Text popisuje čtyři autoinflamatorní choroby s manifestací až ve věku dospělém. Všechny mají symptomy, které připomínají hemoblastózy, a tak se pacienti často objevují v hematologických ambulancích. Pro syndrom Schnitzlerové jsou charakteristické autoinflamatorní symptomy v kombinaci s monoklonálním imunoglobulinem (hlavně typu IgM). Zánětlivé projevy postihují kůži (chronická urtika), způsobují změny laboratorních hodnot a bolesti kostí a kloubů. Pacienti přicházejí k lékaři s kožními projevy typu chronické urtiky či Sweetova syndromu. Adult-onset Still’s disease (AOSD) je autoinflamatorní onemocnění s vysokými nočními horečkami, které jsou hlavním znakem nemoci. Provází jej kloubní záněty a kožní změny typu kožní vyrážky lososovité barvy, bolesti v krku a lymfadenopatie. VEXAS syndrom je monogenní autoinflamatorní choroba s první manifestací v dospělosti. Je způsobena somatickou mutací genu UBA1 v hemopoetických progenitorových buňkách. Tato nemoc poškozuje četné orgány, způsobuje kožní změny, plicní alveolitidy, vaskulitidy a vede k selhání kostní dřeně pod obrazem myelodysplastického syndromu. SAPHO syndrom je charakteristický kombinací osteitidy, osteolytických kostních destrukcí, osteoartikulárními změnami a kožními projevy. SAPHO syndrom indukuje zánětlivé kostní změny (jak osteolytické, tak hyperostototické) a způsobuje bolesti kloubů (synovitis). Kožními projevy jsou akné a pustulózy. Z uvedených čtyř chorob manifestujících se v dospělosti má pouze VEXAS syndrom diagnostickou UBA1 mutaci, pro stanovení diagnóz dalších tří nemocí jsou používána mezinárodní kritéria. V textu jsou diskutovány nejnovější diagnostické a léčebné možnosti.

This paper described four autoinflammatory disorders that manifest in adulthood. All of them have certain symptoms that resemble haematological malignancies. These disorders are a fascinating combination of inflammation, haematologic abnormalities, and clinical complexity. Schnitzler syndrome is characterized by a combination of monoclonal gammopathy (specifically IgM gammopathy) and autoinflammatory symptoms. Patients experience systemic inflammation affecting the skin, and bone pain. Various clinical diagnoses, including Sweet syndrome, urticaria, may be suspected. Adult-onset Still’s disease (AOSD) is a rare systemic inflammatory disorder with persistent high fever, joint inflammation, salmon-coloured rash, fatigue, sore throat, and lymphadenopathy. VEXAS syndrome is a monogenic disease of adulthood. It results from somatic mutations in UBA1 within haematopoietic progenitor cells. Patients develop inflammatory symptoms affecting various organs, including the skin, lungs, blood vessels, and cartilage. Myeloid-driven autoinflammation and progressive bone marrow failure contribute to its substantial morbidity and mortality. SAPHO syndrome is a rare condition characterized by a combination of osteitis, osteolytic bone destruction as well as osteoarticular and dermatologic features. SAPHO syndrome induces inflammatory bone lesions (osteolytic or hyperostosis) and joint pain (synovitis). Skin manifestations include acne and pustulosis. Only VEXAS syndrome carries a diagnostic UBA1 mutation, the other three entities require international diagnostic criteria. The latest diagnostic and therapeutic options are discussed in this review.

• Klíčová slova
• VEXAS syndrom,
• MeSH
• antagonista receptoru pro interleukin 1 terapeutické užití   MeSH
• diferenciální diagnóza MeSH
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• nemoci imunitního systému * diagnostické zobrazování   farmakoterapie   klasifikace   patologie   MeSH
• statistika jako téma MeSH
• Stillova nemoc dospělých diagnóza   farmakoterapie   patofyziologie   patologie   MeSH
• syndrom Schnitzlerové dějiny   diagnostické zobrazování   farmakoterapie   patologie   MeSH
• syndrom získané hyperostózy diagnostické zobrazování   farmakoterapie   patologie   MeSH
• zdravotnické informační systémy MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Stillova nemoc je autoinflamatorní onemocnění vznikající v dospělosti. Stillova nemoc dospělých (adult-onset Still’s disease) je vzácná zánětlivá choroba provázená triádou příznaků: vysokými horečkami, makulopapulárním exantémem a artralgiemi. Dodnes nemá tato choroba žádný typický znak, a tak se její diagnóza odvozuje od vyloučení jiných chorob. Popisujeme 65letého pacienta, kterého několik měsíců trápily noční horečky a artralgie. Jeho vstupní vyšetření prokázalo vysoké hodnoty feritinu, C-reaktivního proteinu (CRP), leukocytózu a anemii. V průběhu hospitalizace byly vyloučeny jiné možné příčiny horeček. Diagnóza byla nakonec uzavřena jako Stillova choroba dospělých. Prednison v dávce 1 mg/kg/den (80 mg) vedl k ústupu příznaků, ale po snížení dávky prednisonu na 20 mg se opět vrátily vysoké horečky přesahující 39 °C i kloubní bolesti. Proto bylo v roce 2016 přistoupeno k pravidelné podkožní aplikaci anakinry 1* denně. Po šesti letech byla v roce 2022 léčba anakinrou ukončena bez reaktivace nemoci. Na jaře 2024 byl pacient bez známek reaktivace Stillovy choroby dospělých, při hledání příčiny anemie byl však zjištěn kolorektální karcinom.

Still's disease is an autoinflammatory disease manifested in adults. Adult-onset Still's disease (AOSD) is a rare systemic inflammatory disease accompanied by a triad of spiking fever, maculopapular exanthema, and arthralgia. To date, there is no definite laboratory or imaging test available for diagnosing AOSD, and the diagnosis is one of exclusion, which is very challenging. We report on the case of a 65-year-old male who presented with fever, arthralgia. Her initial laboratory tests showed elevated C-reactive protein CRP, ferritin, leukocytosis with anemia. During hospitalization, we evaluated the patient for other potential differential diagnoses. After an extensive workup, the patient was diagnosed with AOSD based on Yamaguchi criteria. His serum ferritin levels were measured and found to be markedly elevated, which is a non-specific finding in AOSD patients. High doses of prednisone (1 mg/kg) normalized his fever. But after tapering the prednisone dose the disease received. As a second line treatment was administered anakinra, 100 mg daily. The patient was on this treatment since 2016 to 2022 and after six years the administration of anakinra was stopped without any reactivation of this disease. In spring 2024 the patient was without reactivation of Still disease, but adenocarcinoma of colon was diagnosed as a cause of newly diagnosed anemia.

In the family of fruit bats, Pteropodidae Gray, 1821, as in the third most diverse group of bats (Chiroptera), the bacterium of the genus Bartonella was detected in several species as well as in a few species of their insect ectoparasites in some tropical and sub-tropical regions of the Old World. The Egyptian fruit bat, Rousettus aegyptiacus (Geoffroy, 1810), is one of the most widespread fruit bats, occurring between South Africa, Senegal, and Pakistan. In this bat species, Candidatus Bartonella rousetti has been detected in three African populations in Nigeria, Kenya, and Zambia. This fruit bat, however, also occurs in the Palaearctic, an area isolating the species geographically and phylogenetically from the Afrotropical part of its distribution range. We screened the blood-sucking bat flies (family Nycteribiidae) from R. aegyptiacus for the presence of the Bartonella bacteria. A rich material of bat fly Eucampsipoda aegyptia (Macquart, 1850), a monoxenous ectoparasite of the Egyptian fruit bats, was collected at 26 localities in seven countries (Egypt, Iran, Jordan, Lebanon, Oman, United Arab Emirates, and Yemen) of the Middle East in 2007-2013. The DNA isolates from the bat flies were subjected to a three-marker (gltA, ssrA, and intergenic spacer region, ITS) multilocus sequence analysis. Based on the amplification of the fragment of ssrA gene by a real-time PCR, 65 E. aegyptia samples from 19 localities in all seven countries were positive for the bacteria. One to five Bartonella-positive individuals of E. aegyptia were collected per one individual of R. aegyptiacus. An analysis of the ITS and gltA genes indicated the presence of an uncultured Bartonella sp., belonging to the Cand. B. rousetti genogroup, identified from populations of the Egyptian fruit bat in Africa. These results support the hypothesis that Bartonella's diversity corresponds to its host's diversity (and phylogenetic structure). Specific lineages of pathogens are present in specific phylogenetic groups of bats.

• MeSH
• Bartonella * genetika   MeSH
• Chiroptera * MeSH
• fylogeneze MeSH
• intergenová DNA MeSH
• lidé MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• zvířata MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• Geografické názvy
• Keňa MeSH
• Střední východ MeSH

Kryoglobulinémie je definovaná trvalou přítomností abnormálního imunoglobulinu v séru, který precipituje při nízké teplotě a rozpouští se při zahřátí. Kryoglobulin může být tvořen pouze monoklonálním imunoglobulinem (typ I kryoglobulinémie) nebo monoklonálním imunoglobulinem, který se při ochlazení váže na konstantní doménu polyklonálního imunoglobulinu (typ II kryoglobulinémie), anebo je tvořen pouze polyklonálními imunoglobuliny (typ III kryoglobulinémie). Typ II a typ III, kdy se procesů účastní více typů molekul, se nazývají smíšenou kryoglobulinémií. Patofyziologickým podkladem komplikací kryoglobulinémie typu I je cévní obstrukce gelovou hmotou kryoglobulinu. Patofyziologickým podkladem komplikací smíšených kryoglobulinémií je tvorba imunokomplexů a vznik imunokomplexové vaskulitidy. Kryoglobulinémie se projevuje purpurou či nekrotickými ulceracemi, způsobuje bolesti kloubů, poškození periferního nervového systému a poškození ledvin (membranoproliferativní glomerulonefritida). U pacientů s typem I a II kryoglobulinémie je třeba pátrat po monoklonální gamapatii či lymfoproliferaci. U pacientů s kryoglobulinem typu III je třeba pátrat po hepatitidě C, jen okrajově je prokázána souvislost s HIV a s autoimunitními chorobami pojiva.

Cryoglobulinemia is defined as the persistent presence of abnormal serum immunoglobulins that precipitate at low temperatures and dissolve again upon warming. Cryoglobulins may be composed by a monoclonal Ig (type I cryoglobulinemia), by a monoclonal Ig bound to the constant domain of polyclonal Ig heavy chains (type II cryoglobulinemia), or by polyclonal Igs (type III cryoglobulinemia). Cryoglobulinemia types II and III are called mixed cryoglobulinemia. Clinical manifestations of type I cryoglobulinemia are often related to intravascular obstruction, whereas those seen in the mixed cryoglobulinemia are often due to true immune complex-mediated vasculitis. The main clinical manifestations affect the skin (purpura, necrotic ulcers), joints, peripheral nervous system, and kidneys (membranoproliferative glomerulonephritis). Patients with type I and II cryoglobulinemia should be investigated for monoclonal gammopathy and lymphoproliferative diseases. Patients with type III cryoglobulinemia should be investigated for Hepatitis C, HIV, and connective tissue disease.

• MeSH
• hepatitida C imunologie   komplikace   MeSH
• kryoglobulinemie * imunologie   patologie   terapie   MeSH
• kryoglobuliny analýza   imunologie   škodlivé účinky   MeSH
• lidé MeSH
• livedo reticularis etiologie   imunologie   MeSH
• monoklonální gamapatie nejasného významu imunologie   komplikace   MeSH
• purpura etiologie   MeSH
• vaskulitida imunologie   komplikace   MeSH
• výměna plazmy metody   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Idiopatická retroperitoneální fibróza je vzácné onemocnění charakterizované rozvojem fibroinflamatorních infiltrátů v periaortální a periiliakální oblasti s výraznou fibrózou. Aberantní tkáň obvykle obklopuje infrarenální abdominální aorty, dolní dutou žílu a iliakální cévy. Tento proces se může šířit do okolí a často zachytit uretery. Zavzetí ureteru do těchto fibrózních hmot způsobuje poruchu drenáže ledviny s rozvojem obstrukční uropatie a renálního selhání. Častým příznakem této nemoci jsou bolesti v bederní oblasti, břišní bolesti. Bolesti jsou často pociťovány v oblasti třísla a mohou vyzařovat do laterální strany stehna, často se zhoršují v noci a nejsou ovlivnitelné změnou polohy. Chorobu často provázejí projevy systémové zánětlivé odpovědi (patologická únava, horečka, anorexie a úbytek hmotnosti). Popisovaný 56letý pacient uváděl zprvu bolesti v bederní krajině, které byly mylně interpretovány jako vertebrogenní. Později se objevily také bolesti v oblasti pravého hypogastria s vyzařováním do třísla kolikovitého charakteru, které vzbu- dily podezření na ledvinovou koliku, a vedly k odeslání na urologii. Urologové zjištěnou hydronefrózu vyřešili JJ stentem a odebrali histologii s průkazem retroperitoneální fibrózy se znaky onemocnění asociovaného s IgG4 (IgG4 related disease – IgG4-RD). Léčba byla zahájena prednisonem v dávce 1 mg/kg. Uvedenou dávku však pacient netoleroval, a tak jsme přešli na kombinovanou léčbu a podali anti -CD20 monoklonální protilátku, rituximab 375 mg/m2 den 1, cyklofosfamid 300 mg/m2 den 1 a 15 a dexametazon 20 mg, celková dávka v infuzi 1. a 15. den dvacetiosmidenního cyklu. Ve čtvrtém měsíci léčby kontrolní FDG -PET/CT zobrazení prokázalo přetrvávající reziduální aktivitu v retroperitoneálním ložisku, a proto jsme léčbu prodloužili na 8 měsíců. Subjektivní potíže při ukončení léčby již téměř vymizely a vývoj ložiska budeme sledovat metodou FDG -PET/CT. Poté navázala udržovací léčba rituximabem v 6měsíčních intervalech. Základem léčby retroperitoneální fibrózy jsou glukokortikoidy. Onemocnění je ale také léčitelné imunosupresivy (cyk- lofosfamid, azathioprin, metotrexát, mykofenolát mofetil) a také biologickou léčbou (rituximab, tocilizumab infliximab a nejnověji sirolimus). Účinek těchto léků byl popsán formou popisů případů či malých souborů pacientů. Tyto léky umožní snížit kumulativní dávku glukokortikoidů a jejich nežádoucí účinky. A proto jsme u našeho pacienta použili tento způsob léčby s nižší kumulativní dávkou glukokortikoidů, a tedy i menšími nežádoucími účinky. Kombinovaná léčba je vhodná pro všechny pacienty, u nichž je léčba glukokortikoidy spojena s intenzivními nežádoucími účinky anebo samotná gluko- kortikoidní léčba nevede k ústupu nemoci.

Idiopathic retroperitoneal fibrosis (IRF) is a rare condition characterized by the development of a peri-aortic and peri-iliac tissue showing chronic inflammatory infiltrates and pronounced fibrosis. Ureteral entrapment with consequent obstructive uropathy is one of the most common complications, which can lead to acute renal failure and, in the long term, to varying degrees of chronic kidney disease. Common symptoms at onset include lower back, abdominal or flank pain, and constitutional symptoms such as malaise, fever, and anorexia and weight loss. Pain is frequently referred to the hip, to the groin and to the lateral regions of the leg, with nocturnal exacerbations, and typically does not modify with position. We report a case of 56 year-old male with recurrent lower back pain and lower abdominal pain. Contrast-enhanced computed tomography and was suggestive of retroperitoneal fibrosis and unilateral ureteral occlusion. Histologic examination with immunohistochemical staining for IgG4 demonstrate IgG4-related retroperitoneal fibrosis. Therapy was started with prednison 1 mg/kg, but the tolerance of this dose was poor. Therefore the therapy was switched to combination of rituximab 375 mg/m2 on day 1, cyclophosphamide 300 mg/m2 mg infusion and dexamethasone 20 mg total dose infusion on day 1 and 15 in 28 days cycle. FDG-PET/CT control in fourth month showed residual accumulation of FDG in retroperitoneal fibrotic mass, and therefore the therapy was prolonged to 8 month. The subjective symptoms of this diseases disappeared in the 8th month. Then the maintenance therapy, administration of rituximab in 6 month interval, was started. The activity of this disease be further evaluated by FDG-PET/CT imagination. Glucocorticoids are considered the cornerstone of therapy. The use of other immunosuppressive agents, including cyclophosphamide, azathioprine, methotrexate, mycophenolate mofetil and biological agents such as rituximab, tocilizumab and infliximab and sirolimus have been reported as a valuable option mostly in case reports, cases series and small studies. This agents allowed to reduce cumulative dose of glucocorticoids and its adverse effects. Therefore in our patients we preferred combination of rituximab cyclophosphamide s dexamethasone with lover dose of prednisonem. This combination is preferable for patients who cannot tolerate glucocorticoids or who are likely to suffer from significant glucocorticoids -related toxicity.

• MeSH
• cyklofosfamid aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• dexamethason aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• diagnostické zobrazování metody   MeSH
• glukokortikoidy aplikace a dávkování   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• IgG4 asociovaná nemoc diagnóza   patofyziologie   terapie   MeSH
• imunosupresivní léčba metody   MeSH
• kombinovaná farmakoterapie metody   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• PET/CT metody   MeSH
• prednison aplikace a dávkování   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• retroperitoneální fibróza * diagnóza   farmakoterapie   komplikace   patofyziologie   MeSH
• rituximab aplikace a dávkování   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Východiska: Pro idiopatickou multicentrickou Castlemanovu chorobu (iMCD) jsou charakteristické zánětlivé symptomy, zvětšené lymfatické uzliny a laboratorní parametry odpovídající systémové zánětlivé reakci. To vše je důsledkem zvýšené tvorby interleukinu 6 (IL-6). Pro medikamentózní léčbu se používala chemoterapie s kortikoidy, později biologická léčba (rituximab, imunomodulační léky a inhibitory proteazomu). Nejnovějším lékem registrovaným pro tuto nemoc je protilátka proti IL-6, siltuximab. Siltuximab je humanizovaná chimérická monoklonální protilátka IgG1 proti IL-6, schválená v Evropské unii pro léčbu iMCD. Cílem následujícího popisu případu je zhodnocení účinnost a tolerance siltuximabu. Případ: Popisujeme ženu, u níž byla diagnóza iMCD stanovena ve věku 25 let. Pro léčbu 1. linie byl zvolen rituximab a dexametazon v počtu osmi aplikací v 2–3týdenních intervalech, bez dalšího cytostatika, protože tato mladá slečna si přála porodit v budoucnu zdravé dítě. Trvání léčebné odpovědi po rituximabu a dexametazonu však bylo krátké. Za 3 roky od zahájení léčby rituximabem a dexametazonem bylo nutné podat další terapii iMCD. Pro léčbu 2. linie jsme zvolili siltuximab, protože pacientka je stále ve věku < 30 let a nechce léčbu cytostatiky z výše uvedeného důvodu. Výsledky: Po prvních dvou aplikacích siltuximabu se všechny abnormální laboratorní hodnoty vrátily do normy a normalizovaly se také hodnoty hemoglobinu a albuminu, a C-reaktivního proteinu v séru. Při aplikaci siltuximabu v 3týdenních intervalech zůstávají laboratorní parametry pacientky v normě. Dle PET/CT s fluorodeoxyglukózou výrazná, ale inkompletní, regrese, došlo ke zmenšení velikosti nemocí postižených uzlin (anatomická léčebná odpověď) a poklesla v nich akumulace fluorodeoxyglukózy (metabolická léčebná odpověď). Léčebná odpověď přetrvává po celou dobu aplikace siltuximabu, pacientka je v dobré fyzické kondici bez symptomů iMCD. Podávání siltuximabu této mladé ženě probíhalo bez jakýchkoliv nežádoucích účinků. Závěr: První zkušenost v ČR ukazuje, že siltuximab má přínos pro léčbu iMCD. Popsaný případ potvrzuje dříve publikovanou zkušenost, že výrazně zvýšené markery zánětu jsou prediktivním znakem dobré léčebné odpovědi na siltuximab.

Background: Idiopathic multicentric Castleman disease (iMCD) is characterized by constitutional symptoms, enlarged lymph nodes and laboratory test abnormalities, which are primarily related to the overproduction of interleukin-6 (IL-6). This form (iMCD) was treated earlier with cytostatics used for lymphoma, later with biologic therapy as rituximab, immunodulatory drugs and proteasome inhibitors, and in the last years with an anti-IL-6 antibody, siltuximab. Siltuximab is a human-mouse chimeric immunoglobulin G1k monoclonal antibody against human IL-6 approved in the European Union for the treatment of iMCD. In view of the limited treatment options for iMCD, this case report aimed to evaluate the efficacy and safety of siltuximab in the management of this condition. Case: We describe a young woman with iMCD diagnosed at the age of 25 years. For first line treatment, rituximab and dexamethasone were used without any cytostatic because the patient wished to give birth to a healthy child in the future. However, the response after this first line therapy was short. In addition, after 3 years from the start of rituximab + dexamethasone therapy, it was necessary to administer treatment for the relapse of iMCD. We decided for siltuximab in this young woman, still aged < 30 years, and started administration of siltuximab in 3-week intervals. Results: After administration of first two infusions of siltuximab, all inflammatory markers returned to normal value. Moreover, serum hemoglobin and albumin levels as well as C-reactive protein normalized after the first two administrations of siltuximab. The clinical response continue, siltuximab is still administered in 3-week intervals. PET/CT with fluorodeoxyglucose confirmed a very good anatomic and metabolic response to the treatment. Siltuximab demonstrated a favorable safety profile, and the prolonged treatment was well tolerated. Conclusion: This result is encouraging and demonstrates the potential of siltuximab as treatment of CD. As earlier published, this case confirms that significantly elevated inflammatory markers in a patient with CD predict a good response to siltuximab.

• Klíčová slova
• siltuximab,
• MeSH
• antagonista receptoru pro interleukin 1 farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• dospělí MeSH
• humanizované monoklonální protilátky farmakologie   klasifikace   terapeutické užití   MeSH
• hyperplazie velkých lymfatických uzlin * diagnóza   farmakoterapie   MeSH
• inhibitory interleukinu-6 farmakologie   klasifikace   terapeutické užití   MeSH
• lidé MeSH
• lymfatické uzliny patologie   MeSH
• rituximab terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

• Publikační typ
• komentáře MeSH

Aims. The aim of this study was to clarify whether volleyball and handball players, as representatives of the so-called overhead athletes, already have an increased ROM and specific local hypermobility in the shoulder joints in the junior categories. These changes are described by goniometric measurements and hypermobility tests according to Sachse and Beighton. The results are examined with respect to gender and sport specialization. Methods. Ninety-five subjects without previous shoulder joint injury aged 16 to 19 years, including 73 volleyball and handball players, were tested. The cohort included 33 men, 40 women, 34 handball players and 39 volleyball players. The control group consisted of 22 participants, including 11 men and 11 women. The majority (90.5%) of the study participants were right-hand dominant. Only 9.5% of the participants were left-handed. Measurements were taken with a goniometer with digital display and hypermobility tests according to Sachse and Beighton. Results. In a selected group of volleyball and handball players, the ROM of the shoulder joints of the dominant arm was significantly greater in three ways: into extension, horizontal adduction and external rotation. On the other hand, the ROM of their shoulder joints in internal rotation is smaller and the research group has significant hypermobility in the glenohumeral (scapulohumeral) joint compared to the control group. Our study showed that females compared to males playing volleyball and handball have a significantly higher degree of internal rotation of both dominant and non-dominant arms. No significant differences were found when comparing volleyball and handball players. The difference in ROM between the dominant and non-dominant arms of volleyball and handball players was shown in extension and external rotation.

• MeSH
• funkční lateralita MeSH
• kloubní artrometrie metody   MeSH
• lidé MeSH
• lopatka anatomie a histologie   MeSH
• nestabilita kloubu klasifikace   MeSH
• ramenní kloub anatomie a histologie   MeSH
• rozsah kloubních pohybů MeSH
• sportovci MeSH
• volejbal fyziologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH

All 100+ bedbug species (Cimicidae) are obligate blood-sucking parasites [1, 2]. In general, blood sucking (hematophagy) is thought to have evolved in generalist feeders adventitiously taking blood meals [3, 4], but those cimicid taxa currently considered ancestral are putative host specialists [1, 5]. Bats are believed to be the ancestral hosts of cimicids [1], but a cimicid fossil [6] predates the oldest known bat fossil [7] by >30 million years (Ma). The bedbugs that parasitize humans [1, 8] are host generalists, so their evolution from specialist ancestors is incompatible with the "resource efficiency" hypothesis and only partially consistent with the "oscillation" hypothesis [9-16]. Because quantifying host shift frequencies of hematophagous specialists and generalists may help to predict host associations when vertebrate ranges expand by climate change [17], livestock, and pet trade in general and because of the previously proposed role of human pre-history in parasite speciation [18-20], we constructed a fossil-dated, molecular phylogeny of the Cimicidae. This phylogeny places ancestral Cimicidae to 115 mya as hematophagous specialists with lineages that later frequently populated bat and bird lineages. We also found that the clades, including the two major current urban pests, Cimex lectularius and C. hemipterus, separated 47 mya, rejecting the notion that the evolutionary trajectories of Homo caused their divergence [18-21]. VIDEO ABSTRACT.

• MeSH
• Chiroptera genetika   parazitologie   MeSH
• Cimicidae genetika   fyziologie   MeSH
• fylogeneze * MeSH
• interakce hostitele a parazita * MeSH
• koevoluce * MeSH
• lidé MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• zvířata MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH