• Klíčová slova
• orofaciální komplex,
• MeSH
• fyziologie výživy kojenců fyziologie   MeSH
• kojenec MeSH
• kojení MeSH
• lidé MeSH
• novorozenec nedonošený * růst a vývoj   MeSH
• novorozenec MeSH
• poruchy polykání komplikace   MeSH
• sací chování MeSH
• vývojové poruchy u dětí diagnóza   klasifikace   komplikace   MeSH
• Check Tag
• kojenec MeSH
• lidé MeSH
• novorozenec MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Předčasné narození je komplexní zásah do programované trajektorie vývoje plodu - prenatálního dítěte. Děloha je pro dítě přirozeným a zásadním stimulujícím prostředím, které reguluje správný vývoj.Nedonošené děti jsou vnímány jako plody, vyvíjející se v evolučně nepřirozeném extrauterinním prostředí novorozenecké JIP. To může významně ovlivnit neurofyziologický, neuropsychický, emoční a psychosociální vývoj dítěte.Neonatologie je obor velmi dynamický. Nové léčebné postupy zvyšují počet přežívajících těžce nezralých dětí. Generuje se tak nová velmi vulnerabilní dětská pacientská skupina ohrožená dlouhodobou morbiditou.Péče o tyto děti se stává stále náročnější objemem i nároky na kvalitu a komplexnost. Následná péče o tyto děti musí být komplexní. Měla by zahrnovat péči o fyzické zdraví, včasnou fyzioterapii a smyslovou rehabilitaci a musí zahrnovat péči o rodiče a další péči o zdravý psychosociální vývoj dítěte v kontextu rodiny a školy.V péči o nedonošené dítě je péče o adekvátní výživu zásadní. Výživa má vliv na časnou i dlouhodobou morbiditu ve všech hmotnostních skupinách nedonošených dětí. Koordinovaná funkce orofaciálního komplexu podmiňuje orální krmení. Stabilizace této koordinace je jednou z podmínek propuštění nedonošeného dítěte do domácí péče. Mateřské mléko je zásadní pro optimální růst a vývoj nedonošeného dítěte. Nejde jen o nutriční význam. Mateřské mléko má komplexní, vývoj podporující dopad na zdraví dítěte a formování mateřského chování. Je přímou součástí vývojové péče, která má zmírnit dopady nezralosti na celoživotní zdraví. Kojení má přímou souvislost se zráním orofaciálního komplexu, má vliv na dechové funkce a koordinaci, vývoj řeči a formování tělesného schématu.

Premature birth has a complex impact on the programmed trajectory of fetal development. The uterus is a natural and stimulating, regulatory and correct development environment for the child. Premature babies are perceived as fetuses evolving in the evolutionary unnatural extrauterine environment of the neonatal ICU. This can significantly affect neurophysiological, emotional and psychosocial development of the child.Neonatology is a field with a very dynamic. New treatments increase the number of survivors severely premature infants is increasing with new and very vulnerable children at risk patient group long-term morbidity. Caring for these children is becoming increasingly challenging volume and quality demands and complexity. Follow-up care for these children must be comprehensive. It should include physical health care, early physiotherapy and sensory rehabilitation, and include parenting and other care for the child's healthy psychosocial development in the context of family and school.In the care of an infant, care is essential for adequate nutrition. Nutrition affects early and long-term morbidity in all weight classes of premature babies. The coordinated function of the orofacial complex is conditioned by oral feeding. Stabilization of this coordination is one of the conditions for the release of an infant in home care. Mother milk is essential for optimal growth and development of premature baby. It's not just about nutritional significance. Breast milk has a complex impact on the development of supporting child health and shaping maternal behavior. It is a direct part of developmental care to mitigate the effects of immaturity on lifelong health. Breastfeeding has a direct relationship to the maturation of the orofacial complex, it affects breathing functions and coordination, speech development and body shape formation.

• MeSH
• dýchání MeSH
• kojení MeSH
• krmení lahví MeSH
• lidé MeSH
• morbidita MeSH
• novorozenec nedonošený * fyziologie   psychologie   růst a vývoj   MeSH
• novorozenec MeSH
• péče o kojence metody   MeSH
• polykání fyziologie   MeSH
• přijímání potravy MeSH
• rodiče psychologie   MeSH
• sací chování fyziologie   klasifikace   MeSH
• ústní a čelistní systém * fyziologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• novorozenec MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Cílem tohoto článku je poukázat na problematiku orofaciálních myofunkčních poruch (OMP) v širším kontextu zahraničního pojetí a prezentovat výzkum zabývající se korelací mezi OMP a orální řečí, který byl realizován v rámci diplomové práce na Univerzitě Palackého v Olomouci v období od května 2012 do června 2013. Předmětem kvalitativně zaměřeného výzkumu byla podrobná analýza projevů OMP a patologie v oblasti artikulace u osmi dětí předškolního věku. Cílem bylo popsat možné vzájemné souvislosti mezi OMP a pozorovanými artikulačními odchylkami, přičemž byl také kladen důraz na podrobnou analýzu jednotlivých anamnéz a jejich vzájemnou komparaci. V rámci výzkumu bylo aplikováno více výzkumných metod: pozorování, rozhovor, analýza odborné klinicko-logopedické dokumentace, vyšetření speciálními vyšetřovacími metodami pro diagnostiku OMP a pořízení fotodokumentace. U všech osmi dětí byly potvrzeny významné projevy OMP, které byly pozorovány ve většině hodnocených oblastí. Mezi signifikantní patologické projevy patřila nesprávná poloha jazyka v klidovém stavu a v orální fázi polykání, okluzní anomálie, svalové dysbalance v oblasti orofaciálního komplexu, orální způsob dýchání, odchylky v postuře těla a celkových tělesných dispozicích. Z hlediska řeči byla u všech dětí zaznamenána vadná výslovnost všech alveolárních hlásek ve smyslu interdentálního, addentálního či laterálního způsobu realizace. Nejčetněji se vyskytovala interdentální výslovnost prealveolárních hlásek (konkrétně ostrých sykavek "c", "s", "z" a dále také hlásek "t", "d", "n", "l"). Dále bylo zjištěno, že způsob patologického polohování jazyka v klidovém stavu korespondoval se způsobem vadné realizace prealveolárních hlásek. Vzhledem k tomuto zjištění a charakteru artikulačních odchylek u pozorovaných dětí s OMP, které se u všech dětí jevily velmi analogicky, je vzájemná souvislost mezi OMP a konkrétní patologií v oblasti artikulace velmi pravděpodobná. Dle autorek výzkumu lze na základě zjištěných výsledků předpokládat, že pokud jazyk trvale zaujímá nesprávnou klidovou polohu, kdy je obvykle jeho apikální část v protruzivním interdentálním či addentálním postavení a protruzivní pohyb jazyka se dlouhodobě fixuje i při polykání, daná patologie se manifestuje i v oblasti realizace právě především alveolárních hlásek. Zároveň je však důležité poznamenat, že díky kvalitativní povaze výzkumu nelze zjištěné výsledky generalizovat a bylo by jistě přínosné provést kvantitativně zaměřený výzkum, který by tyto souvislosti blíže zmapoval v rámci českého prostředí.

The aim of this article is to point out the issue of orofacial myofunctional disorders (OMD) in the wider context of the foreign concept and to present the research dealing with the correlation between OMD and oral speech, which was implemented within the diploma thesis at Palacky University in Olomouc between May 2012 and June 2013. The subject of qualitative research was a detailed analysis of OMD manifestations and articulation pathology in eight pre-school children. The aim was to describe the possible relationships between the OMD and the observed articulation deviations, with an emphasis on the detailed analysis of individual anamneses and their mutual comparison. Various research methods were applied in the research: observation, interview, analysis of professional clinical speech therapy documentation, examination using special methods for OMD diagnosis and photographic documentation. With all the eight children significant manifestations of the OMD, which were observed in most evaluated areas, were confirmed. Significant pathological manifestations included the incorrect position of a tongue in stationary state and in oral phase of swallowing, occlusal anomalies, muscle dysbalance in the area of orofacial complex, oral way of breathing, deviations in body posture and total body dispositions. In terms of speech defective pronunciation of most alveolar sounds by means of tongue thrust or lateral way of realisation was recorded with all the observed children. The most frequent was the interdental pronunciation of the prealveolar sounds "c", "s", "z", and also "t", "d", "n", "l"). The research also revealed that the incorrect position of a tongue in stationary state corresponded with the defective way of realisation of the prealveolar sounds. In view of this finding and due to the nature of the articulation imbalances in observed children with OMD, which were very similar in all the children, the relationship between OMD and specific pathology in the articulation is very likely. On the basis of these findings it is possible to assume that if the tongue is permanently in the incorrect position in stationary state when its apical part is usually in tongue thrust and this movement of the tongue is fixed when swallowing in the long run, this pathology will be seen also in the area of realisation especially of the alveolar sounds. However, it is also important to mention that thanks to the qualitative nature of the research, the observed results cannot be generalized and it would certainly be beneficial to carry out a quantitative-focused research which would closely describe these consequences within the Czech environment.

• Klíčová slova
• výslovnost,
• MeSH
• jazyk patologie   MeSH
• komorbidita MeSH
• kvalitativní výzkum MeSH
• lidé MeSH
• nemoci úst * dějiny   diagnóza   etiologie   komplikace   terapie   MeSH
• obličej patologie   MeSH
• poruchy artikulace MeSH
• poruchy řeči * diagnóza   etiologie   MeSH
• předškolní dítě MeSH
• ret patologie   MeSH
• stereognózie MeSH
• ústa patologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• předškolní dítě MeSH

• Klíčová slova
• orofaciální komplex, přisátí, relaktace,
• MeSH
• fyziologie výživy kojenců MeSH
• kojenec MeSH
• kojení * metody   MeSH
• laktace MeSH
• lidé MeSH
• metody výživy klasifikace   MeSH
• novorozenec nedonošený MeSH
• novorozenec MeSH
• sací chování MeSH
• vztahy mezi matkou a dítětem MeSH
• Check Tag
• kojenec MeSH
• lidé MeSH
• novorozenec MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Artrocentéza temporomandibulárneho kĺbu (TMK) je liečebný výkon, ktorý spočíva v zavedení dvoch injekčných ihiel do intraartikulárneho priestoru. Pomocou týchto dvoch ihiel sa vykoná výplach kĺbu a rozrušenie adhézií tlakom tekutiny. Môžu sa aplikovať aj lokálne pôsobiace antibiotiká, lokálne anestetiká alebo chondroprotektíva. Cieľ: Zistiť efektivitu a úspešnosť liečebnej metodiky v komplexe liečby porúch TMK. Artrocentéza je doporučovaná ako alternatíva invazívnejších spôsobov liečby akútnych a chronických stavov štruktúr TMK. Metodika: Za päťročné obdobie z 1752 pacientov 419 absolvovalo artrocentézu. Z nich bolo 348 žien a 71 mužov. Výsledky: Po dvanástich mesiacoch od liečby sa v skupine pacientov, kde bola realizovaná artrocentéza, stupeň bolesti ustálil na hodnote 2,5 a v kontrolnej skupine na hodnote 9. Hodnota i – i vzdialenosti po dvanástich mesiacoch v súbore pacientov po artrocentéze bola 37 mm, v kontrolnej skupine pacientov bola táto hodnota 27 mm.

Artrocentéza temporomandibulárneho kĺbu (TMK) je liečebný výkon, ktorý spočíva v zavedení dvoch injekčných ihiel do intraartikulárneho priestoru. Pomocou týchto dvoch ihiel sa vykoná výplach kĺbu a rozrušenie adhézií tlakom tekutiny. Môžu sa aplikovať aj lokálne pôsobiace antibiotiká, lokálne anestetiká alebo chondroprotektíva. Cieľ: Zistiť efektivitu a úspešnosť liečebnej metodiky v komplexe liečby porúch TMK. Artrocentéza je doporučovaná ako alternatíva invazívnejších spôsobov liečby akútnych a chronických stavov štruktúr TMK. Metodika: Za päťročné obdobie z 1752 pacientov 419 absolvovalo artrocentézu. Z nich bolo 348 žien a 71 mužov. Výsledky: Po dvanástich mesiacoch od liečby sa v skupine pacientov, kde bola realizovaná artrocentéza, stupeň bolesti ustálil na hodnote 2,5 a v kontrolnej skupine na hodnote 9. Hodnota i – i vzdialenosti po dvanástich mesiacoch v súbore pacientov po artrocentéze bola 37 mm, v kontrolnej skupine pacientov bola táto hodnota 27 mm.

• MeSH
• injekce intraartikulární metody   využití   MeSH
• lidé MeSH
• nemoci temporomandibulárního kloubu patologie   terapie   MeSH
• obličejová bolest etiologie   terapie   MeSH
• paracentéza metody   statistika a číselné údaje   využití   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• srovnávací studie MeSH

Temporomandibulární poruchy jsou charakterizovány základní trias příznaků: bolestí v regionu temporomandibulárního kloubu, změnami hybnosti dolní čelisti a zvukovými fenomény. Dříve byla fyzioterapie u těchto potíží používána pouze jako doplněk komplexní stomatologické péče. Nicméně nedávné studie prokázaly, že relaxační, koordinační a stabilizační cvičení temporomandibulárního kloubu významně přispívá k navození optimálních biomechanických a funkčních poměrů v tomto složitém komplexu (1, 2, 3, 4, 5). Fyzioterapie tak může představovat primární přístup v léčbě temporomandibulárních poruch. V předkládané práci je navržen metodický program ošetření u nejčastějších temporomandibulárních poruch z pohledu fyzioterapie.

There is an essential trias of symptoms associated with temporomandibular disorder: pain in the temporomandibular region, movement alteration of the mandible and sound symptoms. Physiotherapy was used as a supplemental therapy to the complex stomatological therapy of temporomandibular disorders. In recent studies it was proved that coordination and stabilization exercises and relaxation improve biomechanical and functional status in the temporomandibular region (1, 2, 3, 4, 5). We have tried to design a physiotherapy approach to the temporomandibular disorders in this paper.

• MeSH
• cvičení MeSH
• fyzioterapie (obor) MeSH
• lidé MeSH
• nemoci temporomandibulárního kloubu rehabilitace   MeSH
• orofaciální oblast - myoterapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Spasticita patří k nejvýznamnějším problémům u nemocných s centrálními poruchami hybnosti. Spasticitu nemůžeme oddělovat od dalších příznaků centrální poruchou hybnosti - od příznaků motorických, přes poruchy kognitivní, poruchy praxe, zrakově prostorové orientace až po problém emoční, psychosociální apod. I při hodnocení a terapii spasticity v užším smyslu musíme brát do úvahy jednak fázicky podmíněnou spasticitu, rychlostně nepodmíněnou neurogenní spasticitu (rigiditu), změny viskoelastických vlastností myofasciálního komplexu danými hlavně alteracemi vazivových struktur. To vše je provázeno hypotonií některy"ch svalových skupin. Konkrétní svalová skupina může být hypotonická i hypertonická při různých pohybových úlohách a distribuce svalového tonu se pak může dramaticky lišit při testování ve statické situaci a při různých fázích konkrétní motorické aktivity. Proto je z praktického hlediska mnohem přínosnější hodnotit spasticitu v pojmech poruch motorického programu a jeho realizace, v pojmech poruch časoprostorového rozložení aktivace svalů a motorických jednotek. Při pohledu na činnost jednotlivého spastického svalu narážíme na rozpojení korelace mezi stupněm aktivace svalu a vývojem jeho napětí. S tím úzce souvisí posun biomechanické efektivity svalu mimo optimální rozmezí. Na jednotku síly je u spastického svalu vyšší EMG aktivita, navíc nevýhodně časoprostorově rozložená. Pokročilé metody moderní neurofyziologie a zejména multimodální analýzy pohybu přinášejí poněkud pozměněný pohled na fungování neuromuskulární komplexu za fyziologických podmínek i v patologii. Některé výsledky dobře ilustrují a potvrzují empirické zkušenosti z každodenní práce se spastickými pacienty. Jiné poznatky však zpochybňují zažité představy. Ukazuje se dále, že pojmy klasické analytické kineziologie jako svalové oslabení, hypertonus, hypotonus, hyperaktivita, hypoaktivita apod. mají, alespoň u spasticity, spornou výpovědní hodnotu. Svaly typicky považované za oslabené mohou svojí abnormální hyperaktivitou významně deformovat chůzový cyklus u spastického pacienta a naopak svaly pokládané za hyperaktivní mohou být v určitých fázích pohybu výrazně utlumeny. Ukazují se dva okruhy problémů a úkolů: Za prvé - klinická aplikace stále přibývajících faktů získaných moderními metodami analýz pohybu a integrace těchto poznatků s fyzioterapeutickou empirií. Za druhé - integrace analytického přístupu v kinezioterapii s pohledem celostním, orientovaným nejen ke konkrétní pohybové úloze, ale i ke konkrétním cílům rehabilitačního procesu.

Spasticity is one of the most important problems in patients with central locomotor disorders. Spasticity cannot be separated from other symptoms with central locomotor impaierment - from motor symptoms, cognitive disorders, disorders of practice, visual spatial orientation to emotional, psychosocial problems etc. Also when evaluating and treating spasticity in the narrower sense we have to consider the phasically conditioned spasticity, the rate non-conditioned neurogenic spasticity (rigidity), changes of viscoelastic properties of the myofascial complex due mainly to alterations of connective tissue structures. All this is associated with hypotonia of some muscle groups. A certain muscle group can be hypotonic or hypertonic during different locomotor tasks and the distribution of the muscular tonus can then dramatically differ when tested during a static situation and during different stages of motor activity. Therefore it is from the practical aspect much more useful to evaluate spasticity in terms of the impaired motor programme and its implementation, in terms of disorders of temporospatial distribution of activation of muscles and motor units. When following the activity of an individual spastic muscle we are faced with the dissociation of the correlation between the degree of activation of the muscle and the development of its tension. With this the shift of biomechanical effectiveness ot the muscle beynd the optimal range is closely associated. In spastic muscle there is a higher EMG activity per unit ot power, moreover it is untavourably distributed in time and space. Advanced methods ot modern neurophysiology and in particular multimodal motion annalysis open a somewhat altered view on the tunction ot the neuromuscular complex under physiological and pathological conditions. Some results illustrate well and contirm empirical experience trom everyday practice with spastic patients. Other findings however cast doubt on accepted ideas. They show moreover that concepts ot classical analytical kinesiology such as muscular weakening, hypertonia, hypotonia, hypeactivity, hypoactivity etc. provide at least in spasticity doubfful intormation. Muscles typically considered as weakened may by their abnormal hyperactivity signiticantly distort the gait cycle in spastic patients and conversely muscles considered hyperactive may be in certain stages ot movement markedly inhibited. Two areas ot problems and tasks are apparent: First ot all - clinical application ot steadily expanding tacts assembled by modern methods ot locomotor analysis and integration ot these findings with physiotherapeutic empirical experience. Secondly - integration ot the analytical approach in kinesiotherapy with the overall view tocused not only on the actual locomotor task but also on actual objectives ot the rehabilitation process.

• MeSH
• chůze (způsob) MeSH
• dyskineze etiologie   patofyziologie   rehabilitace   MeSH
• kineziologie aplikovaná metody   normy   MeSH
• lidé MeSH
• neurofyziologie MeSH
• rehabilitace MeSH
• svalový tonus MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Anti-NMDAr-panencefalitida je v současnosti druhou nejčastější autoimunitní encefalitidou u adolescentů a mladých dospělých, zejména žen. Díky prudkému rozvoji laboratorní diagnostiky a objevení podstaty tohoto onemocnění, tedy protilátek proti N-metyl- -D-aspartatovým receptorům byla vyčleněna ze skupiny autoimunitních encefalitid a stala se nedávno samostatnou podjednotkou (Dalmau et al., 2007). Přesná incidence a prevalence onemocnění není však doposud známá a předpokládá se poddiagnostikování pacientů. Anti-NMDAr-panencefalitida je onemocnění se subakutním počátkem, manifestující se komplexem progredujících neurologicko-psychiatických potíží. Vyžaduje intenzivní a prolongovanou imunosupresivní terapii, ne zřídka s podporou a monitorací vitálních funkcí na jednotkách intenzivní péče. Tato práce přináší stručný souhrn informací o anti-NMDAr-panencefalitidě. Zaměřuje se zejména na klinickou manifestaci a průběh, dále stanovení diagnózy, včetně výsledků pomocných paraklinických vyšetřeních, managementu imunosupresivní terapie a prognózy onemocnění. Prezentujeme kazuistické sdělení naší pacientky s typickým průběhem autoimunitní anti-NMDAr-panencefalitidy, která by měla sloužit jako vodítko při stanovování diagnózy a následném terapeutickém postupu.

Encephalitis with antibodies to N-methyl-D-aspartate receptors (NMDAR) is currently the second most common autoimmuneencephalitis in adolescents and young adults (after ADEM – acute disseminated encephalomyelitis). Due to the rapid developmentof laboratory diagnostics and the discovery of the nature of this disease, namely antibodies to N-methyl-D-aspartate receptors,the diagnosis has been taken out of a subset of autoimmune encephalitis and has become a separate, independent unit (Dalmauet al., 2007). Because of the above, the exact incidence and prevalence of the disease is not yet known and an underdiagnosis ofthe patients is anticipated. Anti-NMDAR encephalitis is a disease with subacute onset, manifested by a complex of progressingneurological-psychiatric problems. It requires intensive and prolonged immunosuppressive therapy, not rarely with the supportand monitoring of vital functions in intensive care units. Disease prognosis, however, is favorable, and the "outcome" is based onearly diagnosis and subsequently properly chosen therapy. This paper offers a brief summary of information about anti-NMDARencephalitis. It mainly focuses on clinical manifestation and progression, diagnosis, including the results of secondary paraclinicalexaminations, immunosuppressive therapy management, and prognosis of the disease. In the conclusion, we present a casereport of our patient with a typical course of autoimmune encephalitis with antibodies against NMDAR.

• MeSH
• cyklofosfamid aplikace a dávkování   MeSH
• dyskineze diagnostické zobrazování   MeSH
• encefalitida s protilátkami proti NMDA receptorům imunologie   patologie   MeSH
• imunosupresiva terapeutické užití   MeSH
• intravenózní imunoglobuliny aplikace a dávkování   MeSH
• katatonie diagnostické zobrazování   MeSH
• lidé MeSH
• magnetická rezonanční tomografie MeSH
• methylprednisolon aplikace a dávkování   MeSH
• mladiství MeSH
• neurologické manifestace MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Úvod: Maligní lymfomy nehodgkinova typu (NHL) jsou v oblasti hlavy a krku druhým nejčastějším zhoubným onemocněním po dlaždicobuněčném karcinomu, i když představují pouhá 2,2 % všech malignit v této oblasti a 2-3 % všech NHL. Cíl práce: Cílem práce bylo zpracovat problematiku NHL z pohledu pracovníků stomatologického klinického pracoviště. Metody: Recenzí dostupných literárních pramenů byla nejprve obecně zpracována daná problematika. Do vlastní retrospektivní studie bylo zahrnuto 24 pacientů, jimž byl na našem pracovišti v období od 1. 1. 1998 do 31. 12. 2008 diagnostikován NHL. Sledováno bylo 22 jedinců, z nichž 13 bylo léčeno chemoterapií, 7 imunochemoterapií, 1 kombinací radioterapie a chemoterapie a 1 chirurgicky. Medián délky sledování činil 52 měsíců. Výsledky: V 7 případech se jednalo o nodální postižení, v 17 případech o NHL extranodální (ENHL). Ve skupině ENHL jsme zaznamenali 5krát postižení velkých slinných žláz; postižení alveolárního výběžku, bukální či vestibulární sliznice a tvářové stěny byly zastoupeny rovnoměrně (vždy po 3 případech); patro bylo postiženo ve 2 případech a jazyk jedenkrát. Celkem 91,7 % lymfomů bylo B-buněčného původu. Ve skupině nodálních lymfomů šlo nejčastěji o folikulární lymfom (6 případů), ve skupině ENHL o folikulární lymfom (6 případů), difuzní velkobuněčný B lymfom (4 případy) a extranodální lymfom z marginální zóny (2 případy). K datu ukončení sledování (1. 1. 2010) žilo 71,4 % z 21 pacientů, o nichž jsme měli informace. Závěr: Včasná a rychlá diagnostika NHL může zcela zásadně ovlivnit prognózu tohoto onemocnění quoad vitam, proto je nutno na tento typ maligního onemocnění myslet i v orofaciální oblasti.

Introduction: Malignant lymphomas of non-Hodgkin type (NHL) are the second most frequent malignant tumors in the head and neck area, although they represent only 2.2% of malignancies in this region and 2-3% of all NHL. Objective: the aim of the work was to analyze the problem of NHL from the standpoint of a stomatology clinical workplace. Methods: The review of available literature was at first devoted to analyze the problems in general. The actual retrospective study included 24 patients, who were diagnosed NHL in the period of January 1st 1998 to December 31st 2008 at our workplace. The follow up study concerned 22 individuals, while 13 of them had been treated by chemotherapy, 7 by immunotherapy, one by a combination of radiotherapy and chemotherapy and one by surgery. The median of observation was 52 months. Results: In 7 cases there was a nodal affection, 17 cases suffered from extranodal NHL (ENHL). In the ENHL group we encountered five times the affection of great salivary glands; the affection of alveolar process, buccal or vestibular mucosa and the buccal wall were represented evenly (three cases in all localizations); the roof of the mouth was affected in two cases and the tongue once. On the whole, 91.7% of the lymphomas were of B-cell origin. In the group of nodal lymphomas, the follicular lymphoma was most frequent (6 cases), in the ENHL group the follicular lymphoma was also most frequent (6 cases), followed by diffuse large cell B lymphoma (4 cases) and extranodal lymphoma from marginal zone (two cases). At the time of end of the observation (January 1st 2010), 71.4% patients of those we were in touch still lived. Conclusion: Early and rapid diagnosis of NHL can principally influence the prognosis of the disease quo ad vitam and it is therefore necessary to have this kind of malignant disease in mind even in the orofacial area.

• Klíčová slova
• ústní dutina, extranodální lymfomy, Sjögrenův syndrom,
• MeSH
• antitumorózní látky klasifikace   terapeutické užití   MeSH
• časná diagnóza MeSH
• dospělí MeSH
• epidemiologické studie MeSH
• financování organizované MeSH
• lidé MeSH
• nádory hlavy a krku MeSH
• nehodgkinský lymfom diagnóza   komplikace   terapie   MeSH
• Sjögrenův syndrom komplikace   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Předmět sdělení, cíl: Obstrukční spánková apnoe (OSA) je definována jako úplný nebo částečný kolaps horních cest dýchacích (HCD) vedoucí k hypopnoe až apnoe. Tento kolaps se během noci může několikrát opakovat. Vzhledem k tomu, že se tato porucha dýchání vázaná na spánek (SRBD, Sleep-related breathing disorder) projevuje jinak u dospělých a u dětí, existuje samostatná diagnóza, tzv. OSA dětského věku. U většiny dětí s OSA můžeme pozorovat hlasité noční chrápání, dýchání ústy, narušenou kontinuitu spánku a jeho architekturu, tedy střídání spánkových stadií. OSA má pro-to vliv nejen na fyzické, ale i na mentální zdraví dítěte a je-ho správný vývoj. Stanovení diagnózy, nejpřesněji pomocí polysomnografického vyšetření (PSG), a následně zvolení adekvátní terapie by mělo proběhnout co nejdříve. Mezi rizikové faktory OSA u dětí se řadí neuromuskulární onemocnění, obezita, zvětšené krční či nosní mandle nebo kra-niofaciální malformace.Cílem tohoto přehledového článku je nastínit vztah mezi OSA a ortodontickými anomáliemi u dětí a shrnout současné postupy při jejich terapii. Z kefalometrických studií u dětských pacientů trpících OSA vyplývají určité kraniofaciální znaky, které mohou ovlivňovat průchodnost HCD, a podílet se tak na vzniku či zhoršení této poruchy. Jedná se například o růstovou posteriorotaci mandibuly a zvýšenou divergenci čelistních bazí, často viditelnou i na frontálně otevřeném skusu a nedostatečném retním uzávěru. U pacientů bývá přítomna druhá skeletální tří-da s výraznějším incizálním schůdkem, mají retrognátní typ obličejového skeletu a je redukována anterioposteriorní dimenze kostěné části nazofaryngu. Riziková je i mikrognácie či mikrogenie, zúžený nazomaxilární komplex, vysoké a úzké patro, projevující se často zkříženým skusem. Zkoumá se také vliv ageneze či předčasných ztrát zubů. Nerovnováha ve vývoji orofaciálních struktur v raném dětství může vést k narušení normálního vývoje kostěné opory HCD, a tím i ke zvýšení rizika jejich kolapsu a rozvoji SRBD. Závěr: Správně načasovaná ortodontická léčba u dětí s dysmorfismem, vedoucím k zúženým HCD, může stimulovat růst či změnu polohy čelistí, zlepšit tak jejich správný vývoj a zároveň snížit riziko kolapsu HCD. Ortodontická léčba proto patří mezi terapeutické přístupy u OSA dětských pacientů s kraniofaciálními anomáliemi, přičemž klíčovým aspektem při terapii tohoto onemocnění je interdisciplinární přístup.

Introduction, aim: Obstructive Sleep Apnea (OSA) is defined as the collapse of the upper respiratory tract, complete or partial, leading to hypopnea to apnea. This collapse can be repeated several times during the night. As this sleep-related breathing disorder (SRBD) manifests itself differently in adults and in children, there is also a separate diagnosis of OSA occuring in childhood. For most children, we can see loud night snoring, mouth breathing, disturbed sleep continuity and its architecture, i. e. sleep stages alternations. Therefore OSA has an impact not only on the physical but also on the child‘s mental health and development. Correct diagnosis, in the most precise way with polysomnography, and subsequent selection of therapy should be done as soon as possible. The risk factors for OSA in children include obesity, adenotonsillar hypertrophy, neuromuscular diseases or craniofacial malformations. The aim of the review article is to outline the relationship between OSA and orthodontic anomalies in children and to summarize current trends in their therapy. Cephalometric studies in pediatric patients with OSA indicate that there are several craniofacial features that can interfere with upper respiratory tract patency and contribute to the onset or aggravation of this disorder. These include, for example, a vertical growth pattern and increased basal bones divergence, often visible on the frontal open bite and the lack of the lip seal. In patients, we often describe a second skeletal class with increased overjet, the jaws may be in retrognatic position, and the anterio-posterior dimension of the bony portion of the nasopharynx is therefore affected and reduced. The micrognathism or microgenia, narrowed nasomaxillary complex, high and narrow palate, often mani-fested by lateral crossbite, is also increasing the risk of OSA. The effect of agenesis or early tooth loss is being examined. An imbalance in the development of orofacial structures in early childhood can lead to a disruption of the normal development of the bony support of the upper respiratory tract and therefore cause an increased risk of the development of SRBD. Conclusion: Properly timed orthodontic treatment for children with dysmorphism leading to narowed upper respiratory tract can stimulate the growth of the jaws, improving their proper development while reducing the risk of upper respiratory tract collapse. Orthodontic treatment should thus be considered as an alternative treatment for OSA children with craniofacial anomalies, however the most important aspect of therapy is an interdisciplinary approach.

• MeSH
• dítě MeSH
• kraniofaciální abnormality MeSH
• lidé MeSH
• obstrukční spánková apnoe * diagnóza   terapie   MeSH
• ortodoncie korekční metody   MeSH
• polysomnografie MeSH
• poruchy dýchání MeSH
• tělesné dysmorfické poruchy MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH