Autoři předkládají kazuistiku nemocného s traumatickým postižením mozku komplikovaným rozvojem maligního posttraumatického edému řešeného bilaterální dekompresivní kraniektomií při selhání konzervativní terapie. Dále diskutují dnešní pohled na chirurgickou terapii v řešení posttraumatického edému mozku a přínos nových diagnostických metod v diagnosticko–terapeutickém algoritmu sekundárního postižení mozku.

The authors present a case report of a young male who suffered a brain injury complicated with malignant posttraumatic edema managed with bilateral decompressive craniectomy after conservative treatment failure. They further discuss current surgical approach to posttraumatic brain edema and contribution of new diagnostic methods in secondary brain damage management.

• MeSH
• chirurgická dekomprese metody   trendy   využití   MeSH
• edém mozku chirurgie   terapie   MeSH
• finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
• kraniotomie metody   využití   MeSH
• lidé MeSH
• mikrodialýza metody   trendy   využití   MeSH
• mladý dospělý MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

BACKGROUND: In spite of various degrees of brain expansion, decompressive surgery is usually carried out using decompressive craniectomy (DC). After craniectomy it is necessary to perform cranioplasty, which prolongs hospitalization and is not always without complications. Hence, in situations when cranial decompression is indicated, but DC would be too radical, we do not remove the bone flap, and we perform so-called osteoplastic decompressive craniotomy (ODC). The technique is detailed. OBJECTIVE: To demonstrate the effectiveness of ODC. METHODS: Twenty patients underwent ODC for brain edema under various pathological conditions. The diagnoses were as follows: 13 subdural hematomas, 3 cerebral contusions, 2 middle cerebral artery infarcts, 1 epidural hematoma and 1 arteriovenous malformation. The effect of ODC was assessed using postoperative ICP monitoring and the midline shift on CT. The ICP threshold for the additional removal of the bone flap was 25 mmHg. Clinical outcome was evaluated 6 months after surgery using the Glasgow Outcome Scale (GOS). RESULTS: Postoperative ICP was up to 25 mmHg in 18 patients and exceeded 25 mmHg in 2 cases. The mean midline shift on CT was 10 mm preoperatively and 3 mm postoperatively. The decompression during ODC was sufficient in 18 patients and insufficient in 2 in whom an additional removal of the bone flap was performed. Eight survivals had a favorable outcome (GOS 4-5); 12 patients had an unfavorable outcome (GOS 1-3), and of these, 4 died. CONCLUSION: Our limited study shows that ODC is effective in the treatment of intracranial hypertension in the selected subgroup of patients in whom DC would be too radical. The main advantage of this method is the elimination of further cranioplasty.

• MeSH
• dekompresní kraniektomie metody   MeSH
• dítě MeSH
• dospělí MeSH
• dura mater chirurgie   MeSH
• kraniotomie metody   MeSH
• lebka radiografie   chirurgie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• nemoci mozku chirurgie   MeSH
• pooperační komplikace prevence a kontrola   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• srovnávací studie MeSH
• technické zprávy MeSH

Cíl: Podle literatury dosahuje četnost komplikací kranioplastiky po dekompresivní kraniektomii i více než 30 %. Cílem studie je hodnocení četnosti, příčin a léčby komplikací kranioplastik po dekompresivní kraniektomii pro expanzivně se chovající supratentoriální ischemii nebo kraniocerebrální poranění a analýza důvodů neprovedení kranioplastiky u části nemocných po dekompresivní kraniektomii. Soubor a metodika: V retrospektivní studii nemocných po dekompresivní kraniektomii (2006–2014) byla kranioplastika provedena u 25 z 35 nemocných s expanzivní malacií (71,4 %) a u 33 z 68 zraněných s poúrazovou nitrolební hypertenzí (48,5 %). Výsledky: Nejčastější příčinou neprovedení kranioplastiky bylo úmrtí. U 20 % nemocných s mozkovou ischemií a 61,3 % zraněných byla kranioplastika provedena časně (do 10 týdnů). Četnost neurochirurgických komplikací byla u kranioplastik u nemocných s expanzivní malacií 12 % (explantace plastiky u 8 %) a u kranioplastik po kraniocerebrálním poranění dosahovala 9,1 % (explantace plastiky u 3 %). Hydrocefalus a subdurální kolekce byly před kranioplastikou přítomny u 6 a 9,1 % zraněných. Četnost hydrocefalu po kranioplastice byla u kraniotraumat 6 % a u mozkové ischemie 4 %. Závěry: Četnost komplikací kranioplastik, byť nižší než uvádí literatura, převyšuje hodnoty očekávané u elektivních operací. Subdurální kolekce a hydrocefalus nelze jednoznačně hodnotit jako komplikaci kranioplastiky, protože mohou být přítomny již před kranioplastikou v důsledku základního onemocnění.

Aim: Reported incidence of cranioplasty complications after decompressive craniectomy may exceed 30%. The aim of the study was to analyse the incidence, causes and treatment options for neurosurgical complications of cranioplasty after decompressive craniectomy for expansive supratentorial ischaemic stroke and craniocerebral injury and to analyse the reasons for not performing cranioplasty in a subgroup of patients after decompressive craniectomy. Patients and methods: During a retrospective study (2006–2014) cranioplasty was performed in 25 of 35 patients after decompressive craniectomy for expansive supratentorial ischaemia (71.4%) and in 33 of 68 (48.5%) patients after decompressive craniectomy for posttraumatic intracranial hypertension. Results: Death was the most frequent reason for not performing cranioplasty after decompressive craniectomy. The frequency of early cranioplasties (< 10 weeks after decompressive craniectomy) was 20% in patients with ischaemic stroke and 61.3% in head-injured patients. The incidence of neurosurgical complications was 12% in patients after expansive brain ischaemia (cranioplasty explantation rate 8%). The incidence of cranioplasty complications in patients after craniocerebral injury was 9.1% (cranioplasty explantation rate 3%). Subdural collections and hydrocephalus were observed in 9.1% and 6% of patients after craniocerebral injury before cranioplasty, resp. Hydrocephalus requiring neurosurgical treatment was found in 6% of patients after craniocerebral injury and 4% of patients with brain ischaemia during the postcranioplasty period. Conclusions: Although the incidence of cranioplasty complications after decompressive craniectomy is lower than that reported in literature, it exceeds the rates expected for elective surgeries. Subdural collections and hydrocephalus cannot be unequivocally considered a complication of cranioplasty, because they are frequently observed before cranioplasty and may be caused by the disease requiring decompressive craniectomy. Key words: cranioplasty – decompressive craniectomy –brain ischaemia – craniocerebral injury – hydrocephalus – neurosurgical complication The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manu­script met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers.

• MeSH
• dekompresní kraniektomie MeSH
• hydrocefalus MeSH
• kraniocerebrální traumata * chirurgie   komplikace   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mozek patologie   MeSH
• neurochirurgické výkony metody   využití   MeSH
• plastická chirurgie * metody   využití   MeSH
• pooperační komplikace * MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče) MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

Úvod: Dekompresivní kraniektomie je léčebná metoda, která má zásadní postavení při léčbě refrakterní nitrolebeční hypertenze. Přestože je považována za jednoduchý operační výkon, je doprovázena různými komplikacemi. Cílem naší práce bylo zjistit incidenci jednotlivých typů komplikací dekompresivní kraniektomie u nemocných s kraniocerebrálním poraněním a analyzovat rizikové faktory vzniku komplikací. Metody: Retrospektivně jsme zhodnotili soubor 94 nemocných, u kterých byla provedena dekompresivní kraniektomie pro kraniocerebrální poranění v období 1. 1. 2014 – 31. 12. 2018. Pooperační komplikace byly hodnoceny pomocí klinického a CT vyšetření, doba sledování byla 6 měsíců. Byl posuzován vliv potenciálních rizikových faktorů (věk, těžší iniciální klinický stav, koagulační porucha) na vznik komplikací. Výsledky: Během prvního měsíce od operace zemřelo dvacet nemocných. Výskyt jedné komplikace byl zjištěn u 78 nemocných (83 %), u 46 nemocných (49 %) byla nalezena více než jedna komplikace. Reoperaci z důvodů komplikace muselo podstoupit 22 nemocných (23,4 %). Byly zjištěny tyto komplikace: pooperační akutní subgaleální/subdurální hematom (30× – 32 %), subgaleální/subdurální likvorová kolekce (29× – 31 %), edém měkkých tkání (29× – 31 %), hemoragická progrese kontuze mozku (17× – 18 %), maligní edém mozku peroperačně (8× – 8,5 %), hydrocefalus (8× – 8,5 %), atrofie temporálního svalu (7× – 7,5 %), masivní peroperační krvácení (6× – 6,4 %), epilepsie (4× – 4,3 %), posttrepanační syndrom (2× – 2,1 %), nekróza kůže (2× – 2,1 %). Signifikantně vyšší incidence komplikací byla zjištěna u nemocných s poruchou hemokoagulace (p=0,01). Závěr: Komplikace dekompresivní kraniektomie provedené pro kraniocerebrální poranění jsou časté. Vysoká incidence komplikací může nepříznivě ovlivnit benefit dekompresivní kraniektomie.

Introduction: Decompressive craniectomy is an important method for managing refractory intracranial hypertension. Although decompressive craniectomy is a relatively simple procedure, various complications may arise. The aim of our paper was to determine the incidence of complications of decompressive craniectomy in patients with head injury and to analyse their risk factors. Methods: We retrospectively analysed a group of 94 patients after decompressive craniectomy for head injury between 01 Jan 2014 and 31 Dec 2018. Postoperative complications were evaluated based on clinical examination and postoperative CT scan. The impact of potential risk factors on the occurrence of complications was assessed (age, worse initial clinical condition, any haemocoagulation disorder). Results: Twenty patients died within the first month after surgery. Control CT scan showed one complication in 78 patients (83%), while 46 patients (49%) had more than one complication. We had to reoperate 22 patients (23.4%) due to a complication. The following complications were found: postoperative acute subgaleal/subdural haematoma (30× – 32%), subgaleal/subdural cerebrospinal fluid effusion (29× – 31%), soft tissues oedema (29× – 31%), haemorrhagic progression of brain contusion (17× – 18%), malignant brain oedema (8× – 8.5%), hydrocephalus (8× – 8.5%), temporal muscle atrophy (7× – 7.5%), peroperative massive bleeding ( 6× – 6.4%), epilepsy (4× – 4.3%), syndrome of the trephined (2× – 2.1%), skin necrosis (2× – 2.1%). Patients with a haemocoagulation disorder had a significantly higher incidence of complications (p=0.01). Conclusion: Complications of decompressive craniectomy after head injury are frequent. The potential benefit of decompressive craniectomy can be adversely affected by the occurrence of many complications.

• MeSH
• dekompresní kraniektomie * metody   MeSH
• lidé MeSH
• pooperační komplikace MeSH
• poranění mozku chirurgie   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

Dekompresívna kraniektómia si za dekády svojho používania našla miesto v riešení neurochirurgických emergencií ako život zachraňujúci výkon schopný radikálne znížiť intrakraniálny tlak. Klinické výsledky a miera prežívania pacientov po dekompresívnej kraniektómii sa líšia vzhľadom na základnú diagnózu, boli a sú predmetom multicentrických randomizovaných štúdií. Nemalú pozornosť však treba upriamiť aj na komplikácie, ktoré so sebou vykonanie kraniektómie prináša. Vychádzajú nielen z invazivity výkonu, ale aj z patofyziologických zmien súvisiacich s konverziou uzavretého intrakraniálneho priestoru na otvorený. Komplikácie môžu ďalej narúšať pooperačnú starostlivosť a rekonvalescenciu prežívajúcich pacientov, a preto by dekompresívna kraniektómia mala byť u zachrániteľných pacientov indikovaná na základe informácií o očakávateľnom klinickom výsledku a miere komplikácií. Zároveň by sa prevencii, včasnému rozpoznaniu a správnej terapii komplikácií mal venovať dostatočný dôraz. Článok rozoberá najčastejšie komplikácie vyskytujúce sa u pacientov po dekompresívnej kraniektómii, ich patofyziologický základ, možnosti liečby a prevencie.

Through the decades of its use in the management of neurosurgical emergencies decompressive craniectomy has found its place as a life-saving procedure capable of a radical reduction of the intracranial pressure. Clinical results and rate of survival after decompressive craniectomy vary according to the primary diagnosis, and they have been a subject of multicentric randomized trials. However, considerable attention also needs to be kept on complications associated with the craniectomy. They are based not only on the procedure‘s invasivity but also on the pathophysiological changes associated with a conversion of the closed intracranial space to an open one. The complications may further disturb the postoperative care and convalescence in the surviving patients, and therefore in the salvageable patients the indication of decompressive craniectomy should be based on information about the expected outcome and complications rate, at the same moment prevention, early recognition and adequate therapy of the complications should be emphasized. This work describes the most common complications occurring in patients after decompressive craniectomy, their pathophysiological principles and means of treatment and prevention.

• MeSH
• dekompresní kraniektomie * MeSH
• edém mozku chirurgie   MeSH
• intrakraniální hypertenze patologie   MeSH
• intrakraniální krvácení chirurgie   MeSH
• lidé MeSH
• pooperační komplikace prevence a kontrola   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

Základní ideou dekompresivní kraniektomie (DK) je chirurgické řešení konfliktu vzrůstajícího nitrolebečního obsahu s pevným objemem kostní schránky. Zvětšený nitrolebeční obsah je většinou představován edémem mozku při nejrůznějších patologických stavech. Přestože DK zažívá v posledních letech renesanci a objevily se důkazy o její účinnosti, její použití není dosud paušálně akceptováno. Nejčastější indikací DK je kraniocerebrální poranění. Důkazy o její efektivitě jsou však limitované. Jsou očekávána data o účinnosti sekundární DK u nemocných s refrakterní nitrolebeční hypertenzí po selhání konzervativní léčby. Provedení bifrontální sekundární dekomprese ještě před vyčerpáním konzervativní léčby nepřináší nemocným s difuzním poraněním benefit. Postavení primární DK u akutního subdurálního hematomu je testováno v randomizované studii. Nejsilnější důkazy o efektivitě DK jsou u nemocných s maligním hemisferálním infarktem, přesto frekvence operace stále neodpovídá incidenci maligního hemisferálního infarktu. DK by měla být zvážena u nemocných s trombózou mozkových splavů a refrakterní nitrolebeční hypertenzí, kteří mohou z operace profitovat i při oboustranné mydriáze. DK s evakuací nebo bez evakuace hematomu může snížit mortalitu nemocných s expanzivním supratentoriálním intracerebrálním krvácením, kteří jsou v bezvědomí nebo mají refrakterní nitrolebeční hypertenzi. Dekomprese může přinést benefit selektované podskupině nemocných se subarachnoidálním krvácením, její použití však není v současných doporučeních specifikováno.

The fundamental idea behind decompressive craniectomy (DC) is a surgical solution to the conflict of an increasing intracranial content within the fixed-volume intracranial cavity. The expanding intracranial content is caused by brain edema caused by a variety of pathologies. In spite of DC renaissance over the recent years and some evidence of its effectiveness, its use is not yet generally accepted. Traumatic brain injury is by far the most frequent indication for DC. However, the evidence of its effectiveness is limited. Data on the role of secondary decompression in patients with refractory intracranial hypertension after conservative treatment failure are expected to be released soon. Bifrontal early DC is not superior to medical management in patients with diffuse traumatic injury. Primary decompression in patients with acute subdural haematoma has been investigated in a randomized trial. The most conclusive evidence is in patients with malignant middle cerebral artery infarction. In spite of this, the surgery is still underutilized and the frequency of its use does not correspond with the incidence of malignant infarction. When decompression is performed within 48 hours of stroke onset in patients younger than 60 years, it reduces mortality and improves functional outcome. DC is also a lifesaving procedure in patients over 60 years of age for whom it improves chances of survival without total dependency. Decompression should be considered in patients with cerebral venous thrombosis that causes intractable intracranial hypertension. Furthermore, patients with bilateral mydriasis can also profit from the procedure. DC with or without hematoma evacuation might reduce mortality in patients with large supratentorial intracerebral hemorrhage who are in coma or have refractory intracranial hypertension. Even though the DC can be effective in selected subgroups of patients with subarachnoid hemorrhage, current guidelines, do not specify the role of decompression in these patients. Key words: decompressive craniectomy – indications – traumatic brain injury – malignant infarction – subarachnoidal hemorrhage – intracerebral hemorrhage – cerebral venous thrombosis The author declares he has no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for biomedical papers.

• Klíčová slova
• studie HeADD-FIRST, studie DESTINY II, studie HAMLET, studie DESTINY, studie DECIMAL,
• MeSH
• časové faktory MeSH
• cerebrální krvácení chirurgie   MeSH
• dekompresní kraniektomie * metody   využití   MeSH
• dospělí MeSH
• edém mozku etiologie   chirurgie   MeSH
• intrakraniální krvácení chirurgie   MeSH
• klinické zkoušky jako téma MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• multicentrické studie jako téma MeSH
• pilotní projekty MeSH
• poranění mozku chirurgie   komplikace   MeSH
• randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři MeSH
• směrnice pro lékařskou praxi jako téma MeSH
• srovnávací výzkum účinnosti MeSH
• stupeň závažnosti nemoci MeSH
• subdurální hematom chirurgie   MeSH
• traumatické krvácení do mozku chirurgie   MeSH
• trombóza nitrolebních žilních splavů chirurgie   MeSH
• výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče) MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• senioři MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH

BACKGROUND:  Decompressive craniectomy (DC) has become the definitive surgical procedure to manage a medically intractable rise in intracranial pressure. DC is a life-saving procedure resulting in lower mortality but also higher rates of severe disability. Although technically straightforward, DC is accompanied by many complications. It has been reported that complications are associated with worse outcome. We reviewed a series of patients who underwent DC at our department to establish the incidence and types of complications. METHODS:  We retrospectively evaluated the incidence of complications after DC performed in 135 patients during the time period from January 2013 to December 2018. Postoperative complications were evaluated using clinical status and CT during 6 months of follow-up. In addition, the impact of potential risk factors on the incidence of complications and the impact of complications on outcome were assessed. RESULTS:  DC was performed in 135 patients, 93 of these for trauma, 22 for subarachnoid hemorrhage, 13 for malignant middle cerebral artery infarction, and 7 for intracerebral hemorrhage. Primary DC was performed in 120 patients and secondary DC in 15 patients. At least 1 complication occurred in each of 100 patients (74%), of which 22 patients (22%) were treated surgically. The following complications were found: edema or hematoma of the temporal muscle (34 times), extracerebral hematoma (33 times), extra-axial fluid collection (31 times), hemorrhagic progression of contusions (19 times), hydrocephalus (12 times), intraoperative malignant brain edema (10 times), temporal muscle atrophy (7 times), significant intraoperative blood loss (6 times), epileptic seizures (5 times), and skin necrosis (4 times). Trauma (p = 0.0006), coagulopathy (p = 0.0099), and primary DC (p = 0.0252) were identified as risk factors for complications. There was no significant impact of complications on outcome. CONCLUSIONS:  The incidence of complications following DC is high. However, we did not confirm a significant impact of complications on outcome. We emphasize that some phenomena are so frequent that they can be considered a consequence of primary injury or natural sequelae of the DC rather than its direct complication.

• MeSH
• dekompresní kraniektomie * škodlivé účinky   MeSH
• hydrocefalus * MeSH
• intrakraniální tlak MeSH
• lidé MeSH
• pooperační komplikace epidemiologie   etiologie   chirurgie   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Dekompresivní kraniotomie je na většině pracovišť prováděna formou dekompresivní kraniektomie (osteoklastické dekompresivní kraniotomie), při které je odstraněna kostní ploténka. V situaci, kdy stupeň expanze nevyžaduje provedení dekompresivní kraniektomie, kostní ploténku neodstraňujeme a provádíme tzv. osteoplastickou dekompresivní kraniotomii. Indikujeme ji na podkladě vzájemné korelace následujících parametrů: klinického obrazu, intrakraniálního tlaku, středočarového přetlaku a počtu patologií na počítačové tomografii, aktuálního vlivu antiedematózní terapie, předpokládané progresi otoku mozku a zejména podle velikosti peroperačního defektu tvrdé pleny po durotomii. Dekomprese při osteoplastické dekompresivní kraniotomii je zajištěna durální plastikou a možností elevace nefixované kostní ploténky tlakem edematózní mozkové tkáně. Po ústupu edému mozku elevovaná kostní ploténka spontánně dosedá a přihojí se. Riziko intrakraniálního vpadnutí kostní ploténky je eliminováno šikmým řezem kosti Gigliho pilkou při kraniotomii. Osteoplastická dekompresivní kraniotomie je účinnou alternativou dekompresivní kraniektomie v případech, kdy stupeň expanze nevyžaduje odstranění kostní ploténky. Její hlavní výhodou je eliminace nutnosti druhé operace – kranioplastiky.

Decompressive craniotomy is usually carried out using decompressive craniectomy (osteoclastic decompressive craniotomy) when the bone flap is removed. In situations when the level of expansion does not call for decomopressive craniectomy, we do not remove the bone flap and we perform osteoplastic decompressive craniotomy. The indication is based on assessment and cross correlation of the following parameters: intracranial pressure, midline shift and the number of pathologies on CT, actual influence of antiedematous therapy, expected cerebral oedema progression and especially according to the size of the dural defect after duratomy. In the course of osteoplastic decompressive craniotomy, decompression is secured by the elevation of the unfixed bone flap during cerebral tissue expansion. After the oedema regression, the elevated bone flap spontaneously drops to its original position and is reattached. The danger of bone plate depression is eliminated with the use of a bevel bone cut using a Gigli saw. Osteoplastic decompressive craniotomy is an effective method of treating brain oedema when the degree of expansion does not require decompressive craniectomy.

• Klíčová slova
• decompressive craniectomy,
• MeSH
• dekompresní kraniektomie metody   MeSH
• edém mozku chirurgie   MeSH
• kraniotomie metody   MeSH
• lidé MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Byl analyzován soubor 15 dekompresivních kraniektomií kombinovaných s durální plastikou, proveděných primárně nebo při reoperacích úrazů, nádorů, cévních lézí a záněthvých procesů. S časovým odstupem 1-14 měsíců byly replantovány vlastní lebeční ploténky připravené ve Tkáňové ústředně zmrazovaním. Pacienti ve věku od 9 do 57 let byU sledováni v průměru 2,5 roku (3 měsíce až 4,5 roku) klinicky, rentgenovými snímky a počítačovou tomografií. Počítačová tomografie, která se ukázala jako obzvláště přínosná, umožnila: 1. predoperační určení rozsahu kraniektomie; 2. sledování durální plastiky a nitrolebních poměrů po dekompresi; 3. sledování epidurální efuze čočkovitého tvaru pod replantovanou ploténku a 4. upřesnění rentgenového nálezu na lebeční ploténce. Pro zajištění kostěněho vhojování lebečních plotének je třeba jejich replantaci provádět co nejdříve po úpravě nitrolební hypertenze, většinou od 1 do 3 měsíců, u zánětlivých procesů nejdéle do 6 měsíců po kraniektomií. Pro stabiUtu je potřebné ploténky dobře fixovat, zvláště u případů po drenážních operacích (shuntech). Replantáce vlastních lebečních plotének konzervovaných zmrazovaním se ukázala jako khnicky vyhovující.

The authors analyzed a group of 15 decompressive craniectomies combined with duraplasty, performed as a primary operation or during reoperations after injuries, tumours, vascular lesions and inflammatory processes. After a time interval of 1 - 14 month autogenous skull plates were replanted, prepared the 1 issue Centre by freezing. The patients aged 9 to 57 years were followed up on average for 2.5 years (3 months to 4.5 years) clinically, by X-ray examinations and CT. CT proved particularly useful and made it possible to assess 1. the extent of craniectomy before surgery; 2. To investigate the duraplasty and intracranial conditions after decompression; 3. to investigate the lens-shaped effusion oeneath the replanted plate; 4. to assess more accurately the X-ray finding on the skull plate. To ensure the incorporation of the skull plates, their replantation must be made as soon as possible after normalization of intracranial hypertension, usually within 1 to 3 months, in inflammatory conditions Within six months after craniectomy. For the sake of stability the plates must be well fixed, specially after drainage operations (shimts). Replantation of autogenous skull plates presei^ed by freezing proved satisfactory from the clinical aspect.

• MeSH
• dítě MeSH
• dospělí MeSH
• kraniotomie metody   MeSH
• lidé MeSH
• nemoci mozku diagnóza   terapie   MeSH
• nervový syndrom z vysokého tlaku diagnóza   terapie   MeSH
• neurochirurgie MeSH
• tomografie emisní počítačová využití   MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• dospělí MeSH
• lidé MeSH

Úvod: Dekompresivní kraniektomie (DK) je život zachraňující neurochirurgický výkon s několika technickými možnostmi provedení. Cíl: Cílem této studie bylo porovnat výsledky operační techniky DK s duroplastikou a bez provedené duroplastiky na dvou neurochirurgických pracovištích. Metodika: Retrospektivní bicentrická studie hodnotila výskyt komplikací (tj. infekční, likvorová píštěl, hematom) u jednotlivých technik. Výsledky: Ve studii nebyl prokázán statisticky signifikantně vyšší výskyt komplikací jako jsou infekce (p = 0,539), likvorová píštěl (p = 0,826) či hematom (p = 0,720). V obou sledovaných souborech po kranioplastice nebyly zaznamenány infekční komplikace nebo likvorová píštěl. Komplikace ve formě hematomu byla statisticky nevýznamná (p = 0,155). Byl zjištěn statisticky významný rozdíl v operačním čase kranioplastiky provedené po DK s duroplastikou (medián 53 min) a po DK bez provedené duroplastiky (medián 90 min; p = 0,006). Závěr: DK bez provedení duroplastiky je potenciální bezpečná varianta, která není zatížená vyšším výskytem komplikací ve smyslu infekce nebo vzniku likvorové píštěle a hematomu.

Background: Decompressive craniectomy (DC) is a life-saving neurosurgical procedure with several technical options. Aim: The aim of this study was to compare the results of the DC surgical technique with and without duroplasty performed at two neurosurgery departments. Methods: A retrospective bicentric study evaluated the occurrence of complications (i.e., infection, cerebrospinal fluid fistula, hematoma) in both compared techniques. Results: The study did not demonstrate a statistically significantly higher incidence of complications such as infection (P = 0.539), cerebrospinal fluid fistula (P = 0.826) or hematoma (P = 0.720). No infectious complications or cerebrospinal fluid fistula were recorded in both observed groups after cranioplasty. The complication in the form of hematoma was statistically insignificant (P = 0.155). A statistically significant difference was found in the operative time of cranioplasty performed after DC with duroplasty (median 53 min) and after DC without duroplasty (median 90 min; P = 0.006). Conclusion: DC without duroplasty is a potentially safe option that is not burdened by a higher incidence of complications in terms of infection or the formation of cerebrospinal fluid fistula and hematoma.

• Klíčová slova
• duroplastika, kranioplastika,
• MeSH
• dekompresní kraniektomie metody   MeSH
• lidé MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• traumatické poranění mozku * chirurgie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH