Neoadjuvantní chemoterapie Dotaz Zobrazit nápovědu
Východiska: Zásadním úkolem indukční (neoadjuvantní) terapie je likvidace okultního mikrometastatického rozsevu přítomného v řadě pripadů už v lokalizovaných stadiích nemalobuněčné plicní rakoviny (stadium 1-IIlA NSCLC). Neméně významným efektem je i cytoredukce v samotném primárním nádoru, který má před lokálním zákrokem zachováno intaktní cévní zásobení. Obtížným problémem zůstává přesná selekce nemocných, kteří z takového postupu mohou profitovat v dlouhodobém pohledu. Materiál a metodika: Prospektivně jsme vyhodnotili aspekty onkologické léčby a okolnosti chirurgické intervence po indukční chemoterapii u 81 resp. 87 nemocných ve stadiu IIIA NSCLC hodnoceném před započetím neoadjuvantní chemoterapie. Výsledky: Kompletní remise byla konstatována u 4,9 %, parciální u 50,6 %, stabilm' nemoc u 23,5 % a progrese u 21 % pacientů. Down-staging byl konstatován u 26 %, 70,3 % nemocných bylo indikováno k operaci. V souboru 87 nemocných operovaných po indukční terapii převažovaly pneumonektomie v počtu 41 (46 %), pouze jeden operovaný zemřel do 30 dnů od operace (1,1 %), komplikace nebyly časté ani závažné. Medián přežití po radikálním resekčním výkonu je 26 měsíců. Závěry: Neoadjuvantní chemoterapie moderními cytostatiky je většinou dobře snášena a dává dobrý předpoklad úspěšné kompletní resekce. Samotný výkon může být obtížnější, ale nemusí být nutně zatížen vážnějšími komplikacemi. Tímto způsobem léčby lze pravděpodobně ovlivnit dlouhodobé výsledky nejen ve stadiu IIIA, ale také snížit riziko pozdějšího vzdáleného metastatického rozsevu u řady nemocných operovaných v nižších stadiích plieni rakoviny. Naším současným cílem je prověřování parametrů, které by byly schopné předpovědět možné selhání samotné indukční terapie, a hledání faktorů predikujících rizikové chování nádoru i v nižších stadiích (stadium I a II TNM klasifikace).
Background: The basic task of induction (neo-adjuvant) therapy is elimination of occult micrometastatic dissemination found in some cases already in localized stages of non-small cell pulmonary cancer (stage I-IIIA NSCLC). An equally important effect is also cytoreduction in primary tumours which have before the local intervention an intact vascular supply. A difficult problem remains the correct selection of patients who from the long-term aspect may profit from such a procedure. Material and methods: The authors evaluated perspectively aspects of oncological treatment and circumstances of surgical intervention after induction chemotherapy in 81 and 87 patients resp. in stage IIIA NSCLC evaluated before initiated neo-adjuvant chemotherapy. Results: Complete remission was recorded in 4.9%, partial remission in 50.6%, stabilized disease in 23.5% and progression in 21% patients. Down-staging was recorded in 26%, 70.3% patients were indicated for surgery. In the group of 87 patients operated after induction therapy pneumonectomies predominated - 41 (46%), only one operated patient died within 30 days after surgery (1.1%), complications were neither frequent nor serious. The median of survival after radical resection is 26 months. Conclusions: Neo-adjuvant chemotherapy by modern cytostatics is usually well tolerated and creates satisfactory conditions for successful complete resection. The operation proper may be more difficult but need not be associated with serious complications. By this treatment it is probably possible to influence long-term results hot only in stage IIIA but to reduce also the risk of a later more remote metastatic dissemination in some patients operated in lower stages of lung cancer. Our present aim is to test parameters which will be able to predict possible failure of induction therapy, and seek factors predicting risk behaviour of the tumour also in lower stages (stage I and II TNM classification).
- MeSH
- chirurgie operační metody využití MeSH
- interpretace statistických dat MeSH
- lidé MeSH
- metastázy nádorů farmakoterapie prevence a kontrola MeSH
- nádory prsu farmakoterapie komplikace terapie MeSH
- neoadjuvantní terapie metody trendy využití MeSH
- staging nádorů využití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
Chirurgická léčba u nemocných s nemalobuněčným plicním karcinomem (NSCLC) poskytuje největší šanci na dlouhodobé přežití. Tato léčba je však vyhrazena pouze pro nemocné diagnostikované v časném stadiu onemocnění, tj. ve stadiu I a II. Pětileté přežití nemocných operovaných ve stadiu IIIA je pouze 23 %. Existuje zde tudíž velká potřeba zlepšení výsledků přežití, zvláště v oblasti systémové chemoterapie, neboť většina nádorových relapsů se projevuje tvorbou metastáz. Ačkoliv se neoadjuvantní chemoterapie u operabilních stadií NSCLC ještě před několika málo lety zdála být velmi slibnou metodou léčby, z výsledků prací publikovaných v poslední době je zřejmé, že její role není doposud zcela jasná a nadále zůstává oblastí výzkumu. Je potřeba dalších výsledků z randomizovaných studií, než by se neoadjuvantní léčba stala léčbou standardní. Dilema, zda aplikovat adjuvantní, neoadjuvantní nebo oba typy chemoterapie nemocným operovaným pro NSCLC, tedy zůstává nerozřešené. Souhrnně se nezdá být prokázána pozitivní role neoadjuvantní chemoterapie v léčbě operabilního NSCLC stadia I a II. Naopak výsledky randomizovaných studií prezentovaných poprvé v roce 2004 prokázaly prospěch pooperační adjuvantní chemoterapie oproti samotné chirurgické léčbě u NSCLC stadia IB, II a IIIA. Na otázku, zda je chemoterapii lépe aplikovat před, nebo po chirurgické léčbě, mohou odpovědět pouze rozsáhlé randomizované studie, jejichž výsledky jsou očekávány. Role neoadjuvantní chemoterapie u nemocných s NSCLC v klinickém stadiu IIIA zůstává nejistá. Nejracionálnějším přístupem k těmto nemocným se jeví neoadjuvantní chemoterapie nebo chemoradioterapie s následnou chirurgickou léčbou.
Studie hodnotí kombinaci paklitaxel (200 mg/m²) a karboplatina (AUC 6) v neoadjuvantním režimu u 20 pacientů s hraničně operabilním nemalobuněčným karcinomem plic. Po podání 3 cyklů uvedené léčby bylo dosaženo snížení stadia u 11 (55 %) pacientů, operace byla provedena u 13 (65 %) pacientů. Při operaci odebrané nádorové buňky byly testovány MTT testem určujícím chemorezistenci in vltro. Bylo pokračováno selektivní chemoterapií a předběžně vyhodnoceno přežívání nemocných. Tolerance neoadjuvantní a adjuvantni chemoterapie byla velmi dobrá. Další korelace výsledků in vitro a in vivo bude vyžadovat dlouhodobé sledování na větším počtu nemocných.
Study aveluates the neoadjuvant treatment with paclltaxel (200 mg/m²) and carboplatln (AUC 6) applied in 20 patients with marginally resectable non-small-cell lung cancer. After 3 cycles of this therapy downstaglng was achleved in 11 (55 %), surgery could be realised in 13 (65 %) patletnts. Tumour cells obtained by surgery were tested by MTT test evaluating In-vltro chemoreslstance. After surgery the selective adjuvant chemotherapy was applied and the preliminary survival of patients was evaluated. Tolerance of therapy was very good. Further correlatlons of In-vltro £ind In-vlvo results will need greater series and longer follow up.
- MeSH
- dospělí MeSH
- finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
- karboplatina aplikace a dávkování farmakologie MeSH
- léková rezistence MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- nemalobuněčný karcinom plic diagnóza farmakoterapie chirurgie MeSH
- neoadjuvantní terapie metody MeSH
- paclitaxel aplikace a dávkování farmakologie MeSH
- protokoly protinádorové kombinované chemoterapie metody škodlivé účinky MeSH
- senioři MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- srovnávací studie MeSH
Cíl studie: Srovnání peroperační a pooperační morbidity u pacientek radikálně operovaných pro karcinom děložního hrdla po podání neoadjuvantní chemoterapie a pro primárně malý nádor děložního hrdla. Typ studie: Retrospektivní case-control studie. Název a sídlo pracoviště: Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a VFN, Praha. Metodika: Do studie bylo zařazeno 24 pacientek s dlaždicobuněčným karcinomem děložního hrdla, u nichž byla od 1/2004 do 6/2006 provedena radikální hysterektomie se systematickou pánevní lymfadenektomií po předchozím podání neoadjuvantní chemoterapie (NACT). Kontrolní skupina 24 pacientek byla vybrána retrospektivně ze souboru radikálně operovaných žen ve stejném období, avšak pro primárně malý nádor děložního hrdla stadia IA2 či IB1. Kritériem pro výběr kontrolní skupiny byla velikost nádoru odpovídající zmenšenému nádoru po aplikaci NACT. V obou souborech byly sledovány následující parametry – operační čas, krevní ztráta objektivizovaná rozdílem hodnot předoperačního a pooperačního hemoglobinu a hematokritu, nutnost podání krevní transfuze, peroperační komplikace, časné pooperační komplikace (do 6 týdnů po operaci), doba hospitalizace a ponechání zavedené epicystostomie pro hypotonický močový měchýř do domácí péče. Výsledky: U 92 % pacientek bylo po NACT dosaženo klinické odpovědi, která umožnila provedení radikální operace. Po NACT byl objem původního nádoru zmenšen průměrně o 70 % (58–100 %). Mezi skupinou pacientek léčených NACT s následnou radikální hysterektomií a kontrolní skupinou radikálně operovaných pro primárně malý nádor děložního hrdla nebyl významný rozdíl v operačním čase (165 min. vs. 160 min.), krevní ztrátě (rozdíl předoperačních a pooperačních hodnot hemoglobinu 18 g/l vs. 19 g/l, rozdíl předoperačních a pooperačních hodnot hematokritu 0,056 vs. 0,064), podání krevní transfuze (25 % vs. 21 %) a délce hospitalizace (9,5 dne vs. 9,6 dne). Významný rozdíl byl pouze v potřebě ponechání zavedené punkční epicystostomie do domácí péče (67 % vs. 47 %). Závěr: V hodnocených parametrech peroperační a pooperační morbidity u pacientek po NACT a u pacientek v kontrolním souboru nebyly významné rozdíly. Výjimkou je pouze potřeba delšího ponechání umělé derivace moči u pacientek po NACT podmíněná větší radikalitou výkonu na parametriích. Podání NACT v režimu ifosfamid / cisplatina (IP) zlepšilo operační podmínky u bulky dlaždicobuněčných karcinomů děložního hrdla.
Objective: To compare per-operative and post-operative morbidity in patients undergoing radical surgery for carcinoma of the uterine cervix after administration of a neoadjuvant chemotherapy, and for primarily small cervical tumour. Type of the study: A retrospective case-control study. Setting: Department of Obstetrics and Gyneacology, 1st Faculty of Medicine, Charles University and General Teaching Hospital, Prague. Methods: The study included 24 patients with squamous cell carcinoma of the uterine cervix who underwent radical hysterectomy including systematic pelvic lymphadenectomy after previous administration of neoadjuvant chemotherapy (NACT) during the period between 1/2004 and 6/2006. The control group of 24 patients was selected retrospectively from the population of women after radical surgery carried out in the same period, nevertheless, the controls underwent the surgery for primarily small carcinoma of the uterine cervix, stages IA2 or IB1. The tumour size consistent with the reduced tumour after NACT administration was the criterion for selection of the control group. The following parameters were monitored in both groups – duration of the surgery, blood loss objectivised by a difference in pre-operative and post-operative haemoglobin and haematocrit values, the need of blood transfusion, per-operative complications, early post-operative complications (up to 6 weeks after the surgery), duration of hospitalization and retaining the inserted epicystotostomy due to hypotonic bladder after discharge. Results: A therapeutic response allowing the radical surgery was achieved in 92% patients after NACT. After NACT the original tumour volume was reduced by 70% on the average (58% – 100%). No significant differences between the group of patients treated with NACT and undergoing subsequent radical hysterectomy and the control group were reported in terms of duration of the surgery (165 min. vs. 160 min.), blood loss (the difference in pre-operative and post-operative haemoglobin values 18 g/l vs. 19 g/l, the difference in pre-operative and post-operative haematocrit values 0.056 vs. 0.064), administration of blood transfusion (25% vs. 21%) and duration of hospitalization (9.5 days vs. 9.6 days). A significant difference was reported only in the need to retain the inserted epi-cystostomy after discharge (67% vs. 47%). Conclusion: There were no significant differences in the evaluated parameters of per-operative and postoperative morbidity in patients after NACT and in control patients, except for the necessary duration of artificial urine derivation in patients after NACT due to the fact that their surgery was more radical in the parametria. Administration of NACT regimen involving ifosfamide / cisplatin (IP) improved surgical conditions in the bulky squamous cell carcinoma of the uterine cervix.
Přehledové sdělení předkládá informace o současných možnostech zlepšení výsledků radikální chirurgické léčby nemalobuněčného karcinomu plic, který neobsahuje řídící („targetabilní“) mutace. Původně se využívala perioperační, adjuvantní i neoadjuvantní chemoterapie, jejíž přínos byl s ohledem na nízkou účinnost na hranici 5% zlepšení pětiletého přežití. Imunoonkologická léčba inhibitory kontrolních bodů, podávaná jako monoterapie, kombinace dvou léků nebo v kombinaci s chemoterapií, výrazně zlepšuje dobu do progrese onemocnění a celkové přežití nemocných, jako účinnější i ekonomicky výhodnější se přitom ukazuje být léčba neoadjuvantní. K markerům její účinnosti patří dosažení parciální remise choroby, patologické kompletní remise před operací, prodloužení času do recidivy onemocnění a nízké hladiny cirkulující nádorové DNA nebo její vymizení v průběhu neoadjuvantní terapie. V současnosti je k dispozici především kombinace chemoterapie s nivolumabem podávaná předoperačně, z možností adjuvantní imunoterapie přichází v úvahu podávání atezolizumabu po radikální resekci nádorů stadia IB–IIIA s vysokou expresí PD-L1 (více než 50 %).
This review presents information on current possibilities to improve outcomes of radical surgical treatment of non-small cell lung cancer without targetable driver mutations. Initially, perioperative, adjuvant and neoadjuvant chemotherapy was used, with a marginal benefit of 5% improvement in 5-year survival given its low efficacy. Immuno-oncological treatment with checkpoint inhibitors, administered as monotherapy, as a combination of two drugs or in combination with chemotherapy, significantly improves the time to disease progression and overall survival of patients, while neoadjuvant treatment appears to be more effective and economically advantageous. Markers of its efficacy include achievement of partial remission of disease, pathological complete remission before surgery, prolongation of time to disease recurrence, and low levels of circulating tumour DNA or its disappearance during neoadjuvant therapy. Currently, combinations of chemotherapy with nivolumab preoperatively are mainly available, while adjuvant immunotherapy options include administration of atezolizumab after radical resection of stage IB-IIIA tumours with high PD-L1 expression (more than 50%).
