1. vydání xiv, 358 stran : ilustrace ; 26 cm
Publikace se zaměřuje na různá očkování u dětí. Určeno odborné veřejnosti.; Kniha popisuje komplexně celý proces očkování, od historie dětského očkování, přes vývoj a typy očkovacích látek, k očkovacímu kalendáři, specifickým indikačním skupinám dětského očkování, individuálním schématům až k právním aspektům očkování. Očkování je proces, který začíná v dětství a pokračuje až do seniorského věku. Spolu s dezinfekcí vody nezná současná medicína nic účinnějšího v prevenci infekčních onemocnění. Očkování je přitom relativně mladá metoda. Detailněji byla vakcinace popsána a rozvíjena teprve v 18. století. Logicky se s očkováním začíná u těch nejzranitelnějších, tedy u malých dětí. Objevují a vyvíjí se pro ně další a nové vakcíny, upravují se očkovací schémata a rozšiřují se počty nemocí, proti kterým se dá očkovat. Ukázalo se, že zejména mezi dětmi jsou zranitelné skupiny osob s ohroženou obranyschopností a limitacemi imunitního systému. Vnímavost k infekčním nemocem v dětství je ovlivňována nejenom chronickými nemocemi, vrozenými vývojovými vadami, ale také již transplantacemi, vyšší dostupností onkologické léčby a oslabením imunitního systému. Když k tomu přidáme vzrůstající počet dětských cestovatelů do zemí s vyšším výskytem infekcí, máme velkou skupinu dětí, které jsou vystaveny riziku vzniku infekčních chorob. Očkování se stalo jednou z nejrychleji se rozvíjejících součástí medicíny a je nedílnou součástí primární a specializované péče o dětské pacienty. Dnešní možnosti vakcinace dětí se za posledních dvacet let významně rozšířily. Novým fenoménem je odmítání očkování, zahajování očkování v pozdějším věku, očkování dětí cizinců, migrantů a rozšiřování indikačních skupin pro primovakcinaci. Kniha je určena praktickým lékařům pro děti a dorost, pediatrům, všeobecným praktickým lékařům, infektologům, lékařům vakcinačních center, epidemiologům, lékařům zdravotních ústavů, lékařům krajských hygienických stanic.
- Konspekt
- Veřejné zdraví a hygiena
- NLK Obory
- preventivní medicína
- pediatrie
- NLK Publikační typ
- kolektivní monografie
Vzteklina patří bezesporu mezi nejvíce nebezpečnou, ve 100 % případů letální virovou infekci přenášenou zvířaty na člověka. Ve více než 150 zemích, kde se endemicky vyskytuje, je nejčastější riziko expozice po poranění psem. Obzvlášť nebezpečné je pokousání netopýrem. Ročně nemoci podlehne zhruba 60 tisíc osob, nejvíce v oblastech Afriky a Asie. Preventivní možnosti k zabránění vzniku onemocnění zahrnují očkování v rámci preexpoziční profylaxe (PrEP) a včasné a důsledné zahájení postexpoziční profylaxe (PEP). V letech 2019–2021 provedl Poradní výbor pro očkovací postupy (Advisory Committee on Immunization Practices, ACIP, USA) několik aktualizací doporučení pro PrEP včetně následujících: předefinování kategorií rizika nákazy vzteklinou, nahrazení třídávkového vakcinačního schématu (D0, D7, D21 nebo D28) dvoudávkovým schématem (D0 a D7), zajištění dlouhodobé protilátkové protektivity jedince flexibilními možnostmi, méně časté nebo žádné kontroly koncentrace protilátek u některých rizikových skupin, stanovení minimální přijatelné koncentrace protilátek proti vzteklině na hodnotu 0,5 IU/ml, zajištění účinného očkování některých zvláštních skupin obyvatelstva. V případě PEP zůstávají postupy stejné jako doposud. Na základě charakteru poranění, druhu zvířete a časovém odstupu od aplikace PrEP, byla-li v minulosti podána, se expozice dělí do několika kategorií podle závažnosti. Podle stanovené kategorie se následně v rámci PEP aplikuje buďto pouze vakcína, nebo vakcína současně s podáním antirabického imunoglobulinu. Postupy jsou shodné pro všechny včetně dětí a těhotných žen, jelikož se jedná o život zachraňující úkon.
Rabies is undoubtedly one of the most dangerous viral infections transmitted by animals to humans, being lethal in 100% of cases. In more than 150 countries where it is endemic, the most common risk of exposure is from a dog bite. Bat bites are particularly dangerous. Approximately 60,000 people die each year, mostly in areas of Africa and Asia. Preventive options to avoid the disease include vaccination as a part of preexposure prophylaxis (PrEP) and early and consistent initiation of postexposure prophylaxis (PEP). In 2019–2021, the Advisory Committee on Immunization Practices (ACIP, USA) made several updates to the PrEP recommendations, including the following: redefining the risk categories for rabies infection, replacing the three-dose vaccination schedule (D0, D7, D21 or D28) with a two-dose schedule (D0 and D7), ensuring long-term antibody protection of individuals with flexible options, less frequent or no antibody concentration checks for certain at-risk groups, setting the minimum acceptable rabies antibody concentration at 0.5 IU/ml, and ensuring effective vaccination of certain special populations. In the case of PEP, the procedures remain the same as before. Based on the nature of the injury, the type of animal, and the time interval since PrEP was administered, if previously administered, exposures are divided into several categories according to severity. Depending on the category determined, either the vaccine alone or the vaccine concurrently with the administration of rabies immunoglobulin is subsequently administered as part of PEP. The procedures are the same for everyone, including children and pregnant women, as they are life-saving.
V roce 1988 vyhlásila WHO program světové eradikace poliomyelitidy (GPEI). Do současnosti se snížil výskyt poliomyelitidy ve světě o více než 99 %, zejména díky rozsáhlým očkovacím kampaním s využitím jak živé oslabené vakcíny (OPV), tak inaktivované vakcíny (IPV). Aktuálně se divoký poliovirus endemicky vyskytuje pouze v Afganistánu a Pákistánu. Velký problém v eradikaci poliomyelitidy představuje vznik a šíření poliovirů derivovaných od vakcinálních kmenů (VDPV), které mohou způsobit paretickou formu onemocnění. VDPV se vyskytují převážně v zemích, kde se očkuje OPV vakcínou, avšak může dojít i k jejich zavlečení do jiných oblastí. Právě import je příčinou záchytu VDPV v posledních letech na evropském kontinentu. Eradikaci poliomyelitidy dále komplikují ozbrojené konflikty, nedostupnost vakcín, častý subklinický průběh onemocnění a jistý vliv měla i pandemie onemocnění covid-19. Aby bylo dosaženo cílů GPEI, je třeba zefektivnit očkovací kampaně v rizikových oblastech, udržet vysokou proočkovanost IPV vakcínou v „polio free“ zemích a také zlepšovat kvalitu surveillance a včasnost detekce případů poliomyelitidy. Poslední strategie GPEI předpokládá eradikaci divokých poliovirů a VDPV typu 2 do konce roku 2029.
n 1988, the WHO announced the Global Polio Eradication Program (GPEI). To the present, the incidence of poliomyelitis in the world has been reduced by more than 99%, mainly due to large-scale vaccination campaigns using both live attenuated vaccines (OPV) and inactivated vaccines (IPV). Currently, wild poliovirus is endemic only in Afghanistan and Pakistan. A major problem in poliomyelitis eradication is the emergence and spread of vaccine-derived polioviruses (VDPV), which can cause a paretic form of the disease. VDPV circulate mainly in countries where OPV is used, but they can also be imported to other areas. Import is the cause of the detection of VDPV in recent years on the European continent. The eradication of poliomyelitis is further complicated by armed conflicts, the unavailability of vaccines, the frequent subclinical course of the disease, and the covid-19 pandemic has also had a certain impact. To achieve the GPEI goals, it is necessary to increase the effectiveness of vaccination campaigns in risk areas, maintain high IPV vaccination coverage in „polio-free“ countries, and improve the quality of surveillance and timeliness of polio case detection. The latest GPEI strategy supposes the eradication of wild polioviruses and VDPV type 2 by the end of 2029.
Cíl: Cílem naší práce bylo popsat epidemiologickou situaci výskytu rotavirových gastroenteritid (RG) a vliv očkování na hospitalizaci pro RG v České republice (ČR) v letech 2018–2023. Metody: Byla provedena deskriptivní analýza anonymizovaných případů RG hlášených pod kódem A08.0 v systému pro hlášení infekčních onemocnění (ISIN) v České republice v letech 2018–2023. K analýze binárních proměnných byl použit chí-kvadrát test. Vliv očkování na hospitalizaci byl hodnocen pomocí logistické regrese s odds ratio (OR) a 95 % intervalu spolehlivosti. Použity byly programy Excel, STATA a Datawrapper GmbH. Incidence onemocnění byla přepočítána na 100 000 obyvatel. Výsledky: Ve sledovaném období bylo v ČR hlášeno celkem 26 303 případů RG (v rozmezí 1 811–7 483 ročně), což odpovídá průměrné roční incidenci 41,0 (rozmezí 16,9–69,6) na 100 000 obyvatel. Padesát jedna procent případů se vyskytlo u žen. Průměrná roční specifická incidence podle pohlaví byla srovnatelná. Případy se vyskytly u osob 0–101letých (medián 3 roky, mezikvartilové rozpětí [IQR] 1–8 let). Maximální počty případů byly zaznamenány v měsících březen až červen, přičemž v pandemických letech 2020 a 2021 byly celkové počty případů nižší, a tedy i sezonnost byla vyjádřena méně. Průměrná roční specifická incidence byla nejvyšší v krajích Vysočina, Jihočeském a Olomouckém. Hospitalizováno bylo 18 693 (71,1 %) případů RG, nejvíce případů ve věkové skupině 1–4 roky (34,7 %) a 5–9 let (11,9 %). Údaje o očkování byly dostupné pro 21 142 osob s RG, z nich 304 (1,4 %) osob bylo vykázáno jako očkováno. Riziko hospitalizace pro RG bylo u očkovaných osob statisticky významně nižší (p < 0,001) než u neočkovaných. Nahlášeno bylo celkem 27 epidemií RG, v největší bylo zaznamenáno 152 případů. Jako import bylo hlášeno 226 případů onemocnění. Závěr: Po zahájení očkování proti RG v ČR bylo očekáváno snížení počtu onemocnění, hospitalizací a úmrtí pro tato onemocnění. Nicméně významný dopad očkování na zátěž RG dosud v ČR pozorován není a domníváme se, že hlavním důvodem je nadále nízká proočkovanost proti RG v ČR. Doporučujeme proto zařadit toto dobrovolné očkování mezi očkování hrazená zdravotními pojišťovnami a zároveň apelujeme na časnou komunikaci vhodnosti očkování mezi praktickým lékařem pro děti a dorost a rodiči dětí.
Aim: To describe the epidemiological situation of rotavirus gastroenteritis (RVGE) and the impact of vaccination on hospitalization for RVGE in the Czech Republic in 2018–2023. Methods: A descriptive analysis was performed of anonymized RVGE cases reported under code A08.0 to the Infectious Diseases Reporting System (ISIN) in the Czech Republic in 2018–2023. The Chi-square test was used to analyse binary variables. The effect of vaccination on hospitalization was assessed using logistic regression with odds ratio (OR) and 95% confidence interval. Excel, STATA, and Datawrapper GmbH programs were used. The incidence of the disease was calculated per 100,000 population. Results: In the monitored period, a total of 26,303 RVGE cases were reported in the Czech Republic (range 1,811–7,483 per year), which corresponds to an average annual incidence of 41.0 (range 16.9–69.6) per 100,000 population. Fifty-one percent of cases occurred in women. The average annual sex-specific incidence rates were comparable. Patients were aged 0–101 years (median 3 years, interquartile range [IQR] 1–8 years). The maximum numbers of cases were recorded in the months of March to June. In the pandemic years 2020 and 2021, the overall numbers of cases were lower, and therefore the seasonality was less expressed. The average annual specific incidence was highest in the Vysočina, South Bohemian and Olomouc Regions. A total of 18,693 (71.1%) cases of RVGE were hospitalized, most of them in the age groups 1–4 years (34.7%) and 5–9 years (11.9%). Vaccination data were available for 21,142 individuals with RVGE, of whom 304 (1.4%) were reported as vaccinated. The risk of hospitalization for RVGE was statistically significantly lower (p < 0.001) in vaccinated than in unvaccinated individuals. A total of 27 RVGE outbreaks were reported, with the largest one involving 152 cases. Two hundred and twenty-six cases were classified as imported. Conclusions: After the introduction of RVGE vaccination in the Czech Republic, a reduction in RVGE cases, hospitalizations, and deaths was expected. However, a significant impact of vaccination on the RVGE burden has not yet been observed in the country. The main reason continues to be low RVGE vaccine coverage. We therefore recommend including this voluntary vaccination in the schedule covered by health insurance and also call for early communication of the appropriateness of such vaccination between the paediatric/adolescent medicine practitioners and children’s parents.
Úvod: Shigelóza je vysoce nakažlivé průjmové onemocnění s potenciálně velmi závažným průběhem. I s ohledem na třetinový nárůst případů v roce 2023 ve srovnání s rokem předchozím jsme si stanovili za cíl podat přehled aktuálních informací o onemocnění a analyzovat data nahlášených případů shigelózy v České republice (ČR). Metody: Zpracovali jsme narativní rešerši odborné literatury v českém a anglickém jazyce, zejména cílenou na evropské studie od roku 2018. Dále jsme provedli analýzu dat hlášených pod kódem diagnózy A03 v národním systému pro hlášení infekčních nemocí (ISIN) v letech 2018–2023. Soustředili jsme se na hlavní epidemiologické ukazatele, zejména pohlaví, věk, geografickou distribuci, sezonnost a hospitalizace. Použity byly programy Excel (verze 2016), STATA (verze 17) a Datawrapper GmbH. Výsledky: Celkem bylo nahlášeno 681 případů onemocnění shigelózou s průměrnou roční incidencí 1/100 000 obyvatel: do roku 2021 byla incidence mírně vyšší u žen, od roku 2022 evidujeme trend opačný. V pandemických letech byl zaznamenán významný pokles případů. V letech 2022 a 2023 byl počet případů mírně vyšší než v období před pandemií. Nejvíce případů evidujeme v ČR každoročně v měsících srpen až prosinec. Ze všech sérotypů shigel byla nejčastěji detekována S. sonnei (80 %), následovaná S. flexneri (15 %). Incidence na 100 000 obyvatel byla nejvyšší u osob ve věku 5–9 let: 2,6 (chlapci 2,4 a dívky 2,8), dále 1–4 roky: 2,4 (chlapci 2,2, dívky 2,6) a osob ve věku 25–34 let: 1,8 (muži 1,8 a ženy 1,7). Podle krajů byla průměrná roční specifická incidence nejvyšší v krajích Moravskoslezském, Olomouckém a v hlavním městě Praze. Hospitalizováno bylo 27 % případů, nejvíce ve věkových skupinách 25–34 a 5–9 let (shodně 17,9 %). Proporce hospitalizovaných případů v rámci jednotlivých věkových skupin byla nejvyšší ve věkové skupině 75+ let (69 %), dále věkových skupinách 1–4 roky, 5–9 let a 65–74let (32–37 %). V souvislosti s onemocněním bylo vykázáno jedno úmrtí muže ve věku 52 let. V rámci epidemického výskytu bylo nahlášeno 11 % případů. Importováno bylo 39 % nahlášených případů. Závěr: V ČR je shigelóza spíše málo zastoupeným gastrointestinálním onemocněním, přičemž téměř 40 % případů tvoří importované nákazy. V současnosti je hrozbou pro veřejné zdraví především globální šíření multirezistentních kmenů podpořené narůstajícím cestovním ruchem a volnými sexuálními praktikami. Rizikovými skupinami zůstávají děti, imunokompromitované osoby (včetně seniorů) a muži mající sex s muži. Očkování není v Evropě dostupné. Stěžejním je nadále dodržování základních hygienických pravidel, zejména v kolektivech a při práci s potravinami. Důraz by měl být dále kladen na zdravotní edukaci osob, včetně poučení před vycestováním do zahraničí. Důkladná anamnéza, včasné trasování, dohled a racionální volba eventuální antibiotické terapie jsou zásadní. V ČR musí být všechny suspektní kmeny zaslány do NRL ke konfirmaci. Celogenomovou sekvenaci a testy citlivosti na antibiotika je vhodné provádět u všech izolátů.
Introduction: Shigellosis is a highly contagious diarrheal disease, which could potentially be very serious. Considering the onethird increase in cases in 2023 compared to the previous year, we aimed to provide an update on the disease and to analyse data on reported cases of shigellosis in the Czech Republic (CZ). Methods: We conducted a narrative search of the literature in Czech and English, particularly targeting European studies from 2018 onwards. We also analysed data reported under the diagnosis code A03 to the National Infectious Disease Reporting System (ISIN) in 2018–2023. We focused on the main epidemiological indicators, i.e. gender, age, geographical distribution, seasonality, and hospitalizations. Excel (version 2016), STATA (version 17), and Datawrapper GmbH were used. Results: A total of 681 shigellosis cases were reported with an average annual incidence of 1/100,000 population: until 2021, the incidence was slightly higher in women, while from 2022 onwards, the trend was reversed. A significant decrease in cases was recorded in the pandemic years. In 2022 and 2023, the number of cases was slightly higher than in the pre-pandemic period. Most cases were detected in CZ in August and December each year. Of all shigella serotypes, S. sonnei was the most frequently detected (80%), followed by S. flexneri (15%). The incidence per 100.000 population was highest among children aged 5–9 years: 2.6 (boys 2.4 and girls 2.8), followed by 1–4-year-olds: 2.4 (2.2 and 2.6, respectively) and persons aged 25–34 years: 1.8 (males 1.8 and females 1.7). Within individual age group, the average annual specific incidence rates were highest in the Moravian-Silesian and Olomouc regions and the capital city Prague. Hospitalizations accounted for 27% of cases, with the highest numbers in the 25–34 and 5–9 age groups (both 17.9%). The proportion of hospitalized cases was highest in the age groups 75+ (69%), 1–4, 5–9, and 65–74 (32–37%). A 52-year-old man was reported to have die in relation to the disease. Eleven percent of cases were reported in outbreak settings. Thirty-nine percent of reported cases were imported. Conclusions: In CZ, shigellosis is a relatively rare gastrointestinal disease, with nearly 40% of cases being imported. At present, the threat to public health is posed mainly by the global spread of multi-resistant strains linked to increasing tourism and free sexual practices. Children, immunocompromised persons (including the elderly), and men who have sex with men remain risk groups. Vaccination is not available in Europe. Compliance with basic hygiene rules, especially in collectives and when working with food, is still a key concern. Emphasis should also be placed on the health education, including instructions before traveling abroad. A thorough medical history, early tracing, surveillance, and rational choice of antibiotic therapy if appropriate are essential. In CZ, all suspected strains shall be sent to the NRL for confirmation. Whole genome sequencing and antibiotic susceptibility testing should be performed on all isolates.
INTRODUCTION: Lyme borreliosis (LB), an infection caused by Borrelia burgdorferi sensu lato (Bbsl), is the most common tick-borne disease in Europe. To further characterize the LB burden in the Czech Republic, we conducted a seroprevalence study and estimated the incidence of symptomatic Bbsl infections. METHODS: Anti-Bbsl IgM and IgG antibodies were detected in sera collected from the adult population in 2011 -2012 by enzyme-linked immunosorbent assay and immunoblot tests at the National Reference Laboratory. The incidence of symptomatic Bbsl infections was estimated from the seroprevalence results and the symptomatic proportion and duration of persistence of anti-Bbsl IgG antibodies in Bbsl-infected individuals. Surveillance under-detection of symptomatic Bbsl infections was estimated by comparing surveillance-reported and seroprevalence-based incidence. RESULTS: Samples from 1996 adults were tested; the median age (range) was 45 (18 -87) years; 1037 (52.0 %) were female. The prevalence (with 95 % confidence interval) of anti-Bbsl IgG, and IgM and/or IgG (IgM/IgG) antibodies was 6.3 % (5.3 -7.5 %), and 9.5 % (8.3 -10.9 %), respectively. The IgM/IgG prevalence was 7.8 % (6.5 -9.2 %) in Bohemia and 15.3 % (12.2 -19.0 %) in Moravia. There were an estimated 30,563 (26,550 -34,962) symptomatic incident Bbsl infections in adults in the Czech Republic in 2012, for an incidence of 352.2 (306.0 -402.9) symptomatic Bbsl infections per 100,000 adults per year. There were an estimated 11 (10 -13) symptomatic Bbsl infections for each surveillance-reported LB case in the Czech Republic in 2012. CONCLUSIONS: There is high incidence of symptomatic Bbsl infections in the Czech Republic, particularly in Moravia. Interventions are needed to address the substantial burden of LB in the Czech Republic.
- MeSH
- Borrelia burgdorferi komplex * imunologie izolace a purifikace MeSH
- dospělí MeSH
- ELISA * MeSH
- imunoglobulin G * krev MeSH
- imunoglobulin M * krev MeSH
- incidence MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- lymeská nemoc * epidemiologie mikrobiologie krev MeSH
- mladiství MeSH
- mladý dospělý MeSH
- prevalence MeSH
- protilátky bakteriální * krev MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- séroepidemiologické studie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mladiství MeSH
- mladý dospělý MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- Geografické názvy
- Česká republika MeSH
- Klíčová slova
- Infanrix,
- MeSH
- dospělí MeSH
- homologní transplantace škodlivé účinky MeSH
- imunokompromitovaný pacient účinky léků MeSH
- lidé MeSH
- očkovací schéma MeSH
- rizikové faktory MeSH
- transplantace hematopoetických kmenových buněk škodlivé účinky MeSH
- vakcína proti záškrtu, tetanu a acelulárnímu černému kašli terapeutické užití MeSH
- vakcinace * metody MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
Herpes zoster (HZ) neboli pásový opar je virové kožní onemocnění projevující se vezikulózním (obvykle jednostranným) výsevem nejčastěji v oblasti trupu. Může se však vyskytnout i na krku a v obličeji, popř. generalizovaně u imunosuprimovaných jedinců. Bývá provázen vysokou bolestivostí a nezřídka i komplikacemi, zejména postherpetickou neuralgií (PHN). Postihuje osoby obou pohlaví v téměř každém věku se stoupající incidencí po 50. roce života. Je projevem reaktivace viru varicella zoster (VZV), který po primoinfekci planými neštovicemi přetrvává v senzorických kraniálních gangliích a gangliích zadních rohů míšních. Zcela zásadní je celková terapie antivirotiky, lokální léčba je pouze doplňková. Vzhledem ke stárnutí populace a narůstajícímu počtu imunokompromitovaných pacientů se stále více do popředí dostává možnost vakcinace proti HZ. V České republice je schválená a dostupná nová rekombinantní adjuvantní subjednotková vakcína s názvem Shingrix nabízející vysokou účinnost. Lze ji bezpečně podat i osobám se sníženou funkcí imunitního systému.
Herpes zoster (HZ), shingles, is a viral skin disease manifested by vesicular (usually unilateral) rash, most commonly in the trunk region. However, it can also occur on the neck and face or generalized in immunosuppressed individuals. It is accompanied by high pain and not rarely by complications, especially postherpetic neuralgia (PHN). It affects people of both sexes at almost any age, with an increasing incidence after the age of 50. It is a manifestation of reactivation of varicella zoster virus (VZV), which persists in the sensory cranial ganglia and posterior horn ganglia after chickenpox infection. Total antiviral therapy is essential, local treatment is only adjunctive. Due to the ageing population and the increasing number of immunocompromised patients, the possibility of vaccination against HZ is increasingly coming to the fore. A new recombinant adjuvanted subunit vaccine called Shingrix is approved and available in the Czech Republic, offering high efficacy and effectiveness. It can be safely administered even to persons with reduced immune system function.
