Respect
Dotaz
Zobrazit nápovědu
Moderní medicína disponuje silnými nástroji k záchraně a udržení života. Přesto je každý lidský život konečný, a ne vždy je udržování života za každou cenu přijatelné ve smyslu zajištění jeho přijatelné kvality. Obecně uznávaným pravidlem ve společnosti je, že by žádný zdravotník neměl rozhodovat o životě a smrti pacienta. Navzdory tomu jsou ale zdravotníci často ve svém rozhodování postaveni do situací, kdy jejich postoj o životě rozhoduje, byť je to v kategorii zachránit, či nechat zemřít, nebo v aplikaci léků na tlumení bolesti či neklidu vysoko převyšující dávkovací limity uvedené v SPC, nebo dokonce při vysazování život udržující orgánové podpory. Jde o závažná rozhodnutí, pro něž zdravotníci potřebují pravidla a návody, které obecně zpracovává etika a v praxi jsou determinovány právními předpisy a morálními principy konkrétní společnosti. Jedním z pomáhajících etických pravidel je úcta k životu, jejímž praktickým vyjádřením v naší společnosti jsou i pravidla pro nezahajování kardiopulmonální resuscitace, omezování zdravotní péče v situaci nepomáhající léčby, přijetí paliativní péče, postoj k eutanazii a respektování dříve vyslovených přání pacienta. Z pohledu úcty k životu zaujímá článek přístup k těmto medicínským postupům s cílem povzbudit vzdělání a diskusi k etickým tématům, která mají stejný význam pro úroveň kvality zdravotnictví jako odborná úroveň aplikace nových vědeckých poznatků. Orientace v etických principech zdravotnictví se týká všech občanů společnosti, tedy nejen zdravotníků. Řada stížností v situacích zdravotní péče vyplývá z nedostatků v aplikaci morálních principů, a to na straně zdravotníků, pacientů a často též pacientovi blízkých osob. Stejně tak různé patologické psychické stavy u zdravotníků ve škále od přecitlivělého úzkostného jednání až po bezcitnost a cynismus mají původ v nezvládnutí etických principů. Odpovědnost za život je vztahována ke konkrétní osobě a společnosti, v náboženském prostředí též k nadpřirozené autoritě. Individuální život je vnímán v celistvosti vlastní i v začlenění do konkrétní společenské skupiny. Eutanazie, dystanazie a marná léčba jsou hodnoceny jako negativní jevy v chápání úcty k životu.
Modern medicine has powerful tools to save and sustain life. Nevertheless, every human life is finite, and maintaining life at any cost is not always acceptable in the sense of ensuring its acceptable quality. It is a generally accepted rule in society that no health care professional should decide the life and death of a patient. Despite this, however, in their decision-making, medical professionals are often put in situations where their attitude decides about life, even if it is in the category of saving or letting die, or in the application of drugs to reduce pain or restlessness that greatly exceed the dosage limits specified in the Summary of Product Characteristics, or even when withdrawing life-sustaining organ support. These are serious decisions for which health professionals need rules and instructions, which are generally processed by ethics and in practice are determined by legal regulations and moral principles of a particular society. One of the helping ethical rules is respect for life, the practical expression of which in our society are also the rules for not starting cardiopulmonary resuscitation, limiting health care in a situation of non-helpful treatment, accepting palliative care, the attitude towards euthanasia and respecting the previously expressed wishes of the patient. From the point of view of respect for life, the article takes an approach to these medical procedures with the aim of encouraging education and discussion on ethical topics that are as important to the level of quality of health care as the professional level of the application of new scientific knowledge. Orientation in the ethical principles of health care concerns all citizens of society, i.e. not only health professionals. Anumber of complaints in health care situations result from shortcomings in the application of moral principles, on the part of health professionals, patients and often also patients ́ relatives. In the same way, various psychological pathological conditions in health professionals ranging from oversensitive, anxious actions to callousness and cynicism have their origin in failure to master ethical principles. Responsibility for life is related to a specific person and society, in a religious environment also to a supernatural authority. Individual life is perceived both in its own integrity and in its integration into a specific social group. Euthanasia, distanasia and futile treatment are evaluated as negative phenomena in the understanding of respect for life.
