• MeSH
• finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
• hematopoetické kmenové buňky cytologie   MeSH
• infarkt myokardu patofyziologie   veterinární   MeSH
• králíci anatomie a histologie   MeSH
• modely nemocí na zvířatech MeSH
• železo diagnostické užití   MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• králíci anatomie a histologie   MeSH
• zvířata MeSH

Východiska: Současné in vitro modelové systémy plně neodrážejí biologickou a klinickou diverzitu karcinomu prostaty (prostate cancer – PCa). Organoidy jsou 3D in vitro buněčné kultury, které mohou lépe rekapitulovat heterogenitu onemocnění a zachovat vlastnosti původního nádoru. Krátkodobá ex vivo kultivace PCa tkání může také usnadnit testování léčiv v personalizované medicíně. Materiál a metody: Pro organoidní kultivaci jsme zpracovali jak nádorovou, tak normální tkáň od 50 pacientů, kteří podstoupili radikální prostatektomii nebo transuretrální resekci prostaty. Kromě toho jsme využili techniku ex vivo tkáňové kultivace a provedli krátkodobý experiment s použitím gemcitabinu a inhibitoru Chk1 MU380 ve vzorcích od 10 pacientů. Výsledky: Celkem jsme byli schopni kultivovat organoidy z 58 % nádorových (29/50) a 69 % normálních tkání (20/29). Imunohistochemické barvení dvou reprezentativních případů odhalilo buněčnou pozitivitu na pan-cytokeratin potvrzující přítomnost epiteliálních buněk. Nadměrná exprese proteinů AMACR a ERG v nádorech však nebyla zachována v organoidech. Dalším omezením bylo udržení organoidů pouze do první pasáže, obvykle po dobu 3 týdnů. Dále byly provedeny krátkodobé testy v ex vivo kultuře nádorových tkání od deseti pacientů. Tkáňové vzorky z prostatektomií většinou vykazovaly nízkou míru proliferace a Ki-67 pozitivity. Další nevýhodou tohoto přístupu byla nekonzistentní morfologie mezi jednotlivými tkáňovými fragmenty. Pouze jeden případ vykazoval vysokou míru proliferace pro testování léčiv a nádorová tkáň byla přítomna ve všech testovaných vzorcích. V naší práci také poskytujeme přehled nedávných studií a podrobné srovnání kultivačních podmínek. Závěr: Podařilo se nám ustavit kultury organoidů i fragmentů tkání z primárních nádorů prostaty. Exprese nádorových markerů však nebyla zachována v získaných organoidech. Nekonzistentní morfologie a nízká proliferace ztěžovaly interpretaci výsledků testování léčiv u většiny případů. Přesto mohou být tyto přístupy slibné při použití tkání z metastatického kastračně rezistentního karcinomu prostaty.

Background: Current in vitro model systems do not fully reflect the biological and clinical diversity of prostate cancer (PCa). Organoids are 3D in vitro cell cultures that may better recapitulate disease heterogeneity and retain parental tumor characteristics. Short-term ex vivo culture of PCa tissues may also facilitate drug testing in personalized medicine. Materials and methods: For organoid culture, we have processed both cancer and normal tissues from 50 patients who underwent radical prostatectomy or transurethral resection of the prostate. In addition, we exploited the ex vivo tissue culture technique and performed short-term chemotherapy assay using gemcitabine and Chk1 inhibitor MU380 in 10 patient samples. Results: In total, we were able to cultivate organoids from 58% of tumors (29/50) and 69% of normal tissue (20/29). Immunohistochemical staining of two representative cases revealed cell positivity for pan-cytokeratin confirming the presence of epithelial cells. However, the overexpression of AMACR and ERG proteins in tumors was not recapitulated in organoids. Another limitation was the propagation of organoids only up to 3 weeks till the first passage. Next, a short-term drug test was performed for ten patients using ex vivo tissue culture. Samples from prostatectomies mostly presented a low proliferation rate as assessed by Ki-67 staining. Another drawback of this approach was inconsistent tissue morphology among particular tissue fragments. Only one case showed a high proliferation rate for drug testing and tumor tissue was present in all tested samples. In our work, we also provide an overview of recent studies and a detailed comparison of culture conditions. Conclusion: We have established cultures of both organoids and tissue fragments from PCa patient samples. However, the expression of tumor markers was not recapitulated in organoids. Inconsistent morphology among tissue fragments and low proliferation hampered the interpretation of the drug testing in most cases. Still, these approaches may be promising using tissues from metastatic castration-resistant prostate cancer.

• Klíčová slova
• ex vivo,
• MeSH
• individualizovaná medicína metody   MeSH
• klinická studie jako téma MeSH
• kultivační techniky MeSH
• lidé MeSH
• nádorové buňky kultivované MeSH
• nádory prostaty * patologie   MeSH
• organoidy metabolismus   patologie   MeSH
• transuretrální resekce prostaty MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

Úvod a cíle studie: Zvířecí ex-vivo modely jsou používány k nácviku jak základních, tak i pokročilých endoskopických zákroků. Cílem této práce bylo zjistit, jak tyto kurzy přispívají ke zlepšení endoskopických dovedností. Metodika: 50 endoskopistů se účastnilo následujících kurzů: endoskopická resekce (ER), stenting, aplikace OVESCO klipu a endoskopická submukozní disekce (ESD). S výjimkou dvou lékařů se všichni zúčastnili jednodenního kurzu (cca 6 hod). Dva účastníci absolvovali sedm kurzů ESD. Endoskopické dovednosti byly hodnoceny nezávislými hodnotiteli (skóre 1 = nejlépe, 5 = nejhůře) a dále zda výkon byl, nebo nebyl úspěšný. Výsledky: 1. Endoskopická resekce: endoskopisté (n = 15) zlepšili své dovednosti (skóre před kurzem 3,5, po kurzu 1,5; p < 0,001), sedm výkonů bylo před kurzem hodnoceno jako úspěšných (47 %), po tréninku bylo 13 výkonů hodnoceno jako úspěšných (87 %); p = 0,02. 2. Stenting: účastníci (n = 15) zlepšili svou dovednost u zavádění samoexpandibilního metalického i plastového stentu. 3. OVESCO klip (n = 10): účastníci zlepšili přípravu i aplikaci klipů (4,5 před, 2,0 po; p < 0,01). Před tréninkem byla jedna aplikace klipu úspěšná (10 %), po tréninku bylo devět aplikací úspěšných (90 %). 4. Endoskopická submukozní disekce (n = 10). Osm účastníků s jednodenním kurzem nezlepšilo svou dovednost (4,2 před, 4,0 po, NS). Dva účastníci se sedmi kurzy ESD zlepšili dovednost (4 před, 1,6 po, významnost nepočítána pro malý počet účastníků). Závěr: Jednodennítréninkový kurz významně zlepšuje endoskopickou dovednost u endoskopické resekce, zavádění stentů a u aplikace OVESCO klipů. Jednodenní trénink nezlepšuje dovednost u endoskopické submukozní disekce. U této metody je nutný vyšší počet tréninkových kurzů.

Backgrounds: Ex vivo animal models are used for practicing basic as well as advanced endoscopic techniques. The aim of this study was to establish whether such training can improve the quality of endoscopic skills. Methods: 50 endoscopists participated in the following training courses: endoscopic resection (ER), stenting, application of the OVESCO clip, and endoscopic submucosal dissection (ESD). With the exception of two doctors, all trainees participated in a one-day course (approx. six hours long). Two participants took part in seven ESD courses. Their endoscopic skills were evaluated by independent assessors on a scale of 1-5 (1 = excellent, 5 = insufficient) as well as based on the actual success of the procedure. Results: 1. Endoscopic resection: Endoscopists (n = 15) improved their skills (before the course assessed as 3.5 and after as 1.5, p < 0.001), seven procedures were assessed as successful before the course (47%); after the training 13 procedures achieved the same result (87%); p = 0.02. 2. Stenting: Participants (n = 15) improved their abilitiesto place endoscopic auto-expansive metallic and plastic stents. 3. OVESCO clip (n = 10): Participants improved their skills in preparing and applying clips (4.5 before, 2.0 after, p < 0.01). Prior to the training, only one clip application had been successful (10%), whereas the number rose to nine after completion of the course (90%). 4. Endoscopic submucosal dissection (n = 10): Eight participants on the one-day course did not improve their competences (with scores of 4.2 before, 4.0 after, NS). Two participants, who had undertaken seven ESD courses, improved their skills (with scores of 4 before, 1.6 after). Note: given the small number of participants, this finding is insignificant. Conclusion: A one-day training course can significantly enhance general endoscopic competence in endoscopic resection, the insertion of stents, and the application of OVESCO clips. In contrast, it does not improve skills in endoscopic submucosal dissection, which requires a greater number of training courses.

• Klíčová slova
• trénink, Erlangenský model, stenting, endoskopická resekce, endoskopická disekce,
• MeSH
• disekce metody   využití   MeSH
• experimenty na zvířatech MeSH
• ezofágus chirurgie   patologie   MeSH
• financování organizované MeSH
• gastrektomie metody   využití   MeSH
• gastrointestinální endoskopie metody   výchova   MeSH
• hemostáza endoskopická metody   využití   MeSH
• kurzy a stáže v nemocnici metody   organizace a řízení   MeSH
• lidé MeSH
• modely u zvířat MeSH
• odborný výcvik metody   organizace a řízení   MeSH
• statistika jako téma MeSH
• stenty využití   MeSH
• výuka - hodnocení metody   MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• zvířata MeSH

• Klíčová slova
• in vivo, ex vivo,
• MeSH
• dermatomykózy * MeSH
• lidé MeSH
• modely nemocí na zvířatech MeSH
• techniky in vitro MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• zvířata MeSH

PURPOSE OF THE STUDY Recent trends in the experimental surgical management of a partial anterior cruciate ligament (ACL) rupture in animals show repair of an ACL lesion using novel biomaterials both for biomechanical reinforcement of a partially unstable knee and as suitable scaffolds for bone marrow stem cell therapy in a partial ACL tear. The study deals with mechanical testing of the newly developed ultra-high-molecular-weight polyethylene (UHMWPE) biomaterial anchored to bone with Hexalon biodegradable ACL/PCL screws, as a new possibility of intra-articular reinforcement of a partial ACL tear. MATERIAL AND METHODS Two groups of ex vivo pig knee models were prepared and tested as follows: the model of an ACL tear stabilised with UHMWPE biomaterial using a Hexalon ACL/PCL screw (group 1; n = 10) and the model of an ACL tear stabilised with the traditional, and in veterinary medicine used, extracapsular technique involving a monofilament nylon fibre, a clamp and a Securos bone anchor (group 2; n = 11). The models were loaded at a standing angle of 100° and the maximum load (N) and shift (mm) values were recorded. RESULTS In group 1 the average maximal peak force was 167.6 ± 21.7 N and the shift was on average 19.0 ± 4.0 mm. In all 10 specimens, the maximum load made the UHMWPE implant break close to its fixation to the femur but the construct/fixation never failed at the site where the material was anchored to the bone. In group 2, the average maximal peak force was 207.3 ± 49.2 N and the shift was on average 24.1 ± 9.5 mm. The Securos stabilisation failed by pullout of the anchor from the femoral bone in nine out of 11 cases; the monofilament fibre ruptured in two cases. CONCLUSIONS It can be concluded that a UHMWPE substitute used in ex-vivo pig knee models has mechanical properties comparable with clinically used extracapsular Securos stabilisation and, because of its potential to carry stem cells and bioactive substances, it can meet the requirements for an implant appropriate to the unique technique of protecting a partial ACL tear. In addition, it has no critical point of ACL substitute failure at the site of its anchoring to the bone (compared to the previously used PET/PCL substitute). Key words: knee stabilisation, stifle surgery, ultra-high-molecular-weight polyethylene, UHMWPE, nylon monofilament thread, biodegradable screw, bone anchor.

• MeSH
• biokompatibilní materiály * MeSH
• biomechanika MeSH
• kostní šrouby * MeSH
• ligamentum cruciatum anterius patofyziologie   chirurgie   MeSH
• modely nemocí na zvířatech MeSH
• polyethyleny * MeSH
• poranění kolena patofyziologie   chirurgie   MeSH
• poranění předního zkříženého vazu MeSH
• prasata MeSH
• protézy - design MeSH
• testování materiálů MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• zvířata MeSH
• Publikační typ
• anglický abstrakt MeSH
• časopisecké články MeSH

INTRODUCTION: Virtual reality simulator and ex vivo animal models are used for training of both basic and advanced endoscopic techniques. The aim of this study was to assess whether hands-on training on ex vivo animal model improves endoscopic skills. Four different endoscopic techniques were practiced: endoscopic resection, endoscopic stenting, application of the over-the-scope (OVESCO) clip, and endoscopic submucosal dissection (ESD). METHODS: Except for 2 participants, all trainees participated in a 1-day course. Two remaining participants took part in 7 ESD courses. All training courses consisted of theoretical introduction and a 6-hour training on Erlangen Active Training Simulator. The endoscopic skills were assessed before and after the training session by 2 independent assessors. Each assessor evaluated the skills by using a score on a scale of 1 to 5, where 1 stands for excellent and 5 for insufficient. Each assessor also assessed whether the procedure was successfully completed. The main outcome measurement was the percentage of participants who successfully completed the procedure during the test. RESULTS: For endoscopic resection, endoscopists (n = 15) improved their skills (median [10th and 90th percentiles] score before training, 3.5 [2.7-4.2]; after training 1.5 [1-2.3], P < 0.001). Seven procedures were assessed as successful before the course (47%); after the training, 13 procedures were assessed as successful (87%) (P = 0.02). For stenting, participants (n = 15) significantly improved their abilities to place both self-expandible metallic and plastic stents. For OVESCO clip (n = 10), participants (n = 10) improved their skills to prepare and apply the clip (given the score of 4.5 [3.9-5] before and 2.0 [1.2-2.8] after, P < 0.01). Before the training, only 1 clip application had been successful (10%), whereas the number rose to 9 after the course (90%). For endoscopic submucosal dissection (n = 10), eight participants of the 1-day course did not improve their competences (with scores of 4.2 [3.8-5] before and 4.0 [3.1-4.8] after, nonsignificant). Two participants who had undertaken 7 ESD courses improved their skills (with scores of 4 before and 1.6 after); given the small number of participants, this finding is statistically insignificant. LIMITATION: The effect of training on clinical outcome was not investigated. There was a lack of pretraining versus posttraining tests blinding. CONCLUSIONS: A 1-day training course on ex vivo animal model improves general endoscopic competence on simulator in endoscopic resection, insertion of stents, and application of OVESCO clips. In contrast, 1-day course does not improve skills for ESD that requires a higher number of training courses.

• MeSH
• dospělí MeSH
• endoskopie výchova   MeSH
• gastroenterologie výchova   MeSH
• klinické kompetence MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• modely u zvířat MeSH
• počítačová simulace MeSH
• studium lékařství specializační postgraduální metody   MeSH
• uživatelské rozhraní počítače MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• zvířata MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

Úvod a cíle studie: Zvířecí ex-vivo modely jsou používány k nácviku jak základních, tak i pokročilých endoskopických zákroků. Cílem této práce bylo zjistit, jak tyto kurzy hodnotí samotní účastníci. Metodika: Dotazníková studie. Všichni účastníci kurzů na zvířecích modelech (krvácení a uzávěr perforace, endoskopická resekce a polypektomie, endoskopická disekce, stenting jícnu a aplikace OVESCO klipů) vyplnili po absolvování kurzu dotazník. Účastníci odpovídali na otázky přínosu a kvality těchto kurzů pomocí vizuální analogové stupnice (0 = nejvíce negativní, 100 = nejvíce pozitivní). Výsledky: Celkem 129 lékařů se zúčastnilo 32 kurzů. Naprostá většina lékařů hodnotila kurzy jako přínosné (průměr ± směrodatná odchylka: 99,5 ± 1,5), většina lékařů se domnívá, že kurz zlepšil jejich endoskopickou dovednost (91,2 ± 13). Velká část lékařů (88,4 ± 18) se též domnívá, že uvedené kurzy by měly být povinnou součástí atestační přípravy nebo event, získání licence k určitým výkonům. Účastníci odpovídali podobným způsobem u všech typů kurzů. Závěr: Naprostá většina účastníků endoskopických kurzů na ex-vivo zvířecích modelech hodnotí tyto kurzy jako velice přínosné a zlepšující danou endoskopickou dovednost. Většina účastníků se přiklání k názoru, aby kurzy byly povinnou součástí předatestační přípravy či funkční licence k danému výkonu.

Introduction and aim: Animal ex-vivo simulators are increasingly being used for training in basic as well as advanced endoscopic procedures. The aim of the study was to analyze the participants' assessment of the course. Methods: A questionnaire-based study. All participants involved in the following courses: hemostasis, perforation closure, endoscopic resection and polypectomy, endoscopic dissection, esophageal stenting and the use of OVESCO clips filled in a questionnaire. The participants answered questions concerning the benefit and quality of these courses using a visual analogue scale (from 0 = the worse to 100 = the best). Results: In total, 129 subjects-doctors participated in 32 courses. The great majority of them assessed the participation as beneficial (mean ± SD: 99.5 ± 1.5) and thought that the course improved their endoscopic skills (91.2 ± 13). The majority of participants also agreed that such courses should be compulsory in gastroenterological credentials (88.4 ± 18). The participants similarly evaluated all the above-mentioned course types. Conclusion: The great majority of participants assess hands-on training courses involving animal ex-vivo simulators as beneficial, improving their endoscopic skills. The majority of participants also agreed that such courses should be compulsory in gastroenterological credentials.

• Klíčová slova
• perforace, Erlangenský model,
• MeSH
• disekce metody   MeSH
• endoskopie trávicího systému metody   MeSH
• financování organizované MeSH
• hemostáza MeSH
• kurzy a stáže v nemocnici MeSH
• modely u zvířat MeSH
• prasata MeSH
• průzkumy a dotazníky MeSH

In a randomized study in 30 subjects with a limited endoscopic experience we will test the effect of endoscopic training using ex-vivo animal model (esophagus, stomach, colon) on the quality and safety of stopping GI bleedning and of closing the colonicperforation. Furthemore we will analyse the effect of the training on the quality and safety of the following methods: endoscopic mucosal resection (stomach, esophagus), submucosal dissection, placement of plastic and metallic esophageal stents. The project will be performed in a newly established Department of Experimental Endoscopy at the 1. Medical Faculty of Charles University and Central Military Hospital

V randomizované studii na 30 subjektech s omezenou endoskopickou zkušeností budeme hodnotit přínos nácviku (ex-vivo endoskopický zvířecí model žaludku, jícnu a střeva) na kvalitu a bezpečnost zástavy krvácení a uzavření perforace tračníku. Dále budeme hodnotit přínos nácviku na kvalitu a bezpečnost provádění následujících metod: endoskopické resekce a disekce jícnu a žaludku (časný karcinom) a zavedení metalického a plastového stentu do jícnu (model maligní a benigní stenózy). Výzkumný projekt bude realizován v rámci nově zřízeného Oddělení experimentální endoskopie při 1. lékařské fakultě University Karlovy a Ústřední vojenské nemocnici.

• MeSH
• gastrointestinální endoskopie výchova   MeSH
• gastrointestinální krvácení MeSH
• miniinvazivní chirurgické výkony metody   výchova   MeSH
• modely u zvířat MeSH
• odborný výcvik MeSH
• prasata MeSH
• stenty MeSH

• Konspekt
• Patologie. Klinická medicína
• NLK Obory
• vnitřní lékařství
• NLK Publikační typ
• závěrečné zprávy o řešení grantu IGA MZ ČR

BACKGROUND: Animal models are used for training of different endoscopic procedures. Whether this really improves endoscopic skills remains controversial. OBJECTIVE: To assess the effectiveness of training by using an ex vivo animal gastric model on the performance of two therapeutic procedures-hemostasis and treatment of perforation. DESIGN: A randomized, single-blind study. SETTING: An experimental endoscopy center in a university hospital. PARTICIPANTS: Thirty-one gastroenterology fellows with comparable endoscopic experience. METHODS: Participants were randomized into two groups: with (T, n = 16) and without (S, n = 15) training. All fellows continued with standard endoscopic practice. Baseline skills were assessed at enrollment. All physicians in group T underwent 2 full days of a hands-on course over a 3-month period, in addition to their standard endoscopic practice. Both groups then underwent a blinded, final evaluation. Endoscopic skills were scored from 1 (best) to 5 (poorest) by two expert, blinded tutors. Outcomes of clinical hemostatic procedures also were analyzed. MAIN OUTCOME MEASUREMENTS: Successful hemostasis and successful perforation closure. RESULTS: Thirty physicians completed the study. Hemostasis results (n = 15): The number of physicians who carried out a successful hemostasis procedure increased significantly in the group with training (27% vs 73%; P = .009) but did not change in the group without training (20% vs 20%). The mean scores of injection and clipping technique improved significantly only after training. The number of clips used decreased significantly only in the group with training; the time of clipping did not change significantly in either group. Perforation results (n = 15): The number of physicians with a successful and complete perforation closure increased nearly significantly in the group with training (40% vs 73%, P = .06) as opposed to the group without training (27% vs 47%; P = .27). The procedure time decreased significantly in the group with training only. In clinical practice, fellows in group T had a significantly higher success rate with respect to hemostatic procedures (83.2%, range 67-100 vs 63.6%, range 25-100; P = .0447). The majority of participants (93%) agreed that such courses should be compulsory in gastroenterological credentials. LIMITATIONS: A retrospective analysis of clinical outcomes. Clinical outcome data were based on self-reporting of the participants. CONCLUSION: Hands-on training by using an animal ex vivo model improves endoscopic skills in both hemostasis and perforation closure. In clinical practice, the training improves the outcome of hemostatic procedures.

• MeSH
• dospělí MeSH
• gastroenterologie výchova   MeSH
• gastrointestinální endoskopie výchova   MeSH
• hemostáza endoskopická výchova   MeSH
• jednoduchá slepá metoda MeSH
• klinické kompetence MeSH
• lidé MeSH
• modely u zvířat MeSH
• perforace střeva terapie   MeSH
• prasata MeSH
• studium lékařství specializační postgraduální metody   MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• zvířata MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH
• randomizované kontrolované studie MeSH

• MeSH
• geny myb MeSH
• kur domácí MeSH
• leukemie etiologie   genetika   patologie   MeSH
• modely nemocí na zvířatech MeSH
• nádorová transformace buněk genetika   MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• zvířata MeSH