Rozhovor s Pavlem Caldou, českým gynekologem a porodníkem, o minulosti i aktuálním stavu gynekologie a porodnictví. Určeno odborné veřejnosti.

• MeSH
• dějiny 20. století MeSH
• dějiny 21. století MeSH
• gynekologie dějiny   MeSH
• gynekologové dějiny   MeSH
• porod MeSH
• porodníci dějiny   MeSH
• porodnictví dějiny   MeSH
• Check Tag
• dějiny 20. století MeSH
• dějiny 21. století MeSH
• Publikační typ
• rozhovory MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH

• Konspekt
• Gynekologie. Porodnictví
• Biografie
• NLK Obory
• gynekologie a porodnictví
• dějiny lékařství

• O autorovi
• Calda, Pavel, 1957- Autorita

Anémie v těhotenství je uznávaným rizikovým faktorem pro komplikace plodu a matky, jako je nedonošenost, nízká porodní hmotnost, abrupce placenty, preeklampsie a poporodní krvácení. Nejčastější je anémie z nedostatku železa, tvoří přibližně 90 % všech anémií zachycených v těhotenství. Porod anemické ženy klasifikujeme jako rizikový. Každá těhotná žena by měla preventivně přijímat 30 mg elementárního železa denně pro pokrytí potřeb v těhotenství (přibližně dvojnásobná dávka než u netěhotné). Toto množství je obtížné přijmout i v případě běžné pestré stravy. Množství elementárního železa udávaného v léčivých přípravcích nekoresponduje s jeho biologickou dostupností. U anemických žen by prvním terapeutickým testem mělo být podání železa perorálně. Pokud po 4 týdnech dojde k nárůstu hladiny hemoglobinu, jednalo se o nedostatek železa. Ženy s potvrzenou anémií z nedostatku železa by měly přijímat 30–60 mg elementárního železa denně. V případě nedostatečné suplementace perorálními preparáty je vhodné zvážení intravenózních preparátů železa. Symptomatické těhotné s těžkou anémií (<75 g/l), v pozdní fázi těhotenství (po 34. týdnu) nebo s nedostatečnou odpovědí na suplementaci železem by měl vyšetřit specialista – internista a vyloučit jiné příčiny anémie. Po normalizaci hladin hemoglobinu by suplementace měla být podávána další 3 měsíce nebo alespoň do 6. týdne po porodu. Ženy s hladinou hemoglobinu <105 g/l v období po porodu by měly užívat 30–60 mg elementárního železa denně po dobu 3 měsíců. Parenterální podání železa je léčbou volby u žen s potvrzeným deficitem železa, které nedostatečně odpověděly na perorální podání nebo ho netolerovaly (zejména těhotné v II. a III. trimestru). Perorální a intravenózní preparáty mají prokazatelný efekt při terapii anémie z nedostatku železa ve srovnání s placebem. Intravenózní preparáty mají oproti perorálním rychlejší nástup účinku a jsou méně náročné na spolupráci pacienta. Starší typy intravenózních přípravků byly více spojovány se závažnými komplikacemi vyvolanými těžší alergickou reakcí. Krevní transfuze by měla být vyhrazena ženám s rychlou větší krevní ztrátou s hemodynamickými důsledky a rizikem dalšího krvácení nebo známkami kardiovaskulárních komplikací.

Anemia in pregnancy is a recognized risk factor for complications in both the fetus and the mother, such as preterm birth, low birth weight, placental abruption, preeclampsia, and postpartum hemorrhage. The most common type is iron deficiency anemia, which accounts for approximately 90% of all anemias detected during pregnancy. The delivery of an anemic woman is classified as high-risk. Every pregnant woman should proactively take 30 mg of elemental iron daily to meet the needs of pregnancy (approximately twice the dose for non-pregnant women). This amount is difficult to obtain, even with a varied diet. The quantity of elemental iron stated in medications does not correspond to its biological availability. The first therapeutic test for anemic women should be oral iron administration. If there is an increase in hemoglobin levels after 4 weeks, it indicates an iron deficiency. Women with confirmed iron deficiency anemia should take 30–60 mg of elemental iron daily. If oral supplements are insufficient, intravenous iron preparations should be considered. Symptomatic pregnant women, with severe anemia (<75 g/l), in the late stage of pregnancy (after the 34 th week), or with insufficient response to iron supplementation should be examined by a specialist – an internal medicine doctor, to rule out other causes of anemia. After normalizing hemoglobin levels, supplementation should continue for another 3 months or at least until the 6th week postpartum. Women with a postpartum hemoglobin level <105 g/l should take 30–60 mg of elemental iron daily for 3 months. Parenteral iron administration is the treatment of choice for women with confirmed iron deficiency who have not responded adequately to oral administration or who have not tolerated it (especially pregnant women in the 2 nd and 3rd trimesters). Oral and intravenous preparations have a proven effect in treating iron deficiency anemia compared to placebo. Intravenous preparations have a faster onset of action than oral ones and do not require as much patient‘s compliance. Older types of intravenous preparations were more associated with severe complications caused by severe allergic reactions. Blood transfusions should be reserved for women with rapid major blood loss with hemodynamic consequences, at risk of further bleeding, or showing signs of cardiovascular complications.

Non-invasive prenatal tests for the detection of fetal aneuploidies are predominantly based on the analysis of cell-free DNA (cfDNA) from the plasma of pregnant women by next-generation sequencing. The development of alternative tests for routine genetic laboratories is therefore desirable. Multiplex digital droplet PCR was used to detect 16 amplicons from chromosome 21 and 16 amplicons from chromosome 18 as the reference. Two fluorescently labeled lock nucleic acid probes were used for the detection of reaction products. The required accuracy was achieved by examining 12 chips from each patient using Stilla technology. The plasma cfDNA of 26 pregnant women with euploid pregnancies and 16 plasma samples from pregnancies with trisomy 21 were analyzed to determine the cutoff value for sample classification. The test was validated in a blind study on 30 plasma samples from pregnant patients with a risk for trisomy 21 ranging from 1:4 to 1:801. The results were in complete agreement with the results of the invasive diagnostic procedure (sensitivity, specificity, PPV, and NPV of 100%). Low cost, and speed of analysis make it a potential screening method for implementation into the clinical workflow to support the combined biochemical and ultrasound results indicating a high risk for trisomy 21.

• MeSH
• aneuploidie MeSH
• Downův syndrom * diagnóza   genetika   MeSH
• lidé MeSH
• polymerázová řetězová reakce MeSH
• prenatální diagnóza metody   MeSH
• těhotenství MeSH
• trizomie MeSH
• volné cirkulující nukleové kyseliny * genetika   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• těhotenství MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Vývojové vady páteře bez defektu neurální trubice jsou skupinou abnormalit charakterizovaných poruchami vývoje obratlů. Tyto vady jsou poměrně vzácnou vrozenou anomálií postihující okolo 1 z 1000 živě narozených dětí. Mohou se objevovat izolovaně, nebo se jako výsledek rozsáhlejšího fetálního inzultu v průběhu embryonálního vývoje vyskytují v asociacích s vadami v jiných orgánových soustavách či jako součást syndromů. Přehledový článek se soustřeďuje na popis méně zmiňované skupiny vývojových vad páteře a postup diagnostického procesu zaměřeného zejména na prenatální ultrazvukové vyšetření plodu, kdy včasná diagnostika těchto postižení umožňuje plánování spondylochirurgické péče.

Spinal anomalies beyond neural tube defect are a group of abnormalities characterized by vertebral development disorders. These defects are a relatively rare congenital anomaly affecting around 1 in 1000 live births. They may occur isolated or – as a result of a more extensive fetal insult during embryonic development – in association with defects in other systems or as part of syndromes. Review article focuses on the description of less-mentioned group of spinal defects and the procedure of the diagnostic process focused mainly on prenatal ultrasound examination of the fetus, when early diagnosis of these disabilities allows for the planning of spondylosurgical care.

Drenáž pupočníka zahŕňa uvoľnenie Peánových klieští z pupočníka po oddelení novorodenca z maternálneho konca pupočníka. Následne dochádza k vyprázdňovaniu krvi z placenty. Tento postup je súčasťou aktívneho vedenia III. doby pôrodnej (TSL – third stage of labor). Cieľ: Táto štúdia je určená na poskytnutie poznatkov o dĺžke trvania tretej doby pôrodnej a riziku retencie placenty pri použití drenáže pupočníka, a pri postupe bez drenáže pupočníka. Materiál a metodika: Prospektívnej randomizovanej štúdie manažmentu TSL sa zúčastnilo 600 pacientiek. Pacientky boli rovnomerne rozdelené do dvoch skupín s drenážou pupočníka (300) a bez drenáže pupočníka (300). TSL bola aktívne vedená odporúčaniami FIGO (the International Federation of Gynecology and Obstetrics). Sledovali sme trvanie TSL a retenciu placenty po 30 min. Výsledky: Priemerné trvanie TSL bolo 6,8 ± 0,4 min v skupine s drenážou a 11,6 ± 0,8 min v kontrolnej skupine. Dospeli sme k záveru, že drenáž pupočníka významne skracuje trvanie TSL (p = 0,026), ako aj znižuje riziko retencie placenty. V skupine, s použitou drenážou pupočníka sa retencia placenty 30 min po pôrode plodu vyskytla v čtyroch prípadoch, kým v druhom súbore sa vyskytla v 14 prípadoch (RR 3,62; 95% CI 1.18–11.14). Záver: Predpokladáme, že pri drenáži pupočníka dochádza ku kolabovaniu tenkostenných uteroplacentárnych ciev skôr, čo spôsobuje krvácanie z týchto ciev medzi placentu a stenu maternice, a týmto mechanizmom dochádza k včasnejšiemu odlúčeniu placenty. Samozrejme, že drenáž pupočníka je len jedným z krokov algoritmu aktívneho vedenia tretej doby pôrodnej podľa FIGO.

Umbilical cord drainage involves releasing the cord clam from the umbilical cord after separation of the newborn from the maternal end of the umbilical cord. Consequently, there is emptying of blood from the placenta. This procedure is part of the active management of the third stage of labor (TSL). Objective: This study is intended to provide knowledge about the duration of TSL and the risk of retention of the placenta using umbilical cord drainage and the no-drainage procedure. Materials and methods: A prospective randomized study of the management of the third stage of labor in 600 patients. The patients were equally divided into two groups with umbilical cord drainage (300) and without umbilical cord drainage (300). TSL was actively managed by FIGO (the International Federation of Gynecology and Obstetrics) recommendations. We monitored the duration of TSL and retention of the placenta after a 30 min period. Results: The mean duration of TSLwas 6.8 ± 0.4 min in the drainage group and 11.6 ± 0.8 min in the control group. We conclude that umbilical cord drainage significantly shortens the duration of TSL (P = 0.026) as well as reduces the risk of placental retention. In a group where we use the drainage of the umbilical cord, placental retention 30 min after delivery of the fetus occurred in four cases while the second set occurred in 14 cases (RR 3.62; 95% CI 1.18–11.14). Conclusion: We assume that during umbilical cord drainage, the collapse of thin-walled uteroplacental vessels occurs earlier causing bleeding from these vessels between the placenta and the uterine wall, and therefore, earlier separation of the placenta occurs. Of course, the drainage of the umbilical cord is only one step in the algorithm of active management at the third stage of labor according to FIGO.

• Klíčová slova
• drenáž placenty, manuální vybavenií placenty,
• MeSH
• lidé MeSH
• novorozenec MeSH
• placenta MeSH
• podvázání pupeční šňůry MeSH
• poporodní krvácení MeSH
• porod * MeSH
• prospektivní studie MeSH
• těhotenství MeSH
• vedení porodu MeSH
• zadržená placenta MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• novorozenec MeSH
• těhotenství MeSH
• ženské pohlaví MeSH

OBJECTIVE: To assess risk factors for anxiety and depression among pregnant women during the COVID-19 pandemic using Mind-COVID, a prospective cross-sectional study that compares outcomes in middle-income economies and high-income economies. METHODS: A total of 7102 pregnant women from 12 high-income economies and nine middle-income economies were included. The web-based survey used two standardized instruments, General Anxiety Disorder-7 (GAD-7) and Patient Health Questionnaire-9 (PHQ-9). RESULT: Pregnant women in high-income economies reported higher PHQ-9 (0.18 standard deviation [SD], P < 0.001) and GAD-7 (0.08 SD, P = 0.005) scores than those living in middle-income economies. Multivariate regression analysis showed that increasing PHQ-9 and GAD-7 scales were associated with mental health problems during pregnancy and the need for psychiatric treatment before pregnancy. PHQ-9 was associated with a feeling of burden related to restrictions in social distancing, and access to leisure activities. GAD-7 scores were associated with a pregnancy-related complication, fear of adverse outcomes in children related to COVID-19, and feeling of burden related to finances. CONCLUSIONS: According to this study, the imposed public health measures and hospital restrictions have left pregnant women more vulnerable during these difficult times. Adequate partner and family support during pregnancy and childbirth can be one of the most important protective factors against anxiety and depression, regardless of national economic status.

• MeSH
• COVID-19 * epidemiologie   psychologie   MeSH
• deprese etiologie   MeSH
• dítě MeSH
• internet MeSH
• komplikace těhotenství * epidemiologie   psychologie   MeSH
• lidé MeSH
• pandemie MeSH
• prospektivní studie MeSH
• průřezové studie MeSH
• rizikové faktory MeSH
• SARS-CoV-2 MeSH
• těhotenství MeSH
• těhotné ženy psychologie   MeSH
• úzkost etiologie   MeSH
• úzkostné poruchy epidemiologie   MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• lidé MeSH
• těhotenství MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Ovariálny hyperstimulačný syndróm predstavuje hoci zriedkavú, ale o to závažnejšiu iatrogénnu komplikáciu indukcie ovulácie počas metód asistovanej reprodukcie, spojenú s významnou morbiditou a potenciálnou mortalitou. Kľúčovú úlohu vo vzniku tohto syndrómu zohráva vaskulárny endotelový rastový faktor, ktorý vedie k zvýšenej vaskulárnej permeabilite s následným presunom intravaskulárnej tekutiny do kompartmentov tretieho priestoru. Štúdie preukázali, že podávanie agonistov dopamínu, akým je kabergolín, blokuje zvýšenie vaskulárnej permeability defosforyláciou receptorov vaskulárneho endotelového rastového faktora. Kabergolín tak môže byť podávaný ako účinná prevencia strednej a ťažkej formy ovariálneho hyperstimulačného syndrómu, rovnako ako liečba už rozvinutého ochorenia. V súčasnosti však stále neexistuje štandardizovaný protokol, podľa ktorého by sme mali kabergolín podávať.

Ovarian hyperstimulation syndrome, is considered to be rare, but even more serious iatrogenic complication of ovulation induction during assisted reproduction methods, associated with significant morbidity and potential mortality. Vascular endothelial growth factor plays a key role in the development of this syndrome, which leads to increased vascular permeability with the subsequent transfer of intravascular fluid into the compartments of the third space. Studies have shown that administration of dopamine agonists such as cabergoline blocks the increase in vascular permeability by dephosphorylation of vascular endothelial growth factor receptors. Cabergoline can thus be administered as an effective prevention of moderate and severe forms of ovarian hyperstimulation syndrome, as well as treatment of an already developed disease. However, there is still no standardized protocol according to which we should administer cabergoline.