Cíl: Zhodnocení nálezů v mozkomíšním moku u dětí s paretickým onemocněním a stanovení výtěžnosti vyšetření vzhledem k etiologické dia­gnóze. Soubor a metodika: Retrospektivně bylo zhodnoceno vyšetření mozkomíšního moku u 227 hospitalizovaných dětí s paretickým postižením periferního nebo centrálního nervového systému. Mozkomíšní mok byl hodnocen cytologicky a bio­chemicky. Stanovovány byly protilátky proti neurotropním virům, proti borre­liím a ve sporných případech byla provedena i detekce bakteriálních antigenů nebo virové nukleové kyseliny pomocí PCR. Výsledky:Zánětlivé změny ve smyslu aseptické meningitidy byly zjištěny u 125 dětí (55 %), proteinocytologická disociace u devíti dětí (4 %), vyšetření mozkomíšního moku ostatních 93 dětí (41 %) bylo negativní. V cytologickém vyšetření převažovaly lymfocyty (průměr 110, medián 10). Hladina bílkoviny v mozkomíšním moku byla 0,4 g/l (medián) a hladina glukózy 3,34 mmol/l (medián). Porucha hemato‑likvorové bariéry byla zjištěna u 55/113 dětí (51 %), z toho v 9 % těžká. Borreliová etiologie byla prokázána u 52 % dětí, z toho 86 % vzorků mělo současně pleocytózu. Virová a mykoplazmová etiologie byla zjištěna u 11 % dětí pouze sérologicky. Etiologie zůstala neprokázána u 37 % dětí. Závěry:Vyšetření mozkomíšního moku přispívá k dia­gnostice paretických onemocnění. Navzdory negativním meningeálním příznakům u dětí by měla být provedena lumbální punkce k potvrzení nebo vyloučení meningitidy. V našich zeměpisných podmínkách je periferní paréza n. facialis dia­gnostikována u 95 % dětí s převahou borreliové etiologie. Paretická postižení jiné etiologie se vyskytují vzácně.

Aim: To evaluate cerebrospinal fluid (CSF) findings in children with paretic involvements and to establish the benefit of such examination with a view to aetiological dia­gnosis. Material and methods: CSF findings among 227 hospitalized children with paretic involvements of the peripheral or central nervous system were evaluated retrospectively. CSF was analysed cytologically and bio­chemically. Detected were antibodies against neurotropic viruses, Borrelia and viral nucleic acids by means of PCR. Results: Inflammatory changes due to aseptic meningitis were found in 125 (55%) children, elevation of proteins only in nine (4%) children, and CSF examination was negative in the remaining 93 (41%) children. Cytological examination revealed white blood cells with a predominance of lymphocytes (mean 110, median 10). Median CSF protein was 0.4 g/l and median CSF glucose was 3.34 mmol/l. Disruption of the blood‑CSF barrier was determined in 55/113 (51%) children, while this condition was severe in 9% of the examined children. Borrelial aetiology was confirmed in 52% of the children, while pleocytosis was revealed in 86% of those samples. Viral and mycoplasmal aetiology was proven in 11% of the children only serologically. The aetiology remained unproven in 37% of the children. Conclusion:CSF examination contributed to the dia­gnosis of paretic involvements in children. Even despite negative meningeal signs in children, spinal tap should be performed to exclude or confirm meningitis. In our geographic conditions, peripheral facial palsy is dia­gnosed in 95% of children with the predominance of borrelial aetiology. Paretic involvements of other aetiologies occur only rarely.

• MeSH
• dítě MeSH
• hematoencefalická bariéra MeSH
• herpetické infekce * diagnóza   patofyziologie   MeSH
• hospitalizace MeSH
• kojenec MeSH
• leukocytóza MeSH
• lidé MeSH
• lymeská nemoc * diagnóza   MeSH
• lymská neuroborelióza diagnóza   MeSH
• mladiství MeSH
• mozkomíšní mok * cytologie   MeSH
• Mycoplasma pneumoniae izolace a purifikace   MeSH
• nemoci nervového systému MeSH
• nervus facialis patologie   MeSH
• neuritida diagnóza   MeSH
• novorozenec MeSH
• paréza diagnóza   etiologie   MeSH
• polymerázová řetězová reakce využití   MeSH
• předškolní dítě MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senzitivita a specificita MeSH
• spinální punkce * využití   MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• kojenec MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• novorozenec MeSH
• předškolní dítě MeSH
• ženské pohlaví MeSH

Oční komplikace jsou u leptospirózy velmi časté a mohou se vyskytnout jak v akutní (bakteriemické) fázi onemocnění, tak ve druhé (imunologické) fázi choroby. Možný je i opožděný výskyt těchto komplikací po několika měsících či letech. Mezi nejčastější příznaky patří kerato-/konjunktivitida a panuveitida. Cílené vyhledávání pacientů se suspektní leptospirovou nákazou a pravidelné oftalmologické kontroly i po odeznění akutního onemocnění mohou vést k časnému průkazu očních komplikací a k jejich cílené léčbě. Autoři předkládají kazuistiku komplikované uveitidy v důsledku infekce Leptospira grippotyphosa a přehled literatury.

Ocular complications are very frequent in leptospirosis and may develop in both the acute (bacteriemic) and the second (immunologic) phases of the disease. A delayed onset of these complications, even after months or years, is also possible. Keratoconjunctivitis and panuveitis belong to the most frequent signs. Targeted search for patients suspected of having leptospirosis and regular ophthalmological examinations even after cure of the acute illness may lead to early detection of ocular complications and to their specific treatment. Presented are a case report of complicated uveitis due to infection with Leptospira grippotyphosa and a literature overview.

• MeSH
• antibakteriální látky aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• hormony kůry nadledvin aplikace a dávkování   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• leptospiróza * diagnóza   etiologie   farmakoterapie   komplikace   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• oční infekce bakteriální * diagnóza   epidemiologie   etiologie   farmakoterapie   mikrobiologie   MeSH
• uveitida * diagnóza   etiologie   farmakoterapie   MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

Dnes mají infekční komplikace dominantní podíl na mortalitě těžce popálených pacientů. Trochu se v současnosti zapomíná, že nejen bakterie a houby, ale také viry představují reálnou hrozbu, která může mít u těchto pacientů fatální následky. V kazuistice prezentujeme případ kriticky popáleného pacienta s diagnostikovanou herpetickou infekcí, u kterého i přes intenzivní péči došlo k rozvoji multiorgánového selhání a k úmrtí.

Nowadays, infectious complications represent a dominant proportion in the mortality of severely burnt patients. Currently, it is slightly omitted, that not only bacteria and fungi, but also viruses represent a real threat that could have fatal consequences in these patients. In the case report we present a case of a severely burnt patient with a diagnosed herpetic infection, in whom, despite of an intensive care, multiorgan failure developed and death occurred.

• Klíčová slova
• popáleniny, herpes simplex virus,
• MeSH
• herpes simplex patologie   terapie   MeSH
• infekce v ráně komplikace   terapie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• péče o pacienty v kritickém stavu MeSH
• popálení komplikace   ošetřování   terapie   MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Idiopatická (Bellova) obrna představuje asi 70 % případů akutní parézy lícního nervu. V poslední době narůstají důkazy svědčící pro reaktivaci latentní infekce virem herpes simplex (HSV) I či II, případně virem varicella-zoster (VZV) jako pravděpodobnou příčinu tohoto typu postižení. Vzhledem k vysoké séroprevalenci v populaci jsou však možnosti průkazu této reaktivace rutinními sérologickými metodami limitované a jako slibnější se jeví vyšetření metodou PCR (polymerase chain reaction). Cílem práce bylo zhodnocení možnosti průkazu reaktivace herpetických virů jako možné příčiny Bellovy obrny pomocí PCR vyšetření séra a mozkomíšního moku. Soubor a metodika: Detekce DNA herpetických virů byla provedena metodou PCR v séru a mozkomíšním moku 25 pacientů s akutní lézí lícního nervu, u nichž byly vyloučeny známé příčiny paréz n. facialis včetně lymeské boreliózy (normální cytologický nález v likvoru a absence intratekálních antiborreliových protilátek) a postižení bylo tedy hodnoceno jako Bellova obrna (14 žen, 11 mužů, průměrný věk 44,72 ? 17,64, rozmezí 18?77) a u 1 pacienta s Ramsay-Huntovým syndromem (muž, 72 let). Všichni pacienti měli vyšetřenu HSV DNA typu I i II, u pacienta s Ramsay-Huntovým syndromem a 11 pacientů s idiopatickou parézou lícního nervu byla dále provedena detekce VZV DNA. Výsledky: VZV DNA jsme prokázali pouze v mozkomíšním moku (ale nikoli v séru) pacienta s Ramsay-Huntovým syndromem. U všech vyšetřených pacientů s Bellovou obrnou byl nález PCR HSV i VZV v séru i likvoru negativní. Závěr: Výsledky studie ukazují na nízkou diagnostickou výtěžnost PCR diagnostiky DNA herpetických virů v séru i likvoru u pacientů s akutní idiopatickou parézou lícního nervu a normálním cytologickým nálezem v mozkomíšním moku. Uvedené nálezy však zřejmě nezpochybňují teorii reaktivace virové infekce jako příčiny Bellovy parézy, ale svědčí spíše pro lokální reakci, limitovanou na oblast lícního nervu a tedy bez odezvy v celém likvorovém kompartmentu.

• MeSH
• Bellova paréza diagnóza   etiologie   virologie   MeSH
• faciální paralýza diagnóza   etiologie   virologie   MeSH
• financování organizované využití   MeSH
• herpes simplex diagnóza   virologie   MeSH
• herpes zoster ušní diagnóza   etiologie   MeSH
• herpes zoster diagnóza   virologie   MeSH
• nervus facialis patofyziologie   patologie   MeSH
• paréza etiologie   virologie   MeSH
• polymerázová řetězová reakce metody   využití   MeSH
• virus varicella zoster izolace a purifikace   MeSH

Cíl práce: Cílem studie bylo srovnat účinnost a virovou kinetiku v počátcích antivirové léčby u různých skupin nemocných s chronickou hepatitidou C – dosud neléčených, relabujících a non-responderů na předchozí léčbu pegylovaným interferonem (PEG-IFN) a ribavirinem. Dále zjistit závislost dosažení setrvalé virologické odpovědi (SVR; negativní HCV RNA v séru za 24 týdnů po skončení léčby) na genotypu viru, vstupní virémii, tělesné hmotnosti, věku a pohlaví. Materiál a metody: Do studie bylo zařazeno 216 nemocných s chronickou hepatitidou C, kteří byli léčeni kombinací PEG-IFN alfa-2a (180 µg jednou týdně) a ribavirinu (800 mg denně při infekci genotypy 2 nebo 3, 1000 mg při infekci genotypem 1 a hmotnosti do 74 kg, 1200 mg denně při infekci genotypem 1 a hmotnosti 75 kg a vyšší). Jednalo se o 140 mužů a 76 žen, průměrného věku 40 let (rozmezí 19-70 let). 142 (66 %) pacientů bylo dosud neléčených, 37 (17 %) bylo relabujících po předchozí léčbě PEG-IFN a ribavirinem a 37 (17 %) non-responderů na tuto předchozí léčbu. Převládala jednoznačně infekce genotypem 1 (172 pacientů; 79,6 %), následovaná infekcí genotypem 3 (34; 15,6 %) a genotypem 2 (4; 1,9 %). Infekce genotypy 4 resp. 6 byla prokázána pouze u jednoho pacienta (0,5 %) a u 4 nemocných (1,9 %) se nepodařilo genotyp viru stanovit. Kvantitativní stanovení virémie bylo provedeno před léčbou u všech pacientů, za 24 hodin po první dávce PEG-IFN u 83 pacientů, po 14 dnech léčby (85 pacientů), po 28 dnech (88 pacientů) a 84 dnech (211 pacientů). Výsledky: Dosud dokončilo léčbu 195 pacientů a u 179 z nich uplynulo již 24 týdnů od skončení léčby nezbytných pro posouzení dosažení SVR. Pravděpodobnost SVR byla významně vyšší (p<0,001) u neléčených pacientů (74/114; 64,9 %) a relabujících (22/30; 73,3 %) než u non-responderů (9/35; 25,7 %). Významně vyšší (p=0,002) byla účinnost u infikovaných genotypem 3 (23/28; 82,1 %) než genotypem 1 (77/143; 53,8 %). Pacienti, kteří dosáhli SVR byli ve srovnání s neúspěšně léčenými mladší (36,2 versus 45,5 roku, p<0,001), měli nižší vstupní tělesnou hmotnost (72,8 versus 79,1 kg; p=0,008) a nižší průměrnou vstupní virémii (1 014 000 IU/ml versus 2 415 000 IU/ml; p<0,001). Léčba byla častěji úspěšná u žen než u mužů (43/63; 62,8 % versus 62/116; 53,4 %), ale tento rozdíl nebyl statisticky významný (p=0,059). Negativní HCV RNA v séru na konci 12. týdne léčby lépe predikovala (98/122; 80,3 %) dosažení SVR než dosažení časné virologické odpovědi, definované jako pokles virémie minimálně o 2 dekadické logaritmy během prvních 12 týdnů léčby (104/141; 73,1 %). Závěr: 1) Sledování virové kinetiky během prvních 12 týdnů protivirové léčby mělo velký význam pro předpovědění dosažení SVR. 2) Negativní HCV RNA v séru po 12 týdnech léčby bylo významnějším předpovědním ukazatelem SVR než dosažení časné virologické odpovědi. 3) Pravděpodobnost dosažení SVR byla významně vyšší u mladších pacientů, s nižší vstupní virémií a nižší tělesnou hmotností. 4) Pohlaví pacientů významně neovlivnilo úspěšnost léčby.

Objective: The aim of the study was to compare efficacy and viral kinetics during antiviral treatment in different chronic hepatitis C patients – naive, relapsers and non-responders to previous pegylated interferon alpha (PEG-IFN) and ribavirin treatment, with different genotypes, baseline viremia, body weight, age and gender – and to find some baseline parameters which can predict sustained viral response (SVR; negative serum HCV RNA 24 weeks after treatment). Material and Methods: 216 chronic hepatitis C patients were treated with PEG-IFN alpha-2a 180 µg/wk and ribavirin 1000 or 1200 mg/day. There were 140 men and 76 women, mean age 40, range 19-70 years; 142 (66 %) naive, 37 (17 %) relapsers after previous PEG-IFN and ribavirin treatment, and 37 (17 %) non-responders to this treatment. 172 (79.6%) has genotype 1 infection, 4 (1.9 %) genotype 2, 34 (15.6 %) genotype 3, 1 (0.5 %) genotype 4 or 6 infection, and 4 (1.9 %) were infected by unknown viral genotype. Quantitative detection of HCV RNA was done at baseline (216 pts.), 24 hours (83 pts.), 14 days (85 pts.), 28 days (88 pts.), and 84 days (211 pts.) after the first dose of PEG-IFN. Results: 195 patients have completed the treatment period and 179 patients the 24-week follow-up period. The probability of SVR was significantly higher (P<0.001) in naive patients (74/114, 64.9 %) and relapsers (22/30, 73.3 %) than in non-responders (9/35, 25.7 %); and in genotype 3 patients (23/28, 82.1%) than genotype 1 patient (77/143, 53.8 %) (P=0.002). The patients with SVR comparing those without SVR have significantly lower weight (mean 72.8 kg vs. 79.1, P=0.008), were younger (mean 36.2, vs. 45.5, P<0.001), and had lower baseline viremia (mean 1.014 × 106 IU/mL vs. 2.415 × 106 IU/mL, P<0.001). SVR was more frequent in women than in men (43/63, 62.8 % vs. 62/116, 53.4 %) but difference was not significant (P=0.059). Undetectable serum HCV RNA at week 12 was more predictive of SVR than early viral response (minimum 2 log decrease of serum HCV RNA during the first 12 weeks of treatment) – 98/122 (80.3 %) versus 104/141 (73.1 %) of SVR. Conclusions: 1) The monitoring of viral kinetics during first 12 weeks of antiviral therapy in hepatitis C patients was an important predictive value for SVR. 2) Negative serum HCV RNA at week 12 was more predictive of SVR than early viral response. 3) The probability of SVR was significantly higher in patients with lower baseline viremia, body weight and younger adults. 4) Gender was not significant for the efficacy of treatment.

• MeSH
• antivirové látky aplikace a dávkování   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• chronická hepatitida C farmakoterapie   virologie   MeSH
• ELISA metody   využití   MeSH
• interferon alfa aplikace a dávkování   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• interpretace statistických dat MeSH
• ribavirin aplikace a dávkování   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• viremie diagnóza   krev   MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH

• Publikační typ
• abstrakt z konference MeSH

We shall make a detection of serum HCV RNA levels in chronic hepatitis C patients treated by combination of alpha-interferon, or pegylated interferon, and ribavirin by polymerase chain reaction. We shall do this evaluation before treatment, 24 hours, 7 days and 14 days after initiation of therapy. We shall make genotypization of HCV before treatment as well.We shall treat all patients for 48 weeks with follow up (24 weeks). After follow-up period we evaluate the sustained virological response a the dependence of this response on early viral kinetics. We evaluate the dependence of early viral kinetics on viral genotype.

Metodou kvantifikované polymerázové řetězové reakce bude provedeno stanovení virémie u pacientů s chronickou hepatitidou C, u kterých bude indikována kombinovaná léčba IFN (klasických alfa-IFN nebo pegylovaným IFN) a ribavirinem. Virémie bude stanovena před léčbou, za 24 hodin, 7 a 14 dní po zahájení léčby. Před léčbou bude určen i genotyp viru. Pacient bude léčen dle odpovědi 24 nebo 48 týdnů a následně 24 týdnů sledován. S odstupem 24 týdnů po léčbě bude zhodnocen efekt léčby (HCV RNA pozitivní či negativní), který bude statisticky zhodnocen vzhledem k virové kinetice v počátcích léčby. Bude zhodnocena virová kinetika v závislosti na genotypu viru.

• MeSH
• biologické markery krev   MeSH
• chronická hepatitida C terapie   MeSH
• farmakokinetika MeSH
• interferon alfa MeSH
• kombinovaná farmakoterapie MeSH
• polymerázová řetězová reakce využití   MeSH
• ribavirin aplikace a dávkování   MeSH
• RNA virová analýza   MeSH
• sérologie metody   MeSH
• viremie MeSH
• viry hepatitidy genetika   MeSH

• Konspekt
• Patologie. Klinická medicína
• NLK Obory
• infekční lékařství
• virologie
• biologie
• histologie
• farmacie a farmakologie
• NLK Publikační typ
• závěrečné zprávy o řešení grantu IGA MZ ČR

Kombinovaná léčba pegylovaným interferonem (PEG-IFN) ? a ribavirinem je současným standardem léčby nemocných chronicky infikovaných virem hepatitidy C (HCV). Cíl studie: Najít závislost mezi hmotností, pohlavím nemocných a výší vstupní viremie a úspěšností antivirové léčby, pokud jde dosažení virologické odpovědi v době ukončení léčby (end-of-treatment viral response – ETVR) a setrvalé virologické odpovědi (sustained viral response – SVR). Soubor nemocných a metodika: Do studie bylo zařazeno 133 nemocných s chronickou infekcí HCV. Všichni byli léčeni kombinací PEG-IFN ?-2a (180 µg 1krát týdně) a ribavirinu (800 mg denně) při infekci genotypem 2 (G2 – 3 pacienti) nebo G3 (18 nemocných), 1 000 mg při infekci G1 (106 nemocných), G4 nebo G6 (po 1 nemocném) a hmotnosti do 74 kg, 1 200 mg denně při infekci G1 a hmotnosti 75 kg a vyšší. Výsledky: Dosud dokončilo léčbu 122 pacientů a u 107 z nich uplynulo po léčbě minimálně 24 týdnů potřebných pro posouzení SVR. ETVR dosáhlo 76 % a SVR 60 % léčených. Statisticky významně vyšší podíl SVR byl zjištěn u žen (p = 0,039), u pacientů s relativně nižší hmotností (p = 0,034), u pacientů s nižší vstupní viremií (p = 0,010) a u pacientů s genotypem 2 a 3 (p = 0,008). Při analýze vztahů mezi jednotlivými potenciálními předpovědními faktory se ukázal statisticky významný vztah mezi hmotností a pohlavím pacientů (p < 0,001), mezi pohlavím a vstupní viremií (p = 0,027) a mezi hmotností a genotypem viru (p = 0,003). Proto jako jediný nezávislý předpovědní faktor pro dosažení ETVR (p = 0,020) a SVR (p = 0,010) byla identifikována výše vstupní viremie. Závěr: Úspěšnost léčby PEG-IFN je významně ovlivňována výší vstupní viremie. Hmotnost a pohlaví pacientů nejsou dle výsledků naší studie nezávislými předpovědními faktory, které by ovlivňovaly efekt léčby.

Today, the standard therapy of patients with chronic HCV (hepatitis C virus) infection is based on combination of pegylated interferon ? (PEG-IFN) and ribavirin. The study objective: The aim of the study is to find correlations between patient's body weight, gender and baseline viral load and the efficacy of antiviral therapy in terms of achieving end-of-treatment viral response (ETVR) and sustained viral response (SVR). Methods and patient sample: We enrolled 133 patients with chronic HCV infection. All of them were treated by combination of PEG-IFN ?-2a (180 µg once a week) and ribavirin. Ribavirin doses were the following: For body weight ? 74 kg – 800 mg daily in patients infected by genotype 2 (G2 – 3 patients) or G3 (18 patients), 1000 mg in patients infected by G1 (106 patients), G4 (1 patient) or G6 (1 patient); for body weight ? 75 kg – 1 200 mg daily in case of infection by G1. Results: To date, 122 patients completed the therapy; 107 of them completed their therapy at least 24 weeks ago, so they can be assessed for SVR. ETVR was achieved in 76 % and SVR in 60 % patients. Statistically higher proportion of SVR was observed in women (p = 0.039), patients with relatively lower body weight (p = 0.034), patients in lower baseline viral load (p = 0.010) and patients with genotypes 2 and 3 (p = 0,008). Correlation analysis of individual predictive factors showed the statistically significant correlation between body weight and gender (p < 0.001), gender and baseline viral load (p = 0.027) and body weight and virus genotype (p = 0.003). Therefore, the only independent predictive factor of ETVR (p = 0.020) and SVR (p = 0.010) was the level of baseline viral load. Conclusion: Efficacy of PEG-IFN therapy is significantly influenced by the level of baseline viral load. According to the results of this study, patient's body weight and gender are not independent predictive factors that affect the therapy efficacy.

• MeSH
• chronická hepatitida farmakoterapie   MeSH
• lidé MeSH
• tělesná hmotnost MeSH
• viremie komplikace   patologie   virologie   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Mapping of the prevalence of genital chlamydiosis in the Czech Republic. Detection of the presence of chlamydiae in the urogenital tract of 600 adolescents of both sexes, aged 16 to 20 years using noninvasive molecular biological techniques (PCR, LCR). Classification of findings in external and internal genitalia found in 300 gynaecological and 300 andrological patients positive for the presence of the infectious agent and antibodies to it. Demonstration of chlamydiae in sperm and anti-chlamydia and anti-sperm antibodies in serum and seminal plasma of the male patients. Demonstration of chlamydiae in genitalia and of antibodies to chlamydiae and HSP 60 in serum of infertile female patients. Analyses of longitudinal microbiological (chlamydia - disease), serological (anti-chlamydia antibodies - clinical manifestations), immunological (anti-sperm antibodies, heat shock protein- infertility), and spermatological indexes.

Zmapování epidemiologické situace genitální chlamydiózy v ČR v rámci celoevropské studie. Přítomnost chlamydií v urogenitálu normální populace (600 adolescentů obou pohlaví 16-20letých) prokázána PCR, LCR a IF, v séru reakcí ELISA, NIF. Determinace kmenůKlasifikace patologických gynekologických a andrologických změn pohlavního ústrojí obou pohlaví (300 pacientek gynekologie, 300 pacientů andrologických) s prokázanou přítomností C.trachomatis a protilátek proti ní. Přímý průkaz chlamydií v semeni pacientů a průkaz sérových protilátek antichlamydiových a antispermatických. Přímý průkaz chlamydií v genitálu žen s poruchami plodnosti, průkaz sérových protilátek v cervikálním hlenu. Průkaz proteinu tepelného šoku. Analýza logitudinálních registrů mikrobiologických, sérologických, imunologických a spermatologických v návaznosti na klinické obrazy.

• MeSH
• cervikální hlen mikrobiologie   MeSH
• Chlamydia trachomatis MeSH
• chlamydiové infekce komplikace   MeSH
• mužská infertilita etiologie   MeSH
• nemoci imunitního systému MeSH
• rozmnožování imunologie   MeSH
• sperma mikrobiologie   MeSH
• ženská infertilita etiologie   MeSH

• Konspekt
• Patologie. Klinická medicína
• NLK Obory
• gynekologie a porodnictví
• gynekologie a porodnictví
• reprodukční lékařství
• NLK Publikační typ
• závěrečné zprávy o řešení grantu IGA MZ ČR