Primární biliární cholangitida (PBC) je chronické, imunologicky podmíněné jaterní onemocnění, které ve svém dlouhodobém průběhu vede k destrukci malých žlučovodů, cholestáze, fibróze a cirhóze jater s jaterním selháním. PBC postihuje ve více než 90 % ženy středního věku, většina pacientů je nyní diagnostikována v asymptomatickém stadiu. Diagnóza onemocnění je obvykle stanovena na základě kombinace laboratorních vyšetření, elevace sérové ALP nad 1,5násobek normy trvající déle než 6 měsíců a přítomnosti AMA protilátek v titru 1: 40 nebo vyšším. Typický histologický nález potvrzuje diagnózu, stadium jaterního onemocnění je však nyní možné určit i pomocí neinvazivních metod. Kyselina ursodeoxycholová je v současné době léčbou první volby, v případě intolerance nebo nedostatečné odpovědi na léčbu je možné zahájit léčbu elafibranorem, duálním agonistou PPAR a/d. Transplantace jater je indikována u pacientů s PBC, kteří dospěli do stadia jaterního selhání i přes podávanou medikamentózní léčbu.
Primary biliary cholangitis (PBC) is a chronic, autoimmune disorder of the liver. In its long-term course, it leads to small bile ducts destruction, cholestasis, liver fibrosis, cirrhosis and chronic liver failure. PBC is much common in women, especially of middle age. Most patients are diagnosed in an asymptomatic stage. The diagnosis is based on the combination of laboratory assessments, alkaline phosphatase elevation of more than 1,5 ULN for more than 6 months, and AMA antibodies in a titre 1: 40 or higher. The typical histological finding confirms the diagnosis, but the stage of liver disease may be determined based on the non-invasive liver stiffness measurement. Ursodeoxycholic acid represents nowadays standard-of-care in PBC patients, followed by elafibranor in intolerant patients or in non-responders. Liver transplantation is indicated in those with liver failure in whom conservative therapy failed.
- Klíčová slova
- Elafibranor,
- MeSH
- biliární cirhóza * diagnóza etiologie farmakoterapie MeSH
- chalkonoidy farmakologie terapeutické užití MeSH
- kyselina ursodeoxycholová farmakologie terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- PPAR alfa farmakologie terapeutické užití MeSH
- PPAR delta farmakologie terapeutické užití MeSH
- propionáty farmakologie terapeutické užití MeSH
- transplantace jater MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Jaterní selhání při cirhóze i hepatocelulární karcinom (HCC) při HCV infekci představují v západních zemích stále jednu z hlavních indikací k transplantaci jater (LTx). U pacientů s kompenzovanou jaterní cirhózou C má být protivirová léčba zahájena neprodleně, neboť komplikace, tedy dekompenzace onemocnění i HCC, se mohou objevit v krátkém časovém horizontu. Úspěšná protivirová léčba HCV u pacientů s cirhózou snižuje riziko dekompenzace, HCC i riziko úmrtí na selhání jater, a snižuje tak potřebu LTx u těchto pacientů. Léčba u pacienta s dekompenzovanou jaterní cirhózou před LTx má za cíl nejen prevenci rekurence HCV v jaterním štěpu, ale též zlepšení jaterní funkce. U pacientů zařazených do čekací listiny může zlepšení jaterní funkce vést až k vyřazení z čekací listiny. LTx má být zvážena u všech pacientů s chronickým selháním jater při HCV, u nichž předpokládáme po LTx prodloužení života ve srovnání s přirozených průběhem jejich jaterního onemocnění, nebo u nich LTx významně zlepší kvalitu života. LTx má být zvažována v okamžiku, kdy je předpokládaná doba dožití z důvodu jaterního onemocnění jeden rok nebo méně. Před LTx má být pacient podrobně vyšetřen za účelem vyloučení komorbidit, které by LTx zásadně komplikovaly či znemožnily. Zavedení přímo působících antivirotik do léčebných režimů HCV představuje revoluční krok k zabránění rekurence HCV ve štěpu, ať již eradikací HCV ještě před LTx, nebo časnou léčbou po ní. V současné době již rekurence HCV ve štěpu jater nevede k horšímu přežití nemocných transplantovaných pro HCV, výsledky jsou zcela srovnatelné s výsledky LTx pro ostatní diagnózy.
Liver failure due to cirrhosis and hepatocellular carcinoma (HCC) in hepatitis C (HCV) infection is still one of the main indications for liver transplantation (LTx) in Western countries. In patients with compensated liver cirrhosis C, antiviral therapy should be initiated promptly, as complications, i.e. decompensation of the disease and HCC, can occur in a short time frame. Successful antiviral treatment of HCV in patients with cirrhosis reduces the risk of decompensation, HCC, and death from liver failure, thus reducing the need for LTx in these patients. Treatment in a patient with decompensated liver cirrhosis before LTx aims not only to prevent HCV recurrence in the liver graft but also to improve liver function. In patients on the waiting list, improvement of liver function may lead to removal from the waiting list. LTx should be considered in all patients with chronic liver failure due to HCV in whom we expect prolongation of life expectancy after LTx compared to the natural course of their liver disease or for whom LTx will significantly improve the quality of life. LTx should be considered when life expectancy due to liver disease is one year or less. Before LTx, the patient should be thoroughly examined to exclude comorbidities that substantially complicate or preclude LTx. The advent of direct-acting antivirals into HCV treatment regimens represents a revolutionary step to prevent HCV recurrence in the graft, is either by eradicating HCV before LTx or by early treatment after LTx. Currently, HCV recurrence in the liver graft either by eradicating HCV before LTx or by early treatment after LTx. Currently, HCV recurrence in the liver graft no longer leads to worse survival in patients transplanted for HCV, and outcomes are fully comparable to those of LTx for other diagnoses.
Deficit a1-antitrypsinu (AATD) je autozomálně kodominantní onemocnění projevující se rozvojem emfyzému plic v mladém věku a onemocněním jater. Bodová mutace genu SERPINA1, který a1-antitrypsin (AAT) kóduje, způsobuje defektní sekundární strukturu proteinu, který se následně hromadí v endoplazmatickém retikulu hepatocytů a není transportován do krve a tělesných tekutin. Nedostatek AAT, který blokuje neutrofilní elastázu v plicích, tak umožní proteolytické poškození pojivové tkáně plic, což vede k rozvoji emfyzému plic. Jaterní onemocnění je způsobeno hromaděním mutovaného AAT v jaterních buňkách, což vede k proteotoxickému jaternímu poškození, které může vést až k jaterní cirhóze. Transplantace jater (LT) představuje jedinou kurativní metodu, po LT má příjemce jaterního štěpu fenotyp dárce orgánu a normální sérové koncentrace AAT. Indikace k LT má být zvážena u všech pacientů s AATD a konečným stadiem selhání jater. Tito nemocní mají být odesláni do transplantačního centra v okamžiku vzniku závažných komplikací, jako jsou variceální krvácení, ascites, encefalopatie, hepatorenální syndrom. U pacientů s hepatocelulárním karcinomem je LT optimální léčebnou metodou v případě časného, neresekabilního tumoru. Načasování LT je zcela zásadní, LT má být provedena dříve, než pacient vyvine život ohrožující komplikace jaterního onemocnění. LT má být zvažována u pacientů Child- -Pughovy klasifikace B a C a při MELD (Model of End-Stage Liver Disease) skóre 15 a vyšším. Přežití nemocných po LT je v současné době excelentní.
Alpha-1-antitrypsin deficiency (AATD) is an autosomal codominant genetic condition which manifests with lung emphysema at young age and with liver disease. A point mutation in the SERPINA1 gene, which encodes a1-antitrypsin (AAT), causes a defective secondary structure of the protein, which subsequently accumulates in the endoplasmic reticulum of hepatocytes and is not transported into the blood and body fluids. Deficiency of AAT, which inhibits neutrophil elastase in the lung, thus allows proteolytic damage to the connective tissue of the lung, leading to the development of emphysema. Liver disease is caused by the accumulation of the mutant AAT in liver cells, contributing to proteotoxic liver injury that can lead to liver cirrhosis. Liver transplantation (LT) is the only curative method; after LT, the recipient has the phenotype of the donor organ and normal serum AAT concentrations. The indication for LT should be considered in all patients with AATD and end-stage liver disease. The patients should be referred to the transplant centre when severe complications of liver cirrhosis, such as variceal bleeding, ascites, encephalopathy, and hepatorenal syndrome. In patients with hepatocellular carcinoma, LT represents an optimal treatment modality in the case of an early, unresectable tumour. The timing of LT is crucial; LT should be performed before the patient develops life-threatening complications of end-stage liver disease. LT should be considered in patients of Child-Pugh classification B and C and MELD score of 15 points or higher. Survival of patients after LT for AADT is excellent.
- MeSH
- deficit alfa1-antitrypsinu * diagnóza patologie terapie MeSH
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- nemoci jater etiologie komplikace terapie MeSH
- plicní emfyzém MeSH
- selhání jater terapie MeSH
- transplantace jater * MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
BACKGROUND AND OBJECTIVES: HCV infection often remains untreated in people who inject drugs (PWID), albeit they may present with advanced liver fibrosis at a young age. We aimed to assess the rate of patients with significant fibrosis in PWID starting anti-HCV therapy and identify the factors associated with severe fibrosis. METHODS: The cohort of 200 patients was divided into two groups: F0-F2 (N = 154, 77%), patients with liver stiffness measurement (LSM) < 10.0 kPa, and F3-F4 (N = 46, 23%), with LSM ≥ 10.0 kPa, indicating significant liver fibrosis. RESULTS: In group F3-F4, there were significantly more males, and the patients were older, with a higher BMI. The number of long-term abstaining patients was significantly higher in group F3-F4 compared with group F0-F2, as well as the proportion of patients reporting harmful drinking. Obesity (OR 4.77), long-term abstinence from illicit drugs (OR 4.06), harmful drinking (OR 2.83), and older age (OR 1.17) were significant predictors of advanced fibrosis in PWID starting anti-HCV therapy. CONCLUSIONS: A quarter of PWID presented with significant liver fibrosis at treatment initiation. Obesity, long-term drug abstinence, harmful drinking, and older age contributed to significant liver fibrosis.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- MeSH
- antivirové látky aplikace a dávkování klasifikace škodlivé účinky MeSH
- chronická hepatitida C * diagnóza epidemiologie farmakoterapie komplikace patofyziologie přenos MeSH
- diabetes mellitus 2. typu * komplikace MeSH
- klinické rozhodování MeSH
- kombinovaná farmakoterapie metody MeSH
- komorbidita MeSH
- lidé MeSH
- plošný screening MeSH
- riziko MeSH
- setrvalá virologická odpověď MeSH
- stupeň závažnosti nemoci MeSH
- výběr pacientů MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Primární biliární cholangitida (PBC) je chronické imunologicky podmíněné jaterní onemocnění, které ve svém dlouhodobém průběhu vede k destrukci malých žlučovodů, cholestáze, fibróze a cirhóze jater s jaterním selháním. PBC postihuje ve více než 90 % ženy středního věku, většina pacientů je nyní diagnostikována v asymptomatickém stadiu. Diagnóza onemocnění je obvykle stanovena na základě kombinace laboratorních vyšetření, elevace hodnot sérové alkalické fosfatázy převyšující 1,5násobek normy po dobu delší než šest měsíců a přítomnosti protilátek proti mitochondriím (AMA) v titru 1 : 40 nebo vyšším. Typický histologický nález potvrzuje diagnózu, stadium jaterního onemocnění je však nyní možné určit i pomocí neinvazivních metod. Kyselina ursodeoxycholová je v současné době léčbou první volby, v případě neúspěšné léčby je možno použít kyselinu obeticholovou. Transplantace jater je indikována u pacientů s PBC, kteří dospěli do stadia jaterního selhání i přes podávanou léčbu medikamentózní.
Primary biliary cholangitis (PBC) isachronic autoimmune disorder of the liver. In its long‑term course, it leads to small bile ducts destruction, cholestasis, liver fibrosis, cirrhosis and chronic liver failure. PBC is much common in women, especially of middle‑age, most patients are diagnosed in an asymptomatic stage. The diagnosis is based on the combination of laboratory assessments, alkaline phosphatase elevation more than 1,5 ULN for more than 6 months, and the presence of AMA in atitre 1 : 40 or higher. The typical histological finding confirms the diagnosis, but the stage of liver disease may be determined based on the non‑invasive liver stiffness measurement. Ursodeoxycholic acid represents nowadays standard‑of‑care in PBC patients, followed by obeticholic acid in non‑responders. Liver transplantation is indicated it those with liver failure in whom conservative therapy failed.
BACKGROUND: Intravenous drug use (IVDU) represents the major factor of HCV transmission, but the treatment uptake among people who inject drugs (PWID) remains low owing to a false presumption of low efficacy. The aim of our study was to assess treatment efficacy in PWID and factors determining adherence to therapy. METHODS: A total of 278 consecutive patients starting DAA (direct-acting antivirals) therapy were included, divided into two groups: individuals with a history of IVDU, PWID group (N = 101) and the control group (N = 177) without a history of IVDU. RESULTS: Sustained virological response 12 weeks after the end of therapy (SVR12) was achieved by 99/101 (98%) and 172/177 (98%) patients in the PWID and control group, respectively; in PWID group, two patients were lost to follow-up, and in the control group, four patients relapsed and one was lost to follow-up. PWID patients postponed appointments significantly more often, 29 (28.7%) in PWID versus 7 (4%) in the control group, p = 0.001. Thirteen of 101 (12.9%) and six of 177 (3.4%) patients in the PWID and in the control group, respectively, missed at least one visit (p < 0.01). However, postponing visits led to a lack of medication in only one PWID. In the PWID group, older age (p < 0.05; OR 1.07, 95% CI 1.00-1.20) and stable housing (p < 0.01; OR 9.70, 95% CI 2.10-56.20) were factors positively contributing to adherence. Contrarily, a stable job was a factor negatively influencing adherence (p < 0.05; OR 0.24, 95% CI 0.06-0.81). In the control group, none of the analyzed social and demographic factors had an impact on adherence to therapy. CONCLUSIONS: In PWID, treatment efficacy was excellent and was comparable with SVR of the control group. Stable housing and older age contributed to a better adherence to therapy.
- MeSH
- antivirové látky terapeutické užití MeSH
- chronická hepatitida C * komplikace farmakoterapie MeSH
- hepatitida C * farmakoterapie MeSH
- intravenózní abúzus drog * komplikace farmakoterapie MeSH
- léčivé přípravky * MeSH
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- setrvalá virologická odpověď MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
Portální hypertenze představuje spektrum komplikací chronických onemocnění jater a cirhózy a může se manifestovat ascitem, varixy jícnu, splenomegalií, hypersplenizmem, hepatorenálním a hepatopulmonálním syndromem či portopulmonální hypertenzí. Portální hypertenze predikující prognózu pacienta může být různě závažná a zlatým standardem posouzení její tíže zůstává invazivní měření portosystémového gradientu (HVPG) pomocí katetrizace jaterních žil. Spolehlivá diagnostika portální hypertenze je důležitá, neboť pacienti s klinicky významnou portální hypertenzí mají vysoké riziko variceálního krvácení a vyšší mortalitu. V posledních letech nacházejí v klinické hepatologii stále větší uplatnění neinvazivní metody vyšetření tuhosti jater. Mohou nahradit nejen jaterní biopsii a určit stupeň fibrózy, tedy pokročilost jaterního onemocnění, ale je též možno je využít ke stanovení tíže portální hypertenze. V současnosti je možné k posouzení tuhosti jater a predikci portální hypertenze využít metody kvantitativní elastografie (tranzientní elastografie, point shear-wave elastrografie, 2D-shear-wave elastografie) či metody využívající magnetickou rezonanci. Stupeň portální hypertenze lze rovněž stanovit na základě vyšetření neinvazivních markerů jaterní fibrózy (např. ELF test) nebo je možno na klinicky signifikantní portální hypertenzi usuzovat z kompozitních skóre, jako je např. LSPS skóre vycházející z tuhosti jater, průměru sleziny a počtu trombocytů. Měření tuhosti sleziny je metodou novou vyžadující další prospektivní studie. Přehledný článek popisuje současné možnosti neinvazivní diagnostiky portální hypertenze a stanovení její závažnosti.
Portal hypertension represents a wide spectrum of complications of chronic liver diseases and may present by ascites, oesophageal varices, splenomegaly, hypersplenism, hepatorenal and hepatopulmonary syndrome or portopulmonary hypertension. Portal hypertension and its severity predicts the patient‘s prognosis: as an invasive technique, the portosystemic gradient (HPVG – hepatic venous pressure gradient) measurement by hepatic veins catheterisation has remained the gold standard of its assessment. A reliable, non-invasive method to assess the severity of portal hypertension is of paramount importance; the patients with clinically significant portal hypertension have a high risk of variceal bleeding and higher mortality. Recently, non-invasive methods enabling the assessment of liver stiffness have been introduced into clinical practice in hepatology. Not only may these methods substitute for liver biopsy, but they may also be used to assess the degree of liver fibrosis and predict the severity of portal hypertension. Nowadays, we can use the quantitative elastography (transient elastography, point shear-wave elastrography, 2D-shear-wave elastography) or magnetic resonance imaging. We may also assess the severity of portal hypertension based on the non-invasive markers of liver fibrosis (i.e. ELF test) or estimate clinically significant portal hypertension using composite scores (LSPS – liver spleen stiffness score), based on liver stiffness value, spleen diameter and platelet count. Spleen stiffness measurement is a new method that needs further prospective studies. The review describes current possibilities of the non-invasive assessment of portal hypertension and its severity. Conflict of Interest: The authors declare that the article/ manuscript complies with ethical standards, patient anonymity has been respected, and they state that they have no financial, advisory or other commercial interests in relation to the subject matter. Publication Ethics: This article/ manuscript has not been published or is currently being submitted for another review. The authors agree to publish their name and e-mail in the published article/ manuscript. Dedication: This work was supported by the program project of the Ministry of Health of the Czech Republic with Reg. No. 16-274546A. All rights under intellectual property regulations are reserved. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers.
- Klíčová slova
- invazivní měření portosystémového gradientu, HVPG, tuhost jater, tuhost sleziny,
- MeSH
- biologické markery krev MeSH
- elastografie metody MeSH
- lidé MeSH
- portální hypertenze * diagnostické zobrazování diagnóza MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
