Duration Dotaz Zobrazit nápovědu

Přesná shoda Sémantické

Délka antibiotické terapie je kontroverzním tématem, jelikož historicky vycházela doporučení pro délku léčby z tradičních konceptů, empirických zkušeností a obavy z recidivy nedostatečně doléčené infekce. V posledních několika desítkách let však došlo k akumulaci velkého množství dat v odborné literatuře, která umožňují u řady bakteriálních infekcí bezpečné zkrácení délky antibiotické terapie. Ve srovnání s delšími léčebnými režimy se kratší délka terapie ukazuje v mnoha randomizovaných kontrovaných klinických studiích jako stejně účinná, výhodou je menší expozice antibiotikům s nižším rizikem selekce antibiotické rezistence, nežádoucích účinků a lékových interakcí. Ke zkracování antibiotické terapie však nelze přistupovat paušálně, ale individuálně, mimo jiné dle klinického stavu pacienta a dynamiky zánětlivých parametrů.

The duration of antibiotic therapy is a controversial topic, as historically, recommendations for treatment duration were based on traditional concepts, empirical experience and concerns about the recurrence of inadequately treated infections. However, in the last few decades, a large amount of data has accumulated in the scientific literature, allowing for the safe shortening of antibiotic therapy duration for many bacterial infections. Compared to longer treatment regimens, shorter therapy duration has been shown in multiple randomized controlled trials to be equally effective, with the advantage of less antibiotic exposure, resulting in a lower risk of selecting for antibiotic resistance, adverse effects, and drug interactions. Nevertheless, the shortening of antibiotic therapy should not be approached universally, but individually, taking into account, among other things, the clinical condition of the patient and the dynamics of inflammatory markers.

Článek online

Sledování doby předanestetického vyšetření - prospektivní observační studie
[Duration of pre-anaesthetic assessment: prospective observational study]

... considered an essential part of anaesthetic practice, however there is a lack of studies addressing the duration ...

Anesteziologie a intenzivní medicína. 2005 ; Roč. 16 (č. 4) : s. 178-180.

ISSN 1214-2158
Medvik
Zdroj

Cíl studie:Předanestetické vyšetření představuje významnou součást denní činnosti lékařů oboru anesteziologie a resuscitace. Cílem práce bylo zjistit dobu předanestetického vyšetření. Typ studie:Prospektivní neintervenční observační studie. Název a sídlo pracoviště: Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta v Hradci Králové, Fakultní nemocnice Hradec Králové a Klinika anesteziologie a resuscitace, Uni- verzita Karlova v Praze, 2. lékařská fakulta, Fakultní nemocnice Praha-Motol. Materiál a metody: Protokol prospektivního sledování předanestetického vyšetření u pacientů před anestezií po dobu tří měsíců (říjen–prosinec 2004), dále byly sledovány ASA klasifikace a zaznamenána kvalifikace aneste- ziologa. Výsledky:Za tři měsíce byly získány údaje z 3001 předanestetického vyšetření (KARIM HK – 1851, KAR Motol – 1150). Průměrná doba všech vyšetření byla 14,9 minut (CI 95% 14,7–15,2), medián 15. Doba vyšetření stoupala se stupněm ASA klasifikace (r = 0,493, CI 95% 0,464–0,521, p < 0,0001). Závěr: Průměrná doba předanestetického vyšetření byla 15 minut. Doba vyšetření nebyla významně ovlivněna stupněm atestace vyšetřujícího lékaře. U pacientů s vyšším stupněm ASA byl zjištěn trend k delší době vyšetření.

Objective:Pre-anaesthetic assessment is considered an essential part of anaesthetic practice, however there is a lack of studies addressing the duration of the pre-anaesthetic assessment. The aim of the study was to establish the duration of the pre-anaesthetic assessment at two large tertiary care hospitals in the Czech Republic. Design: Prospective non-interventional observantional study. Setting: University Hospital Hradec Kralove, University Hospital Motol Prague. Material and Methods: The prospective study was conducted during a three-month period in 2004. The following data were recorded in every single patient undergoing the pre-anaesthetic assessment: length of pre-anaesthetic assessment in minutes, patient’s age in years, patient’s ASA status, and qualification grade of the anaesthetist. The primary endpoint of the study was to measure the duration of the pre-anaesthetic assessment. Results: During the study period, the data from 3001 pre-anaesthetic visits were collected (University Hospital Hradec Kralove – 1851, University Hospital Motol Prague – 1150). The mean time (SD) for all pre-anaesthetic assessment was 14.9 (6.2), 95% CI for mean = 14.7–15.2; median 15 minutes. The duration of pre-anaesthetic assessment increased with ASA status (r = 0.493, CI 95% 0.464–0.521, P < 0.0001). The mean duration of pre-anaesthetic assessment was different between groups of anaesthetists in both hospitals, the longest mean pre-anaesthetic assessment time was observed in the group of physicians with the highest qualification grade. Conclusions:The mean duration of the pre-anaesthetic assessment was 15 minutes and there was correlation between ASA status and length of the pre-anaesthetic assessment time. Anaesthetists with the highest qualification grade had the longest pre-anaesthetic assessment time, however the clinical importance of this difference seems to be minimal.