BACKGROUND: Immune checkpoint inhibitors (ICIs), including those targeting PD-1, are currently used in a wide range of tumors, but only 20-40% of patients achieve clinical benefit. The objective of our study was to find predictive peripheral blood-based biomarkers for ICI treatment. METHODS: In 41 patients with advanced malignant melanoma (MM) and NSCLC treated with PD-1 inhibitors, we analyzed peripheral blood-based immune subsets by flow cytometry before treatment initialization and the second therapy dose. Specifically, we assessed basic blood differential count, overall T cells and their subgroups, B cells, and myeloid-derived suppressor cells (MDSC). In detail, CD4 + and CD8 + T cells were assessed according to their subtypes, such as central memory T cells (TCM), effector memory T cells (TEM), and naïve T cells (TN). Furthermore, we also evaluated the predictive value of CD28 and ICOS/CD278 co-expression on T cells. RESULTS: Patients who achieved disease control on ICIs had a significantly lower baseline proportion of CD4 + TEM (p = 0.013) and tended to have a higher baseline proportion of CD4 + TCM (p = 0.059). ICI therapy-induced increase in Treg count (p = 0.012) and the proportion of CD4 + TN (p = 0.008) and CD28 + ICOS- T cells (p = 0.012) was associated with disease control. Patients with a high baseline proportion of CD4 + TCM and a low baseline proportion of CD4 + TEM showed significantly longer PFS (p = 0.011, HR 2.6 and p ˂ 0.001, HR 0.23, respectively) and longer OS (p = 0.002, HR 3.75 and p ˂ 0.001, HR 0.15, respectively). Before the second dose, the high proportion of CD28 + ICOS- T cells after ICI therapy initiation was significantly associated with prolonged PFS (p = 0.017, HR 2.51) and OS (p = 0.030, HR 2.69). Also, a high Treg count after 2 weeks of ICI treatment was associated with significantly prolonged PFS (p = 0.016, HR 2.33). CONCLUSION: In summary, our findings suggest that CD4 + TEM and TCM baselines and an early increase in the Treg count induced by PD-1 inhibitors and the proportion of CD28 + ICOS- T cells may be useful in predicting the response in NSCLC and MM patients.
- MeSH
- antigeny CD278 metabolismus MeSH
- antigeny CD279 antagonisté a inhibitory MeSH
- antigeny CD28 MeSH
- CD8-pozitivní T-lymfocyty imunologie účinky léků metabolismus MeSH
- dospělí MeSH
- inhibitory kontrolních bodů * terapeutické užití farmakologie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- melanom * farmakoterapie imunologie krev patologie MeSH
- nádory plic * farmakoterapie imunologie krev patologie MeSH
- nemalobuněčný karcinom plic * farmakoterapie imunologie krev patologie MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- MeSH
- gastrointestinální nádory terapie MeSH
- neoadjuvantní terapie MeSH
- Publikační typ
- úvodní články MeSH
Karcinom jícnu a žaludku jsou onemocnění s vážnou prognózou. Zatímco co se incidence karcinomu žaludku snižuje, incidence nádorů gastroezofageální junkce a jícnu narůstá. Muži jsou postiženi častěji než ženy. Navzdory určitému pokroku v posledních 10 letech je úmrtnost specifická pro nádorové onemocnění velmi vysoká a dosahuje 70 %. Prognózu pacienta určuje především stadium, ale také histologie, celkový stav a komorbidity. U časných a lokalizovaných stadií je léčebný přístup kurativní, vyžadující komplexní péči již v průběhu neoadjuvantní terapie. Nutriční podpora je zásadní součástí předoperační přípravy, centra specializovaná na operativu jícnu a žaludku stále více adoptují koncept prehabilitace. Hlavními léčebnými modalitami jsou endoskopie, chirurgie, systémová léčba a radioterapie. U lokálně pokročilého skvamózního karcinomu je standardem léčby neoadjuvantní chemoradioterapie následovaná pooperační imunoterapií, nebylo-li dosaženo patologické kompletní remise, alternativou je u pacientů s komorbiditami definitivní chemoradioterapie. U adenokarcinomu je první volbou perioperační chemoterapie FLOT, která prokázala lepší výsledky než chemoradioterapie. Chemoradioterapie má své místo u pacientů, kteří by netolerovali FLOT, či v případě snahy o dosažení vyšší lokální kontroly. MSI-high nádory mohou být primárně operovány. Dle výsledků studií fáze II se u skupiny pacientů s MSI-high nádory jeví jako nejúčinnější léčba neoadjuvantní imunoterapie, ať samostatně, či v kombinaci s chemoterapií. Tento přístup vede k počtu patologických kompletních remisí okolo 60 % a je nadějným orgán záchovným postupem. U HER2 pozitivních nádorů může být zvážena předoperační systémová terapie s trastuzumabem, neboť dokladuje významně vyšší počet patologických kompletních remisí a nabízí možnost dosažení vyššího počtu R0 resekce. Tento postup však ještě není akceptovaným standardem ve všech evropských zemích. U oligometastatického onemocnění je v individuálních případech možné zvážit chirurgické řešení primárního nádoru i metastáz u pacientů, kteří odpovídají na systémovou léčbu. Ovlivnění celkové doby života je však dokladováno pouze u pacientů s retroperitoneálním postižením a bez peritoneálních metastáz.
Esophageal and gastric cancer are diseases with a serious prognosis. While the incidence of gastric cancer is decreasing, the incidence of the gastroesophageal junction and esophageal cancer is increasing. Men are affected more often than women. Despite some progress in the last 10 years, cancer-specific mortality is very high, reaching 70%. The prognosis is mainly determined by the stage, histology, general condition and comorbidities. The treatment approach is curative for early and localized stages, requiring comprehensive care already during neoadjuvant therapy. Nutritional support is an essential part of preoperative preparation, and centres specializing in esophagogastric surgery are increasingly adopting the concept of prehabilitation. The main treatment modalities are endoscopy, surgery, systemic therapy and radiotherapy. In locally advanced squamous cell carcinoma, neoadjuvant chemoradiotherapy followed by postoperative immunotherapy is the standard of care, if pathological complete remission has not been achieved. Definitive chemoradiotherapy is an alternative in patients with comorbidities. For adenocarcinoma, perioperative FLOT chemotherapy is the first choice and has shown better results than chemoradiotherapy. Chemoradiotherapy has its place in patients who would not tolerate FLOT or when trying to achieve a higher response rate. According to phase II studies, patients with MSI-high tumours could be treated with neoadjuvant immunotherapy, alone or in combination with chemotherapy; this approach has led to a pathological complete remission rate of approximately 60% and is a promising organ-preserving approach. For HER2-positive tumours, preoperative systemic therapy with trastuzumab may be considered as it demonstrates a significantly higher number of pathological complete remissions and offers the possibility of achieving a higher R0 resection rate. In oligometastatic disease, surgical management of the primary tumour and metastases may be considered in individual cases in patients who respond to systemic therapy. However, an impact on overall survival has only been documented in patients with retroperitoneal involvement and no peritoneal metastases.
- MeSH
- doba přežití bez progrese choroby MeSH
- kombinovaná terapie MeSH
- lidé MeSH
- nádory jícnu * chirurgie epidemiologie terapie MeSH
- nádory žaludku * chirurgie epidemiologie terapie MeSH
- neoadjuvantní terapie MeSH
- perioperační péče * MeSH
- staging nádorů MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
Východiska: Imunoterapie je jedním ze základních léčebných modalit, zejména v léčbě metastazujícího nemalobuněčného plicního karcinomu, postupně pronikla ale i do neoadjuvantní a adjuvantní indikace. Určitým omezením nadále zůstává imunitně podmíněná toxicita a široké klinické spektrum jejích projevů. Její diferenciální diagnóza je často komplikovaná. Případ: Prezentujeme případ pacientky, která je od února 2023 léčena v našem ústavu pro metastatický skvamózní karcinom pravé plíce první linií systémové léčby pembrolizumabem v úvodní kombinaci s karboplatinou a paklitaxelem. Přešetření po čtyřech cyklech léčby prokázalo výraznou regresi onkologického nálezu, ale také částečné fibrózní změny obou plic. Pacientka byla zcela asymptomatická a po domluvě s ní bylo rozhodnuto o pokračování v léčbě, již monoterapií pembrolizumabem. Několik dnů po podání dochází u pacientky k rozvoji klidové dušnosti, kašle a febrilií. Toto zhoršení stavu referovala až při další plánované ambulantní návštěvě. Pro přetrvávající dušnost bylo vysloveno podezření na imunitně podmíněnou pneumonitidu. CT hrudníku ukázalo výrazné postižení všech plicních laloků a byla nasazena léčba kortikoidy a antibiotiky. Cestou bronchoalveolární laváže byla zjištěna pozitivita rhinoviru a enteroviru. Virovou pneumonii jsme zhodnotili jako nejpravděpodobnější příčinu klinického nálezu. Zavedená léčba kortikoidy byla postupně snižována a po diskuzi s pacientkou jsme pokračovali v podávání pembrolizumabu. Kontrolní CT plic prokázalo jednak další výraznou regresi tumoru, jednak výraznou regresi zánětlivých infiltrací. Aktuálně je pacientka po celkem 14 cyklech chemo/imunoterapie (z toho 9 cyklů pembrolizumabu po opětovném nasazení) klinicky ve výborném stavu, přičemž nadále trvá výrazná léčebná odpověď. Závěr: Naše kazuistika zdůrazňuje nutnost širší diferenciální diagnostiky v případě, že se během podávání imunoterapie objeví plicní komplikace. Správná diagnóza těchto komplikací může kromě jiného zásadně ovlivnit další onkologickou léčbu.
Background: Immunotherapy is one of the fundamental treatment modalities, especially in the treatment of metastatic non-small cell lung carcinoma, but it is also applied in neoadjuvant, or adjuvant therapy. A certain limitation continues to be immune-mediated toxicity and the broad clinical spectrum of its manifestations, which can present considerable differential diagnostic challenges. Case: We present a case of a female patient who has been treated at our institute since February 2023 for metastatic squamous cell carcinoma of the right lung with first-line systemic therapy of pembrolizumab in initial combination with carboplatin and paclitaxel. Reassessment after four cycles of treatment showed a significant regression of the oncological finding, but also partial fibrotic changes in both lungs. The patient was completely asymptomatic and after consultation with her, it was decided to continue the treatment, now with pembrolizumab monotherapy. Several days after administration, the patient developed resting dyspnea, cough, and fevers. She consulted this deterioration of her condition only at the next scheduled appointment. Persistent dyspnea raised suspicion of immune-mediated pneumonitis. CT of the chest showed significant involvement of all lung lobes and treatment with corticosteroids and antibiotics was initiated. Through bronchoalveolar lavage, positivity for rhinovirus and enterovirus was detected. Viral pneumonia was assessed as the most likely cause of the clinical finding. The established corticosteroid treatment was gradually reduced and after discussion with the patient, we continued the administration of pembrolizumab. A follow-up CT of the lungs showed both further significant regression of the tumor and significant regression of inflammatory changes. Currently, the patient is after a total of 14 cycles of chemo/immunotherapy (of which 9 cycles of pembrolizumab after re-initiation), clinically in excellent condition, while a significant therapeutic response continues. Conclusion: Our case report emphasizes the need for a broader differential diagnosis in the event of pulmonary complications during the administration of immunotherapy. Correct diagnosis of these complications can, among other things, fundamentally affect oncological treatment.
- Klíčová slova
- pembrolizumab,
- MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- humanizované monoklonální protilátky * farmakologie klasifikace terapeutické užití MeSH
- imunoterapie metody škodlivé účinky MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- nemalobuněčný karcinom plic diagnóza farmakoterapie komplikace MeSH
- pneumonie chemicky indukované diagnóza farmakoterapie klasifikace MeSH
- počítačová rentgenová tomografie metody MeSH
- virová pneumonie * diagnóza farmakoterapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
OBJECTIVES: Small extracellular vesicles (EVs) contain various signaling molecules, thus playing a crucial role in cell-to-cell communication and emerging as a promising source of biomarkers. However, the lack of standardized procedures impedes their translation to clinical practice. Thus, we compared different approaches for high-throughput analysis of small EVs transcriptome. METHODS: Small EVs were isolated from 150 μL of serum. Quality and quantity were assessed by dynamic light scattering, transmission electron microscopy, and Western blot. Comparison of RNA extraction efficiency was performed, and expression of selected genes was analyzed by RT-qPCR. Whole transcriptome analysis was done using microarrays. RESULTS: Obtained data confirmed the suitability of size exclusion chromatography for isolation of small EVs. Analyses of gene expression showed the best results in case of samples isolated by Monarch Total RNA Miniprep Kit. Totally, 7,182 transcripts were identified to be deregulated between colorectal cancer patients and healthy controls. The majority of them were non-coding RNAs with more than 70 % being lncRNAs, while protein-coding genes represented the second most common gene biotype. CONCLUSIONS: We have optimized the protocol for isolation of small EVs and their RNA from low volume of sera and confirmed the suitability of Clariom D Pico Assays for transcriptome profiling.
- MeSH
- extracelulární vezikuly * genetika metabolismus MeSH
- gelová chromatografie MeSH
- lidé MeSH
- RNA MeSH
- stanovení celkové genové exprese * metody MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Východiska: Bez ohledu na typ nádorového onemocnění nebo fázi léčby pohybová aktivita (PA) prokazatelně snižuje riziko recidivy nádorového onemocnění a úmrtí. Současně je asociována s celou řadou pozitivních vlivů na fyzický i psychický stav pacientů, a to zejména v oblasti aerobní kondice, únavy, duševního zdraví i celkově vnímané kvality života. V současné onkologické praxi je však kombinace její indikace s léčbou stále ještě poměrně vzácná. Zároveň je i účast onkologických pacientů na pravidelných pohybových aktivitách zpravidla velmi nízká. Jelikož však PA představuje účinnou metodu podpory onkologické léčby a hraje významnou roli i v prevenci, je třeba hledat účinné strategie, které umožní zapojit pacienty do pohybových aktivit v širší míře. K tomuto účelu se jako velmi vhodné jeví programy pohybových aktivit organizované přímo zařízeními zabývajícími se komplexní onkologickou péčí. Cíl: Literární přehled mapuje hlavní překážky a podpůrné faktory ovlivňující zapojení onkologických pacientů do programů pohybových aktivit. Hlavní roli zde sehrávají zejména ekonomické faktory spojené se zdravotní politikou, promítající se do dostupnosti tohoto druhu podpůrné péče pro pacienty, úroveň zdravotní gramotnosti, organizace programů PA, poskytovatelé zdravotní péče – lékaři i pracovníci ve zdravotnictví, sociální opora a intrapsychické vlivy na straně pacientů. Jelikož implementace programů pohybové aktivity do stávajícího systému onkologické péče představuje poměrně náročný proces, předkládaný příspěvek se zabývá i možnostmi využití modelu přesvědčení o zdraví. V daném kontextu tento model umožňuje predikci a identifikaci překážek a podpůrných faktorů zapojení pacientů do programů PA s cílem maximalizovat jejich efektivitu a přizpůsobit je potřebám pacientů a současně i možnostem konkrétního lékařského zařízení.
Background: Regardless of cancer type or stage of treatment, physical activity (PA) has been shown to reduce the risk of cancer recurrence and death. It is associated with a range of positive effects on patients‘ physical and psychological well-being, particularly in the areas of aerobic fitness, fatigue, mental health and perceived overall quality of life. However, in current oncology practice, the combination of its indication with treatment is still relatively rare. At the same time, cancer patients‘ participation in regular physical activity is usually very low. However, as PA is an effective method to support cancer treatment and plays an important role in prevention, it is necessary to find effective strategies to involve patients more widely in physical activities. To this end, physical activity programmes organised directly by facilities providing comprehensive cancer care appear to be very suitable. Purpose: This literature review maps the main barriers and facilitators to cancer patients‘ participation in physical activity programmes. In particular, economic factors related to health policy, reflected in the availability of this type of supportive care for patients, the level of health literacy, the organization of PA programs, health care providers – both physicians and health care workers, social support and intrapsychic influences on the part of patients play a major role. Since the implementation of physical activity programmes into the existing cancer care system is a rather challenging process, the paper also deals with the possibilities of using the Health Belief Model. In the given context, this model allows the prediction and identification of barriers and supportive factors to patients‘ involvement in PA programs in order to maximize their effectiveness and adapt them to the needs of patients and, at the same time, to the capabilities of a specific medical facility.
INTRODUCTION: Prostate cancer is one of the most common cancers in men. Despite the sharp rise in incidence, mortality is decreasing. ARTA preparations are preferred options for asymptomatic or mildly symptomatic patients with mCRPC. The use of enzalutamide in elderly patients with mCRPC is risky and depends on a number of factors. An increased risk of falls and fractures has been shown. CASE PRESENTATION: We present a case report of an elderly patient with mCRPC treated with enzalutamide with very good long-term tolerance and efficacy. CONCLUSION: Despite the older age, no reduction of therapy was necessary in the patient due to good tolerance. Administration of enzalutamide in full doses resulted in a very good effect of therapy.
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Colorectal cancer (CRC) is the second most prevalent cancer type worldwide, which highlights the urgent need for non-invasive biomarkers for its early detection and improved prognosis. We aimed to investigate the patterns of long non-coding RNAs (lncRNAs) in small extracellular vesicles (sEVs) collected from low-volume blood serum specimens of CRC patients, focusing on their potential as diagnostic biomarkers. Our research comprised two phases: an initial exploratory phase involving RNA sequencing of sEVs from 76 CRC patients and 29 healthy controls, and a subsequent validation phase with a larger cohort of 159 CRC patients and 138 healthy controls. Techniques such as dynamic light scattering, transmission electron microscopy, and Western blotting were utilized for sEV characterization. Optimized protocol for sEV purification, RNA isolation and preamplification was applied to successfully sequence the RNA content of sEVs and validate the results by RT-qPCR. We successfully isolated sEVs from blood serum and prepared sequencing libraries from a low amount of RNA. High-throughput sequencing identified differential levels of 460 transcripts between CRC patients and healthy controls, including mRNAs, lncRNAs, and pseudogenes, with approximately 20% being lncRNAs, highlighting several tumor-specific lncRNAs that have not been associated with CRC development and progression. The validation phase confirmed the upregulation of three lncRNAs (NALT1, AL096828, and LINC01637) in blood serum of CRC patients. This study not only identified lncRNA profiles in a population of sEVs from low-volume blood serum specimens of CRC patients but also highlights the value of innovative techniques in biomolecular research, particularly for the detection and analysis of low-abundance biomolecules in clinical samples. The identification of specific lncRNAs associated with CRC provides a foundation for future research into their functional roles in cancer development and potential clinical applications.
Východiska: Karcinom plic představuje v ČR nejčastější příčinu úmrtí v souvislosti s nádorovým onemocněním. V posledních dekádách byl zaznamenám pozoruhodný pokrok v léčbě tohoto onemocnění, a to na základě kontrolovaných klinických studií. Pacienti zařazení do klinických studií však nemusí plně reprezentovat pestrost populace pacientů v reálné praxi. Pacienti a metody: Předkládáme data z observační retrospektivní studie vycházející z elektronických zdravotních záznamů dospělých s karcinomem plic registrovaných v Masarykově onkologickém ústavu v letech 2018–2022. Primárním cílem bylo vytvoření registru zahrnujícího základní informace o pacientech, klinické a patologické charakteristiky, léčbu, výsledky přežití a nežádoucí účinky léčby. Pacienti byli identifikováni na základě ICD-10 kódu C34. Studovaná populace byla dále omezena na pacienty s ověřenými histologickými typy – nemalobuněčný (non-small cell lung cancer – NSCLC) a malobuněčný (small cell lung cancer – SCLC) karcinom plic. Primární kohorta zahrnovala pacienty diagnostikované nebo léčené během sledovaného období. Kohortu nekurativní systémové léčby tvořili pacienti, kteří podstoupili jakoukoli systémovou protinádorovou terapii s nekurativním záměrem. Výsledky: Celkem bylo do studie zařazeno 1 382 pacientů s MKN-10 kódem C34. Kohorta s histologicky potvrzeným karcinomem plic zahrnovala 1 172 pacientů, z nichž 877 (75 %) bylo diagnostikováno ve sledovaném období. Z 827 pacientů zahrnutých do primární kohorty bylo 723 (87 %) s diagnostikovaným NSCLC. V 56 % případů byl karcinom plic diagnostikován ve IV. klinickém stadiu. Střední doba sledování primární léčebné kohorty byla 40,4 měsíce, 5leté celkové přežití bylo 20 % u pacientů s NSCLC a 8,2 % u pacientů s SCLC. Celkem 495 pacientů s NSCLC a 79 pacientů s SCLC dostávalo systémovou protinádorovou terapii v jakékoli linii léčby. Řídící genová alterace byla zjištěna u 170 pacientů, u 61 (12 %) bylo provedeno testování pomocí sekvenování nové generace. Vysoká exprese PD-L1 ≥ 50 % byla zjištěna u 106 (30 %) pacientů. Na základě testování bylo léčeno 154 pacientů s NSCLC léčeno cílenou léčbou a 86 pacientů imunoterapií v 1. linii. Závěr: Prezentovaná deskriptivní studie pacientů s karcinomem plic z jednoho centra ukazuje potenciál pacientského registru. Výsledky mohou doplňovat data z klinických studií a nabízejí cenné poznatky odvozené z reálné praxe.
Background: Lung cancer (LC) represents the leading cause of cancer-related deaths in the Czech Republic. Over the past decade, there have been notable advancements in LC treatment based on findings from controlled clinical trials (CTs). However, patients enrolled in CTs may not fully represent the diversity of real-world patient populations from routine clinical practice. To address this gap, we designed an observational retrospective study to describe the real-world evidence of LC treatment from a single-center registry. Patients and methods: We present data from an observational, retrospective study based on electronic medical records of adults with LC registered at Masaryk Memorial Cancer Institute between 2018 and 2022. The primary objective was to set up a registry including patient attributes, clinical characteristics, pathological data, treatments, survival outcomes, and adverse events. The patients were identified based on ICD-10 code C34. The study population was further limited to those with verified histological subtypes – non-small cell LC (NSCLC) and small cell LC (SCLC). The primary treatment cohort included patients diagnosed or initiated on primary treatment during the study period. The non-curative systemic therapy cohort consisted of patients who received any systemic anti-cancer therapy with non-curative intent even if being diagnosed before 2018. Results: A total of 1,382 patients were identified with the ICD-10 code C34. The eligible cohort included 1,172 LC patients, of whom 877 (75%) were diagnosed during the study period. Out of 827 LC patients included in the primary treatment cohort, 723 (87%) were diagnosed with NSCLC. At LC diagnosis, 56% of patients had stage IV disease. The median follow-up of the primary treatment cohort was 40.4 months, and the five-year overall survival rate was 20% for NSCLC patients and 8.2% for SCLC patients. A total of 495 NSCLC and 79 SCLC patients received systemic anti-cancer therapy at any line of treatment. In NSCLC patients, 61 (12%) received next generation sequencing mutation testing, 106 (30%) were identified with PD-L1 ≥ 50%, and 170 patients had evidence of particular driver oncogene mutation. Based on the testing, a total of 154 NSCLC patients received target therapy, and 86 NSCLC patients received immunotherapy as monotherapy or in combination with chemotherapy in the first line. Conclusion: The presented descriptive study of a consecutive cohort of LC patients from one cancer center over a five-year period (2018–2022) indicates the potential of LC patient registry. The LC registry, with its prospective development including an entire-country extension, provides a tool for real-world evidence that complements data from the registration and post-registration CTs, offering invaluable insights derived from clinical practice.
