The increasing occurrence of multiple primary cancers (MPC) is a long-term trend, but the prevalence of MPC in patients with hepatocellular carcinoma (HCC) and its impact on overall survival (OS) remains unknown. We retrospectively analyzed 497 patients with HCC treated at two tertiary centers. The cohort was divided into two subgroups - liver transplant (LT, 324 patients) and non-liver transplant (non-LT, 173 patients). We analyzed MPC occurrence, its impact on survival, and identified variables predicting unfavorable outcomes. The MPC were detected in 88 patients (18%). The most common MPC were prostate (17%), skin (15.9%), kidney (12.5%), and lung (10.2%). The median OS of the whole cohort and the LT and non-LT subgroups were 70, 116, and 17 months, respectively (p<0.0001). The median OS in patients with HCC only and HCC with another cancer was 77 (95% CI, 67-96) and 50 months (95% CI, 37-62), respectively (p=0.25). The OS of LT patients was significantly better than that of those in whom LT had been contraindicated owing to concomitant MPC (116 vs. 35 months, p<0.0009). Autoimmune etiology, non-alcoholic steatohepatitis (NASH), HCC as the first diagnosed malignancy, and male sex were identified as factors significantly influencing the patients' outcomes (HR 0.43, 3.2326, 0.70, and 1.43, respectively). The MPC frequency was 18%. The impact of MPC on OS was not significant, except for individuals contraindicated for LT because of MPC. A better prognosis is associated with the autoimmune etiology of cirrhosis, and when HCC is diagnosed as the first malignancy. Male sex and NASH worsened the outcomes.
- MeSH
- dospělí MeSH
- hepatocelulární karcinom * mortalita patologie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mnohočetné primární nádory * mortalita patologie MeSH
- nádory jater * mortalita patologie MeSH
- prognóza MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- senioři MeSH
- transplantace jater * mortalita MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
BACKGROUND & AIMS: α1-Antitrypsin (AAT) is a major protease inhibitor produced by hepatocytes. The most relevant AAT mutation giving rise to AAT deficiency (AATD), the 'Pi∗Z' variant, causes harmful AAT protein accumulation in the liver, shortage of AAT in the systemic circulation, and thereby predisposes to liver and lung injury. Although intravenous AAT augmentation constitutes an established treatment of AATD-associated lung disease, its impact on the liver is unknown. METHODS: Liver-related parameters were assessed in a multinational cohort of 760 adults with severe AATD (Pi∗ZZ genotype) and available liver phenotyping, of whom 344 received augmentation therapy and 416 did not. Liver fibrosis was evaluated noninvasively via the serum test AST-to-platelet ratio index and via transient elastography-based liver stiffness measurement. Histologic parameters were compared in 15 Pi∗ZZ adults with and 35 without augmentation. RESULTS: Compared with nonaugmented subjects, augmented Pi∗ZZ individuals displayed lower serum liver enzyme levels (AST 71% vs 75% upper limit of normal, P < .001; bilirubin 49% vs 58% upper limit of normal, P = .019) and lower surrogate markers of fibrosis (AST-to-platelet ratio index 0.34 vs 0.38, P < .001; liver stiffness measurement 6.5 vs 7.2 kPa, P = .005). Among biopsied participants, augmented individuals had less pronounced liver fibrosis and less inflammatory foci but no differences in AAT accumulation were noted. CONCLUSIONS: The first evaluation of AAT augmentation on the Pi∗ZZ-related liver disease indicates liver safety of a widely used treatment for AATD-associated lung disease. Prospective studies are needed to confirm the beneficial effects and to demonstrate the potential efficacy of exogenous AAT in patients with Pi∗ZZ-associated liver disease.
- MeSH
- deficit alfa1-antitrypsinu * komplikace farmakoterapie MeSH
- dospělí MeSH
- fenotyp MeSH
- genotyp MeSH
- jaterní cirhóza etiologie MeSH
- lidé MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
BACKGROUND AND AIMS: Alpha-1 antitrypsin deficiency is an inherited disorder caused by alpha-1 antitrypsin (AAT) mutations. We analysed the association between alcohol intake and liver-related parameters in individuals with the heterozygous/homozygous Pi*Z AAT variant (Pi*MZ/Pi*ZZ genotype) found in the United Kingdom Biobank and the European Alpha1 liver consortium. METHODS: Reported alcohol consumption was evaluated in two cohorts: (i) the community-based United Kingdom Biobank (17 145 Pi*MZ, 141 Pi*ZZ subjects, and 425 002 non-carriers [Pi*MM]); and (ii) the European Alpha1 liver consortium (561 Pi*ZZ individuals). Cohort (ii) included measurements of carbohydrate-deficient transferrin (CDT). RESULTS: In both cohorts, no/low alcohol intake was reported by >80% of individuals, while harmful consumption was rare (~1%). Among Pi*MM and Pi*MZ individuals from cohort (i), moderate alcohol consumption resulted in a <30% increased rate of elevated transaminases and ~50% increase in elevated gamma-glutamyl transferase values, while harmful alcohol intake led to an at least twofold increase in the abnormal levels. In Pi*ZZ individuals from both cohorts, moderate alcohol consumption had no marked impact on serum transaminase levels. Among Pi*ZZ subjects from cohort (ii) who reported no/low alcohol consumption, those with increased CDT levels more often had signs of advanced liver disease. CONCLUSIONS: Pi*MZ/Pi*ZZ genotype does not seem to markedly aggravate the hepatic toxicity of moderate alcohol consumption. CDT values might be helpful to detect alcohol consumption in those with advanced fibrosis. More data are needed to evaluate the impact of harmful alcohol consumption.
- MeSH
- alfa-1-antitrypsin * genetika krev MeSH
- deficit alfa1-antitrypsinu * genetika krev diagnóza komplikace MeSH
- dospělí MeSH
- fenotyp * MeSH
- gama-glutamyltransferasa krev MeSH
- genotyp MeSH
- játra patologie MeSH
- kohortové studie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- pití alkoholu * škodlivé účinky MeSH
- senioři MeSH
- transferin * analýza metabolismus analogy a deriváty MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- Geografické názvy
- Evropa MeSH
- Spojené království MeSH
Deficit alfa-1-antitrypsinu (AATD) je jedním z nejčastějších genetických onemocnění. Většina osob nese dvě kopie divoké alely M genu SERPINA1, který kóduje alfa-1-antitrypsin (AAT), a má normální AAT v krvi. Devadesát pět procent případů těžkého deficitu AAT je důsledkem homozygotní záměny Glu342Lys (alela Z), která je přítomna u 1 z 25 osob evropského původu. Mírný nedostatek AAT je obvykle důsledkem mutace Glu264Val (alela S). AAT je syntetizován v játrech a vylučován do krve, kde je jeho hlavní úlohou chránit plicní tkáň před působením neutrofilní elastázy. Bodové mutace mohou vést k precipitaci AAT v játrech, což vede k jaterní fibróze a cirhóze vlivem proteotoxického stresu („gain of function“). Naopak nedostatek cirkulujícího AAT predisponuje homozygoty s těžkým deficitem k časnému vzniku plicního emfyzému („loss of function“). Článek podává přehled současných poznatků o patofyziologii deficitu AAT, možnostech jeho diagnostiky a diskutuje možnosti léčby plicního onemocnění i nové možnosti léčby jaterního onemocnění.
Alpha-1-antitrypsin (AAT) deficiency (AATD) is one of the most common genetic disorders. Most people carry two copies of the wild-type M allele of the SERPINA1 gene, which encodes AAT, and have normal blood concentrations of AAT. Ninety-five percent of cases of severe AAT deficiency result from the homozygous Glu342Lys substitution (Z allele), which is present in 1 in 25 persons of European descent. Mild AAT deficiency is usually due to the Glu264Val mutation (S allele). AAT is synthesized in the liver and secreted into the blood. Its primary role is to protect lung tissue from neutrophil elastase attack. Point mutations can lead to the retention of AAT in the liver, leading to liver fibrosis and cirrhosis due to proteotoxic stress ("gain of function"), whereas the lack of circulating AAT predisposes homozygotes with severe deficiency to early onset of pulmonary emphysema ("loss of function"). This article reviews current knowledge of the pathophysiology of AAT deficiency, and its diagnostic options and discusses treatment options for pulmonary and novel treatment strategies in liver disease.
Jaterní selhání při cirhóze i hepatocelulární karcinom (HCC) při HCV infekci představují v západních zemích stále jednu z hlavních indikací k transplantaci jater (LTx). U pacientů s kompenzovanou jaterní cirhózou C má být protivirová léčba zahájena neprodleně, neboť komplikace, tedy dekompenzace onemocnění i HCC, se mohou objevit v krátkém časovém horizontu. Úspěšná protivirová léčba HCV u pacientů s cirhózou snižuje riziko dekompenzace, HCC i riziko úmrtí na selhání jater, a snižuje tak potřebu LTx u těchto pacientů. Léčba u pacienta s dekompenzovanou jaterní cirhózou před LTx má za cíl nejen prevenci rekurence HCV v jaterním štěpu, ale též zlepšení jaterní funkce. U pacientů zařazených do čekací listiny může zlepšení jaterní funkce vést až k vyřazení z čekací listiny. LTx má být zvážena u všech pacientů s chronickým selháním jater při HCV, u nichž předpokládáme po LTx prodloužení života ve srovnání s přirozených průběhem jejich jaterního onemocnění, nebo u nich LTx významně zlepší kvalitu života. LTx má být zvažována v okamžiku, kdy je předpokládaná doba dožití z důvodu jaterního onemocnění jeden rok nebo méně. Před LTx má být pacient podrobně vyšetřen za účelem vyloučení komorbidit, které by LTx zásadně komplikovaly či znemožnily. Zavedení přímo působících antivirotik do léčebných režimů HCV představuje revoluční krok k zabránění rekurence HCV ve štěpu, ať již eradikací HCV ještě před LTx, nebo časnou léčbou po ní. V současné době již rekurence HCV ve štěpu jater nevede k horšímu přežití nemocných transplantovaných pro HCV, výsledky jsou zcela srovnatelné s výsledky LTx pro ostatní diagnózy.
Liver failure due to cirrhosis and hepatocellular carcinoma (HCC) in hepatitis C (HCV) infection is still one of the main indications for liver transplantation (LTx) in Western countries. In patients with compensated liver cirrhosis C, antiviral therapy should be initiated promptly, as complications, i.e. decompensation of the disease and HCC, can occur in a short time frame. Successful antiviral treatment of HCV in patients with cirrhosis reduces the risk of decompensation, HCC, and death from liver failure, thus reducing the need for LTx in these patients. Treatment in a patient with decompensated liver cirrhosis before LTx aims not only to prevent HCV recurrence in the liver graft but also to improve liver function. In patients on the waiting list, improvement of liver function may lead to removal from the waiting list. LTx should be considered in all patients with chronic liver failure due to HCV in whom we expect prolongation of life expectancy after LTx compared to the natural course of their liver disease or for whom LTx will significantly improve the quality of life. LTx should be considered when life expectancy due to liver disease is one year or less. Before LTx, the patient should be thoroughly examined to exclude comorbidities that substantially complicate or preclude LTx. The advent of direct-acting antivirals into HCV treatment regimens represents a revolutionary step to prevent HCV recurrence in the graft, is either by eradicating HCV before LTx or by early treatment after LTx. Currently, HCV recurrence in the liver graft either by eradicating HCV before LTx or by early treatment after LTx. Currently, HCV recurrence in the liver graft no longer leads to worse survival in patients transplanted for HCV, and outcomes are fully comparable to those of LTx for other diagnoses.
Deficit a1-antitrypsinu (AATD) je autozomálně kodominantní onemocnění projevující se rozvojem emfyzému plic v mladém věku a onemocněním jater. Bodová mutace genu SERPINA1, který a1-antitrypsin (AAT) kóduje, způsobuje defektní sekundární strukturu proteinu, který se následně hromadí v endoplazmatickém retikulu hepatocytů a není transportován do krve a tělesných tekutin. Nedostatek AAT, který blokuje neutrofilní elastázu v plicích, tak umožní proteolytické poškození pojivové tkáně plic, což vede k rozvoji emfyzému plic. Jaterní onemocnění je způsobeno hromaděním mutovaného AAT v jaterních buňkách, což vede k proteotoxickému jaternímu poškození, které může vést až k jaterní cirhóze. Transplantace jater (LT) představuje jedinou kurativní metodu, po LT má příjemce jaterního štěpu fenotyp dárce orgánu a normální sérové koncentrace AAT. Indikace k LT má být zvážena u všech pacientů s AATD a konečným stadiem selhání jater. Tito nemocní mají být odesláni do transplantačního centra v okamžiku vzniku závažných komplikací, jako jsou variceální krvácení, ascites, encefalopatie, hepatorenální syndrom. U pacientů s hepatocelulárním karcinomem je LT optimální léčebnou metodou v případě časného, neresekabilního tumoru. Načasování LT je zcela zásadní, LT má být provedena dříve, než pacient vyvine život ohrožující komplikace jaterního onemocnění. LT má být zvažována u pacientů Child- -Pughovy klasifikace B a C a při MELD (Model of End-Stage Liver Disease) skóre 15 a vyšším. Přežití nemocných po LT je v současné době excelentní.
Alpha-1-antitrypsin deficiency (AATD) is an autosomal codominant genetic condition which manifests with lung emphysema at young age and with liver disease. A point mutation in the SERPINA1 gene, which encodes a1-antitrypsin (AAT), causes a defective secondary structure of the protein, which subsequently accumulates in the endoplasmic reticulum of hepatocytes and is not transported into the blood and body fluids. Deficiency of AAT, which inhibits neutrophil elastase in the lung, thus allows proteolytic damage to the connective tissue of the lung, leading to the development of emphysema. Liver disease is caused by the accumulation of the mutant AAT in liver cells, contributing to proteotoxic liver injury that can lead to liver cirrhosis. Liver transplantation (LT) is the only curative method; after LT, the recipient has the phenotype of the donor organ and normal serum AAT concentrations. The indication for LT should be considered in all patients with AATD and end-stage liver disease. The patients should be referred to the transplant centre when severe complications of liver cirrhosis, such as variceal bleeding, ascites, encephalopathy, and hepatorenal syndrome. In patients with hepatocellular carcinoma, LT represents an optimal treatment modality in the case of an early, unresectable tumour. The timing of LT is crucial; LT should be performed before the patient develops life-threatening complications of end-stage liver disease. LT should be considered in patients of Child-Pugh classification B and C and MELD score of 15 points or higher. Survival of patients after LT for AADT is excellent.
- MeSH
- deficit alfa1-antitrypsinu * diagnóza patologie terapie MeSH
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- nemoci jater etiologie komplikace terapie MeSH
- plicní emfyzém MeSH
- selhání jater terapie MeSH
- transplantace jater * MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
Poprvé se jedná o samostatný český doporučený postup, který se věnuje pouze infekci HDV. Dosud byla infekce HDV zmiňována jen v doporučených postupech týkajících se infekce virem hepatitidy B (HBV), v kapitolách HBV/HDV koinfekce. Základem pro napsání tohoto doporučeného postupu byla doporučení Evropské asociace pro studium jater (EASL) z července 2023. HDV může infikovat vnímavého hostitele současně s HBV (koinfekce), nebo superinfikovat osobu chronicky infikovanou HBV. HBV/HDV koinfekce obvykle vede k akutní hepatitidě s širokým klinickým spektrem od asymptomatického průběhu, přes mírnou hepatitidu až po akutní jaterní selhání. Do chronicity však přechází jen malá část případů (kolem 2 %). Naopak superinfekce HDV na chronickou infekci HBV vede velmi často k těžké akutní hepatitidě, která přechází až v 90 % případů do chronické hepatitidy D (CHD), která je spojena se závažnějšími chronickými výsledky než monoinfekce HBV. Prokázána je častější a rychlejší progrese CHD do jaterní cirhózy, než je tomu u monoinfekce HBV. Odhaduje se, že celosvětově je 4,5–13 % osob s pozitivitou HBsAg infikováno HDV, což představuje v absolutních číslech 12–72 milionů osob infikovaných HDV. Infekce HDV je zatím v České republice ojedinělá – jedná se maximálně o několik desítek pacientů, a to téměř výlučně cizinců přicházejících z endemických oblastí, především z Mongolska a jiných asijských zemí. S rostoucí migrací osob z endemických oblastí může incidence a prevalence hepatitidy D v naší zemi rychle narůstat. Podle odhadu odborníků je prevalence HDV mezi HBsAg pozitivními pacienty v České republice okolo 1 %. Až do roku 2020 byla léčba založená na interferonu (IFN) α jedinou možností léčby CHD. Postupně se ukázalo, že léčba pegylovaným interferonem (PEG ‐IFN) α je účinnější než léčba klasickým (konvenčním, standardním) IFNα – 25 vs. 17 % virologické odpovědi na konci 48týdenní léčby. Následně však u více než poloviny dosud úspěšně léčených pacientů došlo po léčbě k virologickému relapsu. Prodloužením doby léčby PEG ‐IFNα na 2 roky se podle výsledků většiny klinických studií úspěšnost léčby nezvýšila. Bulevirtid (BLV) je syntetický lipopeptid, skládající se ze 47 aminokyselin z domény preS1 velkého proteinu HBsAg, který se váže na NTCP, a tím brání vstupu HDV do hepatocytu. V klinických studiích byla testována úspěšnost a bezpečnost léčby BLV v dávkách 2, 5 a 10 mg jednou denně podkožně, a to samostatně, nebo v kombinaci s PEG ‐IFNα. Protože dosud nebyla stanovena optimální doba léčby BLV, nebyla zatím možnost posoudit setrvalou virologickou odpověď, protože léčba BLV se ve studiích neukončovala. Podle výsledků klinických studií nepřináší vyšší dávka BLV (10 mg) žádný benefit oproti dávce 2 mg jednou denně. V červenci 2020 dostal BLV od Evropské lékové agentury (EMA) podmíněné oprávnění k použití pro léčbu CHD s kompenzovaným jaterním onemocněním, s doporučením pokračovat v léčbě BLV v dávce 2 mg denně, dokud je patrný klinický benefit. Podmíněná registrace byla změněna na standardní registraci v červenci 2023.
For the first time, this is a separate Czech recommended practice that focuses only on HDV infection. Until now, HDV infection has been mentioned only in the guidelines on hepatitis B virus (HBV) infection, in the HBV/HDV co-infection chapters. The European Association for the Study of the Liver (EASL) clinical practice guidelines from July 2023 were the basis for writing this guideline. HDV can co-infect a susceptible host with HBV (co-infection) or superinfect a person chronically infected with HBV. HBV/HDV coinfection usually leads to acute hepatitis with a wide clinical spectrum ranging from an asymptomatic course, to mild hepatitis, to acute liver failure. However, only a small proportion of cases (around 2 %) progress to chronicity. In contrast, superinfection with HDV on chronic HBV infection very often leads to severe acute hepatitis, which progresses to chronic hepatitis D (CHD) in up to 90 % of cases and is associated with more severe chronic outcomes than HBV monoinfection. CHD has been shown to progress more frequently and more rapidly to liver cirrhosis than HBV monoinfection. Globally, an estimate of 4.5-13 % of HBsAg-positive persons are infected with HDV, representing 12-72 million persons infected with HDV in absolute numbers. HDV infection is still rare in the Czech Republic, with a maximum of a few dozen patients, almost exclusively foreigners coming from endemic areas, mainly from Mongolia and other Asian countries. With the increasing migration of people from endemic areas, the incidence and prevalence of hepatitis D in our country may increase rapidly. Experts estimate that the prevalence of HDV among HBsAg positive patients in the Czech Republic is around 1 %. Until 2020, interferon (IFN)α-based therapy was the only treatment option for CHD. Gradually, pegylated interferon (PEG-IFN)α treatment proved to be more effective than treatment with conventional (standard) IFNα - 25 vs. 17 % virological response at the end of 48 weeks of treatment. Subsequently, however, more than half of the patients successfully treated so far experienced virological relapse after treatment. Extending the duration of PEG-IFNα treatment to 2 years did not increase treatment success according to the results of most clinical trials. Bulevirtide (BLV) is a synthetic lipopeptide consisting of 47 amino acids from the preS1 domain of the large HBsAg protein, which binds to NTCP, thereby preventing HDV from entering the hepatocyte. Clinical trials have tested the efficacy and safety of BLV treatment at doses of 2, 5 and 10 mg once daily subcutaneously, alone or in combination with PEG-IFNα. As the optimal duration of BLV treatment has not yet been established, it has not yet been possible to assess the sustained virological response, as BLV treatment was not discontinued in the studies. According to the results of clinical trials, a higher dose of BLV (10 mg) provides no benefit compared to a dose of 2 mg once daily. In July 2020, BLV received conditional marketing authorisation from the European Medicines Agency (EMA) for the treatment of CHD and compensated liver disease, with a recommendation to continue BLV treatment at a dose of 2 mg daily until clinical benefit is seen. The conditional marketing authorisation was switched to a standard marketing autho
- Klíčová slova
- pegylovaný interferon alfa,
- MeSH
- chronická hepatitida D * farmakoterapie MeSH
- interferon alfa farmakologie terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- směrnice pro lékařskou praxi MeSH
Akutní poškození ledvin (AKI, acute kidney injury) je u pacientů s pokročilým jaterním onemocněním relativně častou komplikací, která významně ovlivňuje jejich mortalitu. Týká se především pacientů s dekompenzovanou jaterní cirhózou a současně se vyskytujícím ascitem. Toto duální orgánové postižení může mít různou podobu a podílejí se na něm společné patogenetické mechanismy, které vedou k významnému zhoršení celkové prognózy. Včasné odhalení příčiny a terapeutický zásah se zapojením specialistů (zejména hepatologů a nefrologů) zásadně ovlivňuje přežití těchto nemocných.
Acute kidney injury (AKI) is a relatively common condition in patients with advanced liver disease and which is associated with increased mortality. It mainly affects patients with decompensated cirrhosis, particularly those with advanced portal hypertension and ascites. The dual organ involvement may have different forms. The contributing pathogenetic mechanisms are common and predict a dismal prognosis. Early diagnosis and interventions involving specialists (in particular, hepatologists and nephrologists) are essential to improve outcomes.
BACKGROUND AND AIM: Gene defects contribute to the aetiology of intrahepatic cholestasis. We aimed to explore the outcome of whole-exome sequencing (WES) in a cohort of 51 patients with this diagnosis. PATIENTS AND METHODS: Both paediatric (n = 33) and adult (n = 18) patients with cholestatic liver disease of unknown aetiology were eligible. WES was used for reassessment of 34 patients (23 children) without diagnostic genotypes in ABCB11, ATP8B1, ABCB4 or JAG1 demonstrable by previous Sanger sequencing, and for primary assessment of additional 17 patients (10 children). Nasopharyngeal swab mRNA was analysed to address variant pathogenicity in two families. RESULTS: WES revealed biallelic variation in 3 ciliopathy genes (PKHD1, TMEM67 and IFT172) in 4 clinically unrelated index subjects (3 children and 1 adult), heterozygosity for a known variant in PPOX in one adult index subject, and homozygosity for an unreported splice-site variation in F11R in one child. Whereas phenotypes of the index patients with mutated PKHD1, TMEM67, and PPOX corresponded with those elsewhere reported, how F11R variation underlies liver disease remains unclear. Two unrelated patients harboured different novel biallelic variants in IFT172, a gene implicated in short-rib thoracic dysplasia 10 and Bardet-Biedl syndrome 20. One patient, a homozygote for IFT172 rs780205001 c.167A>C p.(Lys56Thr) born to first cousins, had liver disease, interpreted on biopsy aged 4y as glycogen storage disease, followed by adult-onset nephronophthisis at 25y. The other, a compound heterozygote for novel frameshift variant IFT172 NM_015662.3 c.2070del p.(Met690Ilefs*11) and 2 syntenic missense variants IFT172 rs776310391 c.157T>A p.(Phe53Ile) and rs746462745 c.164C>G p.(Thr55Ser), had a severe 8mo cholestatic episode in early infancy, with persisting hyperbilirubinemia and fibrosis on imaging studies at 17y. No patient had skeletal malformations. CONCLUSION: Our findings suggest association of IFT172 variants with non-syndromic cholestatic liver disease.
- MeSH
- adaptorové proteiny signální transdukční genetika MeSH
- cholestáza * genetika MeSH
- cytoskeletální proteiny genetika MeSH
- flavoproteiny genetika MeSH
- genotyp MeSH
- intrahepatální cholestáza * genetika diagnóza MeSH
- lidé MeSH
- mitochondriální proteiny genetika MeSH
- mutace MeSH
- protoporfyrinogenoxidasa genetika MeSH
- sekvenování exomu MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
