membrane structure
Dotaz
Zobrazit nápovědu
Buněčná membrána je pokládána za jednu z nejdůležitějších stavebních součástí živé hmoty. Tato jedinečná struktura s univerzálním rozšířením i na intracelulární objekty - hydrofilní a hydrofobní povahy - umožňuje a současně i vytváří kompartmentizaci molekul a iontů, která vede ke vzniku vysoce specializovaných, specifických a pro život rozhodujících vlastností. Funkce plazmatické membrány nervové buňky se v principu neliší od membrány jiných buněk a splňuje všechny obecné funkce buněčné membrány. Specializací v průběhu vývoje se některé její vlastnosti výrazně posílily a umožnily vznik nových funkcí (rychlý přenos informace, integrační funkce, paměťové mechanismy). Membrána nervové buňky se také podílí na mechanismech plasticity funkce a struktury.
Cell membrane represents one of the most important structures of the living matter. This unique outlining and intracellular system enables and forms compartmentalisation of molecules and ions. It is responsible for the formation of specialised, specific and for the life decisive features. Function of the plasma membrane of the nerve cell does not differ in principle from membranes of other cells and fulfils all general functions of the cell membrane. Specialisation during phylogeny brought about specific development of some functions (fast transmission of information, integrative functions, memory). Nerve cell membrane also participates in the mechanism of functional and structural plasticity.
- MeSH
- buněčná membrána fyziologie chemie MeSH
- finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
- fosfolipidy MeSH
- glykolipidy fyziologie MeSH
- intracelulární membrány chemie MeSH
- mastné kyseliny chemie MeSH
- membránové proteiny fyziologie chemie MeSH
- neurony MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- srovnávací studie MeSH
Předpokládá se, že afektivní poruchy jsou způsobeny poruchou v přenosu signálu přes chemickou synapsi a antidepresiva uskutečňují své terapeutické účinky specifickým ovlivněním funkce membránových a nitrobuněčných proteinů zapojených do tohoto přenosu. Membránové lipidy netvoří pouze strukturní základ buněčných membrán, ale ovlivňují aktivitu řady proteinů přes změnu jejich pohyblivosti nebo přes specifické interakce lipid-protein. Vzhledem k chemickým vlastnostem antidepresiv dochází k jejich akumulaci v lipidové části buněčné membrány; dosud nejsou známy všechny důsledky tohoto jevu pro účinnost nebo pro vedlejší účinky farmakoterapie. Interakce antidepresivum-lipidová dvojvrstva jsou studovány pomocí modelových membrán (lipozomů), izolovaných plazmatických membrán nebo intaktních buněk. Dosavadní výsledky podporují hypotézu o úloze membránových lipidů ve vzniku a léčbě afektivních poruch. Lze předpokládat, že farmakologický nebo nutriční zásah do metabolizmu lipidů může zlepšit jak depresivní symptomy, tak účinnost antidepresiv.
It is postulated that affective disorders are evoked by a disturbance of signal transduction through the chemical synapse, and that antidepressants realize their therapeutic effects by specific influence of membrane and intracellular proteins involved in the signal transduction. Membrane lipids not only form the structural basis of the cell membrane, but also influence the activity of a wide range of proteins via changes of their mobility or specific lipid-protein interactions. Due to their chemical properties, antidepressants accumulate in the lipid part of the cell membrane; implications of this fact for the efficacy or side effects of pharmacotherapy are not known. Antidepressant-lipid bilayer interactions can be studied using model membranes (liposomes), isolated plasma membranes or intact cells. The hypothesis about the role of membrane lipids in aetiology and treatment of affective disorders was supported by accumulated results. It may be assumed that pharmacologically-nutritionally induced changes in lipid metabolism can improve both depressive symptoms and antidepressant efficacy.
V současnosti se na stratum corneum pohlíží jako na „zeď“, přičemž „cihly“ tvoří korneocyty a „maltu“ lamelární lipidová membrána. Protože se zdá, že poruchy v bariérové funkci hrají zásadní roli v patogenezi dráždivého ekzému, atopické suché kůže a stárnoucí pleti, mělo by být primárním cílem u těchto onemocnění zlepšení funkce kožní lipidické bariéry. DMS (Derma Membrane Structure) technologie je unikátní patentovaný postup, kterým se připraví krém absolutně neutrální, napodobující lamelární strukturu kožní vrstvy stratum corneum jak obsahem lipidů, tak i lamelární strukturou, a který díky své podobnosti s lipidickou vrstvou stratum corneum ji nijak nedráždí. Lamelární struktura je vytvořena použitím látky tvořící lamelární gelovou strukturu – hydrogenovaného fosfatidylcholinu při dodání velkého množství energie během homogenizace ultrazvukem nebo tlakem 50 000–250 000 kPa. Hydratace kůže po aplikaci přípravku připraveného DMS technologií přetrvává dlouho i po ukončení aplikace na rozdíl od krémů typu olej/voda nebo voda/olej, které obsahují emulgátory.
Currently, the stratum corneum is regarded as a “wall”, the “brick” consists of corneocytes and “mortar” lamellar lipid membrane. Since it appears that disturbances in the function of the barrier play a fundamental role in the pathogenesis of irritable eczema, atopic dry skin and aging skin, should be the primary goal improve the function of skin lipid barrier in these diseases. DMS (Derma Membrane Structure) technology is a unique patented process by which is prepared cream absolutely neutral, imitating the lamellar structure of the stratum corneum as lipid content as well as the lamellar structure, and does not irritate stratum corneum, because of its similarity to the lipid layer of the stratum corneum. The lamellar structure is formed using a substance forming lamellar gel structure – hydrogenated phosphatidylcholine when a large amount of energy supply ultrasonic homogenization or high pressure (50 000–250 000 kPa). Hydration of the skin persists long time after the end of the application of DMS technology prepared preparations in contrast to oil/water or water/oil creams containing emulsifiers.
- Klíčová slova
- hydratace kůže, stratum corneum, lamerální struktura, Physiogel,
- MeSH
- aplikace kožní MeSH
- epidermis * fyziologie patofyziologie účinky léků MeSH
- farmaceutická chemie MeSH
- fixní kombinace léků MeSH
- fosfatidylcholiny terapeutické užití MeSH
- fyziologie kůže MeSH
- kůže metabolismus patofyziologie účinky léků MeSH
- lidé MeSH
- lipidy * aplikace a dávkování farmakologie fyziologie MeSH
- vztahy mezi strukturou a aktivitou MeSH
- zvlhčující látky * terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
PreTest key concepts ; 1
[1st ed.] xi, 147 s. : il.
- MeSH
- elektrolyty MeSH
- membrány MeSH
- Konspekt
- Biochemie. Molekulární biologie. Biofyzika
- NLK Obory
- biologie
Hemagglutinin (HA) is an antigenic glycoprotein, which is placed on the surface of the influenza viruses. It is responsible for binding the virus to the host cell, that is being infected. The name „hemagglutinin“ comes from the ability of protein to cause erythrocytes to agglutinate („clump together“). The process is like this: Hemagglutinin (HA) binds to the monosaccharide sialic acid which is present on the surface of its target host cells. The cell membrane then engulfs the virus through endocytosis and followed by formation of endosome. The cell then attempts to begin digesting the contents of the endosome by acidifying its interior and transforming it into a lysosome. When the pH decrease to 6.0, the HA molecule becomes partially unfold, and release a hydrophobic portion of peptide chain that was previously hidden. This so-called „fusion peptide“ acts like a molecular grapple hook for lock on the endosomal membrane. The rest of the HA molecule refolds into a new structure and pulls the endosomal membrane right up next to the viral membrane, causing the two to fuse together. When it happened, the viral RNA genome enters into the cell‘s cytoplasm.
sv.
