Úvod: Chronický subdurální hematom je potenciálně závažné onemocnění postihující především nemocné vyššího věku, často se závažnými komplikujícími onemocněními a rozsáhlou medikací včetně antiagregační a antikoagulační terapie. U symptomatických nemocných je nutná operace – nejčastěji evakuace hematomu z trepanace s drenáží subdurálního prostoru. Cílem studie je rozbor vlivu předoperační antikoagulační nebo antiagregační terapie u nemocných s chronickým subdurálním hematomem na tíži předoperační klinické symptomatologie a výsledek operační léčby včetně četnosti komplikací a reoperací. Materiál a metodika: Práce retrospektivně analyzuje soubor 132 nemocných, operovaných v letech 2008–2013 na pracovišti autorů pro chronický subdurální hematom. U nemocných byly sledovány následující parametry charakterizující předoperační stav: věk, podávaná antikoagulační nebo antiagregační léčba, jiné poruchy hemokoagulace, interval mezi pravděpodobným úrazem a operací, délka trvání příznaků, stav nemocného před výkonem (Glasgow Coma Scale) a přítomnost zřejmé fatické poruchy nebo motorického deficitu alespoň středního stupně. V peri a pooperačním průběhu byl hodnocen typ výkonu, přítomnost recidivy hematomu, způsob reoperace, pooperační komplikace a výsledný stav nemocného hodnocený pomocí Glasgow Outcome Scale. Výsledky: Do souboru bylo zařazeno 64 nemocných (42 mužů, 22 žen) bez antiagregační, antikoagulační a jiné medikace ovlivňující hemokoagulaci a s normálními laboratorními parametry (kontrolní soubor), 20 nemocných (13 mužů, 7 žen) s účinnou warfarinizací a 37 nemocných s antiagregační terapií (30 mužů, 7 žen). Nemocní s antiagregační terapií a warfarinizovaní pacienti byli významně starší než pacienti v kontrolním souboru. U warfarinizovaných nemocných statistické hodnocení prokázalo významně kratší dobu trvání klinických příznaků a významně horší předoperační klinický stav při hodnocení pomocí Glasgow Coma Scale. S jedinou výjimkou byly u všech nemocných primárně indikovány trepanace s drenáží, u nemocných s antiagregační terapií nebo na warfarinu po adekvátní hematologické přípravě. I když byla četnost reoperací pro recidivu hematomu a pooperačních komplikací nejvyšší u warfarinizovaných nemocných, rozdíl proti kontrolnímu souboru nedosahoval statistické významnosti. Hodnocení klinického výsledku s odstupem alespoň 2 měsíců po operaci prokazuje srovnatelný podíl dobrých výsledků (Glasgow Outcome Scale 4,5) ve všech skupinách − 82,8 % v kontrolním souboru, 80 % u warfarinizovaných a 83,8 % nemocných s antiagregační terapií. Závěr: Získaná data neprokázala statisticky významný negativní vliv antikoagulační nebo antiagregační terapie na výsledky neurochirurgické léčby po adekvátní předoperační přípravě u nemocných s chronickým subdurálním hematomem při hodnocení podle Glasgow Outcome Scale. Výsledky prokazují nejvyšší četnost komplikací a recidiv chronických subdurálních hematomů u nemocných na warfarinu, i když rozdíl nedosahuje statistické významnosti.
Introduction: Chronic subdural haematoma is a potentially threatening disease, affecting mainly advanced age patients often with frequent serious complicating diseases and extensive concomitant medication including antiaggregation and anticoagulation treatment. Surgery is indicated in symptomatic patients, with haematoma evacuation and subdural drainage via simple skull trephination in the majority of cases. The study aims to analyse the influence of presurgical anticoagulation and antiaggregation treatment on the severity of pre-surgical clinical status and final surgical outcome including the incidence of complications and haematoma recurrence. Material and methods: The paper retrospectively analyses a group of 132 patients operated on from 2008 to 2013 for chronic subdural haematoma. The following parameters characterising pre-surgical clinical condition were studied: age, anticoagulation and antiaggregation treatment administered, other haemocoagulation problems, interval between the probable injury and surgery, duration of symptoms, the patient’s pre-surgical clinical condition (Glasgow Coma Scale) and the presence of a speech disorder or at least moderate limb paresis. In the postoperative period and subsequent follow- up, the type of surgery, haematoma recurrence, reoperation technique, postoperative complications and final outcome (Glasgow Outcome Scale) were analysed. Results: 64 patients (42 males, 22 females) without antiaggregation and anticoagulation treatment or other medication potentially altering haemocoagulation with normal coagulation parameters (control group), 20 patients (13 males, 7 females) on anticoagulation and 37 patients (30 males, 7 females) on antiaggregation met study inclusion criteria. Anticoagulated patients and patients on antiaggregation were significantly older than the control group patients. Statistical analysis also proved a shorter duration of clinical symptoms and worse clinical condition (GCS) in anticoagulated patients than in the control group. Skull trephination with drainage was the primary surgery indicated in all but one patient, in patients with anticoagulation or antiaggregation after adequate haematological treatment. Although the incidence of reoperation due to haematoma recurrence and postoperative complications was the highest in anticoagulated patients, this difference from the control group did not reach the level of statistical significance. The analysis of clinical outcome (>2 months after surgery) shows a similar proportion of patients with good outcome (Glasgow Outcome Scale 4.5) in all studied groups – control group 82.8%, anticoagulation treatment 80%, antiaggregation treatment 83.8%. Conclusion: Study results did not confirm statistically a significant negative effect of antiaggregation or anticoagulation treatment after adequate pre-surgical preparation on surgical outcomes in chronic subdural haematoma patients (Glasgow Outcome Scale). The highest incidence of complications and haematoma recurrencies was found in anticoagulated patients, although the difference does not reach the level of statistical significance.
- MeSH
- antikoagulancia aplikace a dávkování škodlivé účinky MeSH
- časové faktory MeSH
- chronický subdurální hematom * diagnóza chirurgie MeSH
- dospělí MeSH
- drenáž MeSH
- Glasgowská stupnice kómat statistika a číselné údaje MeSH
- Glasgowská stupnice následků statistika a číselné údaje MeSH
- inhibitory agregace trombocytů * aplikace a dávkování škodlivé účinky MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- neurochirurgické výkony MeSH
- poranění mozku MeSH
- předoperační období MeSH
- předoperační péče * MeSH
- recidiva MeSH
- reoperace statistika a číselné údaje MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- statistika jako téma MeSH
- trepanace metody MeSH
- výsledek terapie MeSH
- warfarin * aplikace a dávkování škodlivé účinky MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
Úvod: Vyšší věk je uváděn jako významný negativní faktor ovlivňující výsledný funkční stav po kraniocerebrálním poranění. Podobně je možné horší prognózu předpokládat u zraněných s mozkovou kontuzí, vyžadující operaci pro expanzivní chování. Jednoznačný negativní vliv alkoholové intoxikace při úraze není literárními daty potvrzen. Cílem práce je analýza vlivu těchto faktorů na výsledek léčby zraněných operovaných pro kraniocerebrální poranění. Materiál a metodika: Ve skupině 246 zraněných (201 mužů, 45 žen), operovaných v letech 2007–2011 pro kraniocerebrální poranění autoři sledovali vliv věku (pod 60 let 145 zraněných, nad 60 let 101 zraněných), alkoholové intoxikace při vzniku poranění (hladina alkoholu nad 1 promile – nejčastěji pomocí osmolarity a klinické známky ebriety) a významného kontuzního ložiska s nutností operačního výkonu na prognózu zraněného hodnocenou pomocí Glasgow Outcome Scale. Výsledky: Ve skupině ve věku pod 60 let bylo při úrazu pod vlivem alkoholu 54,1 % zraněných a nad 60 let věku byl tento podíl 35,7 %. Četnost expanzivně se chovajících kontuzí byla vyšší u zraněných s alkoholovou intoxikací a ve věku nad 60 let. Statistická analýza vztahu prognózy k věku prokázala statisticky významně horší výsledek ve skupině ve věku nad 60 let, který byl průkazný i v podskupině zraněných bez vlivu alkoholu. Statisticky významný rozdíl v prognóze mezi skupinou zraněných pod vlivem a bez vlivu alkoholu nebyl prokázán. Přítomnost významného kontuzního ložiska ovlivňovala prognózu ve skupině zraněných mladších 60 let. Závěr: Výsledky prokazují významný vliv věku na výsledek terapie zraněných operovaných pro kraniocerebrální poranění. Vliv intoxikace alkoholem při vzniku poranění na prognózu nebyl prokázán. Klíčová slova: kraniocerebrální poranění – kontuze mozku – ebrietas
Introduction: Advanced age is reported to be an important negative prognostic factor for the final functional outcome in patients after craniocerebral injury. Worse prognosis can also be expected in the presence of significant brain contusion, requiring surgical treatment because of expansive behaviour. Definite adverse influence of alcohol intoxication at the time of injury has not been proven by current literature data. The aim of the study is to analyse the importance of the above mentioned factors for the treatment outcome in patients operated on for craniocerebral injury. Material and methods: In the group of 246 patients with craniocerebral injury operated on between 2007 and 2011, the authors focused on the influence of age (145 patients < 60 years, 101 patients > 60 years), alcohol intoxication at the moment of injury (blood alcohol level over 0.1% based mainly on serum osmolarity plus clinical signs of alcohol intoxication) and the presence of brain contusion requiring surgical decompression on the final clinical outcome (using the Glasgow Outcome Scale). Results: 54.1% of patients under 60 years of age were alcohol-intoxicated at the moment of injury. The incidence of alcohol intoxication in patients older than 60 years was 35.7%. The incidence of expansive brain contusions requiring surgical decompression was higher in patients older than 60 years and patients with alcohol intoxication. Statistical analysis of prognosis as related to age has shown significantly worse prognosis in patients older than 60 years. The difference was also significant in the subgroup of non-intoxicated patients. Statistical analysis did not show worse prognosis in alcohol-intoxicated patients. The presence of significant contusions influenced the injury prognosis only in patients younger than 60 years. Conclusion: The impact of age on the final treatment outcome in patients with craniocerebral injury was proven. The study did not show significant deleterious effect of alcohol intoxication at the time of injury on the final outcome. Key words: craniocerebral injury – brain contusion – alcohol intoxication
- Klíčová slova
- kraniocerebrální poranění, ebrietas,
- MeSH
- dospělí MeSH
- ethanol krev MeSH
- Glasgowská stupnice následků statistika a číselné údaje MeSH
- kontuze mozku MeSH
- kraniocerebrální traumata * epidemiologie chirurgie klasifikace MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- neurochirurgické výkony statistika a číselné údaje MeSH
- otrava alkoholem * epidemiologie komplikace krev MeSH
- prognóza MeSH
- reoperace statistika a číselné údaje MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- rizikové faktory MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- statistika jako téma MeSH
- věkové faktory * MeSH
- věkové rozložení MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
OBJECTIVES: The S100B protein subgroup is a thermolabile acidic calcium-binding protein, which was first described in association with the central nervous system. Destruction of nerve tissue results in S100B protein release from astrocytes and elevation of its levels in cerebrospinal fluid. If the blood-brain barrier is also damaged, S100B can pass into the systemic circulation and elevated blood levels of S100B can be detected. High S100B serum levels in patients with head injuries are predictive of possible development of secondary brain injury and may be related to the extent of permanent injury to the CNS . MATERIAL AND METHODS: The authors present results obtained from a group of 39 children aged 0 (newborns) to 17 years with an isolated craniocerebral injury. RESULTS: In our group of 39 children (aged 0-17 years) we observed excellent GOS group (GOS - Glasgow Outcome Scale 4 or 5) in 33 patients at the time of transfer from our intensive care unit to the neurological department. There were no deaths and only 6 children were in the poor GOS group (GOS 2 or 3). A second GOS evaluation was performed 6 months later: at this time 36 children were in the excellent GOS group and only 3 children remained in the poor GOS group. CONCLUSIONS: Due to high variability in S100B protein serum levels in children (dependent on age and gender) no correlation between initial S100B levels and GOS was observed for our group of patients. Our results indicate that the rate of decrease of S100B protein levels back to normal values is more meaningful than its absolute value.
- MeSH
- dítě MeSH
- Glasgowská stupnice kómat statistika a číselné údaje MeSH
- Glasgowská stupnice následků statistika a číselné údaje MeSH
- kojenec MeSH
- kraniocerebrální traumata krev diagnóza MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- neurotrofní faktory krev MeSH
- novorozenec MeSH
- předškolní dítě MeSH
- proteiny S100 krev MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- kojenec MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- novorozenec MeSH
- předškolní dítě MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Cieľ: Vyhodnotenie vzťahu parametrov koagulácie (protrombínový čas, medzinárodný normalizovaný pomer, aktivovaný parciálny tromboplastínový čas, trombínový čas a počet trombocytov) u detí a mladistvých po izolovanom kraniocerebrálnom poranení k neurologickému stavu po úraze, typu poranenia a prognóze. Súbor a metodika: Do retrospektívnej štúdie sme zahrnuli 51 detí a mladistvých (33 chlapcov a 18 dievčat) vo veku 1–17 rokov, ktorí boli operovaní na našom pracovisku od 1. 1. 2005 do 1. 3. 2011. Parametre koagulácie, ktoré boli vyšetrené do 6 hodín po úraze, sme porovnali pri rôznych typoch kraniocerebrálneho poranenia a štatisticky korelovali so vstupným a výstupným neurologickým stavom. Výsledky: Parametre koagulácie sa štatisticky významne líšili pri rôznych typoch kraniocerebrálneho poranenia a korelovali so vstupným a výstupným neurologickým stavom. Záver: Porucha koagulácie, ktorá vzniká po izolovanom kraniocerebrálnom poranení u detí a mladistvých, je nepriaznivým prognostickým faktorom, ktorý vyžaduje rýchlu a agresívnu liečbu.
- MeSH
- analýza přežití MeSH
- dítě MeSH
- financování organizované MeSH
- Glasgowská stupnice následků statistika a číselné údaje využití MeSH
- koagulopatie diagnóza epidemiologie klasifikace MeSH
- kraniocerebrální traumata chirurgie klasifikace mortalita MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- pooperační komplikace etiologie farmakoterapie mortalita MeSH
- prediktivní hodnota testů MeSH
- předškolní dítě MeSH
- prognóza MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- vyšetření krevní srážlivosti využití MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- předškolní dítě MeSH
- ženské pohlaví MeSH
Cieľ štúdie: Zhodnotiť súbor pacientov so zavedeným snímačom ICP a bez zavedenia snímača ICP pri kraniocerebrálnych poraneniach. Porovnať letalitu a prežívanie pacientov do 7, 30, 180 a 270 dní v oboch skupinách. Typ štúdie: Prospektívna komparatívna klinická štúdia. Materiál a metóda: Súbor tvorilo 64 pacientov s kraniocerebrálnym poranením rozdelených do dvoch skupín, s kontinuálne monitorovaným ICP po dobu 7 dní a nemonitorovaným ICP. Obdobie ďalšieho sledovania bolo v rozmedzí 7–270 dní. Namerané hodnoty a ďalšie zaznamenané údaje boli analyzované metódami deskriptívnej a induktívnej štatistiky. Výsledky: Rozdiely medzi skupinami v prežívaní do 7 dní a do 30 dní neboli štatisticky významné (medián prežitia = 30 dní v oboch skupinách, p = 0,32). V skupine s monitorovaným ICP hodnoty pod 20 mm Hg boli spojené s významne nižším rizikom úmrtia pacienta v danom období. Celková mortalita do 30 dní sa nevyznačovala extrémom v časovom priebehu krivky prežívania. V časovom úseku 30–270 dní sme zaznamenali jedno úmrtie (1,6 %). Záver: Prežívanie pacientov závisí od rýchlosti a kvality poskytnutia prednemocničnej lekárskej starostlivosti a od následnej adekvátnej liečby na špecializovaných pracoviskách. Krivky prežívania a mortalita pacientov do 7 a do 30 dní sa medzi skupinami štatisticky nelíšili. Vyššiu proporciu mortality vo včasnej hospitalizačnej fáze u nemonitorovaných pacientov nie je možné potvrdiť, ani vylúčiť. Doporučujeme pokračovať v štúdii s cieľom zvýšiť silu štatistických testov rozšírením súboru pacientov
Objective: To compare the outcomes and mortality at 7 and 270 days in brain-injured patients with an inserted ICP sensor to those without an ICP sensor. Type of study: Prospective and comparative clinical study. Materials and methods: The study population, which consisted of 64 patients with brain injury, was divided into a group with continuous ICP monitoring for 7days and a group without ICP monitoring. The follow-up period was between 7 and 270 days. The recorded values and other relevant data were analysed by methods of descriptive and inductive statistics. Results: The differences between the groups in survival up to 7 and 30 days were not statistically significant (median survival = 30 days in both groups, P = 0.32). In the group with ICP monitoring, the values below 20 mm Hg were associated with a significantly reduced risk of death. The overall mortality rates within 30 days were not characterized by unusual survival distribution curves. In the period from the 30th up to the 270th day after injury there was a single death recorded. Conclusion: Trauma patients’ survival depends on the speed and quality of the pre-hospital care followed by adequate treatment in specialized centres. Mortality and survival up to 7 and 30 days were not significantly different between the groups, possibly due to a small sample size.
- MeSH
- analýza přežití MeSH
- Glasgowská stupnice následků statistika a číselné údaje využití MeSH
- intrakraniální tlak MeSH
- kraniocerebrální traumata diagnóza mortalita terapie MeSH
- lidé MeSH
- monitorování fyziologických funkcí metody přístrojové vybavení MeSH
- péče o pacienty v kritickém stavu metody MeSH
- prediktivní hodnota testů MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Cíl: Ve své práci autoři prezentují výsledky léčby pacientů operovaných na Neurochirurgické klinice LF MU a FN Brno pro střelné poranění hlavy a mozku během let 2005-2008. Ve sdělení jsou zvažovány nejdůležitější prognostické faktory, které ovlivňují volbu terapeutického postupu. Součástí práce je i připomenutí klasifikace a patofyziologie penetrujících poranění. Autoři v textu předkládají základní přehled ranivé balistiky střelných poranění. Soubor a metodika: Celkem podstoupilo operační revizi 20 pacientů, ve všech případech se jednalo o muže, s průměrným věkem 59 let. Nejmladší byl ve věku 33, nejstarší 80 let. V 17 případech šlo o poranění, která si pacienti způsobili v sebevražedném úmyslu, ve dvou případech došlo k poranění při neopatrné manipulaci se střelnou zbraní. Jedenkrát byl pacient obětí násilného trestného činu. Soubor pacientů byl retrospektivně vyhodnocen stran výsledného klinického stavu ve škále Glasgow Outcome Scale (GOS) [1], u přeživších s odstupem do šesti měsíců od penetrujícího poranění. Byla zhodnocena závislost GOS na stavu vědomí pacienta při přijetí a na rozsahu postižení dle CT vyšetření mozku. Výsledky: Stav vědomí pacienta při přijetí a rozsah postižení mozkového parenchymu na vstupním CT mozku jsou nejdůležitějšími prognostickými faktory, dle kterých se řídí další postup léčby těchto těžce poraněných pacientů. V našem souboru mělo vstupní Glasgow Coma Scale (GCS) [2] 3 body celkem 15 pacientů (75 %), GCS 9 bodů 1 pacient (5 %), GCS 14 bodů 1 pacient (5 %) a GCS 15 bodů 3 pacienti (15 %). Primární vstupní vyšetření mozku výpočetní tomografií vykazovalo 9krát těžké multilobární extenzivní postižení mozkového parenchymu, 11krát se jednalo o fokální postižení jednoho laloku mozku, často v elokventní zóně. Mortalita v našem souboru dosáhla 65 %, celkem 4krát byl pacient zařazen jako dárce do transplantačního programu. Závěr: V odborné literatuře kolísá mortalita střelných poranění mozku mezi 60-90 %, v našem souboru dosáhla mortalita 65 %. Tento relativně příznivější výsledek je dán celkem 50% zastoupením jateční pistole užité při střelném poranění. I přes závažné primární poranění parenchymu mozku je při příznivé prognóze kladen důraz na minimalizaci dalších, sekundárních postižení mozkové tkáně.
Aim: The authors report the results of treatment to patients with gunshot and captive bolt injury to the brain, all of them undergoing surgery at the Department of Neurosurgery at the Faculty Hospital, Brno in the 2005-2008 period. The article addresses the most important prognostic factors influencing choice of therapeutic procedures. It also includes a classification and pathophysiology of penetrating injuries. The authors present a basic survey of the impact ballistics of gunshot injuries. Patient group and methods: The case histories of 20 patients were subjected to operational review. All of them were male, mean age 59, range 33 - 80 years. Attempts at suicide accounted for 17 of the them; two arose out of negligent handling of a firearm; and one patient was a victim of violent crime. The clinical status of the patients was retrospectively evaluated by means of the Glasgow Outcome Scale [1], 6 months after the penetrating injury on the part of the survivors. The dependence of GOS on the patient's state of consciousness on admission and the extent of brain involvement according to CT scan were evaluated. Results: The patient's state of consciousness on admission and the extent of brain parenchyma damage on CT scan are the most important prognostic factors dictating approaches to the treatment of these severely injured patients. In our group, the initial Glasgow Coma Scale [2] points totalled 3 in 15 patients (75%), 9 in 1 patient (5%), 14 in 1 patient (5%) and 15 in 3 patients (15%).Initial presenting examination of the brain with computer tomography revealed 9 cases of severe, extensive, multilobar involvement of the brain parenchyma, 11 cases of focal involvement of a single lobe, often in the "eloquent" brain. Mortality in the whole group reached 65%, and 4 cases were classified as donors to the transplantation program. Conclusion: The specialist literature indicates that the mortality rate of brain gunshot wounds varies between 60% and 90%, and our group suffered a mortality of 65%. This relatively favourable outcome is determined by the fact that 50% of the wounds were inflicted by a slaughterhouse (captive bolt) gun, which lacks the extended penetration of bullet-firing weapons. Despite the fact that serious primary injury to the brain parenchyma occurs, a favourable prognosis may result from emphasis on minimizing further secondary brain damage.
- MeSH
- Glasgowská stupnice kómat statistika a číselné údaje využití MeSH
- Glasgowská stupnice následků statistika a číselné údaje využití MeSH
- lidé MeSH
- neurochirurgické výkony využití MeSH
- penetrující poranění hlavy komplikace patologie MeSH
- prognóza MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- střelné rány klasifikace komplikace mortalita MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
Cíle: S100B je proteinový biomarker, který odráží poranění CNS. Cílem této studie bylo zjistit korelaci mezi počáteční hladinou sérového proteinu S100B a mortalitou a pomocí nálezů počítačové tomografie (CT) dále prozkoumat, zda existuje spojení mezi S100B a Glasgowskou škálou výsledků (GOS) po šesti měsících. Metody: Do této prospektivní studie bylo zařazeno 43 pacientů s traumatickým poraněním mozku (TBI). TBI bylo ověřeno počítačovou tomografií podle Marshallovy klasifikace. Při přijetí a následně každých 24 hod po dobu maximálně šesti po sobě jdoucích dní byly odebírány vzorky žilní krve. Výsledky byly u všech pacientů posouzeny šest měsíců po TBI pomocí Glasgowské škály výsledků (GOS). Výsledky: GOS byla považována za základní koncový bod pro všechny prediktivní analýzy. Prokázali jsme statisticky významný vztah mezi skupinou pacientů s GOS = 1 a GCS II (p <0,001) a zvýšeným výskytem určitého typu zranění - intrakraniálním krvácením (p = 0,045), subdurálním hematomem (p = 0,008), frakturou lebky (p = 0,024), edémem (p = 0,001). Poměr S100B druhý den/počáteční hodnota S100B významně statisticky diferencoval porovnávanou skupinu pacientů (s GOS = 1 a s GOS > 1; p = 0,03). Hladiny S100B byly zvýšeny u pacientů s určitým typem poranění, zejména intrakraniálním krvácením, subdurálním hematomem a edémem. Závěr: Hladina S100B byla potvrzena jako klinicky cenný indikátor závažnosti zranění a byla navržena jako efektivní prediktor rizika výsledku (GOS = 1).
Objectives: S100B is a protein biomarker that reflects CNS injury. The aims of the current study were to investigate correlations between the initial level of serum S100B protein and mortality and computerized tomography (CT) findings, as well as to establish whether there is an association between S100B and Glasgow outcome scale (GOS) after six months. Methods: This prospective study enrolled 43 patients with traumatic brain injury (TBI), verified by computerized tomography and categorized by Marshall classification. Venous blood samples were taken on admission and every 24 h for a maximum of six consecutive days. The outcome was evaluated six months after TBI using the Glasgow outcome scale (GOS) in all patients. Results: GOS was taken as principal end-point for all predictive analyses. We demonstrated statistically significant relationships between groups of patients with GOS = 1 and GCS II (p <0.001) and increased incidence of some types of injury - intracranial bleeding (p = 0.045), subdural haematoma (p = 0.008), skull fracture (p = 0.024), and oedema (p = 0.001). The ratio of S100B in 2nd day/initial S100B value significantly differentiated between the groups of patients compared (with GOS =1 and with GOS >1; p = 0.03). Levels of S100B were elevated in patients with some specific types of injury, namely intracranial bleeding, subdural haematoma and oedema. Conclusion: The level of S100B was confirmed as a clinically valuable indicator of severity of injury and is proposed as an effective predictor of risk outcome (GOS = 1).
CÍLEM práce bylo zhodnocení výsledků u pacientů s kraniocerebrálním poraněním, kteří byli chirurgicky léčeni s využitím dekompresivní kraniektomie. SOUBOR A METODIKA: Za období 2002–2004 byl zhodnocen soubor 66 pacientů po roce od úrazu. Průměrný věk činil 43,5 roku, dominovali muži (40). Byl hodnocen iniciální stav vědomí pomocí Glasgowské škály vědomí, věk, CT nález, čas od úrazu do operace, přidružená poranění, peroperační nález a klinický stav po roce podle Glasgowské výsledkové škály. Dekompresivní kraniektomie byla provedena obvykle jednostranná hemisferální (62 pacientů), oboustranná hemisferální (2 pacienti), popřípadě bifrontální (2 pacienti). Výkon byl vždy doplněn radiálními nástřihy tvrdé pleny s navazující duroplastikou. VÝSLEDKY: Klíčový faktor, který ovlivnil klinický výsledek, byl věk pacienta. Pacienti vyššího věku mají jednoznačně horší prognózu. Dalším prognostickým faktorem byla iniciální porucha vědomí. Pacienti v bezvědomí od okamžiku úrazu měli tendenci k horším výsledkům. Nicméně výsledek nebyl statisticky signifikantní. Časový odstup operace od úrazu nedává jednoznačné závěry. Urgentní operace do 6 hodin byly spojeny s příznivými výsledky ve 43 procentech, zatímco odložené operace (po 24 hodinách) v 36 procentech. Nejhorší výsledky byly zaznamenány u operací akutních (6–24 hodin), kdy příznivé výsledky byly pouze ve 25 procentech. ZÁVĚR: Dekompresivní kraniektomie umožňuje zvládnutí nitrolební hypertenze po vyčerpání konzervativních léčebných postupů. Příznivé klinické výsledky jsou u mladších pacientů s iniciálním vyšším stavem vědomí.
AIM: The aim of our study was to evaluate the results in head injury patients who were surgically treated using decompressive craniectomy. MATERIAL AND METHODS: There were reviewed results of 66 patients in the period 2002–2004 one year after surgery. Mean age was 43.5 year, predominantly men (40). Admission level of consciousness, age, preoperative CT, time period between injury and operation, accompanying injuries, peroperative findings and Glasgow outcome score one year after surgery were recorded. Decompressive craniectomy was usually performed as ipsilateral large hemispheral craniectomy (62 patients) bilateral hemispheral craniectomy (2 patients) or bifrontal craniectomy (2 patients). Operation was alway supplemented by radial cuts of dura mater and duroplasty. RESULTS: Key factor which influenced clinical outcome was the age of patients. Older patients had worse prognosis. Next prognostic factor was admission level of consciousness. There was tendency to worse clinical results in deep unconscious admission patients. Nevertheless the results were not statistically significant. Time period between injury and operation affected ambi-guously the results. Emergent surgery within 6 hours was joined with good clinical outcome in 43% and delayed operations in 36%. The worst outcome was in acute surgery (6–24 h) when good outcome was present in 25%. CONCLUSION: Decompressive craniectomy enables to hold intracranial pressure in appropriate level after exhaustion of conservative treatment. Good clinical outcome is joined with younger age and higher initial level of consciousness.
- MeSH
- chirurgická dekomprese metody škodlivé účinky využití MeSH
- Glasgowská stupnice následků statistika a číselné údaje MeSH
- hodnocení výsledků zdravotní péče metody využití MeSH
- interpretace statistických dat MeSH
- intrakraniální hypertenze chirurgie MeSH
- kraniocerebrální traumata diagnóza chirurgie MeSH
- věkové faktory MeSH
Cíl: Cílem naší práce bylo posoudit význam stanovení S100B proteinu u nemocných s poraněním CNS pro klinickou praxi. Metodika: Do studie bylo zařazeno 98 pacientů, kteří byli přijati do FN Plzeň v období od ledna 2004 do června 2006 s izolovaným poraněním hlavy. Při přijetí i propuštění byly ke zhodnocení klinického stavu použity obecně užívané skórovací protokoly, při přijetí Glasgow Coma Scale (GCS), APACHE II, Injury Severity Score (ISS) a Trauma Revised Injury Severity Score (TRISS), při propuštění pak Glasgow Outcome Scale (GOS). Hodnoty S100B proteinu byly stanoveny při přijetí, po 6, 12, 24 a 72 hodinách. Hladina S100B proteinu byla stanovována na imunoanalyzátoru Liaison, DiaSorin, Itálie. Výsledky: V námi monitorovaném souboru pacientů jsme prokázali souvislost mezi absolutními hodnotami hladin S100B proteinu ve všech sledovaných časech a výsledným klinickým stavem. Nejlepší vztah k výslednému klinickému stavu vykazuje hodnota S100B proteinu ve 24 hodině od přijetí (r = ?0,540; p<0,0001). Hodnota 100B proteinu ve 24. hodině nad 1,17 ?g/l znamená 12,8× vyšší riziko špatného výsledného klinického stavu (p < 0,0001). Pokles hladiny pod 0,2 ?g/l do 72 hodin od přijetí je naopak spojen s 92% pravděpodobností uspokojivého klinického stavu. Závěr: V praxi lze doporučit dynamické sledování hodnot S100B proteinu, klinicky největší význam má hladina 24 hodin od přijetí, hodnoty pod 0,2 ?g/l předvídají dobrý výsledný klinický stav pacienta. Při hodnotách nad 0,2 ?g/l je nutné se orientovat dle hladiny v čase 72 hodin.
- MeSH
- biologické markery MeSH
- centrální nervový systém zranění MeSH
- Glasgowská stupnice kómat statistika a číselné údaje MeSH
- Glasgowská stupnice následků statistika a číselné údaje MeSH
- kraniocerebrální traumata MeSH
- lidé MeSH
- pacienti klasifikace MeSH
- prediktivní hodnota testů MeSH
- proteiny S100 analýza biosyntéza krev MeSH
- zdravotní stav MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH