BACKGROUND: Skeletal muscle alterations are associated with higher mortality and morbidity in patients with liver cirrhosis. Assessing these changes seems to be a promising method for identifying patients at a high risk of poor outcomes following liver transplantation (LT). This is particularly important given the current global shortage of organ donors. However, evidence of the impact of these alterations on the prognosis of patients undergoing LT is inconclusive. The aim of our prospective study was to evaluate the impact of skeletal muscle changes, reflected in sarcopenia, myosteatosis and metabolic changes in the calf muscles, on perioperative outcomes and long-term survival after LT. We also sought to determine the posttransplant evolution of the resting muscle metabolism. METHODS: We examined 134 adult LT candidates. Of these, 105 underwent LT. Sarcopenia and myosteatosis were diagnosed by measuring the skeletal muscle index and mean psoas muscle radiation attenuation, respectively, which were obtained from computed tomography (CT) scans taken during pretransplant assessment. Additionally, patients underwent 31P MR spectroscopy (MRS) of the calf muscles at rest before LT and 6, 12 and 24 months thereafter. The median follow-up was 6 years. RESULTS: Patients with abnormal 31P MRS results and CT-diagnosed myosteatosis prior to LT had significantly worse long-term survival after LT (hazard ratio (HR), 3.36; 95% confidence interval (CI), 1.48-7.60; p = 0.0021 and HR, 2.58; 95% CI, 1.06-6.29; p = 0.03, respectively). Multivariable analysis showed that abnormal 31P MR spectra (HR, 3.40; 95% CI, 1.50-7.71; p = 0.003) were a better predictor of worse long-term survival after LT than myosteatosis (HR, 2.78; 95% CI, 1.14-6.78; p = 0.025). Patients with abnormal 31P MR spectra had higher blood loss during LT (p = 0.038), required a higher number of red blood cell transfusions (p = 0.006) and stayed longer in ICU (p = 0.041) and hospital (p = 0.007). Myosteatosis was associated with more revision surgeries following LT (p = 0.038) and a higher number of received red blood cell transfusion units (p = 0.002). Sarcopenia had no significant effect on posttransplant patient survival. An improvement in the resting metabolism of the calf muscles was observed at 12 and 24 months after LT. CONCLUSIONS: Abnormal 31P MRS results of calf muscles were superior to CT-based diagnosis of myosteatosis and sarcopenia in predicting perioperative complications and long-term survival after LT. Resting muscle metabolism normalized 1 year after LT in most recipients.

• MeSH
• dospělí MeSH
• kosterní svaly * diagnostické zobrazování   metabolismus   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• magnetická rezonanční spektroskopie * metody   MeSH
• počítačová rentgenová tomografie * metody   MeSH
• prognóza MeSH
• prospektivní studie MeSH
• sarkopenie etiologie   metabolismus   MeSH
• senioři MeSH
• transplantace jater * MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Úvod: Varianty rs738409 c.444C>G (p.I148M) v patatin-like phospholipase domain-containing 3 (PNPLA3) a rs58542926 c.499G>A (p.E167K) v TM6SF2 (transmembrane 6 superfamily member 2) jsou významnými genetickými faktory vzniku a progrese nealkoholové tukové nemoci jater (NAFLD). U obou variant byla popsána vyšší mortalita na jaterní onemocnění, vliv na celkovou mortalitu nebyl prokázán. Cílem této studie bylo posoudit význam genotypů PNPLA3 rs738409 a TM6SF2 rs58542926 dárce a příjemce na dlouhodobé přežívání pacientů po LT. Metody: V kohortě 268 dospělých pacientů po LT, u kterých byly k dispozici genotypy PNPLA3 rs738409 a TM6SF2 rs58542926 dárce a příjemce a byl histologicky zhodnocen výskyt steatózy 6–30 měsíců po LT, jsme hodnotili dlouhodobé přežívání pacientů. Medián sledování byl 17,0 let. Odhady funkcí přežití byly vytvořeny pomocí Kaplan-Meierova modelu a pro zkoumání prediktivní hodnoty vybraných proměnných byl použit Coxův model proporcionálního hazardu. Výsledky: Na přežívání pacientů po LT měly negativní vliv vyšší věk příjemce (p < 0,001), mužské pohlaví (p = 0,014), alkoholická (p = 0,021) nebo HCV (p = 0,042) etiologie jaterní cirhózy a přítomnost hepatocelulárního karcinomu v explantátu jater (p = 0,009). Genotypy PNPLA3 rs738409 a TM6SF2 rs58542926 příjemce ani dárce neměly na přežívání pacientů žádný vliv. Závěr: Ačkoli varianty PNPLA3 c.444G a TM6SF2 c.499A dárce zvyšují riziko steatózy jaterního štěpu po LT, nebyl pro tyto genotypy dárce ani příjemce prokázán negativní vliv na dlouhodobé přežívání pacientů po LT.

Introduction: The variants rs738409 c.444C>G (p.I148M) in patatin-like phospholipase domain-containing 3 (PNPLA3) and rs58542926 c.499G>A (p.E167K) in TM6SF2 (transmembrane 6 superfamily member 2) are significant genetic risk factors of development and progression of non-alcoholic fatty liver dis ease (NAFLD). In both variants, increased liver-specific mortality was described, while the impact on all-cause mortality was not proved. The aim of the study was to evaluate the impact of PNPLA3 rs738409 and TM6SF2 rs58542926 genotypes of the donor and recipient respectively on long-term patient survival after LT. Methods: We evaluated long-term patient survival in a cohort of 268 adult LT recipients, in whom PNPLA3 rs738409 and TM6SF2 rs58542926 genotypes of the donor and recipient respectively were available and steatosis was evaluated in liver graft biopsy 6–30 months after LT. The median fol low-up was 17 years. The Kaplan-Meier model was used for the survival estimates and the Cox proportional hazard model was used to assess the predictive value of the chosen variables. Results: Increased recipient age (P < 0.001), male sex (P = 0.014), alcoholic (P = 0.021) or HCV (P = 0.042) etiology of liver cirrhosis, and presence of hepatocellular carcinoma (P = 0.009) negatively influenced long-term patient survival after LT. PNPLA3 rs738409 and TM6SF2 rs58542926 genotypes of the recipient and donor respectively had no effect on patient survival. Conclusion: Although PNPLA3 c.444G and TM6SF2 c.499A variants of the donor increase the risk of steatosis of the liver graft after LT, we did not prove a negative impact of these genotypes of the donor and recipient on long-term patient survival after LT.

• MeSH
• kohortové studie MeSH
• lidé MeSH
• nealkoholová steatóza jater * etiologie   genetika   komplikace   MeSH
• polymorfismus genetický * MeSH
• transplantace jater * metody   mortalita   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Transplantace jater je více než 40 let považována za standardní léčebnou metodu pacientů s život ohrožujícím jaterním onemocněním. V počátečním období byla indikována především u pacientů s jasně infaustní prognózou. Delší přežívání příjemců díky zlepšení chirurgické techniky, intenzivní péče a imunosuprese vedlo k cílení na nemocné s perspektivou dlouhodobého přežití, tedy k odklonu od onkologických indikací k pacientům s cirhózami. Narůstající nepoměr mezi potřebou transplantace a počtem dárcovských orgánů přinesl nutnost přísnějšího výběru, do kterého krom ryze medicinských úvah přicházejí i etické otázky ohledně rovného přístupu k transplantaci a nutnosti docílit s omezenými zdroji co největší transplantační benefit pro co nejširší okruh příjemců. Do vývoje indikací zasáhly jak změny v epidemiologii jaterních nemocí, tak i pokroky v jejich léčbě. Došlo k významnému poklesu zastoupení dříve dominantní virové hepatitidy C. Celosvětově pak narůstá počet pacientů transplantovaných pro nealkoholovou steatohepatitidu i alkoholovou jaterní cirhózu. Velký vývoj byl v poslední dekádě zaznamenán v oblasti nádorových onemocnění jater, především u indikací hepatocelulárního karcinomu, který v současnosti představuje v mnoha programech nejčastější indikaci. Přibližně jednu dekádu se transplantace jater standardně provádí pro hilový cholangiocelulární karcinom a omezeně pro neresekovatelné jaterní metastázy kolorektálního karcinomu. Uvedené indikace těsně souvisejí s dynamikou lokální čekací listiny.

Liver transplantation has been considered the standard treatment method for patients with life-threatening liver disease for more than 40 years. In the initial period, it was mainly indicated for patients with a clearly unfavorable prognosis. Longer survival of recipients was thanks to the improvement in surgical techniques, intensive care, and immunosuppression leading to the targeting of patients with the perspective of long-term survival, i.e. shift away from oncological indications to patients with cirrhosis. The growing disparity between the need for transplantation and the number of donor organs has brought about the necessity of a stricter selection, which, in addition to purely medical considerations, also includes ethical issues of equal access to transplantation and the need to achieve the greatest possible transplant benefit for the widest possible range of recipients while utilizing limited resources. Changes in the epidemiology of liver diseases as well as advances in their treatment affected the development of indications. There has been a significant decrease in the representation of previously dominant viral hepatitis C. Worldwide, the number of patients transplanted for non-alcoholic steatohepatitis and alcoholic liver cirrhosis is increasing. Great development has been noted in the last decade in the field of liver cancer, especially for the indications of hepatocellular carcinoma, which is currently the most common indication in many programs. For about a decade, liver transplantation has been performed standardly for hilar cholangiocellular carcinoma and experimentally for unresectable liver metastases of colorectal cancer. These indications are closely related to the dynamics of the local waiting list.

• MeSH
• lidé MeSH
• nádory jater patologie   terapie   MeSH
• nealkoholová steatóza jater patologie   terapie   MeSH
• transplantace jater * MeSH
• výběr pacientů MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

The Banff Working Group on Liver Allograft Pathology met in September 2022. Participants included hepatologists, surgeons, pathologists, immunologists, and histocompatibility specialists. Presentations and discussions focused on the evaluation of long-term allograft health, including noninvasive and tissue monitoring, immunosuppression optimization, and long-term structural changes. Potential revision of the rejection classification scheme to better accommodate and communicate late T cell-mediated rejection patterns and related structural changes, such as nodular regenerative hyperplasia, were discussed. Improved stratification of long-term maintenance immunosuppression to match the heterogeneity of patient settings will be central to improving long-term patient survival. Such personalized therapeutics are in turn contingent on a better understanding and monitoring of allograft status within a rational decision-making approach, likely to be facilitated in implementation with emerging decision-support tools. Proposed revisions to rejection classification emerging from the meeting include the incorporation of interface hepatitis and fibrosis staging. These will be opened to online testing, modified accordingly, and subject to consensus discussion leading up to the next Banff conference.

• MeSH
• alografty MeSH
• lidé MeSH
• přežívání štěpu MeSH
• rejekce štěpu * etiologie   patologie   MeSH
• transplantace jater * MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Úvod: Diabetes mellitus (DM) asociovaný s cirhózou jater (tzv. hepatogenní DM) má od klasického DM 2. typu (T2DM) řadu odlišností, data o jeho prevalenci, rizikových faktorech a vývoji po transplantaci jater (LT) jsou však omezená. Cílem této studie bylo posoudit prevalenci, rizikové faktory a potransplantační vývoj DM diagnostikovaného v rámci předtransplantačního vyšetření u prospektivně sledované kohorty kandidátů LT. Metody: Do studie bylo zařazeno 122 dospělých pacientů, kteří byli v období 5/2015 až 4/2017 zařazeni na čekací listinu (WL) k LT. Přítomnost DM byla hodnocena na základě standardních kritérií včetně orálního glukózového tolerančního testu (OGTT). Výsledky: U 54 pacientů (44,3 %) byl před LT přítomen DM, z nichž u 26 pacientů (21,3 %) byl známý již dlouho před zařazením na WL (klasický T2DM) a u dalších 28 pacientů (23,0 %) byl DM diagnostikován v průběhu předtransplantačního vyšetření na základě patologických hodnot OGTT (hepatogenní DM). U 13 pacientů byl zjištěn de novo DM po LT. Dle multivariantní analýzy měli pacienti s hepatogenním DM oproti klasickému T2DM významně nižší BMI (p = 0,015), nižší lačnou glykemii (p = 0,002) a nižší glykovaný hemoglobin (p = 0,010). Oproti pacientům bez diabetu měli pacienti s hepatogenním DM častější výskyt metabolického syndromu (p = 0,033). Pacienti s hepatogenním DM byli méně často léčeni inzulinem 1 měsíc po LT (32,0 vs. 76,2 %; p = 0,002), 6 měsíců (20,0 vs. 76,2 %; p < 0,001), 1 rok (20,0 vs. 75,0 %; p < 0,001) a 2 roky po LT (23,8 vs. 66,7 %; p = 0,007) než pacienti s klasickým T2DM; oproti skupině bez předtransplantačního DM byli častěji léčeni inzulinem 1 měsíc po LT (32,0 vs. 7,7 %; p = 0,015) a 2 roky po LT (23,8 vs. 9,1 %; p = 0,029). Závěr: Hepatogenní DM je u kandidátů LT častý (23,0 %), u většiny pacientů po LT na rozdíl od klasického T2DM regreduje, nicméně inzulinoterapie je nutná až u jedné čtvrtiny pacientů i 2 roky po LT.

Introduction: Diabetes mellitus (DM) associated with liver cirrhosis (hepatogenous DM) has several differences from classical DM type 2 (T2DM), data about its prevalence, risk factors and outcome after liver transplantation (LT) are limited. The aim of this study was to evaluate the prevalence, risk factors and posttransplant outcome of DM diagnosed during the pretransplant investigation in a prospectively followed cohort of LT candidates. Methods: The study included 122 adult patients who were listed for LT in the period from 5/2015 to 4/2017. Presence of DM was evaluated by standard criteria including oral glucose tolerance test (OGTT). Results: DM was present in 54 patients (44.3%) pretransplant, of whom 26 patients (21.3%) had long-term history of DM before they were listed for LT (classical T2DM), and in other 28 patients (23.0%) DM was diagnosed during the pretransplant investigation based on pathological results of OGTT (hepatogenous DM). In 13 patients, de novo DM after LT was diagnosed. On the multivariate analysis, patients with hepatogenous DM had significantly lower BMI (P = 0.015), lower fasting glucose (P = 0.002) and lower glycated hemoglobin (P = 0.010), compared to classical T2DM. In comparison to patients without DM, patients with hepatogenous DM had more frequent occurrence of metabolic syndrome (P = 0.033). Patients with hepatogenous DM were less frequently treated with insulin at 1 month (32.0% vs. 76.2%; P = 0.002), 6 months (20.0% vs. 76.2%; P <0.001), 1 year (20.0% vs. 75.0%; P <0.001) and 2 years after LT (23.8% vs. 66.7%; P = 0.007) than patients with classical T2DM; but they were more frequently treated with insulin than patients without pretransplant DM 1 month after LT (32.0% vs. 7.7%; P = 0.015) and 2 years after LT (23.8% vs. 9.1%; P = 0.029). Conclusion: Hepatogenous DM is frequent in LT candidates (23.0%), it regresses in the majority of patients after LT unlike the classical T2DM, however, insulinotherapy is still necessary up to one quarter of patients even 2 years after LT.

• Klíčová slova
• hepatogenní diabetes,
• MeSH
• diabetes mellitus 2. typu * diagnóza   farmakoterapie   MeSH
• jaterní cirhóza diagnóza   komplikace   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• příprava pacienta k transplantaci MeSH
• prospektivní studie MeSH
• rizikové faktory MeSH
• senioři MeSH
• transplantace jater * MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

Úvod: U pacientů s nealkoholovou tukovou chorobou jater (NAFLD), jejímž typickým znakem je inzulinová rezistence (IR), bylo popsáno horší dlouhodobé přežívání a častější výskyt chronického onemocnění ledvin (CKD) než u pacientů bez NAFLD. Cílem naší studie bylo zhodnotit, zda má NAFLD a IR vliv na přežívání a renální funkci u pacientů po transplantaci jater (LT – liver transplantation). Metody: Naše prospektivní studie zahrnula 96 kandidátů LT, kteří byli sledováni po LT. Hodnotili jsme přežívání pacientů a výskyt CKD (definované jako odhadovaná glomerulární filtraci [eGFR] ≤ 1,00 ml/s/1,73 m2 nebo zjevná proteinurie) 5 let po LT a ke konci sledování. U pacientů bylo provedeno klinické, laboratorní, MR a elastografické vyšetření před LT a 1 rok po LT a biopsie jater 1 rok po LT. Výsledky: Z faktorů přítomných 1 rok po LT zvyšovaly riziko úmrtí ke konci sledování vyšší ALT (p = 0,021), ALP (p = 0,012), léčba everolimem (p = 0,025), hraničně významné byly vyšší obvod pasu (p = 0,058), AST (p = 0,059), HOMA-IR (p = 0,056) a fibróza stupně ≥ 3 v biopsii (p = 0,055). Kromě přítomnosti CKD již 1 rok po LT (p < 0,001) patřila mezi potransplantační nezávislé rizikové faktory CKD 5 let po LT přítomnost IR definované jako HOMA-IR ≥ 3 (odds ratio [OR] 4,33; 95% konfidenční interval [CI] 1,25–15,04; p = 0,021) a vyšší sérový vysokomolekulární (HMW) adiponektin (OR 1,25; 95% CI 1,03–1,50; p = 0,021). Z faktorů 1 rok po LT byly s nižšími hodnotami eGFR ke konci sledování spojeny diabetes léčený antidiabetiky (p = 0,008), vyšší sérové hladiny triglyceridů (p = 0,031), C-peptidu (p = 0,022) a leptinu (p = 0,002) a nižší celkový bilirubin (p = 0,006). U pacientů léčených everolimem jsme pozorovali trend k vyšším hodnotám eGFR (p = 0,055). Stupeň steatózy nebo přítomnost steatohepatitidy v biopsii 1 rok po LT neměly vliv na přežívání nebo renální funkce. Závěr: Přítomnost IR 1 rok po LT nezávisle zvyšovala riziko CKD 5 let po LT. Pacienti s vyšším HOMA-IR 1 rok po LT vykazovali trend k horšímu přežívání ke konci sledování.

Introduction: Insulin resistance (IR) is a hallmark of non-alcoholic fatty liver disease (NAFLD), which has been associated with worse long-term survival and more frequent occurrence of chronic kidney disease (CKD) than in patients without NAFLD. The aim of our study was to evaluate the impact of NAFLD and IR on survival and renal function in patients after liver transplantation (LT). Methods: Our prospective study included 96 LT candidates who were observed after LT. We evaluated patient survival and occurrence of CKD (defined as estimated glomerular filtration [eGFR] ≤1.00 mL/s/1.73 m2 or overt proteinuria) 5 years after LT and at the end of follow-up. Clinical, laboratory, MR and elastographic evaluation before and 1 year after LT were performed as well as liver biopsy 1 year after LT. Results: Of the factors present 1 year after LT, higher ALT (P = 0.021), ALP (P = 0.012) and everolimus treatment (P = 0.025) increased the risk of death at the end of follow-up, borderline significance was found also for higher waist circumference (P = 0.058), AST (P = 0.059), HOMA-IR (P = 0.056) and presence of fibrosis stage ≥3 in biopsy (P = 0.055). In addition to the presence of CKD 1 year after LT (P <0.001), other independent posttransplant risk factors of CKD 5 years after LT included presence of IR defined as HOMA-IR ≥3 (OR 4.33; 95% CI 1.25–15.04; P = 0.021) and higher serum high-molecular-weight (HMW) adiponectin (OR 1.25; 95% CI 1.03–1.50; P = 0.021). Of the factors present 1 year after LT, diabetes treated by antidiabetics (P = 0.008), higher serum levels od triglycerides (P = 0.031), C-peptide (P = 0.022) and leptin (P = 0.002) and lower total bilirubin (P = 0.006) were associated with lower eGFR at the end of follow-up. We observed a trend towards higher eGFR levels in patients treated with everolimus (P = 0.055). We did not observe an impact of grade of steatosis and presence of steatohepatitis on biopsy 1 year after LT on survival or renal functions. Conclusion: Presence of IR 1 year after LT independently increased the risk of CKD 5 year after LT. Patients with higher HOMA-IR 1 year after LT had a trend towards worse survival at the end of follow-up.

• MeSH
• analýza přežití MeSH
• chronická renální insuficience etiologie   MeSH
• inzulinová rezistence MeSH
• lidé MeSH
• nealkoholová steatóza jater * patologie   terapie   MeSH
• prospektivní studie MeSH
• rizikové faktory MeSH
• transplantace jater * MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

Nealkoholová tuková choroba jater (NAFLD) se stala jedním z nejdiskutovanějších hepatologických témat posledních let díky své vysoké a nadále stoupající celosvětové prevalenci kopírující vysoký výskyt obezity a metabolického syndromu. Za poslední dvě dekády se významně rozšířily naše znalosti o patofyziologii NAFLD, které jsou klíčové pro pochopení této jednotky a pro identifikování účinné léčby a tím zmírnění socioekonomických důsledků spojených s morbiditou a mortalitou pacientů s NAFLD. Genetické rizikové faktory hrají v patofyziologii NAFLD významnou roli, dědičnost onemocnění je odhadována kolem 40 %. Celogenomovými asociačními studiemi byly identifikovány polymorfismy genů, které u svých nositelů významně zvyšují riziko vzniku NAFLD (například PNPLA3, TM6SF2, GCKR). Zlatým standardem diagnostiky je i nadále necílená biopsie jater. Jedná se o invazivní metodu, proto je snaha identifikovat spolehlivé a široce dostupné neinvazivní diagnostické metody. Řada slibných testů úzce souvisí právě s objasněním patofyziologie NAFLD (například specifické miRNA, sérový cytokeratin 18). V tomto přehledu shrnujeme aktuální pohled na patofyziologii NAFLD, včetně hlavních genetických rizikových faktorů, aktuálních diagnostických metod a stručně i léčebných možností onemocnění.

Nonalcoholic fatty liver disease (NAFLD) is nowadays one of the most discussed issues in hepatology due to its high and still raising prevalence reflecting the increasing prevalence of obesity and metabolic syndrome. In last two decades our knowledge of NAFLD pathophysiology expanded substantially. Understanding the pathophysiology is essential for identification of effective treatment, that is currently lacking, which could then reduce morbidity and mortality and eventually also mitigate the socioeconomical consequences of NAFLD. Genetic risk factors are crucial part of pathophysiology in NAFLD. Heritability of NAFLD is estimated to be around 40% and genome-wide association studies (GWAS) identified several single-nucleotide polymorphisms linked to the risk of NAFLD (e.g. PNPLA3, TM6SF2, GCKR). A gold standard for diagnosing NAFLD is a liver biopsy. Since liver biopsy is an invasive method a lot of effort is focused on finding reliable and accessible noninvasive diagnostic methods. Some of the promising methods are targeted to researched pathophysiological mechanisms (e.g. detecting the specific microRNA, serum cytokeratin-18). In this review we attempted to summarize the current knowledge about NAFLD pathophysiology, including the genetic risk factors, discuss the available diagnostic methods and also briefly cover the treatment options.

• MeSH
• genetická predispozice k nemoci MeSH
• inzulinová rezistence MeSH
• lidé MeSH
• metabolismus lipidů MeSH
• nealkoholová steatóza jater * diagnóza   etiologie   genetika   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

U zdravých jedinců jsou kosterní svaly největší tkání v těle (30–40 % celkové tělesné hmotnosti) a jsou v nich uloženy tři čtvrtiny všech tělesných proteinů. Změny svalové soustavy, zejména ve smyslu snížení svalové hmoty a funkce, významně ovlivňují prognózu a průběh řady chronických onemocnění, včetně chronických onemocnění jater. Jejich přítomnost je asociována s vyšší morbiditou, mortalitou a horší kvalitou života pacientů. K popisu změn svalové tkáně jsou používány pojmy sarkopenie, myosteatóza a s poruchou svalstva úzce souvisí i komplexnější pojem „frailty“, syndrom křehkosti. Sarkopenie je definována jako snížení množství svalové hmoty a/nebo svalové funkce, k diagnostice se nejčastěji používá stanovení tzv. skeletal muscle index (SMI) na úrovni třetího lumbálního obratle (L3) dle CT. Myosteatóza je definována jako přítomnost tuku ve svalech jak intramyocelulárně, tak intermyocelulárně a je diagnostikována na základě stanovení denzity svalů na CT v úrovni L3 (skeletal muscle radiation attenuation – SM-RA). Syndrom křehkosti (frailty) zahrnuje kromě změn svalové tkáně a poklesu schopnosti pohybu i změny dalších orgánových systémů, jejichž důsledkem je snížení rezerv organizmu a vyšší riziko nepříznivého průběhu onemocnění. K diagnostice se využívají různé skórovací systémy, např. Fried Frailty Index nebo modifikovaný Liver Frailty Index (LFI) u pacientů s jaterní cirhózou. Základem léčby pacientů s poruchami svalové tkáně je léčba základního onemocnění (včetně transplantace jater u pokročilé cirhózy), zlepšení výživy, dostatečná fyzická aktivita a léčba eventuálního deficitu vitaminu D. V tomto přehledovém článku shrnujeme aktuální pohled na patofyziologii, diagnostiku a léčbu sarkopenie, myosteatózy a syndromu křehkosti u pacientů s jaterní cirhózou.

Skeletal muscles are the biggest tissue in healthy people (30–40% of total body mass) and they comprise three quarters of total body proteins. Muscle alterations, especially muscle wasting and loss of muscle function, have an indisputable prognostic value in the outcome of chronic diseases, including chronic liver diseases. Muscle wasting is associated with higher morbidity, mortality and poor quality of life. The terms sarcopenia and myosteatosis are used to describe specific muscle alterations, both forming substantial components of multidimensional construct “frailty syndrome”. Sarcopenia is defined as loss of muscle mass and/or loss of muscle function. It is usually diagnosed using the skeletal muscle index from computed tomography (CT) image analysis at the L3 vertebra. Myosteatosis is defined as an excess intramyocelullar and intermyocellular fat deposition. Diagnosis of myosteatosis is based on a measurement of skeletal muscle density by CT imaging at the L3 vertebra (skeletal muscle radiation attenuation – SM-RA). Besides muscle alterations and decreased physical performance, frailty syndrome also comprises changes of other organ systems, leading to the loss of functional reserves and higher vulnerability. Different scoring systems, such as Fried Frailty Index (FFI) or modified Liver Frailty Index (LFI) for patients with liver cirrhosis, are used to diagnose patients with frail phenotype. The principle of the treatment of patients with muscle alterations is therapy of liver disease (including liver transplant in advanced cirrhosis), improvement of the nutritional status, adequate physical activity and supplementation of vitamin D deficiency, if necessary. In this review, we summarize up-to-date knowledge about pathophysiology, diagnostic tools and treatment options of sarcopenia, myosteatosis and frailty syndrome in patients with liver cirrhosis

• Klíčová slova
• myosteatóza, syndrom křehkosti,
• MeSH
• jaterní cirhóza * komplikace   MeSH
• lidé MeSH
• sarkopenie * etiologie   patofyziologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Pathogenic variants in JAG1 are known to cause Alagille syndrome (ALGS), a disorder that primarily affects the liver, lung, kidney, and skeleton. Whereas cardiac symptoms are also frequently observed in ALGS, thoracic aortic aneurysms have only been reported sporadically in postmortem autopsies. We here report two families with segregating JAG1 variants that present with isolated aneurysmal disease, as well as the first histological evaluation of aortic aneurysm tissue of a JAG1 variant carrier. Our observations shed more light on the pathomechanisms behind aneurysm formation in JAG1 variant harboring individuals and underline the importance of cardiovascular imaging in the clinical follow-up of such individuals.

• MeSH
• Alagillův syndrom * genetika   MeSH
• lidé MeSH
• protein jagged-1 genetika   metabolismus   MeSH
• proteiny vázající vápník MeSH
• srdce MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH