VEXAS syndrom (vacuoles, E1 enzyme, X-linked, autoinflammatory, somatic) je vzácné autoinflamatorní onemocnění, způsobené somatickou mutací v genu UBA1 v hematopoetických progenitorových buňkách, které postihuje dospělé pacienty ve vyšším věku. Onemocnění se projevuje systémovými příznaky (horečky, únava), zánětlivými projevy na kůži, v oblasti očí, postižením plic, cév a chrupavek s přidruženými hematologickými symptomy, jako jsou makrocytární anémie, trombocytopenie a přítomnost vakuol v myeloidních a erytroidních prekurzorech. Zároveň je spojené se zvýšeným rizikem rozvoje maligního hematologického onemocnění. Většina pacientů je refrakterních vůči běžné protizánětlivé a imunosupresivní léčbě. Záněty a selhávání kostní dřeně často postupně vedou k závažným zdravotním komplikacím a významné mortalitě. V současné chvíli neexistuje efektivní standardizovaná léčba. Pro určitou skupinu nemocných je vhodnou terapií transplantace krvetvorných kmenových buněk, která může být kurativní. Dalšími možnostmi léčby mohou být hypometylační látky či léčiva cílící na dráhy cytokinů a zánětlivé odpovědi. Společně se souhrnnou informací o VEXAS syndromu zde prezentujeme dvě kazuistiky pacientů, u nichž jsme na našem pracovišti detekovali mutace v genu UBA1.
VEXAS syndrome (vacuoles, E1 enzyme, X-linked, autoinflammatory, somatic) is a rare autoinflammatory late-onset disease caused by the UBA1 gene somatic mutation in haematopoietic progenitor cells. In patients, we can observe systemic symptoms (fever and fatigue), inflammatory manifestations on the skin, in the eye area, and involvement of the lungs, blood vessels, and cartilage with associated haematological symptoms such as macrocytic anaemia, thrombocytopenia, and presence of vacuoles in myeloid and erythroid precursors. In most cases, patients are refractory to common anti-inflammatory and immunosuppressive treatments and have a higher risk of developing haematological malignancies. Subsequently, inflammation and bone marrow failure often lead to severe morbidity and significant mortality. Currently, there is no effective standardized therapy. Haematopoietic stem cell transplantation may be a suitable treatment for a specific group of patients. Hypomethylating agents and/or drugs targeting cytokine and inflammatory response pathways appear to be other therapeutic options. Together with an overview of VEXAS syndrome, we present two case reports of patients with the UBA1 mutations detected in our laboratory.
- Klíčová slova
- syndrom VEXAS, gen UBA1,
- MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- genetické nemoci vázané na chromozom X * diagnóza farmakoterapie genetika klasifikace MeSH
- hematopoetické kmenové buňky patologie MeSH
- kazuistiky jako téma MeSH
- lidé MeSH
- mutace genetika MeSH
- myelodysplastické syndromy diagnóza klasifikace patologie MeSH
- senioři MeSH
- vakuoly patologie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
OBJECTIVE: To investigate real-world retention and remission rates in PsA patients initiating a 2nd or 3rd TNFi and the association with reason for discontinuation from the previous TNFi-treatment. METHODS: Prospectively collected routine care data from 12 European registries were pooled. Retention rates (Kaplan-Meier estimation) and crude/LUNDEX-adjusted rates of Disease Activity Score 28 and Disease Activity index for PSoriatic Arthritis (DAS28 and DAPSA28) remission were calculated and compared with adjusted Cox regression analyses and Chi-squared test, respectively). RESULTS: We included 5233 (2nd TNFi) and 1906 (3rd TNFi) patients. Twelve-month retention rates for the 2nd and 3rd TNFi were 68% (95%CI: 67-70%) and 66% (64-68%), respectively. Patients who stopped the previous TNFi due to AE/LOE had 12-month retention rates of 66%/65% (2nd TNFi), and 65%/63% (3rd TNFi), respectively. Patients who stopped the previous TNFi due to LOE after less vs more than 24 weeks had 12-month retention rates of 54%/69% (2nd TNFi), and 58%/65% (3rd TNFi). Six-month crude/LUNDEX-adjusted DAS28 remission rates were 48%/35% and 38%/27%, and DAPSA28 remission rates were 19%/14% and 14%/10%, for the 2nd and 3rd TNFi. CONCLUSION: Two-thirds of patients remained on TNFi at 12months for both the 2nd and 3rd TNFi, while one-third and one-quarter of patients were in DAS28 remission after 6months on the 2nd and 3rd TNFi. While drug effectiveness was similar in patients who stopped the previous TNFi due to AE compared to overall LOE, drug effectiveness was better in patients who had stopped the previous TNF due to secondary LOE compared to primary LOE.
- MeSH
- antirevmatika terapeutické užití MeSH
- dospělí MeSH
- indukce remise * metody MeSH
- inhibitory TNF terapeutické užití MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- prospektivní studie MeSH
- psoriatická artritida * farmakoterapie MeSH
- registrace * MeSH
- senioři MeSH
- stupeň závažnosti nemoci * MeSH
- TNF-alfa antagonisté a inhibitory MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- multicentrická studie MeSH
- Geografické názvy
- Evropa MeSH
OBJECTIVES: We aimed to evaluate cardiovascular (CV) risk in patients with idiopathic inflammatory myopathies (IIM) compared with healthy controls (HC) and to assess its association with disease-specific features. METHODS: Ninety IIM patients and 180 age-/sex-matched HC were included. Subjects with a history of CV disease (angina pectoris, myocardial infarction and cerebrovascular/peripheral arterial vascular events) were excluded. All participants were prospectively recruited and underwent examinations of carotid intima-media thickness (CIMT), pulse wave velocity (PWV), ankle-brachial index (ABI), and body composition. The risk of fatal CV events was evaluated by the Systematic COronary Risk Evaluation (SCORE) and its modifications. RESULTS: Compared with HC, IIM patients had a significantly higher prevalence of traditional CV risk factors, carotid artery disease (CARD), abnormal ABI and PWV. After propensity score matching (using traditional CV risk factors), the prevalence of CARD and pathological PWV remained significantly higher in IIM than HC. No significant difference in SCORE was observed. The most unfavourable CV risk profile was observed in patients with necrotizing myopathy, especially in statin-induced anti-HMGCR+ patients. The calculated CV risk scores by SCORE, SCORE2 and SCORE multiplied by the coefficient 1.5 (mSCORE) were reclassified according to CIMT and the presence of carotid plaques. SCORE was demonstrated to be most inaccurate in predicting CV risk in IIM. Age, disease activity, lipid profile, body composition parameters and blood pressure were the most significant predictors of CV risk in IIM patients. CONCLUSION: Significantly higher prevalence of traditional risk factors and subclinical atherosclerosis was observed in IIM patients compared with HC.
- MeSH
- analýza pulzové vlny MeSH
- intimomediální šíře tepenné stěny MeSH
- kardiovaskulární nemoci * epidemiologie etiologie MeSH
- lidé MeSH
- myozitida * epidemiologie MeSH
- nemoci arterie carotis * MeSH
- rizikové faktory kardiovaskulárních chorob MeSH
- rizikové faktory MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
Pracovní skupina České revmatologické společnosti (ČRS) předkládá aktualizovaná doporučení pro farmakoterapii revmatoidní artritidy (RA) na základě nejnovějších poznatků o léčbě RA. Základní podmínkou úspěšné léčby zůstává včasná diagnostika onemocnění a okamžité zahájení účinné terapie založené na strategii léčby k cíli, jejíž podstatou je posuzování aktivity onemocnění pomocí kompozitních indexů v pravidelných časových intervalech a úprava terapie podle toho, zda byl dosažen předem stanovený cíl léčby. Strategie léčby k cíli platí obecně, bez ohledu na použitém léčivu. V časné fázi onemocnění je cílem léčby remise, v případě dlouhotrvajícího onemocnění alespoň nízká klinická aktivita, přičemž těchto stavů je zpravidla třeba dosáhnout do 6. měsíce od zahájení léčby a tento stav by měl být trvale udržován. V úvodu se doporučuje zahájit léčbu methotrexátem (MTX) spolu s glukokortikoidy. Silný důraz je kladen na krátkodobé podání glukokortikoidů, redukci dávky až úplné vysazení nejpozději do 3. měsíce. Při kontraindikaci nebo intoleranci MTX lze zvážit nasazení leflunomidu nebo sulfasalazinu. Pokud po 3 měsících intenzivní léčby přetrvává vysoká aktivita nemoci nebo po 6 měsících není dosaženo cíle léčby, pak je nutné léčbu upravit v kontextu přítomností nepříznivých prognostických faktorů (vysoká aktivita nemoci, pozitivní autoprotilátky a časné erozivní poškození kloubů). Pokud nejsou přítomny rizikové faktory závažného průběhu onemocnění, lze zvážit změnu za jiný konvenční chorobu modifikující antirevmatický lék (DMARD), eventuálně jejich kombinaci. Pokud jsou přítomny nepříznivé prognostické faktory, měla by se ke konvenčnímu DMARD přidat biologická léčba – inhibitory TNF (adalimumab, certolizumab pegol, etanercept, golimumab, infliximab), abatacept, tocilizumab, sarilumab nebo rituximab; včetně biosimilárních přípravků. Po pečlivém zvážení rizik závažných kardiovaskulárních a nádorových onemocnění lze v této fázi léčby uvažovat o přípravcích ze skupiny inhibitorů Janusových kináz (JAK). Tato doporučení poprvé uvádí možnost nasazení TNF blokující léčby v časné fázi RA zároveň s MTX a to v situaci zvýšeného rizika závažného průběhu onemocnění. Pokud dojde k selhání účinku první linie biologické léčby nebo inhibitorů JAK, pak je na místě nasazení léku s jiným mechanismem účinku, ale po selhání léčby inhibitory TNF, IL-6R nebo JAK je možné zvážit i lék ze stejné skupiny. Stávající aktualizace doporučených postupů se zabývá léčebnými postupy obtížně léčitelné RA po selhání více biologických léků nebo inhibitorů JAK a léčbou pacientů s přítomností závažných komorbidit. Uvedeno je také stanovisko ČRS k léčbě inhibitory JAK. U nemocných v setrvalé remisi trvající minimálně 6 měsíců, kteří již nejsou léčeni glukokortikoidy, je možné zvážit snížení dávky nebo prodloužení dávkovacího intervalu DMARD, ale úplné vysazení konvenčního, případně biologického léku nebo inhibitoru JAK se nedoporučuje, protože vede často ke vzplanutí nemoci. Předložená aktualizace doporučených postupů ČRS není závazným předpisem, ale praktickým návodem jak s ohledem na bezpečnost, účinnost a cenu postupovat při léčbě pacientů s RA v běžné klinické praxi.
A working group of the Czech Society of Rheumatology (CRS) is presenting updated recommendations for the pharmacotherapy of rheumatoid arthritis (RA) based on the latest knowledge on the treatment of RA. Early diagnosis of the disease and immediate initiation of effective therapy based on a treatment-to-target strategy, which involves assessing disease activity using composite indices at regular time intervals and adjusting therapy according to whether a predetermined treatment goal has been achieved, remain essential for successful treatment. The treat-to-target strategy applies generally, regardless of the drug used. The treatment goal is remission in the early phase of the disease, or at least low clinical activity in the case of long-standing disease, and these states should generally be achieved within 6 months of initiation of therapy and should be sustained. Initial treatment with methotrexate (MTX) together with glucocorticoids is recommended. Strong emphasis is placed on short-term glucocorticoid administration, and dose reduction to complete discontinuation by month 3 at the latest. If MTX is contraindicated or not tolerated, leflunomide or sulfasalazine may be considered. If high disease activity persists after 3 months of intensive treatment or the treatment goal is not achieved after 6 months, then treatment should be adjusted in the context of the presence of negative prognostic factors (high disease activity, positive autoantibodies, and early erosive joint damage). If risk factors for a severe disease course are not present, a switch to another conventional synthetic disease-modifying antirheumatic drug (DMARD), or possibly a combination of two of them, may be considered. If negative prognostic factors are present, biologic therapy - TNF inhibitors (adalimumab, certolizumab pegol, etanercept, golimumab, infliximab), abatacept, tocilizumab, sarilumab or rituximab; including biosimilars - should be added to conventional synthetic DMARDs. After careful consideration of the risk of serious cardiovascular and cancer events, drugs from the Janus kinase (JAK) inhibitor class may be considered at this stage of treatment. These recommendations introduce for the first time the possibility of deploying TNF-blocking therapy in early RA alongside MTX in the setting of increased risk of severe disease. If first-line biologic therapy or JAK inhibitors fail, then a drug with a different mechanism of action is appropriate, but after failure of treatment with TNF, IL-6R, or JAK inhibitors, a drug from the same group may be considered. The current update of the guideline addresses the management of difficult-to-treat RA after failure of multiple biologics or JAK inhibitors and the treatment of patients with the presence of significant comorbidities. The CRS position on treatment with JAK inhibitors is also presented. In patients in persistent remission lasting at least 6 months who are no longer treated with glucocorticoids, dose reduction or extension of the DMARD dosing interval may be considered, but complete withdrawal of a conventional synthetic or biologic drug or JAK inhibitor is not recommended because it often leads to disease flare. The present update of the CRS recommendations is not a binding prescription, but a practical guide on how to treat patients with RA in routine clinical practice with regard to safety, efficacy, and costs.
OBJECTIVE: The interplay between dysphagia, cancer, and mortality in idiopathic inflammatory myopathies (IIM) has not been carefully studied. The aim of this study was to investigate possible effect modification of cancer on the association between dysphagia and mortality in early IIM. METHODS: A multi-center cohort of 230 adult IIM patients with dysphagia assessment within 6 months of disease onset was assembled. Crude mortality rates in IIM patients exposed or not to dysphagia were estimated for the 5-year period following cohort entry. To explore possible effect modification of cancer on the association between dysphagia and mortality, adjusted Cox models stratified on cancer status were performed as well as an interaction model. RESULTS: Mortality rates per 100 person-years for IIM patients exposed to dysphagia were 2.3 (95 %CI 1.0 to 4.5) in those without cancer compared to 33.3 (95 %CI 16.6 to 59.5) in those with cancer. In stratified Cox models, the main effect of dysphagia was HR 0.5 (95 %CI 0.2 to 1.5) in non-cancer and 3.1 (95 %CI 1.0 to 10.2) in cancer patients. In the interaction model, the combination of dysphagia and cancer yielded a HR of 6.4 (1.2 to 35.1). CONCLUSION: In this IIM cohort, dysphagia in non-cancer patients was not associated with increased mortality, while it was in presence of cancer, supporting effect modification of cancer on the association between dysphagia and mortality. This suggests that IIM patients with and without cancer differ and separate analyses for the two groups should be conducted when the outcome of interest is mortality.
- MeSH
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- myozitida * komplikace MeSH
- nádory * komplikace MeSH
- poruchy polykání * komplikace MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- MeSH
- antirevmatika terapeutické užití MeSH
- biologická terapie metody MeSH
- biologické přípravky terapeutické užití MeSH
- klinické zkoušky jako téma MeSH
- kongresy jako téma MeSH
- lidé MeSH
- revmatoidní artritida * terapie MeSH
- Sjögrenův syndrom terapie MeSH
- spondylartritida terapie MeSH
- systémová sklerodermie terapie MeSH
- systémový lupus erythematodes terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- zprávy MeSH
