Východiska: Pooperační ileus (pooperační dysfunkce) je závažná komplikace vyskytující se především u pacientů s rizikovými faktory a u pacientů po akutních, dlouhotrvajících operačních výkonech. Jeho etiologie je multifaktoriální, podílí se na ní jak zánětlivé, tak i neurogenní, hormonální a farmakologické faktory. V prevenci a léčbě se snažíme uplatnit především nefarmakologické postupy, ovlivnit reverzibilní etiologické faktory a v pooperačním období nejlépe implementovat a využít ERAS postupy. Další možností je snaha o ovlivnění tohoto stavu farmaky. V diferenciální diagnostice je třeba odlišit krátkodobé zhoršení střevní motility, která je běžná prakticky po každém nitrobřišním výkonu. Cíl: Cílem práce je popsat možnosti farmakologické intervence u takto postižených pacientů. Na základě současné úrovně poznání práce analyzuje účinnost současně používaných farmak především ze skupiny takzvaných prokinetik. Závěr: Pooperační ileus stále představuje závažnou komplikaci. Možnosti farmakologické intervence jsou omezené, účinný se jeví být neostigmin a v prevenci v České republice nedostupný alvimopan. Nadějnými preparáty se také jeví 5-hydroxytryptamin 4 (5HT4) agonisté, zde je ale třeba dalších studií. Použití inhibitorů COX-2 je stále diskutabilní.
Introduction: Postoperative ileus is a severe condition occurring especially in high-risk patients following acute and prolonged surgical procedures. Multiple factors are described as important in etiology, such as inflammation as well as neurological, hormonal and pharmacological influences. In prevention and treatment, we try to apply non-pharmaceutical procedures, to influence reversible etiological factors and, in postoperative period, to implement and use ERAS procedures. Drugs are the other possibility how to influence this pathology. Short-term impairment of intestinal motility following the most of the intraabdominal surgeries must be also taken in count in the differential diagnosis and treatment. Study aim: We try to describe all possibilities of pharmacological treatment and prevention of the postoperative ileus. Effectiveness of drugs used in present praxis, especially group of so-called prokinetics is analyzed. Conclusion: Postoperative ileus is still recognized as severe complication. Pharmacological treatment options are limited, only a few substances have evident positive impact (neostigmin for treatment and alvimopan – not registered in the Czech Republic for prevention). More evidence is necessary for positive effect of 5-hydroxytryptamine 4 (5HT4) agonists, and the effect of selective COX-2 inhibitors is still controversial.
- MeSH
- ileus * diagnóza etiologie farmakoterapie MeSH
- lidé MeSH
- neostigmin aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- pooperační komplikace * farmakoterapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Úvod: Požití korozivní látky představuje potencionálně závažný stav s možným ohrožením života a rozvojem časných i pozdních komplikací. Příznaky a diagnostika: Příznaky u poleptání mohou být různorodé, nespecifické a nevedou ke stanovení diagnózy, nemáme-li údaj o požití nebezpečné látky. Nejprve je nutné zjistit informace o požité látce. Dalším krokem by mělo být vyšetření otorynolaryngologem. Zcela zásadní pro další léčebný postup je provedení flexibilní endoskopie horní části zažívacího traktu. Cílem endoskopického vyšetření je vyhodnotit rozsah změn v jícnu a žaludku. Podle endoskopického nálezu je pak vedena léčba postiženého pacienta. V případě podezření na perforaci musí endoskopii předcházet provedení CT hrudníku a břicha s aplikací kontrastní látky per os. Léčba: V případě přítomnosti závažných respiračních příznaků, edému hrtanu či jeho nekrózy je nutné zajištění dýchacích cest. V léčbě poleptání se uplatňují inhibitory protonové pumpy, antibiotika by měla být použita při perforaci jícnu, ve třetím stadiu poleptání, při aplikaci steroidů a postižení plic. Kortikoidy nejsou jako prevence striktur indikovány, jediná indikace k podání kortikoidů jsou těžké edematózní změny na dýchacích cestách. Způsob výživy nemocného se odvíjí podle endoskopického nálezu. Pacientům s poleptáním I. a II.A stupně podáváme iniciálně tekutou dietu na 48 hod. U pacientů s postižením II.B a III. stupně není možné aplikovat výživu dietou. Je nutné zavést nazoenterální sondu a podávat enterální výživu sondou. Při vzniku perforace GIT je indikováno akutní operační řešení. Mezi pozdní komplikace se řadí především vznik striktur. Závěr: Poleptání jícnu a žaludku se řadí mezi méně častá postižení. Svojí závažností však může pacienta ohrozit na životě či vyvolanými změnami ovlivnit život na dlouhá léta.
Introduction: Ingestion of a corrosive substance is an infrequent but serious condition with a possible threat to life. Symptoms and diagnosis: Clinical symptoms of esophageal burns are non-specific and are determined by the degree and extent of injury Subjective symptoms do not lead to a diagnosis without information of corrosive substance ingestion. It is necessary to define the substance and find out information of its local and systemic toxicity. The next step should be an ENT examination to descibe local extent of corrosive injury in the oral cavity, pharynx and larynx and exclude severe injury and oedema of larynx and urgency of tracheostomy or intubation. A flexible endoscopy of the upper digestive tract is essential for further treatment. The aim of the endoscopic examination is to evaluate the extent of changes in the oesophagus and stomach. If GIT perforation is suspected, CT scan of the thorax and abdomen must precede the endoscopy. Treatment: In the presence of obstructive respiratory symptoms, laryngeal edema or severe burns of the airways is necessary to secure the airways as the first step. Wide-spread antibiotics should be used in the case of perforation of the oesophagus, in the third stage corrosions and in lung involvement. Corticoids are not indicated as a prevention of strictures, the only indication is to reduce oedema of the airways. Patient’s nutrition depends on degree and extent of the injury. Patients with I and II.A degree burns are nourished orally, a liquid diet for 48 hours is recommended. In patients with II.B and III. degree oral intake is excluded and nasoenteral tube is inserted for tube feeding. In case of GIT perforation, an acute surgical procedure is indicated. Stenosis of the oesophagus are frequent and severe long-term consequences of severe corrosions and long-term care and repeated interventions to restore of possibility of oral feeding could be indicated. Conclusion: Oesophageal and stomach burns are less frequent injuries. However, due to its severity, it can endanger patient’s life or its quality for long years. Multidisciplinary approach is essential in corrosive injuries management.
- MeSH
- alkálie škodlivé účinky MeSH
- chemické popálení * diagnostické zobrazování etiologie komplikace terapie MeSH
- diagnostické zobrazování metody MeSH
- endoskopie trávicího systému metody MeSH
- ezofágus patologie zranění MeSH
- kyseliny škodlivé účinky MeSH
- lidé MeSH
- nekróza chemicky indukované diagnostické zobrazování etiologie MeSH
- prognóza MeSH
- žaludek patologie zranění MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Pooperační delirium je závažná komplikace, vyskytující se u pacientů především nad 65 let. V této věkové kategorii patří k častým komplikacím a jeho projevy jsou popisovány až u 50 % operovaných. Pooperační delirium svojí závažností výrazně ovlivňuje jak pooperační morbiditu, tak i mortalitu. Základním předpokladem pro snížení rizika vzniku pooperačního deliria je včasná identifikace rizikových pacientů. U nich se pak snažíme cíleně redukovat rizikové faktory pro vznik a rozvoj delirantního stavu. Již při operaci volíme individuální přístup k vedení anestezie. V pooperačním období také preferujeme postupy, které přispívají ke snížení rizika rozvoje deliria. V případě rozvoje této komplikace primárně preferujeme řešení možné příčiny stavu a využíváme nefarmakologické postupy. Farmakologická intervence by měla být vyhrazena jen pro nemocné s hyperaktivní formou deliria. Cílem článku je přiblížit opatření, která pomáhají deliriu předcházet, a současně i využívané léčebné postupy.
Postoperative delirium is a serious complication occurring mainly in patients over 65 years. This complication is common in the above mentioned age group and has been described in up to 50% of patients. Postoperative delirium has a significant impact both on postoperative morbidity and mortality. Systematic and early detection of at-risk patients is essential to reduce the risk of postoperative delirium. Targeted efforts are then developed in thus identified patients to reduce the risk factors for developing delirium. An individualized approach to anesthesia is adopted during the surgery. Procedures that contribute to reducing the risk of developing delirium are preferred in the postoperative period. If this complication does occur, it is primarily preferred to manage any potential cause of the condition using non-pharmacological procedures. Pharmacological interven- tion should be reserved only for patients with a hyperactive form of delirium. The aim of the article was to shed more light on measures that help to prevent the delirium and on the therapeutic procedures used.
Open abdomen je závažný důsledek rozličných nitrobřišních procesů provázených často sepsí až septickým šokem. Jako následek se pak rozvíjí těžká stresová malnutrice, poruchy hydratace a iontová dysbalance. Součástí open abdomen často bývá přítomnost střevní píštěle. U takto postižených pacientů je nutný komplexní přístup zahrnující rehabilitaci, nutriční péči v optimálním složení a lokální péči o otevřenou dutinu břišní. Na kazuistice pacientky s open abdomen a enterokutální fistulací popisujeme praktickou aplikaci výživy v průběhu celého onemocnění. Na závěr pak uvádíme souhrn doporučení nutriční péče u této skupiny nemocných.
Open abdomen is known as a serious consequence of various intra-abdominal pathologies. Initially, patients often have a life-threatening condition, sepsis or septic shock. Severe stress related malnutrition, mineral and fluid imbalance develop as metabolic consequences. Intestinal fistulas also occur as a frequent complication in patients with open abdomen. In such patients, a comprehensive approach is needed, including rehabilitation, nutritional support using optimal formulas, and local care for the open abdomen. Our case report presents a patient with open abdomen and enterocutaneous fistulation. A complex nutritional approach in the course of the disease is described and its importance is discussed. Finally, a summary of nutritional care for open abdomen patients is provided based on current recommendations.
- Klíčová slova
- open abdomen,
- MeSH
- enterální výživa * MeSH
- hojení ran * MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- nutriční terapie MeSH
- parenterální výživa MeSH
- pooperační komplikace MeSH
- proteiny terapeutické užití MeSH
- střevní píštěle terapie MeSH
- ventrální hernie chirurgie diagnóza MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Ochronóza neboli alkaptonurie patří mezi metabolická systémová onemocnění. Jedná se o vzácnou autosomálně recesivně dědičnou chorobu. Její podstata spočívá v poruše metabolismu aminokyseliny tyrosinu. V důsledku ukládání kyseliny homogentisové ve tkáních dochází k poškození kardiovaskulárního, urogenitálního a pohybového aparátu. Popis případu dokumentuje ošetření subtrochanterické zlomeniny obou proximálních femurů s následným selháním osteosyntézy vlevo. Pakloub byl řešen z důvodu progrese koxartrózy implantací totální náhrady. Až histologickým vyšetřením hlavice femuru byla stanovena přesná diagnóza. Po následné implantaci totální endoprotézy kolenního kloubu s rozsáhlým poškozením chrupavek a okolních měkkých tkání byla ochronóza histologicky znovu potvrzena. Snížená kvalita měkkých tkání jako jeden z faktorů přispěla k rozvoji hlubokého infektu, který vedl k rozvoji septického stavu. I přes intenzivní antibiotickou léčbu a amputaci končetiny došlo k srdečnímu a renálnímu selhání s úmrtím pacienta.
Ochronosis or alkaptonuria is a metabolic systemic disorder. It is a rare disease with autosomal recessive inheritance pattern, characterized by a faulty metabolism of the amino acid tyrosine. In an alternative metabolic pathway, homogentisate oxidizes to a brown-red pigment alkapton, which is being excreted to urine while damaging the kidney. Other tissues and organs are also being damaged, including the heart valves, spine, and major joints. Case study involves pseudo-joint after osteosynthesis of subtrochanteric femoral fracture and severe coxarthrosis in the field of ochronosis. Ochronosis was not diagnosed exactly until the implantation of total hip endoprosthesis and histological examination. Ochronosis was also confirmed during the subsequent implantation of total knee endoprosthesis, the damage to cartilages and adjacent soft tissues being extensive. Due to the inferior quality of soft tissues deep infection developed, which had to be managed with amputation. Severe decompensation of heart and kidney damage and death occurred, the patient died, the cause of death being heart failure accompanying a septic state.
- Klíčová slova
- hojení tkání,
- MeSH
- alkaptonurie * diagnóza komplikace patofyziologie MeSH
- amputace MeSH
- artróza kolenních kloubů etiologie chirurgie MeSH
- artróza kyčelních kloubů etiologie chirurgie MeSH
- fatální výsledek MeSH
- fraktury femuru chirurgie MeSH
- hojení fraktur MeSH
- hojení ran MeSH
- infekce měkkých tkání diagnóza farmakoterapie komplikace MeSH
- lidé MeSH
- náhrada kyčelního kloubu MeSH
- nekróza etiologie MeSH
- neúspěšná terapie MeSH
- ochronóza * diagnóza komplikace MeSH
- pooperační komplikace MeSH
- progrese nemoci MeSH
- senioři MeSH
- sepse MeSH
- totální endoprotéza kolene MeSH
- vnitřní fixace fraktury MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Úvod: Vzhledem k alarmujícímu nárůstu kolitid způsobených Clostridium difficile u chirurgických pacientů jsme si jako základní cíl práce stanovili identifikaci faktorů determinujících vznik a závažnost průběhu onemocnění. Znalost predisponujících či přímo vyvolávajících faktorů považujeme za důležitou s cílem zabránit rozvoji či významně zmírnit průběh tohoto potenciálně letálního postižení. Materiál a metodika: Do analyzovaného souboru bylo zařazeno celkem 51 pacientů, u nichž byl potvrzen výskyt klostridiové kolitidy během hospitalizace na I. chirurgické klinice FN u sv. Anny v Brně. Jako potenciální rizikové faktory jsme sledovali věk, přítomnost maligního onemocnění, recentně prodělané operace, terapii antibiotiky a aplikaci léků ovlivňujících pH žaludeční sliznice. Hodnocena byla míra závažnosti onemocnění a její závislost na přítomnosti výše uvedených rizikových faktorů. Korelace stupně závažnosti postižení a přítomnosti sledovaných faktorů byla následně statisticky zhodnocena s využitím neparametrického Fisherova testu. Výsledky: V hodnoceném souboru pacientů jsme potvrdili význam námi předpokládaných rizikových faktorů ve vztahu ke vzniku klostridiové kolitidy. U 39,2 % souboru byla kolitida dle parametrů hodnocena jako těžká. Relaps onemocnění jsme zaznamenali u 4 pacientů, z nichž u 2 proběhla i druhá návratná ataka, v 1 případě proběhla celkem 3 nová vzplanutí této infekce. Úmrtí se základní diagnózou klostridiové kolitidy jako jedinou příčinou se v souboru nevyskytlo, nicméně u 2 pacientů byla letální koincidence tohoto onemocnění s jinou závažnou diagnózou, a nelze tedy klostridiovou kolitidu považovat za bezprostřední příčinu úmrtí. Ani u jednoho pacienta nevzniklo toxické megakolon, rovněž nebylo nutné přistoupit k operačnímu řešení. Analýza přítomnosti rizikových faktorů ve vztahu k závažnosti průběhu neprokázala statisticky signifikantní korelaci. Stejně tak při hodnocení počtu přítomných rizikových faktorů ve vztahu k závažnosti onemocnění nebyla statistická významnost závislosti identifikována. Závěr: Klostridiová kolitida představuje závažné onemocnění, jehož výskyt i tíže průběhu zejména u hospitalizovaných polymorbidních pacientů narůstá. I když jsme schopni pojmenovat potenciální rizikové faktory pro její rozvoj, nelze některé permisivní faktory vzhledem ke koincidenci jiných onemocnění a stavů zcela eliminovat. Na druhé straně racionální přístup zejména k antibiotické terapii může významně přispět ke snížení výskytu tohoto potenciálně letálního postižení.
Introduction: The aim of our study was to identify risk factors associated with the development of Clostridium difficile colitis and determining the severity of clostridial colitis in a group of surgical patients. Identification of its predispositions is necessary for preventive interventions and effective treatment. Material and methods: 51 patients diagnosed with clostridial colitis were included in our study. The inclusion criterion was based on laboratory detection of clostridial toxin in each patient. We analysed age, concomitant malignancy, recent surgical intervention, antibiotic and proton pump inhibitors treatment. The severity of clostridial colitis and its correlation to possible risk factors mentioned above was described and statistically evaluated. Non-parametric Fischer test was used for the statistical evaluation. Results: We confirmed the importance of potential risk factors in the evaluated group of surgical patients with Cl. difficile colitis. The course of the disease was described as serious in 39.2% of patients in the study group. Recurrent attack of colitis was diagnosed in 4 patients, in 2 of them the second recurrence, in 1 patient the third relapse occurred. 2 patients with clostridial colitis evaluated in our group died, but the relation of their death to the clostridial GIT infection was not causal and the primary cause of death in both of them was multiple organ failure caused by serious comorbidities. We did not indicate any surgical intervention and no toxic megacolon developed in our study group. We did not detect any statistical correlation between the described risk factors and the severity of colitis. Conclusion: Clostridium difficile colitis needs to be recognised as a serious complication, especially in hospitalised patients. Its increased frequency and severity should not be underestimated. Although we can identify potential risk factors, we cannot exclude some of them completely (e.g. antibiotic and PPI treatment). On the other hand, a rational approach to antibiotic treatment in particular can be helpful in reducing the frequency and severity of clostridium difficile colitis.
- Klíčová slova
- klostridiová kolitida,
- MeSH
- antibakteriální látky škodlivé účinky MeSH
- chirurgické oddělení nemocnice MeSH
- Clostridioides difficile izolace a purifikace MeSH
- hospitalizace MeSH
- inhibitory protonové pumpy škodlivé účinky MeSH
- komorbidita MeSH
- lidé MeSH
- omeprazol škodlivé účinky MeSH
- pseudomembranózní enterokolitida * epidemiologie etiologie chemicky indukované MeSH
- recidiva MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- rizikové faktory * MeSH
- senioři MeSH
- statistika jako téma MeSH
- stupeň závažnosti nemoci MeSH
- věkové faktory MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- senioři MeSH
The most complex topic is represented by operative treatment of type IV lesions of rotator cuff. Palliative arthroscopic resection of rotator cuff did not produce optimal results. We thus intend to evaluate the newly implemented surgical techniques at our department. Fifty-six patients with type IV rotator cuff lesions were treated surgically between October 2007 and December 2010. In 6 patients, combined operations had to be performed because of their pathology, and these were not included in detailed evaluation. The population selected for detailed evaluation of new surgical techniques included 50 patients (mean age: 59 years, range: 41–73 years). The patients were randomized into two subpopulations, each formed by 25 people. Both subpopulations can be considered representative and comparable. All operations were performed in the “beach-chair” position in general anesthesia or/and in interscalenic block. After type IV lesion was diagnosed, the prespecified surgical procedure followed – partial muscle transfer of subscapularis muscle tendon (Karas) or partial non-anatomic rotator cuff reconstruction (Burkhart). The results were evaluated after 6 months using the modified Constant Functional Score. The following parameters were assessed: sex, age, side of the operation, dominance of the limb, Constant Functional Score pre-operatively and post-operatively, subjective and objective evaluation, pain, activities, movement and muscle strength, Constant Score improvement, improvement in its individual items and subitems, pain pre-operatively and post-operatively. In older patients with type IV lesions, we have good experience with Karas method while in younger and more active patients, Burkhart method seems to be more useful.
Závažná malnutrice patří k základním symptomům pokročilých maligních nádorů v oblasti hlavy a krku a její včasnou diagnostiku a léčbu je třeba chápat jako nedílnou součást diagnosticko-terapeutického algoritmu. Zlatým standardem pro zajištění vhodné výživy u těchto nemocných se stala perkutánní endoskopická gastrostomie (PEG). Tento minimálně invazivní přístup využíváme u většiny nemocných, u nichž byla dříve nutná gastrostomie klasická nebo dlouhotrvající zavedení výživné sondy. Za optimální považujeme zavedení PEGu již předléčebně, aby byl pacient adekvátně nutričně zajištěn již před zahájením vlastní onkologické terapie a samozřejmě v celém jejím průběhu. Peroperační implantace PEGu v rámci základního onkochirurgického výkonu po resekci stenotického úseku proximálního GIT nám také umožnila dále nabídnout tento výkon i dalším nemocným a redukovat tak provádění klasické gastrostomie na minimum. Tato technika také prakticky vyloučila potenciální rozsev implantačních metastáz vlivem mechanické traumatizace tumoru endoskopem. Stejný přínos má i zavádění PEGu s využitím rigidního ezofagoskopu.
Malnutrition is one of the severe symptoms of advanced head and neck cancer (HNSCC). The most helpful procedure to establish adequate way of nutrition is percutaneous endoscopic gastrostomy (PEG). This approach is useful in the most of HNSCC patiens and significantly reducts indications for open gastrostomy. We create and use also alternative techniques of PEG implantation (peroperative PEG as a part of oncosurgical procedure on the head and neck through the open wound after primary tumor resection). This technique help us to spread PEG implantation for patients with severe tumorous stenosis of hypopharynx and proximal oesophagus and also to exclude to posibility of implant metastatis due to mechanic traumatisation of cancer tissue. The same effect has PEG created with a help of rigid esophagoscope. Early diagnosis and effective treatment of malnutrition in HNSCC patients is required to improve therapeutical outcomes and prognosis. PEG is an important step in treatment of malnourished HNSCC patients.
- MeSH
- gastrointestinální endoskopie * MeSH
- gastrostomie * využití MeSH
- lidé MeSH
- nádory hlavy a krku * komplikace MeSH
- nutriční terapie MeSH
- peroperační péče MeSH
- podvýživa * prevence a kontrola MeSH
- směrnice pro lékařskou praxi jako téma MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
PURPOSE OF THE STUDY: Our objective is to introduce our simplified, easy-to-use classification of rotator cuff (RC) lesions, describe the frequency of individual findings in a considerably large series of shoulder joints examined by arthroscopy, evaluate the results of the operative management of individual lesion types, and recommend optimal surgical approaches. MATERIAL: Over the course of 10 years (between October 1st, 2000 and December 31st, 2009), 756 arthroscopic operations on the shoulder joint were performed. RC lesions were identified in 516 cases. We categorized the lesions using our own classification. Patient characteristics were as follows: the mean age was 43 years, 69% of the patients were men, and the right shoulder was affected in 61% of the cases (with the dominant upper limb being affected in 71% of the cases). The patients were followed up for a minimum period of 6 months. METHODS: All operations were performed in the "beach-chair" position under general anesthesia or in an interscalenic block. The arthroscope was introduced into the shoulder joint through the "soft-spot". Continuous lavage via an arthroscopic pump was used. The glenohumeral joint was examined first; an examination of the subacromial space followed. Once the lesion type was identified, other procedures were performed. In standard situations, type I lesions were managed with ASK sub- acromial decompression (SAD). As to type II lesions, we initially performed open RC reconstruction with acromioplasty, which we later replaced with ASK-assisted RC reconstruction with SAD; we are currently managing these lesions with ASK RC reconstruction + SAD. As for type III lesions, we initially used to treat them with open RC reconstruction with acromio - plasty; we are now performing ASK-assisted RC reconstruction with mini-incision + SAD. We are trying to use "double-row" sutures in certain cases. The initial management of type IV lesions consisted of ASK palliative resection of RC remnants combined with SAD. Currently, we are performing partial muscle transfer of the intact subscapularis muscle tendon (Karas) or partial non-anatomical RC reconstruction (Burkhart). A combination of both methods described above was required in some cases. If delamination of the RC was found, partial reconstruction using the "double-layer" technique took place. Open acromioplasty was added during all operations. Type V lesions are managed with ASK palliative resection of RC remnants + SAD; when this approach proves unsuccessful, which is a rare phenomenon, resurfacing follows. The results were evaluated after 6 months using a modified Constant functional score. Besides clinical examination, self-assessment questionnaires filled in by the patients were also evaluated. RESULTS: Out of a total of 516 RC lesions, type I was the most prevalent (54%), followed by type V (16%). The prevalence of lesion types II, III and IV was about 10% each. In type I, the mean improvement measured by the Constant score was 36 points. As for type II, open reconstruction, ASK-assisted reconstruction and ASK reconstruction resulted in mean improvements of 31, 34, and 35 points, respectively. While open reconstruction of type III lesions was associated with a 27-point improvement on the Constant score, the use of ASK-assisted reconstruction resulted in a 29-point improvement. In type IV, the use of ASK palliative resection of RC remnants, muscle transfer (Karas), partial reconstruction (Burkhart), and a combination of the last two methods led to the mean 19-, 25-, 22-, and 22- point improvements respectively. Following ASK palliative resection, the mean Constant score improvement in type V lesions was 17 points, while the use of resurfacing, if performed, was associated with a 21-point improvement. DISCUSSION In type I lesions, favourable long-term outcomes are achieved through ASK SAD, which removes RC irritation within the narrowed subacromial space. RC reconstruction or sutures, which can be performed arthroscopically quite easily, are indicated in type II lesions. The situation is similar in type III lesions, where, from a technical point of view, reconstruction is facilitated by ASK-assisted reconstruction with mini-incision. Since type IV lesions are the most complex ones, the largest number of surgical management methods is described here. As for muscle transfer, the subscapularis and latissimus dorsi muscles are used most often, the latter requiring wider surgical access. Partial non-anatomical reconstruction is useful, too. New synthetic prostheses, as well as biosynthetic or biologic prostheses prepared with cultures of pluripotent stem cells, have been developed recently. Unlike some other authors, we prefer open surgery. Attempts at ASK reconstruction increase surgical time considerably, while the cosmetic effect is negligible if many ASK ports are used. Reconstruction is contraindicated in type V lesions; good outcomes are being achieved with ASK palliative resection of RC remnants (Apoil). Type I lesions are successfully managed with ASK SAD. The method of choice in type II lesions is ASK reconstruction. In type III lesions, we have been getting good results with ASK-assisted RC reconstruction with mini-incision. As for type IV lesions in older patients, we have good experience with muscle transfer of a part of the intact subscapularis muscle tendon (Karas); partial non-anatomial reconstruction (Burkhart) is deemed more beneficial in younger and more active patients. For anatomical reasons, a combination of both above-mentioned methods had to be used in some cases. ASK palliative resection of RC remnants, rarely followed by resurfacing when unsuccessful, remains the method of choice in treating type V lesions. Key words: shoulder arthroscopy, rotator cuff lesions, classification, subacromial decompression, reconstruction, open surgery, palliative resection, Constant Functional Score.
