Multicenter study
Dotaz
Zobrazit nápovědu
Annals of otology, rhinology & laryngology, ISSN 0003-4894 Supplement Vol. 104. 165
48 s. : tab., grafy ; 28 cm
OBJECTIVES: The aim of this study was to identify the risk factors associated with early mortality after postcardiotomy venoarterial extracorporeal membrane oxygenation. METHODS: This is an analysis of the postcardiotomy extracorporeal membrane oxygenation registry, a retrospective multicenter cohort study including 781 patients aged more than 18 years who required venoarterial extracorporeal membrane oxygenation for cardiopulmonary failure after cardiac surgery from 2010 to 2018 at 19 cardiac surgery centers. RESULTS: After a mean venoarterial extracorporeal membrane oxygenation therapy of 6.9 ± 6.2 days, hospital and 1-year mortality were 64.4% and 67.2%, respectively. Hospital mortality after venoarterial extracorporeal membrane oxygenation therapy for more than 7 days was 60.5% (P = .105). Centers that had treated more than 50 patients with postcardiotomy venoarterial extracorporeal membrane oxygenation had a significantly lower hospital mortality than lower-volume centers (60.7% vs 70.7%, adjusted odds ratio, 0.58; 95% confidence interval, 0.41-0.82). The postcardiotomy extracorporeal membrane oxygenation score was derived by assigning a weighted integer to each independent pre-venoarterial extracorporeal membrane oxygenation predictors of hospital mortality as follows: female gender (1 point), advanced age (60-69 years, 2 points; ≥70 years, 4 points), prior cardiac surgery (1 point), arterial lactate 6.0 mmol/L or greater before venoarterial extracorporeal membrane oxygenation (2 points), aortic arch surgery (4 points), and preoperative stroke/unconsciousness (5 points). The hospital mortality rates according to the postcardiotomy extracorporeal membrane oxygenation score was 0 point, 45.6%; 1 point, 40.5%; 2 points, 51.1%; 3 points, 57.8%; 4 points, 70.7%; 5 points, 68.3%; 6 points, 77.5%; and 7 points or more, 89.7% (P < .0001). CONCLUSIONS: Age, female gender, prior cardiac surgery, preoperative acute neurologic events, aortic arch surgery, and increased arterial lactate were associated with increased risk of early mortality after postcardiotomy venoarterial extracorporeal membrane oxygenation. Center experience with postcardiotomy venoarterial extracorporeal membrane oxygenation may contribute to improved results.
- MeSH
- hemodynamika fyziologie MeSH
- kardiochirurgické výkony mortalita MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mimotělní membránová oxygenace mortalita MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- rizikové faktory MeSH
- senioři MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- multicentrická studie MeSH
- MeSH
- adenosintrifosfatasy farmakologie chemie terapeutické užití MeSH
- dospělí MeSH
- dvanáctníkové vředy farmakoterapie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- pantoprazol MeSH
- ranitidin terapeutické užití MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- srovnávací studie MeSH
Cíl:Zjištění úrovně respirační péče na ARO/JIP v ČR v roce 2004. Typ studie:Prospektivní multicentrická jednodenní observační dotazníková studie. Materiál a metody:Vyhodnocení dotazníků zaslaných členům SIM ČSARIM. Výsledky: Získány údaje z 50 ARO a 20 JIP s 570 lůžky. Doba pobytu 7,8 dne. Hospitalizováno 407 pacientů (58 let), 60 % z 535 ventilátorů s monitorováním plicní mechaniky. Bronchoskopie dostupná na 51 % pracovišť, konziliární formou 46 % pracovišť. Dostupnost vyšetření krevních plynů na oddělení 36 % pracovišť, mimo oddělení 64 %. RTG hrudníku, resp. sonografie, dostupné na 99 %, resp. 89 % pracovišť; možnost CT do 30 min na 91 % pracovišť. Tlak v manžetě měří 73 %, tracheální rourky s odsáváním nad manžetou používá rutinně 17 % a výběrově 50 % pracovišť. Okruh ventilátoru měněn nejčastěji 7. den (34 %). HME používá 51 %, s boosterem 36 %, aktivní zvlhčení 26 %, uzavřený systém odsávání rutinně 40 % a výběrově 50 % pracovišť. 66 % pracovišť používá pronační polohu, 18 % inhalaci NO, 13 % HFV/HFO a otevírací manévry 54 % pracovišť. Chirurgické tracheostomie provádí 49 % a punkční 50 % pracovišť. U 248 pacientů byla použita invazivní ventilace, u 6 pacientů NIV, u 138 oxygenoterapie. Nejčastějšími indikacemi k UPV byly poruchy vědomí (26 %) a stavy po operaci (26 %). Při PCV (n = 88) PIP 21 cm H2O, PEEP 7 cm H2O a FiO2 0,45, při VCV (n = 54) DV 7,8 ml/kg, PEEP 6 cm H2O a FiO2 0,48. Ve 106 případech byly použity jiné režimy. Tracheostomie provedena 8. den. Nejčastějším způsobem odpojování byl SIMV s tlakovou podporou nebo PSV. Závěr:Bylo pozorováno zvýšení počtu přijatých pacientů, zkrácení doby pobytu na ARO/JIP, zvýšení podílu ventilovaných nemocných, dostupnosti vybraných diagnostických postupů, používaní vybraných postupů v péči o dýchací cesty a nárůst použití punkčních tracheostomií.
Objective: Survey of the level of respiratory care at Czech ICUs in 2004. Design:Prospective multicentre one-day observational study using a questionnaire. Material and Methods:Evaluation of responses to a questionnaire sent to members of Intensive Care Section of the Czech Society of Anaesthesiology and Intensive Care Medicine. Results: Data from 70 ICUs with 570 beds were obtained. The mean length of ICU stay was 7.8 days. 407 patients were currently hospitalized (mean age 58 years). Out of 535 ventilators 60% were equipped with respiratory mechanics chart. Bronchoscopy is performed by intensivists in 51% ICUs, in 46% ICUs by other specialists. Blood gas analysis availability: 36% ICU have bedside analysators, 64% use the central lab.The chest X-ray and sonography available in 99% and 89% ICUs, respectively. CT availability within 30 minutes in 91% ICUs. The cuff pressure in tracheal cannula is measured in 73%, cannulas with supraglotic drainage are routinely used in 13% and selectively in 50% ICUs. The ventilatory circuit is most often changed in weekly intervals (34%). HME is used in 51%, HME with booster in 36% and an active humidification in 26% ICUs. Closed tracheal suction systems is routinely used in 40% and selectively in further 50% ICUs. The prone position is used in 66%, inhaled NO in 18%, HFV/HFO in 13%, recruiting manoeuvres in 54% ICUs. Surgical and percutaneous tracheotomies are used in 49% and 50% ICUs, respectively. At the study day the mechanical ventilation was used in 248, non-invasive ventilatory support in 6 and oxygenotherapy in 138 patients (altogether 407 patients hospitalized). Most common indications for mechanical ventilation were the impairment of consciousness (26%) and postoperative care (26%). PCV (N = 88 cases) was used with following mean parameters: PIP 21 cmH2O, PEEP 7 cmH2O and FiO2 0.45. The mean setting of VCV (N = 54): Vt 7.8 ml/kg, PEEP 6 cmH2O and FiO2 0.48. In 106 cases other ventilatory modes were used. Tracheotomy was performed on the 8th day on average. SIMV with PS or PSV alone were most often used for weaning. Conclusion: Compared to the previous survey in 1999 increased number of admitted patients, patients requiring the mechanical ventilation, availability of selected diagnostic procedures, usage of the specialized care of airways and increase in percutaneous tracheotomies were detected.
- MeSH
- bronchoskopie statistika a číselné údaje využití MeSH
- jednotky intenzivní péče statistika a číselné údaje využití MeSH
- oxid dusnatý terapeutické užití MeSH
- pronační poloha MeSH
- tracheostomie statistika a číselné údaje využití MeSH
- umělé dýchání statistika a číselné údaje využití MeSH
- Publikační typ
- multicentrická studie MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
OBJECTIVE: To study the trajectories of changes in damage over time and explore associations with autoantibody defined subgroups using a large international cohort of patients with idiopathic inflammatory myopathies (IIM). METHODS: Data from the MYONET registry, including patients who were tested for autoantibodies and had at least one assessment of damage using the Myositis Damage Index (MDI), were analyzed. Patients were sub-grouped according to their autoantibody profiles (myositis-specific, myositis-associated, or seronegative). The index date was defined as the time point for the first registered MDI assessment. The longitudinal trajectories of damage with autoantibody status as the main predictor were analyzed using linear mixed models. RESULTS: A total of 757 adult patients were included in this study. Each year of disease duration since diagnosis had an estimated MDI score increase of 0.16 units for the seronegative group (reference). Compared with the seronegative group as reference, patients with dermatomyositis-specific autoantibodies developed less damage per year of follow-up since diagnosis (average 0.08 less score, P = 0.04), whereas patients with anti-PM/Scl autoantibodies developed more damage per year of follow-up since diagnosis (average 0.28 higher score, P = 0.03) independent of sex and age at diagnosis. The seronegative subgroup and the immune-mediated necrotizing myopathy autoantibody subgroup had the strongest correlation between severity of muscle damage and HAQ-DI scores at five years of follow-up, rho=0.84, P < 0.001 and rho=0.72, P < 0.001, respectively. CONCLUSION: Our study is the first to describe patterns and trajectories of change in damage over time in relation to autoantibody defined subgroups in a large international multicenter cohort of patients with IIM. Patients with anti-PM/Scl scored a greater extent of damage, whereas patients with dermatomyositis-specific antibodies had less damage than seronegative patients. Severity in muscle damage had moderate to strong correlation with functional disability among the IMNM and seronegative subgroups with lower correlations for the other subgroups. These findings suggest that autoantibodies may be useful predictors of long-term damage.
- MeSH
- autoprotilátky * krev imunologie MeSH
- dermatomyozitida imunologie krev MeSH
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- longitudinální studie MeSH
- myozitida * imunologie krev MeSH
- progrese nemoci MeSH
- registrace * MeSH
- senioři MeSH
- stupeň závažnosti nemoci MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- multicentrická studie MeSH
Byla již popsána řada významných faktorů určujících výskyt klinických komplikací u pacientů po akutním koronárním syndromu. I přesto jsou patrné výrazné interindividuální rozdíly v následném osudu těchto pacientů s podobným rizikovým profilem. V těchto odlišnostech hrají jednoznačně významnou úlohu genetické faktory. Pomocí stanovení nevýhodných genů a jejich kombinací bychom mohli vytipovat pacienty vhodné pro podrobnější diagnostické sledování a případně i optimální léčbu. Hlavním cílem právě zahájené multicentrické studie je detekce nevýhodných genových alel a genotypů, jednak z hlediska vzniku akutních koronárních příhod v průřezové studii, jednak z hlediska vzniku komplikací následujících po vzniku těchto příhod ve studii longitudinální. V první fázi studie bude vyšetřeno 2 500 mužů a žen přijatých s akutním koronárním syndromem na pěti pražských koronárních jednotkách. Kontrolní skupinou bude již vyšetřený reprezentativní 1% populační vzorek 2 600 mužů a žen z České republiky. Budou stanoveny varianty genů, které patří v současnosti k nejvíce diskutovaným: gen pro connexin 37, gen stromelysinu 1, gen inhibitoru aktivátoru plazminogenu typ 1, a gen lymfotoxinu alfa.
Powerful predictors have already been established for clinical complications ensuing from acute coronary events. Despite this, substantial differences exist between patients at apparently similar risk. Amongst the most frequently discussed newer predictors of clinical events are genes and their interactions. Identification of disadvantageous variants of candidate genes could help to detect the patients suitable for more consistent follow-up and the best possible treatment. The two main aims of this study are, first, identification of the particular alleles and genotypes responsible for acute coronary events in a large population of Czech patients in a cross-sectional study and, second, determination of the effect of these alleles on clinical outcomes in a prospective study. A total of 2,500 patients with acute coronary syndromes from 5 coronary care units based in Prague are to be recruited. A control group is to comprise a representative 1% population sample of 2,600 individuals. The polymorphisms of the following most frequently discussed single genes are to be studied: the connexin 37 gene, stromelysin-1 gene, plasminogen activator-inhibitor type 1 gene, and the lymphotoxin-alpha gene.
Obnovení původní kvality života je v současnosti považováno za jeden z hlavních cílů intenzivní péče a kvalita života se stává součástí hodnocení klinického výsledku z dlouhodobého pohledu. Cílem prospektivní observační multicentrické studie bylo hodnocení kvality života u nemocných hospitalizovaných na JIP/ARO za 6 a 12 měsíců po jejich propuštění. Z celkového počtu 1368 pacientů bylo propuštěno do domácího ošetřování 1110 nemocných, u kterých byla hodnocena kvalita života pomocí dotazníku SF-36 (Short Form 36-Item Health Survey). U všech nemocných byly sledovány: diagnostická skupina, hodnoty Apache II a SOFA skóre, doba hospitalizace a klinický výsledek. Základní diagnostické skupiny tvořili nemocní s traumaty (n = 115), kraniocerebrální poranění (n = 137), chronická obstrukční choroba plic (n = 86), stav po kardiopulmonální resuscitaci (n = 184), ARDS (n = 76) a intoxikace (n = 425). Kvalita života celého souboru byla ve všech hodnotách jednotlivých dimenzí za 6 a 12 měsíců od propuštění statisticky významně nižší v porovnání s kontrolou, nejvíce byly ovlivněny dimenze fyzická výkonnost, schopnost vykonávat běžnou denní činnost a sociální funkce. Signifikantní snížení hodnot jednotlivých dimenzí bylo přítomno u většiny diagnostických skupin za 6 i 12 měsíců od propuštění z intenzivní péče a pouze ve skupině nemocných s intoxikacemi došlo po 12 měsících k obnovení kvality života srovnatelné s kontrolní skupinou. U nemocných s odlišnou hodnotou SOFA skóre nebyly nalezeny signifikantní rozdíly v hodnotách jednotlivých dimenzích kvality života za 6 nebo 12 měsíců. Věk ł 70 let, doba pobytu ł 14 dní a Apache II skóre > 20 byly spojeny s vyšší mortalitou. Kvalita života je významnou součástí celkového klinického výsledku a posuzování předpokládaného stupně dosažené kvality života by mělo být nedílnou součástí všech rozhodovacích procesů u nemocných v intenzivní péči.
The restoration of quality of life has become one of the key goals of the intensive care. Quality of life becomes one of the factors of evaluation the clinical outcome from the long-term perspective. The aim of the prospective observational study was to assess the quality of life of patients hospitalized in intensive care units 6 months and one year after the discharge. From the total number of 1,368 patients enrolled to the study, 1,110 were discharged to home care. Quality of life was assessed according to the questionnaire SF-36 (Short Form 36-Item Health Survey). In all patients the following parameters were assessed: diagnostic group; APACHE II and SOFA scores; length of hospitalization and clinical outcome. Basic diagnostic groups were formed by the trauma patients (n = 115), head-brain injury (n = 137), chronic obstructive pulmonary disease (n = 86), post-CPR states (n = 184), ARDS (n = 76) and intoxications (n = 425). Quality of life in the whole set of patients was in all criteria statistically significantly lower compared to controls in 6 and 12 months after discharge; the most affected dimensions were physical abilities, the ability to perform common daily activities, and social functions. Statistically significant decrease of selected dimensions could be observed in most diagnostic groups 6 and 12 months after discharge, except for the group of intoxicated patients in which the restoration of quality of life was comparable to control group 12 months after discharge. In patients with different SOFA scores no significant changes in selected quality of life dimensions could have been observed 6 or 12 months after discharge. Higher mortality was associated with advanced age ł 70 years, length of stay ł 14 days and APACHE II score > 20. The quality of life represents an important part of the clinical outcome. Prediction of the quality of life should become an integral part of complex decision making process in critically ill patients.
