- MeSH
- lidé MeSH
- perikardiální efuze radiografie terapie MeSH
- punkce MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- MeSH
- kardiologie metody trendy MeSH
- kardiovaskulární nemoci diagnóza farmakoterapie terapie MeSH
- Publikační typ
- kongresy MeSH
Cíl práce: Vyšetřování rozšířeného spektra koagulačních parametrů u pacientů s invazivním meningokokovým onemocněním (IMO) se snahou stanovit parametry, které by předpovídaly závažný průběh onemocnění. Soubor pacientů a metody. V letech 1996-2001 byla prováděna rozšířená koagulační vyšetření u 164 pacientů s IMO, z nichž 14 zemřelo (smrtnost 9 %). Koagulační vyšetření zahrnovala počet trombocytů, protrombinový čas, fibrinogen, antitrombin III, protein C, protein S, D-dimery, fibrin degradační produkty, fibrinmonomery a plasminogen. Koagulační parametry byly hodnoceny ve vztahu ke klinické formě onemocnění, séroskupině meningokoka a riziku úmrtí pacientů. Výsledky. Patologické změny koagulace byly nejčastější u pacientů s meningokokovou sepsí, séroskupina meningokoků jejich četnost prakticky neovlivnila. Vysoké riziko úmrtí (p < 0,01) bylo prokázáno u pacientů s fibrinogenem pod 2 g/l, protrombinovým časem nad 2,0 v INR (International NormaUsed Ratio), trombocytopenií pod SClO^/l, antitrombinem III pod 70 %, plasminogenem pod 50 % a při splněni Aokiho kritérií diseminované intravaskulární koagulace (DIC). Nejvyšší smrtnost byla u pacientů s fibrinogenem pod 2 g/l (67 %) a antitrombinem III pod 50 % (42 %). Nejvyšší senzitivitu a specificitu stanovení (obě nad 80 %) měl průkaz Aokiho kritérií DIC. Další koagulační parametry nebyly vhodné pro stanovení prognózy onemocnění. Závěr. Pacienti s IMO s fibrinogenem pod 2 g/l či antitrombinem III pod 50 % mají vysoké riziko úmrtí. Aokiho kritéria DIC jsou vhodná pro hodnocení koagulačních poruch v průběhu IMO.
Objectives: Investigation of extended soectrum of coacrulation oarameters in patients with meningococcal diseases with effort to determine parameters suitable for prediction of serious illness course. Methods: Investigation of coagulation was performed in 164 patients with meningococcal disease (14 deaths, lethality 9 %) during 1996-2001. Spectrum of coagulation parameters included platelet count, protrombine time, fibrinogen, antitrombin III, protein C, protein S, D-dimers, fibrin degradation products, fibrin-monomers and plasminogen. Coagulation parameters were evaluated in relation to the clinical form of disease, serogroup and risk of patient's death. Results: Coagulation disturbances were most frequent in patients with sepsis, while serogroup did not influence their frequency. High risk 01 death (p < 0.01) was proved in patients with fibrinogen below 2 g/l, prothrombine time above 2.0 in International Normalised Ratio, platelet count below 50.109/1, antitrombin III below 70 %, plasminogen below 50 % and in patients with proved disseminated intravascular coagulation (DIC) by Aoki. The highest lethality was proved in patients with fibrinogen below 2 g/l (67 %) and antitrombin Ill below 50 % (42 %). The highest sensitivity and specificity (both above 80 %) were in patients with DIC score by Aoki. Investigation of other coagulation parameters was not profitable for evaluation of disease prediction. Conclusions: High risk of death was proved in patients with meningococcal disease with fibrinogen level below 2 g/l and antithrombin III level below 50 %. DIC score by Aoki is suitable for evaluation of coagulation disturbances during meningococcal disease.
- MeSH
- diseminovaná intravaskulární koagulace diagnóza etiologie MeSH
- finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
- hodnocení rizik MeSH
- inhibitory koagulačních faktorů krev MeSH
- koagulační faktory krev MeSH
- lidé MeSH
- meningitida diagnóza MeSH
- septický šok diagnóza MeSH
- vyšetření krevní srážlivosti MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- srovnávací studie MeSH
- MeSH
- ateroskleróza terapie MeSH
- hypertenze fyziologie MeSH
- kardiovaskulární nemoci patologie terapie MeSH
- koronární nemoc patologie terapie MeSH
- Publikační typ
- kongresy MeSH
Cíl práce: Zavedení další bezkultivační metody invazivního meningokokového onemocnění, polymerase chain reaction (PCR), která obohatí současně užívané bezkultivační metody a zvýší procento laboratorně potvrzených onemocnění. Materiál a metody: Metoda PCR byla optimalizována na kmenech Neisseria meningitidis B a C. Senzitivita a specificita PCR detekce Neissera meningitidis B a C z klinického materiálu byla hodnocena na 195 vzorcích likvoru od pacientů s invazivním meningokokovým onemocněním (80 vzorku likvoru), non-meningokokovou bakteriálni meningitidou (49 vzorku likvoru) a virovou meningitidou (66 vzorků likvoru). Výsledky: Pro PCR detekci Neisseria meningitidis B a C z likvoru byly zjištěny následující parametry, senzitivita = 0,85, specificita = 0,95, pozitivní předpovědní hodnota = 0,88 a negativní předpovědní hodnota = 0,93. Metoda PCR posada laboratorní potvrzení etiologie u 47,4 % z 19 vyšetřených likvoru u pravděpodobných invazivních meningokokových onemocnění, jejichž meningokoková etiologie nebyla potvrzena klasickými metodami. V současné době je zaváděna semi-nested PCR strategie k detekci Neisseria meningitidis z likvoru, krve a séra, jakož i rozšířená PCR metoda pro detekci Haemophilus influenzae b a Streptococcus pneumoniae z likvoru, krve a séra. Závěr: V Národní referenční laboratoři pro meningokokové nákazy SZÚ Praha byla zavedena PCR metoda detekce Neisseria meningitidis B a C z likvoru a je nabízena k rutinnímu použití.
Objectives: To introdukce a further non-culture method for diagnosis of invasive meningococcal dinase, polymerase chain reaction (PCR), in addition to those currently used to increase the percentage of laboratory confirmed cases. Materials and methods: The PCR method was optimist on Neisseria meningitidis B and C strains. Sensitivity and specificity of PCR detection of Neisseria meningitidis B and C from clinical material was assessed in 195 samples of the cerebrospinal fluid obtained from patiens with invasive meningococcal dinase (80 CSF samples), non-meningococcal bacterial meningitis (49 CSF samples) and viral meningitis (66 CSF samples). Results: The following parameters of the PCR method for detection of Neisseria meningitidis B and C from the CSF were found: sensitivity = 0.85, specificity = 0.95, positive predictive value = 0.88 and negative predictive value = 0.93. PCR gave laboratory confirmation in 47.4 % of 19 CSF samples from patiens with suspected invasive meningococcal dinase, whose meningococcal infection was not confirmed by classical methods. The semi-nested PCR strategy and an extended PCR method for detection of Haemophilus influenzae h and Streptococcus pneumoniae from CSF, blood and serum has been introduced recently in our laboratory. Conclusions: The PCR method for detection of Neisseria meningitidis B and C from the cerebrospinal fluid was introduced in the National Reference Laboratory for Meningococcal Infections in NIPH, Prague and is propřed for routine use.
Jedním z kandidátů na etiologické agens neobjasněných virových hepatitid (VHN) je od roku 1995 objevený virus GBV-C/HGV. U pacientů s VHN jsme zjistili v prvém odběru vysokou prevalenci virémie: 76,3 %, prokazovanou pozitivitou GBV-C/I3GV RNA. Porovnávali jsme ji se skupinami pacientů v hemodialyzačním programu (HD), kde byla 18,8 %, s hematoonkologickým onemocněním (BD): 25,6 % a s koinfekcí HBV a HCV (CI): 95,5 %. U opakovaně vyšetřovaných pacientů jsme také sledovali dynamiku virémie a protilátek s cflem objasnit průběh infekce. Závažným zjištěním bylo časté vymizení virémie, po 6,5 měsících, pozorované ve všech skupinách. Nejčastěji u VHN, v 55,9 % případů, u HD v 7,8 %, BD v 12,1 % a CI v 36,4 %. Vymizení virémie nemusí znamenat clearance viru, ale může signalizovat přechod GBV-C/I3GV do stavu perzistence bez diagnostikovatelných markerů infekce, s možností exacerbace virové replikace. Časté vymizení virémie, společně s jejím vysokým nálezem v prvém odběru u VHN, oproti ostatním skupinám, tak podporuje hypotézu úzké kauzální souvislosti virémie GBV-C/HGV s klinickými projevy infekce. U akutních průběhů, s obrazem VHN, GBV-C/I3GV RNA pozitivitou a elevací transamináz, je tak vysoká pravděpodobnost probíhající infekce GBV-C/HGV.
For etiologically obscure (some 4%) víral hepatitis agens are sought and tested to make elucidation of their cause possible. One of the candidates is since 1995 the netyly discovered virus GBV-C/HGV. Despite intense research its relationship to víral hepatitis of obscure origin (VHN) has not been elucidated so far. In the submitted paper the authors attempted to contribute to the elucidation of etiologickl associations of GBV-C/HGV infection and VHN by comparing the dynamics of markers of the infection in a group of 59 patients with VHN, two control groups exposed to a high risk of parenteral operations and a third comparative group. The hrst control group comprised 64 patients in a long-term haemodialyzation programme (HD), the second group was formed by 82 patients with haematooncological disease (BD). The third comparative group comprised 22 patients coinfected (CI) with virus of hepatitis C (VHC), or possibly hepatitis B (VHB). The patients with VHN were HBsAg, anti HCV and anti HEV negative. In the majority in the hrst blond sample transaminases were elevated which was one of the main reasons for examination of GBV-C/HGV RNA. Prevalence of GBV-C/HGV infection, proved by the presence of at least one of the two markers of current or past infection (GBV-C/HGV RNA, antiGBV-C/HGV) was in the comprred VHN, HD and BD groups as follows: SS.1%, 59.4% and 43.9%. The frequency of GBV-C/HGV positivity was highest in VHN - 76.3%. In control groups HD and BD GBV-C/HGV RNA positivity was substantially lower, 18.8% and 25.6% resp. Long-term continuous viraemia was recorded in patients with VHN in 18.6%. In groups HD and BD it was half that value: 9.3% and 9.18%. In patients with VHN surprisingly after 6.5 months a marked rise of negative findings occurred (5.6x) without the expected increase of antibodies. A similar finding was recorded also in the other groups (HD and BD), incl. CI patients. Disappearance of viraemia was observed most frequently in VHN (55.9%). In groups HD and BD GBV-C/HGV RNA disappeared only in 7.8% and 12.1% resp. In treated patients of the CI group víral RNA was present in 45.5% and fit disappeared in 36.4%. On the other hand, seroconversion to antibodies was comparable in VHN, HD and BD (11.9%, 9.4%, 8.5%), only in group CI fit was higher (18.2%), obviously in conjunction with treatment of concurrent HCV or HBV infection. Disappearance of viraemia without subsequent seroconversion occurs in GBV-C/I3GV infection frequently, the highest rate was observed by the authors in patients with VHN. Disappearance of viraemia does not necessarily imply clearance of GBV-C/HGV but may be due to a change of GBV-C(HGV finto a state of persistence without positive laboratory markers of the infection. Persistence of the virus could also be the reason of the assumed conditioned pathogenicity of the virus, and the effect of frequent disappearance of both markers could explain some controversial epidemiological observations when in studies only static data without dynamit associations esere used.
