Spermatocytic tumor (ST) is a rare type of germ cell tumor that occurs exclusively in the postpubertal testis and typically affects elderly men. Most STs are benign, but rare cases exhibit aggressive clinical behavior, often in association with transition to sarcomatoid histology. Limited molecular analyses have been performed on STs; therefore, their genomic and epigenomic features remain incompletely described. Twenty-seven samples from 25 individual patients were analyzed with a combination of DNA sequencing panels, genomic methylation profiling, SNP array, isochromosome (12p) [i(12p)] FISH, and immunohistochemistry. The series included five metastasizing tumors (three with sarcomatoid transformation, one anaplastic, and one conventional) and 20 non-metastasizing tumors (14 anaplastic and six conventional). Anaplastic tumors comprised a monomorphic population of intermediate-sized neoplastic cells, as previously described. Multiomic analyses demonstrated that there were two genomic subgroups of STs: one with diploid genomes and hotspot RAS/RAF variants and the other with global ploidy shift and absence of recurrent mutations. Relative gain of chromosome 9 was a consistent finding in both subgroups. A comparison of metastasizing and non-metastasizing cases demonstrated that aggressive behavior was associated with the acquisition of pathogenic TP53 mutations and/or relative gains of 12p/i(12p). In cases with sarcomatoid transformation, TP53 mutations seem to underlie the transition to sarcomatoid histology. Genomic methylation analysis demonstrated that aggressive cases with gains of 12p cluster closer to pure seminomas than to STs without gains of 12p. In conclusion, STs include two genomic subgroups, characterized by global ploidy shifts without recurrent mutations and diploid genomes with RAS/RAF hotspot mutations, respectively. Biologic progression was associated with relative gains of 12p and TP53 mutations. The findings in STs with relative gains of 12p suggest that they may exhibit biologic characteristics akin to those seen in germ cell neoplasia in situ-related germ cell tumors rather than non-germ cell neoplasia in situ-derived STs. © 2023 The Authors. The Journal of Pathology published by John Wiley & Sons Ltd on behalf of The Pathological Society of Great Britain and Ireland.

• MeSH
• Biological Products * MeSH
• Genomics MeSH
• Neoplasms, Germ Cell and Embryonal * genetics   MeSH
• Humans MeSH
• Chromosomes, Human, Pair 12 metabolism   MeSH
• Seminoma * genetics   MeSH
• Aged MeSH
• Testicular Neoplasms * metabolism   MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH
• Male MeSH
• Aged MeSH
• Publication type
• Journal Article MeSH

• Publication type
• Overall MeSH

Makulární díra (MD) byla dlouho považována za neléčitelnou diagnózu. Až v devadesátých letech dvacátého století popsali Kelly a Wendel možnost chirurgického řešení tohoto onemocnění cestou pars plana vitrektomie (PPV). Od té doby se zdokonalilo vybavení i operační techniky a PPV je nyní jednoznačně hlavní léčebnou modalitou při řešení MD. Pouze u stádia I dle Gasse, což odpovídá vitreomakulární trakci (VMT) dle International Vitreomacular Traction Study group, se doporučuje observace a konzervativní postup. Vždy je ale nutné jednotlivé případy posuzovat individuálně a v případě nevelkých a prognosticky příznivých MD může být úspěšný i konzervativní postup. V našem textu prezentujeme kazuistiku 59 leté ženy, sledované od roku 2014 pro lehkou myopii s korigovanou zrakovou ostrostí (BCVA) 6/6 oboustranně. V červenci 2017 byla vyšetřena pro zamlžené vidění pravého oka s nálezem oboustranné VMT dle optické koherenční tomografie. Vstupní BCVA byla vpravo 6/9 a vlevo 6/6. Vlevo se ale během pěti týdnů vytvořila malá MD již bez VMT doprovázená poklesem BCVA na 6/12p. Vzhledem k prognostiky příznivé konfiguraci okrajů a rozměrům MD a vzhledem k tomu, že si pacientka nepřála chirurgický výkon, jsme časný chirurgický výkon odložili, doporučili klidový režim a nález pouze sledovali. Během pěti týdnů se okraje MD přihojily k sobě s výslednou BCVA 6/6. I vpravo se postupně během čtyř měsíců VMT uvolnila s výslednou BCVA 6/6.

Wendel described the posibility of surgical treatment with pars plana vitrectomy (PPV) in the nineties of the twentieth century. Since then have both surgical instruments and operation techniques developed rapidly and PPV has become the mainstay of MH therapy. Only stage I according to Gass classification which equates vitreomacular traction (VMT) according to Vitreomacular Traction Study group classification is routinely treated conservatively with observation only. It is however necessary to assess each case individually as some small and favourable MHs may close spontaneously. Here we present a case report of 59 years old woman with mild myopia and best corrected visual acuity (BCVA) 6/6 bilaterally. She presented on July 2017 with blurry vision in her right eye and was diagnosed with bilateral VMT according to optical coherence tomography. BCVA was 6/9 in her right eye and 6/6 in her left eye. During five weeks a full thickness MH developed in left eye that was accompanied by a decrease in BCVA to 6/12p. Considering favourable size and configuration of MH and the fact that the patient preferred conservative approach, we postponed the surgery, observed the MH and recommended bed rest. The MH closed spontaneously during five weeks with resulting BCVA 6/6. In her right eye the VMT released during four months with resulting BCVA 6/6 as well. The authors of the study declare that the formation and theme of the professional report and its publication are not in conflict of interest or supported by any pharmaceutical company.

• Keywords
• makulární díra, vitreomakulární trakční syndrom, spontánní uzavření,
• MeSH
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Tomography, Optical Coherence methods   MeSH
• Retinal Perforations * diagnosis   therapy   MeSH
• Retina diagnostic imaging   pathology   MeSH
• Treatment Outcome MeSH
• Check Tag
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Female MeSH
• Publication type
• Case Reports MeSH

Východiska: Testikulární germinální nádory (testicular germ cell tumors – TGCT) jsou nejčastější solidní malignitou mladých mužů, se zvyšující se incidencí v posledních desetiletích. V jejich etiologii se uplatňuje kombinace faktorů vnějšího prostředí i genetických predispozic z oblastí několika genomových lokusů, postihujících jak testikulární germinální buňky, tak buňky stromální a jejich interakce v rámci daného mikroprostředí. Patogeneze TGCT začíná již v prenatálním období zablokováním vývoje primordiálních germinálních buněk a pokračuje postnatálně přes in situ nádorovou lézi k invazivnímu tumoru s charakteristickou amplifikací krátkého raménka chromozomu 12. Kromě genů lokalizovaných zde se v patogenezi TGCT uplatňují další molekulární mechanizmy jako aktivace dráhy KIT/KITL, aberace v genech účastnících se oprav poškozené DNA a regulujících diferenciaci, proliferaci a přežívání buněk. I přes poměrně dobrou prognózu a relativně známou etiopatogenezi těchto nádorů se u nich neuplatňuje žádná biologická léčba ani žádné molekulárně-genetické prediktivní či prognostické faktory. Nedostatek informací se vztahuje především ke konkrétním molekulárním drahám zapojeným do vzniku TGCT, na jejichž složky by bylo možné biologickou léčbou cíleně působit. Současné vysokokapacitní technologie jako sekvenování nové generace na exomové i transkriptomové úrovni by měly doplnit chybějící informace o genetických predispozicích vzniku TGCT a dalších faktorech zodpovědných za jejich klinický průběh a odpověď na léčbu. Cíl: V tomto přehledu jsou shrnuty hlavní dosud známé molekulární charakteristiky TGCT a pravděpodobné mechanizmy účastnící se jejich vzniku a progrese.

Background: Testicular germ cell tumors (TGCT) are the most frequently diagnosed solid tumors in young men and their incidence has been increasing over the past decades. Several factors may combine and play a role in the TGCT etiology, including environmental factors and genetic predispositions at multiple genomic loci that affect both testicular germ cells and stromal cells, and their interactions within the testicular microenvironment. The pathogenesis of TGCT starts prenatally with primordial germ cell arrest, and further proceeds postnatally, giving rise to in situ germ cell neoplasia and, finally, to invasive TGCT with the characteristic 12p chromosome amplification. Apart from the genes localized here, further molecular mechanisms have been linked to TGCT pathogenesis, such as the activation of the KIT/KITL signaling pathway, and aberrations in genes involved in DNA reparation, regulation of cellular differentiation, proliferation, and survival. Despite the relatively good prognosis and known etiopathogenesis of these tumors, neither targeted therapy nor molecular prognostic/predictive factors have yet been implemented in the management of TGCT, because there is not enough information about the molecular pathways or molecules involved in TGCT development that could be used for patient stratification and treatment. Current high-throughput technologies, such as next generation sequencing at the exome or transcriptome level could provide this missing information on genetic predispositions and other factors influencing the clinical course of the disease and treatment response in TGCT. Aim: In this review, we summarize the main molecular characteristics of TGCT and the probable mechanisms participating in tumor initiation and progression.

• Keywords
• molekulární aberace, prediktivní faktory,
• MeSH
• Neoplasms, Germ Cell and Embryonal etiology   genetics   MeSH
• Humans MeSH
• Prognosis MeSH
• Signal Transduction MeSH
• Testicular Neoplasms * etiology   genetics   MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH
• Male MeSH
• Publication type
• Review MeSH

Myeloproliferativní neoplázie (MPN) představují skupinu klonálních onemocnění hematopoetické kmenové buňky s fenotypickými změnami, které jsou důsledkem zvýšené myeloidní proliferace se zachovanou maturací a akumulací myeloidních buněk v periferní krvi: leukocytózou, trombocytózou a zvýšeným počtem červených krvinek nebo různou kombinací proliferace jednotlivých buněčných linií. Cytogenetické analýzy odhalily opakující se chromozomové změny u 5–45 % nemocných, ale specifická chromozomová změna zatím nebyla nalezena. K častým chromozomovým změnám, které u MPN nacházíme, patří především ztráty genetického materiálu v podobě delecí dlouhých ramen chromozomu 20 (20q-), dlouhých ramen chromozomu 13 (13q-) a delece krátkých ramen chromozomu 12 (12p-). Zmnožení genetického materiálu se týká především trisomií chromozomů 8 (+8) a 9 (+9) a parciálních duplikací dlouhých ramen chromozomu 1 (1q+). K dalším pozorovaným změnám patří balancované translokace, například chromozomu 8 s různými chromozomovými partnery. Takový nález je označován jako syndrom 8p11 (EMS – eight myeloproliferative syndrome) a vždy zahrnuje gen FGFR1. Cytogenetika doplněná molekulárně cytogenetickými a genetickými metodami doplňuje diagnostiku MPN, ale má význam i pro stanovení prognózy. Určení přestavby FIP1L1/ PDGFRA u nemocných s MPN s eosinofílií umožňuje zahájit efektivní cílenou léčbu imatinibem. Přesné určení genetických změn umožňuje porozumět molekulární etiopatogenezi MPN a přispívá ke zpřesnění klasifikace, prognózy a personalizace léčby nemocných.

Myeloproliferative neoplasias (MPNs) are a group of hematopoietic stem cell clonal diseases with phenotypic changes resulting from increased myeloid proliferation with preserved maturation and accumulation of myeloid cells in peripheral blood: leukocytosis, thrombocytosis and increased red blood cell count or their various combinations. Cytogenetic analyses revealed recurrent chromosomal aberrations in 5–45 % of patients, but so far, a specific chromosomal change has not been found. Frequent chromosomal aberrations observed in MNPs mainly include losses of genetic material such as deletions of the long arms of chromosome 20 (20q-), long arms of chromosome 13 (13q-) and deletions of the short arms of chromosome 12 (12p-). Gains of genetic material are particularly in the form of trisomies of chromosomes 8 (+8) and 9 (+9) and partial duplications of the long arms of chromosome 1 (1q+). Other observed changes are balanced translocations, such as those of chromosome 8 with various chromosomal partners. These findings are referred to as the 8p11 myeloproliferative syndrome (EMS), always involving the FGFR1 gene. Cytogenetic analyses supplemented with molecular cytogenetic and genetic methods play supplementary role in the diagnosis of MPNs but are also contributory prognostic determinants. Recognition of the FIP1L1/PDGFRA rearrangement in patients with NPM with eosinophilia enables initiation of targeted therapy with imatinib, significantly improving their prognosis. Accurate determination of genetic aberrations enables understanding of the molecular etiopathogenesis of MPNs and contributes to more accurate classification and more individual therapy of patients.

• Keywords
• chromozomové změny, FISH, trisomie 8,
• MeSH
• Chromosome Aberrations MeSH
• Chromosome Deletion MeSH
• Leukemia, Neutrophilic, Chronic diagnosis   genetics   MeSH
• Cytogenetics methods   MeSH
• Eosinophilia genetics   MeSH
• Thrombocythemia, Essential genetics   MeSH
• Philadelphia Chromosome MeSH
• Financing, Organized MeSH
• In Situ Hybridization, Fluorescence MeSH
• Janus Kinase 2 genetics   MeSH
• Bone Marrow pathology   MeSH
• Leukemia, Myeloid, Chronic, Atypical, BCR-ABL Negative genetics   MeSH
• Humans MeSH
• Chromosomes, Human genetics   MeSH
• Myeloproliferative Disorders etiology   genetics   physiopathology   MeSH
• Biomarkers, Tumor genetics   MeSH
• Polycythemia Vera genetics   MeSH
• Primary Myelofibrosis genetics   MeSH
• Receptor, Fibroblast Growth Factor, Type 1 genetics   MeSH
• Receptor, Platelet-Derived Growth Factor alpha genetics   MeSH
• Receptor, Platelet-Derived Growth Factor beta genetics   MeSH
• Trisomy genetics   MeSH
• Bone Marrow Examination MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH

Mentální postižení dětí i dospělých představuje závažný zdravotní i sociální problém. Příčiny mentální retardace mohou být jak vrozené, tak i získané, neobjasněných však zůstává až 75 % případů. Moderní pokrok v cytogenetických rozlišovacích metodách dovolil objasnit etiologii až 10 % dosud nejasných mentálních retardací vyšetřením tzv. subtelomerických přestaveb, které nejsou detekovatelné klasickým cytogenetickým vyšetřením. Autoři referují o možnostech této nové diagnostiky a popisují kazuistiku 4letého chlapce sledovaného od kojeneckého věku s klinickými projevy těžké mentální retardace. Při zavedení multiprobe FISH metody autoři pro upřesnění genetické diagnózy indikovali vyšetření subtelomerických oblastí a zjistili, že se u chlapce jedná o mužský karyotyp s derivovaným chromozomem vzniklým z kryptické translokace mezi chromozomy 8 a 12 maternálního (od matky) původu. Matka dítěte je zdravá a je přenašečkou vyvážené translokace chromozomů 8 a 12. V České republice disponuje možnostmi uvedené diagnostiky naše pracoviště a Ústav biologie a lékařské genetiky UK 2. LF a FN Praha-Motol.

Mental retardation in children and adults is a serious medical and social problem. There are many causes of mental retardation, but specific reason is found in only 25 % of cases. Recent progress in cytogenetic methods explained etiology of 10 % before unexplained mental retardation due to detection of subtelomeric rearrangements, not visible by conventional cytogenetic analysis. The authors refer about this modern diagnostic tools and present a case report of 4-years-old boy, who was investigated since infancy because of clinical symptoms of severe mental retardation. Only at the age of 4 years, when multiprobe FISH method was introduced to specify genetic diagnostic the authors were able to identify the subtelomeric deletion of chromozome 8 and telomeric trisomy of chromozome 12 – deletion in subtelomeric area 8p and trisomy in telomeric area 12p, which the child inherited from his healthy mother. Cytogenetic examination of subtelomeric rearrangement of chromozomes provide only two hospitals in Czech Republic – our department in Ostrava and Department of Biology and Medical Genetics University hospital Motol and 2nd Faculty of Medicine, Charles University Prague.

• Keywords
• cytogenetické rozlišovací metody, FISH, subtelomerická přestavba chromozomů,
• MeSH
• Chromosome Aberrations MeSH
• Cytogenetic Analysis methods   utilization   MeSH
• Gene Deletion MeSH
• Genetic Testing MeSH
• Gene Rearrangement MeSH
• In Situ Hybridization, Fluorescence MeSH
• Karyotyping methods   MeSH
• Humans MeSH
• Chromosome Mapping MeSH
• Intellectual Disability diagnosis   etiology   genetics   MeSH
• Child, Preschool MeSH
• Pedigree MeSH
• Telomere genetics   MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH
• Male MeSH
• Child, Preschool MeSH
• Publication type
• Case Reports MeSH
• Review MeSH

Sborník vydaný k příležitosti konání 13. onkologicko-urologického sympozia a 9. mamologického sympozia, pořádaných v Praze ve dnech 23. až 25. listopadu 2005, obsahuje příspěvky týkající se nových poznatků v diagnostice a léčbě onkologických onemocnění mužského pohlavního systému (nádory prostaty a varlat) a karcinomu prsu.

• Keywords
• karcinom prsu, karcinom prostaty,
• MeSH
• Medical Oncology MeSH
• Neoplasms MeSH
• Publication type
• Monograph MeSH

Sborník vydaný k příležitosti konání 13. onkologicko-urologického sympozia a 9. mamologického sympozia, pořádaných v Praze ve dnech 23. až 25. listopadu 2005, obsahuje příspěvky týkající se nových poznatků v diagnostice a léčbě onkologických onemocnění mužského pohlavního systému (nádory prostaty a varlat) a karcinomu prsu.

• MeSH
• Prostatic Neoplasms MeSH
• Breast Neoplasms MeSH
• Testicular Neoplasms MeSH

• Conspectus
• Patologie. Klinická medicína
• NML Fields
• onkologie
• urologie
• gynekologie a porodnictví
• NML Publication type
• sborníky
• kongresy

Deleci del(12)(p) a další přestavby krátkých ramen chromozomu 12 opakovaně nalézáme při klasickémcytogenetickém vyšetření chromozomů kostní dřeně u nemocných s leukémiemi a MDS. Ztráta genetickéhomateriálu v nádorových buňkách znamená obvykle inaktivaci genů s nádorovou supresorovoufunkcí. Oblast 12p byla metodami molekulární cytogenetiky a genetiky podrobena studiu s cílemidentifikace nádorových supresorových genů, které hrají roli v leukemogenezi. Gen TEL/ETV6 neníklasickým nádorovým supresorovým genem, ale je často deletován a účastní se mnoha chromozomovýchpřestaveb u hematologických malignit. V této práci prezentujeme soubor 10 nemocných s leukémiemilymfoidního i myeloidního typu s delecí del(12)(p), zjištěnou při konvenční cytogenetické analýzekostní dřeně. S použitím metod molekulární cytogenetiky (fluorescenční in situ hybridizace-FISH)s lokus specifickou sondou LSI TEL/AML1 jsme u těchto pacientů ověřovali deleci genu TEL/ETV6 na12p. Dále jsme při vyšetření použili FISH s celochromozomovou sondou pro chromozom 12 a metodumFISH u nemocných s komplexní přestavbou karyotypu. U pěti z osmi vyšetřených jsme potvrdilideleci genu TEL/ETV6. Nebyly potvrzeny žádné translokace 12p. Oblast těsně vázaná k tomuto genumůže obsahovat geny (nádorové supresory), které hrají roli v progresi nádorového procesu. Předpokládáme,že u nemocných s nepotvrzenou delecí genu TEL/ETV6 byly inaktivovány jiné geny s nádorovousupresorovou funkcí.

Deletions and rearrangements of the short arms of chromosome 12 are frequent chromosomal changesin patients with haematological malignancies. The loss of genetic material in tumour cells is usuallyindicative of the inactivation of genes with tumour suppressor function. The region of 12p has beenlargely studied by molecular genetic and molecular cytogenetic methods to identify the tumoursuppressor genes included in leukemogenesis. The gene TEL/ETV6 is not classical tumour suppressorgene but it is often deleted or rearranged in variety of hematological malignancies. In this study wepresent a group of 10 patients with deletion del(12)(p) found by conventional cytogenetic analyses.Patient´s diagnoses were either lymphoid or myeloid leukaemias. We applied molecular-cytogeneticmethods (fluorescence in situ hybridization- FISH) with locus-specific probe LSI TEL/AML1 to assessdeletion of TEL/ETV6 gene on 12p.To exclude translocations of 12pweuse FISH with whole chromosomepainting probe for chromosome 12 and mFISH in patients with complex karyotype. Deletion ofTEL/ETV6 was found in five of eight examined patients. No translocations of 12p were confirmed. Theregion closely linked to this gene probably contains one or more genes (tumour suppressors) whichplay the role in progression of oncogenesis. We suppose that in patients with unconfirmed deletion ofTEL/ETV6 other genes with tumour suppressor function were inactivated.

• MeSH
• Chromosome Deletion MeSH
• Child MeSH
• Adult MeSH
• Research Support as Topic MeSH
• In Situ Hybridization, Fluorescence methods   MeSH
• Leukemia diagnosis   genetics   MeSH
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Chromosomes, Human, Pair 12 MeSH
• Translocation, Genetic MeSH
• Genes, Tumor Suppressor MeSH
• Check Tag
• Child MeSH
• Adult MeSH
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Male MeSH
• Female MeSH
• Publication type
• Review MeSH
• Comparative Study MeSH

Chronické selhání ledvin (CHSL) samo o sobě oslabuje imunitní odpovědi (IO). U pacientů (P) léčených HD pozorovali Nocker a spol., 1995, snížení počtu CD14 buněk proti nemocným s CHSL nebo kontrolám (K). P léčení polysulfonovými (PSF) (M) měli nižší počty CD14 než P léčení kuprofanovými (CU) M 15 min. po zahájení HD, po HD však počty vyšší. Vyšetření CD14/DR a CD14/38 M při jedné nebo pravidelné HD jsme v literatuře nenašli. Dlouhodobé sledování lidského makrofágového proteinu zánětu 1 alfa (MIP-1-alfa) ani monocytárního chemotaktického proteinu (MCP-1) jsme v literatuře nenašli. Vyšetřili jsme počty CD14/DR, CD14/38 a hladiny MIP-1alfa a MCP-1 u P zařazených nově do HD před (0) 1. HD (42P CD, 32P MIP,MCP), za 1 (30P CD, 24P MIP,MCP), 3 (28P CD, 25P MIP,MCP), 6 (20P CD, 19P MIP,MCP) a 12 (12P CD, 13P MIP,MCP) měsíců. Hodnotili jsme změny párovým (TP) i nepárovým T (TN) testem celkově (0,1,3,6,12 měs.) a rovněž u nemocných HD pouze CU (Gambro GFS16) a PSF (Fresenius F6) M (0,1,3,6,12 měs.). Relativní počet CD14/DR a CD14/38 se neměnil, absolutní počet CD14/DR se zvýšil u HD (3,6) a PSF (6,12), CD14/38 se nezměnil. Nebyly rozdíly mezi CU a PSF v průběhu roku mezi CD14/DR i 38, ani MIP a MCP. Závěr: V průběhu roční HD nebyly zjištěny rozdíly počtů aktivovaných M ani MIP a MCP mezi CU a PSF membránami.

• MeSH
• Renal Dialysis methods   adverse effects   utilization   MeSH
• Research Support as Topic MeSH
• Humans MeSH
• Membranes, Artificial MeSH
• Monocytes immunology   MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH
• Publication type
• Congress MeSH