Úvod: Otoskleróza je onemocnění, které charakterizují změny kostní tkáně otické kapsuly. Primární stapedotomie s inzercí pistonu je efektivním řešením převodní nedoslýchavosti s úspěšností 72–94 %. Cílem studie bylo zhodnotit úspěšnost revizní operace v závislosti na primárním výkonu a přehled perioperačního nálezu v souvislosti s pravděpodobným primárním neúspěchem. Metodika: Do retrospektivní studie bylo zařazeno 38 revizních třmínkových operací z období 2001–2015 indikovaných pro otosklerózu. Z dokumentace jsme hodnotili a srovnávali předoperační a pooperační hodnoty v tónové audiometrii: průměrný tónový práh vzdušného vedení (PTA – pure tone average), kostně-vzdušné rezervy (ABG – air-bone gap) na frekvencích 500–2 000 Hz. Ve slovní audiometrii jsme srovnávali hodnoty hladin srozumitelnosti řeči (SRT – speech recognition threshold) před operací a po ní. Výsledky: Z 38 pacientů bylo docíleno ABG < 20 dB u 30 (78,9 %) s průměrným zlepšením pooperačního PTA o 15 dB. Celkem 23 pacientů mělo SRT zlepšené po operaci o > 10 dB, zlepšení > 20 dB bylo zaznamenáno u 13 z nich. Při rozdělení souboru podle předchozího výkonu byl po stapedektomii (n = 12) uzavřen ABG do 20 dB u všech (100 %). Při předchozí stapedotomii (n = 24) byl ABG do 20 dB v 17 případech (69,6 %) a u 5 pacientů (20,8 %) došlo pooperačně ke zhoršení sluchu, v průměru o 4,3 dB. Nejčastějším perioperačním nálezem byla u 12 pacientů (25,5 %) dislokovaná protéza, u 6 (12,8 %) srůsty dlouhého výběžku kovadlinky (DVK) s fixací ke středoušní stěně. Eroze DVK byla u 5 pacientů (10,6 %). Závěr: Revizní operace nabízí možnost opětovného zlepšení sluchu, ale úspěšnost závisí na typu předchozího výkonu a následných pooperačních změnách. Vzhledem k náročnosti, snížené úspěšnosti a zvýšeným rizikům operace by měla být prováděna zkušeným otochirurgem.

Introduction: Otosclerosis is a multifactorial disease, characterized by growth of abnormally changed bone in the otic capsule. The primary stapedotomy is an effective treatment of conductive hearing loss with a success rate of 72–94%. The aim of the study was to determine the success of revision surgery depending on the type of primary surgery and an overview of perioperative findings in connection with probable primary failure. Methods: 38 revisions indicated for otosclerosis after stapes surgery in 2001–2015 were included in the retrospective study. Air and bone conductive thresholds, pure tone average (PTA), air-bone gap (ABG) at 500–2,000 Hz, as well as speech recognition threshold (SRT) were evaluated, and results were compared preoperatively and postoperatively. Results: ABG closure under 20 dB was achieved in 30 (78.9%) out of 38 patients with an average improvement in postoperative PTA of 15 dB. Twenty-three patients (61.5%) had SRT improved after surgery by more than 10 dB, but only 13 improved by more than 20 dB. After dividing the group according to previous performance, ABG closure to 20 dB was achieved in 100% revisions after previous stapedectomy with Schuknecht prosthesis (N = 12); in 69.6% (17 cases), revisions after stapedotomy were done with piston insertion (N = 24). Five patients (20.8%) had slightly impaired hearing postoperatively. The most common perioperative finding was a dislocated prosthesis in 12 cases (25.5%) and adhesions of the long process of the incus (DVK) with fixation to the middle ear cavity in 6 cases (12.8%). DVK erosion was present in 5 patients (10.6%). Conclusion: Success of revision surgery depends on the type of previous performance. Due to the difficulty, reduced success rate, and increased risks of surgery, it should be performed by an experienced surgeon.

• MeSH
• audiometrie metody   statistika a číselné údaje   MeSH
• chirurgie třmínku * škodlivé účinky   statistika a číselné údaje   MeSH
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• otoskleróza * chirurgie   MeSH
• reoperace škodlivé účinky   MeSH
• senioři MeSH
• statistika jako téma MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• klinická studie MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

Nejčastější příčinou chronické obstrukční choroby slinných žláz je sialolitiáza, která dle různých autorů tvoří 60 – 80 % ze všech benigních obstrukčních patologií. V případě nehmatného konkrementu byly resekční výkony do nedávné minulosti standardním léčebným postupem. Technický pokrok v 90. letech minulého století, který umožnil začlenění endoskopie do této problematiky, stál na počátku dynamického vývoje komplexu miniinvazivní funkční léčby. V současné době jsou v miniinvazivní léčbě sialolitiázy nejčastěji užívanými metodami sialoendoskopie, miniinvazivní chirurgie a ultrasonograficky navigovaná litotripse (ESWL). Indikace jednotlivých technik se řídí konkrétním nálezem, částečně se překrývají a navzájem kombinují. V prezentovaném souboru jsme shrnuli naše první zkušenosti se sialoendoskopií. Zaměřili jsme se právě na její úlohu v diagnostice a léčbě sialolitiázy. U 160 pacientů s klinickými projevy chronické obstrukční choroby slinné žlázy jsme od poloviny roku 2009 do poloviny roku 2013 provedli celkem 183 sialoendoskopických výkonů. Studie byla retrospektivně prospektivní. Sialolitiázu jsme zjistili v 72 % případů. Endoskopicky nalezené konkrementy jsme odstraňovali sialoendoskopickou či miniinvazivní chirurgickou technikou, respektive jejich kombinací. Soubor jsme vymezili použitím pouze lokální anestezie. U konkrementů nalezených distálně od hilu žlázy měla velikost a vzdálenost od ústí vývodu vliv pouze na typ a obtížnost následně volené techniky jejich odstranění, ale neměla zásadní význam pro úspěšnost eliminace. U objemných konkrementů nalezených v hilu podčelistní slinné žlázy, jejichž velikost neumožňovala intraduktální endoskopickou manipulaci, byla lokální anestezie z našeho pohledu limitujícím faktorem úspěšné intraorální sialolitektomie. V proximálním větvení parenchymu žlázy měly jen konkrementy menší než 3 mm reálnou naději na intraduktální odstranění. Sialoendoskopie v monoterapii byla úspěšně použitelná jen u malého množství pacientů. Avšak její kombinací s technikami miniinvazivní chirurgie jsme byli úspěšní ve smyslu kompletní eliminace konkrementů již u 61 % pacientů. S použitím celkové anestezie u skupiny pacientů s objemnou hilovou litiázou podčelistní slinné žlázy, stoupá potenciál miniinvazivní léčby našeho souboru teoreticky na 82 %. V případě dostupnosti ESWL lze očekávat ještě další vzestup procentuální úspěšnosti miniinvazivní léčby. Diagnostický přínos sialoendoskopie ukázalo 21 % falešně negativních ultrasonografických vyšetření. Sialoendoskopie z naší zkušenosti jednoznačně potvrdila svůj zásadní význam v miniinvazivní léčbě sialolitiázy. Předpokladem dosažení vysoké úspěšnosti v léčbě sialolitiázy je kombinace sialoendoskopie s ostatními technikami miniinvazivní léčby a v indikovaných případech využití i celkové anestezie. KLÍČOVÁ SLOVA: sialoendoskopie, sialolitiáza, miniinvazivní léčba, lokální anestezie

Sialolithiasis is the most frequent cause of chronic obstruction of salivary glands and is responsible, according to various authors, for 60 – 80 % of all benign obstruction pathologies. Until very recently the resection intervention was the standard therapeutic procedure in cases of non palpable concrements. A technical progress in the nineties of the last century enabled endoscopy to be incorporated into these problems and made also dynamic development of mini invasive functional therapy possible. At the present time sialolithiasis, mini invasive surgery and ultrasonography navigated lithotripsy (ESWL) are the most frequently used methods in mini invasive therapy of sialolithiasis. Indications of the individual techniques are governed by a specific finding, but they partly overlap and can be combined. In the present cohort the authors summarized their first experience with sialoendoscopy. The attention was particularly devoted to its role in diagnostics and therapy of sialolithiasis. In 160 patients with clinical manifestations of chronic obstruction disease of salivary gland in authors performed 1833 sialoendoscopy interventions from the half of 2009 to the half of the 2013 year. The study was retrospectively prospective. Sialolithiasis was established in 72% of the cases. The concrements found by endoscopy were removed by sialoendoscopy or mini invasive interventions or their combination. The cohort of specified by local anesthesiology only. In the concrements found distally of the gland hilus the size and distance from the orifice of the influenced only the type and complexity of the subsequently selected technique for removal, but it did not influence success of the elimination. In sizable concrements found in the hilus of submandibular salivary gland, where the size did not enable intraductal endoscopic manipulation, local anesthesia proved to limiting factor of successful intraoral sialectomy in our view and experience. In the proximal ramification of the gland parenchyma only the concrements smaller than 3 mm had real expectation of the intraductal removal. Sialoendoscopy as a monotherapy was successfully used only in a small number of patients. However, when combined with techniques of mini invasive therapy, the elimination of concrements proved to be complete in 61% of patients. In conditions of general anesthesia in the group of patients with sizable submandibular lithiasis of submandibular salivary gland the potential for mini invasive therapy in our group theoretically increased to 82%. In the case of ESWL availability a further increase in percentual success rate may be expected to occur in mini invasive therapy. The diagnostic contribution of sialoendoscopy became obvious is 21% of falsely negative ultrasonographic examinations. In our experience sialoendoscopy univocally confirmed its principal importance in mini invasive therapy of sialolithiasis. In order to reach a high success rate in the therapy of sialolithiasis, sialoendoscopy should be combined with other techniques and, is indicated cases, with general anesthesia.

• Klíčová slova
• sialolitiáza, sialolitektomie,
• MeSH
• endoskopie * metody   statistika a číselné údaje   MeSH
• falešně negativní reakce MeSH
• kaménky ve slinných žlázách a vývodech diagnóza   MeSH
• kaménky ve slinných žlázách * diagnóza   chirurgie   ultrasonografie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• lokální anestezie MeSH
• miniinvazivní chirurgické výkony * metody   statistika a číselné údaje   MeSH
• otorinolaryngologické chirurgické výkony MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• slinné žlázy chirurgie   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

Cíl:Porovnání výsledků audiologických a otoneurologických testů před radiochirurgií Leksellovým gama nožem u pacientů s vestibulárním schwannomem a po ní. Výsledky byly hodnoceny v korelaci s MR mozku a PC volumometrií. Sledovali jsme změnu velikosti nádoru a vyhodnocovali efekt léčby. Zaměřili jsme se na záchyt komplikací léčby ve smyslu zhoršení sluchu, tinnitu, vertiga, instability, projevů neuropatie n. V, vzniku poruchy funkce n. VII, hypo­resorpčního hydrocefalu. Soubor a metodika: Dvacet sedm pacientů sledovaných v letech 1999–2009. Provedeno komplexní neurootologické vyšetření před léčbou a po ní. Follow-up po radiochirurgii byl 20–132 měsíců, průměr 50 měsíců. Výsledky: Úspěšnost léčby byla 81 %, u 5 (19 %) nemocných došlo ke zvětšení nádoru. Z toho byli tři pacienti úspěšně léčeni reiradiací, jedna pacientka byla léčena úspěšně mikrochirurgicky s pooperačními komplikacemi a jeden pacient léčen úspěšně kortikosteroidy. Zachytili jsme jednu pacientku s progresí hyporesorpčního hydrocefalu. Celkový záchyt komplikací tvořil 22 %. Závěr: Monitoring otoneurologického profilu přispěl k odhalení některých komplikací léčby Leksellovým gama nožem. Záchyt komplikací je pro další osud pacienta významný. Výsledky studie ukazují na potřebnou roli neurootologa ve sledování pacientů s vestibulárním schwannomem.

Purpose: The results of audiological-otoneurological tests before treatment of patients with vestibular schwannoma with the Leksell gamma knife were compared with findings after the treatment. The results were assessed in correlation with PC volumetry and brain MRI. Changes to the tumor size were monitored and the treatment effect evaluated. We focused on the detection of complications including deterioration of hearing, tinnitus, vertigo, instability, manifestation of neuropathy n. V, development of paresis n. VII, hyporesorptive hydrocephalus. Patients and methods: Between 1999 and 2009, 27 patients were fully neurootologically examined before the treatment and subsequently and repeatedly after the treatment. The follow-up after radiosurgery was 20–132 months, 50 months on average. Results: Treatment success rate was 81%; enlargement of the tumor was detected in 5 (19%) cases. Three of the five patients with enlarged tumors were successfully treated with reirradiation, one patient was treated using microsurgery (postoperative complications occurred), and one patient was successfully treated with corticosteroids. We detected one patient with hyporesorptive hydrocefalus progression. Total number of complications detected made up 22%. Conclusions: Monitoring of the otoneurological profile contributed to detection of some complications associated with the treatment with the Leksell gamma knife. Detection of complications is significant for the patient’s prognosis. The results testify to the significance of involving a neurootologist in the treatment and monitoring of patients with vestibular schwannoma.

• MeSH
• dospělí MeSH
• hydrocefalus komplikace   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• magnetická rezonanční tomografie MeSH
• mozek radiografie   MeSH
• neurootologie MeSH
• pooperační komplikace * diagnóza   epidemiologie   etiologie   MeSH
• radiochirurgie * metody   škodlivé účinky   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři MeSH
• sluchové testy MeSH
• statistika jako téma MeSH
• stupeň závažnosti nemoci MeSH
• vestibulární funkční testy MeSH
• vestibulární schwannom * chirurgie   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Inflammatory processes play an important role in the development of nasal polyps (NP), but the etiology and, to a high degree also, the pathogenesis of NP are not fully understood. The role of several cytokines and chemokines such as eotaxins, IL-4, IL-5, IL-6, IL-8, and RANTES has been reported in NP. Herewith, we investigated the expression and pattern of distribution of chemokine receptors CCR1 and CCR3 in nasal polyps. Immunohistochemical detection was carried out in frozen sections of biopsies from 22 NP and 18 nasal mucosa specimens in both the epithelial and stromal compartments. Fluorescence microscopy and computerized image analysis revealed a statistically significant increased number of CCR1 (45.2 ± 2.8 vs. 15.1 ± 1.9, p < 0.001)-positive as well as CCR3 (16.4 ± 1.4 vs. 9.7 ± 1.1, p < 0.001)-positive cells in the stroma of NP compared to nasal mucosa. In comparison to healthy nasal mucosa, increased positivity of CCR3 was detected in the epithelial compartment of NP. Our data suggest that increased expression of CCR1 and CCR3 chemokine receptors may, in accord with various chemokines, contribute to the pathogenesis of nasal polyposis by facilitating increased migration and prolonged accumulation of inflammatory cells, e.g., eosinophils, in the inflammatory infiltrate of NP.

• MeSH
• eozinofily cytologie   MeSH
• granulocyty cytologie   MeSH
• lidé MeSH
• nosní polypy genetika   metabolismus   patologie   MeSH
• nosní sliznice metabolismus   patologie   MeSH
• receptory CCR1 genetika   metabolismus   MeSH
• receptory CCR3 genetika   metabolismus   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

Jedním z možných využití CT navigované chirurgie v ORL oblasti je traumatologie obličejového skeletu. CT navigace zde umožňuje operatérovi pomocí navigované sondy posoudit rozsah a kvalitu provedené repozice a fixace zlomeniny, v našem případě spodiny očnice. Vycházíme z předoperačních CT VDN snímků pro navigaci s řezy 1,5–2,0 mm a následné registrace. Na našem pracovišti jsme v období od r. 2007 – 2011 chirurgicky ošetřili 28 blow-out zlomenin spodiny očnice. 21krát jsme postupovali transantrálně (8krát s CT navigací) a 7krát ze subciliárního přístupu (vždy navigovaně). Při transantrálním přístupu jsme zlomeniny podepřeli vzpěrou složenou z hydronové ploténky a superakrylátové destičky s ocelovou spirálkou. U subciliárních přístupů jsme použili 6krát PMR dlahu a 1krát PDS dlahu. Poměr mužů a žen byl 19 : 9, se stranovým zastoupením 15krát levá a 13krát pravá očnice. Průměrný věk operovaných činil 41 roků (16-85 let). K repozici jsme přistoupili 3. až 57. poúrazový den (v průměru 12. den). V naší sestavě jsme se zaměřili na porovnání anatomických a funkčních výsledků chirurgicky řešených zlomenin spodiny očnice v závislosti na operační technice a na použití CT navigace. Hodnotili jsme pooperační postavení, polohu, motilitu bulbu a stav diplopie. Ve skupině primárních výkonů bez CT navigace z transantrálního přístupu u 77 % nemocných diplopie zcela vymizela a u 23 % operovaných s frakturou staršího data přetrvává diplopie pouze v krajních polohách na hranicích zorného pole, klinicky nevýznamná. U všech operovaných nemocných s CT navigací jsme dosáhli úplného vymizení diplopie a správného postavení očního bulbu bez ohledu na přístupovou cestu nebo použitý fixační materiál.

One of possible application s of CT navigated surgery in the ORL region is traumatology of facial skeleton. CT navigation in this area makes it possible to the surgeon to use the navigation probe for evaluation of the extent and quality of performed reposition and fixation of the fracture, here specifically the eye-socket base. The procedure is based on preoperative CT VDN images with sections 1.5 – 2.0mm and subsequent registration. At our workplace surgery was performed for 28 blow-out fractures of eye-socket base in the period of 2007 – 2011. In 21 cases we used the transantral approach (8 times with CT navigation) and 7 times from the subciliary approach (under navigation in all cases). In the transantral approach the fractures were supported by a prop composed from a hydro plate and super acrylate lamina with a steel spiral. In the subciliary approach we used PMR splint six times and a PDS splint once. The proportion of men and women was 19:9 and the representation of sides was 15 on the left and 13 in case of the right eye socket. The mean age at the time of surgery was 41 years (16-85). The reposition was performed on day 3 up to 57 after the injury (day 12 on the average). In the analysis of our cohort we paid attention to comparing anatomical and functional results of surgically treated eye-socket base fractures in relation to surgical technique and the use of CT navigation. We evaluated the postoperative placement, position, eyeball motility and the state of diplopia. In the group of primary interventions without CT navigation from transantral approach, diplopia disappeared in 77% of patients completely and in 23% operated on fracture of an older date the diplopia continues only in the outside positions of visual field and is considered as clinically insignificant. In all surgically treated patients with CT navigation we reached a complete disappearance of diplopia and the correct position of the eyeball irrespective of the way of approach or the used fixation material.

• Klíčová slova
• transantrální přístup,
• MeSH
• chirurgie s pomocí počítače metody   MeSH
• diplopie etiologie   chirurgie   komplikace   MeSH
• dospělí MeSH
• financování organizované MeSH
• fixace fraktury MeSH
• fraktury očnice * etiologie   chirurgie   komplikace   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• orbita chirurgie   zranění   MeSH
• otorinolaryngologické chirurgické výkony metody   MeSH
• počítačová rentgenová tomografie MeSH
• prospektivní studie MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• traumatologie MeSH
• výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče) statistika a číselné údaje   MeSH
• zákroky plastické chirurgie metody   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH

x

x

• Klíčová slova
• optický systém, vedlejší nosní dutiny, anatomické body,
• MeSH
• chirurgie s pomocí počítače metody   přístrojové vybavení   MeSH
• financování organizované MeSH
• lidé MeSH
• nemoci vedlejších nosních dutin chirurgie   MeSH
• obličejové kosti chirurgie   MeSH
• otorinolaryngologické chirurgické výkony metody   přístrojové vybavení   využití   MeSH
• počítačová rentgenová tomografie metody   přístrojové vybavení   využití   MeSH
• poranění obličeje chirurgie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

The main basic effect of hyperbaric oxygenation (HBO2) on the human body, in our study, was an increased partial pressure of oxygen resulting from an increased amount of oxygen dissolved in plasma. Thus the plasma can become capable of carrying enough oxygen to meet the needs of the body's tissues. From 1 January 2004 to 31 December 2007, a total of 61 patients (62 ears) received medical treatment at the ENT clinic of the 3rd Faculty of Medicine, Charles University, and at the Central Military Hospital in Prague. Treatment consisted of a combination of vasodilatation infusion treatment and HBO2 therapy. The results were evaluated in a retrospective study. The overall percentage of patients showing improvement was 59.7%. However, for those patients who started HBO2 treatment within 10 days of onset, complete recovery, or significant improvement was noted in 65.9%. In contrast, patients who started treatment after 10 days of onset, improvement was noted in only 38.9%. NMR examination revealed that two patients had vestibular schwannoma (also known as acoustic neuroma).

• MeSH
• audiometrie MeSH
• časové faktory MeSH
• dospělí MeSH
• glukokortikoidy aplikace a dávkování   MeSH
• hyperbarická oxygenace metody   MeSH
• kombinovaná terapie metody   MeSH
• kyslík krev   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• methylprednisolon aplikace a dávkování   MeSH
• mladý dospělý MeSH
• náhlá nedoslýchavost etiologie   terapie   MeSH
• parciální tlak MeSH
• pentoxifylin aplikace a dávkování   MeSH
• percepční nedoslýchavost etiologie   terapie   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři MeSH
• vazodilatace MeSH
• vazodilatancia aplikace a dávkování   MeSH
• vinca alkaloidy aplikace a dávkování   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

• MeSH
• endoskopie metody   MeSH
• endoskopy MeSH
• kaménky ve slinných žlázách chirurgie   MeSH
• lidé MeSH
• miniinvazivní chirurgické výkony metody   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• novinové články MeSH
• rozhovory MeSH