 6 weeks, followed by early mobilization. Patients showing delayed fracture healing on computed tomography (CT) scan were subsequently immobilized in a soft neck collar for additional 6 weeks. The follow-up CT scan was then performed with consequential rehabilitation. Patients with nonunion of the C2 on the follow-up CT scan and clinical symptoms were contraindicated for physical rehabilitation for cervical spine till next CT scan after another 12 weeks. Clinical and radiographic evaluations were performed during follow-up visits, with a median follow-up was 109 days, with the range extending from 1 day to 1 year. RESULTS: In total, 33 patients were included in the study and were followed for 1 year. The 30-day mortality rate was 21.2%, and between 30 days and one year post-treatment, it was 18.2%. Mortality was higher during the study period in displaced fractures (>2 mm; 9 out of 16 patients died) compared to non-displaced fractures (≤2 mm; 4 out of 17 patients died). The Japanese Orthopaedic Association (JOA) score remained unchanged between admission (mean 16.9; SD ± 0.5) and the end of follow-up (mean 16.9; SD ± 0.5; P > 0.05), the Visual Analogue Scale (VAS) score showed improvement from values measured upon admission to the hospital (mean 7.97; SD ± 1.33) to values measured at the end of follow-up (mean 1.58; SD ± 1.62; P < 0.001) and the Neck Disability Index (NDI) showed a statistically significant difference between admission (mean 41.3; SD ± 14.92) and the end of follow-up (mean 14.29; SD ± 4.65; P < 0.001). The standard measurement of Posterior Atlantodental Interval (PADI) had an average value of 18.6 (range 16-22 mm) and primary bony union of odontoid fractures occurred in eleven cases (33.3%), while six patients (18.2%) had fibrous union with minimal clinical difficulties. CONCLUSION: This study demonstrates the safety and efficacy of conservative treatment for odontoid fractures in octogenerians and underscores the critical role of conservative management in a polymorbid elderly population.

• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Kvalita života ve stáří je určena a ovlivněna řadou faktorů a aspektů fyzických, psychických i sociálních, které determinují potřeby pacienta – seniora. Mezi klíčové faktory patří: polymorbidita, polypragmazie, sarkopenie a hypomobilita, malnutrice, chronická bolest, inkontinence, kognitivní poruchy a demence, deprese, poruchy spánku, osamělost a sociální izolace. Právě na řešení a ovlivnění těchto aspektů by se měla zaměřovat moderní geriatrie, jejímž cílem není co nejdelší dožití pacienta – seniora, ale dožití v co nejlepším zdravotním a funkčním stavu s co nejdelším zachováním soběstačnosti a autonomie.

The quality of life of the elderly is determined and influenced by several physical, psychological, and social factors and aspects that determine the patient's needs. Among the key factors are: polymorbidity, polypragmasia, sarcopenia and hypomobility, malnutrition, chronic pain, incontinence, cognitive disorders and dementia, depression, sleep disorders, loneliness, and social isolation. Modern geriatrics should focus on solving and influencing these aspects. The goal is not to live as long as possible for the elderly patient but to live in the best possible state of health and function while maintaining self-sufficiency and autonomy for as long as possible.

DRESS syndrom (z anglického Drug Reaction with Eosinophilia and Systemic Symptoms) je závažnou pozdní reakcí na některá léčiva, která může být potenciálně životu nebezpečná. Projevuje se většinou celotělovým exantémem, změnami v krevním obrazu a postižením orgánů, především jater a ledvin. Zde popisujeme případ polymorbidní pacientky ve vyšším věku s kožním postižením a selháním ledvin po užívání alopurinolu, u níž včasná diagnostika a adekvátní léčba vedla k obnovení renálních funkcí. Zásadním diagnostickým ukazatelem byla eosinofilie.

DRESS syndrome (Drug Reaction with Eosinophilia and Systemic Symptoms) is a severe late drug reaction, which can be potentially life threatening. It usually manifests itself as a whole-body exanthema, changes in blood count and organ involvement, especially the liver and kidneys. Here, we describe a case of a polymorbid elderly patient with skin involvement and renal failure related to the use of allopurinol. Early diagnosis and adequate treatment led to restoration of renal function. Eosinophilia was a crucial diagnostic indicator.

• MeSH
• alopurinol škodlivé účinky   MeSH
• eozinofilie diagnóza   etiologie   MeSH
• komorbidita MeSH
• lékový hypersenzitivní syndrom * diagnóza   etiologie   komplikace   terapie   MeSH
• lidé MeSH
• nežádoucí účinky léčiv MeSH
• renální insuficience etiologie   MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Sedmačtyřicetiletá pacientka byla hospitalizována pro svoji 5. depresivní epizodu v rámci periodické depresivní poruchy, současnou těžkou fázi se suicidálními ideacemi. Opakované pokusy antidepresivní léčby byly neúspěšné a pacientka plánovala eutanazii v zahraničí. Celkové skóre 8položkové verze Sheehanovy škály suicidality (S-STS 10.0) bylo 28. Mimo depresivní poruchy sužovaly pacientku četné somatické komorbidity. Pro závažné suicidální ideace jsme zahájili akutní léčbu ketaminem 2× týdně, nejdříve intranasálně a později subkutánně. Po 4 aplikacích ketaminu byla pacientka propuštěna do ambulantní udržovací léčby. Tam se po 9. aplikaci ustálil interval subkutánní aplikace ketaminu na frekvenci 1× týdně. Od 14. aplikace přešla pacientka na i. m. aplikaci ketaminu, kterou hodnotila jako efektivnější. V době publikace kazuistiky trvá udržovací léčba ketaminem 12 měsíců. Poslední hodnota celkového skóre suicidality S-STS 10.0 byla 6. Jedná se o redukci celkového skóre suicidality o více než 70 %. Dlouhodobá léčba ketaminem byla efektivnější v léčbě rezistentní deprese se suicidálními ideacemi než kombinace antidepresiv.

A 47-year-old female patient was hospitalized for her 5th depressive episode within periodic depressive disorder, the current phase severe with suicidal ideation. Despite repeated treatment with antidepressants, she considered euthanasia abroad. She had reached a total score of 28 on the 8-item version of the Sheehan Suicidality Scale (S-STS 10.0). In addition to depressive disorders, the patient suffered from numerous somatic comorbidities. We started acute treatment with ketamine twice a week, first intranasally and later subcutaneously. After four applications of ketamine, the patient was discharged to outpatient maintenance treatment. Considering the duration of ketamine ́s effect, the interval of once per week was established after nine applications and the patient switched to i. m. applications, which she rated as more effective compared do s.c. Ketamine maintenance treatment lasts 12 months at the time of publication. The last value of the total suicidality score of the S-STS 10.0 was 6. This is a reduction of the total score by more than 70%. Long-term treatment with ketamine was more effective in treating treatment resistant depression with suicidal ideation than a combination of antidepressants.

• MeSH
• antidepresiva aplikace a dávkování   škodlivé účinky   MeSH
• bolest farmakoterapie   komplikace   MeSH
• chování sebezraňující etiologie   farmakoterapie   MeSH
• depresivní poruchy * etiologie   farmakoterapie   komplikace   patologie   MeSH
• ketamin * aplikace a dávkování   MeSH
• klinická studie jako téma MeSH
• komorbidita MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• migréna farmakoterapie   komplikace   terapie   MeSH
• sebevražedné myšlenky MeSH
• tryptaminy škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

A case series of the use of amniotic membrane (AM) for treating chronic nonhealing wounds. It presents five cases of polymorbid patients with a total of nine chronic nonhealing wounds. The patient group consisted of four men and one woman with various comorbidities, aged 45-72 years. The mean initial wound size was 15.8 cm2, and the mean time from the onset of the wound to the first application of AM was 122 weeks. The wounds were caused by chronic venous insufficiency and/or peripheral arterial disease. Wounds were treated in a standardized protocol. AM was applied weekly in the first month and then every two weeks. Photo documentation of the wound and microbiological colonization was carried out at each visit. In three out of five patients, the AM treatment effectively promoted healing up to complete wound closure. In two cases, the wounds stayed unhealed despite numerous AM applications. Pain relief was noted in all patients. The success of the treatment was closely tied to patient factors, such as adherence to the prescribed treatment regimen and individual patient characteristics. In some cases, treatment failure was observed, possibly due to underlying comorbidities, wound parameters, or poor patient compliance. AM treatment has the potential to become a viable treatment option for these nonhealing wounds. However, the effectiveness of the treatment may be influenced by various patient factors and the underlying cause of the wound. Therefore, it is crucial to have an individualized treatment plan that considers these particular factors.

• MeSH
• amnion * MeSH
• hojení ran * MeSH
• kryoprezervace metody   MeSH
• lidé MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• kazuistiky MeSH

Osimertinib, inhibitor mutované tyrozinkinázy receptoru epidermálního růstového faktoru (epidermal growth factor receptor, EGFR) 3. generace, je dobře etablovaný účinný lék s příznivým profilem toxicity. Mutace genu pro EGFR se u neskvamózního nemalobuněčného karcinomu plic ve středoevropských podmínkách vyskytují zhruba v 10 % případů. Medián celkového přežití při terapii osimertinibem dosahuje 38,6 měsíce.1 Celkové přežití nemocného ale může být limitováno i interními komorbiditami. Prezentujeme případ pacienta vyššího věku, u kterého osimertinib a péče o komorbidity vedlo k výraznému prodloužení přežití.

Osimertinib is a third-generation epidermal growth factor receptor (EGFR) mutated tyrosine kinase inhibitor, it is a well-established, effective drug with favorable toxicity profile. EGFR gene mutations in non-small-cell lung carcinoma occur in about 10% in central Europe. Median overall survival of osimertinib reaches 38.6 months. However, the patient’s overall survival can be also limited by internal comorbidities. We present a case of an elderly patient, in whom osimertinib and our healthcare of his comorbidities led to a significant prolongation of survival.