• MeSH
• lidé MeSH
• schizofrenie farmakoterapie   MeSH
• trankvilizéry aplikace a dávkování   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

• MeSH
• biomedicínský výzkum MeSH
• lidé MeSH
• lithium aplikace a dávkování   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

• MeSH
• lidé MeSH
• nádory hlavy a krku radioterapie   MeSH
• nádory radioterapie   MeSH
• radioterapie metody   škodlivé účinky   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

• MeSH
• biopsie MeSH
• bronchoalveolární laváž MeSH
• difuzní kapacita plic MeSH
• dospělí MeSH
• hormony kůry nadledvin aplikace a dávkování   farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• plicní fibróza diagnóza   etiologie   terapie   MeSH
• počítačová rentgenová tomografie MeSH
• senioři MeSH
• vitální kapacita MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH
• srovnávací studie MeSH
• Geografické názvy
• Slovenská republika MeSH

OBJECTIVE: To identify early clinical and MRI predictors of non-response to interferon (IFN) treatment in multiple sclerosis (MS). METHODS: In 172 patients with relapsing-remitting MS treated with IFNβ, we evaluated prediction of future treatment non-response. Candidate predictors comprised disability and its sustained progression, relapse score (combining frequency and severity of relapses), brain volume change, brain parenchymal fraction, number of new T2 lesions, and T2 and T1 lesion volume within the initial year of treatment. Treatment non-response was evaluated as confirmed disability progression or overall average annual relapse score exceeding 1 over the following 5 years. Logistic regression model was adjusted for patient age, gender, disease duration and changes in treatment. RESULTS: Ninety patients (52%) reached the status of IFN non-responders in years 2-6. Patients with ≥1 new T2 lesion and relapse score ≥2 (odds ratio ≥5.7) or those with ≥3 new T2 lesions regardless of the relapse score (odds ratio = 3) were in a significantly higher risk of future treatment non-response. CONCLUSIONS: In patients with MS treated with IFNβ for 1 year, number of new T2 lesions and annualized relapse score predict individual risk of treatment non-response over the following 5 years.

• MeSH
• dospělí MeSH
• dvojitá slepá metoda MeSH
• imunologické faktory terapeutické užití   MeSH
• interferon beta terapeutické užití   MeSH
• interpretace obrazu počítačem MeSH
• lidé MeSH
• magnetická rezonanční tomografie MeSH
• prognóza MeSH
• relabující-remitující roztroušená skleróza farmakoterapie   patologie   MeSH
• ROC křivka MeSH
• senzitivita a specificita MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH
• randomizované kontrolované studie MeSH

• MeSH
• biologické markery MeSH
• náhlá srdeční smrt epidemiologie   patologie   MeSH
• prediktivní hodnota testů MeSH
• rizikové faktory MeSH
• zánět patologie   MeSH

OBJECTIVE: To undertake a large-scale clinical study of predictors of lithium (Li) response in bipolar I disorder (BD-I) and apply contemporary multivariate approaches to account for inter-relationships between putative predictors. METHODS: We used network analysis to estimate the number and strength of connections between potential predictors of good Li response (measured by a new scoring algorithm for the Retrospective Assessment of Response to Lithium Scale) in 900 individuals with BD-I recruited to the Consortium of Lithium Genetics. RESULTS: After accounting for co-associations between potential predictors, the most important factors associated with the good Li response phenotype were panic disorder, manic predominant polarity, manic first episode, age at onset between 15-32 years and family history of BD. Factors most strongly linked to poor outcome were comorbid obsessive-compulsive disorder, alcohol and/or substance misuse, and/or psychosis (symptoms or syndromes). CONCLUSIONS: Network analysis can offer important additional insights to prospective studies of predictors of Li treatment outcomes. It appears to especially help in further clarifying the role of family history of BD (i.e. its direct and indirect associations) and highlighting the positive and negative associations of different subtypes of anxiety disorders with Li response, particularly the little-known negative association between Li response and obsessive-compulsive disorder.

• MeSH
• bipolární porucha komplikace   farmakoterapie   MeSH
• dospělí MeSH
• komorbidita MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• obsedantně kompulzivní porucha komplikace   MeSH
• prognóza MeSH
• prospektivní studie MeSH
• sloučeniny lithia terapeutické užití   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

BACKGROUND: Lithium is regarded as a first-line treatment for bipolar disorder (BD), but partial response and non-response commonly occurs. There exists a need to identify lithium non-responders prior to initiating treatment. The Pharmacogenomics of Bipolar Disorder (PGBD) Study was designed to identify predictors of lithium response. METHODS: The PGBD Study was an eleven site prospective trial of lithium treatment in bipolar I disorder. Subjects were stabilized on lithium monotherapy over 4 months and gradually discontinued from all other psychotropic medications. After ensuring a sustained clinical remission (defined by a score of ≤3 on the CGI for 4 weeks) had been achieved, subjects were followed for up to 2 years to monitor clinical response. Cox proportional hazard models were used to examine the relationship between clinical measures and time until failure to remit or relapse. RESULTS: A total of 345 individuals were enrolled into the study and included in the analysis. Of these, 101 subjects failed to remit or relapsed, 88 achieved remission and continued to study completion, and 156 were terminated from the study for other reasons. Significant clinical predictors of treatment failure (p < 0.05) included baseline anxiety symptoms, functional impairments, negative life events and lifetime clinical features such as a history of migraine, suicidal ideation/attempts, and mixed episodes, as well as a chronic course of illness. CONCLUSIONS: In this PGBD Study of lithium response, several clinical features were found to be associated with failure to respond to lithium. Future validation is needed to confirm these clinical predictors of treatment failure and their use clinically to distinguish who will do well on lithium before starting pharmacotherapy.

• MeSH
• bipolární porucha * diagnóza   farmakoterapie   genetika   MeSH
• farmakogenetika MeSH
• lidé MeSH
• lithium terapeutické užití   MeSH
• prospektivní studie MeSH
• sloučeniny lithia terapeutické užití   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• klinické zkoušky MeSH
• multicentrická studie MeSH
• práce podpořená grantem MeSH
• Research Support, N.I.H., Extramural MeSH
• Research Support, U.S. Gov't, Non-P.H.S. MeSH

Úvod: Tři malé studie ukázaly, že snížení frontální kordance v pásmu theta u pacientů s depresivní poruchou po jednom týdnu užívání antidepresiv může predikovat odpověd na léčbu antidepresivy. Pro klinickou praxi by bylo vhodné zjistit, zda snížení kordance je obecný fenomén spojený s odpovědí na antidepresivní intervenci, nejen na léčbu antidepresivy, a dále, zda u pacienta, u kterého nedojde při léčbě ke změně kordance a odpovědi na léčbu, dojde ke snížení kordance při následné úspěšné terapii. Metodika: Použili jsme kategoriální proměnnou - snížení frontální theta kordance predikuje odpověd na léčbu a její absence predikuje chyběni klinické odpovědi. Výsledek: Pacientka, která neodpověděla na 3 předešlé antidepresivní kůry, snížila frontální kordanci po týdnu aplikace rTMS a po 4 týdnech monoterapie rTMS byla konstatována odpověd na léčbu. Druhý pacient neodpověděl na 5 antidepresivních pokusů a nesnížil frontálni kordanci po týdnu nové léčby venlafaxinem a ani za 4 týdny se nedostavila odpověd na léčbu. Po přidání lithia došlo ke klinickému zlepšení spolu se snížením kordance frontálně. Třetí pacient neodpověděl na 1 antidepresivní pokus a nesnížil frontální kordanci po týdnu nové léčby venlafaxinem a ani za 4 týdny se nedostavila odpověd na léčbu. Po změně léčby na clomipramin došlo po týdnu ke snížení kordance, 2. týden léčby však došlo k přesmyku do mánie. Závěr: Popsané případy podporují hypotézu, že frontální kordance může být všeobecným časným prediktoiorem odpovědi na antidepresivní intervence, a to i v sekvenčním použití. Je nezbytné tyto předpoklady ověřit na větším vzorku pacientů.

Backround: Three small-scale studies have revealed that decrease of frontal theta cordance after 1 vt'eek on antidepressant medication can predict clinical response to treatment. It is important for clinical practices to know 1) if EEG cordance predicton is valid to antidepressant therapy in general, not only to antidepressants 2) if in patients with both no cordance change and no treatment response the decreased cordance will occur as a consequence of a later successful treatment. Methods: We used categorial variable - decrease of frontal theta cordance predicts a response to treatment, the absence of cordance decrease predicts clinical non-response. Results: First patient with failure of 3 antidepressants therapy decreased frontal cordance after 1 week of rTMS and responded to rTMS monotherapy after 4 weeks of the stimulation. Second patient with failure of 5 antidepressant trials did not decrease frontal cordance after first week of new treatment (venlafaxine) and after 4 week did not respond to venlafaxine therapy. After lithium augmentation we observed clinical improvement together with frontal cordance decrease. Third patient with failure of 1 antidepressant trial did not decrease frontal cordance after first week of new treatment (venlafaxine) and after 4 week did not respond to venlafaxine therapy. After one week of clomipramine therapy we observed decreased frontal cordance but patient switch to mania in the 2nd week. Conclusion: Our cases suggest that frontal cordance could be an early general indicator of response to a treatment of depression and could be repeatedly used during consequent therapies. Other studies with more patients are necessary to verify this presumptions.

• MeSH
• antidepresiva druhé generace aplikace a dávkování   farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• antidepresiva farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• deprese farmakoterapie   terapie   MeSH
• dospělí MeSH
• finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
• financování organizované MeSH
• klomipramin aplikace a dávkování   farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• lidé MeSH
• lithium aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• theta rytmus EEG metody   využití   MeSH
• transkraniální magnetická stimulace metody   využití   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH