Eighty percent of adult population is infected with BK polyomavirus (BKV). After primary infection which usually occurs in childhood, virus establish lifelong persistency in kidney with occasional reactivation. While in immunocompetent subject the infection or reactivation is clinically inapparent, in immunocompromised patients may cause severe complications. Reactivation BKV is observed in about 30% kidney transplant recipients, uncontrolled infection may lead to polyomavirus nephropathy (PVAN) and loss of graft. The factors affecting progression of infection are not yet well understood. The aim of this study is evaluate the genetic variation of BKV, as well as prevalence of various BKV genotypes and the type-specific antibodies in kidney donors and recipients and clarify risk factors for the progression of BKV infection and for the development of PVAN.

Polyomavirem BK (BKV) je infikováno 80% dospělé populace. Po primární infekci, která proběhne většinou v dětství, zůstává virus celoživotně latentní v ledvinách, může však opakovaně docházet k jeho reaktivaci. Zatímco u imunokompetentních jedinců jsou primoinfekce či reaktivace klinicky inaparentní, u imunodeficientních pacientů mohou způsobit závažné komplikace. K reaktivaci BKV dochází asi u 30 % příjemců ledviny, nekontrolovaná infekce může vést ke vzniku polyomavirové nefropatie (PVAN) a ke ztrátě štěpu. Faktory ovlivňující progresi infekce nejsou dosud zcela jasné. Cílem této studie je stanovit genetickou variabilitu BKV, stejně jako výskyt jednotlivých genotypů BKV a typově specifických protilátek u dárců a příjemců ledvin, a objasnit rizikové faktory progrese BKV infekce a rozvoje PVAN.

• Klíčová slova
• genetická variabilita, genetic variability, kidney transplantation, transplantace ledvin, antibodies, BK polyomavirus, polyomavirová nefropatie, BKV sérotyp, protilátky, BK polyomavirus, polyomavirus-associated nephropathy, BKV serotype,

• NLK Publikační typ
• závěrečné zprávy o řešení grantu AZV MZ ČR

JC and BK polyomaviruses (JCV and BKV) infect humans and can cause severe illnesses in immunocompromised patients. Merkel cell polyomavirus (MCPyV) can be found in skin carcinomas. In this study, we assessed the occurrence of serum antibodies against MCPyV, BKV, and JCV polyomaviruses in a healthy population of the Czech Republic. Serum samples from 991 healthy individuals (age range: 6-64 years) were examined by enzyme-linked immunoassay (ELISA) using virus-like particles (VLPs) based on the major VP1 capsid proteins of these viruses. Overall, serum antibodies against MCPyV, JCV, and BKV were found in 63%, 57%, and 69%, respectively, of this population. For all three viruses, these rates were associated with age; the occurrence of antibodies against MCPyV and JCV was highest for those older than 59 years, while the occurrence of antibodies against BKV was highest in those aged 10-19 years and 20-29 years. This is the first large study to determine the seroprevalence rates for BKV, JCV, and MCPyV polyomaviruses in the general Czech Republic population.

• MeSH
• buněčné linie MeSH
• dítě MeSH
• dospělí MeSH
• infekce onkogenními viry krev   epidemiologie   virologie   MeSH
• kojenec MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• Merkelův polyomavirus imunologie   MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• myši inbrední ICR MeSH
• polyomavirové infekce krev   epidemiologie   virologie   MeSH
• předškolní dítě MeSH
• protilátky virové krev   MeSH
• séroepidemiologické studie MeSH
• studie případů a kontrol MeSH
• věkové rozložení MeSH
• virus BK imunologie   MeSH
• virus JC imunologie   MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• dospělí MeSH
• kojenec MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• předškolní dítě MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• zvířata MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

Nefropatie způsobená BK virem (BKV alograftová nefropatie, BKVAN) dnes představuje stále častější příčinu selhání funkce ledvinného štěpu a patří mezi nejčastější virová onemocnění prokázaná jeho biopsií. Původcem je DNA virus BK patřící do skupiny polyomavirů, vyvolávající oportunní infekce u imunokompromitovaných jedinců, mezi nimi též u příjemců transplantovaných solidních organu na imunosupresivní terapii. Podobně jako EBV a CMV infekce jsou vážným problémem spojovaným zejména s nadměrnou imunosupresí. Snahou o jejich řešení je minimalizace imunosuprese na nezbytně nutnou míru. Přestože byl BKV objeven již před více než 40 lety, v přístupu k diagnostice, frekvenci testování, léčbě i prognóze existují stále nejasnosti. Tento přehledný článek poskytuje aktuální pohled na současný stav diagnostiky, prevence a léčby BKVAN u pacientů po transplantaci ledviny a všímá si určitých specifik BKV infekce u dětí.

Nephropathy caused by the BK virus (BKV allograft nephropathy, BKVAN) is a more frequent cause of renal graft failure and represents the most common viral disease demonstrated in the renal graft biopsy. The etiological agent is the DNA virus BK from the polyomavirus family, causing opportunistic infections in immunocompromised individuals, among them in solid organ transplant recipients on immunosuppressive therapy. Similarly to EBV and CMV infections it means a serious problem related with excessive immunosuppression. Efforts to deal with them is minimizing immunosuppression. Although BKV was discovered before more than 40 years ago, there are still uncertainties in access to diagnosis, frequency of testing, treatment and prognosis. This review provides a current view of the state of diagnosis, prevention and treatment BKVAN in kidney transplant patients, regarding to certain specificities of BKV infection in children.

• Klíčová slova
• BKV alograftová nefropatie,
• MeSH
• alografty virologie   MeSH
• antivirové látky MeSH
• biopsie MeSH
• cidofovir MeSH
• cytosin analogy a deriváty   terapeutické užití   MeSH
• dítě MeSH
• dospělí MeSH
• homologní transplantace MeSH
• imunosupresivní léčba škodlivé účinky   MeSH
• infekce onkogenními viry diagnóza   etiologie   farmakoterapie   MeSH
• intersticiální nefritida komplikace   MeSH
• isoxazoly terapeutické užití   MeSH
• leflunomid MeSH
• lidé MeSH
• moč virologie   MeSH
• nemoci ledvin diagnóza   etiologie   farmakoterapie   MeSH
• organofosfonáty terapeutické užití   MeSH
• polyomavirové infekce * diagnóza   etiologie   farmakoterapie   MeSH
• rejekce štěpu * etiologie   komplikace   virologie   MeSH
• rizikové faktory MeSH
• transplantace ledvin * MeSH
• viremie diagnóza   farmakoterapie   MeSH
• virová nálož MeSH
• virus BK izolace a purifikace   patogenita   MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH

The aim of the proposed project is to analyse risk factors contributing to recently recorded elevation in number of cases of haemorrhagic cystitis (HC) in oncohematological patients after allogeneic hematopoietic stem cell transplantation (HSCT) what could help to find subjects at high risk of this type of morbidity. The main analysed factor will include the type of used posttransplant immunosuppressive prevention of GvHD, connection with haploidentical HSCT and association with BKV and AdV infection and the state of antiviral cellular immune response. Analysis of anti-viral effector T cells in HC patients with BK or AdV infection will result in determination of protective levels of anti-viral effector T cells and in characterisation of phenotype, functional activity and antigenic specificity of T cells responsible for virological and clinical response. The results of the study are essential for adoption and optimization of protocols for expansion of T cells for immunotherapy of opportunistic viral infections that endanger adult and children HSCT patients.

Cílem je analyzovat rizikové faktory zodpovědné za růst případů hemoragické cystitidy (HC) u onkohematologických pacientů po alogenní transplantaci hematopoetických kmenových buněk (HSCT), což by mělo pomoci při hledání osob s vysokým rizikem HC. Hlavními analyzovanými faktory budou typ imunosupresivní terapie pro prevenci reakce štěpu proti hostiteli (GvHD) aplikované po transplantaci, spojitost s haploidentickou HSCT, přítomnost infekce viry BKV a AdV a stav protivirové buněčné imunity. Analýza anti-virové specifické T buněčné odpovědi u pacientů s HC s infekcí BKV a AdV umožní určit protektivní hladinu anti-virových efektorových T buněk a charakterizovat fenotyp, funkční aktivitu a antigenní specifitu T buněk odpovědných za virologickou a klinickou odpověď. Výsledky studie jsou nepostradatelné pro zavedení a optimalizaci protokolů pro expanzi antivirových T buněk využitelných pro adoptivní imunoterapii oportunních virových infekcí ohrožujících dospělé i dětské pacienty po transplantaci HSCT.

• Klíčová slova
• haploidentická transplantace kmenových buněk, hemoragická cystitida, BKV, adenovirus, protektivní buněčná imunita, T buňka, haploidentical stem cell transplantation, haemorrhagic cystitis, BKV, adenovirus, protective cellular response, effector T cell,

• NLK Publikační typ
• závěrečné zprávy o řešení grantu AZV MZ ČR

Východisko: Kalcineurinové inhibitory, zejména takrolimus, jsou integrální součástí většiny imunosupresivních protokolů po transplantaci ledviny, jejich podávání je však spojeno s potenciálně nefrotoxickými účinky, které lze považovat za projev nadměrné imunosuprese.Cíle: V návaznosti na náš pilotní projekt prezentujeme výsledky prospektivního sledování výskytu časných forem nefrotoxicity takrolimu v sekvenčních protokolárních biopsiích transplantovaných ledvin a hodnotíme její vztah k BK virové (BKV) reaktivaci a rozvoji BK virové nefropatie (BKVN) v průběhu prvního roku po transplantaci.Metodika: 457 po sobě jdoucích protokolárních biopsií ledvinných štěpů bylo provedeno v souboru 161 nově transplantovaných pacientů v prvním roce po transplantaci. S využitím Calcineurine inhibitor nephrotoxicity score byl sledován výskyt subklinické a klinicky manifestní nefrotoxicity takrolimu jako projev nadměrné imunosuprese a nálezy byly korelovány s laboratorním (PCR) a histologickým průkazem aktivní BKV replikace a BKVN. Výsledky: Nefrotoxicita takrolimu se v našem souboru během jednoročního sledování vyskytla postupně až u 25 % bioptických vzorků. Při porovnání se skupinou s normálním histologickým nálezem byla spojena s častější signifikantní BKV viremií a virurií a s tendencí k častějšímu výskytu BKVN. Průkaz toxicity bylo možno využít i jako prediktor významné viremie, resp. virurie v průběhu jednoročního sledování i v případě absence virové replikace v době iniciální biopsie. Perzistence toxických změn v následné biopsii se ukázala být negativním rizikovým faktorem aktivace BKV, nezávisle na iniciálním BKV statusu sledovaných skupin. Závěry: Redukce dávky takrolimu při časné detekci histologických projevů nefrotoxicity by u vhodných jedinců mohla zabránit významné BKV reaktivaci v rizikovém prvním roce po transplantaci.

Background: Calcineurine inhibitors, particularly tacrolimus, are an integral part of most immunosuppressive protocols after kidney transplantation, but their administration is associated with potentially nephrotoxic effects as a manifestation of excessive immunosuppression.Objective: Following our pilot project, we present the results of prospective follow-up of the occurrence of early forms of tacrolimus nephrotoxicity in sequential protocol biopsies of transplanted kidneys and evaluate its relationship to BK viral (BKV) reactivation and development of BK virus nephropathy (BKVN) during the first year after transplantation.Methods: 457 consecutive renal graft biopsies were performed in a group of 161 newly transplanted patients in the first year after transplantation. Using the Calcineurine inhibitor nephrotoxicity score, the incidence of tacrolimus nephrotoxicity was observed as a manifestation of excessive immunosuppression and the findings were correlated with laboratory (PCR) and histological evidence of active BKV replication and BKVN.Results: Tacrolimus nephrotoxicity occurred gradually in up to 25% of biopsy specimens in our group during one-year follow-up. In comparison with the normal histological group, it was associated with more frequent significant BKV viraemia and viruria and a tendency to more frequent BKVN. Demonstration of toxicity could also be used as a predictor of significant viremia or viruria during one-year follow-up even in the absence of viral replication at the time of initial biopsy. The persistence of toxic changes in the subsequent biopsy has been shown to be a negative risk factor for BKV activation, independently of the initial BKV status of the study groups. Conclusions: A tacrolimus dose reduction at the time of early detection of histological manifestations of nephrotoxicity could prevent significant BKV reactivation in the risky first year after transplantation in suitable individuals.

• MeSH
• ledviny * imunologie   mikrobiologie   účinky léků   MeSH
• lidé MeSH
• takrolimus škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• transplantace ledvin MeSH
• virus BK imunologie   účinky léků   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

All renal transplant recipients should undergo a regular screening for BK viral (BKV) viremia. Gradual reduction of immunosuppression is recommended in patients with persistent plasma BKV viremia for 3 weeks after the first detection, reflecting the presence of probable or suspected BKV-associated nephropathy. Reduction of immunosuppression is also a primary intervention in biopsy proven nephropathy associated with BKV (BKVN). Thus, allograft biopsy is not required to treat patients with BKV viremia with stabilized graft function. There is a lack of proper randomised clinical trials recommending treatment in the form of switching from tacrolimus to cyclosporin-A, from mycophenolate to mTOR inhibitors or leflunomide, or the additive use of intravenous immunoglobulins, leflunomide or cidofovir. Fluoroquinolones are not recommended for prophylaxis or therapy. There are on-going studies to evaluate the possibility of using a multi-epitope anti-BKV vaccine, administration of BKV-specific T cell immunotherapy, BKV-specific human monoclonal antibody and RNA antisense oligonucleotides. Retransplantation after allograft loss due to BKVN can be successful if BKV viremia is definitively removed, regardless of allograft nephrectomy.

• MeSH
• imunosupresiva terapeutické užití   MeSH
• leflunomid terapeutické užití   MeSH
• lidé MeSH
• nemoci ledvin * farmakoterapie   MeSH
• polyomavirové infekce * diagnóza   farmakoterapie   MeSH
• transplantace ledvin * MeSH
• viremie diagnóza   farmakoterapie   MeSH
• virus BK * genetika   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Virové infekce představují významnou komplikaci u příjemců orgánových transplantací. Potransplantační imunosuprese je spojena s přenosem či reaktivací herpetických virů i polyomavirů. Lidský polyomavirus typu I, jinak BK virus (BKV) je příčino u vzniku nefropatie asociované s polyomavirovou infekcí (PVAN) u 1- 10 % pacientů po transplantaci ledviny. Díky zvýšenému povědomí o PVAN a vylepšeným diagnostickým technikám se daří snížit počet ztrát štěpů, a to zejména v centrech se zavedeným screeningovým programem. Rizikové faktory vzniku PVAN nebyly dosud přesvědčivě definovány a pravděpodobně zahrnují determinující faktory pacienta, štěpu i samotného viru. Klíčové pro vznik onemocnění se zdá být selhávání rovnováhy mezi replikací BKV a BKV- specifickou imunitní kontrolou. Mezi faktory ovlivňující tuto rovnováhu je řazena trojkombinační imunosupresivní léčba, počet a typ HLA-neshod, předcházející rejekce a antirejekční terapie nebo BKV séropozitivní/ séronegativní párování dárce/ příjemce. Di agnóza PVAN je stanovována na základě nálezu polyomavirem poškozených buněk v biopsii ledviny a potvrzení BKV pomocí další techniky, jakou je např. imunohistochemie. Včasná diagnóza zvyšuje pravděpodobnost úspěšného léčebného zásahu. Je proto doporučováno provádět screening replikace BKV v moči a séru všech pacientů po transplantaci ledviny. Za základní terape utický krok je považováno snížení a úprava imunosupresivní léčby. Dosud nebyl nalezen vhodný antivirový přípravek k léčbě PVAN. Retransplantace pacientů, u kterých došlo ke ztrátě štěpu na základě PVAN, je možná po vymizení BKV replikace.

• MeSH
• antivirové látky klasifikace   terapeutické užití   MeSH
• cidofovir MeSH
• cytosin analogy a deriváty   terapeutické užití   MeSH
• fluorochinolony terapeutické užití   MeSH
• imunosupresivní léčba škodlivé účinky   MeSH
• intravenózní imunoglobuliny terapeutické užití   MeSH
• isoxazoly terapeutické užití   MeSH
• leflunomid MeSH
• lidé MeSH
• polyomavirové infekce diagnóza   imunologie   komplikace   MeSH
• rejekce štěpu etiologie   prevence a kontrola   MeSH
• transplantace ledvin imunologie   škodlivé účinky   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH