BACKGROUND: The cranial nerve (CN) V and adjacent neurovascular structures are crucial landmarks in microvascular decompression (MVD). MVD of CN V is the most effective treatment for patients with drug-resistant trigeminal neuralgia (TN) diagnosis. The endoscope-assisted retrosigmoid approach (RSA) provides better exposure and less cerebellar retraction in the corridor towards the cerebellopontine angle (CPA). METHODS: Five adult cadaver heads (10 sides) underwent dissection of the MVD in park bench position. MVD was simulated using microsurgical RSA, and the anatomical landmarks were defined. Microsurgical dissections were additionally performed along the endoscopic surgical path. Additionally, we present an illustrative case with TN caused by anterior inferior cerebellar artery (AICA) compression. The CN V and its close relationships were demonstrated. Endoscopic and microscopic three-dimensional pictures were obtained. RESULTS: This study increases the anatomical and surgical orientation for CN V and surrounding structures. The CN V arises from the lateral part of the pons and runs obliquely upward toward the petrous apex. It has motor roots that leave from pons antero-supero-medial direction to the sensory root. The endoscopic instruments provide perfect visualization with minimal cerebellar retraction during MVD. CONCLUSION: MVD surgically targets the offending vessel(s) leading to TN and aims to create a disconnected area. The combination of preoperative radiographic assessment with and anatomical correlation provides safe and effective application while facilitating selection of the most appropriate approach. The RSA allows satisfactory visualization for CN V. Endoscope-assisted microsurgery through the CPA is a challenge, it should be performed with advanced anatomical knowledge.
2 sv. : il. ; 28 cm
- MeSH
- Microcirculation physiology physiopathology MeSH
- Research trends MeSH
- Publication type
- Monograph MeSH
- Conspectus
- Patologie. Klinická medicína
- NML Fields
- angiologie
- biochemie
- fyziologie
Tekutinová resuscitace představuje základní prvek v léčbě cirkulačního selhání různé etiologie. Změny v mikrovaskulární propustnosti jsou charakteristickým rysem řady zánětlivých stavů jako například sepse, septického šoku, popálenin či syndromu akutní dechové tísně. Důsledkem narušené cévní propustnosti jsou ztráty plazmatických tekutin do intersticiálního prostoru, vedoucí k rozvoji hypovolémie a tkáňové hypoperfuze. Podávání velkých dávek tekutin je obvykle nezbytné k obnovení tkáňového nutričního krevního zásobení. Tato strategie však s sebou nese riziko vývoje intersticiálního otoku, který může ve svém důsledku nadále zhoršit distribuci tkáňové oxygenace. Článek shrnuje základní principy transvaskulární výměny tekutin, patofyziologii cévní propustnosti a diskutuje kontroverzní otázky optimální strategie tekutinové resuscitace, její cíle a volbu roztoku u stavů s abnormální cévní permeabilitou.
Fluid resuscitation remains a cornerstone in the treatment of various types of circulatory failure. Alterations in microvascular permeability are a hallmark of a number of inflammatory conditions including sepsis, septic shock, burns and the acute respiratory distress syndrome. As a result, the loss of plasma fluid into the interstitial space leads to hypovolaemia and tissue hypoperfusion. Administration of large volumes of fluids in often necessary to restore the nutritional blood flow to tissues. This strategy, however, involues the risk of interstitial edema formation, which in turn may further impair tissue oxygen distribution. The presented paper briefly reviews the principles of transvascular fluid exchange and the pathophysiology of capillary permeability. It discusses the ongoing controversy on the optimal way and the end points of volume replacement as well as the choice of fluid in conditions associated with capillary leakage.
Cíl studie: Při rekonstrukcích jícnu se běžně používají žaludeční sondy. Pokud nelze sondu použít, pak je alternativní metodou transfer pediklovaného jejuna nebo interpozice tračníku. Orální část rekonstruovaného ezofagu bývá někdy špatně prokrvena, což může vést k částečné nekróze jeho orální části. Ke zlepšení cévního zásobení orální části rekonstruovaného ezofagu jsme dodatečně jsme zvýšili mikrocirkulaci použitím techniky „supercharge“ (posílení řečiště). Metody: Provedli jsme 86 rekonstrukcí ezofagu s použitím metody „supercharge“ ke zvýšení mikrocirkulace. Byly použity tyto rekonstrukční metody: použití žaludeční sondy u pěti pacientů, kombinace žaludeční sondy s volným jejunálním štěpem u jednoho pacienta, prodloužená žaludeční sonda u osmi pacientů, interpozice pediklovaným tračníkem u 22 pacientů a pediklovaným jejunem u 50 pacientů. Recipientní cévy byly použity z oblasti krku a hrudníku. Výsledky: Po provedeném posílení (augmentaci) mikrocirkulace se barva a prokrvení transferovaného střeva výrazně zlepšily. K trombóze během operace došlo u tří pacientů a všechny případy trombózy byly vyřešeny reanastomózami. Parciální nekróza štěpu orální části se vyskytla pouze u tří pacientů. U dvou pacientů došlo k úniku obsahu v anastomóze a u jednoho ke striktuře v anastomóze. Závěry: Lze předpokládat, že posílení mikrocirkulace technikou „supercharge“ sníží riziko prosakování a parciální nekrózy transferovaného střeva. Tato technika přispívá k úspěšnému výsledku rekonstrukcí jícnových defektů.
Aim of the study: A gastric tube is commonly used in thoracic esophageal reconstruction. When a gastric tube is not available, pedicled jejunum transfer and colonic interposition are alternative methods. Oral end of the reconstructed esophagus occasionally has poor blood flow and may result in partial necrosis of the oral segment We performed additional microvascular blood flow augmentation, the “supercharge” technique, to improve a blood flow circulation in the oral segment of the reconstructed esophagus. Methods: A series of 86 esophageal reconstructions with microvascular blood flow augmentation using the “supercharge” technique were performed. Reconstructive methods included a gastric tube in five patients, a gastric tube combined with a free jejunual graft in one, an elongated gastric tube in eight, a pedicled colonic interposition in 22, and a pedicled jejunum in 50. Recipient vessels were used in neck or chest region. Results: The color and blood flow of the transferred intestine appeared greatly improved after microvascular blood flow augmentation. Thrombosis was noticed in three patients during the surgery, and all thrombosies were salvaged by re-anastomosis. There were only three patients with partial graft necrosis of oral segment, two patients with anastomotic leakage, one anastomotic stricture. Conclusions: Augmentation of microvascular blood flow by this “supercharge” technique can be expected to reduce the risk of leakage and partial necrosis of the transferred intestine. This technique contributes to the successful reconstruction of esophageal defect.
- MeSH
- Esophagectomy MeSH
- Jejunum surgery MeSH
- Colon surgery MeSH
- Humans MeSH
- Microsurgery MeSH
- Microcirculation MeSH
- Necrosis MeSH
- Postoperative Complications prevention & control MeSH
- Plastic Surgery Procedures MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Evaluation Study MeSH
Microvascular complications in diabetes are associated with poor long-term diabetes control as measured by HbA1c levels. Glucose fluctuations are related to oxidative stress, endothelial dysfunction, and inflammation, factors traditionally associated with the pathogenesis of vascular damage. Glucose variability has been associated with macrovascular disease in some studies but any association with microvascular disease remains controversial. This overview summarizes recent findings in the field of glucose variability and its possible relationship with retinopathy, nephropathy and neuropathy. It is concluded that randomized prospective follow-up trials could possibly help estimate whether short-term glucose variability should be considered as an independent risk factor for microvascular complications in diabetes.
- MeSH
- Diabetic Angiopathies metabolism MeSH
- Glycated Hemoglobin metabolism MeSH
- Blood Glucose metabolism MeSH
- Humans MeSH
- Microvessels pathology MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Journal Article MeSH
- Review MeSH
Cíl: Cílem výzkumu bylo najít souvislost mezi mikrovaskulární patologií na sítnici oka a depresivní poruchou u mladých pacientů. Materiál a metoda: Výzkumu se zúčastnilo 45 pacientů s diagnózou deprese v rámci diagnostických kategorii F32 (depresivní fáze) a F33 (periodická depresivní porucha) dle klasifikace duševních poruch MKN-10, hospitalizovaných na Psychiatrické klinice Fakultní nemocnice Hradec Králové (FNHK). Účastníci ve věku od 16 do 55 let (muži N = 13, ženy N = 32) byli porovnáni se skupinou zdravých dobrovolníků ve věku od 18 do 61 let (muži N = 29, ženy N = 11). Snímky očního pozadí byly provedeny pomocí stacionární fundus kamery Zeiss FF450 a přenosné kamery oDocs nun. Hodnocení snímků probíhalo pomocí softwaru Vampire annotation tool, získaná data byla následně přepočtena s použitím Knudtsonova-Hubbardova vzorce. Konečné výsledky byly stanoveny v pixelech, ke konverzi dat na mikrometry byl použit kalibrační faktor. Výsledky: Předběžné výsledky naší práce ukazují na přítomnost statisticky významných mikrovaskulárních změn na sítnici oka ve skupině pacientů s depresivní poruchou ve srovnání s kontrolní skupinou duševně zdravých osob (p < 0,0001), zejména na větší šířku tepének i žilek. Tento rozdíl byl vysoce statisticky významný i při porovnání mužů (p < 0,0002) a žen (p < 0,0001) zvlášť oproti kontrolní skupině, rozdělené dle pohlaví. Závěr: Předběžné výsledky naší studie ukazují na asociaci depresivní poruchy s rozšířením cévek na očním pozadí u mladších pacientů s depresivní poruchou, což může souviset s drobnými zánětlivými změnami.
Objective: The aim of this study was to find an association between retinal microvascular abnormality and depression in young people. Method: The research involved 45 patients with a diagnosis of depression in the diagnostic categories F32 (depressive episode) and F33 (recurrent depressive disorder) according to the ICD-10 classification of mental disorders. The participants with depressive disorder were hospitalized at the Psychiatric Clinic of the University Hospital Hradec Králové (FNHK), aged 16 to 55 (men N = 13, women N = 32) who were compared with mentally healthy subjects aged 18 to 61 (men N = 29, women N = 11). Retinal images were obtained using stationary Fundus camera FF450 by Zeiss and hand-held camera by oDocs nun. For evaluating the retinal photos, Vampire annotation tool and Knudtson-Hubbard revised formula were applied. The results in pixels were converted to micrometers using a calibration factor. Results: Our preliminary results show significant microvascular changes in the retina in the patients with depressive disorder in comparison to the control group of mentally healthy subjects (p < 0.0001), especially larger arteriolar and venular calibers. Due to a different representation of men and women in the both groups, we also compared each gender separately. There were significantly larger arteriolar and venular retinal calibers in depressive men (p < 0.0002) as well as in depressive women (p < 0.0001) in comparison with mentally healthy males and females. Conclusion: Our preliminary results show an association of depressive disorder with larger retinal vessel calibers in young people possibly due to microinflammation.
- MeSH
- Depression * pathology MeSH
- Adult MeSH
- Persons with Psychiatric Disorders MeSH
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Microvessels pathology MeSH
- Adolescent MeSH
- Young Adult MeSH
- Vascular Diseases psychology MeSH
- Retinal Diseases psychology MeSH
- Retinal Vessels * pathology MeSH
- Check Tag
- Adult MeSH
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Adolescent MeSH
- Young Adult MeSH
- Publication type
- Clinical Study MeSH
