parameter sensitivity
Dotaz
Zobrazit nápovědu
- MeSH
- arterioskleróza diagnóza MeSH
- C-reaktivní protein analýza MeSH
- finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
- hodnocení rizik MeSH
- kardiovaskulární nemoci diagnóza MeSH
- lidé MeSH
- rizikové faktory MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Východisko. Adiponektin je protein tukové tkáně, který pomáhá zajišťovat homeostázu glukózy a lipidů a působí proti řadě rizikových faktorů spojených s aterosklerózou a obezitou. Adiponektin ovlivňuje inzulínovou senzitivitu. Cílem předložené práce je ověření koncentrací adiponektinu u vybraných skupin jedinců a posouzení korelací adiponektinu s ostatními metabolickými parametry. Metody a výsledky. Soubor tvoří čtyři skupiny jedinců A-D. A – zdraví, B – s poruchou lipidů, C – s obezitou a D – s metabolickým syndromem. Porovnáním koncentrace adiponektinu skupin s poruchou lipidů (B), obézních (C) a s metabolickým syndromem (D) se skupinou zdravých jedinců (A) nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl u skupin B a C oproti zdravým. Naopak u skupiny s metabolickým syndromem (D) byl zjištěn statisticky významný rozdíl v koncentraci adiponektinu ve srovnání se zdravými. Jedinci s metabolickým syndromem mají nejnižší koncentraci adiponektinu muži 5,3 mg/l a ženy 5,6 mg/l. Nejvyšší korelační koeficient byl zjištěn mezi adiponektinem a koncentrací HDL cholesterolu (R=0,57), adiponektinem a triglyceridy (R=-0,46), adiponektinem a body mass indexem (R=-0,37), adiponektinem a glykémií (R=-0,34), adiponektinem a inzulinémií (R=-0,39) a konečně adiponektinem a indexem QUICKI (R=0,44). Závěry. Jednou z možností jak komplexně posoudit rozvoj inzulínové rezistence a z ní plynoucích metabolických důsledků je stanovit koncentraci adiponektinu. Nízké koncentrace adiponektinu signalizují rozvoj inzulínové rezistence.
Background. Adiponectin is a fat tissue protein that plays a role in maintaining the homeostasis of glucose and lipids, along with counteracting a number of risk factors associated with atherosclerosis and obesity. In addition, adiponectin has an effect on insulin sensitivity. The aim of this work was to assess concentrations of adiponectin in predefined groups of individuals and to analyse the associations between adiponectin and other metabolic parameters. Methods and Results. The studied population comprised four groups of individuals, A-D. A – healthy controls, B – patients with impaired lipid metabolism, C – the obese, and D – patients with metabolic syndrome. When comparing the levels of adiponectin in groups of patients with impaired lipid metabolism (B), the obese (C), and patients with metabolic syndrome (D) with healthy controls (A), no statistically significant difference was observed between groups B and C and healthy individuals. In contrast, statistically significant difference was found when concentrations of adiponectin in patients with metabolic syndrome (D) were compared to those in healthy controls. Individuals with metabolic syndrome had the lowest levels of adiponectin – 5.3 mg/l (men) and 5.6 mg/l (women). The correlation coefficient for the association between adiponectin and HDL was R=0.57, for adiponectin and triglycerides R=-0.46, for adiponectin and BMI R=-0.37, for adiponectin and glycemia R=-0.34, for adiponectin and insulinemia R=-0.39, and for adiponectin and the QUICKI index R=0.44. Conclusions. One possible method of the complex evaluation of the metabolic syndrome development and its metabolic consequences is the assessment of adiponectin levels. Low levels of adiponectin indicate the development of insulin resistance.
- MeSH
- biologické markery krev metabolismus MeSH
- časná diagnóza MeSH
- hodnocení rizik MeSH
- interpretace statistických dat MeSH
- inzulinová rezistence MeSH
- lidé MeSH
- metabolický syndrom diagnóza metabolismus prevence a kontrola MeSH
- mezibuněčné signální peptidy a proteiny analýza krev metabolismus MeSH
- obezita komplikace metabolismus MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
Cíl studie: Zhodnotit senzitivitu a specificitu v současnosti používaných metod intrapartálního monitorování (CTG, FpO2 a STAN S-21) a jejich vzájemné porovnání. Typ studie: Prospektivní studie. Název a sídlo pracoviště: Gynekologicko-porodnická klinika 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice, Praha. Metodika: U 114 těhotných s vysoce rizikovým nebo patologickým průběhem porodu byla zhodnocena schopnost jednotlivých metod predikovat intrapartální hypoxii, určenou na podkladě postnatálně zjištěných parametrů – scóre Apgarové v l. minutě, pH z umbilikální arterie, hladiny laktátu ve fetální krvi, exces bází (BE) a poporodní stav plodu hodnocený neonatologem. Každá z těchto metod byla kategorizována podle závažnosti. Kvalita jednotlivých metod byla posuzována pomocí senzitivity a specificity i pomocí plochy pod ROC (Receiver Operating Characteristic) křivkou AUC (Area under Curve). Zda jednotlivé metody predikují stav novorozence stejně nebo rozdílně, bylo zjišťováno Mc Nemarovým testem symetrie. U 50 porodů vedených císařským řezem a 24 porodů per forcipem bylo hodnoceno postnatální pH z umbilikální arterie a hodnoceno χ2 testem. Rodičkám před císařským řezem byla aplikována infuze s tokolytikem (hexoprenalin). Všechny testy byly provedeny na 5% hladině významnosti. Výsledky: Nízkou hodnotu Apgarové skóre v l. minutě (7 a méně) označí vždy CTG, ale také označí i velkou část novorozenců normálních. STAN naopak dobře určuje všechny novorozence s normálním bodovým hodnocením. Nejvyváženěji hodnotí novorozence FpO2 a je statistický rozdíl mezi CTG a FpO2. Při hodnocení pH z umbilikální arterie (pH <7,20) opět vykazuje CTG nejvyšší senzitivitu, ale nízkou specificitu. STAN opět nejlépe predikuje novorozence s normálním pH. Při hodnocení vysoké hodnoty laktátu (>3,7 mmol/l) a BE (>-10), a tedy průkazu metabolické acidózy nejlepší predikci vykazuje STAN. Stav novorozence bezprostředně po porodu hodnocený neonatologem (střední nebo těžká deprese) nejlépe predikuje FpO2. U porodů vedených císařským řezem a po aplikaci tokolýzy bylo postnatální pH vyšší než u porodů per forcipem bez akutní tokolýzy. Nástup událostí v průběhu patologického porodu u jednotlivých metod navazuje v pořadí CTG, FpO2 a STAN. Závěr: I když CTG vykazuje velmi nízkou specificitu, nelze tuto metodu zavrhnout, neboť zavčas porodníka upozorní na možnost rozvoje hypoxémie a hypoxie. FpO2 nebo STAN upřesní situaci a označí správný okamžik k ukončení porodu z indikace hypoxie plodu intra partum. STAN nejlépe predikuje stavy rozvíjející se metabolické acidózy, postnatálně hodnocené hladinou laktátu a BE ve fetální krvi.
Objective: To evaluated sensitivity and specificity of presently used methods for intrapartal monitoring (CTG, FpO2 a STAN S-21) and their mutual comparison. Type of study: A prospective study. Setting: Gynecological–Obstetrical Clinic, 1st Medical Faculty, Charles University and general Teaching Hospital, Prague. Method: In 114 pregnant women with high-risk or pathological course of pregnancy the authors evaluated the capability of individual methods to predict intrapartal hypoxia, determined on the basis of postnatal evaluation of parameters observed (Apgar score in 1st minute, pH from umbilical artery, lactate levels in fetal blood, base excess (BE) and postpartum condition of fetus evaluated by a neonatologist). Each method was categorized according to its importance. The quality of individual methods was evaluated by means of their sensitivity and specificity as well as by the area under ROC (Receiver Operating Characteristic), i.e. AUC (Area under Curve). A similar or different prediction of the condition of the newborn by these individual methods was evaluated by the McNamara test of symmetry. In 50 deliveries performed by Cesarean section and 24 forceps deliveries the authors evaluated postnatal pH from umbilical artery and evaluation by Chi-square test. The women in childbed were infused with a tocolytic drug (hexoprenalin) before Cesarean section. All tests were performed at 5% level of significance. Results: Low level of Apgar score in the 1st minute and less) always indicated CTG, but also a large proportion of normal newborns. STAN, in contrast, well indicates all newborns with a normal point evaluation. The best balanced evaluation of the newborns is provided by FpO2 and there was a significant difference between CTG and FpO2. In evaluating pH from the umbilical artery (pH < 7.20), TCG proved to be most sensitive again but displayed low specificity. STAN was the best predictor of newborns with normal pH. In evaluating high levels of lactate (> 3.7mmol/L) and BE (> - 10) and related demonstration of metabolic acidosis STAN proved to be the best predictor. The condition of the newborn evaluated by a neonatologist immediately after birth (medium or heavy depression) was best predicted by FpO2. In deliveries performed by Cesarean section and after the administration of tocolysis the postnatal pH was higher then in forceps deliveries without acute tocolysis. The occurrence of emergencies in the course of a pathological delivery in individual methods is as follows: CTG, FpO2 and STAN. Conclusion: Even though CTG displays a very low specificity, this method should not be rejected, since it draws attention of the obstetrician very early to the possibility of developing hypoxia. FpO2 or STAN gives more precision to the situation and demarcates a correct moment for ending the delivery for the indication of fetus hypoxia intra partum. STAN is the best predictor for conditions of developing metabolic acidosis, evaluated postnatally by the level of lactate and BE in fetal blood.
- MeSH
- Apgar skóre MeSH
- finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
- hypoxie plodu komplikace krev MeSH
- kardiotokografie metody přístrojové vybavení využití MeSH
- lidé MeSH
- monitorování plodu metody přístrojové vybavení statistika a číselné údaje MeSH
- porodní děj metabolismus MeSH
- prospektivní studie MeSH
- senzitivita a specificita MeSH
- těhotenství MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- těhotenství MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- srovnávací studie MeSH
Funkční parametr FEV1 je stále nejčastěji užívaným měritkem jak k posouzení navozené bronchokonstrikce (k průkazu bronchiální hyperreaktivity, BHR), tak navozené bronchodilatace (k průkazu reversibility obstrukce dýchacích cest). Cílem této práce bylo stanovení citiivosti hodnoty FEV1 ve srovnání s ostatními funkčními parametry měřenými z maximální výdechové krivky „průtok-objem" (MEFV), (tj. FVC, PEF, MEF25, MEF50, MEF75 a plocha vymezená krivkou, Aex), k posouzení navozené bronchokonstrikce a bronchodilatace. Vyšetnli jsme proto 2 skupiny dětských a mladistvých astmatiků z tohoto hlediska. U první skupiny 142 astmatiků (věk: 4-19 let, 75 chlapců a 67 dívek, výška: 83-187 cm) v klidovém období astmatu bez známek obstrukce dýchacích cest byla navozena bronchokonstrikce inhalací aerosolu 1% histaminu. Bylo provedeno srovnání citlivosti především dvou parametrů, tj. FEV1 a Aex- Ostatní parametry byly málo citlivé nebo interpretace jejich výsledků problematická. Pokles hodnoty Aex nejméně o 20 % jsme pozorovali u všech pacientů a pokles hodnoty Aex nejméně o 30 % byl zjištěn u 66 % pacientů. Pokles FEV1 nejméně o 20 % po stejné dávce histaminu byl pritomen pouze u 36 % z nich. Hodnota Aex byla citlivějším parametrem v průkazu BHR než FEV1. U druhé skupiny 110 astmatiků (věk: 4-19 let, 68 chlapců a 42 dívek, výška: 103-190 cm) s mírnou a středně těžkou obstrukcí periferních dýchacích cest byl proveden bronchodilatační test (pripravky: „Berodual", Boehringer Ingelheim, „Symbicort", AstraZeneca, „Ecosal", Ivax, Ventolin", GlaxoSmithKline). Vzestup hodnoty Aex o 20 % a více by zjištěn u všech pacientů (100 %). Vzestup FEV1 o 15 % byl zjištěn zhruba u poloviny z nich a vzestup O 20 % u jedné třetiny z nich. Hodnota FEV1 byla rovněž méně citiivým parametrem k průkazu bronchodilatace ve srovnání s parametrem Aex. Domníváme se, že parametr Aex je vhodnější k průkazu jak bronchiální hyperreaktivity, tak i bronchodilatace než parametr FEV1. Může usnadnit včasnější diagnózu bronchiálního astmatu a stejně tak být lepším ukazatelem dlouhodobé léčby obstrukce dýchacích cest u astmatiků.
FEV1 represents still a most frequentiy used measure in the assessment of induced bronchoconstriction (bronchial hyperreactivity, BHR) as well as induced bronchodilation (reversibility of airway obstruction). The purpose of this study was to assess the sensitivity of FEV1 with respect to the sensitivity of other lung function parameters measured from maximum expiratory flow-volume curve (MEFV curve), (i.e. FVC, PEF, MEF25, MEF50, MEF75, and area delineated by MEFV curve, Aex) after induced bronchoconstriction and bronchodilation. Therefore, two groups of asthmatic children and adolescents were studied from this aspect. In the first group of 142 clinically asymptomatic asthmatics (age: 4-19 years, 75 boys and 67 girls, body height: 83-197 cm) without airway obstruction bronchoconstriction was induced by inhalation of 1% histamine aerosol. The sensitivities of especially two parameters, i.e. FEV1 and Aex, were evaluated. Other parameters were less sensitive or the interpretation of the results was problematic. The fall of Aex more than 20% from baseline was observed in all studied asthmatics and the fall of Aex more than 30% from baseline was found in 66% of them. The fall of FEV1 more than 20% from baseline after the same dose of histamine was proved in only 36% of them. In the second group of 110 asthmatics (age: 4-19 years, 68 boys and 42 girls, body height: 103-190 cm) with mild and moderate airway obstruction a bronchodilation test was carried out (preparations: „Berodual", more than 20% was observed in all studied patients, while the increase of FEV1 more than 15% was found in the half of the patients, and according to the increase of FEV1 more than 20% thwith Aex. We concluded that Aex Is a more sensitive and suitable parameter in detecting bronchial hyperreactivity as well as in bronchodilation than FEV1. It can help in the early diagnosis of bronchial asthma as well as to be a better indicator of airway function in the long-term therapy of asthmatics thsm FEV1.
Cíl studie: Zhodnotit vliv zrakové ostrosti a kontrastní citlivosti na subjektivní hodnocení zrakových funkcí zjištěné pomocí dotazníků u pacientů před operací katarakty a po operaci. Metodika: Zraková ostrost testována na projekčních Snellenových optotypech a logMUR tabuli s Landoltovými prstenci, kontrastní citlivost na tabuli Pelli-Robson. Dotazník zahrnoval Visual Functioning Index VF-14, Cataract Symptom Score a Global Measures of Vision - potíže a spokojenost s viděním. 37 pacientů s kataraktou bylo vyšetřeno včetně vyplnění dotazníku den před operací a 7 týdnů po operaci. Výsledky: Před operací katarakty má většina pacientů (65 %) střední potíže s viděním a většina (51 %) je mírně nespokojena. Po operaci většina pacientů (51 %) nevykazuje potíže žádné a je velmi spokojena (54 %). Zraková ostrost (ZO) koreluje ze subjektivních hodnocení pouze s indexem VF-14, a to pouze ZO neoperovaného oka (p < 0,01), binokulární ZO předoperační (p < 0,001) a po-operační (p < 0,05). Kontrastní citlivost (neoperovaného oka, operovaného oka, binokulární) koreluje s více subjektivními parametry (index VF-14, spokojenost, potíže s viděním), a to jak předoperačně, tak i pooperačně (p < 0,05, p < 0,01, p < 0,001). Závěr: Po operaci katarakty dochází k významnému zlepšení zrakové ostrosti, kontrastní citlivosti a subjektivních parametrů zrakových funkcí. Subjektivní parametry více korelují s kontrastní citlivostí než se zrakovou ostrostí. Kontrastní citlivost více vypovídá o vidění pacientů v běžném denním životě než zraková ostrost.
Purpose: To assess the influence of visual acuity and contrast sensitivity on subjective evaluation of visual function investigated by means of questionnaires in patients before and after cataract surgery. Methods: Visual acuity was tested on Snellen projection optotypes and logMAR optotype chart with Landolt rings, contrast sensitivity was tested on Pelli- Robson chart. The questionnaire included Visual Functioning Index VF-14, Cataract Symptom Score and Global Measures of Vision - self-reported trouble and satisfaction with vision. 37 cataract patients were examined, including completing the questionnaire, 1 day before and 7 weeks after the surgery. Results: Most patients (65 %) suffer from moderate troubles with their vision and are moderately dissatisfied (51 %) before cataract surgery. After the surgery, a majority of patients háve no troubles (51 %) and are very satisfied (54 %). Visual acuity (VA) correlates only with VF-14, námely only VA of non-operated eye (p < 0.01), binocular VA before (p < 0.001) and after surgery (p < 0.05). Contrast sensitivity (of non-operated eye, operated eye, binocular) correlates with more subjective parameters (VF-14, self-reported trouble and satisfaction with vision), námely both before and after the surgery (p < 0.05, p < 0.01, p < 0.001). Conclusion: After cataract surgery, visual acuity, contrast sensitivity and subjective parameters of visual functions significantly improve. Subjective parameters correlate more with contrast sensitivity then with visual acuity. Contrast sensitivity is more related than visual acuity to reál world in patients with cataract.
Práce má za cíl posoudit úlohu parametru plochy pod křivkou (Aex) křivky průtok - objem (F-V) vedle parametru FEV1 při hodnocení nespecifických bronchoprovokačních testů (NBPT) s metacholinem (mtch). Bylo vyšetřeno 651 pacientů NBPT metacholinem (mtch), z toho 227 mužů a 424 žen, ve věkovém rozmezí od 11 do 82 let, průměrný věk 42,5 let, s kašlem, dusností, podezřením na diagnózu astma bronchiale. Při hodnocení testů byla sledována u 175 pozitivních pacientů PD20 FEV1 a PD30 Aex. Dle statistického zhodnocení (P < 0,01) byla zjištěna vyšší citlivost parametru PD30 Aex, který dosáhl statisticky nižší průměrnou PDkum = 1,92 mg proti parametru PD20 FEV1 s průměrnou PDkum = 4,17 mg. Závěr: V souladu s údaji uváděnými v literatuře je možné předpokládat, že parametr Aex by mohl být dalším a citlivějším parametrem pro posuzování vzniku obstrukce v dýchacích cestách při NBPT, umožňuje expozici nižšími dávkami mtch, rozšiřuje diagnostické možnosti a je dalším, užitečným a zpřesňujícím parametrem pro hodnocení NBPT.
The purpose of the paper was to evaluate the role of the parameter area under the curve (Aex) of the curve flow/ volume (F-V), in addition to the parameter FEV1, in the evaluation of non-specific bronchoprovocative tests (NBPT) with methacholine (mtch). NBPT with methacholine (mtch) was carried out in 651 patients - 227 men and 424 women, age range 11 to 82 years, mean age 42.5 years, patients with cough, dyspnoea, suspicion of bronchial asthma. The evaluation of the tests included an analysis of PD20 FEV1 and PD30 Aex in 175 positive patients. Statistical assessment (p < 0.01) revealed a higher sensitivity of the parameter PD30 Aex, which reached a statistically lower mean PDcum = 1.92 mg than the parameter PD20 FEV1 with a mean PDcum = 4.17 mg. Conclusions: In line with literary data we may say that the parameter Aex is a more sensitive parameter for the assessment of the onset of airway obstruction during NBPT; it allows lower mtch doses, expands diagnostic possibilities and is yet another useful parameter, which helps render NBPT evaluation more accurate.
Autoři vyšetřili opakovaně s ročním odstupem 213 pacientů. Diabetes mellitus 1. typu trval při vstupním očním vyšetření 0,1 až 26 let (medián 5,9 let) a byl diagnostikován ve věku od 2 do 30 let, (medián 10,5 let). Jednalo se o 97 chlapců a mladých mužů a 116 dívek a mladých žen ve věku 6 až 36 let (medián 16,4). Změny na očním pozadí ve vztahu k funkčním vyšetřením a metabolickým parametrům byly hodnoceny po pětiletých obdobích trvání základní choroby při zahájení studie (do 5 let, 6–10 let, 11 – 15 let a nad 16 let). K počátečním změnám na očním pozadí patřila zvýšená dilatace s eventuální obliterací a vinutostí koncových kapilár, která do pěti let byla vzácná (7 %), v rozmezí 6. až 10. roku byla prakticky u poloviny nemocných (43 %) a po desátém roku trvání diabetu přesahovala 90 %. Změny kresby makuly v podobě nepravidelností foveolárního reflexu a relativního ztluštění sítnice bez signifikantního makulárního edému, se zvýšenou pigmentací této oblasti se objevily ojediněle po 5. roce (5 %) a po 15. roce trvání byly již u dvou třetin očí (65 %). Tyto dva nálezy v kombinaci byly hodnoceny jako diabetická preretinopatie (DpR), která byla odhalena na 9 % očí při trvání diabetu do 10 let. Postupně přibývalo tvrdých ložisek a mikroaneuryzmat. Do 10 let trvání diabetu 1. typu byly oftalmoskopicky zaznamenány známky neproliferativní diabetické retinopatie ve 0,5 % případů. Po 10. roce doby choroby byla neproliferativní diabetická retinopatie zastoupena již v 19 % a diabetická preretinopatie v 42%. Hodnocení citlivosti na kontrast bylo prováděno pomocí přístroje CSV–1000 ve frekvencích 3, 6, 12 a 18 c/st. Norma pro pacienty od 6 let byla stanovena v předchozí studii na kontrolní skupině zdravých očí u dětí a mladistvých bez diabetu. V rozmezí od 6 do 10 let je průměnou prahovou hodnotou (v log) pro: 3 c/st = 1,82; 6 c/st = 2,04; 12 c/st. = 1,74; 18 c/st. = 1,29. Od 11 let je normou průměrné prahové kontrastní hladiny pro: 3 c/st. = 1,92; 6 c/st. = 2,19; 12 c/st. = 1,89; 18 c/st. = 1,42. Nebyl tedy zjištěn statisticky významný rozdíl mezi jednotlivými frekvencemi při vyjádření na křivce kontrastní citlivosti. Hraniční kontrastní hladinu, kde směrodatná odchylka nepřesáhla 0,15 log (rozsah 0,09 až 0,14), pro všechny prostorové frekvence, představuje pro děti ve věku od 6 do 10 let – 5. podnětový terč a pro vyšetřované od 11 let - 6. podnětový terč přístroje. Hodnota patologicky snížené kontrastní citlivosti se zvyšovala s dobou trvání diabetu z 1,5% do pěti let trvání na 23% po 15 letech. Nejnižší pokles kontrastní citlivosti v patologických a hraničních hodnotách prostorových frekvencí byl zaznamenán u nízké frekvence 3 c/st., svědčící pro perifoveolární postižení. Nebyl shledán statisticky významný rozdíl mezi jednotlivými frekvencemi nízkých, středních a vyšších kontrastních hladin v patologických hodnotách kontrastní citlivosti, ale při započítání jejích hraničních hodnot byl zjištěn statisticky významný rozdíl (p=0,036) mezi frekvencemi 3 c/st. a 18 c/st., což svědčí pro perifoveolární postižení než vlastní foveolární změny v rámci diiabetes mellitus 1. typu. Celkový pokles hodnot kontrastní citlivosti byl podmíněn nárůstem změn na očním pozadí se smyslu diabetické preretinopatie a neproliferativní diabetické retinopatie hlavně po 10 letech trvání diabetu. Snížení kontrastní citlivosti v 65% jednoznačně souviselo s výše uvedenou změnou kresby makulární oblasti (MDM) s postižením foveoly při zachované centrální zrakové ostrosti. Pokles kontrastní citlivosti odpovídal především zjištěnému nálezu na fundu, nikoliv době trvání diabetu, a to hlavně ve středních a vyšších frekcencích 6, 12 a 18 c/st. Změny barvocitu u 7 % sledovaných vyšetřených pomocí 15-Hue testu nebyly v přímé souvislosti se základní chorobou, ale odpovídaly rozvrstvení těchto změn v běžné populaci. Pokles hodnot kontrastní citlivosti nesouvisel s momentální metabolickou kontrolou základní choroby (aktuální glykémie a hladina HbA1c v době očního vyšetření), ani s jednoroční úrovní kompenzace diabetu (hladina HbA1c a mikroalbuminurie v průběhu celého roku studie). Závěr : Vyšetření citlivosti na kontrast pomocí přístroje CSV-1000 bylo časově nenáročné, pacienty nezatěžovalo a při dobré spolupráci pomohlo odhalit funkční nedostatečnost sítnice, která svědčila pro počínající diabetické změny ve foveolární a perifoveolární oblasti.
The authors examined repeatedly every year 213 patients (97 boys and young men and 116 girls and young women, age ranged 6-36 years, median: 16.4 years). The diabetes mellitus type I duration at the first eye examination was 0.1 to 26 years (median: 5.9 years), and was diagnosed at the age 2–30 years (median 10.5 years). Changes of the posterior pole and their correlation to functional tests and to metabolic parameters were evaluated in five-years periods since the start of the study (within the fifth year of the study, between years 6–10, 11–15, and over 16 years of the study duration respectively). The beginning changes at the fundus were represented by means of dilatation of the capillaries with their possible obliteration and tortuosity, which was rare (7 %) until the 5th year of the disease duration, between 6–10 years it was almost in a half of the patients (43 %), and after 10 years in was present in more than 90 % of cases. Changes of the macular structure by means of the irregularity of foveolar reflex and relative retinal thickening without significant macular edema with increased pigmentation of this region appeared rarely after the fifth year (5 %) and after 15th year of duration were present in more than two thirds of eyes (65 %). Combination of these two findings was considered as diabetic preretinopathy (DpR), and was detected in 9 % of eyes until 10 years of duration of diabetes. The number of hard exudates and microaneurysms gradually increased. Signs of non-prolipherative diabetic retinopathy were noticed in 0.5 % of cases by means of ophthalmoscopical examination in patients with duration of diabetes type I less than 10 years. After that period, the non-prolipherative diabetic retinopathy was present in 19 % of cases, and diabetic preretinopathy in 42 %. The contrast sensitivity was examined by means of CSV-1000 instrument in 3, 6, 12 and 18 cycles/degree (c/deg) respectively. Normal values for children 6 years old and older were established in a previous study in a control group of children and teenagers without diabetes and with healthy eyes. In the age range 6 – 10 years the mean threshold values [log] are for: 3 c/deg 1.82; 6 c/deg 2.04; 12 c/deg 1.74; and 18 c/deg 1.29. Since the age of 11 years, normal mean threshold contrast sensitivity values [log] are for: 3 c/deg 1.92; 6 c/deg2.19; 12 c/deg 1.89; and 18 c/deg 1.42. No statistically significant difference was found in respective frequencies at the contrast sensitivity curve formulation. The marginal contrast level with standard deviation less than 0.15 log (range, 0.09 – 0.14), for all spatial frequencies represents for children aged 6 – 10 years the 5th stimulation target, and for those of 11 years of age and older the 6th stimulation target disc of the instrument. The value of pathologically decreased contrast sensitivity increased depending on the duration of the diabetes from 1.5 % (up to 5 years of diabetes) to 23 % after 15 years of diabetes. The lowest decrease of contrast sensitivity in pathological and border values of space frequencies was found in low-frequency 3 c/deg, which shows the evidence of perifoveolar involvement. No statistical significant difference was found among particular frequencies of low, middle, and higher contrast levels in pathological values of contrast sensitivity, but in case of counting in their border values, the statistical significant difference (p = 0.036) was established between the two frequencies 3 c/deg and 18 c/deg, which is giving the evidence of perifoveolar rather than exactly foveolar changes in scope of diabetes mellitus type I. The total decrease of contrast sensitivity values was determined by the increase of changes’ number at the posterior pole by means of diabetic preretinopathy and non-prolipherative diabetic retinopathy mostly after 10 years of diabetes duration. Lowering of the contrast sensitivity by 65 % is directly related to already mentioned changes of the macular region structure (MDM) and involvement of the foveola with preserved visual acuity. The decrease of the contrast sensitivity corresponded mostly with the posterior pole finding, and not with the diabetes duration, especially in middle and higher frequencies of 6, 12, and 18 c/deg. Changes in color vision by means of 15 Hue test were found in 7 % of followed patients and those were not in direct connection with the disease, but were similar to changes in normal population. The decrease of contrast sensitivity values did not depend on the actual metabolic status of the basic disease (actual blood sugar and Hb A1c levels at the time of the ocular examination), nor with the one year level of compensation of diabetes (level of Hb A1c and microalbuminuria during the one year of the study. Conclusion: The contrast sensitivity examination by means of CSV-1000 device was not time consuming, non invasive for the patients and in case of good cooperation revealed the functional insufficiency of the retina, which was the sign of initial diabetic changes in foveolar and perifoveolar region structure.
- MeSH
- citlivost na kontrast fyziologie MeSH
- diabetes mellitus 1. typu komplikace MeSH
- diabetická retinopatie diagnóza prevence a kontrola MeSH
- diagnostické techniky a postupy přístrojové vybavení využití MeSH
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- Publikační typ
- hodnotící studie MeSH
