* Zobrazit nápovědu

V rámci paliativní léčby cholangiocelulárního karcinomu byla donedávna široce využívána chemoterapie, zejména režimy cisplatina + gemcitabin a FOLFOX. V poslední době došlo k výraznému rozšíření možností léčby cholangiocelulárního karcinomu se specifickými mutacemi – u nádorů s fúzí genu FGFR byla prokázána účinnost tyrosinkinázového inhibitoru FGFR1–3 pemigatinibu, u nádorů s aktivační mutací IDH1 byl účinný ivosidenib a u HER2-pozitivních nádorů byl pozorován přínos anti-HER2 léčby (pertuzumab + trastuzumab, zanidatamab). Ukazuje se rovněž, že část pacientů s pokročilým cholangiocelulárním adenokarcinomem by mohla být úspěšně léčena checkpoint inhibitory (CPI): v této souvislosti přinesla robustní data studie TOPAZ-1, ve které vedlo přidání CPI durvalumabu k chemoterapii cisplatina + gemcitabin k signifikantnímu prodloužení přežití bez progrese i celkového přežití pacientů, aniž by přitom došlo k významnějšímu nárůstu toxicity léčby.

Until recently, chemotherapy has been widely used in the palliative treatment of cholangiocellular carcinoma, especially cisplatin + gemcitabine and FOLFOX regimens. Lately, there has been a significant expansion of treatment options for cholangiocellular carcinoma with specific mutations – in tumours with the FGFR gene fusion, efficacy of the FGFR1–3 tyrosine kinase inhibitor pemigatinib has been shown, in tumours with activating IDH1 mutations, ivosidenib has been beneficial, and in HER2-positive tumours, the efficacy of anti-HER2 therapy (pertuzumab + trastuzumab, zanidatamab) has been observed. It also seems, that a proportion of patients with advanced cholangiocellular adenocarcinoma could be successfully treated with checkpoint inhibitors (CPIs): in this context, the TOPAZ-1 trial provided robust data, in which the addition of the CPI durvalumab to cisplatin + gemcitabine chemotherapy led to a significant increase in progressionfree survival as well as overall survival of the patients, without a marked increase in treatment toxicity.

Článek

Nové trendy v léčbě pokročilého kolorektálního karcinomu - úvodník

Linke, Zdeněk
Autor Autorita Onkologická klinika FN Motol a 2. LF UK, Praha

Onkologie (Olomouc, Print). 2023 ; 17 (4) : 219. [pub] 20231005

ISSN 1802-4475
Medvik
Zdroj

Publikační typ
úvodníky MeSH

Článek

Možnosti a opodstatněnost znovunasazení anti-EGFR léčby u předléčených RAS wild pokročilých kolorektálních karcinomů
[Options and rationale for reinstituting anti-EGFR therapy in pretreated RAS wild-type advanced colorectal carcinomas]

Linke, Zdeněk
Autor Autorita Onkologická klinika, FN Motol, Praha

Onkologie (Olomouc, Print). 2023 ; 17 (4) : 233-240. [pub] 20231005

ISSN 1802-4475
Medvik
Zdroj

Selhání anti-EGFR léčby u pokročilých RAS wild kolorektálních karcinomů v iniciálních liniích léčby nemusí zdaleka znamenat její trvalou a definitivní neefektivitu. Možností je znovunasazení anti-EGFR léčby po předchozí progresi (rechallenge). Další možností opětné inicializace antiEGFR léčby je v případě po předchozím přerušení z jiných důvodů, než je progrese (reintrodukce). Nebo se může uplatnit sekvence, tj. rotace mezi dvěma různými anti-EGFR blokátory. A poslední možností opětné aplikace anti EGFR léčby je snaha o překonání rezistence anti-EGFR léčby navýšením její dávky (eskalace) nebo možnost kontinuální EGFR blokády. Jsou k dispozici klinická data, která dokazují, že zejména po přerušení primární anti-EGFR léčby a následné odlišné léčbě opravdu dochází ke znovunabytí senzitivity vůči této antiEGFR terapii. A to změnou zastoupení EGFR pozitivních RAS wild nádorových buněk. K tomu dochází během jiné, vmezeřené terapie, která je bázi efektu odlišného, než je EGFR blokáda. Předpokladem efektu znovunasazené anti-EGFR léčby je však její efektivita během její předchozí, tj. primární aplikace.

Failure of anti-EGFR therapy in advanced RAS wild-type colorectal carcinoma at the initial lines of treatment may not necessarily mean its permanent and definitive inefficacy. One option is retreatment with anti-EGFR based therapies after previous progression (i. e., rechallenge). Another option is to reinitiate anti-EGFR treatment after previous discontinuation for a reason other than progression (i. e., reintroduction). Alternatively, sequential treatment can be used, i. e., switching between various anti-EGFR agents. A last option is to reinstitute anti-EGFR treatment in an effort to overcome the resistance of anti-EGFR therapy by dose escalation or continuous EGFR blockade. There are clinical data demonstrating that, particularly after discontinuation of primary anti-EGFR treatment and subsequent different treatment, restoration of sensitivity to the anti-EGFR therapy does occur. This is done by a change in the proportion of EGFR-positive, RAS wild-type tumour cells. This occurs during another, intercalated therapy, which is the basis of an effect different from EGFR blockade. However, for the reinstituted anti-EGFR therapy to be effective, efficacy during its previous, i. e., primary, administration is a prerequisite.