Radioterapie představuje vedle radikální prostatektomie základní léčebnou metodu lokalizovaného karcinomu prostaty. I při použití moderních technik radioterapie dochází až u třetiny pacientů s karcinomy vysokého rizika k recidivě onemocnění. Nejčastějším místem lokální recidivy je makroskopicky zobrazitelný primární tumor (dominantní intraprostatická léze). Lokální kontrola karcinomu prostaty je závislá na dodané dávce záření, proto fokální zvýšení dávky do oblasti dominantní intraprostatické léze snižuje četnost recidiv. V posledních několika letech byla publikována řada prací, které tuto hypotézu potvrdily za použití různých technik radioterapie. V článku uvádíme přehled významných studií na toto téma a uvádíme také naše zkušenosti s low-dose rate brachyterapií s fokálním boostem.
Radiotherapy is beside surgery a standard therapeutic procedure in treatment of localized prostate cancer. However, relapse occurs almost in one third of patients in high-risk group despite progress in radiotherapy. The most common site of local failure is macroscopic visible primary tumor (dominant intraprostatic lesion). Local control of prostate cancer depends on delivered radiation dose. Focal boost to dominant intraprostatic lesion leads to reduction of local failure. Several studies have been published during last years, which tested this hypothesis. We present recent important studies on this topic along with our experiences with low dose rate brachytherapy for prostate cancer with focal boost.
- Klíčová slova
- fokální boost, studie FLAME, studie hypo-FLAME, studie 5STAR,
- MeSH
- adjuvantní radioterapie * metody MeSH
- brachyterapie metody MeSH
- klinické zkoušky jako téma MeSH
- lidé MeSH
- lokální recidiva nádoru prevence a kontrola radioterapie MeSH
- nádory prostaty * chirurgie diagnóza radioterapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
Lokální kontrola karcinomu prostaty léčeného radioterapií j e závislá na dodané dávce záření, což prokázaly studie hodnotící eskalaci dávky na celou prostatu. Bezpečně lze ozářit celou prostatu až do 80 Gy při standardní frakcionaci, další zvyšování vede k vyšší četnosti závažných nežádoucích účinků. Lokální recidivy karcinomu prostaty vznikají nejčastěji v oblasti makroskopicky zobrazitelného primárního tumoru – dominantní intraprostatické léze. Fokální zvýšení dávky na tuto oblast vede ke snížení rizika selhání léčby bez významného navýšení toxicity. Tuto hypotézu hodnotila a potvrdila řada studií publikovaných v posledních letech. Benefit z dávkové eskalace na dominantní intraprostatickou lézi se prokázal u zevní radioterapie i brachyterapie.
x
- MeSH
- brachyterapie metody MeSH
- dávka záření MeSH
- klinické zkoušky jako téma MeSH
- konformní radioterapie MeSH
- lidé MeSH
- metaanalýza jako téma MeSH
- nádory prostaty * chirurgie diagnostické zobrazování radioterapie MeSH
- radiochirurgie MeSH
- radioterapie * metody přístrojové vybavení MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
Purpose: The purpose of this study was to evaluate the influence of 3D brachytherapy planning time on the real dose distribution. Material and methods: 10 patients with cervical cancer were evaluated using 2 computed tomography (CT) scans brachytherapy. The first scan was performed after the insertion of UVAG applicators, and the second was done after creating the treatment plan, just before the irradiation of first and third fraction. Both plans were compared in terms of changes of volumes and differences in the dose for high-risk organs using GEC-ESTRO Working Group parameters. Results: The median planning time was 54 minutes (36-64 minutes). The absolute median change of volume for bladder, rectum, and sigmoid was 32.1 cm3 (1.6-108.6 cm3), 5.6 cm3 (0.4-61.8 cm3), and 8.4 cm3 (0.2-74.1 cm3), respectively. This difference led to an increased dose for bladder and sigmoid for D0.1cc by 46.7 cGy and 25.7 cGy, for D1cc by 59.2 cGy and 11.8 cGy, and for D2cc by 44.7 cGy and 10 cGy, respectively, per each fraction. Measured volume change in case of rectum led to a decreased dose per each fraction for D0.1cc with 7.1 cGy, for D1cc with 3.5 cGy, and for D2cc with 4.8 cGy. We observed that statistically significant dependency between the planning time and the dose was proved for rectum. The longer time for planning, the higher dose for rectum. The correlation coefficient for D0.1cc was 0.6715 (p = 0.0061), for D1cc was 0.6404 (p = 0.011), and for D2cc was 0.5891 (p = 0.0197). Conclusions: Extended treatment planning time for brachytherapy due to the changes in topography of small pelvis can lead to different dose in high-risk organs than previously planned. It seems that the most significant changes are related to rectum.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Východiska: Primární intrakraniální sarkomy představují vzácná onemocnění. S ohledem na chybějící randomizované studie vycházíme v léčebném algoritmu obvykle z extrapolace dat z extrakraniálních variant těchto sarkomů nebo pouze z publikovaných kazuistik, ovšem s vědomím specifik radioterapie v oblasti mozkové tkáně a omezeného průniku cytostatik přes hematoencefalickou bariéru. Základní léčebnou modalitu stále představuje chirurgická resekce, a to jak v případě primárních nádorů, tak event. recidivy. Nicméně vzhledem k intrakraniální lokalizaci nelze obvykle dosáhnout stejné radikality jako v případě extrakraniálních tumorů. Prognóza těchto typů nádorů i přes veškerou snahu zůstává bohužel neuspokojivá. Případ: V naší kazuistice prezentujeme 69letou pacientku, která byla došetřována pro organický psychosyndrom a parézu levé horní končetiny. Magnetická rezonance prokázala rozsáhlou expanzi mozku frontálně vpravo s kolaterálním edémem. Byla indikována exstirpace tumoru s histologickým nálezem vzácného myxoidního meningeálního sarkomu. Časná recidiva v místě původního tumoru 4 měsíce po primární resekci byla následovaná reresekcí a adjuvantní radioterapií do 50 Gy na oblast lůžka tumoru, stejně jako další recidiva 19 měsíců po předchozí, která již však byla v jiné lokalitě. Systémová léčba zatím nebyla indikována. V současnosti je pacientka bez známek recidivy a pokračuje v observaci. Závěr: Myxoidní meningeální sarkom představuje onemocnění s vysokým rizikem lokoregionální recidivy, u něhož v tuto chvíli neexistuje jednoznačné doporučení pro léčebný algoritmus.
Background: Primary intracranial sarcoma is a rare disease. Due to the scarcity of evidence from randomized clinical trials, we follow the treatment guidelines of their extracranial counterparts or those published in case reports, while taking into consideration the specificity of radiotherapy within the brain, and the limit imposed on chemotherapy by the blood brain barrier. Nevertheless, surgery remains the golden standard of treatment for primary tumours, and also for recurrence. Even though there are usually narrow margins achieved in brain compared with the extracranial sarcomas. Despite significant effort, prognosis remains dismal. Case: We present a 69-year old woman who was investigated for psychoorganic syndrome and paresis of the left hand. Magnetic resonance imaging revealed a tumour expansion in her frontal lobe with collateral oedema. Surgical resection was indicated. Histology of the specimen suggested a myxoid meningeal sarcoma. Early disease recurrence 4 months after primary resection was treated by reresection and 50 Gy of adjuvant radiotherapy to the tumour bed. Similarly, another recurrence 19 months after the second surgery was treated using the same approach. Systemic treatment has not been indicated so far. At this time, the patient is without evidence of any disease recurrence and continues with regular follow-up. Conclusion: Myxoid meningeal sarcoma represents a rare disease with a high risk of recurrence. Unfortunately, there is no clear recommendation for treatment algorithm.
Esophageal and gastric cancers represent tumors with poor prognosis. Unfortunately, radiotherapy, chemotherapy, and targeted therapy have made only limited progress in recent years in improving the generally disappointing outcome. Immunotherapy with checkpoint inhibitors is a novel treatment approach that quickly entered clinical practice in malignant melanoma and renal cell cancer, but the role in esophageal and gastric cancer is still poorly defined. The principal prognostic/predictive biomarkers for immunotherapy efficacy currently considered are PD-L1 expression along with defects in mismatch repair genes resulting in microsatellite instability (MSI-H) phenotype. The new molecular classification of gastric cancer also takes these factors into consideration. Available reports regarding PD-1, PD-L1, PD-L2 expression and MSI status in gastric and esophageal cancer are reviewed to summarize the clinical prognostic and predictive role together with potential clinical implications. The most important recently published clinical trials evaluating checkpoint inhibitor efficacy in these tumors are also summarized.
- MeSH
- antigeny CD273 metabolismus MeSH
- antigeny CD274 metabolismus MeSH
- antigeny CD279 metabolismus MeSH
- epitelo-mezenchymální tranzice MeSH
- exprese genu MeSH
- fenotyp MeSH
- imunita * MeSH
- imunoterapie * metody MeSH
- kombinovaná terapie MeSH
- lidé MeSH
- mikrosatelitní nestabilita MeSH
- mikrosatelitní repetice MeSH
- nádory jícnu diagnóza genetika imunologie terapie MeSH
- nádory žaludku diagnóza genetika imunologie terapie MeSH
- únik nádoru z imunitní kontroly imunologie MeSH
- zvířata MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- zvířata MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- přehledy MeSH
Negative-ion hydrophilic liquid chromatography-electrospray ionization mass spectrometry (HILIC/ESI-MS) method has been optimized for the quantitative analysis of ganglioside (GM3) and other polar lipid classes, such as sulfohexosylceramides (SulfoHexCer), sulfodihexosylceramides (SulfoHex2Cer), phosphatidylglycerols (PG), phosphatidylinositols (PI), lysophosphatidylinositols (LPI), and phosphatidylserines (PS). The method is fully validated for the quantitation of the studied lipids in kidney normal and tumor tissues of renal cell carcinoma (RCC) patients based on the lipid class separation and the coelution of lipid class internal standard with the species from the same lipid class. The raw data are semi-automatically processed using our software LipidQuant and statistically evaluated using multivariate data analysis (MDA) methods, which allows the complete differentiation of both groups with 100% specificity and sensitivity. In total, 21 GM3, 28 SulfoHexCer, 26 SulfoHex2Cer, 10 PG, 19 PI, 4 LPI, and 7 PS are determined in the aqueous phase of lipidomic extracts from kidney tumor tissue samples and surrounding normal tissue samples of 20 RCC patients. S-plots allow the identification of most upregulated (PI 40:5, PI 40:4, GM3 34:1, and GM3 42:2) and most downregulated (PI 32:0, PI 34:0, PS 36:4, and LPI 16:0) lipids, which are primarily responsible for the differentiation of tumor and normal groups. Another confirmation of most dysregulated lipids is performed by the calculation of fold changes together with T and p values to highlight their statistical significance. The comparison of HILIC/ESI-MS data and matrix-assisted laser desorption/ionization mass spectrometric imaging (MALDI-MSI) data confirms that lipid dysregulation patterns are similar for both methods. Graphical abstract ᅟ.
The prognosis of esophageal cancer (EC) is poor, despite considerable effort of both experimental scientists and clinicians. The tri-modality treatment consisting of neoadjuvant chemoradiation followed by surgery has remained the gold standard over decades, unfortunately, without significant progress in recent years. Suitable prognostic factors indicating which patients will benefit from this tri-modality treatment are missing. Some patients rapidly progress on the neoadjuvant chemoradiotherapy, which is thus useless and sometimes even harmful. At the same time, other patients achieve complete remission on neoadjuvant chemoradiotherapy and subsequent surgery may increase their risk of morbidity and mortality. The prognosis of patients ranges from excellent to extremely poor. Considering these differences, the role of drug metabolizing enzymes and transporters, among other factors, in the EC response to chemotherapy may be more important compared, for example, with pancreatic cancer where all patients progress on chemotherapy regardless of the treatment or disease stage. This review surveys published literature describing the potential role of ATP-binding cassette transporters, the genetic polymorphisms, epigenetic regulations, and phenotypic changes in the prognosis and therapy of EC. The review provides knowledge base for further research of potential predictive biomarkers that will allow the stratification of patients into defined groups for optimal therapeutic outcome.
- MeSH
- ABC transportéry genetika metabolismus MeSH
- epigeneze genetická MeSH
- lidé MeSH
- nádorové biomarkery genetika metabolismus MeSH
- nádory jícnu genetika metabolismus terapie MeSH
- neoadjuvantní terapie metody MeSH
- polymorfismus genetický MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- přehledy MeSH
Východiska: Nádory žaludku a jícnu představují i přes současné pokroky v onkologické léčbě onemocnění se špatnou prognózou. Jedinou potencionálně kurativní léčbu představuje stále chirurgická resekce doplněná neoadjuvantní či adjuvantní chemoterapií/chemoradioterapií. U generalizovaného onemocnění, na rozdíl od jiných nádorů, cílená terapie bohužel dosud nepřinesla větší posun s výjimkou trastuzumabu a ramucirumabu, jejichž účinnost je však relativně omezená. Imunoterapie přestavuje rychle se rozvíjející léčebnou modalitu, která se dostala do standardních léčebných postupů u řady malignit. V našem přehledovém článku shrnujeme dosavadní klinické studie s checkpoint inhibitory u nádorů žaludku a jícnu, dosud publikované výsledky a perspektivy probíhajících studií. Výsledky a diskuze: Karcinomy žaludku a jícnu patří mezi malignity s největší mutační náloží, což již od počátku přitahovalo zájem o imunoterapii u těchto typů nádorů. Prvotní studie fáze I (KEYNOTE 012, Javelin, KEYNOTE 028) upozornily na efektivitu a přijatelnou toxicitu checkpoint inhibitorů u nádorů žaludku a jícnu. Následovaly studie fáze II (KEYNOTE 059, CheckMate 032, JapicCTI-No.142422), které ukázaly odpověď nádoru v 10–30 % případů a potvrdily prediktivní roli exprese PD-L1. Probíhající studie fáze III (CheckMate 648, KEYNOTE 181, KEYNOTE 590, CheckMate 577) by měly definitivně potvrdit efektivitu checkpoint inibitorů a jejich postavení v paliativních i adjuvantních režimech. Závěr: Checkpoint inhibitory představují perspektivní léčebnou modalitu u nádorů žaludku a jícnu.
Background: Despite recent advances in oncological treatment, gastric and esophageal cancer remain neoplastic diseases with poor prognoses. The only potential curative treatment is surgical resection with adjuvant or neoadjuvant chemotherapy/chemoradiotherapy. Targeted therapy of metastatic disease unfortunately does not provide better outcomes than for other tumor types, with the exception of trastuzumab and ramucirumab, which have relatively limited efficacy. Immunotherapy is a rapidly evolving treatment that has influenced the treatment guidelines for many tumors. In the present review, we summarize clinical trials of checkpoint inhibitors for the treatment of gastric and esophageal cancer, including published results and the perspectives of ongoing trials. Results and Discussion: Gastric and esophageal cancer are tumors with high mutation loads that have attracted considerable attention since the beginning of interest in immunotherapy. Phase I clinical trials (Keynote 012, Javelin, KEYNOTE 028) have demonstrated efficacy and acceptable toxicity. These studies were followed by phase II clinical trials (KEYNOTE 059, CheckMate 032, JapicCTI-No.142422), which showed about a 10–30% overall tumor response rate and confirmed the predictive role of PD-L1 expression. Ongoing phase III clinical trials (CheckMate 648, KEYNOTE 181, KEYNOTE 590, CheckMate 577) should finally confirm whether checkpoint inhibitors have a role to play in a palliative and adjuvant setting. Conclusion: Checkpoint inhibitors are perspective treatment modalities for gastric and esophageal tumors.
- Klíčová slova
- checkpoint inhibitory,
- MeSH
- imunoterapie MeSH
- klinické zkoušky jako téma MeSH
- lidé MeSH
- monoklonální protilátky farmakologie terapeutické užití MeSH
- nádory jícnu * farmakoterapie MeSH
- nádory žaludku * farmakoterapie MeSH
- prognóza MeSH
- protokoly antitumorózní kombinované chemoterapie terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Vnitřní mamární uzliny – internal mammary nodes (IMN) – u časného karcinomu prsu představují stále nedořešenou otázku. Jejich postižení zásadně ovlivňuje staging i prognózu pacientek. Drenáž do této skupiny uzlin se v průběhu detekce axilární sentinelové uzliny pohybuje okolo 20 % v závislosti na způsobu aplikace radiokoloidu. Samotná drenáž zřejmě neovlivňuje prognózu pacientek, a to ani v případě, kdy tyto uzliny nejsou ani bioptovány, ani ozařovány. Nejsilnějším prediktivním faktorem pro přítomnost metastáz karcinomu prsu v IMN je postižení axilárních lymfatických uzlin. Výsledky studií hodnotících význam radioterapie IMN v průběhu adjuvantní léčby karcinomu prsu přinášejí značně rozporuplné výsledky. Všeobecný trend ke stále méně radikální lokoregionální léčbě karcinomu prsu se zřejmě dotkne i IMN, kdy nová systémová léčba může kompenzovat nejistoty v řešení IMN.
Internal mammary nodes (IMN) in early stage breast cancer are a still unresolved issue. Their involvement has a crucial impact on the staging as well as prognosis of the breast cancer patients. The reported incidence of IMN drainage in the process of detecting the axillary sentinel node is about 20% depending on the tracer application technique. However, the IMN drainage itself apparently has no effect on the prognosis even when the nodes are left without biopsy or radiotherapy. The major predictive factor for the presence of metastases in IMN is the presence of metastases in axillary lymph nodes. Studies evaluating adjuvant IMN radiotherapy have shown inconsistent outcomes. The generally accepted trend towards less extensive locoregional procedures in breast cancer treatment will apparently affect the IMN, as well, given that new systemic treatment will probably compensate for uncertainties in IMN management.
- MeSH
- axila chirurgie MeSH
- biopsie sentinelové lymfatické uzliny MeSH
- drenáž využití MeSH
- lidé MeSH
- lymfadenektomie MeSH
- lymfatické uzliny * chirurgie patologie MeSH
- nádory prsu * terapie MeSH
- prognóza MeSH
- radioterapie škodlivé účinky využití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- souhrny MeSH
- Publikační typ
- abstrakt z konference MeSH
