subtypes Dotaz Zobrazit nápovědu
- MeSH
- adenosindifosfát MeSH
- adenosintrifosfát MeSH
- klasifikace MeSH
- purinergní receptory dějiny klasifikace MeSH
- uridintrifosfát MeSH
- xanthiny MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- MeSH
- adrenergní receptory MeSH
- terminologie jako téma MeSH
- transdukce genetická MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Modulace základních charakteristik srdeční činnosti (frekvence, síla stahu, rychlost vedení a práh podráždění) je dána stálým, avšak neustále se měnícím vlivem dvou prakticky antagonis- tických nervových systémů (sympatického a parasympatického). Mediátory sympatiku působí prostřednictvím adrenergních receptorů, mediátor parasympatiku aktivuje receptory muska- rinové. Tyto typy receptorů patří mezi receptory spřažené s G proteiny. Zprvu se zdálo, že se v srdci vyskytují pouze b1-adrenergní receptory a M2-muskarinové receptory. Tato představa byla výhodná v tom, že oba dva receptorové systémy mají antagonis- tické účinky a nejvýrazněji se tento antagonismus projevuje na aktivitě adenylátcyklázy. Zatímco b1-adrenergní receptory ji stimulují, M2-muskarinové receptory ji inhibují. Nyní je nesporné, že adrenergní receptory jsou reprezentovány podtypy a1, b1 a b2. Exprese podtypu b3, známého svou funkcí v tukové tkáni, není dosud přesvědčivě prokázána, avšak jako velice pravděpodobná se zdá existence dalšího, čtvrtého typu b-adrenergních receptorů, prav- děpodobného b4. Podobně je jisté, že M2-muskarinové receptory nejsou jediným podtypem muskarinových acetylcholinových receptorů v srdeční tkáni. Nálezy nových podtypů nejsou jenom pouhou morfologickou charakteristikou, ale jednotlivé podtypy hrají různou roli právě v modulaci charakteristik srdeční činnosti, přičemž je možná jejich rozdílná aktivace v závislosti na množství mediátoru přítomného v jejich okolí. Kromě toho nejsou receptory statickou strukturou, ale jsou schopny měnit svůj počet (a tím i velikost odpovědi), což se týká všech receptorových podtypů vyskytujících se v srdci.
Modulation of the basic characteristics of cardiac activity (frequency, power of contraction, rate of conductivity and threshold of stimulation) depend on the steady but ever changing influence of two practically antagonistic nervous systems (sympathetic and parasympathetic). The mediators of the sympathetic nerve act via adrenoreceptors, the mediator of the parasympat- hetic nerve activates muscarine receptors. These type of receptors belong into the group G-protein coupled receptors. At first it seemed that in the heart are only beta1-adrenergic receptors and M2-muscarinic receptors. This idea had the advantage that both receptor systems have antagonistic effects and this antagonism is manifested most markedly on the activity of adenylate cyclase. While beta1-adrenoreceptors stimulate it, M2-muscarine receptors inhibit it. At present it is beyond doubt that adrenoreceptors are represented by sub-types alpha1, beta1, beta2. The expression of subtype beta3 known for its function in adipose tissue has not been proved unequivocally but the existence of a further, fourth type of beta-adrenoreceptors, putative beta4 seems very probable. Similarly it is certain that M 2 muscarine receptors are not the only subtype of muscarine acetylcholine receptors in cardiac tissue. The findings of new subtypes are not merely a morphological characteristics but different subtypes play a different role in the modulation of characteristics of cardiac activity, whereby a different activation, depending on the amount of mediator in their environment, is possible. Moreover receptor are not static structures but are able to change their number (and thus also the magnitude of response) and this applies to all receptor subtypes found in the heart.
Kritéria DSM-IV i DSM-V definují tři základní subtypy ADHD: převážně hyperaktivně-impulzivní subtyp (ADHD-H), převážně nepozorný subtyp (ADHD-I) a kombinovaný subtyp (ADHD-C). Na rozdíl od ADHD-H a ADHD-C, u nichž symptomy hyper-aktivity/impulzivity postupně klesají od dětství do dospělosti k podprahovým hodnotám, poruchy pozornosti přetrvávají a ADHD-I je již od školního věku nejčastější subtyp v populaci. Klinicky méně nápadné symptomy ADHD-I však mohou být přehlédnuty nebo překryty komorbidními poruchami a mylná diagnóza může vést k nesprávně cílené léčbě. Analýza ukázala kvantitativní rozdíly mezi třemi subtypy ADHD v riziku výskytu specifického spektra komorbidních poruch, v některých aspektech funkčního poškození, v rozdílném profilu selhávání v běžném životě a akademické oblasti. Děti a adolescenti trpící subtypy spojenými s poruchou pozornosti (ADHD typ I a C) splňují mnohem častěji kritéria pro depresivní fázi a specifické poruchy učení oproti jedincům s ADHD typu H. Pacienti trpící příznaky hyperaktivity-impulzivity (ADHD typu C a H) mnohem častěji splňují kritéria pro externalizované poruchy (zejména poruchy chování a poruchu opozičního vzdoru) a tikové poruchy oproti skupině s ADHD typu I. Je zřejmé, že jedinci s kombinovaným subtypem (ADHD-C) mají riziko komorbidit spojených s oběma dimenzemi symptomů - nepozornosti i hyperaktivity/impulzivity. U subtypu ADHD-H se uvádí nižší míra dědičnosti ve srovnání s dalšími dvěma podtypy a nižší riziko narušení v akademické a kognitivní oblasti. Na druhé straně, ADHD-C a ADHD-I jsou spojeny s podobným typem adaptivního, akademického a neuropsychologického postižení, částečně sdílenými etiologickými vlivy a podobnou odezvou na farmakologické a psychosociální intervence, což zpochybňuje diskriminační validitu těchto subtypů. V současné době představuje nedostatek adekvátně cílených zobrazovacích studií mozku významnou mezeru ve znalostech týkajících se dimenzí jednotlivých subtypů ADHD.
Both the DSM-IV and DSM-V define three main subtypes of ADHD: mostly hyperactive-impulsive subtype (ADHD-H), mostly inattentive subtype (ADHD-I) and combined subtype (ADHD-C). Among patients with ADHD-H and ADHD-C the hyperactivity/impulsivity symptoms tend to decline to subclinical levels. However, the inattention symptoms tend to persist and as early as in the school age is the ADHD-I the most frequent subtype in the population. The ADHD-I symptoms are clinically less obvious, therefore they can be missed or covered by comorbid diseases and the wrong diagnosis can lead to an incorrect treatment. Analysis has shown qualitative differences between the three main ADHD subtypes in the incidence of a specific spectrum of comorbid diseases, in some aspects of functioning and in different profile of global and academic impairment. Children and adolescents with inattentive subtypes (ADHD-I and ADHD-C) are more likely to fulfill diagnostic criteria for a major depression or specific learning disorders then groups with ADHD-H. Patients with hyperactivity-impulsivity symptoms are more likely to meet criteria for externalizing disorders (mostly oppositional defiant disorder and conduct disorder) and tic disorders than patients with ADHD-I. Individuals with the combined subtype (ADHD-C) are at risk of comorbidities linked with both symptom dimensions - inattention and hyperactivity/impulsivity. The ADHD-H subtype shows less heritability and less academic and cognitive impairment than the other subtypes. On the other hand, the ADHD-C and ADHD-I subtypes are linked with a similar type of adaption, academie and neuropsychological impairment, partially shared etiological influences and similar response to pharmacotherapeutic and psychosocial interventions, which compromises the discriminant validity of these subtypes. At present, a dearth of adequately powered brain imaging studies represents an important gap in the knowledge base regarding ADHD dimensions and subtypes.
- MeSH
- Diagnostický a statistický manuál mentálních poruch * MeSH
- exekutivní funkce MeSH
- hyperkinetická porucha * diagnóza etiologie klasifikace komplikace psychologie MeSH
- kognitivní poruchy etiologie MeSH
- lidé MeSH
- neurozobrazování MeSH
- pozornost MeSH
- sociální chování MeSH
- sociální přizpůsobení MeSH
- úzkost psychologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
