Icodextrin, polymer glukózy, je vedle glukózy alternativním osmotickým agens peritoneálně dialyzačních roztoků. Ultrafiltraci generuje na principu koloidní osmózy, a je proto účinný i při dlouhotrvajících (např. nočních) prodlevách a vysoké permeabilitě peritonea, kdy zabraňuje zpětné resorpci dialyzátu. Ultrafiltrace je udržena i při případné peritonitidě. Incidence bakteriální peritonitidy se při léčení icodextrinovým a glukózovým roztokem neliší. Při icodextrinu byl svého času pozorován zvýšený výskyt sterilní peritonitidy. Přičino u byla kontaminace některých šarží roztoku peptidoglykanem, což je součást buněčné stěny grampozitivních bakterií. Exaktními izotopovými metodami bylo prokázáno, že léčení icodextrinovým roztokem zlepšuje stav hydratace peritoneálně dialyzovaných nemocných, což dává předpoklad pro snazší kontrolu krevního tlaku. Při dialýze s icodextrinem dochází ke snížení masy levé komory. Akutní hemodynamické účinky icodextrinu zatím vzhledem k metodickým problémům provedených studií není možné jednoznačně interpretovat. Pokud je do preskripce peritoneální dialýzy zařazen místo glukózového icodextrinový roztok, snižuje se metabolická zátěž glukózou, což může příznivě ovlivnit hyperlipidemii, hyperinzulinemii, hyperleptinemii, u diabetiků navíc i kontrolu glykemie. Funkce peritonea jako dialyzační membrány je při léčení icodextrinovým roztokem stabilní, pravděpodobně déle než při léčení glukózovými roztoky. Data z rozsáhlého registru dokladují nižší mortalitu nemocných léčených icodextrinem, to však bude muset být potvrzeno v prospektivních randomizovaných kontrolovaných studiích.

Icodextrin, a glucose polymer, is an alternative osmotic agent to glucose in peritoneal dialysis solutions. Icodextrin generates ultrafiltration through colloid osmosis and is thus effective even during long-term (e.g., nighttime) dwells and in cases of high peritoneal permeability, where it prevents dialysate reabsorption into the systemic circulation. Ultrafiltration is maintained even in the presence of peritonitis. The incidence of bacterial peritonitis is not different when using icodextrin- or glucose-based solutions. Some time ago, icodextrin use was implicated in an increased incidence of sterile peritonitis. This was due to contamination of some batches of the solution by peptidoglycan present in the cell wall of G+ bacteria. Using exact isotope methods, treatment with icodextrin-based solution has been shown to improve the hydration status of peritoneal dialysis patients, suggesting a potential for improved blood pressure control. Icodextrin-based dialysis is associated with a reduction of left ventricular mass. Given the methodological flaws of trials conducted to date, the acute hemodynamic effects of icodextrin cannot be conclusively interpreted. Inclusion of icodextrin-based solution instead of the glucose-based one into the prescription of peritoneal dialysis decreases the metabolic load with glucose potentially having a beneficial effect on hyperlipidemia, hyperinsulinemia and hyperleptinemia, with improved glycemic control in patients with diabetes as an additional benefit. Function of the peritoneum as a dialysis membrane is stable during icodextrin-based treatment, possibly longer compared with glucose-based solutions. Data derived from a large-scale registry have shown lower mortality oficodextrin-treated patients; this, however, needs to be confirmed by prospective randomized controlled trials.

• MeSH
• glukany škodlivé účinky   MeSH
• glukosa škodlivé účinky   MeSH
• hemodialyzační roztoky škodlivé účinky   MeSH
• hemodynamika MeSH
• lidé MeSH
• peritoneální dialýza MeSH
• peritoneum metabolismus   MeSH
• peritonitida etiologie   MeSH
• ultrafiltrace MeSH
• vodní a elektrolytová rovnováha MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Současným hlavním problémem peritoneální dialýzy (PD) je progresivní zhoršování funkce peritoneální membrány (PM) v průběhu léčby PD, které vede k technickému selhání metody přibližně u 50% pacientů po 5 letech léčby. Důsledkem léčby PD jsou morfologické změny PM, mezi něž patří ztráta mezotelu, intersticiální fibróza, vaskulární skleróza a neoangiogeneze. Dále jsou uváděny patogenetické faktory poškození PM. Klinickým důsledkem morfologických a funkčních změn PM je zvýšení transportu malých solutů, které vede k rychlému vymizení osmotického gradientu glukózy a tím ke zhoršení ultrafiltrační kapacity PM. Jedním z možných řešení tohoto problému je zavedení nové generace peritoneálních dialyzačních roztoků s nižším obsahem degradačních produktů glukózy (GDP) a s neutrálním pH.

The main current challenge in peritonea dialysis (PD) is the progressive deterioration of peritoneal membrane (PM) function during PD, resulting in technical failure of the method in about 50% of patients after 5 years of therapy. PDV therapy results in PM morphological changes including mesothelial loss, interstitial fibrosis, vascular sclerosis, and neoangiogenesis. Pathogenic factors of PM injury are also identified. A clinical sequel of morphological and functional changes in PM is increased small solute transport leading to rapid elimination of the osmotic gradient of glucose and, hence, deterioration of the ultrafiltration PM capacity. A potential solution of these problems is introduction of a new generation of peritoneal dialysis solutions with a lower content of glucose degradation products (GDP) and a neutral pH.

• MeSH
• dialyzační roztoky farmakologie   škodlivé účinky   MeSH
• glukosa metabolismus   MeSH
• iontové kanály patofyziologie   MeSH
• lidé MeSH
• nemoci peritonea etiologie   patofyziologie   MeSH
• peritoneální dialýza škodlivé účinky   MeSH
• produkty pokročilé glykace škodlivé účinky   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Peritoneální dialýza je etablovaná metoda náhrady funkce ledvin, která se v našem státě postupně rozšiřuje od počátku devadesátých let poté, co se stal dostupným spotřební materiál odpovídající světové úrovni. Peritoneální dialýza je intrakorporální metoda očišťování krve, která jako dialyzační membránu využívá peritoneum. Do dialyzačního roztoku napuštěného do peritoneální dutiny přecházejí přes peritoneum soluty na principu difuze a částečně konvekce, a dále je ultrafiltrována nadbytečná plazmatická tekutina v důsledku diference osmotických tlaků krve a dialyzačního roztoku. Jako osmotické agens se do dialyzačního roztoku obvykle přidává glukóza v koncentraci 1,36, 2,27 a 3,86 %. Nověji se však užívají roztoky se směsí aminokyselin v koncentraci 1,1 % nebo polymer glukózy icodextrin o koncentraci 7,5 %, které mají méně lokálních i systémových nežádoucích účinků, a navíc některé výhody z hlediska nutrice, respektive snazšího udržení optimálního stavu hydratace. Nejčastější formou peritoneální dialýzy je tzv. kontinuální ambulantní peritoneální dialýza (CAPD), kdy nemocní provádějí 3-5 výměn roztoku denně. Výměny roztoku je možné také zajistit pomocí přístroje, který provede sérii krátkých výměn v noci a noční cyklus je ukončen buďto napuštěním dialyzačního roztoku do břišní dutiny s následující jednou dlouhou prodlevou, nebo vypuštěním dialyzátu. Hlavními výhodami peritoneální dialýzy je metabolicky vyrovnaný stav vnitřního prostředí, delší udržení reziduální renální funkce a dále to, že odpadá nutnost cévního přístupu a častého pravidelného dojíždění do hemodialyzačního centra. Nevýhodou peritoneální dialýzy je riziko infekčních komplikací, z nichž nejobávanější je peritonitida. Její incidence se však v důsledku technologických zlepšení snížila na 0,5 epizody/pacienta /rok, přičemž některá centra dosahují ještě lepších výsledků. Peritoneální dialýza je indikována zejména při nemožnosti zajištění cévního přístupu pro hemodialýzu, u nemocných kardiovaskulárně komplikovaných a při osobní preferenci nemocného. K hlavním kontraindikacím patří peritoneální fibróza, rozsáhlé srůsty, aktivní zánětlivá střevní onemocnění a nespolupráce nemocného. Peritoneální dialýza je nedílnou součástí integrované péče o nemocné s chronickým selháním ledvin, což je strategie, kdy tito nemocní mají stejný přístup k peritoneální dialýze, hemodialýze i transplantaci a jednotlivé metody náhrady funkce ledvin využívají tak, aby optimálně vyhovovaly jejich aktuálnímu zdravotnímu stavu. Aby bylo možno integrovanou péči poskytnout co největšímu počtu, nejlépe všem nemocným s chronickým selháním ledvin v našem státě, je větší rozšíření peritoneální dialýzy u nás nezbytné.

Peritoneal dialysis is an established method of renal replacement therapy used increasingly since the early 1990s when high-quality consumables meeting international standards became available in this country. Peritoneal dialysis is an intracorporeal method of blood purification employing the peritoneum as the dialysis membrane. Solutes cross the peritoneum, on the principles of diffusion and, partly, convection, to the peritoneal cavity filled with the dialysis solution; in addition, excess plasma fluid as a result of the difference of blood and dialysis solution osmotic pressures is ultrafiltered. The osmotic agent usually added to the dialysis solution is glucose at concentrations of 1.36, 2.27, and 3.86%. More recently, solutions with a mixture of amino acids at a concentration of 1.1%, or icodextrin, a glucose polymer, at a concentration of 7.5% have been used, as they have fewer local and systemic side effects; moreover, they offer some benefits in terms of nutrition or easier maintenance of an optimal hydration status. The most common form of peritoneal dialysis is so-called continuous ambulatory peritoneal dialysis (CAPD), with 3-5 solution exchanges per day. Solution exchange can also be obtained using a device performing a series of short exchanges at night, with the night-time cycle completed either by filling the abdominal cavity with the dialysis solution and a subsequent one long dwell, or dialysate emptying. The main benefits of peritoneal dialysis are a balanced metabolic status of the internal environment, longer maintenance of residual renal function and, also, no need for vascular access and frequent, regular commuting to the hemodialysis center. The drawbacks of peritoneal dialysis include the risk for infectious complications, the most feared of which is peritonitis. However, the incidence of peritonitis has decreased, as a result of technical improvements, to 0.5 episode/patient/year, with some centers reporting even lower rates. Peritoneal dialysis is indicated particularly in cases not allowing to provide vascular access for hemodialysis, in patients with a complicated cardiovascular status, and when specifically preferred by the patient. The main contraindications include peritoenal fibrosis, extensive apositions, active inflammatory bowel disease, and lack of cooperation by the patient. Peritoneal dialysis makes an integral part of care of patients with chronic renal failure, which is a strategy providing patients with equal access to peritoneal dialysis, hemodialysis and transplantation, with the individual methods of renal replacement therapy used so as to optimally meet the patient’s current health condition. To be able to provide integrated care to the highest number of (preferably to all) patients with chronic renal failure in this country, it is imperative to increase the availability of peritoneal dialysis.

• MeSH
• chronické selhání ledvin terapie   MeSH
• finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
• integrované poskytování zdravotní péče trendy   využití   MeSH
• kontinuální ambulantní peritoneální dialýza kontraindikace   metody   využití   MeSH
• lidé MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Východisko. Do současné doby byly k provádění peritoneální dialýzy užívány téměř výhradně dialyzační roztoky, ve kterých se jako osmotické činidlo uplatňovala glukóza. Použití těchto roztoků s sebou nese problémy s dostatečným odstraňováním tekutin z organizmu a je rovněž spojeno s nežádoucími metabolickými účinky. Proto se hledají alternativní osmotická agens. Dialyzační roztok s polymerem glukózy icodextrinem generuje ultrafiltraci na principu koloidní osmózy. Cílem studie bylo zjistit vliv podání icodextrinového dialyzačního roztoku na velikost ultrafiltrace a vybrané metabolické parametry nemocných léčených kontinuální ambulantní peritoneální dialýzou. Metody a výsledky. Bylo sledováno 9 nemocných, u kterých byl glukózový roztok při noční výměně nahražen icodextrinovým. Kontrolní soubor 9 nemocných užíval glukózový roztok při všech výměnách. Před podáním icodextrinu (čas 0) a dále v měsíčních intervalech (čas 1, 2, 3) a za 1 měsíc po ukončení studie (čas 4) byla změřena ultrafiltrace z nočního vaku, krevní tlak a sérové koncentrace maltózy, leptinu, inzulínu a lipidů. Výsledky. U nemocných léčených icodextrinem se ultrafiltrace zvýšila oproti času 0 z 246,5±60,5 ml (aritm. průměr ± SEM) na 593,1±87,4 ml, p<0,01 v čase 1; na 548±67 ml, p<0,05 v čase 2 a na 586,7±58,8 ml, p<0,01 v čase 3. Podání icodextrinu bylo spojeno se vzestupem maltózy z 0,02±0,01 g/l v čase 0 na 0,1±0,1 g/l, p<0,01 v čase 1; na 1,0±0,09 g/l, p<0,01 v čase 2 a na 1,1±0,09 g/l, p<0,01 v čase 3 s poklesem na nulové hodnoty v čase 4 (NS). Po aplikaci icodextrinu došlo k poklesu leptinémie z 34,6±17,2 ng/ml v čase 0 na 21,7±8,9 ng/ml, p<0,05, v čase 1; na 21,4±9,5 ng/ml, p<0,05, v čase 2 na 15,9±24,1 g/ml, p<0,05, v čase 4. Koncentrace in zulínu a lipidů nebyly ovlivněny. V kontrolním souboru se žádné ze sledovaných parametrů neměnily. Nemocní léčení icodextrinem omezili antihypertenzivní medikaci, ale nikoliv statisticky významně. Závěr. Podání icodextrinu významně zvyšuje ultrafiltraci a dává tak předpoklad pro účinnou kontrolu stavu hydratace, aniž by bylo nutno užít dialyzační roztoky s vysokou koncentrací glukózy. Aplikace dialyzačního roztoku na bázi polymeru glukózy je spojena s významným, ale reverzibilním vzestupem maltózy v séru. Pokles leptinu může ukazovat na snížení tělesného tuku po nahrazení glukózových roztoků icodextrinem nebo na zvýšenou eliminaci leptinu v důsledku zvýšení konvektivního transportu navozeného ultrafiltrací.

Background. To date, peritoneal dialysis has been performed almost exclusively using dialysis solutions containing glucose as the osmotic agent. Use of these solutions is fraught with problems regarding adequate fluid removal from the body and is also associated with undesirable metabolic effects; hence the search for alternative osmotic agents. A dialysis solution with the glucose polymer icodextrin generates ultrafiltration on the principle of colloidal osmosis. The aim of the study was to establish the effect of icodextrin-base dialysis solution on the magnitude of ultrafiltration and evaluate selected metabolic parameters of patients treated by ambulatory peritoneal dialysis. Methods and Results. A total of 9 patients whose glucose-based solution was replaced by an icodextrin-based solution during the night-time exchange were evaluated. A control group of 9 patients used glucose-solution during all exchanges. Night-time bag ultrafiltration, blood pressure, and the serum levels of lipids, insulin, leptin, maltose, and amylase were determined before icodextrin administration (time 0), at one-month intervals (time 1, 2, 3), and one month after study completion (time 4). In icodextrin-treated patients, ultrafiltration rose from 246.5±60.5 ml (mean ± SEM) at time 0 to 593.1±87.4 ml; p<0,01, at time 1, to 547±67 ml; p<0.05, at time 2, and to 586.7±58.8 ml; p<0.01, at time 3, the icodextrin administration led to a rise in maltose from 0.02±0.01 g/l at time 0 to 0.1±0.1 g/l; p<0.01, at time 1, to 1.0±0.09 g/l; p<0.01, at time 2, and to 1.1±0.09 g/l; p< 0.01, at time 3, with a fall to zero values at time 4 (NS). Icodextrin administration was followed by a decrease in leptinemia from 34.6±17.2 ng/ml at time 0 to 21.7±8.9 ng/ml; p<0.05, at time 1, to 21.4±9.5 ng/ml; p<0.05, at time 2, and to 15.9±24.1 ng/ml; p<0.05 at time 4. Insulin and lipid levels were not affected. There was no change in the above parameters in the control group. Icodextrin-treated patients reduced their antihypertensive medication, but not statistically significantly. Conclusion. Icodextrin administration significantly increase ultrafiltration thus providing for effective control of hydration status without the need for high-level glucose-based dialysis solutions. The use of a glucose polymer-based dialysis solution is associated with a significant yet reversible rise in serum maltose. The decrease in leptin may signal a reduction in body weight after replacing glucose in dialysis solutions with icodextrin, or enhanced rates of leptin elimination as a result of ultrafiltration-induced convective transport.

• MeSH
• dialyzační roztoky aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
• glukany terapeutické užití   MeSH
• icodextrin MeSH
• inzulin krev   MeSH
• leptin krev   MeSH
• lidé MeSH
• peritoneální dialýza metody   MeSH
• ultrafiltrace metody   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Publikace je doplněným a rozšířeným vydání knihy prof. Sulkové z roku 1993. Peritoneální dialýza byla v minulosti metodou zatracovanou a nedokonalou pro velký počet komplikací, především infekčních, a byla určena jen pro malý počet nemocných. Postupně se však tato metoda velmi zdokonalila a v současné době je srovnatelná s hemodialýzou. Byly vyvinuty nové systémy vaků s dialyzačním roztokem a dialyzační roztoky už nepoškozují v tak velké míře peritoneum. Zavedení automatizované peritoneální dialýzy umožnilo použití tohoto typu dialýzy i u pacientů handikepovaných a anurických a výrazně zlepšilo jejich kvalitu života. V rámci komplexní péče o pacienty s chronickým selháním ledvin, která má využít výhody hemodialýzy a peritoneální dialýzy a minimalizovat nežádoucí účinky, je peritoneální dialýza metodou první volby. Součástí této publikace jsou kapitoly pojednávající o indikacích a kontraindikacích peritoneální dialýzy, o hlavních infekčních a neinfekčních komplikacích a jejich léčbě. Jsou zde samostatné kapitoly o peritoneální dialýze u dětí, o adekvátnosti, o výživě a kostním metabolismu. Jednotlivé kapitoly se nezabývají danou problematikou v celé šíři, ale autoři se zaměřili jen na to, co přímo souvisí s peritoneální dialýzou. Komu je kniha určena: nefrologům, internestům, lékařům a zdravotníkům, kteří se chtějí s touto metodou seznámit a používat ji.

• MeSH
• peritoneální dialýza využití   metody   MeSH

• Konspekt
• Patologie. Klinická medicína
• NLK Obory
• nefrologie
• urologie
• NLK Publikační typ
• učebnice středních škol

Peritoneální dialýza (PD) je významnou metodou chronické náhrady funkce ledvin. V důsledku dlouhodobé expozice peritoneální membrány bio-inkompatibilním dialyzačním roztokům dochází k morfologickým a funkčním změnám peritonea ovlivňujícím úspěch léčby. Odpovědí na neustálou stimulaci peritonea je zvýšená exprese některých genů kódujících proteiny účastnící se zánětu a remodelace tkáně vedoucí k uvolňování cytokinů, růstových faktorů a dalších zánětlivých působků, nacházejících se v dialyzátu peritoneálně dialyzovaných pacientů a podílejících se na peritoneální fibroze a angiogenezi. To vše přispívá k alteraci peritoneální membrány a je jednou z hlavních příčin jejího selhání. Cílem projektu je sledovat rozdíl mezi peritoneální expresí genů aktivujících alteraci cytokinů, růstových faktorů mezi krátkodobě a dlouhodobě léčenými PD pacienty. Dále analyzovat vztah mezi mezi peritoneální expresí genů, hladinou cytokinů, růstových faktorů, zánětlivých působků a časovým vývojem změn transportu solutů a tekutin přes peritoneální membránu v závislosti na délce trvání PD léčby.; Peritoneal dialysis (PD) is one of the methods of renal replacement therapy. The continuous exposure of peritoneal membrane to bio-incompatible PD solutions leads to the development of morphological and functional abnormalities of the peritoneum. Permanent stimulation of peritoneum results in increased expression of genes encoding proteins involved in inflammation and tissue remodeling. This leads in release of cytokines, pro-inflammatory, pro-fibrotic and growth factors, which are present in peritoneal effluent of PD patients and contribute to peritoneal fibrosis and neoangiogenesis. In addition, this process leads to alterations of peritoneal membrane and is one of the main causes of membrane failure. The aim of the study is to demonstrate a difference in peritoneal expression of genes involved in activation of pro-inflammatory and pro-fibrotic pathways between short- and longterm PD patients. Furthermore, to analyse the relationship between gene expression, effluent cytokines, growth factors level on one hand and solute and fluid transport parameters changes on the other.

• MeSH
• cytokiny genetika   MeSH
• dialyzační roztoky škodlivé účinky   MeSH
• exprese genu MeSH
• mezibuněčné signální peptidy a proteiny genetika   MeSH
• peritoneální dialýza škodlivé účinky   MeSH
• permeabilita buněčné membrány genetika   účinky léků   MeSH

• Konspekt
• Patologie. Klinická medicína
• NLK Obory
• genetika, lékařská genetika
• nefrologie
• NLK Publikační typ
• závěrečné zprávy o řešení grantu AZV MZ ČR

Pro léčbu chronického selhání ledvin lze využít 3 metody – hemodialýzu, peritoneální dialýzu a transplantaci ledviny (od žijícího dárce nebo transplantaci kadaverózní ledviny). V roce 2009 bylo v České republice léčeno hemodialýzou 5 763 pacientů, peritoneální dialýzou pak pouhých 8?% pacientů (458). Jedním z důvodů malého počtu pacientů léčených peritoneální dialýzou může být stále velké množství těch, kteří přicházejí do dialyzačního centra s chronickým selháním ledvin tzv. „z ulice“. Tito pacienti po akutním zahájení hemodialyzační léčby již na hemodialýze zůstávají. Dalším důvodem malého počtu peritoneálně dialyzovaných pacientů je malá informovanost pacientů, ale i zdravotnických pracovníků o této léčebné metodě. Peritoneální dialýza je metoda domácí léčby. Peritoneum je vlastní dialyzační membránou, do dutiny peritoneální je napouštěn dialyzační roztok, do kterého jsou z krve vylučovány odpadové produkty meta­bolizmu a voda. Do organizmu pak z dialyzačního roztoku přestupují baze ke korekci metabolické acidózy. K napouštění dialyzačního roztoku je do dutiny břišní zaveden trvalý katetr. Dialýza probíhá nepřetržitě, což zajišťuje stálost vnitřního prostředí, a přibližuje se tak nejvíce funkci vlastní ledviny. Výhodou peritoneální dialýzy je delší zachování reziduální funkce ledvin a stálé vnitřní prostředí. Není zároveň nutné zakládat cévní přístup pro hemodialýzu. Při peritoneální dialýze je menší riziko přenosu infekcí. Metoda je kontraindikovaná u pacientů po rozsáhlých nitrobřišních operacích a u pacientů se stomiemi. Závažnou komplikací peritoneální dialýzy je poškození peritonea, přičemž riziko poškození stoupá s délkou léčby. Z tohoto důvodu není peritoneální dialýza metodou dlouhodobé léčby. Klasická CAPD (continual ambulatory peritoneal dialysis) je metoda, v rámci které si pacient dělá výměny dialyzačního roztoku sám, a to 4–5krát denně. Při APD (automated peritoneal dialysis) neboli přístrojové dialýze dělá výměny dialyzačního roztoku přístroj, dialýza probíhá v noci a přes den pacient může vykonávat jinou činnost. Z pohledu dlouhodobého přežívání pacientů s chronickým selháním ledvin se jeví koncepce peritoneální dialýzy jakožto léčebné metody první volby nejvýhodnější. Pacient je nejprve léčen peritoneální dialýzou, pak je provedena transplantace. Po selhání funkce ledvinného štěpu se vrací zpět do dialyzačního programu, buď peritoneálního, nebo hemodialyzačního. Pacient musí být pravdivě a objektivně informován o svém onemocnění, musí být tedy informován o všech možnostech léčby chronického selhání ledvin. Výběr metody musí být přizpůsoben nejen celkovému zdravotnímu stavu pacienta, ale i jeho způsobu života.

Three methods can be used to treat chronic renal failure – haemodialysis, peritoneal dialysis and renal transplantation (from a living donor or transplantation of a cadaver kidney). In 2009, 5 763 patients were treated with haemodialysis in the Czech Republic, while peritoneal dialysis was used in just 8% (458) of patients. This low number of peritoneal dialyses may be due to the still high number of chronic renal failure patients who come to dialysis centres “off the street”. Following acute initiation of haemodialysis, these patients are usually retained on haemodialysis. Poor awareness of peritoneal dialysis among patients as well as health care professionals is another reason for the low number of peritoneal dialysis patients. Peritoneal dialysis is suitable for home treatment. Peritoneum serves as the dialysis membrane, peritoneal cavity is filled with dialysis solution and the metabolism waste products and water are excreted into this solution. A base to correct metabolic acidosis then passes from dialysis solution into the body. Permanent catheter is inserted into the abdominal cavity to enable infusion of the dialysis solution. The dialysis is continual and this ensures stability of the inner environment and thus most closely resembles own kidney function. The advantages of peritoneal dialysis include longer preservation of residual renal function, inner environment stability and no need for venous access. Peritoneal dialysis is associated with a lower risk of infections. Peritoneal dialysis is contraindicated in patients after an extensive intraabdominal surgery and in patients with a stoma. Peritoneal damage is a serious complication of peritoneal dialysis; the risk increases with the treatment duration and thus peritoneal dialysis is not a long-term treatment choice. With the traditional CAPD (continual ambulatory peritoneal dialysis), the patient performs an exchange of dialysis solution him/herself 4 to 5 times a day. With APD (automated peritoneal dialysis) a machine performs dialysis solution exchanges, dialysis is performed at night and the patient may engage in other activities during a day. From the perspective of log-term survival of patients with chronic renal failure, peritoneal dialysis appears to be the method of choice. The patient is first treated with peritoneal dialysis and subsequently receives a transplant. Should the renal allograft be rejected, the patient returns to the dialysis programme, either peritoneal or haemodialysis. Patients should be provided with true and objective information about their disease and be informed about all treatment options for chronic renal failure. The choice of method has to be tailored to the overall health status of the patient as well as ?his/her lifestyle.

• Klíčová slova
• hemodialýza, CAPD, automatizovaná peritoneální dialýza, peritoneální dialyzační roztok,
• MeSH
• chronické selhání ledvin terapie   MeSH
• kontinuální ambulantní peritoneální dialýza MeSH
• lidé MeSH
• peritoneální dialýza metody   MeSH
• peritonitida MeSH
• transplantace MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Optimálně sestavený individualizovaný peritoneální dialyzační rozvrh je základním předpokladem dlouhodobě úspěšné peritoneální dialýzy. Stávající možnosti jsou rozšířené o novou modifikaci, adaptovanou APD. Za využití stejného času a stejných prostředků lze s tímto předpisem dosáhnout lepší ultrafiltrace. optimální clearance urey, kreatininu a fosforu. Další přínos této metody spočívá ve snížení množství absorbované glukózy z dialyzačního roztoku a tím snížení metabelické náleže pro pacienta.

Optimal and individualized schedule of dialysis solution exchanges in peritoneal dialysis represents a basic requirement for long-term peritoneal dialysis success. Existing modalities are now expaned by a novel modification, adapted automated peritoneal dialysis. Using the identical time and identical resources, adopted APD offers better ultrafiltration and optimal urea, creatinine and phosphate clearance. Another benefits of this new approach consist in the decreased amount of absorbed glucose from dialysis solution. This results in lowering of the metabolic load for the patient.

• MeSH
• aktivní transport MeSH
• glukosa metabolismus   normy   MeSH
• hemodialyzační roztoky * normy   MeSH
• kontinuální ambulantní peritoneální dialýza * metody   normy   MeSH
• lidé MeSH
• metabolická clearance MeSH
• osmotický tlak MeSH
• peritoneum * MeSH
• permeabilita MeSH
• software MeSH
• ultrafiltrace * metody   normy   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

• MeSH
• glukany MeSH
• glukosa MeSH
• hemodialyzační roztoky MeSH
• lidé MeSH
• peritoneální dialýza MeSH
• peritoneum metabolismus   MeSH
• ultrafiltrace MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• recenze MeSH
• úvodníky MeSH

Hemodialýza a peritoneální dialýza jsou metody očišťování krve, které částečně nahrazují exkreční funkci ledvin u pacientů s chronickým renálním selháním, u kterých byla vyčerpána režimová, dietní a farmakoterapeutická opatření a kteří nejsou vhodní k transplantaci ledviny. Obě dvě metody jsou však doprovázeny zvýšenou oxidační zátěží pacientů. Při peritoneální dialýze přispívá k rozvoji oxidačního stresu zejména složení peritoneálního dialyzačního roztoku. U extrakorporální hemodialýzy je míra oxidačního stresu závislá především na druhu dialyzační membrány, nespecifické ztrátě nízkomolekulárních antioxidantů, aktivaci leukocytů (oxidační vzplanutí), feroterapii, suplementaci nízkomolekulárními antioxidanty a jiných faktorech. Pro zlepšení a udržení kvality života dialyzovaných pacientů je vhodná průběžná kontrola parametrů oxidačního stresu jako jednoho z netradičních rizikových faktorů rozvoje kardiovaskulárních komplikací.

Hemodialysis and peritoneal dialysis are methods of blood purification, which partially replaced excretory renal function in patients with chronic renal failure, which was depleted regime, dietary and pharmaco-therapeutic remedy, and who are not eligible for kidney transplantation. Both two methods are accompanied by increased oxidative stress. In peritoneal dialysis particularly the composition of dialysis solution contributes to oxidative stress. In extracorporeal hemodialysis the oxidative stress is associated with the character of hemodialysis membranes, non-specific loss of low molecular weight antioxidants, activation of leukocytes (oxidative burst), feroteraphy, supplementation with low molecular weight antioxidants and other factors. To improve and maintain the quality of life of dialysis patients, the continuous monitoring of oxidative stress-related parameters as non-traditional risk factors for cardiovascular complications development is suitable.

• Klíčová slova
• antioxidanty,
• MeSH
• chronické selhání ledvin metabolismus   terapie   MeSH
• dialýza ledvin MeSH
• lidé MeSH
• oxidační stres MeSH
• peritoneální dialýza MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH
• přehledy MeSH